Pouze kdo je hoden

Pouze kdo je hoden Morgan Rice „Morgan Rice to znovu dok?zala! Vytvo?ila silnou sestavu postav a vykouzlila dal?? magick? sv?t. POUZE KDO JE HODEN je kniha pln? intrik, zrad, ne?ekan?ch p??telstv? a v?bec v?ech skv?l?ch ingredienc?, d?ky nim si budete vychutn?vat ka?dou oto?enou str?nku. Tenhle p??b?h je nabit? akc? a p?i jeho ?etb? se nebudete moct odtrhnout.“--Books and Movie Reviews, Roberto MattosToto je nov? vyd?n? knihy POUZE KDO JE HODEN s v?razn?mi zm?nami a nov? vydan? v prosinci 2018! CESTA OCELI je strhuj?c? nov? fantasy s?rie od Morgan Rice, nejprod?van?j?? autorky fantasy s?rie ?AROD?J?V PRSTEN, v n?? dosud vy?lo sedmn?ct knih a je? za??n? knihou CESTA HRDINY (kniha prvn?), kter? je zdarma ke sta?en? a m? p?es 1 300 p?tihv?zdi?kov?ch recenz?!POUZE KDO JE HODEN (Cesta oceli – kniha prvn?) vypr?v? epick? p??b?h o dosp?vaj?c?m, sedmn?ctilet?m Royceovi, synovi oby?ejn?ho sedl?ka, kter? c?t?, ?e je jin? ne? ostatn?, nebo? v n?m d??m? moc, jak? s?m nedok??e porozum?t. Kdy? mu nav?c ukradnou jeho ?ivotn? l?sku, sedmn?ctiletou Genevieve, mus? riskovat v?echno, co m?, a vyjet do v?lky proti urozen?m, aby svou milovanou zachr?nil. Pot?, co je vypov?zen? z vlastn? zem? a vyhnan? na Rud? ostrov — pust? ostrov, jen? je proslul? t?m, ?e z chlapc? d?l? bojovn?ky, a?koli jich na n?m v?c zem?e, ne? p?e?ije — Royceovi nezb?v? ne? doufat, ?e se mu poda?? z?stat na?ivu.Genevieve mezit?m zoufale vyhl??? Royce?v n?vrat a je nucena v??t se do krut?ho a z?ludn?ho sv?ta aristokracie pln?ho vrah? a lh???.??m v?c se v Royecovi probouz? jeho s?ly a ??m v?c zji??uje o sv?m tajn?m rodokmenu, t?m v?c se mu nab?z? ot?zka: je opravdu p?edur?en? osudem?POUZE KDO JE HODEN vypr?v? epick? p??b?h o p??tel?ch a milenc?ch, o ryt???ch a cti, o zrad?, osudu a l?sce. Je to p??b?h o udatnosti, kter? n?s vtahuje do sv?ta fantazie, do kter?ho se zamiluj? ?ten??i i ?ten??ky v?ech v?kov?ch kategori?.  Druh? a t?et? kniha s?rie jsou ji? rovn?? k dispozici v p?edprodeji. POUZE KDO JE HODEN (CESTA OCELI — KNIHA PRVN?) MORGAN RICE Morgan Rice Morgan Rice je autorkou epick? fantasy s?gy ?AROD?J?V PRSTEN, kter? obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato s?ga bestsellerem ??slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ??slo jedna tak? jej? dal?? s?gy, jako jsou: s?rie UP??? ?URN?LY, obsahuj?c? 12 knih; s?rie TRILOGIE P?E?IT?, postapokalyptick? thriller; epick? fantasy s?rie KR?LOV? A ?AROD?JOV?, skl?daj?c? se ze ?esti knih; a tak? epick? fantasy s?gy KORUNY A SL?VY, skl?daj?c? se z osmi knih; epick? fantasy s?gy TR?N PRO SESTRY sest?vaj?c? z osmi ??st?; nov? sci-fi s?rie INVAZN? KRONIKY sest?vaj?c? ze ?ty? knih, jejich? po?et d?le roste; a nov? fantasy s?rie OLIVER BLUE A ?KOLA PRO VIDOUC?, sest?vaj?c? zat?m ze t?? knih, jejich? po?et d?le roste a nov? fantasy s?rie CESTA OCELI, sest?vaj?c? zat?m ze t?? knih, jejich? po?et d?le roste. Autor?iny knihy jsou dostupn? v ti?t?n? i audio verzi, a byly p?elo?eny do v?ce ne? 25 jazyk?. Morgan se r?da zaj?m? o n?zory sv?ch ?ten???, tak?e se pros?m nezdr?hejte nav?t?vit jej? webov? str?nky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se m??ete p?idat do seznamu kontakt?, z?skat knihu zdarma, stejn? jako dal?? ak?n? bonusy, st?hnout si zdarma aplikace, m?t p?ehled o posledn?ch novink?ch, p?idat se na autor?in Facebook ?i Twitter, a jednodu?e b?t s Morgan v kontaktu! Vybran? ohlasy na tvorbu Morgan Rice „Pokud jste si po do?ten? s?rie ?AROD?J?V PRSTEN mysleli, ?e u? nem?te pro? ??t, m?lili jste se. Ve VZESTUPU DRAK? p?ich?z? Morgan Rice s nov?m p??slibem dal?? brilantn? s?rie, je? ?ten??e zanese do fantastick? ???e pln? trol?, drak?, chrabrosti, cti, odvahy, magie a v?ry v osud. Morgan se znovu poda?ilo vykouzlit sestavu siln?ch postav, kter?m budeme fandit od prvn? a? do posledn? str?nky… Doporu?uji do st?l? knihovni?ky ka?d?ho milovn?ka dob?e napsan? fantasy.“ --Books and Movie Reviews Roberto Mattos „Akc? nabit? fantasy bezpochyby uspokoj? v?echny fanou?ky p?edchoz?ch rom?n? od Morgan Rice, ale i ty, kter?m se l?bily knihy jako ODKAZ DRA??CH JEZDC? od Christophera Paoliniho… Fanou?ci fantasy literatury pro mlad? ?ten??e si Ricein nejnov?j?? po?in zamiluj? a budou ?adonit o dal??.“ --The Wanderer, A Literary Journal (o Vzestupu drak?) „Duchapln? fantasy, kter? sp??d? mysteri?zn? elementy s intrikami, a vytv??? tak jedine?n? p??b?h. Cesta hrdiny vypr?v? o z?sk?v?n? odvahy a uv?dom?n? si smyslu ?ivota, kter? vede k r?stu, dosp?losti a dokonalosti… Na v?echny, kdo maj? r?di nap?nav? fantasy dobrodru?stv?, ?ek? za paletou hrdin?, motiv? i d?je energick? sp?d ud?lost?, je? pozorn? sleduj?, jak se Thor z mal?ho sn?lka postupn? st?v? mlad?m mu?em, kter? navzdory miziv?m vyhl?dk?m na p?e?it? neohro?en? ?el? nebezpe??… A to je pouh? za??tek epick? s?gy pro mlad? ?ten??e.“ --Midwest Book Review (D. Donovan, kritik e-knih) „?AROD?J?V PRSTEN m? v?echny ingredience pot?ebn? pro okam?it? ?sp?ch: hlavn? i vedlej?? z?pletky, z?hadnou atmosf?ru, state?n? ryt??e a rozv?jej?c? se vztahy pln? zlomen?ch srdc?, podvod? a zrady. Slibuje dlouh? hodiny z?bavy a spolehliv? uspokoj? v?echny v?kov? kategorie. D?lo si najde m?sto v knihovn?ch v?ech p??znivc? fantasy literatury.“ --Books and Movie Reviews, Roberto Mattos „V t?to akc? nabit? prvn? knize epick? fantasy s?rie ?arod?j?v prsten (kter? moment?ln? ??t? ji? 14 svazk?), p?edstavuje Rice ?ten???m ?trn?ctilet?ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jeho? snem je st?t se voj?kem u St??brn?ch, elitn? jednotky ryt???, kte?? slou?? kr?li… Rice p??e p??jemn?m vyprav??sk?m stylem a p?edkl?d? poutav? p??b?h.“ --Publishers Weekly Knihy od Morgan Rice OLIVER BLUE A ?KOLA PRO VIDOUC? KOUZELN? TOV?RNA (Kniha ?.1) KOULE KANDRY (Kniha ?.2) OBSIDI?NI (Kniha ?.3) OHNIV? ?EZLO (Kniha ?. 4) INVAZN? KRONIKY VYS?L?N? (Kniha ?. 1) P?IST?N? (Kniha ?. 2) STOUP?N? (Kniha ?. 3) CESTA OCELI POUZE KDO JE HODEN (Kniha ?. 1) POUZE UDATN? (Kniha ?. 2) TR?N PRO SESTRY TR?N PRO SESTRY (Kniha ?. 1) DV?R PRO ZLOD?JE (Kniha ?. 2) P?SE? PRO SIROTKY (Kniha ?. 3) ?ALOZP?V PRO PRINCE (Kniha ?. 4) KLENOT PRO ?LECHTU (Kniha ?. 5) POLIBEK PRO KR?LOVNY (Kniha ?. 6) KORUNA PRO ZABIJ?KY (Kniha ?. 7) SPONA PRO D?DICE (Kniha ?. 8) KORUNY A SL?VY OTROKYN?, BOJOVNICE, KR?LOVNA (Kniha ?. 1) TULA?KA, V?ZE?KYN?, PRINCEZNA (Kniha ?. 2) RYT??, N?SLEDN?K, PRINC (Kniha ?. 3) REBEL, P??EC, KR?L (Kniha ?. 4) VOJ?K, BRATR, ?AROD?J (kniha ?. 5) HRDINKA, ZR?DKYN?, DCERA (kniha ?. 6) VL?DCE, RIVAL, VYHNANEC (kniha ?. 7) V?T?Z, PORA?ENEC, SYN (kniha ?. 8) KR?LOV? A ?AROD?JOV? VZESTUP DRAK? (Kniha ?. 1) VZESTUP STATE?N?CH (Kniha ?. 2) T?HA CTI (Kniha ?. 3) FALE?N? CHRABROST (Kniha ?. 4) ???E ST?N? (Kniha ?. 5) NOC ODV??N?CH (Kniha ?. 6) ?AROD?J?V PRSTEN CESTA HRDINY (Kniha ?. 1) POCHOD KR?L? (Kniha ?. 2) OSUD DRAK? (Kniha ?. 3) POK?IK CTI (Kniha ?. 4) SLAVN? P??SAHA (Kniha ?. 5) ?TOK CHRABR?CH (Kniha ?. 6) OB?AD ME?? (Kniha ?. 7) MOC ZBRAN? (Kniha ?. 8) NEBE KOUZEL (Kniha ?. 9) MO?E ?T?T? (Kniha ?. 10) PANOV?N? OCELI (Kniha ?. 11) ZEM? OH?? (Kniha ?. 12) VL?DA KR?LOVEN (Kniha ?. 13) BRATRSK? P??SAHA (Kniha ?. 14) SEN SMRTELN?K? (Kniha ?. 15) RYT??SK? KL?N? (Kniha ?. 16) DAR BITVY (Kniha ?. 17) TRILOGIE P?E?IT? AR?NA JEDNA: OTROK??I (Kniha ?. 1) AR?NA DV? (Kniha ?. 2) AR?NA T?I (Kniha ?. 3) UP??? ?URN?LY PROM?N?N? (Kniha ?. 1) MILOVAN? (Kniha ?. 2) ZRAZEN? (Kniha ?. 3) P?EDUR?ENA (Kniha ?. 4) ??DAN? (Kniha ?. 5) V?d?li jste, ?e jsem napsala n?kolik s?ri?? Pokud jste je je?t? v?echny ne?etli, klikn?te na obr?zek n??e a st?hn?te si jejich za??tky! Chcete knihy zdarma? P?ihlaste se k odb?ru e-mail? od Morgan Rice a z?skejte zdarma 4 knihy, 3 mapy, 1 aplikaci, 1 grafick? rom?n a dal?? exkluzivn? d?rky! Pro p?ihl??en? nav?tivte: www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com) Autorsk? pr?va © 2018 Morgan Rice. V?echna pr?va vyhrazena. S v?jimkou p??pad? povolen?ch podle z?kona o autorsk?ch pr?vech USA z roku 1976 nesm? b?t ??dn? ??st t?to publikace reprodukov?na, ???ena nebo p?ed?v?na v ??dn? form? ani za pomoci ??dn?ch prost?edk?, ani nesm? b?t ulo?ena v ??dn? datab?zi nebo syst?mu vyhled?v?n? bez p?edchoz?ho souhlasu autorky. Tato e-kniha je ur?ena pouze pro Va?e osobn? pou?it?. Tuto e-knihu nen? dovoleno prod?vat ?i darovat dal??m osob?m. Chcete-li se o tuto knihu pod?lit s n?k?m jin?m, zakupte pros?m pro ka?dou dal?? osobu novou kopii. Pokud tuto knihu ?tete, ani? byste si ji zakoupili, nebo ani? by byla zakoupena pro Va?i vlastn? pot?ebu, vra?te ji pros?m a zakupte si vlastn? kopii. D?kujeme, ?e respektujete tvrdou pr?ci t?to autorky. Toto je fiktivn? d?lo. N?zvy, postavy, podniky, organizace, m?sta, ud?losti a p??hody jsou bu? produktem autor?iny fantazie, nebo se pou??vaj? fiktivn?m zp?sobem. Jak?koliv podoba se skute?n?mi osobami, ?ij?c?mi nebo mrtv?mi, je zcela n?hodn?. OBSAH KAPITOLA PRVN? (#u4604eb1d-5734-54bf-814d-f4f900edaab9) KAPITOLA DRUH? KAPITOLA T?ET? (#ue0a94d34-1309-5762-a53a-71c216af3440) KAPITOLA ?TVRT? (#u71fbf4a8-feaf-5cf2-af9d-d2e57d46928a) KAPITOLA P?T? (#u0ff821a8-7622-59bd-b8af-a675c12ebaba) KAPITOLA ?EST? (#litres_trial_promo) KAPITOLA SEDM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA OSM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DES?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA JEDEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TRN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PATN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?ESTN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA SEDMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA OSMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DEVATEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? P?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?EST? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? SEDM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? OSM? KAPITOLA DVAC?T? DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? P?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? ?EST? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? SEDM? Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Ne? jsem t? zformoval v mat?in? l?n?, znal jsem t?. Je?t? ne? jsi p?i?el na sv?t, posv?til jsem t?; n?rod?m u?inil jsem t? prorokem.“ „Ach ne, Hospodine, Pane m?j,“ zvolal jsem. „Neum?m p?ece mluvit! Jsem je?t? d?t?.“ „Ne??kej, ?e jsi d?t?,“ odpov?d?l mi Hospodin, „ale jdi, kamkoli t? po?lu, a ??kej, cokoli ti p?ik??u. Neboj se jich – v?dy? j? jsem s tebou, abych t? vysvobozoval.“ Jeremi?? 1:4–7 ??ST PRVN? KAPITOLA PRVN? Rea se s leknut?m posadila na sv? prost? posteli a zjistila, ?e se cel? top? v potu. Vzbudily ji hlasit? v?k?iky, kter? n?hle pro?aly noc. Srdce j? zb?sile tlouklo. Rozhl??ela se v temnot? kolem sebe a doufala, ?e se nestalo nic v??n?ho, ?e to byla jen dal?? z jej?ch no?n?ch m?r, je? ji posledn? dobou tolik tr?pily. Prsty obou rukou zaryla do nuzn? slam?n? matrace, ti?e poslouchala a modlila se, aby u? po zbytek noci bylo ticho. Pak se v?ak ozval dal?? v?k?ik a Rea sebou trhla. Potom dal??. Postupn? zazn?valy ??m d?l ?ast?ji — a ??m d?l bl??. Rea sed?la znehybn?l? hr?zou a poslouchala, jak se p?ibli?uj?. Krom? neutuchaj?c?ho de?t? sly?ela tak? dusot kon?, nejd??ve jen matn?, pot? se k nim v?ak p?idaly i zvuky tasen?ch me??. Nic z toho ov?em nedok?zalo p?ehlu?it ony v?k?iky. A pak se n?hle ozval dal?? zvuk a ten byl snad je?t? hor??, pokud to v?bec ?lo: prask?n? plamen?. Krev j? ztuhla v ?il?ch, kdy? si uv?domila, ?e jej? vesnici z?ejm? podp?lili. To mohlo znamenat jen jedin?: p??chod urozen?ch. Rea vysko?ila z postele, jako kdy? do n? st?el?, kolenem se uhodila do ?elezn?ho kozl?ku, jen? p?edstavoval ve?ker? jej? majetek, co ve sv? skromn? jednopokojov? chatr?i m?la, a vyb?hla z domu. Vyno?ila se na zabl?cen? ulici, zkr?p?n? tepl?m jarn?m de?t?m, a b?hem p?r okam?ik? byla na k??i promo?en?. S t?m si te? v?ak nehodlala d?lat hlavu. Zamrkala ve snaze proniknout pohledem skrze temnotu a p?itom se st?le pokou?ela ze sebe set??st zbytky sv? no?n? m?ry. V?ude kolem n? se otev?rala okna a dve?e, z nich? v?hav? vystupovali ostatn? vesni?an?. V?ichni se zastavili p?ed sv?mi chatami a up?rali zrak sm?rem k jedin? prost? cest? vedouc? do st?edu vesnice. Rea je n?sledovala a v d?lce spat?ila z??i. Sev?elo se j? srdce. ???ily se odtamtud plameny. Rea ?ila v nejchud?? ??sti vesnice, ukryt? za bludi?t?m k?ivolak?ch uli?ek, kter? se sem vinuly od hlavn?ho n?m?st?. V n?kter?ch dob?ch, jako pr?v? nyn?, to bylo po?ehn?n?. Alespo? tu z?st?vala v bezpe??. Nikdo sem nikdy nechodil; polorozpadl? chatr?e, v nich? ?ili pouze pod?adn? slu?ebn?, nikoho nezaj?maly a ulicemi se nesl odporn? pach, kter? ka?d?ho zbloudil?ho n?v?t?vn?ka rychle odradil. Ree to tu v?dycky p?ipadalo jako ghetto, z n?ho? nen? ?niku. Kdy? te? ov?em pozorovala, jak noc? ?lehaj? plameny, poprv? v ?ivot? poc?tila vd?k za to, ?e bydl? a? tady na okraji v relativn?m ?krytu. Urozen? by se nikdy neobt??ovali propl?tat se klikat?mi uli?kami a skryt?mi cesti?kami, kter? sem vedly. Koneckonc? zde stejn? nebylo co rabovat. Rea v?d?la, ?e pr?v? proto kolem n? nikdo nepanika?? a v?ichni jej? chudobn? soused? jen post?vaj? p?ed sv?mi p??bytky a ti?e p?ihl??ej?. Pr?v? proto se tak? nikdo nepokusil rozb?hnout do m?sta, aby pomohl vesni?an?m v centru. ?ili tam bohat? lid?, kte?? se na n? odjak?iva d?vali spatra. Nic jim nedlu?ili. Chud? lid? tu alespo? byli v bezpe??, nem?li tedy d?vod riskovat sv? ?ivoty, aby pomohli t?m, kdo s nimi ustavi?n? zach?zeli jako s prachsprostou l?zou. Jak v?ak Rea d?l pozorovala v?eobklopuj?c? noc, zarazilo ji, ?e se plameny nep?est?vaj? p?ibli?ovat a dosavadn? temnota za??n? sl?bnout. Narudl? z??e se o?ividn? roz?i?ovala a pl??ila se sm?rem k n?. Zkusila zamrkat, aby se p?esv?d?ila, ?e ji ne??l? zrak. Ned?valo to p?ece ??dn? smysl. P?esto se zd?lo, ?e raub??i m??? sem. K?ik znovu zes?lil, Rea si t?m byla jist?. Pak plameny n?hle vy?lehly z krkolomn?ch uli?ek sotva t?icet metr? p?ed n? a ona sebou p?ekvapen? ?kubla. Ohromen?m z?stala st?t jako p?ibit?. Opravdu p?ich?zeli sem. Ale pro?? Je?t? ne? tu my?lenku stihla dokon?it, vy??til se na n?m?st? tryskem v?le?n? o? s krut? vyhl??ej?c?m ryt??em na h?bet?. Jeho brn?n? bylo cel? ?ern?. Hled? m?l sklopen?, p?ilbici nato?enou doleva. S halapartnou v ruce vypadal jako posel smrti. Sotva se vyno?il na n?m?st? a u? se svou zbran? oh?n?l po z?dech statn?ho star?ho mu?e, kter? se pokusil ut?ct. Ne??astn?k nem?l ?as ani vyk?iknout. Halapartna mu bleskov? srazila hlavu z ramen. Ve stejn?m okam?iku roz??sl no?n? oblohu blesk a vz?p?t? se ozval hrom. D??? nyn? nabyl na intenzit? a na n?m?st? se vyhrnul dal?? tucet ryt???. Jeden z nich nesl nad hlavou standardu. P?esto?e ji oza?ovalo sv?tlo z pochodn?, nepoda?ilo se Ree rozpoznat, jak? je na n? znak. Vypukl chaos. Vesni?any zachv?tila panika, za?ali se ot??et a s ?evem se rozut?kali do v?ech stran. N?kte?? vb?hli na popud n?jak?ho d?vn?ho instinktu zp?t do sv?ch obydl?, zat?mco jin? klouzali po bahnit?ch cest?ch a sna?ili se uniknout ?zk?mi uli?kami mezi domy. Ani ti se ov?em nedostali daleko, ne? je dostihly let?c? o?t?py a zas?hly je do zad. Rea si uv?domila, ?e se dnes v noci nevyhne smrti nikdo. Sama se o ?t?k ani nepokou?ela. Jenom nen?padn? ustoupila o krok dozadu, nat?hla se za dve?e sv?ho domku a pomalu odtamtud vyt?hla dlouh? me?, kter? dostala p?ed mnoha lety darem. Byla to p?ekr?sn? uk?zka ?emesln?ho umu. Zvuk, jen? vydal p?i tasen? z pochvy, j? rozbu?il srdce. Dr?ela v rukou mistrovsk? d?lo, zbra?, jakou nem?la pr?vo vlastnit. Zd?dila ji v?ak po otci. Jak k n? p?i?el on, to nem?la tu?en?. Rea zam??ila pomal?m a rozhodn?m krokem do st?edu n?m?st?. Byla mezi vesni?any jedin?, kdo v sob? sebral dostatek odvahy postavit se mu??m tv??? v tv??. Jen ona, k?ehk? sedmn?ctilet? d?vka, m?la kur?? bojovat i navzdory sv?mu strachu. Sama nev?d?la, kde se v n? ta state?nost vzala. Ve skute?nosti se cht?la d?t na ?t?k, n?co v jej?m nitru j? to v?ak odm?talo dovolit. Odjak?iva v sob? m?la n?co, co ji nutilo stav?t se ke v?em sv?m strach?m ?elem, bez ohledu na to, jak miziv? se zd?la jej? ?ance na ?sp?ch. Neznamenalo to, ?e se neb?la. Ba naopak, b?la se moc. N?jak? jej? ??st j? ov?em pom?hala i p?esto fungovat a vyb?zela ji naj?t s?lu ho p?emoci. S t?esouc?ma se rukama stanula p?ed ryt??i a ze v?ech sil se sna?ila zachovat si chladnou hlavu. Vid?la, jak se k n? tryskem rozb?hl prvn? k??, pozvedla me?, postoupila o krok vp?ed, sehnula se k zemi a usekla zv??eti nohy. Dok?zala to ud?lat jen s nesm?rn?m ?alem, zmrza?it tak n?dhern? zv??e. Je?t? k tomu, kdy? str?vila v?t?inu ?ivota pe?ov?n?m o kon?. Jeho jezdec v?ak nap?ahoval kop? a ona v?d?la, ?e je v s?zce jej? p?e?it?. K?? ze sebe vyrazil o?kliv? zary?en? a Rea si byla jist?, ?e bude ten zvuk v my?lenk?ch sl?chat a? do smrti. Zv??e se sk?celo k zemi, hlavou se zabo?ilo do bl?ta a vyhodilo ryt??e ze sedla. Ostatn? kon?, kte?? se hnali za n?m, vb?hli p??mo do n?j, klop?tli o n?j a popadali kolem n? na hromadu. V?e zahalil oblak prachu a chaos. Rea se k nim ke v?em oto?ila ?elem, p?ipraven? na m?st? zem??t. Zni?ehonic se proti n? rozjel osam?l? ryt??, kter? se od ostatn?ch n?padn? li?il sv?m b?l?m brn?n?m a b?l?m o?em. Rea se znovu p?ipravila ude?it me?em, tento ryt?? na ni ale byl p??li? rychl?. Pohyboval se jako blesk. Sotva sta?ila zvednout me?, u? se shora rozmachoval halapartnou a vyrazil j? ?epel z rukou. Kdy? sledovala, jak se od n? jej? drahocenn? zbra? vzdaluje, ?irok?m obloukem proplouv? vzduchem a p?ist?v? v bahn? na opa?n?m konci n?m?st?, projela j? pa?? vlna beznad?je. Me? mohl stejn? tak dob?e le?et na druh?m konci sv?ta. Rea se ani nepohnula, st?le ohromen?, ?e se najednou nem? jak br?nit. Ze v?eho nejv?c si v?ak p?ipadala zmaten?. Ryt?? se ji svou r?nou nesna?il zab?t. Pro?? Ne? mohla tu my?lenku dokon?it, ocitl se u n? znovu ryt?? na b?l?m koni a sh?bal se, aby ji popadl. C?tila, jak se j? do hrudi zaryla jeho kovov? rukavice, kdy? ji ob?ma rukama hrub? chytil za ko?ili, jedin?m pohybem ji vy?vihl k sob? do sedla a posadil si ji p?ed sebe. Tvrd? dopadla na h?bet uh?n?j?c?ho kon? a p?ekvapen?m vyk?ikla. Z obou stran ji obj?maly ryt??ovy obrn?n? pa?e a pevn? ji dr?ely na m?st?. Nem?la ani po??dn? ?as n?co vymyslet, nato? se nadechnout, tak t?sn? ji ryt?? sv?ral. Rea se pokusila zazm?tat a h?zet sebou ze strany na stranu, nebylo to ale nic platn?. Ryt?? na ni byl p??li? siln?. „P?esta? se vzp?rat,“ na??dil j?. „Sna??m se ti zachr?nit ?ivot.“ Rea si nebyla jist?, jestli mu v???, i tak se ov?em p?estala kroutit. Ryt?? pokra?oval tryskem nap??? vesnic? a k?ivolak?mi uli?kami se propl?tal ??m d?l t?m d?l od jej? chatr?e. Odn?kud k n?mu p?ijeli dal?? ryt??i a on v?hru?n? zvedl me?. „Ta je moje,“ ok?ikl je jej? ?nosce a druh? ryt?? se zase vzd?lil. „Nejsem tvoje,“ ohradila se Rea s rostouc?m strachem. „Nejsem ni??.“ „Venkovanky se um? oh?n?t, co?“ zasm?l se druh? ryt??. Ten, co zajal Reu na to nic ne?ekl. Vyjeli z vesnice do otev?en? krajiny a n?hle se kolem nich rozlehlo bla?en? ticho. Ka?dou vte?inou se od v?eho toho chaosu, rabov?n? a k?iku vzdalovali d?l a d?l a Rea poc?tila ?levu, ?e se op?t ocitla ve sv?t?, kde vl?dne klid. Okam?it? si za to v?ak za?ala p?ipadat provinile. M?la zem??t ve vesnici po boku sv?ho lidu. Na druhou stranu ji napadlo, ?e soud? podle toho, jak ji ryt?? sv?r? ??m d?l t?m v?c, mo?n? ji ?ek? mnohem hor?? osud. „Pros?m,“ poda?ilo se j? zas?pat, t?eba?e jen s velk?mi obt??emi. On ji ale m?sto odpov?di jen stiskl je?t? pevn?ji, pob?dl kon? k v?t?? rychlosti a v hust?m de?ti ji vezl otev?enou loukou, p?es pozvoln? kopce, dokud nedorazili na m?sto, kde panovalo naprost? ticho. P?sobilo to a? nadpozemsk?m dojmem, jak? tu vl?dl klid a m?r. Jako by na sv?t? nikdy nebylo nic v nepo??dku. Kone?n? zastavili na ?irok? n?horn? plo?in? vysoko nad okoln? krajinou a pod letit?m stromem, kter? okam?it? poznala. Sed?la pod n?m v minulosti u? mnohokr?t. Jedn?m rychl?m pohybem sesko?il z kon?, p?i?em? ji nepustil ze sv?ho sev?en?, tak?e ji st?hl s sebou. P?ist?li na mokr? tr?v?, oba se zakym?celi a vr?vorav? se porou?eli k zemi. Rea c?tila, jak se ryt?? svalil vedle n?, a m?la dojem, ?e si vyrazila dech. Uv?domila si tak?, ?e mohl klidn? p?ist?t na n?, ??m? by j? mohl v??n? ubl??it, schv?ln? to v?ak neud?lal. Pr?v? naopak, dopadl tak, ?e jej? p?d ztlumil. „Kdo jsi?“ cht?la v?d?t Rea. „Co po mn? chce??“ „Tomu bys nerozum?la,“ odpov?d?l ryt?? a posadil se. Rea mu nevid?la do obli?eje. M?l ho skryt? za hled?m sv? b?l? p?ilbice. Skrze pr?zory dok?zala rozeznat jen t?m?? fialov? o?i, z nich? vyza?ovala nezkrotn? s?la. P?i pohledu na jeho kon? si znovu v?imla jeho erbu a tentokr?t m?la p??le?itost si ho dob?e prohl?dnout. Dva hadi se na n?m ov?jeli kolem m?s?ce a mezi nimi se skv?la d?ka. Cel? znak r?moval zlat? kruh. Ryt?? se k n? nat?hl a Rea se po n?m ohnala. Ude?ila ho do brn?n?, nic t?m ale samoz?ejm? nedok?zala. Ona m?la slab? mal? ruce a sna?ila se jimi b?t do kovov? zbroje. Stejn? dob?e by se mohla pokou?et hol?ma rukama rozb?t sk?lu. „Nehodl?m ti nijak ubl??it,“ ujistil ji ryt??. „Nehodl?m s tebou d?lat v?bec nic, pokud to po mn? nebude? cht?t.“ Rea pochopila, co t?m mysl? a zarazila se. Bylo j? sedmn?ct. ?et?ila se, dokud nenajde dokonal?ho mu?e. Nep?edstavovala si, ?e to prob?hne takhle. Nebo ano? Znovu se j? vybavil jej? sen, ten, ze kter?ho se p?edt?m probudila, ten, kter? ji tr?znil ji? n?kolik m?s?c?. Ten sam? strom, ta sam? tr?va, ta sam? plo?ina. Ta sam? bou?ka. Ten sam? mu?. N?jak?m zp?sobem to p?edv?dala a n?hle si uv?domila, ?e to na n?j celou dobu ?ekala. „Mn? se o tob? tak? zd?ly sny,“ prohl?sil. „Zd?lo se mi, ?e ses ocitla v nebezpe??. Zd?lo se mi o tom, co z n?s vzejde, z na?eho spojen? na tomto m?st?. Kdybys tam z?stala s ostatn?mi, zabili by t? bez ohledu na to, jak jsi byla state?n?. Tady, pokud chce?, spolu m??eme za??t n?co nov?ho.“ Rea si vzpomn?la na to, co se j? o tomto mu?i zd?lo, a jak? v t?ch snech byl. U? jen ta my?lenka ji p?im?la se k n?mu nat?hnout. „Ano,“ za?eptala do zvuku padaj?c?ho de?t?. Rukama j? sjel po ?atech a polo?il ji do tr?vy pod stromem. Rea s mu?em dosud nikdy nebyla, vid?la ale, co to obn???, u zv??at ve vesnici. Av?ak na tomhle nebylo nic zv??eck?ho. Mu? nad n? si sundal jen ty nejnutn?j?? ??sti brn?n?, ani j? neuk?zal sv?j obli?ej. P?esto s n? zach?zel velice jemn?, a kdy? p?i?el ?as, Rea se p?istihla, jak ho pevn? sv?r?. P??li? brzy bylo po v?em. Rea le?ela na tr?v? a nev?d?la, co d?lat d?l. N?kde seshora usly?ela cink?n? kovu o kov a v?d?la, ?e si ryt?? op?t nasazuje zbytek brn?n?. Pot? k n? p?istoupil a n?co j? pod?val. Vtiskl j? to do dlan?. P?es kapky de?t?, kter? j? v jednom kuse padaly do o??, zam?ourala ve snaze rozeznat, o co se jedn?. S p?ekvapen?m zjistila, ?e se d?v? na zlat? ?et?zek s p??v?skem, na n?m? se vyj?maj? dva hadi kolem m?s?ce s d?kou uprost?ed. „J? nejsem ??dn? d?vka, co si nech?v? platit,“ obo?ila se na n?j. „A? se narod?, “ odv?til ryt??, „dej mu to a po?li ho za mnou.“ Vzhl?dla k n?mu. „Odch?z??, ?e ano?“ zeptala se ho. „Prost? si jen tak odejde?.“ „Bude? tu v bezpe??,“ ujistil ji, „a kdybych byl pry? p??li? dlouho, n?kdo by m? za?al hledat. Bude lep??, kdy? p?jdu.“ „Lep?? pro koho?“ odsekla Rea. Zav?ela o?i. I p?es ?um de?t? sly?ela, jak ryt?? nased? na kon?, a nep??tomn? vn?mala vzdaluj?c? se dusot ko?sk?ch kopyt. Zni?ehonic j? za?ala t??knout v??ka. Byla p??li? vy?erpan? na to, aby se pohnula, a tak z?stala le?et na m?st?, kde ji d?l bi?ovaly neodbytn? de??ov? kapky. Se zlomen?m srdcem c?tila, jak ji pomalu p?em?h? sp?nek a nechala se j?m ochotn? un??et. Mo?n? te? alespo? ty nekone?n? sny ustanou. Ne? se zcela oddala d??mot?, znovu se pod?vala na ?et?zek a na n?m vyobrazen? znak. Pevn? ho sev?ela v dlani. Byl zhotoven? z tak siln?ho zlata, ?e by dok?zal po zbytek ?ivota u?ivit celou jej? vesnici. Pro? j? ho dal? Pro? ji nenechal zem??t? ?ekl, a? to d? mu. V?bec tu ne?lo o ni. V?d?l, ?e ot?hotn?. Stejn? jako v?d?l, ?e se j? narod? chlapec. Jak? T?sn? p?edt?m, ne? upadla do bla?en?ho sp?nku, se j? n?hle v?echno p?ehnalo p?ed o?ima. Posledn? ??st jej?ho snu. Chlapec. Ve snu p?ece porodila chlapce. Zrozen?ho z noci pln? zloby a n?sil?. Chlapce, jeho? osudem bylo st?t se kr?lem. KAPITOLA DRUH? O t?i m?s?ce pozd?ji Rea st?la jako om?men? osamocen? na lesn? m?tin?, ztracen? ve vlastn?ch my?lenk?ch. Nesly?ela ani potok, kter? j? bublal pod nohama, ani zp?v pt?k? z okoln?ho hust?ho porostu. Dokonce si nev?imla ani kradm?ch paprsk? slunce, je? si proklestily cestu mezi spletit?mi v?tvi?kami, ?i st?da lan?, kter? si ji zpovzd?l? zv?dav? prohl??ely. Cel? sv?t jako by se kolem n? rozplynul, a? j? p?ed o?ima zbyla jen jedin? v?c: ?ilnatina listu Ukanda, jen? dr?ela v t?esouc?ch se prstech. Opatrn? z n?j st?hla druhou dla?, kterou ho dote? zakr?vala a pozorn? ten ?irok?, zelen? list pozorovala. Ke sv? hr?ze spat?ila, jak jeho ?ilky pomalu m?n? barvu z p?vodn? zelen? na b?lou. P?i tom pohledu m?la dojem, jako by se j? do srdce zar?val n??. Ukanda toti? nem?nila barvu jen tak. Zb?lela pouze tehdy, kdy? se j? dotkla ?ena, kter? ?ekala potomka. Ree se p?ed o?ima zato?il cel? sv?t. Jak tam tak st?la, ?pln? ztratila pojem o ?ase i prostoru. V u??ch c?tila tep?n? vlastn?ho srdce, ob? ruce se j? t??sly a ona se v my?lenk?ch vr?tila k on? osudn? noci p?ed t?emi m?s?ci, kdy jejich vesnici napadli a pozab?jeli v?c lid?, ne? dok?zala spo??tat. A kdy ji unesl on. Spustila ruce a jednou si zlehka p?ejela po b?ichu. Uc?tila tam t?m?? nepatrn? vyboulen?, na?e? se v n? op?t zvedla vlna nevolnosti. Nyn? tedy kone?n? v?d?la pro?. Prsty nahmatala zlat? p??v?sek, jen? tajn? nosil kolem krku, samoz?ejm? hluboko pod oble?en?m, aby ho nikdo nevid?l. Snad po miliont? se zamyslela, kdo ten ryt?? asi byl. A? se jeho posledn? slova sna?ila nes?etn?kr?t vypudit z hlavy, stejn? j? v hlav? zazn?vala znovu a znovu. Po?li ho za mnou. Tu se za n? ozvalo ch?est?n? k?ov? a Rea se polekan? oto?ila. V podrostu spat?ila o?i jako kor?lky, kter? mohly pat?it jedin? jej? sousedce Prudence. Up?en? na ni hled?ly. ?trn?ctilet? Prudence p?i?la p?i ?toku o celou svou rodinu. Byla ve vesnici zn?m? jako nenapraviteln? v?ete?ka, co hned v?echno s radost? vyslepi??, a Rea v?d?la, ?e je to ten posledn? ?lov?k, kter? by m?l jej? tajemstv? odhalit. Se zd??en?m tedy sledovala, jak se d?v?in zrak svezl z Reina obli?eje a m?sto toho se zastavil na m?n?c?m se listu. Prudence p?ekvapen?m do?iroka rozev?ela o?i. S nesouhlasn?m v?razem upustila sv?j ko? s pr?dlem, oto?ila se na pat? a uh?n?la pry?. Ree bylo jasn?, ?e to m??e znamenat jen jedin?: zanedlouho to rozvykl?d? po cel? vesnici. P?i t? my?lence se Ree sev?elo srdce a zalila ji vlna strachu. Zbytek vesnice po n? bude nepochybn? cht?t, aby sv? d?t? zabila. Nebudou st?t o nic, co by jim n?jezd urozen?ch p?ipom?nalo. Pro? ji to ale v?bec samotnou tak d?silo? Copak si to d?t? v??n? cht?la nechat i p?esto, za jak?ch brut?ln?ch okolnost? bylo po?ato? Jej? obavy ji p?ekvapily a ??m v?c o tom uva?ovala, t?m v?c si uv?domovala, ?e se ob?v? o bezpe?? sv?ho d?t?te. To ji zasko?ilo. Z rozumov? str?nky v?d?la, ?e si ho nechat nechce; jen by t?m celou vesnici vystavila nebezpe??. Urozen?m, kte?? je napadli, by tak narostl je?t? v?t?? h?eb?nek. A zbavit se d?t?te by te? bylo tak jednoduch?. Sta?ilo po?v?kat ko??nek Yukaby a po p???t? koupeli by si s n?m nemusela d?lat starosti. Jen?e na vnit?n? ?rovni c?tila, jak j? v ?trob?ch roste d???tko, a jej? t?lo ji nab?dalo k n??emu, co naprosto proti?e?ilo rozumu: a? si ho nech?. A? ho opatruje. P?ece jen to bylo jej? d?t?, p?esn?, jak j? to sny slibovaly. Rea vyrostla jako jedin??ek a sirotek. Nikdy nepoznala sv? rodi?e a odjak?iva se ?ivotem musela prod?rat sama, ani? by m?la n?koho, kdo by ji miloval nebo koho by milovala ona. Pr?v? po n?kom takov?m p?itom zoufale tou?ila. U? ji nebavilo b?t po??d sama, schov?vat se od??znut? v nejchud?? ??sti vesnice, hrabat se ve ?p?n?, jen aby se u?ivila, a od r?na do ve?era d??t jako o du?i bez nad?je, ?e to n?kdy skon??. V?d?la, ?e si vzhledem ke sv?mu postaven? nikdy nenajde mu?e; rozhodn? ne takov?ho, kter? by se j? hned od po??tku nehnusil. Nikdy u? se j? tak? z?ejm? nenaskytne mo?nost m?t dal?? d?t?. Reu v tu chv?li znenad?n? pohltila hlubok? touha. Tohle je nejsp?? jej? jedin? ?ance. Teprve te?, kdy? byla t?hotn?, si uv?domila, jak moc si toto d?t? p?eje. Nic na sv?t? si nep??la v?c. Rea se vydala zp?t na cestu do vesnice. Byla roz?ilen? a m?sila se v n? cel? ?ada protich?dn?ch emoc?. Zdaleka si nep?ipadala p?ipraven? ?elit nesouhlasn?m tv???m, kter? na ni nepochybn? ?ekaj?. Ostatn? vesni?an? budou trvat na tom, aby ve vesnici nep?e?ila ani jedin? pam?tka na raub??e, je? je p?ipravili o v?echno. Nikdy nepochop?, ?e se v?ci s t?mhle mu?em m?ly jinak, ?e ji ochr?nil. A Rea jim to st??? mohla m?t za zl?. N?jezdn?ci tuto taktiku pou??vali zcela b??n? — zaseli sv? s?m? do l?n vesni?anek, aby tak z?skali vl?du a kontrolu nad vesnicemi po cel?m kr?lovstv?. N?kdy si pro sv? d?t? dokonce nechali poslat. P?iv?st na sv?t jejich potomka jen sytilo ten jejich za?arovan? kruh n?sil?. Nic z toho v?ak nedok?zalo zm?nit, co c?tila. V jej?m nitru vznikal nov? ?ivot. C?tila ho p?i ka?d?m kroku, p?i ka?d?m ?deru srdce, jako by tepal spolu s n?m. Dod?valo j? to s?lu. Rea proch?zela uli?kami uprost?ed vesnice a m??ila ke sv?mu mali?k?mu p??bytku. P?em?tala p?itom, jak se j? cel? sv?t obr?til vzh?ru nohama a co si o tom m? myslet. T?hotn?. V?dy? ani po??dn? nev?d?la, jak b?t t?hotn?. Nem?la tu?en?, jak se rod? d?t?, nato? jak se vychov?v?. I sama sebe dok?zala u?ivit jenom s obt??emi, jak si te? bude moct dovolit nov? p??r?stek? P?esto v?echno ale c?tila, jak j? t?lem prostupuje nov? s?la a proud? j? v ?il?ch. Posledn? t?i m?s?ce si matn? uv?domovala, ?e se v n? n?co takov?ho skr?v?, av?ak nyn? vytryskla na povrch a zcela ji pohltila. Byla to s?la, jakou si sama nedok?zala p?edstavit. S?la budoucnosti a nad?je. S?la ?ance. Na ?ivot, jen? j? dosud byl odep?r?n. Byla to s?la, kter? si ??dala, aby sama sebe p?ekonala. Rea zvolna kr??ela bl?tivou ulic?, kdy? n?hle poprv? zaregistrovala sv? okol?, odkud na ni up?raly zraky davy vesni?an?. Oto?ila se a spat?ila, jak se do n? z obou stran ulice zabod?vaj? zv?dav? a nesouhlasn? pohledy star?ch i mlad?ch ?en, starc? i chlapc?, osam?l?ch p?e?iv??ch a zmrza?en?ch mu??, jejich? t?la zohavovaly jizvy z on? stra?liv? noci. V jejich tv???ch se zra?ilo nekone?n? utrpen?. A v?echny ty tv??e hled?ly na ni a na jej? b?icho, jako by to n?jak?m zp?sobem v?echno zavinila ona. Rea mezi nimi rozeznala i d?vky jej?ho v?ku. Z jejich strhan?ch obli?ej? v?ak nevyza?ovala jedin? zn?mka soucitu. V?d?la, ?e mnoh? z nich t? noci potkal podobn? osud, ov?em ka?d? z nich ho ji? za?ehnala ko?enem. Neu?lo j?, ?e maj? o?i pln? smutku, a vyc?tila, ?e cht?j?, aby ho s nimi musela sd?let i ona. V?imla si, jak dav kolem n? houstne, a kdy? vzhl?dla, s p?ekvapen?m zjistila, ?e j? n?kte?? z vesni?an? zastoupili cestu. Zd?lo se, ?e se tu se?la cel? vesnice, mlad? i sta??, mu?i i ?eny. Z tv??? jim ?i?ela nesm?rn? bolest; bolest, kterou s nimi pln? sd?lela. Zastavila se a pohled jim vracela. V?d?la, co po n? cht?j?. Cht?j?, aby zabila sv?ho syna. Ta my?lenka ji naplnila nenad?l?m vzdorem-a v tom okam?iku si um?nila, ?e to nikdy nedopust?. „Reo,“ ozval se odn?kud z davu drsn? hlas. Pat?il Severnovi, mu?i st?edn?ho v?ku s tmav?mi vlasy a vousy. Po tv??i se mu t?hla dlouh? jizva, kterou si odnesl z on? krvav? noci. St?l uprost?ed cel?ho shluku a hroziv? se na ni mra?il. Pohledem si ji p?em??il od hlavy k pat?, jako kdyby byla kus dobytka. Reu napadlo, ?e vlastn? s?m nen? o moc lep??, ne? urozen?. V tomto ohledu byli v?ichni stejn?: ka?d? z nich si myslel, ?e m? pr?vo kontrolovat jej? t?lo. „Vem si ko?en,“ prohl?sil zlov?stn?. „Vem si ko?en a z?tra to bude? m?t v?echno za sebou.“ ?ena po Severnov? boku postoupila o krok vp?ed. Luca. I ji t? noci napadli, ale ona u? ko?en sn?dla p?ed t?dnem. Rea ji sly?ela, jak celou noc st?n? a pl??e nad ztracen?m potomkem. Luca k n? nat?hla ruce s v??kem pln?m ?lut?ho pr??ku. Rea ucukla. C?tila na sob? o?i cel? vesnice. V?ichni ?ekali, a? si z pytl?ku nabere. „Luca t? doprovod? k ?ece,“ dodal Severn. „A z?stane s tebou p?es noc.“ Rea mu pohled oplatila a c?tila, jak j? t?lem stoup? jak?si nezn?m? s?la. S ledov?m v?razem po nich po v?ech p?ejela o?ima. Nic ne?ekla. Tv??e vesni?an? se zatvrdily. „Nepokou?ej se n?m vzdorovat, d?v?e,“ p?idal se dal?? mu?, pokro?il vp?ed a tak ?porn? p?itom sv?ral sv?j srp, ?e mu z toho zb?lely klouby na prstech. „Nesna? se znesv?tit pam?tku mu?? a ?en, o n?? jsme p?i?li, kdy? za n?s t? noci polo?ili ?ivot. Ud?lej, co se od tebe ?ek?. Ud?lej, co se na tv?m m?st? pat??.“ Rea se zhluboka nadechla a samotnou ji zasko?ilo, jak rozhodn? se jej? hlas rozezn?l, kdy? odpov?d?la: „Neud?l?m.“ M?lem sv?j hlas ani nepoznala. M?la dojem, ?e je mnohem hlub?? a zn? dosp?leji, ne? kdy p?edt?m. Jako kdyby se z n? p?es noc stala ?ena. D?vala se, jak jim zlost? rudnou obli?eje. P?ipom?nalo j? to mrak, kter? n?hle zahal? slunce. Pak z davu se zamra?en?m vystoupil dal?? mu?, Kavo, z n?ho? vyza?ovala p?irozen? autorita. Ree sklouzl pohled k jeho ruce, v n?? dr?el d?tky. „M??eme to ud?lat po dobr?m,“ pronesl ocelov?m t?nem, „anebo po zl?m.“ Ree se divoce rozbu?ilo srdce, p?esto mu v?ak zp??ma pohl?dla do o?? a neuh?bala. Vzpomn?la si, co j? kdysi ?ekl otec, kdy? byla je?t? malink?: nikdy se nevzd?vej. Nikomu. V?dy si st?j za sv?m, i kdy? se v?echno ostatn? obrac? proti tob?. Obzvl???, pokud se v?echno ostatn? obrac? proti tob?. V?dycky si hl?dej toho nejv?t??ho dareb?ka. Za?to? jako prvn?. I kdyby t? to m?lo st?t ?ivot. Rea vyrazila do akce. Bez p?em??len? se nat?hla, vytrhla jednomu z p?ihl??ej?c?ch z rukou dlouhou h?l, jednou nohou vykro?ila vp?ed a v?? silou bodla Kava do solar plexu. Kavo zalapal po dechu a zlomil se v pase. Rea mu v?ak nehodlala d?t ??dnou ?anci, a tak se znovu rozm?chla a tentokr?t ho pra?tila do obli?eje. V nose mu o?kliv? zapraskalo, mu? upustil d?tky a se sku?en?m se svezl do bl?ta, kde se zb?dovan? dr?el za nos. Rea vzhl?dla, h?l st?le v ruce, a vid?la, ?e ji pozoruj? z?stupy zd??en?ch a ?okovan?ch obli?ej?. P?edchoz? jistota z nich rychle vyprch?vala. „Je to m?j syn,“ zavr?ela. „A j? si ho nech?m. Jestli se ke mn? je?t? n?kdo p?ibl???, nedostane do b?icha hol?, ale me?em!“ Nato sev?ela h?l o n?co pevn?ji, oto?ila se na pat? a pomal?m krokem se dala na odchod. Cestu si p?itom razila lokty. V?d?la, ?e se nikdo neodv??? j?t za n?. P?inejmen??m ne hned. Pomalou ch?z? se od davu vzdalovala. Ruce se j? t??sly a srdce j? bu?ilo jako o z?vod. V?d?la, ?e ne? se d?t? narod?, ?ek? ji ?est neskute?n? dlouh?ch m?s?c?. A stejn? dob?e v?d?la, ?e a? si pro ni p???t? p?ijdou, bude to, aby zab?jeli. KAPITOLA T?ET? O ?est m?s?c? pozd?ji Rea le?ela na hromad? ko?e?in vedle malink?ho krbu, v n?m? s?lal ohe?, a naprosto osamocen? srdceryvn? st?nala a k?i?ela, nebo? j? zm?taly porodn? bolesti. Venku vyl ledov? zimn? v?tr a zu?iv? vich?ice lomcovala okenicemi, kter? ka?dou chv?li prudce nar??ely do zd? domu, tak?e dovnit? propou?t?ly sn?hov? z?v?je. Zb?sil? bou?e venku celkem v?sti?n? vyjad?ovala jej? vlastn? rozpolo?en?. Rea sed?la u mal?ho ohn??ku a tv?? se j? leskla potem, p?esto se v?ak navzdory tan??c?m plamen?m nedok?zala zah??t. D?t? ji bez ust?n? kopalo a p?evalovalo se j? v b?i?e, jako kdyby cht?lo u? u? vysko?it ven. Byla mokr? na kost, byla j? zima, cel? se t??sla a rostla v n? jistota, ?e se nedo?ije r?na. Zalila ji dal?? vlna bolest? a ona si u? po n?kolik?t? t? noci p??la, aby ji ten ryt?? tehdy nechal napospas smrti. V porovn?n? s t?m, jak se c?tila te?, by j? prok?zal milosrdenstv?. Tahle pomal? muka, tato noc pln? nesnesiteln? ag?nie, byla tis?ckr?t hor??, ne? co j? kdo kdy mohl ud?lat. Vtom n?hle jej? v?k?iky i kv?len? v?tru p?ehlu?il dal?? zvuk-nejsp?? jedin? zvuk, kter? v n? v tu chv?li je?t? dok?zal probudit ochromuj?c? zamrazen? strachu. Byl to zvuk bl???c?ho se davu lid?. Rozzu?en?ho davu vesni?an?, je?, jak si uv?domovala, sem p?i?li zab?t jej? d?t?. Rea v sob? sebrala posledn? zbytky sil, o nich? ani nev?d?la, ?e je je?t? m?, a cel? rozt?esen? se n?jak?m z?zrakem zvedla z podlahy. Se st?n?n?m a k?ikem se kol?bav? vy?kr?bala na kolena. Nat?hla se k d?ev?n?mu v???ku na zdi, pevn? ho uchopila a s vyp?t?m v?ech sil a jedin?m pronikav?m v?k?ikem se p?it?hla a postavila na nohy. Nedok?zala ??ct, jestli ji v?c bolelo le?et nebo st?t. Nem?la v?ak ?as nad t?m te? dumat. Zvuky davu se oz?valy ??m d?l t?m hlasit?ji, co? znamenalo ??m d?l t?m bl??, a ona v?d?la, ?e tu budou co nevid?t. Jej? vlastn? smrt by ji nyn? ani nijak zvl??? netr?pila. Ov?em smrt jej?ho d???tka, to bylo n?co ?pln? jin?ho. Musela sv? miminko dostat do bezpe??, a? to stoj?, co to stoj?. Bylo to opravdu zvl??tn?, ale p?ipadala si s ?ivotem d?t?te mnohem v?c spjat?, ne? se sv?m vlastn?m. Ree se poda?ilo doklop?tat a? ke dve??m. Tvrd? do nich narazila a musela se op??t o kliku, aby se v?bec udr?ela na nohou. P?r vte?in tam tak z?stala st?t, hluboce d?chala a s rukou na klice sb?rala s?ly a odvahu. Nakonec ji stiskla. Z?rove? popadla vidle, kter? st?ly vedle u st?ny, op?ela se o n? jako o berli a otev?ela dve?e doko??n. Okam?it? se do n? op?el prudk? v?tr a sn?hov? v?nice tak mraziv?, ?e ji p?ipravila o dech. I p?es zu??c? vich?ici v?ak sly?ela k?ik lid? a srdce j? pokleslo, kdy? v d?lce uvid?la pochodn?, je? si k n? noc? br?zdily cestu jako hejno rozzu?en?ch sv?tlu?ek. Rea vzhl?dla k obloze a mezi mraky na okam?ik spat?ila obrovsk?, krvav? rud? m?s?c, kter? vypl?oval cel? nebe. Zalapala po dechu. To p?ece nen? mo?n?. V ?ivot? nevid?la, aby m?s?c rud? z??il nebo aby se v?bec b?hem bou?e objevil. V b?i?e uc?tila ostr? kopnut? a najednou si byla bez pochyby jist?, ?e ten m?s?c je znamen?. Znamen?, kter? souvis? s narozen?m jej?ho d?t?te. Kdo to bude? napadlo ji. Ob?ma rukama si s?hla na b?icho, zat?mco se v n? mal? ?lov??ek d?l divoce zm?tal. C?tila jeho s?lu a touhu dostat se ven, jako kdyby se cht?l davu vesni?an? postavit s?m. A pak byli najednou tu. Noc proz??ily ?lehaj?c? plameny pochodn? a z uli?ek se vyhrnuly z?stupy vesni?an?, v?ichni sm??uj?c? k n?. Kdyby byla ve sv? p?vodn? kondici, siln? a schopn?, postavila by se jim. Jen?e te? dok?zala sotva chodit-sotva se udr?ela na nohou-a ?elit jim tedy nep?ipadalo v ?vahu. Ne s d?t?tem na cest?. P?esto v?ak c?tila, jak j? v ?il?ch proud? vztek a spolu s n?m i jak?si prazvl??tn? s?la, prvotn? s?la jej?ho d?t?te. Sou?asn? ji zaplavila vlna adrenalinu a jej? porodn? bolesti na okam?ik odezn?ly. Na chvili?ku se zase c?tila b?t sama sebou. To u? se k n? ale ??til prvn? z vesni?an?, mal?, obtloustl? mu? se srpem v ruce. Kdy? u? byl skoro u n?, Rea se nat?hla za sebe, ob?ma rukama sev?ela vidle, ukro?ila o krok stranou a s k?ikem divok?ho zv??ete mu je zabodla do b?icha. Mu? se ?okovan? zastavil a zhroutil se j? k noh?m. Zbytek davu rovn?? ustal v pohybu a s ??asem na ni z?ral. Jej? vzdor ho zjevn? zasko?il. Rea na nic ne?ekala. Rychl?m pohybem uvolnila vidle, zato?ila s nimi nad hlavou a pra?tila jimi po hlav? dal??ho vesni?ana, kter? na ni vyb?hl s tlustou sukovic?. I on se rychle porou?el k zemi a p?ist?l v z?v?ji u jej?ch nohou. Nato Rea uc?tila p???ernou bolest v boku, to jak na ni ze strany sko?il t?et? mu? a porazil ji do sn?hu. Setrva?nost? je?t? n?kolik metr? klouzali po zledovat?l? zemi. Rea ?vala bolest?, proto?e ji d?t? uvnit? za?alo op?t kopat. Pustila se s mu?em do ukrutn?ho z?pasu v boji o hol? ?ivot, a kdy? jeho sev?en? kone?n? na chvili?ku povolilo, zakousla se mu zuby zoufale do tv??e. Mu? ze sebe vyrazil d?siv? v?k?ik, Rea v?ak jen zes?lila sv?j stisk, a? mu vytryskla krev. C?tila v ?stech jej? kovovou pachu?, odm?tala se ale pustit a celou dobu p?itom myslela jen na sv? d???tko. Nakonec se z n? svalil a dr?el se za tv??. Rea v?d?la, ?e p?i?la jej? p??le?itost. Neohraban? se na kluzk?m sn?hu za?ala ?kr?bat na nohy, aby se dala na ?t?k. Skoro u? se j? poda?ilo postavit, kdy? n?hle uc?tila, jak ji zezadu n?kdo popadl za vlasy. Prudce j? ?kubl, tak?e se zase sk?cela k zemi, a t?hl ji za sebou. M?lem j? p?itom z hlavy vytrhal v?echny vlasy. Ohl?dla se a vid?la, jak se na ni shora mra?? Severn. „M?las m? poslechnout, dokud jsi m?la mo?nost,“ zavr?el. „Te? p?ijde? spolu se sv?m d?t?tem o ?ivot i ty.“ Usly?ela z davu j?sot a v?d?la, ?e konec na sebe nenech? dlouho ?ekat. Zav?ela o?i a za?ala se modlit. Nikdy sice mezi v???c? nepat?ila, v t?to chv?li v?ak i ona na?la cestu k Bohu. Ka?dou ??ste?kou sv? bytosti se modl?m za z?chranu tohoto d?t?te. Klidn? m? nech zem??t. Jen pros?m zachra? moje d?t?. Jako by v odpov?? na jej? modlitbu najednou uc?tila, jak tah na jej?ch vlasech povolil a z?rove? usly?ela tupou r?nu. S podivem vzhl?dla, aby zjistila, co se d?je. P?i pohledu na sv?ho zachr?nce ztuhla ohromen?m. Byl to o n?kolik let mlad?? chlapec, Nick. Stejn? jako ona byl i on potomkem chud?ho farm??e a nikdy mu to dvakr?t nemyslelo, pro?e? si ho ostatn? v?dycky dob?rali. Ona se k n?mu ov?em odjak?iva chovala vl?dn?. Mo?n? si na to te? vzpomn?l. A tak nyn? pozorovala, jak se Nick nap?ahuje sukovic? a ude?uje Severna ze strany do hlavy, tak?e nad Reou ztr?c? kontrolu. Nato se Nick v?hru?n? obr?til ke zbytku davu, zvedl svou palici a chr?nil ji p?ed ostatn?mi. „Rychle, ut?kej!“ k?ikl na ni. „Ne? t? zabijou!“ Rea na n?j pohl?dla se sm?sic? ?oku a vd??nosti. Dav ho za to, co provedl, nepochybn? ubije. Sp??n? se vyhoupla na nohy a dala se na ?t?k. Nohy j? na sn?hu neust?le podkluzovaly, byla v?ak odhodlan? dostat se co nejd?le, dokud m? ?as. Vb?hla do spleti uli?ek a ne? se v n? zcela vytratila, naposledy se ohl?dla na Nicka. Divoce se oh?n?l svou palic? a odr??el od sebe dot?raj?c? vesni?any. Pak se ale n?kolika mu??m poda?ilo k n?mu dostat a srazit ho k zemi. Cestu ji? nikdo nezahrazoval, a tak se vy??tili za n?. Rea ut?kala. Sotva popadala dech, d?l v?ak kli?kovala ?zk?mi uli?kami ve snaze naj?t n?jak? ?kryt. D?vila se, su?ovaly ji p???ern? bolesti a nev?d?la, jak dlouho je?t? dok??e pokra?ovat. Kone?n? se vyno?ila v bohat?? ??sti vesnice, mezi elegantn?mi domy z kamene. Bleskov? se ohl?dla a s hr?zou shledala, ?e se vzd?lenost mezi j? a jej?mi pron?sledovateli zmen?uje. D?lilo je od n? jen slab?ch deset metr?. Ree nav?c doch?zel dech a p?i b?hu ??m d?l v?c klop?tala. V?d?la, ?e se bl??? ke konci sv?ch sil. Za??nala ji p?epadat dal?? vlna porodn?ch bolest?. Tu se odn?kud ozvalo hlasit? zask??p?n?. Rea vzhl?dla a spat?ila, jak se p?ed n? doko??n otev?raj? starod?vn? dubov? dve?e. S p?ekvapen?m uvid?la star?ho apatyk??e Fiotha, kter? s ?iroce rozev?en?ma o?ima vyhl??el ze sv? mal? kamenn? pevnosti a m?val na ni, aby rychle b??ela za n?m. Nat?hl se a silou, jakou by od n?j v jeho v?ku ne?ekala, vt?hl Reu do sv? luxusn? rezidence. Jen co byla vevnit?, prudce za n? p?ibouchl dve?e a zamkl je na z?voru. O pouh?ch p?r vte?in pozd?ji se za?aly ot??sat pod n?porem p?st? a srp? des?tek rozb?sn?n?ch vesni?an?, kte?? se je sna?ili vyrazit. K Rein? nesm?rn? ?lev? se v?ak dve?e ani nehnuly. Byly dobr?ch t?icet centimetr? tlust? a o n?kolik set let star?? ne? ona a jejich t??k? ?elezn? z?vory se ani neprohnuly. Rea se zhluboka nadechla. Jej? d?t? bylo v bezpe??. Fioth se k n? naklonil a pozorn? si ji prohl??el. Ve tv??i se mu zra?il hlubok? soucit. Jeho laskav? pohled j? pomohl v?c ne? cokoli jin?ho. Ve vesnici se na ni s takovou vl?dnost? nikdo nepod?val u? hezk?ch p?r m?s?c?. Pomohl j? ze sebe shodit ko?e?iny. C?tila, jak na ni jde dal?? z?chvat porodn?ch bolest? a zalapala po dechu. V dom? panovalo poklidn? ticho; sn?hov? v?nice, kter? se st?le proh?n?la po vrcholc?ch st?ech, sem dol?hala jen tlumen?. Nav?c tu bylo p??jemn? teplo. Fioth Reu dovedl ke krbu a jemn? ji polo?il na l??ko z ko?e?in. Teprve v tu chv?li to na ni v?echno dolehlo: ten b?h, boj i bolest. Zhroutila se. I kdyby se dve?e sna?ilo vyrazit tis?c lid?, v?d?la, ?e u? se nepohne. T?lem j? projela ostr? bolest a ona zmu?en? zaje?ela. „J? u? d?l ut?kat nem??u,“ vydechla Rea za s?l?c?ho vzlyk?n?. „J? u? prost? nem??u.“ Fioth j? na ?elo polo?il chladiv? obklad. „Te? u? nikam ut?kat nemus??,“ ?ekl sta?eck?m, uklid?uj?c?m hlasem, jako by to u? s?m v?echno za?il. „Jsem tu s tebou.“ Dal?? vlna bolesti ji p?im?la znovu zav??sknout a zast?nat. M?la dojem, jako by ji n?co trhalo vedv?. „Po??dn? se zaklo?!“ poru?il j?. Ud?lala, co j? na??dil-a o vte?inku pozd?ji to uc?tila. Obrovsk? tlak mezi nohama. N?hle se ozval zvuk, kter? ji zprvu vystra?il. N??ek. K?ik d?t?te. Bolest ji m?lem p?ipravila o v?dom?. Nap?l v bezv?dom? sledovala apatyk??ovy ?ikovn? ruce, jak z n? vytahuj? d?t?, bl??? se k n? s n???m ostr?m a p?est?ih?vaj? pupe?n? ???ru. Vid?la ho ot?rat miminko osu?kou a uji??ovat se, ?e m? voln? pl?ce, nos i hrdlo. N??ek a k?ik se nyn? domem rozl?hal je?t? hlasit?ji. Rea propukla v pl??. P?i tom zvuku ji zaplavila neskonal? ?leva. Pronikal j? do srdce a p?ehlu?oval i zb?sil? bu?en?, kter? se neust?le oz?valo ode dve??. D?t?. Jej? d?t?. Bylo na?ivu. Navzdory ve?ker? nep??zni osudu se p?ece jen narodilo. Rea si matn? uv?domovala, ?e ho apatyk?? zabaluje do deky a vkl?d? j? ho do n?ru?e. Poprv? uc?tila jeho teplo. C?tila na hrudi jeho v?hu a pevn? ho k sob? tiskla, zat?mco miminko d?l vy?v?valo a plakalo. Nikdy v ?ivot? nepoznala tak ??asn? pocit radosti. Z o?? se j? ?inuly obrovsk? slzy ?t?st?. Vtom se zven?? ozvalo n?co do?ista jin?ho. Dusot kopyt. ?in?en? zbroje. A pot? v?k?iky. N?hle u? k nim nedol?hal ?ev davu, kter? ji cht?l zab?t — ale davu, kter? s?m ?elil zab?jen?. Rea tomu hluku zmaten? naslouchala a sna?ila se pochopit, co se d?je. Pak poc?tila, jak ji zal?v? ?leva. No jist?. Urozen? se vr?til, aby ji zachr?nil. Aby zachr?nil sv? d?t?. „D?ky Bohu,“ hlesla. „Ryt??i mi p?i?li na pomoc.“ T?lo j? znenad?n? naplnila vlna optimismu. T?eba ji od toho v?eho odveze. T?eba bude m?t ?anci za??t nov? ?ivot. Jej? syn vyroste na hrad?, stane se z n?j velk? p?n a t?eba se tam najde m?sto i pro ni. Jej? d???tko bude m?t dobr? ?ivot. Ona bude m?t dobr? ?ivot. Zaplavila ji ?leva a po tv???ch j? nep?est?valy kanout slzy ?t?st?. „Ne,“ opravil ji apatyk?? s t??k?m srdcem. „Nep?i?li sem, aby tv? d?t? zachr?nili.“ Nech?pav? se na n?j pod?vala. „Tak pro? tedy?“ Ponu?e j? pohled vr?til. „Aby ho zabili.“ Zd??en? na n?j z?rala. Po z?dech j? p?eb?hl mr?z. „Necht?li se spol?hat na pr?ci vesni?an?,“ dodal Fioth. „Pot?ebovali se ujistit, ?e bude ?in vykon?n spr?vn?, jejich vlastn?ma rukama.“ V Ree by se krve nedo?ezal. „Ale…“ zakoktala se ve snaze to pochopit, „…moje d?t? je p?ece jednoho z nich. Jejich velitele. Tak pro?? Pro? by ho m?li cht?t zab?t?“ Fioth skl??en? zavrt?l hlavou. „Ti mu?i, kter? sly???, k n?mu nepat??. Jsou to jeho protivn?ci. Cht?j? jeho potomka zab?t. A tebe cht?j? zab?t tak?.“ D?val se na ni p?itom s tak panickou nal?havost?, ?e si s hr?zou uv?domila, ?e mluv? pravdu. „Oba odsud mus?te okam?it? ut?ct!“ vyb?zel ji. „Hned!“ Skoro tu v?tu ani nedokon?il, kdy? se ozvala ohlu?uj?c? r?na ?eleza na d?evo. Tentokr?t se ov?em nejednalo o mal? farm??sk? srp — toto bylo profesion?ln? vojensk? beranidlo. P?i jeho n?razu se dve?e viditeln? prohnuly. Fioth se k n? obr?til s o?ima do?iroka rozev?en?ma strachem. „B??!“ vyk?ikl. Rea na n?j vystra?en? hled?la a nedok?zala si p?edstavit, jak se j? v sou?asn?m stavu poda?? by? jenom vst?t. On ji v?ak popadl a trhnut?m ji vyt?hl na nohy. Zasku?ela bolest?, ka?d? pohyb j? zp?soboval ag?nii. „Pros?m!“ plakala. „Stra?n? to bol?! Nech m? um??t!“ „Pod?vej se do n?ru?e!“ za?val na ni. „Copak chce?, aby um?el i on?“ Rea sklopila o?i k chlapci, kter? j? kv?lel v n?ru??, a uv?domila si, ?e m? pravdu. Nem??e ho tu nechat zem??t. Ve stejnou chv?li se dve?e ot??sly pod dal??m n?razem. „A co ty?“ zaj?kla se. „V?dy? tebe tak? zabij?.“ Rezignovan? p?ik?vl. „J? u? jsem si od?il spoustu let,“ odpov?d?l. „Jestli je m??u zdr?et a d?t ti ?anci na ?nik, r?d za to polo??m to m?lo, co mi ze ?ivota je?t? zb?v?. Te? u? b??! Dej se k ?ece! Najdi si tam ?lun a ute? odsud! Rychle!“ Ne? se nad t?m stihla zamyslet, znovu j? trhl a vedl ji k zadn?mu vchodu pevnosti. Pak se zni?ehonic zastavil a odhrnul gobel?n, kter? p?ed n?m visel na zdi. Skr?valy se za n?m v kameni vytesan? dve?e. V?? silou se do nich op?el a za hlasit?ho sk??p?n? je otev?el. Z druh? strany zavanul prastar? vzduch. Do pevnosti pronikl studen? pr?van. Sotva se dve?e otev?ely, vystr?il ji i s d?t?tem ven. Rea se r?zem ocitla zp?tky uprost?ed sn?hov? bou?e. S d?t?tem p?itisknut?m k hrudi klop?tala po strm?m, zasn??en?m b?ehu ?eky. Klouzalo j? to a podj??d?lo, tak?e m?la dojem, jako by se j? pod nohama hroutil cel? sv?t a jen st??? dok?zala pokra?ovat v pohybu. Do stromu, kter? st?l nedaleko od m?sta, kudy prob?hala, ude?il blesk a proz??il celou noc. Strom se pod jeho n?porem zlomil a v plamenech p?ist?l jen kous??ek od Rey. Rea zakopla a ud?lala kotrmelec; instinktivn? se p?itom sto?ila, aby ochr?nila sv? d?t?, a uc?tila, jak j? z krku sj??d? ?et?zek, kter? j? pro chlapce v?noval jeho otec. P?ist?l ve ?lehaj?c?ch plamenech. Rea ulomila tenkou v?tvi?ku, aby ho odtamtud vylovila, a poda?ilo se j? ho na ni navl?ct pr?v? v okam?iku, kdy se v?tvi?ka vzn?tila. Na vte?inu ho nechala houpat ve vzduchu, av?ak kdy? uvid?la, jak se po n?m natahuje malink? d?tsk? ru?i?ka, zachv?tilo ji zd??en?. Chlape?ek za?val, na?e? Rea ?et?zek bleskov? odhodila stranou. Nezaj?malo ji u?, kdo j? ho dal. P?i pohledu na dokonal? obrys p??v?sku na ru?ce jej?ho d?t?te ji naplnila hr?za. P?ipadalo j? to jako osudov? znamen?. Ter?n se nyn? za?al sva?ovat o n?co prud?eji a Rea znovu uklouzla. Tentokr?t upadla na zadek a pak u? se s k?ikem ??tila po svahu dol?, a? ke kraji ?eky. Kdy? tam kone?n? dorazila, vydechla ?levou. Najednou j? do?lo, ?e kdyby cel? ten svah nesjela, z?ejm? by sem nikdy nedob?hla. Zvedla o?i zp?tky k vrcholu a p?ekvapilo ji, jak dlouhou vzd?lenost urazila. Z?rove? ov?em s hr?zou spat?ila, jak se ryt??i dobyli do Fiothovy pevnosti a zap?lili ji. Ohe? divoce s?lal i ve sn?hu a Rey se zmocnil p???ern? pocit viny. V?dy? ten star? dobr?k zem?el kv?li n?. O moment pozd?ji vyrazili ze zadn?ch dve?? ryt??i, zat?mco dal?? ji obj??d?li na kon?ch. Vid?la, ?e si j? v?imli a bez prodlen? se za n? rozjeli. Rea se oto?ila a cht?la se d?t na dal?? ?t?k, jen?e u? nem?la kam. Stejn? nebyla ve stavu na to, aby n?kde pob?hala. Jedin?, co mohla ud?lat, bylo padnout na kolena u b?ehu ?eky. V?d?la, ?e tady zem?e. Nezb?vala j? u? ??dn? nad?je. Nicm?n? pro jej? d???tko tu nad?je po??d z?st?vala. Rozhl?dla se kolem, dokud o?ima nespo?inula na spleti klac?k?. Jednalo se nejsp?? o bob?? hn?zdo, ov?em navrstven? tak hust?, ?e p?ipom?nalo ko??k. Poh?n?n? mate?skou l?skou rychle p?em??lela. Nat?hla se a hn?zdo sebrala. Pak do n?j sp??n? polo?ila sv? d?t?. Opatrn? ho vyzkou?ela d?t na vodu a s nesm?rnou ?levou zjistila, ?e se nepot?p?. Rea se p?ipravila odstr?it ko??k od b?ehu do poklidn?ch vod ???ky. Pokud ho zachyt? proud, odnese ho daleko odsud. N?kam d?l po proudu ?eky. Jak daleko a jak dlouho to potrv?, to nev?d?la. I mal? ?ance na p?e?it? v?ak byla po??d lep?? ne? ??dn?. Se vzlyk?n?m se sklonila a pol?bila sv? d?t? na ?elo. S ?alostn?m v?k?ikem sev?ela jeho mal? ru?ky ve sv?ch dlan?ch. „Miluju t?,“ ?ekla mu mezi vzlyky. „Nikdy na m? nezapome?.“ D?t? tak? zak?i?elo, jako kdyby j? snad rozum?lo. Vydalo ze sebe pronikav? vzlyk, jen? p?ehlu?il dokonce i zah?m?n?, kter? n?sledovalo dal?? rozeklan? blesk, i dusot kopyt bl???c?ch se kon?. Rea v?d?la, ?e u? nesm? ot?let. Postr?ila ko??k a pozorovala, jak se ho z?hy zmocnil proud. S pl??em sledovala, jak ko??k miz? v temnot?. Jen co se j? ztratil z dohledu, ozval se za n? ?inkot zbroje. Oto?ila se a spat?ila, jak pouh?ch p?r metr? od n? sesed? ze sv?ch kon? n?kolik ryt???. „Kde m?? to d?cko?“ zeptal se jeden z nich a jeho hlas se zpoza sklopen?ho hled? pronikav? nesl b?sn?c? bou??. To hled? se ov?em ani zdaleka nepodobalo tomu, jak? m?l na sob? onen ryt??, co ji p?ed tolika m?s?ci unesl. Tento mu? m?l na sob? rud? brn?n? zcela jin?ho tvaru a v jeho t?nu nezazn?vala ??dn? laskavost. „J?…,“ za?ala. Potom uc?tila, jak se j? zmoc?uje vztek — vztek ?eny, kter? v?, ?e brzy zem?e. ?eny, kter? nem? co ztratit. „Je pry?,“ vy?t?kla vzdorovit?. Usm?la se. „A vy ho nikdy nenajdete. Nikdy.“ Mu? zlostn? zavr?el, p?istoupil k n? o krok bl??, tasil me? a bodl ji. Rea uc?tila v hrudi p???ernou ag?nii a bezmocn? zalapala po dechu. Cel? jej? sv?t jako by se najednou st?val leh??m, ale pot?, co si pro?ila v p?edchoz? hodin?, u? to vlastn? ani nebylo tak hrozn?. Zalapala po dechu. P?ipadalo j?, ?e je cel? sv?t leh?? a leh?? a ?e ji pohlcuje b?l? sv?tlo. V?d?la, ?e um?r?. U? se ov?em ni?eho neb?la. Naopak se c?tila jako v?t?z. Jej? d???tko bylo v bezpe??. A tak kdy? padla tv??? nap?ed do ?eky a zbarvila jej? vody do ruda, v?d?la, ?e je po v?em. Jej? kr?tk?, t??k? ?ivot byl u konce. Jej? chlapec bude ale ??t nav?ky. * Venkovsk? selka Mithka kle?ela na b?ehu ?eky po boku sv?ho man?ela. Oba se hore?n? modlili, proto?e je nenapadalo, kde jinde hledat v t?to tajemn? bou?i ?t?chu. M?li dojem, ?e se bl??? konec sv?ta. U? jen ten krvav? rud? m?s?c byl s?m o sob? neblah?m znamen?m, a ?e se nav?c uk?zal p?i takov? bou?i — to u? p?esahovalo ve?ker? rozum. Bylo to nesl?chan?. Mithka v?d?la, ?e se chyst? n?co v?jime?n?ho. Spole?n? tam tedy kle?eli u ?eky, tv??e si nechali bi?ovat v?trem a sn?hem a ?ena se modlila za ochranu sv? rodiny. Za smilov?n?. Za odpu?t?n? v?eho, v ?em kdy pochybila. Mithka byla zbo?n? ?ena, kter? u? spat?ila mnoho slune?n?ch cykl?. P?ivedla na sv?t sedm d?t? a ?ila spokojen? ?ivot. Chudobn?, ale spokojen?. Hled?la si sv?ho, starala se o ostatn? a nikdy nikomu neubl??ila. Modlila se k Bohu, aby ochr?nil jej? d?ti, jej? dom?cnost a jejich skromn? majetek. P?edklonila se, polo?ila dlan? do sn?hu, zav?ela o?i a sehnula se, dokud se ?elem nedot?kala zem?. Modlila se k Bohu, aby j? dal znamen?. Pomalou?ku hlavu zase zvedla. Jen tak ud?lala, roz???ily se j? o?i a srdce se j? p?i pohledu p?ed sebe divoce rozbu?ilo. „Murko!“ vydechla. Jej? man?el se oto?il a pod?val se stejn?m sm?rem. Nyn? tam oba kle?eli a z?rali ztuhl? ??asem. To p?ece nebylo mo?n?. Mithka n?kolikr?t rychle zamrkala, nic se v?ak nezm?nilo. P?ed nimi se na vod? po??d pohupoval ko??k, un??en? ???n?m proudem. A v tom ko??ku bylo d?t?. Chlape?ek. Noc? se nesl jeho k?ik a p?ehlu?oval dokonce i bou?i a neskute?n? h?m?n? hromu. Ka?d? jeho zak?i?en? bodalo Mithku u srdce. Vrhla se do ?eky, brodila se hloub a hloub a nev??mala si p?itom ledov?ch vod, kter? se j? jako no?e sna?ily dostat pod k??i. Popadla ko??k a razila si cestu proti proudu zp?t ke b?ehu. Pohl?dla na novorozen? v ko??ku a vid?la, ?e je pe?liv? zabalen? do deky a ?e se jak?msi z?zrakem ani nenamo?ilo. Za?ala si ho prohl??et v?c zbl?zka a s ?divem post?ehla, ?e m? na ru?ce ?erstvou pop?leninu. Kdy? spat?ila, o co se jedn?, jej? ?div jen vzrostl. Byl to symbol: dva hadi, kte?? se ov?jeli okolo m?s?ce a mezi sebou m?li d?ku. Zalapala po dechu. Okam?it? ten symbol rozpoznala. Sly?ela o n?m vypr?v?t pov?sti a legendy. Nah?n?l j? strach. Obr?tila se ke sv?mu man?elovi. „Kdo mohl n?co takov?ho ud?lat?“ zeptala se zd??en? a tiskla si d?t? na prsa. Mu? dok?zal jen udiven? pot??st hlavou. „Mus?me si ho nechat,“ rozhodla. Jej? man?el se zamra?il a zavrt?l hlavou. „Jak?“ rozhodil rukama. „Nem??eme si dovolit ?ivit dal?? krk. U? tak se sotva u?iv?me sami. M?me t?i kluky — na co pot?ebujeme ?tvrt?ho? Doby, kdy jsme vychov?vali d?ti, jsou u? za n?mi.“ Mithka se rychle zamyslela a pak mu uk?zala pop?leninu na chlapcov? ruce. Po v?ech t?ch letech v?d?la, jak na sv?ho mu?e ud?lat dojem. Zjevn? to na n?j zap?sobilo. „Pod?vej,“ odsekla. „Je to znamen?. Ur?en? n?m,“ pokra?ovala p??k?e. „J? se o to d?t? postar?m — a? se ti to l?b? nebo ne. Nenech?m ho venku napospas smrti.“ Man?el se st?le mra?il, bylo na n?m ale vid?t, ?e u? si s?m sebou nen? tak jist?. Nad nimi uhodil dal?? blesk a on se s obavami zahled?l do nebe. „A ty si mysl??, ?e je to n?hoda?“ zeptal se. „?e p?ijde v takovouhle noc na sv?t takov?hle d?t?? M?? ty v?bec pon?t?, koho to dr??? v n?ru???“ Ustaran? se na chlapce zad?val. A pak vstal, o p?r krok? ustoupil, oto?il se a s o?ividnou nelibost? odch?zel. Mithka se v?ak nehodlala vzd?t. Usm?la se na d???tko a pohupovala j?m u prsou, aby mu zah??la studen? obli?ej. Jeho pl?? se pomalou?ku uti?il. „D?t?, kter? nen? jako ??dn? z n?s,“ odpov?d?la jen tak do prostoru a pevn? ho k sob? tiskla. „D?t?, kter? jednou zm?n? sv?t. A j? ho pojmenuji Royce.“ ??ST DRUH? KAPITOLA ?TVRT? O sedmn?ct slune?n?ch cykl? pozd?ji Royce st?l na vrcholku kopce pod jedin?m dubem, kter? se nad t?mito obiln?mi poli ty?il. Byl to letit? a majest?tn? strom, jeho? v?tve jako by sahaly a? k samotn?m nebes?m. Chlapec se hluboce zad?val do Genevievin?ch o??, zamilovan? a? po u?i. Dr?eli se za ruce, ona se na n?j usm?vala, a kdy? se k sob? naklonili, aby se pol?bili, u?asl, jak je mo?n?, aby mu srdce tak p?et?kalo l?skou. Byl za to neskonale vd??n?. Nad poli pr?v? vych?zelo slunce a Royce si p??l, aby mohl tento okam?ik pro??vat nav?ky. Zaklonil se a obdivn? si ji prohl??el. Genevieve byla n?dhern?. Bylo j? sedmn?ct, tak jako jemu, m?la vysokou, ?t?hlou postavu, z?plavu sv?tl?ch vlas? a inteligentn? zelen? o?i. Jej? p?vabn? rysy zdobily jemn? pihy. Kdy? se usm?la, byl ??astn?, ?e je na?ivu, a jej? sm?ch ho v?dycky dok?zal uvolnit. Nav?c v sob? m?la jakousi ladnost, vzne?enost, kter? zdaleka p?evy?ovala jejich poddansk? postaven?. Royce zahl?dl v jej?ch o??ch sv?j vlastn? odraz a napadlo ho, ?e vypadaj?, jako by mohli b?t sourozenci. S?m byl samoz?ejm? mnohem v?t?? ne? ona; i na sv?j v?k byl nezvykle vysok? a ???kou ramen se mu nemohli vyrovnat ani jeho nejstar?? brat?i. Krom? toho m?l tak? v?raznou bradu, u?lechtil? nos, hrd? ?elo a pod tunikou se mu r?sovaly siln? svaly. Jeho rysy ale p?sobily stejn? jemn? jako jej?. Dlouh? blon?at? vlasy mu padaly do o??, je? svou zelenou barvou ladily s jej?mi, t?eba?e byly o odst?n tmav??. Dostal do v?nku s?lu a zru?nost s me?em, tak?e se mohl s bratry utkat v rovn?m souboji, i kdy? z nich byl ze v?ech ?ty? nejmlad??. Jeho otec v?dy ?ertem prohla?oval, ?e jednoho dne spadl z nebe, a Royce ho ch?pal: nem?l v sob? nic z tmav?ch rys? sv?ch bratr? ani se nijak nepodobal jejich pr?m?rn?m postav?m. Vypadal mezi vlastn? rodinou jako cizinec. Objali se a Royce myslel na to, jak b?je?n? je to pocit, nechat se dr?et v tak pevn?m objet?, m?t n?koho, kdo ho miluje tak bezmezn?, jako on miloval ji. Vlastn? byli nerozlu?n? u? jako mal? d?ti, kdy spolu vyr?stali a hr?vali si v t?ch sam?ch pol?ch, kde te? st?li. U? tehdy si p??sahali, ?e a? jim bude sedmn?ct, o slune?n?m slunovratu se vezmou. V d?tstv? to brali jako smrteln? v??n? slib. Jak v?ak roky plynuly, neodcizili se, jak to v?t?inou mezi p??teli z d?tstv? b?v?. Naopak se je?t? sbl??ili. Navzdory v?em p?edpoklad?m se z jejich d?tsk?ch z?snub ka?d? rok st?valo n?co siln?j??ho, v??n?j??ho a neodvolateln?j??ho. Zd?lo se, ?e je jim souzeno, aby se jejich ?ivotn? stezky nikdy neodlou?ily. Nyn?, a? tomu mohli st??? uv??it, ten den kone?n? nade?el. Ob?ma jim bylo sedmn?ct a nastal den letn?ho slunovratu. Byli dosp?l?, mohli ?init sv? vlastn? rozhodnut? a jak tam tak st?li pod t?m starobyl?m stromem, oba si se z?vratn?m nad?en?m uv?domovali, co to znamen?. „Je tvoje matka r?da?“ vyzv?dala Genevieve. Royce se usm?l. „Mysl?m, ?e t? m? je?t? rad?i ne? j?, jestli je to v?bec mo?n?,“ zasm?l se. Genevievin sm?ch jej zah??l u srdce. „A co tvoji rodi?e?“ cht?l v?d?t. Tv?? j? potemn?la a Roycovi se na okam?ik sev?elo srdce. „To kv?li mn??“ zeptal se. Zavrt?la hlavou. „Maj? t? r?di,“ odpov?d?la. „To jen ?e…“ Povzdechla si. „Je?t? nejsme svoji. ??m d??v to bude za n?mi, t?m budou rad?i. Maj? o m? strach.“ Royce to ch?pal. Jej? rodi?e se ob?vali urozen?ch. Nesezdan? vesni?an? jako on a Genevieve nem?li ??dn? pr?va. Kdyby se urozen?m zacht?lo, mohli si klidn? p?ij?t, pobrat si jejich ?eny a uzmout si je pro sebe. Tedy v p??pad?, ?e nebudou vdan?. Po svatb? byly v bezpe??. „U? brzy,“ prohl?sila Genevieve a tv?? j? znovu rozz??il ?sm?v. „Jsou va?i r?di, proto?e to budu j?, anebo proto?e bude? v bezpe?? p?ed urozen?mi?“ Rozesm?la se a hrav? ho pl?cla. „Miluj? t? jako vlastn?ho!“ ujistila ho. „A j? t? tak? miluji. Na, to je pro tebe.“ Pod?vala mu n?co na prov?zku. Bylo to sotva v?c ne? kousek sto?en?ho dr?tku s kade?? jej?ch vlas? uvnit?, pro Royce to v?ak m?lo v?t?? cenu, ne? cokoli, co kdy spat?il. Vzal si ho od n? a schoval do ko?ile, co nejbl?? k srdci. Chytil ji za pa?e a pol?bil ji. „Royci!“ ozvalo se najednou vol?n?. Royce se oto?il a uvid?l, jak po svahu svi?n? stoupaj? jeho t?i brat?i s velkou skupinkou lid?. Rozpoznal mezi nimi i Genevieviny sestry, bratrance a sest?enice. Ka?d? si nesl srp nebo vidle a v?ichni byli p?ipraveni za??t dal?? den t??k? pr?ce. Royce se zhluboka nadechl. V?d?l, ?e p?i?el ?as se rozlou?it. P?ece jen byli pouz? venkovan? a nemohli si dovolit cel? den nic ned?lat. Svatba bude muset po?kat do z?padu slunce. Roycovi nevadilo, ?e bude cel? den pracovat, ale bylo mu to l?to kv?li Genevieve. P??l si, aby j? mohl d?t v?c. „P??l bych si, abys dneska mohla m?t volno,“ ?ekl j?. Usm?la se a pak se zasm?la. „J? pracuju r?da. Nemus?m p?itom myslet na jin? v?ci. Obzvl??? na to,“ naklonila se k n?mu a pol?bila ho na nos, „jak dlouho budu muset ?ekat, ne? t? dneska zase uvid?m.“ Pol?bili se, na?e? se od n?j s chichot?n?m odvr?tila, zav?sila se mezi sv? sestry a sest?enice a zanedlouho u? s nimi skota?iv?m krokem zam??ila do pol?. V?ichni vypadali v ten kr?sn? letn? den vesele nalad?n?. Roycovi brat?i do?li a? k n?mu a popl?cali ho po ramenou. V?ichni ?ty?i se potom vydali dol? po opa?n?m ?bo?? kopce. „Tak poj?, ty milovn?ku!“ pob?dl ho Raymond. Byl ze v?ech nejstar?? a Royce ho mnohdy pova?oval sp??e za druh?ho otce. „M??e? na ni p?ece do ve?era po?kat!“ Druz? dva brat?i se rozesm?li. „Dostala ho ale po??dn?,“ podotkl Lofen, prost?edn? bratr, kter? byl o n?co men?? ne? ostatn?, zato podsadit?j??. „Tob? u? nen? pomoci,“ p?izvukoval Garet. Byl nejmlad??, jen o p?r let star?? ne? Royce, a proto k n?mu m?l nejbl??e. Z?rove? v?ak mezi nimi tak? panovala nejsiln?j?? sourozeneck? rivalita. „Je?t? ani nejste svoji a u? jsi v tom a? po u?i.“ V?ichni se op?t zasm?li a d?l ho popichovali, a zat?mco jako jeden kr??eli do pol?, Roycovi se po tv??i rovn?? rozlil ?sm?v. Naposledy se ohl?dl p?es rameno, aby je?t? jednou pohl?dl na Genevieve, kter? mizela za kopcem. Kdy? vid?l, ?e se po n?m tak? naposledy ot??? a i z d?lky se na n?j usm?v?, posko?ilo mu srdce. Jej? ?sm?v ho zah??l na du?i. Dnes ve?er, m? mil?, pomyslel si. Dnes ve?er. * Genevieve se ?inila na poli a v obklopen? sv?ch sester a sest?enic se rozmachovala srpem nahoru a dol?. Bylo jich asi deset a neust?le se v ten radostn? den n??emu hlasit? sm?ly. Ona v?ak pracovala jen s polovi?n?m el?nem. Po ka?d?ch p?r seknut?ch se op?ela o dlouhou n?sadu, zahled?la se na modrou oblohu a oslniv? ?lut? pole p?enice a myslela na Royce. Srdce se j? p?itom v?dy divoce rozbu?ilo. Dnes nade?el den, o n?m? od nepam?ti snila, dokonce i kdy? je?t? byla d?t?. Byl to nejd?le?it?j?? den v jej?m ?ivot?. Od dne?n?ho dne spolu budou s Roycem bydlet a? do smrti. Od dne?n?ho dne budou m?t sv?j vlastn? p??bytek, prost? obydl? s jedinou m?stnost? na kraji pole, skromnou chatu od jejich rodi??. Tak ?i tak to bude nov? za??tek, m?sto, kde za?nou nov? spole?n? ?ivot jako man?el a man?elka. Genevieve p?i tom pomy?len? doslova z??ila. Nic na sv?t? si nep??la v?c, ne? b?t s Roycem. V?dycky tu pro ni byl, st?l p?i n? u? od sam?ho d?tstv? a ona nikdy nem?la o?i pro nikoho jin?ho. P?esto?e byl ze ?ty? bratr? nejmlad??, odjak?iva m?la dojem, ?e je na n?m n?co v?jime?n?ho. Byl jin?, ne? v?ichni ostatn?, jin?, ne? v?ichni, koho v ?ivot? potkala. Nev?d?la v ?em p?esn? a m?la tu?en?, ?e to nev? ani on. N?co v n?m v?ak vid?la, n?co, co p?esahovalo tuhle vesnici, tenhle venkov. Jako by jeho osud le?el jinde. „A co jeho brat?i?“ ozval se najednou n??? hlas. Genevieve se vr?tila do p??tomnosti. Oto?ila se a uvid?la, jak se p?ed n? za doprovodu dvou sest?enic chichot? Sheila, jej? nejstar?? sestra. „Koneckonc? m? dal?? t?i! Nem??e? je m?t v?echny pro sebe!“ dodala se sm?chem. „P?esn? tak, na co ?ek???“ p?idala se jedna ze sest?enic. „?ek?me, ?e n?s p?edstav??.“ Genevieve se rozesm?la. „U? jsem v?s p?ece p?edstavila,“ odpov?d?la. „Mnohokr?t.“ „Nesta??!“ prohl?sila Sheila razantn?, co? p?im?lo ostatn? pustit se do dal??ho chichot?n?. „Nem?la by se snad tv? sestra vd?t za jeho bratra?“ Genevieve se usm?la. „Nic by se mi na sv?t? nel?bilo v?c,“ odpov?d?la. „Nem??u ale p?ece mluvit za n?. Zn?m jenom Roycovo srdce.“ „Tak je p?esv?d?!“ p?emlouvala ji dal?? z d?vek. Genevieve se znovu zasm?la. „Ud?l?m, co bude v m?ch sil?ch.“ „A co si obl?kne??“ p?eru?ila je jin? sest?enice. „Po??d ses nerozhodla, jak? ?aty si chce?—“ Vzduch n?hle pro??zl zvuk, kter? Genevieve naplnil takovou hr?zou, ?e upustila srp a up?ela o?i k obzoru. Je?t? ne? ho po??dn? usly?ela, v?d?la, ?e nev?st? nic dobr?ho. Oto?ila se a bedliv? sledovala horizont. Netrvalo dlouho a jej? nejhor?? obavy se potvrdily. Nejd??v se polem rozlehl dusot ko?sk?ch kopyt a z?hy na to se zpoza kopce vyno?ila dru?ina jezdc?. Bodlo ji u srdce, kdy? spat?ila, ?e na sob? maj? nejp?epychov?j?? kazajky, a rozpoznala jejich prapor s medv?dem uprost?ed zelen?ho a zlat?ho pole. Pat?il rodu Nors?. P?ij??d?li urozen?. Genevieve se p?i tom pohledu zard?la zlost?. Tihleti chamtivci ob?rali jej? rodinu a v?bec v?echny venkovsk? rodiny o jeden des?tek za druh?m. ?ili si jako kr?lov?, zat?mco v?echny ostatn? vys?vali, dokud m?lem nem?li co do ?st. A po??d jim to nesta?ilo. Genevieve prov?zela zrakem uh?n?j?c? jezdce a z cel?ho srdce se modlila, aby jenom proj??d?li kolem a nesto?ili kon? jej?m sm?rem. P?ece jen je v t?chto pol?ch nevid?la u? hezk?ch p?r slune?n?ch cykl?. Pak v?ak se zoufalstv?m zpozorovala, jak zat??? a m??? rovnou k n?. Ne, p?imlouvala se v duchu. Ne te?. Ne tady. Ne dnes. Jenom?e jezdci nezastavovali a pokra?ovali v cest?, byli ??m d?l t?m bl?? a nebylo pochyb, ?e si jedou pr?v? pro ni. Zpr?va o jej?m svatebn?m dni se musela rozn?st po kraji. Takov? zv?sti je v?dycky p?im?ly uzmout si, co m??ou, dokud nen? p??li? pozd?. Ostatn? d?vky kolem n? instinktivn? uzav?ely t?sn?, ochrann? kruh. Sheila se k n? oto?ila a ?zkostliv? ji popadla za pa?i. „UT?KEJ!“ na??dila a postr?ila ji. Genevieve se oto?ila a uvid?la p?ed sebou jen otev?en? pole, je? se rozprost?rala des?tky kilometr? do v?ech stran. V?d?la, jak po?etil? by bylo ut?kat — nedostala by se daleko. Stejn? by ji nakonec unesli, jen by k tomu nav?c p?i?la o d?stojnost. „Ne,“ odpov?d?la s klidem a rozvahou. Nam?sto toho sev?ela v ruce srp a zvedla ho p?ed sebe. „Postav?m se jim ?elem.“ Ostatn? d?vky se po n? ohromen? ohl?dly. „Se srpem?“ nam?tla pochybova?n? jej? sest?enice. „T?eba nep?ich?zej? se ?patn?mi ?mysly,“ nadhodila jin? sest?enice. Genevieve v?ak vid?la, jak p?ij??d?j?, a pomalu zavrt?la hlavou. „Ale p?ich?zej?,“ odv?tila. Sledovala, jak se bl??? a ?ekala, ?e ka?dou chv?li zpomal? — k jej?mu p?ekvapen? ov?em nic takov?ho neud?lali. Uprost?ed skupinky jel Manfor, vysoce postaven?, dvacetilet? ?lechtic, j?m? z cel?ho srdce opovrhovala. Byl to kr?lovsk? v?voda, mlad?k s ?irok?mi rty, sv?tl?ma o?ima a zlat?mi kade?emi, kter?mu na tv??i neust?le pohr?val zlomysln? ??klebek. P?sobil dojmem, jako by se na cel? sv?t ustavi?n? d?val spatra. ??m krat?? je od n?j d?lila vzd?lenost, t?m l?pe vid?la Genevieve, jak si ji prohl??? jako pes kost a obli?ej se mu roztahuje v krut?m ?sm?vu. Kdy? u? jim chyb?lo urazit jen necel?ch dvacet metr?, Genevieve zvedla srp a vykro?ila kup?edu. „Nedostanou m?,“ pronesla rezignovan?m hlasem a myslela p?itom na Royce. Ze v?eho nejv?c si p??la, aby j? te? st?l po boku. „Genevieve, ned?lej to!“ zak?i?ela na ni Sheila. Genevieve se u? ale rozb?hla vst??c jezdc?m. Srp dr?ela vysoko nad hlavou a v ?il?ch c?tila, jak j? proud? adrenalin. Sama nev?d?la, kde se v n? vzalo tolik odvahy, nicm?n? ji nyn? rozhodn? nepozb?vala. Vyrazila vp?ed, rozm?chla se srpem a sekla j?m po prvn?m z jezdc?, kter? k n? dorazil. Byli na ni v?ak p??li? rychl?. P?i??tili se na sv?ch kon?ch jako lavina, a tak kdy? se ohnala sv?m srpem, sta?ilo, aby jeden z nich ledabyle m?vl sukovic? a vyrazil j? provizorn? zbra? z ruky. Genevieve se rozt??sly pa?e nep??jemn?mi vibracemi a ona mohla jen beznad?jn? p?ihl??et, jak se srp nese vzduchem a ztr?c? se v obil?. O okam?ik pozd?ji se kolem n? prohnal Manfor, naklonil se a zadn? stranou sv? kovov? rukavice ji uhodil do tv??e. Genevieve vyk?ikla, silou ?deru se oto?ila na pat? a p?ist?la obli?ejem v obil?. Ve tv??i j? pulzovala pal?iv? bolest. Kon? se n?hle prudce zastavili, jejich jezdci sesedli a obklopili Genevieve ze v?ech stran. Uc?tila na sob? jejich hrub? ruce. P?esto?e byla r?nou st?le nap?l omr??en?, vyt?hli ji na nohy ?kubnut?m za pa?e. Vr?vorav? tam mezi nimi st?la, a kdy? zvedla o?i, spat?ila p?ed sebou st?t Manfora. Nadzdvihl si p?ilbu, sundal ji a odhalil j?zliv? ?sm??ek, kter? za n? skr?val. „Nech m? b?t!“ zasy?ela. „Nejsem tv?j majetek!“ Za n? se rozlehly v?k?iky. Oto?ila se a uvid?la, jak se k n? ?enou sestry a sest?enice, aby j? pomohly. V p???t? vte?in? ji v?ak zaplavila hr?za, proto?e ryt??i jim zastoupili cestu a ka?dou z nich uhodili do obli?eje, tak?e se jedna po druh? sk?cely k zemi. Genevieve usly?ela Manfor?v zlov?stn? sm?ch, na?e? ji popadl kolem pasu, p?ehodil si ji p?es kon? a sv?zal j? ruce. Nato se vyhoupl za ni, kopl o?e do slabin a za k?iku ostatn?ch d?vek s n? uj??d?l pry?. Pokusila se z?polit, nebylo j? to v?ak nic platn?, nebo? ji dr?el v ocelov?m sev?en?. „?eredn? se plete?, d?venko,“ ozn?mil j? se sm?chem. „Samoz?ejm?, ?e jsi moje.“ KAPITOLA P?T? Royce st?l uprost?ed p?eni?n?ho pole, oh?n?l se srpem ze strany na stranu a srdce mu p?i my?lence na svou nast?vaj?c? plesalo. Nemohl uv??it, ?e kone?n? nade?el jeho svatebn? den. Miloval Genevieve, kam a? jeho pam?? sahala, a dne?n?mu dni se nic nemohlo vyrovnat. Z?tra se probud? vedle n?, v jejich nov?, vlastn? chatce, a p?ed sebou budou m?t ?pln? nov? ?ivot. C?til, jak mu v b?i?e poletuj? mot?li. Nic si na sv?t? nep??l v?c. Zat?mco se d?l rozmachoval srpem, zatoulaly se mu my?lenky k no?n?m tr?nink?m, kde se proti sob? se sv?mi bratry ka?d? den procvi?ovali v boji me?em. V?ichni ?ty?i se ka?d? den ne?navn? utk?vali ve vz?jemn?ch souboj?ch s d?ev?n?mi me?i, ale n?kdy i se skute?n?mi, kter? v??ily dvakr?t tolik a daly se sotva uzvednout. Pom?haly jim zes?lit a zrychlit se. A?koli Royce byl ze v?ech bratr? nejmlad??, v?d?l, ?e u? je z n?j lep?? bojovn?k, ne? kter?koli z nich. Dok?zal se s me?em pohybovat s v?t?? mr?tnost?, rychleji ude?it a br?nit se. Skoro jako by byl uhn?ten z jin?ho t?sta ne? ostatn?. Neu?lo mu, ?e je jin?. Nech?pal ale jak. A to mu d?lalo starosti. V hlav? mu dokola v??ily ty sam? ot?zky. Odkud z?skal sv? nad?n? k boji? Pro? se od ostatn?ch tak li?il? Ned?valo mu to smysl. V?ichni byli brat?i. Poch?zeli ze stejn? krve, ze stejn? rodiny. A p?itom byli nerozlu?n?, v?echno d?lali spole?n?, a? u? tr?novali nebo se d?eli na pol?ch. To vlastn? bylo jedin?, co vrhalo na jeho bla?en? den stopu st?nu; co kdy? se po odst?hov?n? za?ne od sv? rodiny odcizovat? V duchu si odp??s?hl, ?e a? se stane cokoliv, nikdy nic takov?ho nedopust?. Od kraje pole sem n?hle dolehl hluk a vytrhl Royce ze zamy?len?. Mlad?kovi okam?it? do?lo, ?e sly?? n?co, co je na tuto denn? dobu velice neobvykl?. N?co, co rozhodn? nechce sly?et v tak dokonal? den, jako je ten dne?n?. Kon?. Rychle a nal?hav? cv?laj?c? kon?. Royce se bleskov? oto?il, v tu r?nu ve st?ehu. Jeho brat?i ho n?sledovali. Jeho neklid jen vzrostl, kdy? mezi p?ij??d?j?c?mi rozeznal Genevieviny sestry a sest?enice. I ze sv?ho stanovi?t? vid?l, ?e maj? tv??e zk?iven? strachem a ?zkost?. Royce se sna?il pochopit, na co se to d?v?. Kde je Genevieve? Pro? se sem v?echny tak ?enou? Vz?p?t? se mu sev?elo srdce. N?co stra?n?ho se muselo st?t. Zahodil srp a rozb?hl se jim naproti. Jeho brat?i a hrstka dal??ch farm??? z jejich vesnice mu b??eli v pat?ch. Prvn? k n?mu dorazila Sheila, Genevievina sestra. Sesko?ila z kon?, je?t? ne? stihl zastavit a popadla Royce za ramena. „Co se d?je?“ vyk?ikl. Tak? j? polo?il ruce na ramena a c?til, jak se chv?je. Sotva ze sebe mezi vzlyky dok?zala vypravit slovo. „Genevieve!“ vyjekla nakonec s hr?zou v hlase. „Unesli ji!“ Roycovi p?i t?ch slovech ztuhla krev v ?il?ch a hlavou mu probleskly v?echny nejhor?? sc?n??e. „Kdo?“ cht?l v?d?t, kdy? ho jeho brat?i kone?n? dob?hli. „Manfor!“ vzlykala d?vka. „z rodu Nors?!“ Roycovi se rozbu?ilo srdce a zaplavila ho vlna rozho??en?. Unesli mu nev?stu. Urozen? si ji klidn? odvezli, jako by jim pat?ila. Tv?? mu zbrun?tn?la vztekem. „Kdy!?“ rozk?ikl se a bezd?ky sev?el Sheilinu pa?i siln?ji, ne? cht?l. „Te?!“ odpov?d?la. „Jen jsme si zab?hly pro kon?, abychom ti to mohly co nejrychleji ??ct!“ Ostatn? d?vky za n? za?aly tak? sesedat, a jakmile se ocitly na zemi, podaly ot??e Roycovi a jeho bratr?m. Royce ani na vte?inu nezav?hal. Jedin?m rychl?m pohybem se vyhoupl na kon?, kopl ho do slabin a u? tryskem uh?n?l polem. Za sebou sly?el sv? bratry, kte?? rovn?? neot?leli a ihned se vydali za n?m a skrze obil? sm?rem ke vzd?len? pevnosti. Nejstar?? z bratr?, Raymond, Royce dojel. „Uv?domuje? si, ?e pr?vo je na jeho stran??“ zavolal na n?j. „Je urozen? a ona nen? vdan? — alespo? prozat?m.“ Royce p?ik?vnul. „Pokud tam vraz?me a budeme po?adovat, aby n?m ji vr?tili, jen se n?m vysm?j?,“ pokra?oval Raymond. „Nem?me ??dn? pr?vo cht?t ji zp?tky.“ Royce zatnul zuby. „J? nikoho ??dat nebudu,“ procedil. „J? si ji prost? odvedu.“ Lofen, kter? je mezit?m tak? dohonil, zakroutil hlavou. „T?mi dve?mi v ?ivot? neprojde?,“ varoval ho. „Bude tam na tebe ?ekat profesion?ln? arm?da. Ryt??i. Brn?n?. Zbran?. Br?ny.“ Znovu pot??sl hlavou. „A i kdyby se ti n?jak?m z?zrakem poda?ilo se p?es n? dostat, i kdyby se ti povedlo ji zachr?nit, nikdy ji jen tak nepust?. U?tvou t? a zabij?.“ „J? v?m,“ odpov?d?l Royce. „Brat?e,“ zvolal Garet. „M?m t? r?d. A Genevieve m?m taky r?d. Ale jede? na jistou smrt. Na smrt n?s v?ech. Nech ji b?t. Nem??e? u? nic d?lat.“ Royce z jejich hlas? sly?el, jak na n?m bratr?m z?le?? a v??il si toho. Nemohl si v?ak dovolit je poslouchat. Byla to jeho nev?sta, nese?lo tud?? na tom, co d?v? v s?zku. Nem?l na vybranou. Nemohl ji tam jen tak nechat, i kdyby to m?lo znamenat jeho smrt. M?l to zkr?tka v povaze. Aby mu to nemohli d?l vymlouvat, pob?dl Royce sv?ho kon? k ost?ej??mu tempu a tryskem se ??til p?es pole k obzoru, kde se rozl?halo m?sto, nad n?m? se ty?ila Manforova tvrz. A kde na n?j zcela jist? ?ekala smrt. Genevieve, volal na ni v duchu. Jedu si pro tebe. * Royce a jeho brat?i uh?n?li plnou rychlost? p?es pole. Pr?v? zdolali posledn? kopec a valili se dol? k rozlehl?mu m?stu, kter? se r?sovalo na jeho ?pat?. V jeho st?edu se vyj?mala obrovsk? tvrz, s?dlo rodu Nors?, urozen?ch, je? zdej??mu kraji vl?dli ?eleznou p?st? a je? p?iv?d?li Roycovu rodinu pomalu na mizinu, nebo? od nich po?adovali jeden des?tek za druh?m ze v?eho, co se jim na farm? urodilo. Cel? generace se jim ?sp??n? da?ilo udr?ovat sv? poddan? v chudob?. M?li ve sv?ch slu?b?ch des?tky ryt??? v pln? zbroji se skute?n?mi zbran?mi a skute?n?mi ko?mi. Sed?li za tlust?mi, kamenn?mi zdmi, obehnan?mi p??kopem a dostat se k nim dalo pouze p?es padac? most. Pod z?minkou udr?ov?n? pr?va a po??dku sledovali jako ??rliv? slepice v?e, co se ve m?ste?ku ?ustlo, ve skute?nosti ho v?ak jen vys?vali do sucha. To oni ur?ovali z?kony. To oni prosazovali krut? p?edpisy, kter? zav?d?li v?ichni urozen? po cel? zemi, p?edpisy, kter? vyhovovaly pouze jim. P?edst?rali, ?e sv?m poddan?m nab?z? ochranu, a?koli v?ichni venkovan? v?d?li, ?e jedin?, p?ed k?m se pot?ebuj? chr?nit, jsou pr?v? urozen?. Kr?lovstv? Sevania bylo koneckonc? bezpe?n?m krajem; od ostatn?ch zem? ho ze t?ech stran d?lila voda, jeliko? se nach?zel na severn?m c?pu kontinentu Alufen. Mocn? oce?n, ?eky a hory mu poskytovaly lep?? obranu ne? nejsiln?j?? hradby, co? z?ejm? p?isp?lo k tomu, ?e na n?j u? cel? stalet? nikdo neza?to?il. Jedin? nebezpe?? a tyranie tedy hrozily ze strany t?m?? v?emocn? aristokracie a jejich nestoudn?ho ob?r?n? chud?ch. Lid?, jako byl Royce. Jen?e te? u? jim nesta?ilo pouze bohatstv? — te? u? si l??ili i na jejich ?eny. To pomy?len? zbarvilo Roycovy tv??e do ruda. Sklonil hlavu, uchopil sv?j me? o n?co pevn?ji a v duchu si dod?val odvahy. „Most je spu?t?n?!“ zak?i?el Raymond. „A m??? je taky otev?en?!“ Royce si toho tak? v?iml a rozhodl se to pova?ovat za dobr? znamen?. „Jasn?, ?e je!“ zvolal Lofen. „Copak si mysl??, ?e budou o?ek?vat n?jak? ?tok? A k tomu od n?s?“ Royce zrychlil a byl sv?m bratr?m neskonale vd??n?, ?e mu d?laj? doprovod. V?d?l, ?e jim na Genevieve z?le?? tak jako jemu. Byla pro n? jako sestra. Dopustit se na Roycovi takov? ur??ky znamenalo dopustit se j? na nich v?ech. Royce up?el zrak sm?rem k padac?mu mostu a uvid?l, jak tam nevzru?en? post?v? p?r hradn?ch ryt??? a nep??tomn? hled? do pastvin a pol? okolo m?sta. Nebyli p?ipraven? na ?tok. Nikdo je nenapadl u? cel? stalet?, nem?li tud?? d?vod n?co takov?ho o?ek?vat nyn?. Royce s hlasit?m za?in?en?m tasil me?, pozdvihl ho do v??e a sklopil hlavu. Vzduch pro?al stejn? ?in?iv? zvuk, jak jeho brat?i n?sledovali jeho p??kladu a rovn?? tasili sv? zbran?. Royce pob?dl sv?ho kon?, aby se dostal do ?ela jejich mal? skupinky a byl prvn?m, kdo se vrhne do boje. Srdce mu bu?ilo vzru?en?m a strachem. Neb?l se ov?em o sebe, ale o Genevieve. „Vraz?m tam, najdu ji a vypadnu!“ zak?i?el na bratry sv?j pl?n. „Vy z?sta?te venku. Tohle je moje bitva.“ „P?ece t? tam nepust?me samotn?ho!“ nam?tl Garet. Royce v?ak nesmlouvav? zakroutil hlavou. „Jestli se n?co zvrtne, nechci, abyste za to platili vy,“ odporoval. „Z?sta?te tady a zam?stnejte ty str??n?. To te? pot?ebuju nejv?c.“ Me?em uk?zal na des?tku ryt??? roztrou?en?ch kolem br?ny za p??kopem. Royce v?d?l, ?e jakmile p?ejede most, pust? se str??n? do akce. Pokud ale jeho brat?i dok??ou odvr?tit jejich pozornost, t?eba je to zdr?? alespo? na tak dlouho, aby se s?m dostal dovnit? a na?el svou nev?stu. Odhadoval, ?e mu bude sta?it p?r minut. Jestli se mu poda?? naj?t ji rychle, m??e ji popadnout, zmizet a nechat to m?sto daleko za sebou. Doufal, ?e to p?jde bez toho, aby musel n?koho zab?t; nejrad?ji by nikoho ani nezranil. Cht?l si jen odv?zt svou zasl?benou. Royce uh?n?l se sklon?nou hlavou, co nejrychleji to jeho k?? dok?zal, tak rychle, a? m?lem nemohl d?chat. V?tr ho ?lehal do obli?eje a povl?val mu vlasy. Most se nyn? r?soval bl?? a bl??, d?lilo jej od n?j u? jen t?icet metr?, dvacet, deset… V u??ch mu hu?elo jen tep?n? vlastn? krve a dusot kopyt. Srdce jako by mu cht?lo vysko?it z hrudi. Najednou mu do?lo, do jak?ho se to ?ene ??lenstv?. Chyst? se ud?lat n?co, o ?em nikdo z poddan?ch nikdy ani nesnil: napadnout ?lechtice. Za??nal v?lku, kterou nem?l ?anci vyhr?t a v n?? nepochybn? polo?? ?ivot. Jen?e za touhle br?nou dr?? jeho nev?stu a to mu jako d?vod ?pln? sta?ilo. Royce u? od mostu d?lilo posledn?ch p?r metr?, kdy? vzhl?dl a uvid?l, jak p?ed n?m ryt??i p?ekvapen? vypoulili o?i a dali se do zb?sil?ho ??tr?n? po sv?ch zbran?ch. Bylo na nich vid?t, jak je zasko?il, ?e by se n??eho takov?ho nikdy nenad?li. Nic jin?ho ne? jejich zpo?d?nou reakci Royce nepot?eboval. Vy??til se vp?ed, a zat?mco ryt??i nemotorn? zvedali sv? halapartny, sklonil ruku s me?em do stejn? roviny a sek?n?m do n?sad je za?al o jejich zbran? p?ipravovat. M?val me?em ze strany na stranu a kr?til zbran? ryt??? na obou stran?ch mostu. D?val si p?itom pozor, aby pokud mo?no nikomu neubl??il. Cht?l je jen odzbrojit a ne zab?ed?vat do bitvy. Royce d?l nab?ral rychlost a nep?est?val sv?ho kon? pob?zet. Vyu??val zv??e jako dal?? zbra?, aby jeho t?lem shodil zb?vaj?c? str??ce p?es okraj ?zk?ho mostu, kde se ve sv? t??k? zbroji z??tili do vody v p??kopu. Chv?li jim potrv?, ne? se odtamtud vyhrabou. To by mu m?lo d?t v?c ne? dost ?asu. Za sebou sly?el, jak mu brat?i pom?haj? dokon?it jeho d?lo. Na druh? stran? mostu se rozjeli k br?n?, za?to?ili na str??ce a odzbrojili je, ne? m?li v?bec mo?nost se vzpamatovat. Nato br?nu zastoupili a zahradili, ??m? u? tak zmaten? str??ce rozhodili je?t? v?c a Roycovi poskytli p??le?itost proklouznout jim za z?dy. Royce se p?edklonil v sedle a rozjel se k otev?en? m???i. Ta se v?ak nyn? za?ala spou?t?t a on p?inutil kon? k je?t? v?t?? rychlosti. Sklonil hlavu a prolet?l obrovsk?m obloukem t?sn? p?edt?m, ne? se mohutn? m??? se zadun?n?m dov?ela. S divoce tlukouc?m srdcem se ocitl na vnit?n?m n?dvo??, zpomalil a rozhl?dl se kolem sebe. Je?t? nikdy tu nebyl a v obklopen? siln?ch kamenn?ch zd?, je? sahaly do v??ky n?kolika pater, si p?ipadal dezorientovan? a ztracen?. V?ude kolem proudily sem a tam davy n?den?k? a slu?ebn?ch s v?dry vody a r?zn?m zbo??m. Na?t?st? zde na n?j ne?ekali ??dn? ryt??i. Nem?li p?ece d?vod ob?vat se ?toku. Royce zoufale p?ej??d?l pohledem po hradb?ch v nad?ji, ?e n?kde zahl?dne svou nev?stu. Nic v?ak nespat?il. Zachv?tila jej panika. Co kdy? ji odvedli n?kam jinam? „GENEVIEVE!“ rozk?i?el se. Rozhl??el se v?emi sm?ry, hore?n? se i se sv?m ?ehtaj?c?m kon?m ot??el ze strany na stranu, najednou mu ale do?lo, ?e vlastn? nem? sebemen?? pon?t?, kde hledat. Nem?l ??dn? pl?n. Popravd? ani p??li? nev??il, ?e se dostane takhle daleko. Royce se pustil do usilovn?ho p?em??len? a sna?il se doj?t k rychl?mu rozhodnut?. Urozen? budou patrn? ??t ve vy???ch poschod?ch, uva?oval, aby je neobt??oval z?pach z ulice a oby?ejn? lid? a aby si mohli u??vat v?tru a slunce, co hrdlo r???. Tam si tedy nepochybn? odvedli i Genevieve. Ta my?lenka ho znovu naplnila hn?vem. P?inutil se ovl?dnout sv? emoce, kopl kon? do slabin a cvalem se rozjel p?es n?dvo??. Po cest? m?jel ?okovan? slu?ebn?, kte?? se p?i pohledu na n?j zastavovali a zapom?nali na svou pr?ci. Po chv?li p?ed sebou spat?il ?irok?, to?it? schodi?t?. Dojel a? k n?mu, sesko?il z kon?, je?t? ne? se zastavil a sotva dopadl na zem, rozb?hl se po schodech nahoru. B??el po spir?lovit?m schodi?ti dokola a dokola, poschod? za poschod?m, znovu a znovu. Ani netu?il, kam ?e to ut?k?, usoudil ale, ?e bude nejlep?? za??t seshora. Royce kone?n? dorazil na konec schodi?t? v nejvy???m podla?? a st??? popadal dech. „Genevieve!“ zak?i?el a doufal — modlil se — aby odpov?d?la. Nedostalo se mu v?ak ??dn? odezvy. Zaplavovala ho ??m d?l t?m v?t?? hr?za. Nam?tkou si vybral jednu z chodeb, rozb?hl se j? a v duchu ?adonil, aby to byla ta spr?vn?. Uh?n?l d?l, kdy? tu se na jedn? stran? znenad?n? otev?ely dve?e a zpoza nich vykoukla n??? hlava. Pat?ila mu?i, urozen?mu, s malou, zavalitou postavou, rozpl?cl?m nosem a ??dnouc?mi vlasy. Mra?il se na Royce, zjevn? si z jeho nuzn?ho od?vu dok?zal vyvodit, ?e se jedn? o prost?ho venkovana, a nakr?il nos, jako by se d?val na n?co nechutn?ho. „Hej!“ za?val na n?j. „Co d?l?? v na?em—“ Royce neme?kal. Sotva se po n?m pohor?en? ?lechtic vrhl, pra?til ho p?st? do obli?eje a poslal ho po z?dech na zem. Rychle nahl?dl do m?stnosti, z n?? mu? vy?el, kdyby tam n?hodou na?el svou milou. Byla v?ak pr?zdn?. Dal se znovu do b?hu. „GENEVIEVE!“ rozk?ikl se Royce. Vtom najednou odn?kud z d?lky usly?el v odpov?? tlumen? v?k?ik. Srdce se mu zastavilo a on se zarazil na m?st? jako p?ibit? ve snaze ur?it, odkud v?k?ik p?i?el. Velice dob?e si uv?domoval, ?e nem? mnoho ?asu, ?e po n?m co nevid?t p?jde cel? arm?da. Se zrychlen?m dechem proto ut?kal d?l a nep?est?val volat jej? jm?no. A pak to usly?el znovu — dal?? p?idu?en? v?k?ik. Royce v?d?l, ?e je to ona. Srdce se mu divoce rozbu?ilo. Je tady naho?e. A on je k n? bl?? a bl??. Kone?n? dob?hl na konec chodby a v tom okam?iku se zpoza posledn?ch dve?? nalevo ozval jekot. Na nic ne?ekal, sv?sil rameno a vrazil j?m p??mo do starobyl?ch dubov?ch dve??. Rozlet?ly se doko??n a Royce vr?vorav? vpadl dovnit?. Ocitl se v p?epychem opl?vaj?c? komnat?, deset kr?t deset metr?, s vysok?m, klenut?m stropem, okny vytesan?mi v kamenn?ch zdech a obrovsk?m krbem. Uprost?ed st?la velik?, luxusn? postel s nebesy. Royce dosud nikdy nic podobn?ho nevid?l. V tu chv?li ho ov?em mnohem v?ce zaujalo, co spat?il na n?. Zalila ho nesm?rn? ?leva. Na hromad? ko?e?in tam le?ela jeho milovan? Genevieve. S uspokojen?m shledal, ?e m? na sob? st?le v?echno oble?en? a sv?j? se a kope kolem sebe, zat?mco s n? Manfor zezadu z?pas?. Royce byl vzteky bez sebe. Ten zmetek si tam klidn? osah?v? jeho nev?stu a sna?? se z n? strhnout ?aty. Je?t? ?e to Royce stihl v?as. Genevieve se kroutila a br?nila jako lvice, Manfor m?l na ni ale p??li? mnoho s?ly. Royce ani na okam?ik nezah?lel a dal se do pr?ce. P?isko?il k posteli a vrhl se na Manfora p?esn? v okam?iku, kdy se ?lechtic oto?il, aby se pod?val, co se to d?je. Vyt?e?til o?i p?ekvapen?m, to u? ho ale Royce popadl za ko?ili a v?? silou odhodil. Manfor p?elet?l lo?nici a s heknut?m tvrd? p?ist?l na dl??d?n? podlaze. „Royci!“ zvolala Genevieve a oto?ila se, aby mu pohl?dla do tv??e. V hlase j? zazn?vala nezm?rn? ?leva. Royce v?ak v?d?l, ?e Manforovi nesm? d?t ?anci se vzpamatovat. ?lechtic se pr?v? pokou?el znovu postavit na nohy, Royce po n?m ale sko?il a p?itla?il ho k zemi. Cel? rozzu?en? za to, co Manfor provedl jeho nast?vaj?c?, se rozp??hl p?st? a u?t?d?il mu po??dnou r?nu do ?elisti. Manfor se ale nehodlal nechat jen tak d?t. Posadil se a s?hl po d?ce. Royce mu ji pohotov? sebral a ne?navn? do protivn?ka bu?il, dokud neskon?il zp?tky na z?dech. Pak poslal d?ku po podlaze daleko z jeho dosahu. Chytil Manfora za zk???en? z?p?st?. Urozen? se na n?j ?klebil sv?m typick?m vzdorovit?m a nad?azen?m ?sm??kem. „Pr?vo je na m? stran?,“ zasy?el. „M??u si vz?t, koho chci. Ta holka je moje.“ Royce se zamra?il. „Moji nev?stu si vz?t nem??e?.“ „Jsi bl?zen,“ zavr?el Manfor. „Bl?zen. Do z?padu slunce bude? viset. Nem?? se kam schovat. Copak to nech?pe?? Cel? tenhle kraj pat?? n?m.“ Royce zavrt?l hlavou. „Co ty nech?pe?,“ odpov?d?l, „je, ?e mn? je to ?pln? jedno.“ Manfor zk?ivil obli?ej. „Tohle ti neprojde,“ varoval ho. „J? na to dohl?dnu.“ Royce zpevnil sv?j stisk na jeho z?p?st?ch. „Nic takov?ho neud?l??. Genevieve a j? odsud dnes svobodn? odejdeme. Pokud se pro ni je?t? n?kdy pokus?? p?ij?t, zabiju t?.“ K Roycov? p?ekvapen? se Manfor?v obli?ej zkroutil do zlomysln?ho ?sm?vu. Z koutku ?st mu vyt?kala krev. „Nikdy ji nenech?m na pokoji,“ prohl?sil. „Nikdy. Budu ji mu?it po zbytek jej?ho ?ivota. A tebe u?tvu s mu?i sv?ho otce jako podsvin?e. Odvedu si ji a bude moje. A ty bude? viset na ?ibenici. Tak?e si klidn? ut?kej a hlavn? si koukej dob?e zapamatovat tu jej? tv??i?ku, proto?e bude u? brzy pat?it jenom mn?.“ Royce c?til, jak mu t?lem prostupuje neovladateln? hn?v. Nejhor?? na t?ch krut?ch slovech bylo to, ?e v?d?l, ?e jsou naprosto pravdiv?. Nem?l kam ut?ct; venkov pat?il urozen?m. Nemohl m??it s?ly s arm?dou. A o tom, ?e se Manfor nikdy nevzd?, tak? nepochyboval. Samoz?ejm? jen pro vlastn? zvr?cenou z?bavu, z ??dn?ho jin?ho d?vodu. M?l v?e, na co si vzpomn?l, a stejn? mu to nedalo; d?l okr?dal lidi, kte?? nem?li nic. Royce se o?ima zabodl do o?? bezcitn?ho ?lechtice a bylo mu jasn?, ?e mu Genevieve d??v nebo pozd?ji nevyhnuteln? padne sv?r?. Stejn? tak mu bylo jasn?, ?e to nem??e dovolit. Opravdu s n? cht?l jen odej?t, v??n? ano. Jen?e nemohl. Kdyby tak ud?lal, odsoudil by Genevieve k smrti. Zni?ehonic Manfora hrub? popadl za l?mec a vyt?hl ho na nohy. Postavil se k n?mu ?elem a tasil sv?j me?. „Tas!“ na??dil mu. Rozhodl se d?t mu ?anci na ?estn? souboj. Manfor na n?j z?stal nev???cn? z?rat. Zjevn? ho zasko?ilo, ?e m? mo?nost se br?nit. Pak uposlechl a tasil me?. Vy??til se kup?edu a prudce m?chl me?em. Royce pozvedl vlastn? ?epel a jeho ?der odrazil. Vzduchem se rozl?tly jiskry. Royce vyc?til, ?e je siln?j??, zvedl sv?j me? a zahnal Manfora na ?stup. Pak ho ude?il j?lcem do tv??e. Hlasit? zaprask?n? Roycovi prozradilo, ?e Manforovi zlomil nos. Manfor se zapot?cel a s ohromen?m v?razem se chytil za nos. Royce by ho v tu chv?li mohl bez obt??? zab?t, m?sto toho mu ale dal je?t? jednu ?anci. „Vzdej se nyn?,“ nab?dl mu, „a nech?m t? ??t.“ Manfor v?ak v odpov?? jen zlostn? zavr?el, zvedl me? a znovu za?to?il. Divoce se rozmachoval ze strany na stranu, zat?mco Royce v?echny jeho r?ny zru?n? odr??el. Vym??ovali si navz?jem jeden ?der za druh?m, m?stnost? se rozl?halo ?in?en? me??, od ?epel? odskakovaly jiskry a dvojice bojovn?k? tan?ila z jedn? strany komnaty na druhou. Manfor byl sice urozen? a vyr?stal tedy se v?emi v?hodami kr?lovsk? vrstvy, Royce m?l ov?em pro boj mimo??dn? nad?n?. Zat?mco spolu bojovali, ozvalo se zvenku vzd?len? trouben? roh?, n?sledovan? zvuky bl???c? se arm?dy a klapotem ko?sk?ch kopyt na pouli?n? dla?b? pod hradem. Roycovi znepokojen? za?kubalo v b?i?e. Doch?zel mu ?as. Mus? n?co rychle ud?lat. Kone?n? obloukem odrazil Manfor?v me? a vyrazil mu ho z ruky. Zbra? odlet?la na opa?n? konec m?stnosti. Royce p?itiskl ?pi?ku sv?ho me?e ke ?lechticovu hrdlu. „Vzdej se,” poru?il mu. Manfor pomalu ustoupil a zvedl ruce. Pak ale z?dy narazil do mal?ho d?ev?n?ho psac?ho stolu, zni?ehonic se oto?il, n?co z n?j sebral a hodil to Roycovi do o??. Royce vyk?ikl. Cosi ho oslepilo. O?i ho ?t?paly a sv?t kolem n?j n?hle z?ernal. Teprve, kdy? si za?al zu?iv? mnout o?i, uv?domil si, ?e mu ?lechtic vychrstl do tv??e inkoust. Byl to ne?estn? tah, jak? se na urozen?ho neslu?el. Jak? se neslu?el na ??dn?ho bojovn?ka. Kdy? se to ale vzalo kolem a kolem, ??kal si Royce, ?e ho to vlastn? ani nem?lo p?ekvapit. Ne? mohl znovu nab?t zrak, uc?til ostrou bolest v b?i?e, kam ho Manfor surov? kopnul. Zlomil se v pase a sk?cel na podlahu, odkud se bez dechu sna?il sledovat protivn?kovy pohyby. P?esto?e m?l zrak st?le zakalen?, dok?zal matn? rozeznat Manfor?v samolib? ?sm?v, kdy? odn?kud ze sv?ho pl??t? vyt?hl skrytou d?ku, aby mu ji vrazil do zad. „ROYCI!“ zaje?ela Genevieve. D?ka prosvi?t?la vzduchem ke sv?mu c?li, jen?e ten u? tam nebyl. Roycovi se poda?ilo sebrat a zvednout se na jedno koleno. Sou?asn? zvedl ruku a popadl Manfora za z?p?st?. Pomalu se postavil. Pa?e se mu t??sly, proto?e Manfor se navzdory jeho sev?en? vytrvale sna?il protla?it d?ku a? k jeho t?lu, pak ale o krok ustoupil, obr?til Manforovu ruku opa?n?m sm?rem a pou?il jeho s?lu proti n?mu. Manfor se d?l neodbytn? nap?ahoval, kdy? v?ak tentokr?t Royce ustoupil do strany, nepustil ?lechticovu ruku a m?sto toho ji p?im?l pokra?ovat v zapo?at? dr?ze, dokud se vlastn?mu majiteli nezabodla do b?icha. Конец ознакомительного фрагмента. Текст предоставлен ООО «ЛитРес». Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=51923874&lfrom=688855901) на ЛитРес. Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.