Je?t? Ne? Po?ehn?

Je?t? Ne? Po?ehn? Blake Pierce Z?hady Mackenzie White #3 Blake Pierce, autor bestselleru NAV?DY PRY? ( #1 bestseller s v?ce ne? 600 p?tihv?zdi?kov?mi hodnocen?mi), p?in??? knihu ?. 3 ve vzru?uj?c? s?rii Z?hady Mackenzie White. V knize JE?T? NE? PO?EHN? (Z?hady Mackenzie White – kniha 3), nov? jmenovan? agentka FBI Mackenzie Whiteov? ?sp??n? dokon?? akademii v Quanticu a hned je zavle?ena do dal??ho p??padu masov?ch vra?d. Bylo objeveno n?kolik mrtv?ch ?en, kter? se vydaly kempovat v odlehl?m N?rodn?m parku v Z?padn? Virginii. Park je v?ak rozlehl? a mezi ob??mi zd?nliv? nen? ??dn? spojitost. Mackenzie v tu dobu z?rove? obdr?? telefon?t z Nebrasky, kter? j? nut? vr?tit se dom?, proto?e se po mnoha letech kone?n? objevily nov? souvislosti ohledn? vra?dy jej?ho otce. P??pad je znovu otev?en a Mackenzie si zoufale p?eje, aby s t?m mohla pom?hat. Vrah, po kter?m v?ak jde FBI, zvy?uje tempo a mizej? dal?? ?eny. Za??n? psychologick? hra na ko?ku a na my?, ve kter? nen? radno se rozptylovat ni??m dal??m. Vrah je ??bel?t?j?? – a chyt?ej?? – ne? jak si Mackenzie jenom dok??e p?edstavit. P?i p?tr?n? po n?m se mus? vydat po cest?, kter? by se nejrad?ji vyhnula – po cest? do sv? vlastn? psychiky. Nakonec se mus? pot?kat s dvojit?m zvratem osudu, jen? nikdy nemohla p?edv?dat. Temn? psychologick? thriller JE?T? NE? PO?EHN? je knihou ?. 3 ve vzru?uj?c? nov? s?rii – s novou obl?benou hrdinkou – kter? v?s p?inut? obracet str?nky dlouho do noci. Kniha ?. 4 v s?rii Z?hady Mackenzie White bude brzy k dispozici. Dal?? knihou od Blake Pierce je NAV?DY PRY? (Z?hady Riley Page – kniha 1), kter? je dostupn? ke sta?en? zcela zdarma! J E ? T ? N E ? P O ? E H N ? (Z?HADY MACKENZIE WHITE—KNIHA 3) B L A K E P I E R C E Blake Pierce Blake Pierce je autorem RILEY PAGE mysteri?zn? s?rie bestseller?, kter? zahrnuje dvan?ct knih (a p?ib?vaj? dal??). Blake Pierce je taky autorem mysteri?zn? s?rie MACKENZIE WHITE, kter? poz?st?v? z osmi knih; mysteri?zn? s?rie AVERY BLACK, poz?st?vaj?c? ze ?esti knih; mysteri?zn? s?rie KERI LOCKE, poz?st?vaj?c? z p?ti knih; mysteri?zn? s?rie MAKING OF RILEY PAIGE, poz?st?vaj?c? z dvou knih (a p?ib?vaj? dal??); a mysteri?zn? s?rie KATE WISE, poz?st?vaj?c? ze dvou knih (a p?ib?vaj? dal??). Zan?cen? ?ten?? a celo?ivotn? fanou?ek mysteri?zn?ho ??nru a thriller?, Blake ocen? zp?tnou vazbu, a tak nev?hejte, nav?tivte www.blakepierceauthor.com (http://www.blakepierceauthor.com), zjist?te v?ce a z?sta?te v kontaktu. Copyright © 2016 Blake Pierce. V?echna pr?va vyhrazena. S v?jimkou povolen? podle U.S. Copyright Act 1976, ??dn? z ??st? t?to publikace nesm? b?t, bez p?edchoz?ho svolen? autora, za ??dn?ch okolnost? reprodukov?na, distribuov?na nebo p?ev?d?na do jak?chkoliv jin?ch form?t?, ani uchov?v?na ve sd?len? datab?zi. Tento ebook je licencov?n v?lu?n? pro Va?e osobn? vyu?it?. Tento ebook nesm? b?t d?le prod?v?n nebo darov?n ostatn?m lidem. Pokud chcete knihu sd?let s dal?? osobou, zakupte si pros?m dal?? kopie. Pokud ?tete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Va?e pou?it?, vra?te ji pros?m a po?i?te si svou vlastn? kopii. D?kujeme, ?e respektujete usilovnou pr?ci, kterou autor na vznik tohoto titulu musel vynalo?it. Obsah t?to knihy je fiktivn?. Jm?na, osobnostn? charakteristiky, organizace, m?sta, ud?losti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorovy p?edstavivosti, nebo je jejich pou?it? fiktivn?. Jak?koliv podobnost se skute?n?mi osobami, a? ji? ?iv?mi nebo mrtv?mi, je ?ist? n?hodn?. Copyright ob?lky andrey_l v licenci Shutterstock.com. KNIHY OD BLAKE PIERCE S?RIE STVO?EN? RILEY PAIGEOV? SLEDOVAN? (kniha ?. 1) ?EK?N? (kniha ?. 2) MYSTERY S?RIE RILEY PAIGEOV? NAV?DY PRY? (kniha ?. 1) POSEDLOST (kniha ?. 2) TOU?EN? (kniha ?. 3) V?BEN? (kniha ?. 4) PRON?SLEDOV?N? (kniha ?. 5) SOU?EN? (kniha ?. 6) MACKENZIE WHITE MYSTERY S?RIE JE?T? NE? ZABIJE (kniha ?. 1) JE?T? NE? SPAT?? (kniha ?. 2) JE?T? NE? PO?EHN? (kniha ?. 3) JE?T? NE? VEZME (kniha ?. 4) PSYCHOLOGICK? Z?HADN? TAJEMSTV? CHLOE FINE DAL?? DVE?E (kniha ?. 1) OBSAH PROLOG (#u4afccea0-6064-5cc0-b3a2-12ebd2776fd1) KAPITOLA PRVN? (#u88584aa8-389b-5033-ba84-991378e170c8) KAPITOLA DRUH? (#u46686076-aa16-5be6-8f7c-a97325b4712a) KAPITOLA T?ET? (#ud1b2a4a0-57b3-5341-863c-96d3e10609a2) KAPITOLA ?TVRT? (#u79eac1e7-0634-5db9-b5b5-5cffdd934136) KAPITOLA P?T? (#u9a222b95-d3f0-580d-b16c-e91e11a2f13e) KAPITOLA ?EST? (#ud0934616-c24a-5d57-9bcf-5a304965e471) KAPITOLA SEDM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA OSM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DES?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA JEDEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TRN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PATN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?ESTN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA SEDMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA OSMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DEVATEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? P?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?EST? (#litres_trial_promo) Ob?as si p??la b?t toho op?t schopna. (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? SEDM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? OSM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? P?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? ?EST? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? SEDM? (#litres_trial_promo) PROLOG Pam se posadila na kl?du le??c? na okraji t?bo?i?t? a zap?lila si cigaretu. Po sexu byla v?dycky pln? energie. Kousek od n? st?l Hunter?v stan a p?ipom?nal polorozbo?enou kupoli. Zevnit? se oz?valo jeho tlumen? chr?p?n?. I tady v les?ch to bylo to sam?. Ona sed?la tady, pln? energie z prob?hnuv??ho milov?n?, zat?mco on spal jako zabit?. Uprost?ed t? kr?sn? p??rody j? to v?ak ani tolik nevadilo. Patou vyhloubila v zemi malou d?ru, do kter? odklep?vala cigaretu. Dob?e v?d?la, ?e kou?it v lese b?hem takhle such?ho podzimu je po??dn? bezohledn?. D?vala se k nebi a sledovala hv?zdy. Byla pom?rn? chladn? noc. Podzim u? na v?chodn? pob?e?? dolehl plnou vahou a srazil teploty k zemi. Pam si vlastn?ma rukama objala ramena. P??la si, aby Hunter?v stan m?l takov? ten pr?zor ve st?e?e, kter?m se ?lov?k mohl d?vat ven, ale bohu?el tomu tak nebylo. Cel? situaci to v?ak neub?ralo na romanti?nosti – odjeli daleko od domova a byli sami v hlubok?m lese. Bylo to pravd?podobn? to nejbli??? spole?n?mu ?ivotu, co byla ochotn? dovolit, dokud se ji ten idiot kone?n? neur??? po??dat o ruku. D?ky hv?zdnat?mu nebi, perfektn?mu po?as? a chemii, kter? mezi nimi jenom jisk?ila, byla tato noc jedna z t?ch ??astn?j??ch. Cht?la se u? vr?tit zp?tky do stanu, p?itulit se k n?mu a zah??t, ale nejprve si musela je?t? odsko?it. Vyrazila do lesa a d?vala si p?itom pozor, aby nese?la z cesty. Nebylo snadn? se tu pohybovat takhle v noci, kdy? sv?tily jenom hv?zdy a srpek m?s?ce. Rozhl??ela se do ?era tak dlouho, dokud si nebyla jist?, ?e se mus? vydat doleva, kde po p?r metrech najde z?chody. Vyrazila tedy on?m sm?rem a asi tak p?l minuty kr??ela d?l. Kdy? se po chv?li ohl?dla, stan u? ani nevid?la. „Sakra,“ ?ekla polohlasn? ve snaze uko??rovat rod?c? se paniku. Seber se, poru?ila sama sob? a znovu se vydala kup?edu. Stan je jenom kousek zp?tky a… Tu jej? lev? noha o n?co zavadila a ne? si sta?ila uv?domit, co se to d?je, u? se porou?ela k zemi. Na posledn? chv?li se j? poda?ilo d?t p?ed sebe ruce a ochr?nit si tak obli?ej od p??m?ho n?razu na zem. P?i dopadu hekla ?lekem i bolest?, ale ihned zahanben? vstala. Vy??tav? a skoro a? s d?tinskou ura?enost? se pod?vala na kl?du, o n?? zakopla. V temnot?, je? v?echno obest?rala, ten tvar vypadal velice nejasn?. P?esto v?ak byla schopna s jistotou ??ci, ?e to ??dn? oby?ejn? kl?da nen?. Pomyslela si, ?e ji mo?n? jenom ??l? zrak. Musela to b?t n?jak? podivn? hra st?n?. Nic v?c. D?vala se na to n?kolik vte?in, ale ??dn? z nich nezastavila mr?z, kter? j? za?al ?plhat po p?te?i. Poznala, co to je. Najednou u? to bylo bez diskuze. Lidsk? noha. Z pohledu, kter? se j? nask?tal, to bylo v?echno. Nezd?lo se, ?e by tam n?kde bylo i t?lo. Noha le?ela v tr?v?, z??sti zakryt? porostem a podzimn?m list?m. Chodidlo bylo obut? v tenisce a b?l? pono?ka pod n? byla nas?kl? krv?. Pam za?ala k?i?et. Oto?ila se a rozb?hla se zp?tky tmou. K?i?et u? nep?estala. KAPITOLA PRVN? Mackenzie sed?la na sedadle spolujezdce v sedanu nafasovan?m od FBI a v ruce sv?rala stejn? tak nafasovan? Glock. Byla to zbra?, se kterou sr?stala, jako kdyby to byla jenom dal?? ??st jej?ho t?la. Tentokr?t ten pocit byl v?ak p?ece jenom trochu jin?. A? tenhle den toti? skon??, v?echno u? bude jin?. Bryers?v hlas ji vytrhl z ?vah. Byl to on, kdo sed?l za volantem a tu a tam j? po?astoval pohledem, jen? ze v?eho nejv?ce p?ipom?nal pohled zklaman?ho otce. „V?te…?e tohle nemus?te d?lat,“ ?ekl. „Nikdo si nebude myslet nic ?patn?ho, kdy? se tomu prost? vyhnete.“ „Mysl?m, ?e to mus?m ud?lat. Mysl?m, ?e to sama sob? dlu??m.“ Bryers si povzdychl a pod?val se ven z auta. St?li na rozlehl?m parkovi?ti, kter? se topilo v no?n? temnot? a bylo osv?tleno jenom tlumen?mi pouli?n?mi sv?tly, t?hnouc?mi se sporadicky na ostr?vku uprost?ed. Vid?li t?i auta a spolu s nimi i obrysy t?? m??u, kte?? tam nerv?zn? p?e?lapovali. Mackenzie vzala za kliku a otev?ela dve?e. „Budu v pohod?,“ ?ekla. „J? v?m,“ odpov?d?l Bryers. „Jenom…pros?m bu?te opatrn?. Pokud se v?m dneska v noci n?co stane a ti neprav? lid? p?ijdou na to, ?e jsem tu byl s v?mi…“ Mackenzie ne?ekala na zbytek. Vystoupila z auta a zabouchla za sebou dve?e. Glock dr?ela v ruce a uvoln?n?m krokem se vydala k t?m t?em a jejich aut?m. V?d?la, ?e nen? d?vod b?t nerv?zn?, ale p?esto se nedok?zala ubr?nit. Ani p?es fakt, ?e jedn?m z t?ch mu?? byl Harry Dougan. „To jsi s sebou musela p?it?hnout i Bryerse?“ zeptal se jeden z nich. „Hl?d? m?,“ odpov?d?la. „Nen? ani trochu jako vy t?i.“ V?ichni t?i se zasm?li a pod?vali se k autu, ze kter?ho Mackenzie pr?v? vystoupila. V perfektn? synchronizaci Bryersovi zam?vali. Ten se za volantem fale?n? usm?l a uk?zal jim prost?edn??ek. „Po??d se mu ani trochu nel?b?m, co?“ zeptal se Harry. „Ne, promi?.“ Zb?vaj?c? dva mu?i se na Harryho s Mackenzie pod?vali se stejnou rezignac?, kterou si p?stovali u? n?kolik posledn?ch t?dn?. I kdy? je?t? nebyli p?rem v prav?m slova smyslu, u? to mezi nimi jisk?ilo dostate?n? na to, aby si toho jejich spolu??ci v?imli. Nejmen?? z nich se jmenoval Shawn Roberts a ten druh?, masivn? chlap?k, jen? m??il p?es dva metry, byl Trent Cousins. Pr?v? ten pokynul bradou k pistoli v Mackenziin? ruce a z pouzdra na opasku vyt?hl svou vlastn?. „Tak jdeme na to?“ „Jo, nejsp?? nem?me moc ?asu,“ ?ekl Harry. V?ichni se opatrn? rozhl?dli po parkovi?ti. Nap?t? ve vzduchu houstlo a Mackenzie si v jednom okam?iku uv?domila, ?e j? to vlastn? velice bav?. Mo?n? poprv? od d?tstv? byla n???m opravdu nel??en? a up??mn? nad?en?. „Tak na t?i,“ ?ekl Shawn Roberts. V?ichni se zak?vali, jak p?e?lapovali z nohy na nohu, zat?mco Harry za?al odpo??t?vat. „Jedna…dva…t?i!“ A potom najednou v?ichni ?ty?i b??eli. Mackenzie se rychle klidila doleva, aby se schovala za jedn?m z aut. U? kdy? k n?mu dob?hla, usly?ela prvn? tlumen? v?st?ely ze zbran? ostatn?ch. Samoz?ejm?, nebyly to skute?n? ostr? pistole, jenom atrapy…paintballov? pistole, kter? v?ak byly vyrobeny tak, aby sv? re?ln? p?edlohy co nejv?rn?ji p?ipom?naly. Tohle nebylo zdaleka poprv?, kdy se Mackenzie ??astnila cvi?en? se simulovanou munic?, ale bylo to poprv?, kdy n?co takov?ho ?inila bez instruktora a jak?chkoliv ochrann?ch pom?cek. Napravo od n? se ve spr?ce ?erven? barvy o zem rozprskla kulka. Nebylo to ani deset centimetr? od jej?ho chodidla. Skr?ila se za autem a rychle se p?esunula na jeho druh? konec. Pod?vala se mezi kola, aby prostorem pod autem spat?ila dva p?ry nohou. Zrovna se nedaleko od n? rozd?lily. Jeden z nich zam??il rovn?? do z?krytu za autem. Mackenzie si prohl??ela prostor jejich simulovan? bitvy u? v okam?iku, kdy spolu je?t? mluvili a p?ipravovali se. V?d?la, ?e nejlep?? pozice je u z?kladny velk?ho sloupu lampy uprost?ed parkovi?t?. Stejn? jako cel? Hogan’s Alley, bylo i toto parkovi?t? ?asto za?azov?no do jejich simulac?. D?ky tomu, ?e tu byla u? n?kolikr?t, Mackenzie v?d?la, ?e na v?ech t?ch m?stech existuje n?jak? v?hodn? pozice, kter? ?lov?ku t?m?? s jistotou zaru?? v?t?zstv?. Na tomto parkovi?ti to byl pr?v? ten sloup. Nebyla v?ak schopna se k n?mu vydat okam?it?, proto?e v moment?, kdy Harry dokon?il odpo??t?v?n?, u? p?ed n? byli v t?m?e sm?ru dal?? dva chlap?ci. Te? v?ak musela vymyslet, jak se tam rychle dostat, ani? by ji p?itom trefili. Pokud ji st?el?, prohraje a to znamenalo p?ij?t o s?zku ve v??i p?ti set dolar?. U? p?edt?m p?em??lela, jak je to asi dlouho, kdy byl tento p?edpromo?n? ceremoni?l vymy?len a jak se z n?j ?asem stala tajn? legend?rn? aktivita, otev?en? jenom t?m nejlep??m z ro?n?ku. Zat?mco j? hlavou prob?haly tyto my?lenky, sledovala, jak se Harry s Cousinsem zapletl do mal? p?est?elky na druh? stran? parkovi?t?. Cousins byl skr?en? za jedn?m z aut, zat?mco Harry se kryl p?itisknut z?dy k velk? popelnici. Mackenzie se u?kl?bla a zam??ila na Cousinse. Byl dob?e schovan? a ona v podstat? nem?la ?anci jej ze sv?ho postaven? trefit, ale to neznamenalo, ?e ho nem??e aspo? vypla?it. Zam??ila do jednoho z roh? karos?rie auta, za kter?m se schov?val, a vyp?lila. O zlomek vte?iny pozd?ji se v tom m?st? rozprskla kulka s modrou barvou. Vid?la, jak sebou Cousins trhnul a urychlen? se skr?il, ??m? s Harrym ztratil vizu?ln? kontakt. Ten toho okam?it? vyu?il a dvakr?t za sebou po n?m rychle vyp?lil. Doufala, ?e nezapom?n? po??tat. My?lenka cel? t? nepovolen? no?n? hry tkv?la v tom, ?e na konci z?stane jenom jeden st?elec, kter? nebyl nik?m zasa?en. Ka?d? hr?? m?l stejnou zbra? – pistoli se st?elivem napln?n?m barvou – a povolen byl jenom jedin? z?sobn?k stejn? velikosti, kterou m?la jejich standardn? zbra? – Glock. Podle t? byly pistole tak? vzhledov? upraveny. To znamenalo, ?e ka?d? m?l jenom patn?ct n?boj?. Mackenzie jich nyn? zb?valo ?trn?ct a byla si vcelku jist?, ?e ostatn? u? ka?d? vyp?lili nejm?n? t?i nebo ?ty?i. Vzhledem k tomu, ?e Harry s Cousinsem byli zam?stn?ni jeden druh?m, znamenalo to, ?e je moment?ln? nejnebezpe?n?j?? Shawn. Jen?e Mackenzie nem?la tu?en?, kde by mohl b?t. Na to, jak stra?n? byl vysok?, se mu da?ilo velice dob?e skr?vat. Opatrn? poklekla a riskovala vyklon?n? zpoza strany sv?ho auta, ve snaze Shawna odhalit. Nevid?la jej, ale zato dob?e usly?ela cvaknut? zbran?, ze kter? bylo nedaleko pr?v? vyp?leno. Ucukla zp?tky pr?v? v?as. O n?razn?k se rozpleskla kulka s barvou. Trocha t? zelen? ji vyst??kla na ruku v moment?, kdy se odtahovala, ale to se na?t?st? jako z?sah nepo??talo. Aby byl ?lov?k vy?azen, musel b?t zasa?en do ruky, nohy, do zad nebo do trupu. Jedin?m zak?zan?m c?lem byla hlava. Kulky byly sice vyrobeny z tenk?ho plastu, ale d?ky rychlosti, kterou dopadly, p?esto dok?zaly ud?lat na k??i po??dn? jelito. Pokud by n?kter? z nich trefila oko, zasa?en? ne??astn?k by o n?j s velkou pravd?podobnost? p?i?el. To byl jeden z nejv?t??ch d?vod?, pro? se na tuto tradici a ofici?ln?ch m?stech d?vali se zna?nou nelibost?. V?d?li, ?e se to d?je ka?d? rok, ale obvykle prost? jenom zav?rali o?i a nech?vali budouc? absolventy, aby si svou malou nebezpe?nou z?bavu po??dali pod pokli?kou. Ta r?na dala Mackenzie docela dobrou p?edstavu o tom, kde se Shawn skr?v?. Ur?it? byl schoulen? za jedn?m z t?ch betonov?ch sloup? ve st?edu. P?esn? na m?st?, kter? pl?novala sama pro sebe. M?l dokonalou pozici, ze kter? mohl ohrozit ?pln? v?echny. Te? se odvr?til od Mackenzie a vyp?lil po Harrym. Trefil popelnici jenom kous??ek od jeho hlavy. Ihned ale potom musel k zemi, proto?e po n?m Harry i Cousins za?ali st??let spole?n?. Mackenzie rovn?? pokusila sv? ?t?st?, vyst?elila po Shawnovi a m?lem jej trefila do ramene. Sehnul se v posledn? chv?li a st?ela mu tak jenom prolet?la nad hlavou a zmizela ve tm?. Z?rove? se v?ak ozval Cousins?v v?k?ik v n?m? se m?sila bolest i frustrace. „Jsem venku,“ ?ekl Cousins a pomalu odch?zel mimo parkovi?t?, aby se posadil na jednu z lavi?ek, na kter?ch m?li vy?azen? ti?e po?kat na ostatn?. Mackenzie zahl?dla jasn? ?lutou skvrnu t?sn? nad jeho kotn?kem, kam dopadla Harryho r?na. Harry se rozhodl cel? situace vyu??t a jako blesk vyrazil ze sv?ho stanovi?t? za popelnic?. Svou pov?stnou rychlost? m??il ke t?et?mu zaparkovan?mu autu. St?le je?t? b??el, kdy? tu se Shawn vyno?il ze sv? skr??e. Nejprve vyst?elil na Mackenzie, aby j? udr?el zalezlou, ale potom se okam?it? zam??il na Harryho. Dal?? jeho st?ela se rozpleskla o zem jenom p?r centimetr? od Harryho l?tka zrovna ve chv?li, kdy zab?hl za auto. Mackenzie se rychle p?esunula na druhou stranu sv?ho auta v nad?ji, ?e by se j? mohlo poda?it Shawna odrovnat. Vyst?elila do stejn?ho m?sta u z?kladny sloupu, do kter?ho m??ila p?ed chv?l?, ale z opa?n? strany vozidla. Kdy? se tam jej? st?ela ne?kodn? rozprskla, Shawn chvili?ku po?kal a potom se vyklonil, aby zkontroloval situaci. V t? chv?li u? se Mackenzie prosm?kla zp?tky na p?vodn? m?sto a z n?j se k n?mu rychle ale ti?e bl??ila. Sta?ilo jenom p?r krok? a dos?hla ide?ln?ho ?hlu, vyp?lila a trefila jej p??mo do boku. Zelen? barva se rozst??kla po jeho ko?ili i kalhotech. Shawn byl tou r?nou tak p?ekvapen, ?e padl na zadek. „Jsem venku,“ zak?i?el a kysele po Mackenzie bl?skl o?ima. Je?t? ani nesta?il opustit ar?nu, aby se na lavi?k?ch p?idal ke Cousinsovi, kdy? Mackenzie koutkem oka zahl?dla pohyb na lev? stran?. Ty parchante, pomyslela si. Rychle dob?hla ke sloupu a schovala se za n?m. P??mo nad jej? hlavou sv?tila lampa. Mackenzie v?ak v?d?la, ?e to bude jej? v?hoda, pokud se ?to?n?k bude pokou?et schov?vat ve st?nech. Sv?tlo m??e b?t p??li? jasn?, co? mu v kone?n?m d?sledku zna?n? st??? m??en?. Jakmile se natla?ila z?dy k siln?mu sloupu, u? se o n?j z druh? strany rozprskla st?ela s barvou. V tichu, kter? n?sledovala, sly?ela jenom Cousinse s Shawnem, kte?? se pochecht?vali na sv? lavi?ce. „Tohle bude z?bavn? pod?van?,“ ?ekl Cousins. „Ty ??k?? z?bavn?,“ p?isadil si Shawn, „j? ??k?m bolestiv?.“ Mackenzie se navzdory faktu, ?e si d?lali legraci i z n?, musela m?rn? pousm?t. Nepochybovala o tom, ?e ji Harry klidn? st?el?. Rozhodn? nem?li ten typ vztahu, ve kter?m by ji ochranitelsky u?et?il bolesti a nechal ji vyhr?t. Te? byli oba na stejn? lodi – ji? z?tra absolvuj?c? agenti FBI. P?esto v?ak spolu str?vili ji? hodn? ?asu, a? u? ve ?kole, anebo v mnohem p??tel?t?j??ch situac?ch po n?. Mackenzie jej znala velice dob?e a v?d?la d?ky tomu, co mus? ud?lat, aby jej dostala. Kdy? se vyklonila, aby vyst?elila do kola auta, za kter?m se schov?val, c?tila se skoro a? provinile. Ze sv?ho ?krytu se vyklonil okam?it?. Vykoukl p?es kapotu. Mackenzie nazna?ila pohyb doprava, jako kdyby se cht?la vr?tit zp?tky na sloup. Vyst?elil tam, p?esn? jak p?edpokl?dala. Ona se v tom okam?iku v?ak u? vydala do protism?ru a p?ekulila se doleva. Na konci pohybu z?stala le?et na zemi na b?i?e a s pistol? p?ed sebou. Vyp?lila. St?ela Harryho zas?hla do prav? ??sti hrudi. Jasn? ?lut? barva se rozprskla po jeho triku a na chvilku zasvitla ve st?nu jako dal?? lampa. Harry padl na kolena a zahodil svou zbra?. Potom naplno vy?el zpoza auta a nev???cn? p?itom kroutil hlavou. „Jsem vy??zenej.“ Mackenzie vstala, naklonila hlavu do strany a trochu se zamra?ila. „Zlob?? se?“ pop?chla ho. „Ani trochu. Byl to par?dn? tah.“ Cousins se Shawnem za?ali tleskat. V povzd?l? vystoupil Bryers ze sv?ho auta a p?idal se k nim. Mackenzie v?d?la, ?e si o n? d?lal starosti, ale ?e je z?rove? i py?n?, ?e tu je. Sou??st? tradice toti? bylo, ?e jeden ze zku?en?ch agent? musel b?t kolem a dohl??et, kdyby se n?co zvrtlo. Ob?as se to st?valo. Verze, kterou zachytila Mackenzie, ??kala, ?e v roce 1999 byl jeden chlap?k zasa?en zezadu do kolene a sv?j promo?n? ceremoni?l nakonec musel absolvovat s francouzsk?mi holemi. I s Bryersem se v?ichni shrom??dili na lavi?ce. Byl to pr?v? on, kdo te? s?hl do n?prsn? kapsy a vyt?hl z n? on?ch p?t set dolar?. Slo?ili se na n? v?ichni a te? n?le?ely v?t?zce. Bryers pen?ze podal Mackenzie a ?ekl: „D?lali jste si v?bec n?jak? nad?je, chlapci?“ „Dobr? pr?ce, Mac,“ ?ekl Cousins. „Byl bych rad?i, kdybys m? odd?lala ty, ne? tihle ka?pa?i.“ „D?k,“ pok?vala Mackenzie hlavou. „Nerad zn?m jako starej prd,“ ?ekl Bryers, „ale je u? skoro jedna r?no. B??te dom? a trochu se prosp?te. V?ichni. Pros?m, neukazujte se na promoci cel? ztrhan? a mimo m?su.“ Mackenzie se znovu zmocnil ten zvl??tn? pocit ?t?st?. Tohle byla skupina jej?ch p??tel – p??tel, se kter?mi se dala do kupy pot?, co p?ed dev?ti t?dny skon?il ten McGrath?v experiment. Z?tra budou v?ichni promovat z akademie, a, pokud v?echno p?jde tak, jak m?, budou z nich do t?dne zbrusu nov? agenti FBI. Zat?mco Harry, Cousins a Shawn si ned?lali nad?je, ?e by svou kari?ru odstartovali na n??em, co by st?lo za ?e?, Mackenzie se mohla t??it na n?co v?ce…p?esn?ji ?e?eno, na skupinu speci?ln?ch agent?, o kter? se j? zm?nil McGrath, kdy? kone?n? vy?e?ili ten stra?n? p??pad vra?d. St?le sice nev?d?la, co to p?esn? znamen?, ale to na jej?m nad?en? nijak moc neub?ralo. Jejich skupinka se brzy rozd?lila, kdy? se v?ichni vydali vlastn? cestou. Mackenzie se nemohla zbavit pocitu, kter? u? docela dlouho neznala. Byl to pocit, ?e budoucnost byla st?le je?t? p??li? vzd?len?, mimo dosah a st?le je?t? se rozv?jej?c?. Te? v?ak poprv? za hodn? dlouhou dobu c?tila, ?e nad t?m v??m z?sk?v? jakous takous kontrolu. * Mackenzie se d?vala na mod?inu na Harryho hrudi a v?d?la, ?e jej? z?kladn? emoce by se m?la jmenovat soucit, ale p?itom se naopak nemohla ubr?nit sm?chu. M?sto, kde jej zas?hla, bylo krvav? rud? a jako ko?eny strom? od n?j do stran t?hla fialov? mod?ina. Vypadalo to vlastn? docela jako r?na od obrovsk?ho v?el?ho ?ihadla, ale zcela jist? to bolelo mnohem v?ce. St?li v jej? kuchyni a ona pro n?j balila do ut?rky pytel s ledem. Kdy? bylo hotovo, podala mu jej a on si jej potom trochu komicky p?idr?el u t?la. Bylo vid?t, ?e je mu trapn?, ale z?rove? je pot??en, ?e jej pozvala k sob?, aby se ujistila, ?e mu nic nen?. „Omlouv?m se,“ ?ekla kone?n? up??mn?. „Ale v??, mo?n?, ?e t? za tu v?hru budu moct pozvat na kafe.“ „To bude teda sakra dobr? kafe,“ odpov?d?l Harry. Odsunul led z hrudi a zachmu?il se, kdy? spat?il svoji r?nu. Mackenzie se na n?j d?vala a teprve te? si uv?domila, ?e, i kdy? u? byl v jej?m byt? v?ce ne? tucetkr?t, a p?i n?kolika p??le?itostech se p?itom l?bali, tohle bylo poprv?, kdy si u n? doma sundal triko. Tak? to bylo od Zacka prvn?, co se ocitla v bezprost?edn? bl?zkosti takto polovi?at? od?n?ho mu?e. Mo?n?, ?e to byl je?t? dozvuk adrenalinu z t? p?est?elky, radost z v?t?zstv? v n?, anebo vzru?en? z toho, co m? p?ij?t z?tra, ale jednodu?e se j? to l?bilo. P?istoupila bl??e a p?ilo?ila dla? na nezran?nou polovinu jeho hrudi. Padla p?esn? na srdce. „Bol? to je?t??“ p?istoupila je?t? bl??e. „Te? zrovna ne,“ odpov?d?l a trochu nerv?zn? se u?kl?bl. Pomalou?ku p?ejela rukou k r?n? a jemn? se j? dotkla. A potom, ??zena pouze ?ensk?mi instinkty, kter? ji? dlouho ?sp??n? potla?ovala, se k n?mu p?it?hla a pol?bila jej. Poc?tila, jak cel? jeho t?lo ztuhlo. Jej? ruka sjela k jeho boku a p?it?hla jej bl??e. Pol?bila jej na kl??n? kost, potom trap?z a nakonec na krk. Te? u? se k n? tla?il s?m. Bylo pro n? u? docela obvykl?, ?e se vz?jemn? l?bali tak dlouho, a? u? nakonec ani jeden z nich nev?d?l, co vlastn? d?l?. Stalo se to tedy zat?m jenom ?ty?ikr?t, ale poka?d? to p?i?lo jako n?jak? tajemn? vlna ze samotn? p??rody, zcela neo?ek?van? a bez varov?n?. Trvalo m?n? ne? deset vte?in, ne? byla jemn? natla?ena na kuchy?skou linku. Jej? ruce zkoumaly jeho hru?, zat?mco jeho leva?ka odhalila zp?sob, jak j? nadzvednout tri?ko. Srdce j? divoce tlouklo a ka?d? sval v t?le k?i?el, ?e to chce a ?e u? je na to dokonale p?ipraven?. Takhle bl?zko u? se dostali p?edt?m – vlastn? hned dvakr?t. V obou p??padech v?ak k ni?emu nedo?lo. Tedy, byla to ona, kdo nakonec couvnul. Poprv? se mu vysmekla v okam?iku, kdy za?al z?polit s knofl?kem na jej?ch kalhot?ch. Podruh? byl a? p??li? opil? a ona a? p??li? st??zliv?. Ani jeden z nich nikdy nic ne?ekl, ale v?havost ohledn? span? spolu, p?i?la jako v?sledek vz?jemn?ho respektu a nejistoty toho, co jim budoucnost p?inese. Nav?c na Harryho myslela mnohem v?ce, ne? aby jej byla schopn? jenom tak pou??t jako n?jakou sexu?ln? hra?ku. L?bil se j? v?c a v?ce, ale sex byl st?le je?t? p??li? osobn? z?le?itost?. P?ed Zackem poznala jenom dva mu?e, z nich? jeden ji sp??e napadl, ne? aby ?lo o vz?jemn? opravdu pln? cht?n? sex. V?echno tohle j? te? prolet?lo hlavou, zat?mco se s Harrym l?bala a p??li? pozd? si sta?ila uv?domit, ?e se jej? ruce u? nach?zej? mnohem n??e, ne? jen v oblasti hrudn?ku. On si toho o?ividn? pov?iml tak?, proto?e jeho t?lo ztuhlo je?t? v?ce a nav?c za?al d?chat m?l?eji. Tu najednou odstr?ila ruce a vymanila se z polibku. Sklopila zrak v obav?, ?e pokud se na n?j pod?v?, spat?? v jeho o??ch zklam?n?. „Po?kej,“ ?ekla. „Harry…promi?…j? nem??u…“ „J? v?m,“ odpov?d?l hlasem, kter?mu se neda?ilo zakr?t frustraci. „J? v?m, ?e je to…“ Mackenzie se zhluboka nadechla a potom od n?j poodstoupila. Nedok?zala se na n?j ani pod?vat. Zmaten? zra??c? se v jeho o??ch, bylo v tu chv?li p??li?. „Nem??eme. J? nem??u. Omlouv?m se.“ „To je v po??dku,“ ?ekl jako kdy? ch?pe, ale nech?pav?m hlasem. „Z?tra je velk? den a je pozd?. Tak?e j? te?ka u? p?jdu, ne? budu m?t ?as p?em??let nad t?m, ?e sem byl zase sest?elenej.“ Pod?vala se na n?j a p?ik?vla. Ten posledn? ostnat? koment?? ji nerozhodil. Nechala to plavat. Sv?m zp?sobem si ho vlastn? i zaslou?ila. „To bude asi nejlep??,“ ?ekla. Harry si opatrn? obl?kl triko zcela zamazan? od barvy a pomalu se vydal ke dve??m. „Dobr? pr?ce dnes v noci,“ ?ekl p?i odchodu. „Ani na chvilku jsem nepochyboval, ?e to nakonec vyhraje?.“ „D?ky,“ ?ekla Mackenzie nep??tomn?. „A Harry…opravdu, je mi to l?to. J? nev?m, co m? v?dycky zastav?.“ Pokr?il rameny a otev?el dve?e. „To nic,“ ?ekl. „Jenom…j? u? tohle moc dlouho d?lat nevydr??m.“ „J? v?m,“ ?ekla smutn?. „Dobrou, Mac.“ Zav?el za sebou dve?e a Mackenzie osam?la. Nehybn? st?la v kuchyni a d?vala se na hodiny na zdi. Bylo 1:15 a ona se ani nec?tila unaven?. Mo?n?, ?e ta mal? hra na parkovi?ti napumpovala do jej? krve a? p??li? mnoho adrenalinu. P?esto v?ak u?inila pokus j?t do postele, ale v?sledek byl, ?e v?t?inu noci str?vila p?evracen?m se a p?em??len?m. Ob?as se j? zd?ly sny a ona si jich d?ky nep??li? hlubok?mu sp?nku byla v?doma. V jednom z nich nap??klad spat?ila tv?? sv?ho otce. Usm?val se, jako kdyby byl py?n?, ?e se ve sv?m sna?en? u? dostala tak daleko – ?e u? z?tra absolvuje akademii FBI. Krom? toho ?sm?vu v?ak vid?la i n?co dal??ho. Byly tam v?echny ostatn? v?ci, kter? sny o n?m b??n? prov?zely. Mrtvoln? svit v jeho o??ch i v?echna ta krev. KAPITOLA DRUH? I kdy? Mackenzie nastavila bud?k na osmou r?no, byla probuzena vibrov?n?m mobilu u? v 6:45. Zast?nala a pod?vala se sm?rem k telefonu. Pokud je to Harry a chce se omluvit za n?co, co ani neud?lal, tak ho zabiju, pomyslela si. St?le v?cem?n? v polosp?nku s?hla po telefonu a pokusila se zaost?it na displej. Na?t?st? to nebyl Harry, ale Colby. Mackenzie zmaten? svra?t?la obo?? a zvedla to. Colby rozhodn? nepat?ila k rann?m pt??at?m a nav?c u? spolu nemluvily d?le ne? t?den. Nejsp??e byla prost? jenom nerv?zn? kv?li promoc?m a nejistot?, kter? se rozprost?rala hned za nimi. Colby byla jedinou ?enskou kamar?dkou, kterou Mackenzie tady v Quanticu m?la, tak?e se sna?ila d?lat v?echno pro to, aby jejich p??telstv? vydr?elo – i kdy? to znamenalo zvednout telefon brzo r?no t?sn? p?ed promocemi a pot?, co se j? poda?ilo ukrojit pouh? ?ty?i hodiny sp?nku. „Ahoj, Colby,“ ?ekla. „Co se d?je?“ „Spala jsi?“ zeptala se Colby. „Jo.“ „Ach, sakra. Omlouv?m se. Myslela jsem si, ?e bude? na nohou u? za rozb?esku vzhledem k tomu v?emu, co se m? dneska seml?t.“ „Je to jenom promoce,“ z?vla Mackenzie. „Ha! K?? by ?lo jenom o to,“ ?ekla Colby lehce hysterick?m hlasem. „Jsi v po??dku?“ zeptala se Mackenzie a posadila se pomalu na posteli. „Budu,“ odpov?d?la Colby. „Pod?vej…mysl??, ?e by ses se mnou mohla setkat ve Starbucks na rohu Fifth Street?“ „Kdy?“ „Co nejrychleji m??e?. J? tam jdu rovnou.“ Mackenzie se opravdu necht?lo n?kam te? j?t. Necht?lo se j? ani pomyslet na to, ?e by opustila postel. Jen?e Colby je?t? nikdy nezn?la takhle divn?. A vzhledem k tomu, ?e je ?ekal d?le?it? den, rozhodla se, ?e se bude muset pokusit b?t dobrou kamar?dkou. „Dej mi tak dvacet minut,“ ?ekla. S povzdechem se potom vy?kr?bala z postele a rychle se za?ala p?ipravovat. Co se vzhledu t?kalo, musela se spokojit jenom s t?m nejz?kladn?j??m. Vy?istila si zuby, navl?kla na sebe mikinu a tepl?ky na b?h?n?, vlasy si uv?zala do hodn? odbyt?ho cul?ku a vyrazila ven. Kdy? kr??ela t?ch ?est blok? na Fifth Street, za??nala na n? postupn? dol?hat v?ha dne, kter? m?la p?ed sebou. Dnes promuje z akademie FBI, jenom chvilku p?ed polednem, a u?in? to jako jedna z nejlep??ch v ro?n?ku. Na rozd?l od v?t?iny ostatn?ch absolvent?, kter? za t?ch dvacet t?dn? poznala, nebude m?t v publiku ??dnou rodinu ani nikoho dal??ho, kdo by s n? ten ?sp?ch oslavil. Bude na to sama, stejn? jako byla na v?ci sama po v?t?inu sv?ho ?ivota. Vlastn? u? od ?estn?cti. Te? se pokou?ela p?esv?d?it se, ?e j? to nijak nevad?, ale nebyla to pravda. To, co c?tila, nebyl snad smutek, ale sp??e jak?si podivn? ?zkost, jej?? hrany s lety ztratily na ostrosti a otupily se. Kdy? dorazila do Starbucks, v?imla si, ?e doprava na ulici je o n?co hust?? ne? obvykle – nejsp??e za to mohli pr?v? rodiny a p??tel? absolvent?. Nechala to plavat. Posledn?ch deset let str?vila t?m, ?e se pokou?ela na matku se sestrou myslet co nejm?n?, tak?e pro? by s t?m m?la za??nat zrovna te?? Kdy? vstoupila do Starbucks, zjistila, ?e Colby u? tam je. Usrk?vala ze sv?ho hrnku a zamy?len? se d?vala z okna. Na stolku ?ekal je?t? jeden dal?? ??lek a Mackenzie usoudila, ?e ten bude pro ni. Posadila se naproti Colby a okam?it? za?ala p?edv?d?t divad?lko o tom, jak moc je unaven?. P?iv?ela dokonce trochu o?i a zamra?ila se. „Tohle je moje?“ zeptala se a s?hla po k?v?. „Ano,“ ?ekla Colby. Vypadala unaven?, smutn? a nabru?en?. „Tak co se d?je?“ zeptala se Mackenzie ve snaze zabr?nit hroz?c?mu chozen? kolem hork? ka?e. „J? nebudu promovat,“ odpov?d?la. „Co?e?“ zeptala se Mackenzie p?ekvapen?. „Myslela jsem, ?e jsi v??m pro?la na v?bornou.“ „Pro?la. Je to…j? nev?m. M?m pocit, ?e jsem tu b?hem toho v?cviku ?pln? vyho?ela.“ „Colby…to nem??e? myslet v??n?.“ Jej? hlas zn?l a? p??li? p??sn?, ale bylo j? to v t? chv?li jedno. Tohle v?bec nebyla ta Colby, kterou znala. Takov? rozhodnut? nemohlo p?ij?t, ani? by o tom p?edt?m hodn? nep?em??lela. Tohle nebyl chvilkov? zkrat nebo rozmar d?vky, kter? byla prost? jenom unaven? a vynervovan?. Jak to jenom te? m??e vzd?t? „Ale j? to mysl?m v??n?,“ ?ekla Colby. „Posledn? zhruba t?i t?dny u? m? to opravdu nebavilo. N?kter? dny jsem p?i?la dom? a plakala, proto?e jsem se c?tila jako v kleci. J? u? to prost? nechci.“ Mackenzie nev?d?la, co na to ??ct. „No, ud?lat takov? rozhodnut? zrovna v den promoce, je dost ??len?.“ Colby pokr?ila rameny a znovu se zad?vala ven z okna. Vypadala unaven?. Pora?en?. „Colby...ty se nem??e? jenom tak vzd?t. Ned?lej to.“ Dal?? slova, je? se j? drala na jazyk, u? rad?ji nevy?kla: Pokud se na to te? vyka?le?, tak posledn?ch dvacet t?dn? bylo ?pln? k ni?emu a nav?c bude? p?ede v?emi za slabocha. „Ale j? to nehodl?m ofici?ln? ukon?it,“ ?ekla Colby. „J? na tu promoci dneska p?jdu. Mus?m. Moji rodi?e p?ilet?li z Floridy, tak?e nem?m na v?b?r. Od z?tra je to ale vy??zeno.“ Kdy? Mackenzie na akademii za??nala, instrukto?i je varovali, ?e zhruba tak dvacet procent z nich to n?kde v pr?b?hu v?cviku pravd?podobn? vzd?. V minulosti to pr? b?valo skoro t?icet procent. My?lenka na to, ?e by se mezi n? m?la za?adit i Colby, j? v?ak p?esto jenom st??? d?vala smysl. Byla tak siln? a odhodlan?. Jak sakra mohla nakonec p?ij?t s takovou koninou? „Co bude? d?lat?“ zeptala se nahlas. „Pokud se doopravdy rozhodne? tohohle v?eho vzd?t, jakou jinou kari?ru si zvol???“ „J? nev?m,“ odpov?d?la. „Mo?n? n?co kolem prevence obchodu s lidmi. V?zkum a zdroje nebo tak n?co. J? p?ece nemus?m b?t agent, no ne? Je tu spousta dal??ch mo?nost?. J? prost? jen nechci b?t agent.“ „Ty to doopravdy mysl?? v??n?,“ povzdechla si Mackenzie. „Mysl?m. Jenom jsem ti to cht?la ??ct, proto?e po promoci se moji rodi?e nejsp?? budou rozpl?vat p?chou.“ Och, chudinko, pomyslela si Mackenzie sarkasticky. To mus? b?t hrozn? p?edstava. „J? to nech?pu,“ ?ekla Mackenzie. „To od tebe ani ne?ek?m. Ty jsi v tomhle skv?l?. M?? to r?da. Je to, jako kdyby ses pro to narodila, v??? J?...no j? nev?m. Jenom se tak pl?c?m.“ „Ach jo, Colby...mrz? m? to.“ „Nemus?,“ odpov?d?la. „Jakmile po?lu m?mu s t?tou zp?tky na Floridu, v?echen tlak bude pry?. ?eknu jim, ?e jsem byla odvol?na kv?li n?jak? akci, kterou si vymysl?m, a potom u? bude jenom na mn?, jak s t?m v??m nalo??m, ?ekla bych.“ „No...hodn? ?t?st?, ?ekla bych,“ odpov?d?la Mackenzie. „P?esta? s t?m, pros?m,“ zarazila j? Colby. „Dneska promuje? jako jedna z nejlep??ch v ro?n?ku. Ani nemysli na to, ?e se bude? mra?it kv?li mn?. Byla jsi pro m? moc dobr? kamar?dka, Mac. Jenom jsem ti to cht?la ??ct sama a p?edem, ne? aby sis toho potom v?imla n?hodou pozd?ji.“ Mackenzie se nijak nesna?ila zakr?t vlastn? zklam?n?. Nebyla na sebe nijak py?n?, ?e se uchyluje k v podstat? d?tinsk?m taktik?m, ale p?esto z?stala chv?li zticha a jenom zaduman? usrk?vala ze svoj? k?vy. „A co ty?“ p?eru?ila Colby ticho. „N?kdo z rodiny nebo p??tel, kdo se p?ijde pod?vat?“ „Nikdo,“ ?ekla Mackenzie. „Och,“ ?ekla Colby trochu rozpa?it?. „To m? mrz?. Nev?d?la jsem...“ „Nen? t?eba omluv,“ ?ekla Mackenzie. Te? byla na ?ad? ona, aby se zad?vala z okna a teprve po p?r vte?in?ch dodala: „Jsem docela r?da, ?e to tak je.“ *** Mackenzie byla promo?n?m ceremoni?lem hluboce zklam?na. Nebylo to nic v?ce ne? formalizovan? verze promoce ze st?edn? ?koly a zdaleka se to nemohlo vyrovnat t? z vysok?. Zat?mco ?ekala, a? bude vyvol?no jej? jm?no, m?la spoustu ?asu na vzpom?n?n? na p?ede?l? promoce a jak b?hem nich jej? rodina v?ce a v?ce sklouz?vala do pozad?. Vzpom?nala si, jak skoro plakala, kdy? vystupovala na promo?n? p?dium na st?edn? ?kole s v?dom?m, ?e jej? otec nikdy nedostane ?anci vid?t, jak dosp?la. Byla si toho v?doma u? dlouh? roky, ale v t? chv?li, kdy st?la na t?ch schodech, ji to ude?ilo naplno jako k?men mezi o?i. B?hem jej? dal?? promoce na univerzit? u? ji to netr?pilo. Tam u? nem?la rodinu v?bec ??dnou. Pozd?ji si uv?domila, ?e pr?v? to byl rozhoduj?c? moment v jej?m ?ivot?, od kter?ho se potom u? pro v?t?inu v?c? a ?innost? uchylovala do samoty. Kdy? o n? jej? rodina nejevila ??dn? z?jem, ona se o n? tak? nebude zaj?mat. Ceremoni?l skon?il bez n?jak? v?t?? pompy, a kdy? u? byla skoro na cest? pry?, v?imla si Colby, jak se na druh? stran? auly fot? s rodi?i. Vypadalo to, ?e hraje skv?l? divadlo a dokonale p?ed nimi skr?v? sv? skute?n? pocity. Jej? otec a matka samoz?ejm? jenom z??ili p?chou na dce?in ?sp?ch. Mackenzie nev?d?la, co jin?ho by d?lala a v?echno to focen? kolem j? ned?lalo vzhledem k jej? situaci dob?e, a tak za?ala p?em??let, jak by se odtamtud co nejrychleji dostala nadobro. Cht?la se jednodu?e vr?tit dom? a otev??t si prvn? z, doufala, n?kolika piv, kter? si na to odpoledne a ve?er napl?novala. U? se vydala ke dve??m, kdy? tu zaslechla zn?m? hlas, jen? zavolal jej? jm?no. „Hej, Mackenzie,“ ?ekl ten hlas. Okam?it? v?d?la, kdo to je. Nejenom d?ky t?nu, ale tak? proto, ?e lid?, kte?? ji oslovovali k?estn?m jm?nem a ne jednodu?e Whiteov?, tu bylo, co by na prstech spo??tal. Byl to Ellington. M?l na sob? oblek a vypadal zrovna tak nepohodln?, jak se Mackenzie c?tila. ?sm?v, kter?m ji v?ak po?astoval, byl naopak a? p??li? pozitivn?. V tu chv?li j? to ale nijak neobt??ovalo. „Zdrav?m, agente Ellingtone.“ „Mysl?m, ?e v situaci, jako je tahle, je v po??dku, kdy? m? budete oslovovat Jared.“ „Preferuji Ellingtone,“ ?ekla a m?rn? se usm?la. „Jak se c?t?te?“ zeptal se. Pokr?ila rameny a stra?n? moc si p??la, aby odtamtud u? byla pry?. Mohla si nalh?vat, co cht?la, ale fakt, ?e tam nem?la nikoho z rodiny ani p??tel, na ni za?al dol?hat. „Jenom pokr?en? rameny?“ zvedl Ellington obo??. „Inu, jak bych se m?la c?tit?“ „V?t?zn?. Hotov?. Hrd?. Nad?en?. To je jenom p?r p??klad?.“ „To v?echno c?t?m,“ odpov?d?la. „Jenom...j? nev?m. Cel? ta ceremonie mi p?ijde zbyte?n?.“ „Tomu rozum?m,“ ?ekl Ellington. „Sakra, j? nesn???m, kdy? mus?m nosit tenhle kaftan.“ Mackenzie u? se chystala odpov?d?t, ?e mu no?en? obleku docela jde, kdy? tu se odn?kud zpoza Ellingtona objevil McGrath. I on v?noval Mackenzie ?sm?v, ale na rozd?l od toho Ellingtonova tento p?sobil t?m?? vynucen?. Nat?hl k n? ruku, ona ji p?ijala a t?m?? se p?itom neubr?nila p?ekvapen?mu v?razu nad t?m, jak slab? jeho stisk byl. „Jsem r?d, ?e jste prolezla,“ ?ekl McGrath. „Jsem si jist?, ?e p?ed sebou m?te z??nou kari?ru.“ „Byla to brnka?ka, ?e?“ nadhodil Ellington. „Mezi p?ti procenty nejlep??mi,“ ?ekl McGrath, rozhodnut neumo?nit Mackenzie pron?st jedin? slovo. „Slu?n? pr?ce, Whiteov?.“ „D?ky, pane,“ bylo v?echno, na co se zmohla. McGrath se naklonil bl??e a jeho tv?? byla op?t ?ist? pracovn?. „R?d bych, abyste se hl?sila do kancel??e. V pond?l? v osm r?no. Chci, abyste se pono?ila do pr?ce tak rychle, jak jen to bude mo?n?. U? m?m hotov? va?e pap?ry – postaral jsem se o to vlastn? u? p?ed docela dlouhou dobou, aby to na n?s ?ekalo, a? tenhle den p?ijde. Alespo? vid?te, ?e jsem v??il, ?e to nezmamr?te. Ale te?...nen? ?as. V pond?l? v osm. Souhlas?“ „Samoz?ejm?,“ ?ekla, p?ekvapena t?m ne?ekan?m, i kdy? sv?r?zn?m, projevem podpory. McGrath se znovu pousm?l, znovu j? pot??sl rukou a op?t zmizel v davu. Jakmile byl pry?, Ellington se na ni pod?val a ?iroce se usm?l. „Ten je teda dob?e nalo?enej. M??u v?m ??ct, ?e tohle se nest?v? ?asto.“ „Asi je to pro n?j velk? den,“ odv?tila Mackenzie. „Cel? nov? v?rka talent?, ze kter?ch si m??e vyb?rat.“ „To je pravda,“ ?ekl Ellington. „Ale v?echny ?erty stranou. Tenhle ?lov?k si agenty vyb?r? opravdu pe?liv?. Pamatujte si to, a? s n?m budete v pond?l? mluvit.“ Rozhostilo se trapn? ticho, kter? se v jejich konverzac?ch objevovalo zcela pravideln? a na kter? si oba u? tak n?jak zvykli. Bylo n?co jako potvrzen?m jejich p??telstv? – anebo jak se ten vztah vlastn? m?l naz?vat. „Dobr?, pod?vejte,“ ?ekl po chv?li. „Jenom jsem v?m cht?l poblahop??t a pov?d?t, ?e mi v?dycky m??ete zavolat, kdyby toho na v?s bylo moc. J? v?m, ?e to te? asi zn? hloup?, ale v ur?it?m bod? bude nejsp??e i nechvaln? proslul? Mackenzie Whiteov? pot?ebovat n??? pomoc. A j? jsem ten, kdo se poka?d? pokus? p?isp?chat co nejrychleji.“ „D?ky,“ odpov?d?la. P?i tom posledn?m slovu najednou poc?tila siln? nutk?n? po??dat jej, aby ?el s n? – ne z n?jak?ch romantick?ch d?vod?, ale ?ist? jenom pro to, aby nebyla sama. Znala jej docela dob?e a, i kdy? o n?m m?la sm??en? pocity, byla r?da, kdy? byl s n?. Nerada si to p?izn?vala, ale za??nala m?t pocit, ?e by m?la ud?lat n?co, ??m by ten dne?n? den a ?sp?ch, jen? reprezentoval, oslavila. A, i kdy? by to znamenalo str?vit dal??ch p?r lehce trapn?ch hodin s Ellingtonem, bylo by to po??d lep?? (a nejsp??e i produktivn?j??), ne? b?t po zbytek dne sama, tr?pit se sama nad sebou a p?t pivo. Nic v?ak ne?ekla. I kdyby se j? nakonec poda?ilo k tomu sebrat odvahu, nez?le?elo by na tom. Ellington rychle k?vnul hlavou a potom se stejn? jako McGrath vypa?il v davu. Mackenzie tam je?t? na chvilku st?la a ze v?ech sil se sna?ila set??st z ramen pocit, ?e nakonec z?stala ?pln?, ale ?pln? sama. KAPITOLA T?ET? Kdy? Mackenzie dorazila na sv?j prvn? skute?n? ofici?ln? den v pr?ci, nemohla se zbavit Ellingtonov?ch slov, kter? j? zvonily v hlav? jako n?jak? mantra: Tenhle ?lov?k si agenty vyb?r? opravdu pe?liv?. Pamatujte si to, a? s n?m budete v pond?l? mluvit. Pokou?ela se to pou??vat jako zbra? k vlastn?mu uklid?ov?n?, proto?e jinak j? nezb?valo, ne? si p?iznat, ?e je hrozn? nerv?zn?. Nijak nepomohlo ani to, ?e jej? r?no za?alo t?m, ?e se setkala s jedn?m s McGrathov?ch lid?, Walterem Hasbrookem, jen? byl nyn? velitelem jej?ho odd?len?, a kter? ji jako n?jak? d?cko prov?d?l v?tahy a chodbami. Nem?l ani tro?ku ?armu a, i kdy? proti n?mu Mackenzie osobn? nic nem?la, nel?bil se j? zp?sob, jak?m j? vysv?tloval ka?di?kou mali?kost, jako kdyby byla ?pln? hloup?. Nic se nezm?nilo ani pot?, co dorazili do t?et?ho patra, kde se p?ed nimi otev?elo cel? bludi?t? otev?en?ch, ale nevysokou p?ekli?kou od sebe vz?jemn? odd?len?ch kancel??sk?ch koutk?. Vypadalo to tam jako v zoo. V ka?d?m odd?len? tohoto open space sed?l jeden z agent?. N?kte?? telefonovali, zat?mco jin? n?co psali na po??ta??ch. „A tohle bude va?e m?sto,“ ?ekl Hasbrook a pokynul sm?rem k jedn? krychli uprost?ed vn?j?? ?ady. „Tohle je centr?la V?zkumu a dohledu. Zjist?te, ?e na v?s u? ?ek? p?r email? s p??stupov?mi hesly k server?m a seznamem kontakt? v r?mci cel? FBI.“ Mackenzie vstoupila do sv?ho prostoru trochu roz?arovan?, av?ak st?le nerv?zn?. Ne, tohle rozhodn? nebyl ten vzru?uj?c? p??pad, kter?m doufala svou kari?ru odstartovat, ale i tak to znamenalo prvn? krok kup?edu na cest?, na ni? se p?ipravovala, a o kter? snila u? od st?edn? ?koly. Te? odt?hla od stolu svou ?idli na kole?k?ch a usadila se v n?. Laptop, ?ekaj?c? na stole byl nyn? jej?. Byl to jeden z p?edm?t?, kter? j? Hasbrook p?edstavoval. Tento st?l byl jej?, cel? krychle, cel? to m?sto. Nebylo to nic ??asn?ho, ale bylo to jej? m?sto. „Ve sv?m emailu naleznete i sv?j prvn? ?kol,“ ?ekl Hasbrook. „B?t v?mi, za?al bych na tom okam?it? d?lat. Budete pot?ebovat zavolat dozoruj?c?mu agentovi pro n?jak? po??te?n? instrukce, ale ke konci pracovn?ho dne u? byste v tom m?la b?t pono?en?.“ „Rozum?m,“ ?ekla a zapnula po??ta?. Z??sti se po??d zlobila, ?e za n?j byla usazena. P??la si vyrazit n?kam do ter?nu. Po tom, co j? McGrath nazna?oval, to bylo pr?v? to, co od nov? pr?ce o?ek?vala. Nehled? na to, jak skv?lou historii m??, ?ekla sama sob?, nem??e? o?ek?vat, ?e za?ne? hned jako hv?zda. Mo?n?, ?e je tohle zp?sob, jak se nau?it z?kladn? orientaci – nebo McGrath?v zp?sob, jak ti uk?zat, kdo je tady ??f a kdo bude poslouchat. Ne? mohla Mackenzie odpov?d?t na jeho dal?? such? a monot?nn? instrukce, u? se Hasbrook odvr?til k odchodu. Vyrazil k v?tah?m tak rychle, ?e se skoro zd?lo, ?e je r?d, ?e to m? za sebou a m??e se op?t v?novat v?cem, na kter?ch mu z?le??. Kdy? ve sv?m prostoru osam?la, Mackenzie se zalogovala do po??ta?e a znovu se zamyslela, pro? vlastn? je tak nerv?zn?. Proto?e tohle je ten den, p?em??lela. Pracovala jsem tvrd?, abych se sem dostala, a te? je to kone?n? moje. V?ichni se na m? d?vaj? a tak nem??u nic pod?lat – i kdyby to m?l b?t jenom n?jak? pitom? ?kol od po??ta?e. Pod?vala se do emailu a rychle odpov?d?la na p?r zpr?v, aby se u? mohla za??t zab?vat t?m ?kolem. B?hem hodiny m?la v?echny pot?ebn? dokumenty a informace. Byla odhodlan? vydat ze sebe to nejlep?? a d?t McGrathovi v?echny d?vody uv?domit si, ?e t?m, ?e ji posadil do kr?l?k?rny, ?eredn? mrh? jej?m potenci?lem. Prohl??ela si mapy, z?znamy z mobiln?ch telefon? a data z GPS. Pracovala na zji?t?n? lokace dvou potenci?ln?ch podez?el?ch ze spolupr?ce z obchodu s lidmi. B?hem zhruba hodiny se do toho zvl?dla kompletn? pono?it a zjistila, ?e j? to i bav?. Fakt, ?e nebyla venku v ulic?ch a nemohla aktivn? pracovat na tom, aby ty mu?e p?ivedla p?ed spravedlnost, j? v tu chv?li p??li? neobt??oval. Soust?edila se na zadan? ?kol a to bylo v?echno, co pro tu chv?li pot?ebovala. Ano, byla to pr?ce pro poskoka a nav?c to po chv?li byla p?ece jenom nuda, ale Mackenzie nedovolila, aby to ovlivnilo jej? v?kon. Po n?kolika hodin?ch si dop??la chvilku na ob?d, ale potom se ihned vr?tila zp?tky, s vervou se pustila do dal?? pr?ce a za?ala dost?vat v?sledky. Kdy? se pracovn? den ch?lil ke konci, poslala emailem sv?mu nad??zen?mu v?echno, na co p?i?la a vydala se k odchodu. Nikdy p?edt?m je?t? v kancel??i nepracovala, ale bylo to p?esn? takov?, jak si to p?edstavovala. Jedin?, co tu chyb?lo, byla p?cha?ka, kde by si mohla narazit odchod a p??chod. Kdy? do?la ke sv?mu autu, kone?n? si dovolila op?t se c?tit zklaman?. Pr?ce za stolem. Uv?zla za po??ta?em v cele o ?ty?ech st?n?ch z papundeklu. Tohle v?bec nebylo to, co si p?edstavovala. I tak byla v?ak py?n? na to, kam se dostala. Nesm?la dovolit sv?mu egu a vlastn?m mo?n? p??li? bl?zniv?m p?edstav?m, aby zast?nily fakt, ?e je nyn? agentkou FBI. Pomyslela na Colby. ??kala si, kde jej? kamar?dka te? asi je a co by ?ekla na to, ?e byla Mackenzie nasazena na ??edni?inu. V souvislosti s t?mi my?lenkami ji napadlo i to, jestli nakonec Colby nebyla z nich dvou tou chyt?ej??, kdy? se rozhodla do ?ad agentury nakonec nenastoupit. Bude za t?m stolem sed?t dlouho? Budou to roky? *** N?sleduj?c?ho dne p?ijela Mackenzie do pr?ce s odhodl?n?m si jej u??t. P?ede?l?ho dne u?inila na tom p??padu pom?rn? velk? pokrok a tak te? m?la pocit, ?e by mohla b?t schopn? dnes doru?it velice p?esn? a d?le?it? v?sledky, kter?ch si McGrath jist? mus? v?imnout. Z?hy v?ak p?i?la na to, ?e byla p?e?azena na n?co jin?ho. Tento p??pad byl o podvodu se zelenou kartou. P??lohy emailu obsahovaly p?es t?i sta str?nek sv?deck?ch v?pov?d?, vl?dn?ch dokument? a pr?vn?ch spis?. Jenom pohled na to j? vnuknul chu? sbalit se a jet zase dom?. Mackenzie se rozzloben? pod?vala na telefon. M?la p??stup ke v?em server?m, co? znamenalo, ?e mohla naj?t i McGrathovo ??slo. Napadlo ji, co by j? asi tak pov?d?l, kdyby mu zavolala a zeptala se ho, co provedla, ?e ji takhle trest?. Sama sob? to nakonec rozmluvila. Nam?sto toho si vytiskla ka?di?k? dokument a urovnala je do kom?nk? na stole. Ten pod tou z?plavou pap?r? prakticky zmizel. Po dvaceti minut?ch, kdy se sna?ila do t? hr?zy alespo? trochu proniknout, n?kdo lehce zaklepal na vchod do jej? k?je. Kdy? se oto?ila a spat?ila, ?e ve dve??ch stoj? McGrath, na chvili?ku ztuhla. Usm?l se na ni stejn?, jako na promoc?ch. N?co v tom ?sm?vu vypov?dalo o tom, ?e nem? sebemen?? p?ru, pro? by se Mackenzie m?la c?tit ubl??en? za to, jak vypad? jej? nov? pracovn? pozice. „Omlouv?m se, ?e mi to trvalo tak dlouho,“ ?ekl McGrath. „Cht?l jsem se p?ij?t pod?vat, jak to tu zvl?d?te.“ Mackenzie se musela kousnout do jazyka, aby p?i odpov?di nepou?ila n?kterou z v?t, kter? j? automaticky vytanuly na mysli. Nam?sto toho jenom p??telsky pokr?ila rameny a ?ekla: „Jsem v pohod?. Jenom...inu, jsem trochu zmaten?.“ „Jak to?“ „No, p?i p?r p??le?itostech jste mi nazna?il, ?e byste ze m? cht?l m?t co nejrychleji aktivn?ho agenta. Mysl?m, ?e jsem neo?ek?vala, ?e to bude znamenat sezen? za stolem a tisknut? dokument? o zelen?ch kart?ch.“ „Ach, ano. J? v?m, j? v?m. Ale v??te mi. V?echno m? sv?j d?vod. Jenom sklo?te hlavu a p?kn? pracujte. V?? ?as p?ijde, Whiteov?.“ V Mackenziin? mysli znovu zazn?lo: Tenhle ?lov?k si agenty vyb?r? opravdu pe?liv?. Kdy? to ??k??, pomyslela si. „Brzy se s v?mi spoj?m,“ ?ekl McGrath. „Do t? doby se opatrujte.“ Stejn? jako Hasbrook p?ede?l?ho dne se i McGrath zd?l b?t ve velk?m sp?chu, aby se od t?ch k?j? u? dostal pry?. Mackenzie se d?vala, jak odch?z? a p?em??lela, jak?m dovednostem by se tu asi tak mohla nau?it. Nem?la r?da, kdy? se c?tila b?t pro n?co p??li? dobr?, ale proboha... To, co Ellington ?ekl o McGrathovi...m?la tomu opravdu v??it? P?em??lela o tom, jestli Ellington mohl tu?it, co se na n? od pond?l? chyst?. Potom pomyslela na Harryho a zamrzelo j?, ?e mu u? n?kolik dlouh?ch dn? nezavolala. On s?m se neoz?val, proto?e v?d?l, ?e nem? r?da, kdy? je na ni vyv?jen tlak. Byl to ostatn? jeden z d?vod?, pro? se s n?m i nad?le v?dala. ??dn? mu? s n? je?t? nikdy nem?l takovou trp?livost. I Zack m?l sv? hranice a jedin? d?vod, pro? spolu z?stali tak dlouho, byl, proto?e si jeden na druh?ho jednodu?e zvykli a necht?li se obt??ovat se v?emi komplikacemi, je? p?in??ela zm?na. Posledn? hromadu pap?r? dotiskla chvilku p?ed polednem. Ne? se do t? ??lenosti mohla opravdu pono?it, rozhodla se, ?e na to bude pot?ebovat ob?d a po n?m opravdu monstr?zn? kafe. Vydala se k v?tah?m. Kdy? jeden z nich dorazil do jej?ho patra a jeho dve?e se otev?ely, Mackenzie s p?ekvapen?m zjistila, ?e v n?m stoj? Bryers. On byl jej? p??tomnosti zasko?en podobn?, ale okam?it? se na ni p??telsky usm?l. „Kam jste zam??il?“ zeptala se. „Vlastn? jedu za v?mi. ??kal jsem si, jestli byste si nedala ob?d.“ „P?esn? tam jsem te? ?la. To zn? dob?e.“ Do spodn?ch pater tedy sjeli spole?n? a nakonec se usadili v jednom lah?dk??stv? kousek d?l v t??e ulici. Kdy? pot? sed?li nad sv?mi sendvi?i, Bryers j? polo?il velice jednoduchou a z?rove? extr?mn? komplikovanou ot?zku. „Jak to jde?“ zeptal se. „No, jde to. Sed?m za stolem, kolem m? jsou ?ty?i st?ny papundeklu, ale ten st?l tam sp?? jenom tu??m, proto?e je kdesi pod hromadou pap?r?. Nen? to ?pln? tak, jak jsem si p?edstavovala.“ „Kdyby tohle p?i?lo z ?st jak?hokoliv jin?ho nov??ka, ?ekl bych, ?e je trochu namy?len?,“ okomentoval to Bryers. „Ale ve va?em p??pad? souhlas?m. Mrhaj? va??m potenci?lem. Ale proto jsem pr?v? tady. P?i?el jsem v?s zachr?nit.“ T?zav? se na n?j pod?vala. „Jak? druh z?chrany to je?“ „Dal?? p??pad,“ ?ekl Bryers. „Tedy, chci ??ci, pokud chcete z?stat na sv?m sou?asn?m p??padu a pokra?ovat ve studiu t?ch dokument?, pochop?m to. Ale mysl?m, ?e se objevilo n?co, co se va?im z?jm?m bl??? mnohem v?ce.“ Mackenzie c?tila, jak jej? tep za?azuje dvojku. „Vy m? z toho m??ete vysekat?“ zeptala se podez?rav?. „Jist?, ?e mohu. Na rozd?l od minula m?te ode v?ech plnou podporu. McGrath mi volal zhruba p?ed p?l hodinou. Po??d sice nen? velk? fanda toho, abyste rovnou nasko?ila do akce, ale tro?ku jsem ho zl?mal.“ „V??n??“ zeptala se v z?plav? ?levy. „M??u v?m uk?zat historii hovor? na telefonu, jestli chcete. Cht?l v?m zavolat osobn?, ale j? ho po??dal, abych v?m to mohl ozn?mit s?m. Mysl?m, ?e u? od v?erej?ka v?d?l, ?e na tomhle nakonec skon??te, ale nejd??ve se cht?l ujistit, ?e je to opravdu v??n? p??pad.“ „A vy jste o tom tak? p?esv?d?en?“ zeptala se. Tentokr?t u? v jej?m hlase bylo zn?t po??naj?c? vzru?en?. „Ano, v?ichni si to mysl?. V jednom n?rodn?m parku u Strasburgu ve Virginii se na?lo t?lo. Velice bl?zce p?ipom?n? jin? t?lo, kter? jsme ve stejn? oblasti na?li zhruba p?ed dv?ma roky.“ „Mysl?te si, ?e je tu spojen??“ Bryers m?vnul rukou a po??dn? si ukousnul ze sv?ho sendvi?e. „Pov?m v?m o tom po cest?. Poj?me se na to po??dn? naj?st. U?ijte si ticha, dokud m??ete.“ Mackenzie p?ik?vla a zakousla se do sv?ho ob?da, i kdy? ji najednou v?echen hlad opustil. Byla vzru?en?, ale z?rove? i smutn?. N?kdo byl p?ece zavra?d?n. P?esto to v?ak znamenalo, ?e se jej? pracovn? situace za?ne rapidn? zlep?ovat. KAPITOLA ?TVRT? Quantico opustili okam?it? po ob?d?. Bryers ??dil po d?lnici sm?rem na jihoz?pad a Mackenzie m?la d?ky stylu jeho j?zdy chv?lemi pocit, ?e byla vysvobozena z p???ern? nudn? pr?ce jen proto, aby byla z?hy vystavena smrteln?mu nebezpe??. „Tak, co mi o tom p??padu pov?te?“ zeptala se po chv?li. „Ve Strasburgu ve Virginii bylo objeveno t?lo. Na?lo se v n?rodn?m parku a bylo ve stavu, kter? siln? p?ipom?n? stav t?la, je? bylo ve stejn? oblasti objeveno p?ed dv?ma lety.“ „Mysl?te si, ?e jsou spojen??“ „Mus? b?t, pokud chcete m?j n?zor. Stejn? lokace, stejn? brut?ln? styl vra?dy. Dokumenty jsou ve slo?ce na zadn?m sedadle, jestli se chcete pod?vat.“ Mackenzie se oto?ila dozadu a spat?ila slo?ku, kterou Bryers obvykle bral s sebou, kdy? o?ek?val, ?e bude muset prov?d?t na p??padu n?jak? v?zkumy. Mackenzie ze slo?ky vyndala jeden z dokument?, ale nep?estala p?itom kl?st ot?zky. „Kdy bylo t?lo nalezeno?“ zeptala se. „V ned?li. Zat?m nem?me v?bec nic, co by n?s odkazovalo n?jak?m sm?rem. Tohle nen? pln? stop jako posledn?. Pot?ebujeme v?s.“ „Pro? m??“ zeptala se. Bryers se pod?val do zp?tn?ho zrc?tka a plynule p?edjel auto, kter? u? tak jelo za hranic? maxim?ln? povolen? rychlosti. „Te? je z v?s agent – a v tomhle jste zatracen? dobr?,“ odpov?d?l. „Lid? si o v?s ?u?kaj?. Lid?, kte?? o va?? existenci nem?li v moment?, kdy jste se objevila v Quanticu, ani potuchy. Je sice vcelku zvl??tn?, ?e se novope?en? agent dostane hned k p??padu, jako je tenhle, ale vy p?ece jenom nejste n?jak? oby?ejn? agent, ?e?“ „Je to dob?e, nebo ?patn??“ zeptala se Mackenzie. „?ekl bych, ?e to bude z?viset na va?em v?konu,“ odpov?d?l. Prozat?m spokojena s odpov??mi, kter? dostala, za?ala se Mackenzie soust?edit na pap?ry. Bryers se na ni tu a tam pod?val – asi aby vid?l jej? reakce, nebo aby se ujistil, kde se zrovna p?i ?etb? nach?z?. Zat?mco ona se prob?rala jednotliv?mi detaily, on se po chv?li jal vypr?v?t p??b?h cel?ho p??padu. „Trvalo jenom p?r hodin, ne? jsme nabyli tot?ln? jistoty, ?e jsou p??pady propojen?. To t?lo z p?ed dvou rok? bylo nalezeno zhruba o t?icet mil jinde. Obr?zky, kter? vid?te v t?hle slo?ce, jsou pr?v? z n?j.“ „Dva roky,“ ?ekla Mackeenzie podez?rav?. Na fotk?ch vid?la t?lo, kter? bylo stra?liv? zmrza?en?. N?kter? byly tak hroziv?, ?e musela tu a tam odvr?tit zrak. „Jak m??ete tak snadno spojit dv? vra?dy, kter? rozd?luje tak douh? ?asov? ?sek?“ „Proto?e ob? t?la byla nalezena ve stejn?m n?rodn?m parku a ve velmi podobn? zubo?en? kondici. A vy si jist? vzpomenete, co si u FBI mysl?me o n?hod?ch, ?e?“ „?e neexistuj??“ „P?esn?.“ „Strasburg,“ ?ekla Mackenzie. „V?bec nic o tom m?st? nev?m. Mal? m?sto, ?e?“ „Ehm, sp??e st?edn?. Po?et obyvatel se bl??? ?esti tis?c?m. Jedno z t?ch ji?ansk?ch m?ste?ek, kter? je?t? po??d nezapomn?ly na ob?anskou v?lku.“ „A n?kde pobl?? je tam n?rodn? park?“ „Ano,“ odpov?d?l Bryers. „To pro m? byla novinka tak?. Nav?c je docela velk?. Jmenuje se N?rodn? park Little Hill. Zhruba sedmdes?t ?tvere?n?ch mil a t?hne se a? k hranici s Kentucky. Je popul?rn? mezi ryb??i, kempa?i a p???mi turisty. Je tam pr? spousta divok?ho lesa. Asi zhruba tak.“ „A jak byla ta t?la nalezena?“ ptala se Mackenzie d?l. „To druh? na?li kempa?i v sobotu ve?er,“ odpov?d?l Bryers. „Ale to p?ed dv?ma lety, to byla p?kn? hnusn? pod?van?. T?lo bylo nalezeno a? n?kolik t?dn? po vra?d?. U? se rozkl?dalo a zv??ata si tak? vybrala svoje. To ostatn? m??ete vid?t na t?ch fotk?ch.“ „N?jak? n?znak d?vodu, pro? byli zavra?d?ni?“ „Nic, ?eho bychom si byli v?domi. Ob? t?la jsou ale o?kliv? zmrza?en?. U toho prvn?ho byla hlava t?m?? odd?lena, v?ech deset prst? useknut?ch, ani? by se n?kdy na?ly, a prav? noha od kolena dol? tak? zmizela. To nov?j?? bylo tak n?jak rozeseto kolem. Lev? noha se na?la skoro dv? st? stop od zbytku t?la. Chyb? i prav? ruka, kter? zat?m ani nebyla nalezena.“ Mackenzie si povzdechla. V takov?ch chv?l?ch se sv?t zd?l jako opravdov? peklo pln? zla. „To je brut?ln?,“ ?ekla ti?e. P?ik?vnul. „To je.“ „M?te pravdu,“ pokra?ovala. „Podobnost je p??li? jasn?, ne? aby ji bylo mo?no ignorovat." V tu chv?li se Bryers rozka?lal, p?i?em? si zakryl ?sta vlastn?m p?edlokt?m. Byl to dlouh?, such? a bolestiv? zn?j?c? ka?el, jako kdyby byl opravdu o?kliv? nachlazen?. „Jste v po??dku?“ zeptala se Mackenzie. „Jo, jsem v pohod?. Podzim je tu a moje stupidn? alergie se op?t hl?s? o slovo. Ale co vy? Jste v po??dku? Promoce je za v?mi, vy jste nyn? ofici?ln? agentkou a sv?t je pro v?s jedna velk? ?st?ice. Jste nad?en?, nebo sp?? vystra?en??“ „Trochu od oboj?ho,“ p?iznala popravd?. „P?i?el v sobotu n?kdo z rodiny?“ „Ne,“ ?ekla a ne? sta?il nasadit smutnou tv?? nebo ??ci cokoliv na povzbuzen?, dodala: „Ale to je v pohod?. Moje rodina si nikdy nebyla p??li? bl?zko.“ „To zn?m,“ p?itakal. „U m? je to stejn?. Moji rodi?e byli dob?? lid?, ale j? jsem byl n?ctilet?, za?al jsem se podle toho chovat, a oni na m? potom tak n?jak zanev?eli. Nebyl jsem pro n? dostate?n? dobr? k?es?an a holky se mi a? p??li? l?bily. N?co na ten zp?sob.“ Mackenzie na to nic ne?ekla, proto?e ji to n?hl? sv??en? zasko?ilo. Od chv?le, kdy se s n?m poznala, j? toho je?t? nikdy o sv?m ?ivot? tolik nevyjevil – a te? to p?i?lo zcela ne?ekan? a bez ohl??en? jako dvan?ctivte?inov? lavina. A potom, ne? si po??dn? uv?domila, ?e to vlastn? d?l?, znovu promluvila. Kdy? ta slova opou?t?la jej? ?sta, m?la skoro stejn? pocit, jako kdyby zvracela. „Moje matka mi ud?lala n?co podobn?ho,“ ?ekla. „Vyrostla jsem a ona zjistila, ?e u? m? vlastn? tak ?pln? nem? pod kontrolou. A pokud m? nemohla kontrolovat, najednou c?tila, ?e se mnou nem? zas tak tolik spole?n?ho. Jen?e v t? dob? neztratila kontrolu jenom nade mnou, ale tak n?jak ?pln? nad v??m.“ “No, nejsou rodi?e skv?l??” povzdychl si. „Sv?m speci?ln?m zp?sobem.“ „A co v?? otec?“ zeptal se. Ta ot?zka byla jako n?? rovnou do srdce, ale Mackenzie sama sebe znovu p?ekvapila, kdy? na ni odpov?d?la: „Je mrtv?,“ ?ekla trochu ochrapt?l?m hlasem. P?esto v?ak m?lem za?ala mluvit i o tom, jak se to stalo a jak objevila jeho t?lo. I kdy? se ?as, po kter? se v p?edchoz?ch t?dnech nevid?li, evidentn? podepsal na zlep?en? pracovn?ch vztah?, st?le je?t? se nec?tila p?ipraven?, aby s Bryersem sd?lela i tyto star? bolesti. I p?es jej? pom?rn? chladnou odpov?? se v?ak Bryers zd?l b?t otev?en?j?? a komunikativn?j??. P?em??lela, jestli to m??e b?t t?m, ?e spolu nyn? pracovali ofici?ln? a s po?ehn?n?m jeho nad??zen?ch, anebo n???m jin?m. „To je mi l?to,“ ?ekl a p?e?el to zp?sobem, kter? dokazoval, ?e porozum?l, ?e o tom Mackenzie nechce mluvit. „Moje rodina...oni nikdy nepochopili, pro? jsem cht?l d?lat tuhle pr?ci. Samoz?ejm?, byli to velmi p??sn? k?es?an?. Kdy? jsem jim pov?d?l, ?e nev???m v boha, to mi bylo sedmn?ct, v podstat? nade mnou zlomili h?l. Mezit?m u? jsem je oba dva vyprovodil na h?bitov?. T?ta se dr?el skoro ?est let pot?, co um?ela m?ma. Dokonce jsme se po jej?m poh?bu tak trochu sm??ili a ne? zem?el v roce 2013 na rakovinu plic, skoro bych n?s zase naz?val p??teli.“ „Alespo? jste m?l ?anci d?t v?ci do po??dku,“ ?ekla Mackenzie. „Pravda,“ p?ipustil. „O?enil jste se n?kdy? D?ti?“ „Byl jsem ?enat? sedm let. A m?m z toho man?elstv? dv? dcery. Jedna je te? na vysok? v Texasu. Druh? kdesi v Kalifornii. P?estala se mnou mluvit zhruba p?ed deseti lety hned pot?, co p?estala skon?ila na st?edn? a nechala se sbalit a zasnoubit s jedn?m ?estadvacetilet?m man?kem.“ Mackenzie pouze p?ik?vla, proto?e se konverzace vyv?jela pro oba a? p??li? nepohodln?m sm?rem. Vlastn? to bylo cel? dost divn?, ?e se Bryers tak najednou otev?el, ale byla za to r?da. N?co z toho, co j? v?ak pov?d?l, d?valo smysl. Bryers p?sobil jako samot??, co? sed?lo i jako vysv?tlen? pro nep??li? v?el? vztahy s kolegy. Informace o dvou dcer?ch ale na v?echno vrhala trochu jin? sv?tlo. Docela p?il?hala k vysv?tlen?, pro? se n? te? mluvil tak otev?en? a pro? se u? del?? dobu zd?lo, ?e s n? r?d pracuje. Dal?? dv? hodiny j?zdy byly napln?ny ob?asnou konverzac?, t?kaj?c? se pov?t?inou p??padu nebo Mackenziin?ch studi? na akademii. Bylo p??jemn? m?t n?koho, s k?m o tom mohla mluvit a ona se nakonec c?tila skoro ?patn?, ?e to tak utnula, kdy? se ptal na jej?ho otce. Zabralo dal?? hodinu a ?tvrt, ne? Mackenzie spat?ila prvn? cedule, ohla?uj?c?, ?e exit na Strasburg se bl???. Mackenzie by skoro ?ekla, ?e poc?tila zm?nu v ovzdu?? v jejich automobilu, kdy? se v tu chv?li jejich konverzace sto?ila striktn? k p??padu, jen? tu na n? ?ekal. O ?est minut pozd?ji zahnul na exit do Strasburgu a kdy? vjeli do m?sta, Mackenzie poc?tila nervozitu. Byl to v?ak ten p??jemn? druh nervozity – stejn?, jako kdy? v p?tek ve?er p?ed promoc? zastavili na tom parkovi?ti a ona se chystala na paintballovou p?est?elku. Dorazila na m?sto. Ne pouze do Strasburgu, ale do st?dia ve sv?m ?ivot?, do kter?ho se v?dy cht?la dostat a o kter?m snila u? od dob, kdy se ut?p?la v policejn? pr?ci v Nebrasce, ani? by kdy dostala po??dnou ?anci vyniknout. Bo?e, pomyslela si. Je to opravdu jenom p?t a p?l roku? Ano, bylo tomu tak. Ale te? se jej? sny plnily p??mo p?ed jej?ma o?ima a b?hem t?ch p?ti let se pr?ce za stolem na tom zaplivan?m policejn?m odd?len? zm?nila v sedadlo v Bryersov? aut?, a najednou, jako kdyby to ani nebyl ten stejn? ?ivot. Jej? minulost j? nic nep?in??ela, sp??e j? v?dy jenom svazovala ruce, jen?e te? se situace obr?tila, Mackenzie narostla k??dla a ona mohla minulost spokojen? nechat le?et n?kde v zapomn?n?. Spat?ila ceduli, odkazuj?c? na N?rodn? park Little Hill, a zat?mco Bryersovo auto jelo ??m d?l pomaleji, Mackenziino srdce naopak zrychlovalo. Bylo to tady. Prvn? p??pad, na kter? je ofici?ln? nasazena. Pohledy v?ech se budou up?rat k n?, to v?d?la. Nade?el ?as. KAPITOLA P?T? Kdy? Mackenzie vystoupila na parkovi?ti p?ed n?v?t?vnick?m centrem parku Little Hill, okam?it? poc?tila nap?t? ve vzduchu. Stejn?, jak? bylo c?tit na m?stech, kde se stala vra?da. Nev?d?la, jak m??e n?co takov?ho c?tit, ale z?rove? to ani nebylo poprv?. Byl to jej? ?est? smysl a ona si v?t?inou p??la, aby se ho mohla zbavit. Nikdo z lid?, se kter?mi kdy pracovala, se nezd?l, ?e by n?co podobn?ho poci?oval. Sv?m zp?sobem je pova?ovala za ??astlivce. Ten dar sice mohl v lec?em pomoci, ale z?rove? byl i proklet?m. Vydali se nap??? parkovi?t?m k n?v?t?vnick?mu centru. Podzim se Virginie je?t? ?pln? nezmocnil, ale u? o sob? d?val siln? v?d?t. Listy strom? v?ude kolem se za??naly m?nit do rud?ch, ?lut?ch a zlatav?ch barev. P?ed centrem byla budka s ostrahou, ale jej? pos?dka, tvo?en? postar?? a velice znud?nou pan?, je jenom otr?ven? odm?vla, a? pokra?uj? d?l. N?v?t?vnick? centrum samotn? bylo perfektn? uk?zkou pasti na turisty. Na p?r dr??c?ch ?ekala tri?ka a l?hve s vodou. Mal? reg?l po stran? obsahoval mapy oblasti a p?r bro?ur o ryba?en?. Uprost?ed toho v?eho byla jedin? postar?? ?ena, kter? jist? do d?chodu zb?valo u? jenom p?r let. P?iv?tala je v?el?m ?sm?vem. „Vy jste ur?it? od FBI, ?e?“ zeptala se. „P?esn? tak,“ odpov?d?la Mackenzie. ?ena rychle p?ik?vla a zvedla pevn? telefon, kter? st?l vedle n? na stolku. V pap?rku vedle telefonu na?la ??slo a vy?ukala jej. Zat?mco ?ekala na spojen?, Mackenzie se odvr?tila do obchodu a Bryers ji n?sledoval. „??kal jste, ?e jste p??mo s policejn?m odd?len?m ve Strasburgu zat?m nemluvil, ?e?“ zeptala se. Bryers zakroutil hlavou. „Tak?e jsme tu pova?ov?ni za pomoc nebo za p?ek??ku?“ „Mysl?m, ?e to brzy zjist?me.“ Mackenzie p?ik?vla a spole?n? se obr?tili zp?tky k pultu. ?ena zrovna polo?ila telefon a znovu se jim za?ala v?novat. „?erif Clements tu bude zhruba za deset minut. Cht?l by se s v?mi setkat na vr?tnici venku.“ Vydali se zp?tky na parkovi?t? a k vr?tnici. Mackenzie se musela znovu podivit nad kr?sou okoln? scen?rie, podtr?en? barv?c?mi se stromy. Kr??ela pomalu a v?echno si to u??vala. „Hej, Whiteov??“ ?ekl Bryers. „Jste v po??dku?“ „Ano. Pro? se pt?te?“ „T?esete se. A jste trochu bled?. Jako?to zku?en? agent FBI to mus?m vyhodnotit tak, ?e jste nerv?zn? – hodn? nerv?zn?.“ Mackenzie si promnula ruce, v?doma si faktu, ?e takov? gesto rovn?? vypov?d? o nervozit? a nav?c si pov?imla i toho, ?e se opravdu m?rn? t?esou. Ano, byla nerv?zn?, ale doposud doufala, ?e se j? to da?? skr?vat. O?ividn? v?ak hr?la velmi ?patn? divad?lko. „Pod?vejte. Te?ka u? jste v tom doopravdy. Na nervozitu m?te pr?vo. Ale pracujte s t?m. Nebojujte s t?m, ani se to nesna?te skr?t. J? v?m, ?e to zn? jako protiklady, ale zkuste mi v tomhle prost? v??it.“ Mackenzie pon?kud pon??en? p?ik?vla. D?l pokra?ovali beze slov. Divok? barvy okoln?ho porostu se znovu dostaly do pop?ed? jejich vn?m?n?. Mackenzie se zad?vala na vr?tnici a kovovou z?voru, je? se klenula p?es celou silnici. I kdy? se to zd?lo b?t trochu kli??, nemohla se zbavit dojmu, ?e jej? budoucnost ?ek? pr?v? na druh? stran? t? z?vory. To, co tam najde, ji napl?ovalo b?zn? i nedo?kavost? z?rove?. Netrvalo snad ani minutu a usly?eli zvuk mal?ho motoru. Z?hy se ze zat??ky vyloupnul golfov? voz?k. Zd?lo se, ?e rychleji ta v?c u? ani jet nem??e, ale mu?, jen? se hrbil za jeho volantem, p?sobil, ?e by ji cht?l i tak popoh?n?t. Kdy? se p?ibl??il o n?co v?ce, Mackenzie si jej mohla prohl?dnout l?pe. Ur?it? to byl ji? jmenovan? ?erif Clements. Bylo mu kolem ?ty?ic?tky a p?sobil jako tvr??k. Pohled jeho o?? vypov?dal o historii, kter? k n?mu nebyla v?dy zrovna p??v?tiv?. Jeho ?ern? vlasy u? od sp?nk? ?ediv?ly a tv?? se schov?vala ve st?nu jednodenn?ch neoholen?ch vous?, kter? pro ?lov?ka tohoto typu nejsp?? byly ka?dodenn?m standardem. Clements nep??li? pe?liv?m zp?sobem zaparkoval voz?k na druh? stran? z?vory, vystoupil a obe?el ji, aby se mohl setkat s Mackenzie a Bryersem. „Agenti Whiteov? a Bryers,“ ?ekla Mackenzie a nab?dla mu pravici. Clements j? chytil za ruku a pasivn? s n? pot??sl. Stejn?ho pozdravu se dostalo i Bryersovi, ne? se ?erif oto?il zp?tky k silnici vedouc? do parku. „Abych byl up??mn?,“ za?al Clements, „jsem r?d za z?jem a informa?n? podporu FBI, ale nejsem si u? tak jist?, ?e tak? pot?ebujeme asistenci. „No, u? jsme tady, tak?e bychom se mohli pod?vat, jestli m??eme b?t i s n???m n?pomocni,“ ?ekl Bryers sv?m nejp??tel?t?j??m t?nem. „No budi?, nasko?te do voz?ku a poje?te se mnou,“ ?ekl Clements. Zat?mco se soukali do toho vehiklu, Mackenzie se ze v?ech sna?ila toho mu?e odhadnout. Od sam?ho po??tku ji na n?m nejv?ce zaj?malo to, jestli je takov? jenom proto, ?e m? kv?li vra?d? spoustu stresu, anebo jestli je otrava od n?tury. Posadila se vedle n?j, zat?mco Bryers se uvelebil vzadu. Clements ne?ekl za celou cestu ani slovo. Dokonce to sp??e vypadalo, ?e si d?val z?le?et, aby jim uk?zal, jak nepohodln? mu jejich p??tomnost je. Po zhruba minut? nebo dvou uhnul z hlavn? silnice na mnohem men?? stezku, jej?? asfalt kon?il u? po n?kolika dal??ch metrech a kter? d?le pokra?ovala jenom jako lesn? cesta, na n?? se i jeho voz?k sotva ve?el. „Tak?e, jak? instrukce obdr?eli str??n? na t? vr?tnici?“ zeptala se Mackenzie. „Nikdo nesm? dovnit? ani ven,“ ?ekl Clements. „Ani parkov? ran?e?i nebo policist?, pokud jim ned?m povolen?. I tak u? tu kolem prd? spousta zadk? a v?echno jenom zt??uj?.“ Mackenzie se rozhodla na tu nep??li? taktn? odpov?? rad?ji nereagovat. Necht?la se s Clementsem za??t h?dat je?t? p?edt?m, ne? v?bec s Bryersem dostanou ?anci se pod?vat na m?sto ?inu. Trvalo dal??ch p?t minut, ne? Clements ?l?pnul na brzdy. Vystoupil dokonce je?t? p?edt?m, ne? voz?k zcela zastavil. „No tak,“ ?ekl t?nem, jako kdyby mluvil s d?tmi. „Tudy.“ Mackenzie s Bryersem vystoupili. V?ude kolem se k nebi ty?il hust? zarostl? les. Bylo tu kr?sn?, ale z?rove? ve vzduchu viselo jak?si hutn? nap?t?, kter? Mackenzie u? po letech policejn? praxe dob?e pozn?vala – byla to krev a ?patn? zpr?vy. Clements je svi?n?m krokem vedl do lesa. Nebyla tam ??dn? opravdov? cesta. Nic, co by st?lo za zm?nku. Tu a tam sice Mackenzie spat?ila stopy star?ch stezek, vinouc?ch se porostem, ale nic v?ce. Ani? by si uv?domila, ?e to ?in?, zrychlila krok, vydala se p?ed Bryersem do ?ela a pokusila se Clementse dohnat. Tu a tam se musela sklonit ?i uhnout p?ed n?zko rostouc?mi v?tvemi, na nich? tu a tam visely hust? pavu?iny. Asi tak po dvou nebo t?ech minut?ch ch?ze usly?eli tlumen? hovory odn?kud zep?edu. S ka?d?m dal??m krokem nab?raly na intenzit? a po chv?li u? sly?eli i zvuky dal??ho pohybu. Mackenzie pochopila, o ?em to Clements mluv?. Zat?m to m?sto je?t? ani nevid?la, ale u? te? v?d?la, ?e tam budou davy. Ani ne o minutu pozd?ji dostala ?anci si to potvrdit. M?sto ?inu ohrani?ovaly mal? vlaje?ky a celkov? tvo?ily pom?rn? velk? troj?heln?k hust? zarostl? lesn?m porostem. ?erven? vlaje?ky byly spojeny ?lutou p?skou a v prostoru mezi nimi napo??tala Mackenzie osm lid? v?etn? Clementse. Ona s Bryersem to zaokrouhl? na deset. „U? ch?pete, co mysl?m?“ zeptal se Clements. Bryers se zastavil vedle Mackenzie a povzdechl si. „No, tohle je teda bordel.“ Ne? vykro?ili kup?edu, sna?ila se Mackenzie si co nejdetailn?ji sc?nu prohl?dnout. Z osmi p??tomn?ch mu?? byli ?ty?i od m?stn? policie. Ty nebylo t??k? poznat d?ky jejich uniform?m. Dal?? dva byli rovn?? uniformovan?, ale jejich oble?en? bylo jin? – st?tn? policie. Mimo toho si ale v??mala p?edev??m sc?ny samotn?. To m?sto bylo docela oby?ejn?. Nevid?la ??dn? z?chytn? body nebo m?sta, kter? by n???m upout?valy pozornost. Prost? jenom dal?? kus lesa, jen? se rozb?hal do v?ech sm?r? a daleko za hranici jejich dohledu. Odhadem mohli b?t vzd?leni zhruba tak jednu m?li od hlavn? silnice. Stromy nerostly p??li? bl?zko u sebe, ale i tak jich bylo tolik, ?e se na tom m?st? c?tila zcela izolovan?. Kdy? si v?echno dob?e prohl?dla, zam??ila se znovu na ty dohaduj?c? se mu?e. N?kte?? z nich p?sobili rozru?en?, zat?mco dva se vylo?en? zlobili. Ti na sob? nem?li ??dnou uniformu ani nic dal??ho, co by odhalovalo jejich profesi. „Kdo jsou ti chlapi bez uniformy?“ zeptala se Mackenzie. „Nejsem si jist?,“ odpov?d?l Bryers. Clements se na n? zamra?en? pod?val. „Parkov? ran?e?i,“ ?ekl. „Joe Andrews a Charlie Holt. Maj dojem, ?e jsou te? policie.“ Jeden z ran?er? vzhl?dnul a v jeho pohledu byl jed. Mackenzie si byla docela jist?, ?e Clements u?inil posunek bradou jeho sm?rem ve chv?li, kdy ?ekl Joe Andrews. „Dejte si bacha, Clementsi. Tohle je st?tn? park,“ ?ekl Andrews. „Vy tu m?te zhruba tolik autority, jako jeden z m?stn?ch kom?r?.“ „To je mo?n?,“ odpov?d?l Clements. „Ale vy zase ur?it? v?te, ?e v?echno, co mus?m ud?lat, je zavolat na ?editelstv? a rozto?it p?r kole?ek. Kdy? budu cht?t, m??u v?s m?t odsud vykopan? b?hem hodiny, tak?e si jenom spl?te svoje a koukejte odsud vypadnout.“ „Ty drzej malej sr?...“ „No tak,“ ?ekl t?et? mu?. To byl jeden ze st?tn?ch. Jeho t?lo p?ipom?nalo horu a velk? kruhov? slune?n? br?le mu prop?j?ovaly vzhled zloducha ze ?patn?ho ak?n?ho filmu z osmdes?t?ch let. „J? v?s odsud m??u vyhodit oba dva, tak se p?esta?te chovat jak mal? haranti a d?lejte svoj? pr?ci.“ Teprve b?hem t?chto slov si ten mu? pov?imnul, ?e p?ibyla Mackenzie s Bryersem. Vydal se k nim a skoro omluvn? u toho kroutil hlavou. „Omlouv?m se, ?e jste museli vyslechnout v?echny tyhle nesmysly,“ ?ekl, kdy? k nim do?el. „J? jsem Roger Smith od st?tn? policie. Je to tady docela paseka, ?e?“ „To jsme sem pr?v? p?ijeli zjistit,“ odpov?d?l Bryers. Smith se oto?il k ostatn?m a hromov?m hlasem jim poru?il: „Ustupte stranou a nechte feder?ly d?lat jejich pr?ci.“ „A co na?e pr?ce?“ zeptal se jeden z ran?er?. Charlie Holt, vzpom?nala si Mackenzie. D?val se na ni i na Bryerse s podez?en?m. Mackenzie dokonce p?i?lo, ?e se jich mo?n? trochu boj?. Zad?vala se p??mo na n?j, on si toho v?iml, ale neudr?el kontakt ani vte?inu. Rad?ji se zad?val k zemi a potom z n? zvednul ?alud. Chvilku jej ?moulal v rukou, na?e? z n?j za?al olupovat kousky k?ry. „M?li jste dost ?asu,“ ?ekl Smith. „Te? se ale v?ichni na chvilku st?hn?te.“ V?ichni ho nakonec poslechli. P?edev??m ran?e?i v?ak p?sobili zna?n? nespokojen?. V z?jmu rozm?ln?n? st?vaj?c?ho nap?t? se Mackenzie rozhodla, ?e bude nejlep?? do vy?et?ov?n? oba ran?ery zahrnout, co nejv?ce to bude mo?n?, aby emoce, kter? tu moment?ln? jenom doutnaly, neza?aly ho?et. „Jak? informace ran?e?i obvykle z takov?to situace pot?ebuj? z?skat?“ zeptala se jich p??mo hned pot?, co se sehnula pod ?lutou p?skou a vstoupila do chr?n?n?ho p?sma. Na m?st?, kde byla nalezena noha, spat?ila zna?ku ne o mnoho v?t??, ne? barevn? fixa. O notn? kus d?l potom zahl?dla dal??, je? ozna?ovala m?sto, kde byl odhalen zbytek t?la. „Pot?ebujeme p?edev??m v?d?t, jak dlouho bude park uzav?en,“ ?ekl Andrews. „I kdy? to m??e zn?t sobecky, tenhle park je dotovan? p?edev??m z turismu.“ „To je pravda,“ promluvil i Clements. „Zn? to sobecky.“ „Mysl?m, ?e m??eme ob?as myslet i na sebe,“ ?ekl Charlie Holt tak trochu obrann?m t?nem, ale z?rove? se pohrdav? pod?val na Mackenzie s Bryersem. „Co se d?je?“ zeptala se Mackenzie. „M? v?bec n?kdo z v?s pon?t?, co se tu vlastn? d?je?“ zeptal se Holt. „Vlastn? ne,“ ?ekl Bryers. „N?ctilet? si u??vaj? sexu,“ pokra?oval Holt. „?as od ?asu ?pln? orgie. Divn? ?arod?jnick? praktiky. Dokonce jsem jednou chytil o?ral?ho chl?pka, kterej si to zrovna rozd?val s pa?ezem – a t?m mysl?m kompletn? nahej. Tohle jsou p??b?hy, kterejm se st???ci jenom sm?jou a m?stn? policie si s nima p?ilep?uje na v?kendov?ch grilova?k?ch.“ Sehnul se pro dal?? ?alud a za?al je otrh?vat stejn?, jako ten p?edchoz?. „A,“ dodal Joe Andrews. „Potom tu ?lov?k chyt? chlapa p?i obt??ov?n? vlastn? osmilet? dcery jenom kousek od ryb??sk? stezky a mus? to zarazit. A jak? se mu dostanou d?ky? D?v?? k?ik a? nech?m jej?ho t?tu na pokoji a ostr? varov?n? od m?stn? policie, abych p???t? nebyl tak ukvapen?. Tak?e ano... ob?as si m??eme svoji autoritu taky pro zm?nu prosadit.“ Les pot? ztichnul a z?stal tak a? do chv?le, kdy se o p?r vte?in pozd?ji jeden z m?stn?ch policist? uchechtl a ?ekl: „Jo. Autorita. To teda jo.“ Oba ran?e?i se na n?j zad?vali s vra?ednou nen?vist?. Andrews p?istoupil k n?mu a skoro se p?itom t??sl zlost?. „Jdi do ?iti,“ ?ekl nakonec jednodu?e. „?ekl jsem, p?esta?te s t?m,“ zarazil je Smith. „Je?t? jednou a v?echny v?s odsud do jednoho vypakuju. Pochopili?“ Zabralo to. Les se znovu pono?il do sv?ch vlastn?ch zvuk?. Bryers p?ekro?il hranici vyty?enou p?skou a zat?mco se v?ichni ostatn? tla?ili za nimi, aby jim nic neuniklo, naklonil se k Mackenzie. Ta na z?tylku c?tila up?en? pohled Charlieho Holta a nejrad?i by jej v tu v tu chv?li pra?tila. „To mohlo skon?it ?patn?,“ ?ekl Bryers ti?e. „Poj?me se pokusit tu v?echno ud?lat co nejrychleji a vypadnout, co mysl?te?“ Mackenzie se rovnou pustila do pr?ce. Prohl??ela si cel? prostranstv? a v duchu si d?lala pozn?mky. Bryers znovu vystoupil z m?sta ?inu, op?el se o strom a dlouze tam ka?lal do dlan?. Ona ?inila, co bylo v jej?ch sil?ch, aby se t?m nenechala rozhodit. Jej? o?i studovaly porost n?zko p?i zemi, zemi samotnou i okoln? stromy. N?jak ji nep?ich?zelo na rozum, jak se mohlo tak zubo?en? t?lo objevit pr?v? tady. Bylo t??k? pov?d?t, p?ed jakou dobou se tu vra?da, nebo pohozen? t?la odehr?lo. Zem? samotn? nevykazovala ??dn? zn?mky brut?ln?ho zlo?inu, jen? byl sp?ch?n. Zapamatovala si pozice zna?ek, ozna?uj?c?ch r?zn? ??sti t?la. Byly p??li? daleko od sebe, aby to byla jenom n?hoda. Pokud se tu n?kdo zbavil t?la, zmrza?il ho t?mto zp?sobem a rozm?stil jednotliv? kusy tak daleko od sebe, to nazna?ovalo z?m?r. „D?stojn?ku Smithi, nev?te, jestli na t?le byly n?jak? stopy po zubech divok? zv??e?“ zeptala se. „Pokud ano, tak byly tak mali?k?, ?e je z?kladn? ohled?n? na m?st? neodhalilo. Samoz?ejm? budeme v?d?t p?esn?ji, a? bude hotov? pitva.“ „A nikdo z va?eho t?mu nebo od m?stn? policie s t?lem nebo odd?len?mi kon?etinami neh?bal, ?e?“ „Ne.“ „To plat? i pro m?,“ poznamenal Clements. „Co n?m pov?d? ran?e?i?“ „Ne,“ ?ekl Holt nad m?ru otr?ven?. Zd?lo se, ?e jej dok??e urazit naprosto cokoliv. „Mohu se zeptat, co to m? spole?n?ho s hled?n?m toho, kdo to provedl?“ nadhodil Smith. „Inu, pokud by si to vrah odbyl cel? tady, byla by tu spousta krve,“ odpov?d?la Mackenzie. „I kdyby se to stalo p?ed del?? dobou, z?staly by tu po tom alespo? n?jak? stopy. J? nevid?m v?bec nic. Tak?e p?ich?z? v ?vahu druh? mo?nost, a sice ?e tu bylo t?lo jenom odhozeno. Pokud je to ale ten p??pad, pro? by potom odd?len? noha le?ela tak daleko od zbytku t?la?“ „J? to nech?pu,“ ?ekl Smith. Clements, kter? st?l kousek za n?m, rovn?? ?picoval u?i, ale pokou?el se to skr?t. „P?iv?d? m? to k domn?nce, ?e vrah pohodil to t?lo tady, ale jeho ??sti odd?lil z n?jak?ho d?vodu.“ „Pro??“ nevydr?el Clements nad?le p?edst?rat, ?e neposlouch?. „Pro to m??e b?t hned n?kolik d?vod?,“ pokra?ovala. „M??e to b?t n?co tak morbidn?ho jako t?eba n?jak? z?bava s t?lem, rozhazov?n? kolem, jako kdyby to ani nebylo nic v?c ne? jeho hra?ka. Mo?n? snaha upoutat pozornost. Anebo m?me tu ?est s n?jak?m mnohem promy?len?j??m d?vodem – pro tu vzd?lenost, pro fakt, ?e je to noha, a tak d?le.“ „Aha,“ ?ekl Smith. „No, moji mu?i u? napsali hl??en?, kde je vzd?lenost mezi t?lem a nohou uvedena. Spolu se v??m dal??m, co se tu dalo zm??it.“ Mackenzie se znovu rozhl?dla kolem – na skupinu mu?? stoj?c? uprost?ed zd?nliv? poklidn?ho lesa – a na chvilku se zastavila. Po??d tu nebylo vysv?tlen? pro lokaci. To ji nutilo soudit, ?e je to m?sto mo?n? zcela n?hodn?. Jen?e bylo dost daleko od vy?lapan?ch cest, to hovo?ilo sp??e o snaze se sem dostat. Tak? to mohlo znamenat, ?e vrah tyhle lesy – a kdo v?, jestli ne cel? park – docela dob?e znal. Mackenzie za?ala znovu kr??et kolem m?sta ?inu, ve snaze nal?zt sebenepatrn?j?? stopy po zaschl? krvi. Neodhalila v?bec nic. S ka?d?m dal??m okam?ikem si byla jist?j?? a jist?j?? svou novou teori?. „Ran?e?i,“ promluvila znovu. „Je tu n?jak? zp?sob, jak z?skat jm?na lid?, kte?? park nav?t?vili? R?da bych vytipovala ty, kte?? sem chod? ?asto a dob?e to tu d?ky tomu znaj?.“ „Ani moc ne,“ odpov?d?l Joe Andrews, „To nejlep??, co m??eme nab?dnout, je seznam p?isp?vatel?.“ „To nebude nutn?,“ odm?tla. „M?te u? n?jakou teorii?“ zeptal se Smith. „Skute?n? vra?da se odehr?la jinde a tady bylo t?lo jenom pohozeno,“ ?ekla Mackenzie z??sti sp??e sama pro sebe. „Ale pro? tady? Jsme skoro m?li od hlavn? silnice a na tomhle m?st? nen? v?bec nic zvl??tn?ho. To mus? znamenat, ?e ten, kdo m? tohle na sv?dom?, tuhle oblast dob?e zn?.“ Vyslou?ila si t?m p?r p?ik?vnut?, ale p?esto se zd?lo, ?e v?t?ina z nich o jej?ch z?v?rech pochybuje anebo jim ani nev?nuje pozornost. Pod?vala se na Bryerse. „Sta?? v?m to tu?“ zeptala se. P?ik?vl. „D?kujeme, p?nov?.“ V?ichni se na ni v tichosti d?vali. Clements vypadal, ?e zva?uje, jestli j? m? v??it. „No, tak tedy poj?me,“ ?ekl po chv?li. „Odvezu v?s zp?tky k autu.“ „Ne, to je v po??dku,“ ?ekla Mackenzie trochu drze. „Mysl?m, ?e p?jdu rad?ji p??ky.“ S Bryersem po boku se vydala zp?tky lesem ve sm?ru, kter?m tu?ili hlavn? silnici. Jakmile zmizeli z dohledu v?ech t?ch policist?, Clementse a dal??ch, Mackenzie si uleh?en? oddychla a op?t se za?ala rozhl??et po okoln? p??rod?. Z my?lenky, jak ?irok? mo?nosti se tu nab?zely, ji a? mrazilo. Myslela na to, co ??kal ten ran?er, na tu spoustu p?estupk? a zlo?in?, kter? se tu odehr?vaj? a skoro se j? z toho a? za?ala to?it hlava. Pokud si n?kdo usmyslel, ?e tu bude zab?jet lidi podobn?, jako v tom troj?heln?ku ozna?en?m ?lutou p?skou n?kde za jejich z?dy, a pokud to tu jeho ob?ti neznaly, takov? ?lov?k m?l tak?ka neomezen? mo?nosti p?chat tu ta nejhor?? zv?rstva. Mackenzie si v tu chv?li byla vcelku jist?, ?e se to stane znovu. KAPITOLA ?EST? Mackenzie se vr?tila do sv? kancel??e chv?li po ?est? ve?er. Byla unaven? z celodenn?ho cestov?n?, ale p?esto si te? musela p?ipravit v?echny pozn?mky pro pod?n? hl??en?, o n?? byla na cest? ze Strasburgu po??d?na. Kdy? se ozvalo zaklep?n? na dve?e, spat?ila v nich Bryerse, kter? vypadal ?pln? stejn? unaven?, jako ona. V podpa?? m?l slo?ku s dokumenty a v ruce t??mal hrnek s k?vou. Zd?lo se, ?e se ze v?ech sil sna?? svoje vy?erp?n? skr?t. Mackenzie si v tu chv?li uv?domila, ?e se vlastn? cel? den dr?el zp?tky a nechal ji v tom parku mluvit s Clementsem, Smithem, Holtem a dal??mi mu?i zcela samotnou. To v?echno a nav?c je?t? jeho o?kliv? ka?el, ji nutilo p?em??let, co se to s n?m d?je. „Hl??en? je p?ipraven?,“ ?ekl. Mackenzie vstala a n?sledovala jej do konferen?n? m?stnosti na konci chodby. Kdy? vstoupili dovnit?, spat?ila n?kolik dal??ch agent? a expert?, kte?? tvo?ili vy?et?ovac? t?m p??padu z N?rodn?ho parku Little Hill. Celkov? to bylo sedm lid?, a i kdy? si Mackenzie myslela, ?e je to a? p??li? mnoho pro p??pad, kter? byl zat?m je?t? v plenk?ch, nebyla v postaven?, aby o n??em takov?m mohla rozhodovat. Tohle byla Bryersova show a ona byla jednodu?e vd??n?, ?e se j? m??e ??astnit. Bylo to mnohem lep?? ne? prohrabov?n? se pr?vnick?mi lejstry. „Dneska je n?ro?n? den,“ za?al Bryers. „Tak?e rovnou za?n?me s rekapitulac?.“ Pokud byl je?t? p?ed chv?l? unaven?, te? to ze sebe v?echno set??sl. Mackenzie sledovala a poslouchala informace, kter? l?doval do zb?vaj?c?ch sedmi lid? v m?stnosti, informace o tom, co objevili v les?ch za Strasburgem. Ostatn? si d?lali pozn?mky. N?kdo k tomu pou??val oby?ejn? z?pisn?k, zat?mco jin?m ke stejn?mu ??elu slou?ily tablety nebo telefony. „Dodal bych jednu novou informaci,“ ?ekl potom jeden z agent?. „Doneslo se mi to ani ne p?ed patn?cti minutami. P??pad se u? dostal do pozornosti m?stn?ho zpravodajstv?. Dokonce u? toho chlap?ka i pojmenovali. ??kaj? mu Vrah Kempa?? nebo Kempa?.“ M?stnost se pono?ila do ticha. Mackenzie si sama pro sebe povzdechla. Tohle jim v?razn? zt??? ?ivot. „Sakra, to je rychl?,“ okomentoval to Bryers. „Zatracen? m?dia. Jak se o tom mohli dozv?d?t tak rychle?“ Nikdo neodpov?d?l, ale Mackenzie odpov?? znala. Mal? m?sto jako Strasburg bylo jist? pln? lid?, kte?? snili o tom, ?e jm?no jejich m?sta jednou bude ve zpr?v?ch – i kdyby ty zpr?vy m?ly b?t ?patn?. Napadla j? jm?na hned n?kolik parkov?ch ran?er? a m?stn?ch policist?, kte?? by do takov? kategorie docela dob?e zapadali. „V ka?d?m p??pad?,“ pokra?oval Bryers nevzru?en?, „posledn? informace, kterou m?me, p?i?la od st?tn? policie. P?edali detaily z m?sta ?inu forenzn?m kriminalist?m. My te? v?me, ?e odd?len? noha a t?lo, k n?mu? n?le?ela, od sebe le?ely p?esn? t?i a p?l stopy. Nem?me zat?m tu?en?, jestli je to v?znamn? informace, ale budeme se t?m zab?vat. D?le…“ P?eru?ilo jej zaklep?n? na dve?e. Dal?? agent vstoupil do m?stnosti a p?edal Bryersovi ob?lku s dal??mi dokumenty. N?co mu rychle po?eptal a op?t m?stnost opustil. „Zpr?va z pitvy ob?ti,“ ohl?sil Bryers, otev?el slo?ku a pod?val se na jej? obsah. Rychle si prohl?dl t?i listy, je? se skr?valy uvnit?, a potom je nechal kolovat, aby se ka?d? mohl informovat s?m za sebe. „Jak se m??ete pod?vat, na t?le nejsou ??dn? zran?n?, zp?soben? hladov?mi pred?tory, ale zato byly odhaleny lehk? mod?iny kolem ramen a na z?dech. M?me d?vod v??it, ?e noha a prav? ruka byly odd?leny n?jak?m tup?m no?em nebo jinou zbran? s velkou, ale nijak zvl??? ostrou ?epel?. Kosti se zdaj? b?t sp??e ul?man? ne? u?ezan?. To je zm?na oproti p??padu z p?ed dvou let, ale tak? to m??e poukazovat jenom na fakt, ?e vrahovi p??li? nez?le?? na tom, jakou zbra? ?i n?stroj pou??v?.“ Bryers dal v?em chvilku na to, aby se mohli s nov?mi informacemi sezn?mit. Mackenzie se na pap?ry skoro ani nepod?vala. Bryersovo shrnut? j? perfektn? posta?ovalo. U? d?vno se nau?ila d?v??ovat jeho ?sudku a, i kdy? si v??ila psan?ch dokument?, nic nebylo lep??, ne? p??m? slovn? hl??en? od n?koho, kdo do probl?mu zcela pronikl. Конец ознакомительного фрагмента. Текст предоставлен ООО «ЛитРес». Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43692303&lfrom=688855901) на ЛитРес. Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.