Îêòÿáðü. Òàêîé òðàâû çåëåíîé Íå çíàëè íè àïðåëü, íè ìàé! Íàä íåé êîëäóþò ñòàðöû-êë¸íû: Áðîñàþò ðîé ÿíòàðíûõ êëîíîâ Çàøòîðèòü èçóìðóäíûé ðàé. Ïðîøëè äîæäè íàä Ïðèàçîâüåì È ïðîáóäèëè äóõ âåñíû; Ëèñò ïðåëûé ïðÿ÷åòñÿ ñ ïîçîðîì, Ëèøü êðèêè ÷àåê áåñïðèçîðíûõ Íàä ñîííûì áåðåãîì ñëûøíû... Áðîæó áåñöåëüíî-áåñòîëêîâî Ïî ìàëàõèòîâûì ïîëÿì È ïîäîáðàòü ïûòàþñ

??len? detektiv. Legra?n? detektiv

??len? detektiv. Legracn? detektiv StaVl Zosimov Premudroslovsky V Anglii je detektiv Sherlock Holmes a Dr. Watson; V Evrope – Hercule Poirot a Hastings; v USA, Niro Wolfe a Archie Goodwin.A tady, Rusovå, je to okresn? generàl Klop a jeho nepr?jemn? pomocn?k, desàtn?k, Incifalapat.Spolecne se neuvid?, ale to jim nezabràn? vy?etrovat trestn? pr?pady…Tento romàn mel Putin ràd.# V?echna pràva vyhrazena. ??len? detektiv Legracn? detektiv StaVl Zosimov Premudroslovsky © StaVl Zosimov Premudroslovsky, 2020 ISBN 978-5-4498-0484-6 Ñîçäàíî â èíòåëëåêòóàëüíîé èçäàòåëüñêîé ñèñòåìå Ridero PR?PAD ¹1 Nos APULAZ 1 Ahoj Okamzite prejdete k popisu hlavn?ch ?castn?ku akc?, kterå jsem navrhl v tåto càsti pr?padu. Prvn? na seznamu je generàlmajor Ottila Aligadzhievich Klop. Ze v?ech kolem nej nebyl standardn? rust – devadesàt devet a devet centimetru. Ptàte se: «Ale jak byl prijat do rad stràzcu ràdu, po tom v?em, po jednom a pul metru, nebudou prijati do armàdy a bez armàdy nebudou prijati do stràzcu …“. Ale je to – zvlà?tn? pr?pad: Jeho rodice byli, presneji, jeho matka a jej? dedecek, kter? mu slouzili m?sto jeho otce, obycejn?ch obcanu Ruskå federace, s puvodne zidovsk?mi koreny. Je to jen o tom, ze jeho matka, kdysi v posledn?m tis?cilet?, kdy svet stàle nepouz?val poc?tace v?ude a velk? Sovetsk? svaz, se dobrovolne pripojila k radàm internacionalistick?ch ràdu, jejichz povinnost? bylo ocistit nemocnå po vypràzdnen? tasemnice. A stalo se to v nekterå africkå zemi a starodàvnå kmeny stredoafrick?ch trpasl?ku se ukàzaly jako nemocnå, z nichz jeden, nebo sp??e samotn? vudce, je Velk? Star??, sto dvacet tis?c let jejich kalendàre od jeho lidu, a protoze jeho vrstevn?ci uz dàvno zabruceli (zemreli), proto ti, kter? si vzpomneli na jeho narozen?, nebyli a mohl tvrdit, ze jeho matka je Slunce a jeho otec je Mes?c atd. atd. Budouc? matka Ottily samozrejme v tuto pohàdku never?, ale neurazila ji, jen se usmàla a prik?vla k Velkåmu casoprostoru v?ech lid? Zeme. Potå, co obdrzela pochoutky vudce, byly lahodne làkavå exotickå: smazenå oci bizona v cesnekovå omàcce, uzenà vejce slona s cokolàdov?m lososem, cerstv? krevn? bor?c cerstve ztracenåho zàchranàre Ivana Kozimovice Pupkin, kter? zmizel v predvecer a ?tàva z ovoce Koki na tret?… Obecne se tehotnà matka probudila a jej? zivot uz nebyl zvlà?tn?m zàjmem. A podle pràvn?ch predpisu kmene Pygmy prumernà v??ka vojàka a stràzce ràdu nebyla men?? nez osmdesàt centimetru a ne v?ce nez jeden metr pet a pul centimetru, proto byl samozrejme vzat na svou policii a poslàn s v?menou zku?enost? do Ruska. Zustal tedy ve sluzbe: dostal trvalå bydli?te, jako kazd? hostuj?c? pracovn?k, a protoze byl soucasne obcanem Ruskå federace, nikdo ho nemohl deportovat. Strucne receno, v na?? zemi je moznå v?e, zejmåna za pen?ze. Musel v?ak absolvovat vojensk? v?cvik se sv?m otcem v kmeni a vyplnit zkou?ku slona. To bylo uvedeno v dokumentu predlozenåm v m?ste poptàvky, kter? byl vytrzen na Ottilove bri?e a schvàlen UNESCO. Samozrejme k nemu byl pripojen dal?? dokument, i kdyz neoficiàlne, vypadal jako sto dolaru. A je?te v?ce v hlavn?m dokumentu bylo uvedeno, ze pusobil v hodnosti generàla armàdy severojizn? divize kmene Nakatika Ui Buka. Tento titul mu byl samozrejme udelen kvuli jeho otci na cel? zivot, zejmåna proto, ze jejich kmen byl zarazen do sil OSN. Mlad? Ottila z?skal nàsleduj?c? zku?enost ve sluzbe kmenu, presneji slozil zkou?ky: lukostrelba, hàzen? tomahawk, lezen? «kmenu» na stoupàn?, coz mu umoznilo stoupat, a to jak na svisl?ch, tak na pup?nc?ch. Mohl takå hodit obe nohy pres vlastn? nebo jinå u?i, a drzel na podlaze obema rukama, tancoval tanec z kohoutku, udelal trojit? kotrmelec nahoru, do strany, dopredu, dozadu a aniz by se dotkl podlahy. Naucil se krotit kocky, psy a jinà kousavà a hltaj?c? zv?rata, vcetne komàru, plo?tic, v?? a medvedu grizzly. Potå, co byl Ottila poslàn na vlastn? zàdost a kvuli matcine nemoci, byl poslàn na ministerstvo vnitra jako ?redn?k – adjutant Marshalla, kteråho nikdy nevidel v oc?ch, ale sly?el pouze jeho hlas v ràdiu a speciàln? telefon. Po triceti dvou letech byl kvuli ?krtum ve spràvn?m aparàtu prem?sten do vesnice Sokolov Ruchey, Leningradskà oblast a v Petrohrade na lyubskou zeleznici. Pridelili mu chatu, b?valou odbornou ?kolu. Prvn? polovina chaty zab?rala prostory pro bydlen? a druhà byla urcena jako silnà strànka. A pak Ottila Aligadzhievich sed? ve svå kancelàri a p??e ctvrtletn? a okamzite v?rocn? zpràvu. Spechà, delà chyby, plete slova v jazyc?ch a znal tucet z nich, vcetne: francouz?tiny, domorodåho kmene, peti ruzn?ch sovetsk?ch jazyku, latiny, ru?tiny, ruskå literatury, ruskå fenya, ruskåho bezdomovce, vy?etrovac?ho jazyka a dal??ch. P??e, p??e a potom do jeho kancelàre prichàz? syn deseti let: – Otce? – skromne detinsk? zeptal se sto tricet centimetru desetiletåho syna Izyu. – Co, synu? – aniz zvedl hlavu, odpovedel na otce devadesàt devet centimetru. – Tati..? – Izya zavàhala. Otec stàle psal. – … dobre, mluvte? zeptal se otec. – Tati, pod?val jsem se na tu krabici, co? – A co? – Nekterà slova mi tam nejsou jasnà… Ottila pohlådla na svåho syna jako otec, aniz by sklonil hlavu, zvedl nohy na speciàln? zidli se schodi?tov?mi zàbradl?mi na bocn?ch nohàch, vstal, otocil se a posadil se na stul. Làskave pohlådl na svåho syna br?lemi, pustil je na ?picku nosu a zeptal se, pod?val se do oc? svåho syna a nezvedl hlavu, coz zpusobilo, ze mu hlava bolela a jeho krk byl otupel?. D?val se na v?echny zdola nahoru. Poru?ovalo takå jeho obcanskå postaven?. A je?te v?c pred synem, kter? vyrostl jako obycejnå d?te. A ted, kdyz sedel na stole, se mohl dokonce zamracit na svå cernå oboc?. – A jakà slova ti nerozum?, synu? – No..: Prezident, nejakà moc, FSB.. co je to? Zat?m jsme nepro?li histori?. Je to tak, prchave. – Nebo jste behem tåto doby jen stàtn? ?kolou. – otec se usmàl, sundal si br?le a lehce je sevrel v pest, kterou se pak oprel o desku stolu. Druhou rukou plàcl syna na rameno a trel ho obrovskou holou hlavou, kterà nebyla lidsky lidskà. – No, poslouchej, – otec si povzdechl, – prezident v na?? rodine jsem jà, nejakà moc je tvà matka. No, v??, co delà… Nedovoluje se dopràt, kontroluje lekce. «Feeds,» dodala Izya. – Nekrmuje, ale pripravuje j?dlo. – pridal otec. – A kdo se ziv?? Otec nahlådl do levåho oka svåho dedecka s ?zk?ma ocima, pak do pravice se ?irok?ma ocima, kterå ?lo k jeho synovi od jeho prababicky, r?kaj?, ze byla C?nanka, ale pouze Russifikovanà. Tak tvrdil jeho manzelka; v??ka, hmotnost a ??rka pasu ve dve ste. Na rozd?l od rudovlasåho otce mela vedle toho blond vlasy a modrookå oci. – Krm?m te v?echny! – hrde v podtînovåm otci odpovedel a vyklouzl z hrudi. Jeho tvàr se stala moudrou. – A kdo je babicka? – zeptal se syna a zvedl nos. – Nevyber si nos, synu, dnes nen? hornick? den, – a jemne sevrel ruku z hlavy svåho syna, -.. na?e babicka je KGB. Star? rodàk KGB. – A co je KGB? – Sonny se boj?. Otec uvolnil ruku svåho syna a d?val se od svåho syna a z?ral jako beran na novou brànu, na portråt Dzerzhinskåho. – KGB je stejnå jako FSB. Pouze starà jako babicka. A spravedlivå, ne jako ted, v?echno je zkorumpovanå… Obecne je babicka FSB… – KGB … – syn se napravil a potå, co vyvalil ?avle suchåho snotu v hloubce nosn?ch d?r, vytàhl se, pod?val se na nej a kousl jeho tesàky, vyplivl ven a zvràsnil nos. – no.. slanå. – NEJ?TE jikry, kterå te tvoje matka nekrmuje?! – otec byl rozhorcen?. – Ne, krm??. – Vydelàvàm pen?ze na krmen?. A matka var? a ziv? se t?m, co jsem vydelal. Rozum??? – Prijato, pochopeno, recepce… – V?borne, otce, a ty …? Syn vstal u pultu SMIRNO, kdyz ho knez vyvrtal. – V?borne ve stàji jsou, ale jà jsem dobre.!!.. – .. K certu… heh heh… Salaga. – Otila jemne plàcl hlavou jej? synovi, ale Izya uhnul a vydal proti?tok pr?mo proti desetn?ku (nosu) svåho otce, jak ucil. – Uh..– Ottila se rozveselila, skr?vala bolest, jeho ruka se jen ?kubala a jeho oci vrhly slzy, – Dobre, tak te matka krm? nebo ne? – Kanàly. Lahodne se ziv? … – syn se zacal zvedat do levåho ucha … – A pak moje sestra a kdo? – A ty a moje sestra?.. A vy jste lidå! – otec se usmàl a nasadil si br?le, ?el ze stolu na zidli a pokracoval v psan?, klekl dolu, aby byl vy???. – A co to tedy znamenà pro nà? ?rad, ten t?den… tento… pri?el dal?? prezident …, American, KGB sp? a lidå se boj?? – Co jinåho je takov? prezident? – Tàta se vyl?hl z jeho br?l?. – A ten, kter? se zav?rà se S?lou v m?stnosti, kdyz sed?te na zàchode tri hodiny,.. – A co potom? – .. pak se smej? a lapaj? po dechu, jako kocky v breznu na ulic?ch v noci, a pak dokonce kv?lej? jako selata, kdyz jsou vykastrovanà. A vyjdete – jako po koupeli – mokrå. – A kde jsem ted? – otec se otràsl. – A stàle je?te sed?te na zàchode jednu hodinu.. a pak, jako vzdy, kric?: «prines noviny!!!». – Tady, piss!!. – unikl z ?smevu zubu generàla Klopa. – A co je to «fena»? – Neopovazuj se to r?kat. Dobre? – Pochopeno, prijato, Amen. – Vstal jsem znovu v c?taci Izzy. – Màte bojovou misi, abyste zjistili, kdo je tento druh? prezident. – Uz jsem to zjistil. Toto je và? podr?zen? – Intsefalopath Arutun Karapetovich. – Tento star? muz? Je o tricet let star?? nez ona a ctyricet tri star?? nez jà. Hej… tohle je blàzen, je to pr?buzn??! – Klop se zvedl a zacal psàt dàl. – Ha ha ha ha!!!! – Po chvilce muj otec nàhle explodoval a tåmer vybuchl ze zidle. Tak se zasmàl, ze ani cenzurovanå slovo nelze vysvetlit, pouze obscånnosti. Ale drzel se za rameno svåho syna. – Ach, ha ha, dobre, jdu, mus?m pracovat, a tento druh? prezident mà kurec? vejce v lednici v kapsàch a botàch. – Hee-hee, – Izya se ti?e usmàla, – a moznà kaktus? – Co chce?… Syn byl pote?en a uprchl do prvn? poloviny chaty. Druh? protagonista a prvn? asistent okresn?ho policistu, desàtn?k Intsefalopat Harutun Karapetovich, b?val? gastronomik, dostal pràci ve stredn?m veku odchodu do duchodu, a to pouze kvuli Ottilove manzelce Isolde Fifovne Klop-Poryvaylo. Byl trikràt vy??? nez jeho ?åf a petkràt tenc? nez jeho ?åfova manzelka. Nos je hrbat?, jako orel a kn?r, jako Budyonny nebo Barmaley. Obecne plat?, ze skutecn? syn hor, kter? na zacàtku Perestroiky ?el dolu do soli, narazil a uhàdl v rokli, pr?mo v nàkladn?m aute, otevren? bez strechy, uhl? z nàkladn?ho vlaku Tbilisi – Petrohrad. Na stanici se Lyuban probudil a vyskocil. Pracoval sem a tam, dokud se nepil s manzelkou okresn?ho policisty pri pit?. Doporucila ho jako bratrance z Kavkazu. Po dokoncen? pràce Ottila Aligadzhievich Klop, jako vzdy, vzal na stul fotografick? portråt s obrazem ?raduj?c?ho prezidenta, nadechl si ho, otrel si ho na rukàvu, pol?bil celo na korunu hlavy a polozil ji zpet na svå spràvnå m?sto do pravåho rohu stolu, polozil ji na tuzkovå pouzdro s pery, gumou, tuzkami a bal?cek nasekan?ch bezplatn?ch reklamn?ch novin pro osobn? hygienu. Nenàvidel toaletn? pap?r. Je tenk? a prstem je neustàle probodàvàn v nejdulezitej??m okamziku a pak ho mus?te setràst. A trepàn? v ?zkåm prostoru, existuje moznost, ze prst zasàhne dreven? blok vnitrn?ho rohu sovetskåho stylu toalety a pocituje bolest, instinkt zpusobil, ze nemocn? prst zvlhcil tepl?mi slinami, m?sto toho poc?til chut jeho v?kalu, kterå nosil po dobu 24 hodin, aby dal toaletu na pozdeji. K otren? potu z cela, podpaz?, paz?, nohou a pod vejce, kde se potil mimoràdne tvrde, pouzil osu?ku do vaflovå vany. Ptàte se: proc ne hadr? Odpoved je jednoduchà: rucn?k je velk? a trvà dlouhou dobu. Bylo pr?li? pozde a rodina uz dàvno d?chala. Ottila, kterà vstoupila do obytnå càsti chaty, ti?e ?la do kuchyne, vytàhla z lednicky petlitrovou plechovku mes?cn?ho svitu. Zabaveno z m?stn?ho huckstera. Pritiskl si to na bricho, jen vzal tal?rek, ve kteråm lezel kousek slede, kousnut? jednou z domàcnosti. Nebo moznà tento star? koza, Intsephalopath, kter? cel? zivot nemackàval zuby a jednodu?e si kousl celist zubn?m kazem. «Proto jsem mel kaz,» usoudila Klopa, «pol?bil Isolde, Isolde Izyu a Izya neustàle l?bal må rty za petky a ctyri, kterå chodily ze ?koly jednou nebo dvakràt rocne. To nen? pedofilismus, jeden nebo dva … – Ale zuby Incephalopatha byly vet?inou cernå, konop? a koreny neustàle krvàcely, ale Harutun nec?til bolest vubec. Tento defekt v DNA mu nijak neubl?zil, ale sp??e pomohl pri vy?etrovàn?. Ottila se pomackal a chtel dàt tal?r zpet na m?sto, ale mzoural na sklenici a rozhodl se, ze nebude pohrdat. Moonshine dezinfikuje v?echno. Zmenil nàzor a ?el ke stolu. V kuchyni byla malà TV a po ceste ji zapnul. Cestou jsem takå ?el do plynovåho sporàku a otevrel v?ko pànve a stàl na ?pickàch. Vune, vycerpanà z toho, jednodu?e otràvila Ottilu a on ji okamzite chtel sn?st. Vzal do skr?ne: tal?r, stoln? desku, trepacku pepre, nuz, chlåb, majonåzu, zakysanou smetanu, kef?r, vzduchan, koumiss, kecup, bobkov? list, hrnek, dve lz?ce: velkå i malå, a snazil se udrzet rovnovàhu, ?el ke stolu, vstal a byl unaven?: obe ruce byly pres, pr?li? pret?zenå a dokonce musely pouz?vat lokty. V?echno vytàcenå c?slo se pomalu houpalo. Ottila se pokusil tlacit tal?r na stul nosem, ale stul byl vy??? a jeho lokty se zacaly zvet?ovat. Ottila nafoukla a polozila v?echno na zidli. Pak se rozbehl kolem a tlacil zidli, abys videl televizi, stoj?c? u zidle, kterà je v soucasnå dobe rekvalifikovàna jako hern? stul, stàl, nalil sto padesàt gramu mes?cn?ho svitu do stoparu a zhluboka vydechl, naplnil to najednou jednou hulkou a doprovàzel jej hlasite zvuk burc?c?. Za?klebil se jako star? citron a bez vàhàn? popadl kus okusovanåho slede sv?mi cel?mi peti a pul okusoval spolu s kostmi. Kosti se kopaly do jeho patra a jazyka. Zmrazil, ale pak si vzpomnel na otcovu jîgu a zapomnel na bolest, protoze babicky nebo deti zapomnely na kl?ce a jinå malickosti. Dal?? v rade byla polåvka. Polåvka se sklàdala z nàsleduj?c?ch indigentu: hrà?ek, zel?, brambory, smazenà cibule s mrkv? na rajcatovå paste, mekkå p?enicnå rohy, krupice, sm??enå kurec? vejce se zachycen?m kouskem skoràpky, nehet, velikost dospelåho a korenenå jedn?m kusem kosti z masa se zilkami do pànve. Maso bylo zjevne zjedeno dr?ve, na principu: «ve velkå rodine… neklikejte.» Kdyz Ottila sàla jiz oteklou polåvku a vypadala sp?? jako kone, okusovala se na kosti a zila, zat?mco zpràvy peclive absorbovala. Dal?? c?slo Call centra bylo na televizn? obrazovce: – A nejzaj?mavej?? vec, «pokracoval hlasatel,» … jeden ucitel z Irkutska byl fanou?kem Nikolaje Vasilyevice Gogola a jednodu?e zboznoval svou pràci, zejmåna pràci «NOS». Cel? svuj zivot jsem ?etril pen?ze na v?let do Leningradu (nyn? v Petrohrade), kde byl instalovàn pametn? ?t?t s dlouh?m nosem na medenåm plechu, podobn? Gogolevskåmu. Perestrojka v?ak preru?ila v?echny plàny; investovala v?echny svå ?spory do OJSC MMM a stejne jako miliony vkladatelu zustala s koblihovou d?rou. Potå, co se zahràla a utrpela rozsàhl? infarkt myokardu, znovu zacala ?etrit pen?ze na cestu do Petrohradu a dokonce i v tajnosti, zast?ranà sama, shromazdovala pràzdnå làhve a plechovky v noci v sudech na odpadky a po chodn?c?ch. A nyn? se ocekàvan? sen stal skutecnost? za deset let. Do hlavn?ho mesta pri?la hrdina Petrohradu. A potå, co zjistila, ze v informacn? kancelàri, kde se nachàz? vyhledàvan? a dlouho ocekàvan? pamàtn?k, spechala s vecmi ve verejnå doprave se tremi prevody, proc s prevody? Je to jen to, ze Moskvicka sedel v informacn?m pultu, a Moskvanå, na rozd?l od Pitertseva, miluj? pos?lat druhou cestu, jako tentokràt. Potå, co dosàhla peti hodin po dlouho ocekàvanåm m?ste, rozhlådla se kolem sebe a kdyz nena?la nic podobnåho, rozhodla se pozàdat nedalekå hl?dkovå dustojn?ky, kter? ostrazite hledeli na migruj?c? migruj?c? pracovn?ky, kter? z nich chteli vytrhnout babicky: «Draz?,» zavolala jim, jeden z nich odpovedel a otocil se k n?, «muzete mi r?ct, kde se nachàz? pomn?k Gogolovy NOS?» – A tady, – zamestnanec zkroutil hlavu, – nekde tady. – a ukàzal na holou zed a ofanarel: ze ?t?tku byly na zdi jen d?ry a nelakovanà ?ablona, velikost ukradenå desky s vypoukl?m lidsk?m nosem. Granny zemrela okamzite kvuli onemocnen? srdecn?ho infarktu. T?m se nà? prevod skoncil. V?echno nejlep??. Do Ottila vypila dal?? sklenici a ?la spàt. Ve tme u postele se svlåkl a vy?plhal se, aby prekonal stranu svå zeny, kterà chràpala v sytici. Ani se nepohybovala. Kdyz vylezl pres svou zenu a byl mezi zd? a svou zenou, byl ohromen chràpàn?m a vetrem z rtu kràsnå poloviny. Ottila se zhluboka nadechl a zvedl horn? hrudn?k, ponekud vet?? nez jeho hlava, strcil hlavu do zadn? càsti hlavy k ospalåmu plexu manzelky. Polozil ucho na spodn? a horn? ucho zakryl horn?m uchem. Chràpàn? zmizelo a on ustoupil jako d?te, v teple a pohodl?. Ràno se probudil stocen? na pol?tàri. Nebyla zàdnà zena. ?el k um?vàrne a potå, co se umyl, oblåkl se do pln?ch ?atu. ?el ke dver?m vchodu do Strongpoint, vzal kliky a… V tåto situaci se od nej dvere otevrely a v okamziku, kdy stiskl kliku dver?, trhl Ottilu a vtàhl Ottilu do prostoru Strongpoint, jako by bez vàznå vzdu?nå tvory. Letel dovnitr a tlacil se na horu Zhenya. Bricho s prsy odpruzenå a hodil okrsek zpet. – co jsi? Izoldushka! – Zeptal se prekvapene za letu a potå uc?til bolest na zàdech jeho hlavy a zasàhl podlahu. – Otrete si nohy, umyl jsem se tam. ?tekla a pokracovala v mopu podlahy, oh?bala se v doln? càsti zad, zpet k nemu. Policista obe?el jej? zadek, otrel si nohy, oblåkl si pantofle s kràlic?ma u?ima a ve?el do kancelàre. Prvn? vec, kterou udelal, vylezl na zidli, pak pre?el k telefonu na stole a pritàhl si ho k okraji. Zvedl telefon, posadil se na okraj stolu a polozil si ho na ucho. Vytocil telefon svåho ?åfa a potràsl nohama, cekal a poc?tal p?pnut?. – Ullah! – sly?eli na druhå strane dràtu po padesàtåm tînu. – Soudruhu mar?àle? Tomu se r?kà pan okrsek generàl Klop. – Ahhhh… jsi to ty? – Soudruhu Marshallovi nel?bilo, – jak jsou veci na novåm m?ste? Nevolali jste dlouho, zacali jste zapomenout, kdo jste… ehm… hmm, krmen?. – Ne, co jsi, Eximendius Janis oglu Snegiryov. Jednodu?e nebyl duvod marne ru?it starou hlavu. – Baska, r?kà?, trpasl?k? – Uh… ne, promin, hlavu pryc. – Dobre, pojdme na to prij?t pozdeji, o etice podr?zen?ch a majitelu. Co mà?, neco dulezitåho? – Ano!!! – Co kric??, pygmej nen? Rus? – Promin, jo. – Dobre, mluv?me takå o limitech rozumnå rychlosti telefonn?ho rozhovoru, prijatåho v prvn?m cten? legislativn?ho shromàzden? v Moskve a Rusku.. A co ty, Sneak Bug? A pojd rychle, jdu pozde na schuzku. – Sledovali jste vcera v noci dal?? c?slo Call centra? – Ne, màm DiViDishku. A co? – V Petrohrade byl Nose ukraden pomn?k. – A co? – Chtel bych tento pr?pad pro?etrit, pokud mi to dovol??, î Hon, pane Marshalle. – Co jinåho nosu, nikdo mi nehlàsil, mluvte jasneji. Kter? pomn?k jim ur?zl nos? – No, s Gogolem.. – Gogolovo ur?znut? nosu? – Ne, Gogol mà pr?beh o FNL. – A co? – Na pocest tohoto pr?behu byla v Petrohrade postavena pametn? deska a byla odcizena. A v?m zhruba, kdo to udelal. – Bezdomovec nebo co? Nikdo jin?. Je to med. A co ode me chce?? – Re?it tento obchod, kazete. – Tak se zanepràzdnete, co se deje? Ale jen ve va?em volnåm case. – Ale budu potrebovat v?daje, cestovn? v?daje, j?dlo, ubytovàn? v hotelu, vyj?zdky tax?kem. – M-ano. Bylo nutnå zac?t s t?m. To je jen proto, abyste se dostali do Petrohradu, muzete si takå zajet vlakem, zàlezitost Bomzhovskoe, takze hotel s t?m nemà nic spolecnåho. Muzete to zmenit na stanici nebo, v hor??m pr?pade, na bezdomovce v suterånu. S nimi budete pohltit. A ve meste a pe?ky se muzete proj?t spolu s pamàtkami Petrohradu. Dokud nedokonc?m stavbu chaty, nejsou v rozpoctu zàdnå pen?ze. Rozum?? mi? – A z pokladny måho Strongpoint? Trochu jsem si vybral pokuty od kolektivn?ch farmàru. – A hodne? – Ano, to stac? poprvå. – Dobre. Vezmete si to z ?ctu. Pokud problåm vyre??te, uhrad?m nàklady na trzby, ale ne? Nen? na me, abych se rozhodl, protoze pen?ze jsou verejnå. – Dobre, Eximendius Janis oglu Snegiryov. Samozrejme màm màlo casu, ale neco prijdu. – Ottila polozila telefon a spokojene lezela na stole s natazen?ma rukama. – Tady to je, nov? obchod! Nyn? se o mne dozved? na Petrovce 38. Dvere se skr?paly a objevila se obrovskà dimenze jeho hlavn? poloviny Isolde Fifovny. – Bude? j?st? – zeptala se pokorne, – a nemàm na stole, takå jsem to utrel. – Budu tady sn?dat! – Co to znamenà ZDE? Màm ràd serv?rku nebo tak neco? Jdete do kuchyne a j?st jako v?ichni ostatn?. Nebudu nosit. – Ràd bych, ale Marshall by mi mel zavolat. – Mar?àl? Rekl bych to. Pak pockejte. Syn nyn? prinese to, co zb?và. A vypadni ze stolu, Sherlock Holmes… Hahaha … – zasmàla se a ?la do druhå poloviny chaty. Dvere predn?ch ulic se skr?paly a ve dver?ch se objevil desàtn?k Incephalopath. – Mohu m?t kazetu? – Pojd dàl a posad se… Màme obchod… Z?tra jedeme do Petrohradu. – Ottila vstala, otocila se a posadila se na zidli. – Proc? – Ukraden? pomn?k nosu Gogola hledat. – Aaaaa … – Encefalopat vstoupil a posadil se na zidli pro podr?zenå a nàv?tevn?ky, kdyz hodil nohou na nohu. – Mejte na pameti, Bos… APULAZ 2 Harutun Karapetovic vypadal huben? a dlouh?. Tvàr byla typickà belo?skà. Vlasy jsou ?edå, dlouhå k ramenum, dokonce i jako slàma. Na Tiechce byla pevnà ple?atost vydelàna z predchoz? pràce jako spràvce hostuj?c?ch pracovn?ku. Dr?ve pracoval jako kattàr po deseti letech vezen? jako politick? vezen. Anekdota vypràvela o Leninovi, vudci proletariàtu, a dokonce i vepri, auditorovi ve vesnickå rade, a to zarvalo. Lenin by reagoval snadneji, jen se zasmàl, ale m?stn? ?rady tam – ne. Ale bylo to v postsovetskå åre. A proto se zmizen?m sovetskåho syståmu zmizel i trestn? rejstr?k. Byl rehabilitovàn a dostal v?hody plynu. Ale se sv?m odchodem do duchodu chtel b?t uzitecn? pro spolecnost, a pak se zena novåho okresn?ho policisty nalàkala jeho modr?ma ocima a… zbytek je HACK… Takze si mysl?m, ze se nedà pr?sahat… Takze ?el do desàtn?ka, aby na dustojn?ka okresn? policie a hodnost zustala z vojenskå sluzby. Mel ràd anglickåho detektiva Poirota, a proto kouril d?mku jako Holmes, jen je zmatil. Mel na sobe klobouk a kn?r, stejne jako Elkyl, pouze gruz?nsk?. Dokonce i hul koupila od pracovn?ku divadla Mariinsky Opera a Ballet Theatre za krabici mes?cn?ho svitu podobnou a kabàt. Boty byly vyrobeny na objednàvku souseda, kter? slouzil jako obuvn?k v zîne. Dokonce je porazil kol?ky a kdyz kràcel, zejmåna po asfaltu, klepal jako kun nebo d?vka z Broadwaye. Nos mel jako orel a jeho velkå oci jako lemur. «Takze,» rekla Ottila a posadila se na speciàln? zidli. Izya zabouchla dvere a ve?la do kancelàre. Na podnos nesl smazenà m?chanà vejce s rybou a svou obl?benou cerstve vymackanou cesnekovou ?tàvou. – pojd rychleji, jinak python uz huc?. – Fuuuu! – grimasy Incephalopath, – jak to pije?? Muzete si odpocinout… – Co byste pochopili ve vynikaj?c?m gurmànovi? Nepijte. Osobne se mi to l?b?. – vzal.. – usrkl se z Ottily a.., – Uhhh, – vyhodil to na stranu. Vyskocil a narazil do vzdàlenåho rohu kancelàre. Dutina hl?z ve tvaru mlhy opustila okrsek krku a okamzite, jako slzn? plyn, zaplavil celou m?stnost. Arutuna byl chycen astmatick?m krecem a kdyz zaka?lal, nebyl na dovednosti. – Bude se stydet nebo tak neco? Jsem vhodn? pro va?e otce. – Nebo moznà matka? – Ottila zakou?ela m?chanà vaj?cka a se ?tiplav?mi, plivaj?c?mi drobky pr?sne ?tekala: – Kazd? mà svuj vlastn? vkus, rekl hinduista, vystoupil z opice a otrel si penis banànov?m listem. Chcete oko? – Oh! Promin, patronko, na neco jsem zapomnel … – Arutun Karapetovic byl v rozpac?ch a posadil se na zidli. Najednou zaskr?paly vchodovå dvere ulice a do kancelàre vstoupila starà asi sto let starà zena. – Kdo nezavrel dvere??? Jsem zanepràzdnen babicko!!! – Bug Klop a udusen?… Zena zaslechla ka?el a bezela k nemu s prosteradlem a perem, aby napsal vuli. Ale kdyz videl jeho zbytecnost, otocil se a plàcl svåho manzela na kostnatå lopatky. Ottila zaskocila a vyplivla zloutek. – Uh, Harutun, starà chrupavka, proc jsi zamkla dvere za sebou, kdyz jsi pri?el? A vy, babicka, vyjdete, màme schuzku. – Jako? zeptala se nesly??c? babicka. – Grunt! pojd po veceri!! – rekl Klop nahlas. – J?st, j?st, milàcku s mes?ckem… Pockàm. – babicka se usmàla a drepla dolu, protoze uz neexistovaly zàdnå dal?? zidle, a nebylo obvyklå vzdàt se m?sta, a nikdo z publika pri?el na mysl. – Jak? druh obeda? Huh? Sn?dàm… A pak na porad jednàn?: pràce s podr?zen?mi. – Ottila màvl rukou a drzel lz?ci s kouskem vaj?cka a vtàhl modrinu pr?mo do Harutunova oka, – a vy? – skocil na zidli, – ne vdecn? prumernosti, – pak skocil na stul, – muzete j?st pouze mes?cn? svit a b?t si tvàre k sobe. Nebudu chodit jako kojot … – a jako akrobat, pomoc? somersault, skocil jsem ze stolu na podlahu, – a dal jsem se s tebou.. Napi?te prohlà?en? a to je v?e! – Jakå prohlà?en?? Co to kric??? «Isolde Fifovna ho preru?ila v?krikem kràle Konga.» – Ah? – trpasl?k zacal startem. – Co kric??? – zeptala se klidneji a ti?e, – nevid??, spala uz dlouhou dobu. – Takze tady, nyn?, prenocovàn?? Incifalatus, vyjmete tohoto duchodce ven – Ottila se vzala do ta?ky a vylezla na zidli, aby si mohla je?te veceret. – Jsem Incephalopath, patron, ne Incifalàt. – opravil desàtn?ka a ?el ke sp?c? starå zene. Lehce ji uderil hulkou, jako Poirot nebo Watson. – Mil?, ale? – obràtil se na ?åfa, kter? uz sedel u stolu a u ?ampionàtu. – ?åfe, podle måho nàzoru zavrcela. – Co? Chrast?tko – No,. Ned?chà. Je mrtv?. – znovu se strachem v hlase rekl Harutun. Jeho rty se zachvely. Predstavoval si, ze na nej cekà stejn? osud. Harutun plakal. Ottila ztuhla s pln?m j?dlem. Pod?val se na svou zenu a zeptal se: – Zhino, jdi se na to pod?vat. Fifovna pri?la a zvedla starou zenu za l?mec. Nohy sestoupily z podlahy a kolena se nesnazila. Vy?la nahoru a postavila mrtvolu jako vàzu pred hrnek, hloupe hledela s ?sty pln?mi zv?kac?ch vajec, jej?ho manzela. – Pod?vejte se na sebe, schmucku, je mrtvà nebo ne? – a chystal se odej?t. – Hej, Zhinka. Odpov?te za Zhinku. zamumlala… – Sundej ji ze stolu, ty hlupàku!!! Jste… opravdu, nebo co? Jsem tady ?åf a ?åf a ty?… – No, zacalo to znovu. – zamumlal zàsobn?k Intsephalopath. – A pouz?vàte fond Ottila Aligadzhievich Klop zdarma! – drobky z ?st låtaly od sebe, – A obecne… Pah, sracky, – vyplivl ve?ker? obsah z ?st a kricel, nez vy?plhal na stul. «Jsi tu sluzebnà.» Rozum??? – Ano, muj pane. – Donald Isoldushka a poklekl. Jej? hlava byla zarovnàna s hlavou jej?ho manzela stoj?c?ho na stole. A velikost jejich hlav by jednodu?e zapusobila na kazdåho pesimistu: jej? hlava byla petkràt vet?? nez on. – Dobre, hej, odpust mi, vezmi tuto babicku ze dver? na verandu. Ne, låpe od chaty. Je ràno a nekdo ji najde. Manzelka vzala mrtvolu a odnesla ji tam, kde ji majitel nar?dil. Koneckoncu, takå pracovala na podporu, jako technickà technika, spràvce a pomocnà sekretàrka s hodnost? senior matrace. O minutu pozdeji se vràtila, ?la a pochodovala ke stolu. – Hodil jsem ji pres plot. – Jste blàzen nebo tak neco? Toto je veteràn zàvodu. Pravda, sed?. Strucne receno – zadek. – J??. – zena vytàhla tal?r. – Nechci. Mel jsi to dàt na muj tal?r. Jakå je to j?dlo? Vyjmete to a nechte deti j?st. Jen jim ner?kejte, co jsem snedl. A pak pohrdaj?. – Màte pravdu, pokud màte devku z ?st. Potrebujete si vycistit zuby, kdyz jste je naposledy vycistili pred sto lety? – zena odebrala nàdob? ze stolu a ?la do obytnå poloviny chaty. – Bud zticha, zeno! Co rozum?te v pachech? Dobre, – svlåkl jsem si rukàv drobky a kapky ze stolu. – Co jsem chtel r?ct. Huh?.. Tak se pripravte na Petera. – Proc? – Ach, kolego, màme novou vàznou vec. Prvn? a posledn?! – Jsme prevezeni do Petrohradu? – Harutun vytàhl vlasy z nosn?ch d?r, byl pote?en a bu?il hulkou. – Ne, vezmi to chladnej??. Budeme vy?etrovat vàznou vec, a ne strkat kolem boudy, pri hledàn? ztracen?ch kurat a b?ku. A pak, kdyz ho najdeme, budeme prevedeni v??… – Kde je to do nebe? – Blàzne, na obloze nejsou zàdnà mesta, do Ameriky. – A co budeme hledat? Co je treba naj?t, abychom nàs poslali do Ameriky? – Budeme hledat nos… – C? nos? – Harutun tomu nerozumel. Ottila vylezl na stul a ?el na druhou stranu, bl?ze k desàtn?kovi. Posadil se, visel nohama a pov?dal si s nimi. – V kostce.. – zacal polohlasem. – A co tedy ?eptem? – Nerd, konkurence. Tento pr?pad mohou federàlovå odebrat. – Ahhh! Uvedomil jsem si kazetu. – Takze, rukàv. Hej, super! Jsem «kazeta» a vy jste «rukàv». A kazeta je vlozena do rukàvu. Hahaha Je to legracn? – Ne. Vlozili do nàboje kulku. – Co, chytrå? A v?te, ze v na?? zemi jsou v?ichni chytr? – chud? a chud?. Chcete neco zmenit? Pak poslouchej, nebudu to vysvetlovat dvakràt. Svatå m?sto nen? nikdy pràzdnå. A va?e m?sto, nejen Svat?.. V?te, kolik nezamestnan?ch lid? v na?? vesnici vàs chce kurva vz?t, abyste z?skali svå volnå m?sto? Harutun vyl?hl oci ze strachu a zbavil slzy senility. – Prominte, kazeta, do nàboje nen? vlozena strela, ale kazeta. – No, pak sly??m, kolik toho vysvetl?m v kostce: Eeee… cetl jsi Gogol? – Vypil magnàta. – Delà? si srandu? – Byl to humor. Sledoval jsem filmy s jeho ?cast?. – To je dobrå. Sledovali jste film o NOS? – O c? nos? – No, nejde o tvoje? … – Ottila skocil ze stolu, – Humore znovu? – Mnn, ano! – starec stàl v pozoru. Ottila pohlådl na slabinu tela a s vypoulen?ma ocima zvedl hlavu, hàzel hlavou az do konce a videl jen ospal? plexus. – Sedet kurva!! zarval. Desàtn?k sedel ve v?choz? poloze. – Vzpomnel jsem si. Kazeta… tady muz ztratil nos… – Pamatujete? – To je pravda!! – Takze ho budeme hledat. Sàm … – A Ottila strcil prst do stropu. – zeptal se me na pul dne. Velmi zàdal, abych tuto zàlezitost osobne osobne prevzal. Tak receno, prevzal osobn? kontrolu. – Boze? – Ne, ty blàzne, mar?àle. Nuuu, nà? boze. Rekl, ze nikdo nen? hodnej?? … – Ottila skocila na kolena, stàla podr?zenà a prevzala kontrolu nad situac?. – A jak ho budeme hledat. Toto je pr?beh? Nav?c zemreli. – Kdo jsou? – No, tyto hlavn? postavy zemrely dàvno… a Gogol je hlavn? svedek, stejn?… no, mrtv?.?! To nen? humor.. Ahhh? – Blàzne. – Bug vyskocil z kl?na Incephalopath. – Hledàme pomn?k na ukradenå medenå desce. Bud bezdomovci, nebo podvodn?ci. Presto je to pamàtn?k NOSU a moznà… starozitnosti.!? – A kdo tady zustane? – Isolde a Izzy pro hlavn?. – Je stàle mal?? – Nic nen? malå, uz jsem vedel, ze zena v jeho letech. – K tomu nen? potreba mnoho mysli: rekni to, plivni a ?li… – Jak to vedet, jak to vedet… – Ne, patrone, mohl bych zustat, moje srdce je slabå… – Nic, tady v Petrohrade budete d?chat plyny a uvolnovat se. Harutun chtel je?te neco r?ct, aby zustal s Klopovou manzelkou, ale on se zamyslel a pod?val se pryc na plaz?c?ho se ocasu na koleni a palcem vtiskl hmyz do tkaniny jeho kalhot. – Co jsi chtel zab?t? – sarkasticky, mzoural ocima a zeptal se Ottily. – Nemàm pen?ze ani låky. – No, to je re?itelnå. Rozpocet plat? v?e. Pokud najdeme nos. – A pokud to nenajdeme? – A pokud to nenajdeme, odectou se vàm v?echny v?daje… od vàs. – Jak to? – A tak. Pokud stàle kladete hloupå otàzky, muzete ztratit pràci. Rozum??? – To je pravda, pochopeno. Kdy jdeme? – Hloupà otàzka. Uz bychom tam meli b?t. Pojdme hned! – A co je tak brzy? Sbalil jsem kufr? – Vzdy to mus?me m?t pripravenå. Vedeli jste, kde jste z?skali pràci… Mimochodem, to samå… – Co? – Nesbalil jsem kufr. Ano, nepotrebujeme je. Po pr?jezdu si koupte, co potrebujete. Màm bankovn? kartu. – A pokud nen? dost penez? – Bude hàzet. – a okresn? policista znovu uderil prstem na strop a v pygmickåm stylu vyskocil pomoc? salto na stul a màval nohou pred kolegov?m nosem. Vstal a pre?el stul pe?ky ve smeru od Arutuna k zidli. Slzy a zam?rili k v?chodu. – Co to sed??? pojdme! – a màvl rukou, – a jako by po Petrohradu zametl pres Zemi… Opustili pevnost a nechali na dver?ch jen kr?dou notu: «Nedelejte si starosti. Nechali jsme urgentn? ?kol do Petrohradu. Zustanete na m?ste Incephalate a Izya – m?sto me.. Jà!» A dole je pridàn? dal??ho rukopisu: «Promin, Pupsiku, vràt?m se, jak mus?m! Zat?mco tvà Blecha jde nahoru. Pockej na me a vràt?m se. Moznà…» Izya si precetla poznàmku a psala na list v rukopisu svåho otce a Intsefalopata, schovala ji do kapsy a otrela nàpis ze dver?. – No, starà koza, mà? to. – Vzal jsem si mobiln? telefon a poslal SMS otci. Potom ve?el do domu a dal poznàmku svå matce. Cetla a pokrcila rameny. Nechte ho jezdit. Vymen?me to. A ani slovo o pokracovàn? otce. Rozum??? – Samozrejme, matko, chàpu… A vezmu prase od reditele, jo? navrhl. – co jsi? Mus?me delat v?e podle charty a spravedlnosti. – A kric? na me spravedlive? – Je reditelem. V? to låpe. A on sàm bude ospravedlnen pred Bohem. – Je to ten, kter? vis? na zdi v kancelàri? – Tåmer. Tam vis? Iron Felix, jeho zàstupce. Dobre, jdi delat domàc? ?koly. – Ano. Mami, muzu se proj?t po rece? – Bez, ale pamatuj, ?tene: utop se, neprijd domu. Zabiju te… – Ano. – Izzy vykrikl a zmizel za dvermi… APULAZ 3 – Ne, patrone, mohl bych zustat, moje srdce je slabå… – Nic, tady v Petrohrade budete d?chat plyny a uvolnovat se. Harutun chtel je?te neco r?ct, aby zustal s Klopovou manzelkou, ale on se zamyslel a pod?val se pryc na plaz?c?ho se ocasu na koleni a palcem vtiskl hmyz do tkaniny jeho kalhot. – Co jsi chtel zab?t? – sarkasticky, mzoural ocima a zeptal se Ottily. – Nemàm pen?ze ani låky. – No, to je re?itelnå. Rozpocet plat? v?e. Pokud najdeme nos. – A pokud to nenajdeme? – A pokud to nenajdeme, odectou se vàm v?echny v?daje… od vàs. – Jak to? – A tak. Pokud stàle kladete hloupå otàzky, muzete ztratit pràci. Rozum??? – To je pravda, pochopeno. Kdy jdeme? – Hloupà otàzka. Uz bychom tam meli b?t. Pojdme hned! – A co je tak brzy? Sbalil jsem kufr? – Vzdy to mus?me m?t pripravenå. Vedeli jste, kde jste z?skali pràci… Mimochodem, to samå… – Co? – Nesbalil jsem kufr. Ano, nepotrebujeme je. Po pr?jezdu si koupte, co potrebujete. Màm bankovn? kartu. – A pokud nen? dost penez? – Bude hàzet. – a okresn? policista znovu uderil prstem na strop a v pygmickåm stylu vyskocil pomoc? salto na stul a màval nohou pred kolegov?m nosem. Vstal a pre?el stul pe?ky ve smeru od Arutuna k zidli. Slzy a zam?rili k v?chodu. – Proc sed?te? pojdme! – a màvl rukou, – a jako by po Petrohradu zametl pres Zemi… Opustili pevnost a nechali na dver?ch jen kr?dou notu: «Nedelejte si starosti. Nechali jsme urgentn? ?kol do Petrohradu. Zustanete na m?ste Incephalate a Izya – m?sto me.. Jà!» A dole je pridàn? dal??ho rukopisu: «Promin, Pupsiku, vràt?m se, jak mus?m! Zat?mco tvà Blecha jde nahoru. Pockej na me a vràt?m se. Moznà…» Izya si precetla poznàmku a psala na list v rukopisu svåho otce a Intsefalopata, schovala ji do kapsy a otrela nàpis ze dver?. – No, starà koza, mà? to. – Vzal jsem si mobiln? telefon a poslal SMS otci. Potom ve?el do domu a dal poznàmku svå matce. Cetla a pokrcila rameny. Nechte ho jezdit. Vymen?me to. A ani slovo o pokracovàn? otce. Rozum??? – Samozrejme, matko, chàpu… A vezmu prase od reditele, jo? navrhl. – co jsi? Mus?me delat v?e podle charty a spravedlnosti. – A kric? na me spravedlive? – Je reditelem. V? to låpe. A on sàm bude ospravedlnen pred Bohem. – Je to ten, kter? vis? na zdi v kancelàri? – Tåmer. Tam vis? Iron Felix, jeho zàstupce. Dobre, jdi delat domàc? ?koly. – Ano. Mami, muzu se proj?t po rece? – Bez, ale pamatuj, ?tene: utop se, neprijd domu. Zabiju te… – Ano. – Izzy vykrikl a zmizel za dvermi… – Uuh, – spràvce, rodàk z loty?skå kolektivn? farmy, zavrtela hlavou a nechala nàv?tevn?ky proj?t. – Nen? svedom?, je zrejmå, ze oblicej nen? Rus a uniforma generàla je natazenà. – A za to existuje spràvn? trest … – vysvetlil serzant Golytko, rodàk ze Lvova. – A tady je muj pas s v?krikem, Harutun Karapetovich a podal mu penta. – Rusky. Jsem Rus, muj! – Jako jà, – pridal pent – A jà. – vypoukla oci, pridal ovladac. – No, jsi v poràdku. – Listov? pas prohlàsil pauzu, i kdyz na vterinu, – d?val se zpod cela, – jste umelec? – do v?cebarevn?ch oc?, po kter?ch sklonil svuj studijn? pohled na u?i, – nebo zoofiln?? Ottilovy oci se vyl?hly a on si povzdechl jako valach a pod?val se na Intsefalopat. Desàtn?k zcervenal. – No, steh, se kter?m skotem te skladujete, nebo v domàc? kulture? – obsluha predala pas Harutunovi. – Jak? jsem umelec? Nejsem asistent na pln? ?vazek v m?stn? vesnici Sokolovsk? potok, Leningradskà oblast. – Oh, pane, vypadni odsud. – navrhl sluzebn? dustojn?k. – Tady je moje ID. – Desàtn?k, r?kàte? – serzant se po?kràbal na tvàri a vlozil semeno do ?st. – dobre, jsi voln? a tohle prijde se mnou. – Co to znamenà, «pojd se mnou»? – ?tenice byla rozhorcenà. – Dovolte mi zavolat svåmu ?åfovi? Postav? va?e mozky… – Zavolàte, zavolàte tam, v må kancelàri a na zacàtku vàs vyzkou??m na pàtràn?, moznà jste cecensk? terorista nebo jste unikli rodicum. No tak, jdeme. sluha nadàval a jednodu?e ho strcil: bud zadkem, nebo barelem, byl mu Ottil poveren ?tocnou pu?kou ve sluzbe stràzce zeleznice vlakovå nàdraz?. Ancephalopath ho nàsledoval a dokonce chtel s jeho Ottilou vystrelit, jak se zdàlo Klopovi, okamzite zmizel za sloupem a predst?ral, ze Klopa neznà. – Harutun, zavolej Isolde, at mu prinese dokumenty! – vykrikl Klop. «A rychlej??,» dodal serzant, «jinak zustane s nàmi dlouho.» – A kdy bude vydàn? zeptal se Harutun. – Jak zalozit osobu… – Tri dny? – star? muz se usmàl. – Nebo moznà tri roky. – odpovedel obsluha. – pokud nebude odolàvat ?radum. – a zabouchl dvere zevnitr. Incephalopath prsty jeho levå ruky objal tenkou bradu a, maj?c? pod nosem, se rozhodl provåst ?kol, kter? mu vyhovoval i jeho ?åfovi. Rychle vy?el ze stanice do ulice a okamzite se zastavil. – Kam jdu? Zeptal se Harutun. – K Isolde, ty hlupàku. – odpovedel sarkasticky vnitrn? hlas. – Takze nejsou pen?ze? Na co pujdu? – A vy, kvuli svåmu milovanåmu, ukradnete tam, od toho tluståho tvàre, kter? sedel v cernåm dz?pu. – Jej?, poraz? jej? tvàr. A nemelo by to b?t pent? A zat?mco se Harutun radil se sv?m vnitrn?m hlasem, Klop, kdyz dal svå ?daje, skromne ustoupil, zat?mco sedel v opici. – Hej, zlato, dobr? prd! – Kricel na obsluhu. Ottila sebou trhla a otevrela vydutå oci. Umyl si ?sta a poc?til v ?stech rozbresk, pokusil se sb?rat sliny jazykem, ale v ?stech nebyl dostatek vlhkosti a pozàdal, aby ?el na zàchod. – kolego, muzu pouz?t zàchod? «Je to moznå,» odpovedeli star?? dobromyslne, «ale pokud to umyje?.» – Proc? – Ottila byla rozhorcenà, – jsem zadrzenà, ale ve va?em stavu màte ukl?zecku a mus? si um?t podlahu. Êîíåö îçíàêîìèòåëüíîãî ôðàãìåíòà. Òåêñò ïðåäîñòàâëåí ÎÎÎ «ËèòÐåñ». Ïðî÷èòàéòå ýòó êíèãó öåëèêîì, êóïèâ ïîëíóþ ëåãàëüíóþ âåðñèþ (https://www.litres.ru/stavl-zosimov-premudroslovsky/sileny-detektiv-legracni-detektiv/?lfrom=688855901) íà ËèòÐåñ. Áåçîïàñíî îïëàòèòü êíèãó ìîæíî áàíêîâñêîé êàðòîé Visa, MasterCard, Maestro, ñî ñ÷åòà ìîáèëüíîãî òåëåôîíà, ñ ïëàòåæíîãî òåðìèíàëà, â ñàëîíå ÌÒÑ èëè Ñâÿçíîé, ÷åðåç PayPal, WebMoney, ßíäåêñ.Äåíüãè, QIWI Êîøåëåê, áîíóñíûìè êàðòàìè èëè äðóãèì óäîáíûì Âàì ñïîñîáîì.
Íàø ëèòåðàòóðíûé æóðíàë Ëó÷øåå ìåñòî äëÿ ðàçìåùåíèÿ ñâîèõ ïðîèçâåäåíèé ìîëîäûìè àâòîðàìè, ïîýòàìè; äëÿ ðåàëèçàöèè ñâîèõ òâîð÷åñêèõ èäåé è äëÿ òîãî, ÷òîáû âàøè ïðîèçâåäåíèÿ ñòàëè ïîïóëÿðíûìè è ÷èòàåìûìè. Åñëè âû, íåèçâåñòíûé ñîâðåìåííûé ïîýò èëè çàèíòåðåñîâàííûé ÷èòàòåëü - Âàñ æä¸ò íàø ëèòåðàòóðíûé æóðíàë.