Klenot Pro ?lechtu

Klenot Pro ?lechtu Morgan Rice Tr?n pro Sestry #5 P?edstavivost Riceov? skute?n? nezn? mez?. V s?rii TR?N PRO SESTRY, kter? slibuje, ?e bude stejn? z?bavn?, jako ty p?edchoz?, n?m p?edkl?d? p??b?h dvou sester (Sophie a Kate), sirotk? bojuj?c?ch o p?e?it? v krut?m a nebezpe?n?m sv?t? sirot?ince. Naprost? ?sp?ch. Nem??u se do?kat, a? se mi do rukou dostane druh? a t?et? kniha! Books and Movie Reviews (Roberto Mattos) Autorka bestseller? ??slo 1, Morgan Rice, p?ich?z? se zbrusu novou fantasy s?gou?. V knize KLENOT PRO ?LECHTU (Tr?n pro sestry – Kniha p?t?) dostane sedmn?ctilet? Sophia zpr?vu, ?e byl Sebastian, l?ska jej?ho ?ivota, uv?zn?n a m? b?t popraven. Bude kv?li l?sce riskovat ?pln? v?e?Jej? sestra, patn?ctilet? Kate, se sna?? uniknout z moci ?arod?jnice – ta je ale mo?n? p??li? siln?. Kate mo?n? bude muset zaplatit cenu za dohodu, kterou uzav?ela – a ??t ?ivot, kter? ??t nechce. Kr?lovna zu??, proto?e Lady d’Angelica zklamala a nesvedla jej?ho syna Sebastiana. Chyst? se ji odsoudit k Olov?n? masce. Lady d’Angelica m? ale vlastn? pl?ny a nenech? se jen tak odstranit. Cora s Emeline se kone?n? dostaly do Kamenova – a to, co tam najdou, je ?okuje. Nejv?ce ?okuj?c? je ale p??chod Sophiina a Katina bratra. Mu?e, kter? nadobro zm?n? osudy v?ech. Jak? tajemstv? o jejich dlouho ztracen?ch rodi??ch skr?v??KLENOT PRO ?LECHTU (Tr?n pro sestry – Kniha p?t?) je p?tou knihou nov? ohromuj?c? fantasy s?rie pln? l?sky, zlomen?ch srdc?, trag?di?, akce, dobrodru?stv?, kouzel, me??, ?arod?jnictv?, drak?, p?edur?en? a nap?t?. Kniha, od kter? se neodtrhnete. Nabit? postavami, do kter?ch se zamilujete, pohybuj?c?ch se ve sv?t?, na kter? jen tak nezapomenete. P?t? kniha ze s?rie vyjde ji? brzy. TR?N PRO SESTRY je skv?l? zah?jen? s?rie, kter? obsahuje kombinaci uv??iteln?ch postav a p?ek??ek, se kter?mi se musej? vyrovnat. Neoslov? jen ml?de?, ale i dosp?l? fanou?ky fantasy, kte?? hledaj? epick? p??b?hy o p??telstv? a dobrodru?stv?. Midwest Book Review (Diane Donovan) KLENOT PRO ?LECHTU (TR?N PRO SESTRY--KNIHA P?T?) MORGAN RICE (P?ELO?IL TOM?? SLAV?K) Morgan Rice Morgan Rice je autorkou epick? fantasy s?gy ?AROD?J?V PRSTEN, kter? obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato s?ga bestsellerem ??slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ??slo jedna tak? jej? dal?? s?gy, jako jsou: s?rie UP??? ?URN?LY, obsahuj?c? 12 knih; s?rie TRILOGIE P?E?IT?, postapokalyptick? thriller; epick? fantasy s?rie KR?LOV? A ?AROD?JOV?, skl?daj?c? se ze ?esti knih; a tak? zbrusu nov? epick? fantasy s?gy KORUNY A SL?VY. Autor?iny knihy jsou dostupn? v ti?t?n? i audio verzi a byly p?elo?eny do v?ce ne? 25 jazyk?. Morgan se r?da zaj?m? o n?zory sv?ch ?ten???, tak?e se pros?m nezdr?hejte nav?t?vit jej? webov? str?nky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se m??ete p?idat do seznamu kontakt?, z?skat knihu zdarma, stejn? jako dal?? ak?n? bonusy, st?hnout si zdarma aplikace, m?t p?ehled o posledn?ch novink?ch, p?idat se na autor?in Facebook ?i Twitter a jednodu?e b?t s Morgan v kontaktu! Vybran? ohlasy na tvorbu Morgan Rice “Pokud jste si mysleli, ?e po p?e?ten? s?gy ?AROD?J?V PRSTEN u? nebudete m?t pro co ??t, m?lili jste se. Ve VZESTUPU DRAK? p?i?la Morgan Rice s n???m, co se zd? b?t p??slibem dal?? brilantn? s?rie, kter? n?s zavede do fantasy sv?ta pln?ho trol?, drak?, odvahy, cti, udatnosti, magie a v?ry ve vlastn? osud. Morgan dok?zala vytvo?it siln? postavy, kter? n?s p?im?j? je obdivovat na ka?d? str?nce... Doporu?uji do knihovny ka?d?ho ?ten??e, kter? miluje dob?e napsanou fantasy literaturu.” --Books and Movie Reviews Roberto Mattos “Akc? nabit? fantasy, kter? jist? pot??? fanou?ky p?edchoz?ch knih od Morgan Rice, stejn? jako fanou?ky d?l jako je s?rie ODKAZ DRA??CH JEZDC? od Christophera Paoliniho…. Fanou?ci fikce pro mlad? budou toto posledn? d?lo Riceov? hltat a pak ?kemrat o p??davek.” --The Wanderer, A Literary Journal (koment?? k Vzestup drak?) “Odu?evn?l? fantasy, kter? do sv?ho p??b?hu sp??d? vl?kna z?had a intrik. Cesta hrdiny je o z?sk?v?n? odvahy a uv?dom?n? si smyslu ?ivota, kter? vede k r?stu, dosp?losti a dokonalosti….Pro v?echny, kdo hledaj? nap?nav? fantasy dobrodru?stv?, hrdiny a ak?n? pojat? sled ud?lost?, kter? ?ene Thora po cest?, na n?? se z mal?ho d?tsk?ho sn?lka postupn? st?v? mlad?m mu?em, jen? neohro?en? ?el? nebezpe??, i kdy? jsou vyhl?dky na p?e?it? b?dn?….A to je pouh? za??tek epick? s?gy pro mlad? ?ten??e.” --Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer) “?AROD?J?V PRSTEN m? v?echny rysy pot?ebn? pro jasn? ?sp?ch: hlavn? i vedlej?? p??b?h, z?hadn? atmosf?ra, state?n? ryt??i a rozkv?taj?c? vztahy, kter? zaceluj? r?ny na zlomen?ch srdc?ch, a d?le tak? podvod ?i zrada. Slibuje dlouh? hodiny z?bavy a jist? uspokoj? v?echny v?kov? kategorie. D?lo najde sv? m?sto v knihovn?ch u v?ech p??znivc? fantasy literatury.” --Books and Movie Reviews, Roberto Mattos “V t?to akc? nabit? prvn? knize epick? fantasy s?rie ?arod?j?v prsten (kter? m? moment?ln? ji? 14 svazk?), Riceov? p?edstavuje ?ten???m ?trn?ctilet?ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jeho? sen je st?t se voj?kem St??brn?ch, elitn? jednotky ryt???, kter? slou?? kr?li… Riceov? skv?le p??e a m? fascinuj?c? p?edpoklady.” --Publishers Weekly Knihy od Morgan Rice INVAZN? KRONIKY VYS?L?N? (Kniha ?. 1) P?IST?N? (Kniha ?. 2) STOUP?N? (Kniha ?. 3) CESTA OCELI POUZE KDO JE HODEN (Kniha ?. 1) TR?N PRO SESTRY TR?N PRO SESTRY (Kniha ?. 1) DV?R PRO ZLOD?JE (Kniha ?. 2) P?SE? PRO SIROTKY (Kniha ?. 3) ?ALOZP?V PRO PRINCE (Kniha ?. 4) KLENOT PRO ?LECHTU (Kniha ?. 5) POLIBEK PRO KR?LOVNY (Kniha ?. 6) KORUNA PRO ZABIJ?KY (Kniha ?. 7) SPONA PRO D?DICE (Kniha ?.8) KORUNY A SL?VY OTROKYN?, BOJOVNICE, KR?LOVNA (Kniha ?. 1) TULA?KA, V?ZE?KYN?, PRINCEZNA (Kniha ?. 2) RYT??, N?SLEDN?K, PRINC (Kniha ?. 3) REBEL, P??EC, KR?L (Kniha ?. 4) VOJ?K, BRATR, ?AROD?J (kniha ?. 5) HRDINKA, ZR?DKYN?, DCERA (kniha ?. 6) VL?DCE, RIVAL, VYHNANEC (kniha ?. 7) V?T?Z, PORA?ENEC, SYN (kniha ?. 8) KR?LOV? A ?AROD?JOV? VZESTUP DRAK? (Kniha ?. 1) POVST?N? STATE?N?CH (Kniha ?. 2) OT??E CTI (Kniha ?. 3) ZROZEN? UDATNOSTI (Kniha ?. 4) ???E ST?N? (Kniha ?. 5) NOC STATE?N?CH (Kniha ?. 6) ?AROD?J?V PRSTEN CESTA HRDINY (Kniha ?. 1) POCHOD KR?L? (Kniha ?. 2) OSUD DRAK? (Kniha ?. 3) POK?IK CTI (Kniha ?. 4) SLAVN? P??SAHA (Kniha ?. 5) ?TOK CHRABR?CH (Kniha ?. 6) OB?AD ME?? (Kniha ?. 7) MOC ZBRAN? (Kniha ?. 8) NEBE KOUZEL (Kniha ?. 9) MO?E ?T?T? (Kniha ?. 10) PANOV?N? OCELI (Kniha ?. 11) ZEM? OH?? (Kniha ?. 12) VL?DA KR?LOVEN (Kniha ?. 13) BRATRSK? P??SAHA (Kniha ?. 14) SEN SMRTELN?K? (Kniha ?. 15) RYT??SK? KL?N? (Kniha ?. 16) DAR BITVY (Kniha ?. 17) TRILOGIE P?E?IT? AR?NA JEDNA: OTROK??I (Kniha ?. 1) AR?NA DV? (Kniha ?. 2) AR?NA T?I (Kniha ?. 3) VAMPIRE, FALLEN P?ED ?SVITEM (Kniha ?. 1) UP??? ?URN?LY PROM?N?N? (Kniha ?. 1) MILOVAN? (Kniha ?. 2) ZRAZEN? (Kniha ?. 3) P?EDUR?ENA (Kniha ?. 4) ??DAN? (Kniha ?. 5) ZASNOUBEN? (Kniha ?. 6) ZASL?BEN? (Kniha ?. 7) NALEZEN? (Kniha ?. 8) VZK???EN? (Kniha ?. 9) TOU??C? (Kniha ?. 10) PROKLET? (Kniha ?. 11) POSEDL? (Kniha ?. 12) V?d?li jste, ?e jsem napsala n?kolik s?ri? knih? Pokud jste je v?echny ne?etli, klikn?te na obr?zek n??e a st?hn?te si jejich ?vodn? knihy! (http://www.morganricebooks.com/read-now/) Chcete knihy zdarma? Zaregistrujte se na e-mail list Morgan Rice a z?skejte zdarma 4 knihy, 3 mapy, 1 aplikaci, 1 hru, 1 grafick? rom?n a exkluzivn? d?rky! Pro registraci nav?tivte: www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com) Copyright © 2018 Morgan Rice. V?echna pr?va vyhrazena. S v?jimkou povolen? podle U.S. Copyright Act 1976, ??dn? z ??st? t?to publikace nesm? b?t, bez p?edchoz?ho svolen? autora, za ??dn?ch okolnost? reprodukov?na, distribuov?na nebo p?ev?d?na do jak?chkoliv jin?ch form?t?, ani uchov?v?na ve sd?len? datab?zi. Tento ebook je licencov?n v?lu?n? pro Va?e osobn? vyu?it?. Tento ebook nesm? b?t d?le prod?v?n nebo darov?n ostatn?m lidem. Pokud chcete knihu sd?let s dal?? osobou, zakupte si pros?m dal?? kopie. Pokud ?tete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Va?e pou?it?, vra?te ji pros?m a po?i?te si svou vlastn? kopii. D?kujeme, ?e respektujete usilovnou pr?ci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynalo?it. Obsah t?to knihy je fiktivn?. Jm?na, osobnostn? charakteristiky, organizace, m?sta, ud?losti a konflikty jsou beze zbytku produktem autor?iny p?edstavivosti, nebo je jejich pou?it? fiktivn?. Jak?koliv podobnost se skute?n?mi osobami, a? ji? ?iv?mi nebo mrtv?mi, je ?ist? n?hodn?. OBSAH KAPITOLA PRVN? (#u9bf638a8-cf9f-53e4-a24f-fea10d37d78a) KAPITOLA DRUH? (#u421474de-e903-59e5-bd4b-751a96e1b04c) KAPITOLA T?ET? (#ud1e882fd-4768-5255-b975-52130f1d3576) KAPITOLA ?TVRT? (#uc2f68693-d3f1-5705-ae0d-15c1f0d4f32a) KAPITOLA P?T? (#uc20f6f83-db14-5627-8511-3455dc7ce4c2) KAPITOLA ?EST? (#uda8464fc-b173-5b50-ac1e-1826e6c68c78) KAPITOLA SEDM? (#ub86422d4-2514-52a8-a388-c39fa901344e) KAPITOLA OSM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DES?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA JEDEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TRN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PATN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?ESTN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA SEDMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA OSMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DEVATEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? P?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?EST? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? SEDM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? OSM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PRVN? Sophia z?rala na mlad?ho mu?e, kter? st?l p??mo p?ed n?. I kdy? v?d?la, ?e by ji m?ly napadat tis?ce ot?zek, neznamenalo to, ?e by pochybovala o tom, kdo ten mlad?k je. Dotek jeho mysli byl a? p??li? bl?zk? tomu, jak ho c?tila s Kate. I jeho rysy byly ve slune?n?m sv?tle a? p??li? podobn?. Byl to jej? bratr. Nemohl to b?t nikdo jin?. V tom v?em byl ale jeden probl?m… „Jak?“ zeptala se Sophia. „Jak je mo?n?, ?e jsi m?j bratr. Nepamatuji… nepamatuji si, ?e bych m?la bratra. Ani nev?m, jak se jmenuje?.“ „Jmenuji se Lucas,“ odpov?d?l. Pomalu sestoupil na molo, na kter?m st?la Sophia s Janem. Pohyboval se plavn?mi pohyby tane?n?ka. Jako by se vzn??el ve vzduchu, a ne?el po hrub?ch prknech, jako v?ichni ostatn?. „A ty se jmenuje? Sophia.“ Sophia p?ik?vla. Pak ho objala. P?i?lo j? to naprosto p?irozen?, naprosto samoz?ejm?. Objala ho pevn?, jako kdyby se b?la, ?e kdy? ho pust?, rozfouk? ho v?tr. Mlad?k se j? musel vyprostit z ob?t?, aby se mohl nadechnout. „Tv? i Katino jm?no jsem se dozv?d?l teprve ned?vno,“ ?ekl. Sophii p?ekvapilo, kdy? si v?imla Sienne, jak se mu ot?r? o nohy. Teprve po chv?li se lesn? ko?ka vr?tila k n?. „Moji u?itel? mi je prozradili, kdy? jsem dosp?l. Kdy? jsem dostal va?i zpr?vu, vyrazil jsem hned, jak to bylo mo?n?. P??tel? v Hedv?bn?ch kraj?ch mi p?j?ili lo?.“ Zd?lo se, ?e m? jej? bratr mocn? p??tele. P?esto to nebyla odpov?? na nejz?sadn?j?? ot?zku. „Jak je mo?n?, ?e m?m bratra?“ zeptala se. „Nepamatuji si na tebe. Nevid?la jsem t? na ??dn?m obraze v Monthys.“ „J?… oni… ukryli m?,“ pronesl Lucas. „Na?i rodi?e v?d?li, ?e je m?r s kr?lovnou velice k?ehk? a ?e by kr?lovna nesnesla, kdyby m?li syna. Roz???ili pov?st, ?e jsem zem?el.“ Sophia se lehce zachv?la. Uc?tila Janovu ruku na pa?i. Bratranc?v dotek ji trochu uklidnil. „Jsi v po??dku?“ zeptal se. „D?t?…“ Ty jsi t?hotn?? Sophia m?la znovu ?pln? jin? pocit ne? s k?mkoli, kdo m?l jej? nad?n?. P?esto to byl pov?dom? pocit. P??jemn? pocit. Jako pocit domova. Jsem, pomyslela si Sophia s ?sm?vem. „Ale m?li bychom mluvit norm?ln?.“ Nebyla si jist?, jestli Jan v?, ?e m? jej? bratr stejnou moc, jako ona, tak se postarala, aby to zjistil. P?ipadalo j? spr?vn? ho varovat a d?t mu tak mo?nost chr?nit si my?lenky. „A ur?it? bychom se toho m?li dozv?d?t v?c,“ pronesl Jan. V hlase mu zazn?vala podez??vavost, kterou Sophia nec?tila. Mo?n? to bylo kv?li my?lenkov?mu spojen?. „Jak m??eme v?d?t, ?e jsi ten, za koho se vyd?v???“ „Ty jsi Jan Skyddar, syn Larse Skyddara?“ zeptal se Lucas. „Moji u?itel? mi o tob? ?ekli ?pln? v?echno. I kdy? m? varovali, ?e t? nem?m kontaktovat, dokud nebudu p?ipraven. Tvrdili, ?e je to nebezpe?n?. ?e m? nep?ijme?. Mo?n? m?li pravdu.“ „Je to m?j bratr, Jane,“ pronesla Sophia. Vzala Lucase za ruku. „C?t?m jeho moc a… no v?dy? se na n?j pod?vej.“ „Nikde o n?m nen? ani zm?nka,“ nedal se Jan. „Oli by se zm?nil, kdyby m?li Dansov? syna. O tob? a Kate toho namluvil spoustu.“ „Aby bylo mo?n? m? ukr?t, bylo nutn? zametat stopy,“ ?ekl Lucas. „P?edpokl?d?m, ?e ostatn?m tvrdili, ?e jsem zem?el je?t? jako nemluvn?. Nediv?m se, ?e mi nev????.“ Sophia se Janovi trochu divila, i kdy? to dok?zala pochopit. Cht?la, aby bylo v?e v po??dku. Cht?la, aby jej?ho bratra v?ichni p?ijali. „Zavedeme ho do hradu,“ pronesla Sophia. „Pokud o n?m n?kdo n?co v?, bude to str?c.“ Zd?lo se, ?e s t?m Jan souhlas?, a tak vyrazili skrz Ishjemme zp?tky do hradu. Proch?zeli mezi d?ev?n?mi domy a stromy, kter? rostly mezi nimi. Sophii p?ipadala Lucasova p??tomnost spr?vn?, jako kdyby se do jej?ho ?ivota vr?til n?kdo, o kom ani nev?d?la, ?e j? chyb?. „Kolik ti je let?“ zeptala se Sophia. „?estn?ct,“ odpov?d?l. To znamenalo, ?e byl mlad?? ne? ona, ale star?? ne? Kate. Nebyl to nejstar?? potomek, ale nejstar?? syn ano. Sophia ch?pala, jak nebezpe?n? to mohlo p?ipadat kr?lovn? vdov?. P?esto je ale jeho odchod p?ed probl?my neochr?nil. „A ?il jsi v Hedv?bn?ch kraj?ch?“ zeptal se Jan. Zn?l skoro jako kdyby pokl?dal ot?zku u v?slechu. „Tam i na n?kolika dal??ch m?stech na vn?j??ch ostrovech,“ odpov?d?l Lucas. Poslal Sophii my?lenku velk?ho, ale n?zk?ho domu. M?stnosti byly rozd?len? hedv?bn?mi z?v?sy a ne st?nami. „Myslel jsem, ?e je norm?ln? b?t vychov?v?n u?iteli. Tak? jsi n?jak? m?la?“ „Ani ne.“ Sophia na okam?ik zav?hala a pak mu poslala my?lenku na D?m necht?n?ch. Vid?la, jak Lucas, jej? bratr, stiskl ?elisti. „Zabiju je,“ sl?bil a mo?n? pr?v? jeho prohl??en? pomohlo tomu, aby ho Jan p?ijal, proto?e ten jen souhlasn? p?ik?vl. „Kate t? p?edb?hla,“ podotkla Sophia. „Bude se ti l?bit.“ „Podle toho, co ??k??, bych m?l doufat, ?e se budu l?bit j? j?,“ odpov?d?l. O tom Sophia nijak nepochybovala. Lucas byl jejich bratr a Kate to bude c?tit stejn? jasn?, jako ona. Jak se zd?lo, budou si ti dva sed?t. Zd?lo se, ?e budou m?t hodn? spole?n?ho a nebude mezi nimi tolik rozd?l? jako mezi Kate a Sophi?. „Pokud jsi vyrostla… tam,“ ozval se Lucas, „jak ses dostala sem, Sophie?“ „To je dlouh? a komplikovan? p??b?h,“ ujistila ho Sophia. Jej? bratr pokr?il rameny. „No, vypad? to, ?e do hradu je je?t? dlouh? cesta a j? bych se toho r?d dozv?d?l co nejv?c. M?m pocit, ?e jsem byl pry? a? moc dlouho.“ Sophia se sna?ila a p?kn? popo?ad? mu v?e vypr?v?la. Od ?t?ku z Domu necht?n?ch, p?es pr?nik do pal?ce, l?sku Sebastianovi i to, jak musela odej?t. Jak ji znovu zajali… „Zd? se, ?e jsi toho hodn? za?ila,“ pronesl Lucas. „A to jsi mi je?t? ne?ekla, jak to v?echno vedlo k tomu, ?e jsi skon?ila tady.“ „Byla tam jedna um?lkyn? – Laurette van Klett.“ „Ta, kter? t? namalovala? V?etn? toho tetov?n??“ zeptal se Lucas. Z jeho t?nu se zd?lo, ?e ji za?adil mezi ostatn?, kte?? Sophii t?rali. Tak to ale nebylo. „Namalovala prost? to, co vid?la,“ prohl?sila Sophia. Byla jedn?m z lid?, v??i nim? Sophia nec?tila ??dnou zlost. „A v?imla si podoby m?ho portr?tu a portr?tu moj? matky. Bez n? bych ani nev?d?la, co m?m hledat.“ „Pak j? dlu??me n?? vd?k,“ pronesl Jan. „A co ty, Lucasi? Zm?nil ses o sv?ch u?itel?ch. Copak t? u?ili? ??m ses podle nich m?l st?t?“ Sophia m?la znovu pocit, jako by se ji jej? bratranec sna?il p?ed bratrem chr?nit. „U?ili m? jazyky a politiku, boj a tak? z?klady toho, jak vyu??vat nad?n?, kter? m?me,“ odpov?d?l Lucas. „U?ili t?, co d?lat, kdybys m?l nastoupit na tr?n?“ zeptal se Jan. Sophia te? ch?pala ??st jeho obav. Myslel si, ?e Lucas p?i?el, aby ji p?edb?hl. Kdyby m?la b?t up??mn?, ?ekla by, ?e si jej? bratranec d?l? v?t?? starosti ne? ona sama. Ona toti? nijak netou?ila po tom, aby usedla na tr?n po kr?lovn? vdov?. „Mysl?? si, ?e jsem p?i?el, abych si zabral tr?n pro sebe?“ zeptal se Lucas a zavrt?l hlavou. „Dle sv?ho nejlep??ho v?dom? a sv?dom? m? nau?ili, jak se chovat jako ?lechtic. Tak? m? u?ili, ?e nic nen? d?le?it?j?? ne? rodina. Nic. Proto jsem p?i?el.“ Sophia, na rozd?l od Jana, c?tila, ?e mluv? up??mn?. Sta?ilo j? to – v?c ne? dost. Pom?halo j? to, aby se c?tila… bezpe?n?. Ona a Kate na sebe vz?jemn? spol?haly tak dlouho. A te? m?ly spoustu dal??ch p??buzn?ch, str?ce… a bratra. Sophia ani nedok?zala popsat, jak moc se jej? sv?t rozrostl. Jedinou v?c?, kter? to je?t? mohla vylep?it, by bylo, kdyby dorazil Sebastian. Jeho nep??tomnost byla jako d?ra, kterou nejde zaplnit. „Tak?e,“ pronesl Lucas. „Otec tv?ho d?t?te je synem ?eny, kter? na??dila smrt na?ich rodi???“ „Mysl?? si, ?e je to kv?li tomu moc komplikovan??“ zeptala se Sophia. Lucas nap?l pokr?il rameny. „Komplikovan? to je. Moc komplikovan?? To z?le?? na tob?. Pro? tu nen??“ „To nev?m,“ p?iznala Sophia. „P??la bych si, aby tu byl.“ Alespo?, ?e u? dorazili do hradu. Zam??ili do hlavn?ho s?lu. Zpr?va o Lucasov? p??chodu je musela p?edb?hnout, proto?e jejich ?irok? p??buzenstvo u? bylo p?ed s?lem a ?ekalo na n?. Dokonce i Rika s obvazem p?ekr?vaj?c?m zran?n? v jej? tv??i, kter? utr?ila, kdy? br?nila Sophii. Pr?v? k n? Sophia zam??ila nejd??v. Vzala jej? dlan? do sv?ch. „Jsi v po??dku?“ zeptala se. „A ty?“ odpov?d?la Rika ot?zkou. „A co d?t??“ „V?echno je dobr?,“ ujistila ji Sophia. Rozhl?dla se. „Je tu Kate?“ Ulf zavrt?l hlavou. „Friga ani j? jsme ji dnes nevid?li.“ Hans si odka?lal. „Nem??eme ?ekat. Mus?me j?t d?l. Otec ?ek?.“ Zn?l skute?n? v??n?. V tu chv?li si Sophia vzpomn?la, jak se ostatn? tv??ili, kdy? se tu objevila ona a Kate. V Ishjemme si museli d?vat pozor na to, kdo p?i?el a tvrdil, ?e pat?? do rodiny. Sophia si te? p?ipadala t?m?? stejn? nerv?zn? jako tenkr?t, kdy? p?i?la poprv? a chystala se ozn?mit sv?j p?vod. Lars Skyddar st?l p?ed tr?nem a ?ekal je s v??n?m v?razem ve tv??i. Jako kdyby m?l p?ijmout vyslance z dalek? zem?. Sophia sv?rala bratrovu ruku a pomalu se k n?mu bl??ila. Jej?ho str?ce to pon?kud p?ekvapilo. „Str??ku,“ pronesla, „tohle je Lucas. To on dorazil z Hedv?bn?ch kraj?. Je to m?j bratr.“ „??kal jsem j?, ?e to nen? mo?n?,“ pronesl Jan. „?e—“ Lars Skyddar ale zvedl ruku. „Byl tu jeden chlapec. Myslel jsem… ?ekli mi… dokonce i mn? tvrdili, ?e zem?el.“ Lucas ud?lal krok kup?edu. „Nezem?el jsem. Skr?val jsem se.“ „V Hedv?bn?ch kraj?ch?“ „U spr?vce Ko,“ odpov?d?l Lucas. Zd?lo se, jako by vysloven? toho jm?na Sophiinu str?ci sta?ilo. Vykro?il a objal Lucase stejn? pevn? a p??telsky, jako to ud?lala Sophia, kdy? ho poznala. „Myslel jsem, ?e n?vrat m?ch nete?? bude t?m nejlep??m, co se mi kdy stane,“ ?ekl. „Netu?il jsem, ?e to je?t? vylep?? n?vrat synovce. Tohle mus?me oslavit!“ Zd?lo se naprosto jasn?, ?e bude hostina. Stejn? tak jasn? bylo, ?e nen? dost ?asu na jej? p??pravu. Pr?v? proto se kolem okam?it? za?ali hem?it slou??c? a hore?nat? za?ali s p??pravami. Zd?lo se, ?e Lucas se Sophi? jsou jedin?mi pevn?mi body ve zmatku kolem. Dokonce i jejich p??buzn? se toti? vrhli do p??prav. To je tu po??d takov? zmatek? zeptal se Lucas, kdy? kolem nich prob?hl p?ltucet slou??c?ch s velk?mi t?cy. Mysl?m, ?e jen, kdy? doraz? nov? ?len rodiny, odpov?d?la Sophia. St?la a p?em??lela, jestli se m? zeptat na ot?zku, kter? j? vrtala hlavou. „A? jde o cokoli, ptej se,“ vyzval ji Lucas. „V?m, ?e toho mus? b?t hodn?, co chce? v?d?t.“ „??kal jsi, ?e t? vychovali u?itel?,“ pronesla Sophia. „Znamen? to… jsou m?, na?i, rodi?e… oni nejsou v Hedv?bn?ch kraj?ch?“ Lucas zavrt?l hlavou. „Nebo alespo? ne tam, kde bych je mohl naj?t. A to jsem je hledal u? n?jakou dobu.“ „Taky jsi je hledal? Tvoji u?itel? ti ne?ekli, kde jsou?“ zeptala se Sophia. Povzdechla si. „Omlouv?m se. Zn?m te?, jako bych nem?la radost, ?e m?m bratra. Ale m?m radost. Jsem r?da, ?e tu jsi.“ „Bylo by ale lep??, kdybychom byli v?ichni, ?e?“ h?dal Lucas. „Ch?pu t?, Sophie. M?m te? dv? sestry, bratrance a sest?enice… ale p?esto bych cht?l m?t i rodi?e.“ „Nemysl?m, ?e to je n?co ?patn?ho,“ usm?la se Sophia. „Mo?n? je a mo?n? nen?. Spr?vce Ko tvrd?, ?e v?ci jsou takov?, jak? jsou. A z touhy po n??em jin?m pramen? bolest. Abych pravdu ?ekl, v?t?inou takhle mluvil, zat?mco pop?jel v?no a nech?val se mas?rovat vonn?mi oleji.“ „V?? alespo? n?co o tom, kde by na?i rodi?e mohli b?t?“ zeptala se Sophia. Lucas p?ik?vl. „Nev?m, kam ode?li,“ ?ekl, „ale v?m, jak je naj?t.“ KAPITOLA DRUH? Kate otev?ela o?i ve chv?li, kdy sv?tlo kolem n? za?alo matn?t. Sna?ila se vzpomenout si, kde je a co se stalo. Pamatovala si, ?e se sna?ila probojovat k Siobhanin? font?n?. Vrazila me? do z???c? koule, kter? ji v?zala jako ?arod?j?inu u?ednici. Tohle pouto zni?ila. Zv?t?zila. Zd?lo se, ?e te? je n?kde na voln?m prostranstv?. Haxin p??bytek ani jeskyn?, kter? ukr?val, nebyly nikde v dohledu. Okol? nevypadalo jako Ishjemme, nebo si ho alespo? Kate nevybavovala. P?esto by se louky a ob?asn? stromov? h?jky mohly nach?zet n?kde v jeho okol?. Nebo v to Kate alespo? doufala. Pokud by to tak nebylo, znamenalo by to, ?e ji magie p?enesla n?kam, kde Kate v ?ivot? nebyla. I p?es obavy, kter? v n? vzbuzovala p?edstava pobytu na nezn?m?m m?st?, se Kate poprv? po dlouh? dob? c?tila skute?n? voln?. Dok?zala to. Probojovala se p?es p?ek??ky, kter? j? do cesty kladla Siobhan i jej? vlastn? mysl a osvobodila se z ?arod?j?iny moci. Vedle toho se nutnost naj?t cestu zp?tky do ishjemmsk?ho hradu jevila jako drobnost. Kate si n?hodn? zvolila sm?r a odhodlan? vyrazila. Zat?mco ?la, p?em??lela, co bude d?lat s nov? nabytou svobodou. Samoz?ejm?, ?e bude chr?nit Sophii. Nad t?m ani nemusela p?em??let. Pom??e j? s p??? o d?t?, a? u? to bude hol?i?ka nebo chlapec. Mo?n?, ?e po?le zpr?vu Willovi a pozve ho k sob?, i kdy? vzhledem k nadch?zej?c? v?lce to asi nebude snadn?. Rozhodn? najde sv? rodi?e. Ano, to byl dobr? n?pad. Sophia nebude vzhledem ke sv?mu t?hotenstv? moct cestovat po sv?t?, tak?e se o to bude muset postarat Kate. „Nejd??v mus?m zjistit, kde jsem,“ p?ipomn?la si. Rozhl?dla se, ale st?le nikde nevid?la nic pov?dom?ho. V?imla si ale ?eny, kter? nedaleko pracovala na poli. Op?rala se o hr?b? a vyhrab?vala plevel. Mo?n?, ?e by j? mohla pomoct. „Zdrav?m!“ vyk?ikla Kate. ?ena vzhl?dla. Byla star?, tv?? j? lemovaly vr?sky zp?soben? mno?stv?m pro?it?ch ?trap. Ozbrojen? Kate j? nejsp?? musela p?ipadat jako zlod?jka nebo lupi?ka. I tak se ale usm?la. Lid? v Ishjemme byli p??tel?t?. „Taky t? zdrav?m,“ pronesla ?ena. „Prozrad?? mi sv? jm?no?“ „Jmenuji se Kate.“ A proto?e m?la pocit, ?e to nesta??, proto?e te? to o sob? mohla ??kat, dodala: „Kate Danse, dcera Alfreda a Kristiny Danse.“ „Dobr? jm?no,“ pok?vala ?ena hlavou. „Co t? sem p?iv?d??“ „J?… nev?m,“ p?iznala Kate. „Tak trochu jsem se ztratila. Doufala jsem, ?e m? nasm?ruje?.“ „Samoz?ejm?,“ prohl?sila ?ena. „Je mi ct?, ?e jsi sv??ila sv?j osud do m?ch rukou. To p?ece d?l??, nebo ne?“ To zn?lo pon?kud zvl??tn?, ale Kate nev?d?la, kde te? je. Mo?n?, ?e tu lid? mluvili takhle divn?. „Ano, asi ano,“ ?ekla. „Sna??m se naj?t cestu zp?t do Ishjemme.“ „Samoz?ejm?,“ zopakovala ?ena. „J? zn?m cestu kamkoli. P?esto si mysl?m, ?e ka?d? slu?ba si zaslou?? protislu?bu.“ Pot??kala hr?b?. „Pomalu m? opou?t?j? s?ly. V?nuje? mi svoji s?lu, Kate?“ Pokud by ji to dostalo zp?tky do Ishjemme, prohrabala by Kate t?eba tucet pol?. Nemohlo to b?t o nic hor?? ne? ?koly, kter? dost?vala v Dom? necht?n?ch, ani t???? ne? pr?ce v Thomasov? kov?rn?. „Ano,“ souhlasila Kate a nat?hla se po hr?b?ch. ?ena se zachechtala, o krok ustoupila a st?hla ze sebe pl???. Jak z n? pl??? sklouz?val, ?ena jako by se m?nila. N?hle p?ed Kate st?la Siobhan. I okol? se zm?nilo a Kate n?hle a? moc dob?e ch?pala, kde je. St?le je?t? byla ve snu, ritu?l st?le prob?hal. Kate se vrhla kup?edu. V?d?la, ?e jej? jedin? ?ance spo??v? v tom, ?e Siobhan okam?it? zabije. ?arod?jnice ale byla rychlej??. Zav??ila pl??t?m, kter? se n?jak?m zp?sobem zm?nil v bublinu energie, kter? Kate zadr?ela jako n?jak? pr?hledn? cela. „Tohle nem??e?,“ vyk?ikla Kate. „U? nade mnou nem?? moc!“ „Nem?la jsem,“ pronesla Siobhan. „Ale sv??ila jsi mi sv?j osud, sv? jm?no a svoji s?lu. Tady, na tomto m?st?, m? v?echno sv?j v?znam.“ Kate ude?ila p?st? do bubliny, ale ta jej? n?por vydr?ela. „Na tv?m m?st? bych tu bublinu neni?ila, moje drah? Kate,“ usm?la se Siobhan. „Jsi daleko od st??brn? stezky.“ „Nem??e? m? nutit, abych se znovu stala tvoj? u?ednic?,“ obo?ila se na ni Kate. „Nem??e? m? nutit, abych za tebe zab?jela.“ „Ach, to u? je d?vno minulost?,“ ?ekla Siobhan. „Kdybych v?d?la, ?e mi zp?sob?? takov? probl?my, nikdy bych z tebe svoji u?ednici neud?lala. N?kter? v?ci ale nedok??u p?edpov?d?t ani j?.“ „Kdy? jsem tak probl?mov?, pro? m? nenech?? j?t?“ zkusila to Kate. U? kdy? to do?ekla, bylo j? jasn?, ?e si t?m nijak nepom??e. Drzost? si mohla jedin? p?it??it. „Nechat t? j?t?“ zeptala se Siobhan. „Uv?domuje? si, co jsi provedla, kdy? jsi vrazila me? s m?mi vlastn?mi runami do moj? font?ny? Kdy? jsi p?eru?ila na?e pouto, ani? by ses starala o n?sledky?“ „Nedala jsi mi na vybranou,“ h?jila se Kate. „Ty—“ „Ty jsi zni?ila z?klad moj? moci,“ p?eru?ila ji Siobhan. „Jen tak jsi j? zni?ila obrovskou ??st. Skoro jsem ani nem?la s?lu p?e??t. Ale na?t?st? toho v?m dost. M?m sv? zp?soby, jak p?e??t.“ Pokynula a scen?rie kolem bubliny se zat?epotala. Te? Kate vid?la vnit?n? prostor Haxiny chalupy, poset? rytinami run a postav. Runov? ?arod?jnice sed?la na ?idli a pozorovala Katino nehybn? t?lo. O?ividn? ho vyt?hla nebo vynesla z hlubin jeskyn?. „Moje font?na m? udr?ovala na?ivu,“ pronesla Siobhan. „Te? pot?ebuji n?co, do ?eho bych mohla vstoupit. A zd? se, ?e tu je jedna pr?zdn? n?doba.“ „Ne!“ vyk?ikla Kate a znovu ude?ila do bubliny. „Ach, neboj se,“ uklid?ovala ji Siobhan. „Nebudu tam dlouho. Asi jen tak dlouho, ne? zabiju tvoji sestru.“ Kate p?i t?ch slovech ztuhla krev v ?il?ch. „Pro?? Pro? chce?, aby Sophia zem?ela? To mi tak moc chce? ubl??it? Zabij rad?ji m?. Pros?m.“ Siobhan se na ni pozorn? zad?vala. „Ty bys za sestru opravdu polo?ila ?ivot, ?e ano? Zab?jela bys kv?li n?. Zem?ela bys pro ni. Ale te? nic z toho nesta??.“ „Pros?m, Siobhan, na kolenou t? pros?m!“ vyk?ikla Kate. „Pokud jsi tohle necht?la, m?la jsi d?lat, co jsem ti ?ekla,“ nedala se Siobhan. „S tvoj? pomoc? jsem mohla zm?nit osud tak, aby byl m?j domov u? nav?dy v bezpe??. M?la bych moc. Te? jsi m? o tuhle mo?nost p?ipravila a j? pot?ebuji ??t.“ Kate p?esto nech?pala, pro? by m?la Sophia zem??t. „Pak ?ij v m?m t?le,“ ?ekla. „Ale neubli?uj Sophii. K tomu nem?? d?vod.“ „M?m spoustu d?vod?,“ pronesla Siobhan. „Mysl?? si, ?e p?evlek za mlad?? sestru vl?dkyn? mi sta??? Mysl?? si, ?e zem??t za jedin? lidsk? ?ivot sta??? Tvoje sestra ?ek? d?t?. D?t?, kter? bude vl?dnout. Je?t? jako nenarozenou v?c ho zformuji podle sebe. Zabiju ji a d?t? z n? vyrvu. Zmocn?m se ho a vyrostu s n?m. Stanu se t?m, ??m se pot?ebuju st?t.“ „Ne!“ vyk?ikla Kate, kdy? si uv?domila, co to znamen?. „Ne.“ Siobhan se zasm?la krut?m sm?chem. „Tv? t?lo zab?j? ve chv?li, kdy j? zabiju Sophii,“ pronesla. „A ty z?stane? tady, zachycen? mezi sv?ty. Douf?m, ?e si u??v??, ?e u? mi nemus?? slou?it, u?ednice.“ Za?ala n?co mumlat a zd?lo se, jako by se rozpl?vala. Obraz Haxiny chalupy ale z?st?val st?le z?eteln?. Kdy? si Kate v?imla, jak se jej? t?lo nadechuje, rozk?i?ela se. „Haxo, ne, to nejsem j?!“ k?i?ela. Sna?ila se stejn? sd?len? vyslat i pomoc? my?lenky, ale nic se nestalo. Na druh? stran? energetick? bubliny se toho d?lo hodn?. Siobhan lapala po dechu, otev?ela o?i a posadila Katino t?lo. „Pomalu, Kate,“ uklid?ovala ji Haxa, ani? by vstala. „Hodn? jsi toho pro?ila.“ Kate sledovala vlastn? t?lo, jak se nejist? protahuje. Jako by si jeho obyvatel cht?l p?ipomenout, kde m? v?echny kon?etiny. Haxe se muselo zd?t, ?e je st?le dezorientovan? z toho, co m?la za sebou. Kate ale v?d?la, ?e si Siobhan zvyk? na nov? t?lo a zkou??, co um? a neum?. Nakonec rozechv?le vstala. Prvn? krok byl vratk?, ale v druh?m u? bylo zn?t sebev?dom?. Tasila Katin me? a n?kolikr?t j?m ?vihla vzduchem, jako kdyby zkou?ela jeho vyv??en?. Haxa se zatv??ila pon?kud vyd??en?, ale ani se nehnula. Nejsp?? si myslela, ?e pr?v? tak by si Kate ov??ovala koordinaci pohyb?. „V??, kde jsi?“ zeptala se Haxa. Siobhan se na ni zad?vala Katin?ma o?ima. „Ano, v?m.“ „A v??, kdo jsem j??“ „Jsi ta, kter? si ??k? Haxa a sna?? se skr?t sv? prav? jm?no. Star?? se o runy. Nic jsem proti tob? nem?la a? do doby, kdy ses rozhodla pomoct m? u?ednici.“ Kate ze sv?ho m?sta sledovala, jak se v Haxin? obli?eji objevila ?ist? hr?za. „Ty nejsi Kate.“ „Ne,“ pronesla Siobhan. „Nejsem.“ Pohnula se tak rychle a prudce, jak j? jen Katino t?lo dovolilo. Rychle bodla lehk?m me?em, tak?e se zd?lo, jako by Haxu do hrudi zas?hl blesk. Hrot me?e vyjel Haxe ze zad. „Jm?na maj? jednu pot??,“ prohl?sila Siobhan. „Daj? se pou??t jen, kdy? m?? hlas, kter?m bys je ?ekla. Nem?la ses mi stav?t do cesty, runov? ?arod?jnice.“ Nechala Haxu padnout k zemi a pak vzhl?dla, jako by v?d?la, odkud je Kate sleduje. „Zem?ela kv?li tob?. Sophia zem?e kv?li tob?. Jej? d?t? a tohle kr?lovstv? budou m?. Jen kv?li tob?. Chci, abys nad t?m p?em??lela, Kate. P?em??lej nad t?m, a? bublina splaskne a p?ijdou si pro tebe tv? d?sy.“ M?vla rukou a obraz vybledl. Kate se vrhla proti bublin?. Cht?la se dostat ven. Cht?la naj?t zp?sob, jak Siobhan zastavit. Kdy? se sv?t kolem zm?nil v ?e?, zarazila se. Siobhan u? se ji nesna?ila oblouznit. Okol? te? bylo ?ediv?, p?evalovaly se v n?m chuchvalce mlhy a v d?lce se t?pytil st??b?it? odlesk. Byl tak daleko, a? m?la Kate pocit, ?e si ho mo?n? jen p?edstavuje. Z mlhy se za?aly vyno?ovat postavy. Kate pozn?vala tv??e lid?, kter? zabila: Maskovan?ch sester, voj?k?, n?kolika mu?? lorda Cranstona i mu?e P?na vran. V?d?la, ?e jde jen o jejich obrazy, a ne o skute?n? duchy, ale to nijak nem?rnilo d?s, kter? se j? zmoc?oval. Rozt??sly se j? ruce a Kate m?la pocit, ?e me?, kter? m? u sebe, je vlastn? k ni?emu. Objevila se Gertrude Illiard a v ruce sv?rala pol?t??. „J? p?jdu jako prvn?,“ k?vla na ni. „Budu t? dusit tak, jako jsi dusila ty m?, ale nezem?e?. Tady ne. Nez?le?? na tom, co ti provedeme, stejn? nezem?e?, i kdy? o to bude? ?kemrat.“ Kate se rozhl?dla a v?imla si, ?e ka?d? z nich n?co nese. A? u? to byl n?? nebo bi?, me? nebo ?krtidlo. Ka?d? z nich jako by tou?il jen po tom, aby j? ubl??il. Kate v?d?la, ?e jakmile budou moct, hned se na ni vrhnou. Bublina kolem sl?bla, byla st?le pr?svitn?j??. Kate sev?ela me? a v duchu se p?ipravovala na to, co ji ?ekalo. KAPITOLA T?ET? Emeline n?sledovala Ashu, Vincenta a ostatn? v?esovi?ti za Pramenem. Pevn? sv?rala Coru za p?edlokt?, aby se v mlze, kter? z v?esovi?? stoupala, vz?jemn? neztratily. „Dok?zaly jsme to,“ vydechla Emeline. „Na?ly jsme Kamenov.“ „To sp?? Kamenov na?el n?s,“ podotkla Cora. Na tom n?co bylo, vzhledem k tomu, ?e je obyvatel? Kamenova zachr?nili p?ed popravou. Kdy? Emeline zav?ela o?i, m?la pocit, ?e st?le c?t? ohe? hranice, na kter? m?la uho?et. ?tiplav? d?m, kter? se j? dral do nosu. Nel?bilo se j? to ani trochu. „A nav?c,“ pokra?ovala Cora, „mysl?m, ?e abychom n?co na?ly, musely bychom to nejd??v vid?t.“ L?b? se mi tvoje zv???tko, uc?tila Emeline Ashinu my?lenku. V?dycky tolik mluv?? ?ena, kter? p?sobila dojmem jednoho z kamenovsk?ch velitel? nezastavovala. Jej? dlouh? kab?t klouzal po v?esu, ?irok? klobouk ji chr?nil p?ed padaj?c? vlhkost?. Ona nen? ??dn? zv???tko, odpov?d?la Emeline. P?vodn? to cht?la ??ct nahlas, aby ji Cora sly?ela. Pak si ale uv?domila, ?e bude lep??, kdy? to neusly??. Pro? se jinak starat o n?koho Norm?ln?ho, kdy? ho nem?? jako dom?c? zv???tko? zeptala se Asha. „Ashy si nev??mej,“ pronesl Vincent nahlas. Byl vy??? ne? ony dv?, doslova se nad nimi ty?il. I p?es svoji v??ku a ohromnou ?epel, kter? p?ipom?nala sp?? ?eznick? sek??ek, byl p??tel?t?j?? ne? Asha. „Nechce se j? v??it, ?e by n?kdo bez na?eho nad?n? mohl zapadnout. Na?t?st? nejsme v?ichni takov?. A co se t?k? mlhy, chr?n? n?s. Ten, kdo m? v??i Kamenovu nep??telsk? ?mysly v n? bloud? a Kamenov nikdy nenajde. Ztrat? se.“ „A ty, kdo n?m cht?j? ubl??it, m??eme lovit,“ pronesla Asha, a ne zrovna p??jemn? se usm?la. „U? tam ale budeme. Mlha se za chv?li zvedne.“ A skute?n?, po n?kolika kroc?ch jako by vstoupili na rozlehl? ostrov obklopen? mlhou. Ostrov byl rozhodn? v?t?? ne? Ashton. Rozhodn? nebyl ale tak zastav?n?. Zd?lo se, ?e tady p?evl?d? norm?ln? krajina s poli, na kter?ch lid? p?stovali zeleninu. O n?co d?l byl asi po ramena vysok? k?men usazen? p?ed p??kopem. Na Emeline nep?sobil jako orienta?n? bod, ale sp??e jako n?jak? obrann? opat?en?. V tu chv?li tak? uc?tila z?chv?v moci a zamyslela se, jestli za t?m v??m nen? n?co v?c. Na dohled tak? byly ?ady kamenn?ch a do zem? nap?l zapu?t?n?ch dom? se st?echami z ra?eliny a drn?. N?kter? byly kulat? a p?sobily prastar?m dojmem. Uprost?ed v?eho byl velk? kamenn? kruh pln? lid?. Kone?n? na?ly Kamenov. „Poj?te,“ vyzvala je Asha a zam??ila ke kruhu. „Mus?me v?s p?edstavit a postarat se, aby v?s n?kdo nezabil jako n?hodn? vet?elce.“ Emeline ji chv?li sledovala a pak se obr?tila k Vincentovi. „To je v?dycky takov??“ zeptala se. „V?t?inou je je?t? hor??,“ odpov?d?l Vincent. „Ale pom?h? n?m s ochranou. Poj?te, ob? byste m?ly vid?t sv?j nov? domov.“ Zam??ily ke kamenn? vesnici. Ostatn? je n?sledovali, n?kte?? odb?hali pozdravit p??tele na pol?ch. „Vypad? to na opravdu n?dhern? m?sto,“ pronesla Cora. Emeline byla r?da, ?e se j? tu l?b?. Sama si nebyla jist?, co by d?lala, kdyby se jej? p??telkyn? rozhodla, ?e Kamenov nakonec nebude jej?m ?to?i?t?m. „Taky je,“ k?vl Vincent. „Nejsem si jist?, kdo to tu zalo?il, ale brzy se tu za?ali shroma??ovat takov?, jako jsme my.“ „Ti, kdo maj? moc,“ pronesla Emeline. Vincent pokr?il rameny. „Tak to ??k? Asha. Osobn? tohle m?sto rad?ji pova?uji za domov pro ty, kdo nemaj? kam jinam j?t. Ob? jste tu v?tan?.“ „Prost? jen tak?“ zeptala se Cora. Emeline p?edpokl?dala, ?e jej? podez??vavost m? hodn? co do ?in?n? s t?m, na co u? na cest? narazily. Zd?lo se, ?e t?m?? ka?d?, koho potkaly, je cht?l bu? okr?st, zotro?it nebo jim prov?st n?co je?t? hor??ho. Musela uznat, ?e i ona by byla podez??vav?. Na druhou stranu tohle ale byli lid?, jako ona sama. Cht?la jim v??it. „Z nad?n? tv? p??telkyn? je jasn?, ?e je jednou z n?s, zat?mco ty… poch?z?? z Domu necht?n?ch?“ Cora p?ik?vla. „V?m, jak? to je,“ pronesl Vincent. „Vyrostl jsem na m?st?, kde mi tvrdili, ?e za svoji svobodu mus?m zaplatit. Stejn? tak i Asha. Zaplatila krv?. Proto ciz?m moc nev???.“ Emeline si uv?domila, ?e v tu chv?li mysl? na Kate. Zaj?malo by ji, co se se Sophiinou sestrou stalo. Poda?ilo se j? naj?t Sophii? Byla tak? na cest? do Kamenova nebo se pokou?ela dostat do Ishjemme? Netu?ila, jak by to mohla zjistit. Mohla ale doufat. Zam??ily k vesnici a n?sledovaly Vincenta. Na prvn? pohled to mo?n? vypadalo jako norm?ln? vesnice, ale p?i bli???m zkoum?n? si Emeline v??mala rozd?l?. Vid?la runy a zna?ky vyryt? do kamen? i d?eva staveb. C?tila vibrace tuct? lid? s nad?n?m na jednom m?st?. „Je tu takov? ticho,“ pronesla Cora. J? to tak mo?n? p?ipadalo, ale v?d?la, ?e tu prob?h? mno?stv? hovor?. Lid? ale komunikovali p??mo my?lenkami. Zd?lo se, ?e je to tu stejn? b??n?, jako mluvit nahlas. Mo?n? je?t? b??n?j??. A ne?lo jen o tohle. U? vid?la, co um? m?stn? l??itel – Tabor. Lid? tu ale m?li i jin? nad?n?. N?jak? chlapec hr?l sko??pky, ani? by se jich dotknul. Byl tu mu?, kter? rozsv?cel sv?ce, ani? by k tomu pot?eboval pom?cky. Dokonce tu byl kov??, kter? pracoval bez ohn?. Zd?lo se, ?e kov reaguje p??mo na jeho dotek. „Ka?d? m?me n?jak? dar,“ pronesl Vincent. „Nashrom??dili jsme v?domosti, abychom mohli pom?hat t?m, kdo nemaj? nad?n?.“ „L?bila by se ti Sophia, na?e p??telkyn?,“ pronesla Cora. „Zd?lo se, ?e byla t?m?? v?emocn?.“ „Skute?n? mocn? jedinci jsou v?jime?n?,“ prohl?sil Vincent. „Ti, kte?? vypadaj? nejsiln?j??, jsou ?asto ti nejv?ce sv?zan?.“ „A p?esto se v?m da?? vyvol?vat mlhu, kter? se rozprost?r? na m?le daleko,“ podotkla Emeline. V?d?la, ?e na to nesta?? jen trocha moci. Pr?v? naopak. „To d?l?me spole?n?,“ odpov?d?l Vincent. „Pokud z?stanete, nejsp?? bude? muset p?isp?t, Emeline.“ Pokynul ke kruhu uprost?ed vesnice. Sed?li tam lid? na kamenn?ch sed?tk?ch. Emeline c?tila moc, kter? kruhem v??ila, i kdy? se zd?lo, ?e nikdo nic ned?l?, ?e v?ichni jen z?raj? do pr?zdna. Jedna z postav vstala, vypadala neskute?n? unaven?. Vy?la z kruhu a vyst??dal ji jin? vesni?an. To by Emeline nikdy nenapadlo. Nejmocn?j?? z nich z?sk?vali svoji moc vys?n?m s?ly odjinud. Sly?ela o ?arod?jnic?ch, kter? vys?valy lidsk? ?ivoty. Sophia nejsp?? z?sk?vala moc ze samotn? zem?. Vzhledem k tomu, k?m byla, to dokonce d?valo smysl. Tohle ale… tohle byla vesnice pln? lid?, kte?? spole?n? odevzd?vali svou moc, aby byla n???m v?c ne? jen sou?tem jednotliv?ch ??st?. Jakou s?lu by spole?n? dok?zali stvo?it? „Pod?vej, Coro,“ pronesla a uk?zala kup?edu. „Oni chr?n? celou vesnici.“ Cora vykulila o?i. „Oni… m??e to d?lat kdokoli?“ „Kdokoli, kdo m? jen ?petku moci,“ odpov?d?l Vincent. „Kdyby to zkou?el n?kdo bez nad?n?, bu? by se nestalo v?bec nic, nebo…“ „Nebo?“ zeptala se Emeline. „Nebo by to z n?j vys?lo ?ivot. Nen? zrovna bezpe?n? to zkou?et.“ Emeline vid?la, jak se p?itom Cora zatv??ila, ale jej? v?raz se rychle zm?nil. P??li? ji zam?stn?valo rozhl??en? se po vesnici. Jako by se sna?ila p?ij?t na to, jak to v?echno funguje. „Poj?te,“ vyzval je Vincent. „T?mhle sm?rem je pr?zdn? d?m.“ Zavedl je ke staven? s kamenn?mi st?nami. Nebylo nijak velk?, ale pro dv? p??telkyn? bylo velk? a? dost. Kdy? Vincent otev?el dve?e, ozvalo se hlasit? zavrz?n?. Emeline p?edpokl?dala, ?e to sprav?. Kdy? se nau?ila ??dit v?z a ?lun, nau?? se i jak spravit dve?e. „Co tu budeme d?lat?“ zeptala se Cora. Vincent se usm?l. „Budete tu ??t. Na?e farmy produkuj? dost j?dla a my ho sd?l?me s ka?d?m, kdo pom??e s prac? ve vesnici. V?ichni pom?haj? tak, jak m??ou. Kdo um? pracovat s kovem nebo d?evem s n?m pracuje. Bu? z n?j tvo?? nebo ho prod?v?. Ten, kdo um? bojovat, br?n? vesnici nebo lov?. Uplatn? se tu ka?d? nad?n?.“ „Cel? ?ivot jsem l??ila ?lechtu, kter? se chystala na b?ly a plesy,“ pronesla Cora. Vincent pokr?il rameny. „No, jsem si jist?, ?e se n?co najde. I my tu slav?me. Najde? si zp?sob, jak zapadnout.“ „A kdy? budeme cht?t odej?t?“ zeptala se Cora. Emeline se rozhl?dla. „Pro? by n?kdo cht?l odch?zet? Ty p?ece taky nechce?, nebo ano?“ Pak ud?lala n?co nemysliteln?ho a pono?ila se do mysli sv? p??telkyn?, ani? by se j? zeptala. C?tila v jej?ch my?lenk?ch pochybnosti, ale tak? nad?ji, ?e bude v?e v po??dku. Cora si p??la, aby mohla z?stat. Jen si necht?la p?ipadat jako zv??e v kleci. Necht?la b?t znovu v pasti. To Emeline ch?pala, uklidnilo ji to. Cora se chystala z?stat. „To nechci,“ prohl?sila Cora, „ale… mus?m v?d?t, ?e to cel? nen? jen trik. ?e tu nebudeme jako ve v?zen?. Chci v?d?t, ?e jsem skute?n? svobodn?, nejen na oko.“ „Jsi voln?,“ ujistil ji Vincent. „Douf?me, ?e z?stanete, ale pokud budete cht?t odej?t, nebudeme v?m br?nit. Jen v?s po??d?me, abyste udr?ely na?e tajemstv?. D?ky utajen? je Kamenov v bezpe??. Chr?n? n?s l?pe ne? mlha a na?i v?le?n?ci. Nech?m v?s, abyste se tu usadily. A? budete p?ipraven?, dojd?te do domu uprost?ed vesnice. Flora se tam star? o j?delnu a ob? dostanete naj?st.“ Ode?el a nechal Emeline s Corou, aby se rozhl?dly po sv?m nov?m domov?. „Je to tu mal?,“ pronesla Emeline. „V?m, ?e jsi zvykl? na ?ivot v pal?ci.“ „Jsem zvykl? na ?ivot v koutech pal?ce,“ podotkla Cora. „V porovn?n? se sk??n? nebo pr?zdn?m v?klenkem je to tu obrovsk?. Ale budeme na tom muset zapracovat.“ „Zapracujeme,“ prohl?sila Emeline a u? se rozhl??ela, co by mohla zm?nit. „P?e?ly jsme p?l kr?lovstv?. Tohle staven? si rozhodn? vylep??me.“ „Mysl??, ?e sem Sophia nebo Kate n?kdy p?ijdou?“ zeptala se Cora. Emeline si kladla t?m?? stejnou ot?zku. „Mysl?m, ?e Sophia bude m?t moc pr?ce v Ishjemme,“ odpov?d?la. „Pokud m?la ?t?st?, poda?ilo se j? naj?t rodinu.“ „A ty jsi na?la svoji. Tedy skoro rodinu,“ podotkla Cora. To byla pravda. Lid? kolem n? sice mo?n? nebyli pokrevn? p??buzn?, ale mohli by b?t. Ve vn?j??m sv?t? k nim ostatn? c?tili stejnou nen?vist. Museli se skr?vat stejn? jako ona. A te? si vz?jemn? pom?hali. T?m?? to odpov?dalo definici rodiny. A z Cory to t?m p?dem d?lalo rodinu tak?. Emeline se nel?bilo, kdy? na to Cora zapom?nala. Objala ji. „Tohle m??e b?t rodina pro n?s ob?. Alespo? si to mysl?m. Ob? tu m??eme svobodn? ??t. Ob? tu m??eme b?t v bezpe??.“ „L?b? se mi my?lenka, ?e jsem v bezpe??,“ pronesla Cora. „Mn? se l?b? my?lenka, ?e u? nebudu muset chodit po kr?lovstv? a p?trat po tomhle m?st?,“ odpov?d?la Emeline. M?la u? dost cestov?n?. Vzhl?dla. „M?me te? st?echu nad hlavou.“ Po tak dlouh? cest? j? to p?ipadalo jako skute?n? luxus. „M?me st?echu nad hlavou,“ souhlasila Cora. „A m?me rodinu.“ Bylo zvl??tn? to ??ct po tak dlouh? dob?. Znamenalo to hodn?. Znamenalo to v?c ne? hodn?. KAPITOLA ?TVRT? Vdova kr?lovna Mary z rodu Flamberg? sed?la v p?ij?mac?m pokoji a sna?ila se potla?it zu?ivost, kter? hrozila, ?e ka?d?m okam?ikem propukne naplno. Zu?ila kv?li tomu, jak ji v posledn?ch dnech zahanbovali, zu?ila, proto?e ji t?lo zrazovalo st?le v?c. Dokonce i te? vyka?l?vala krev do krajkov?ho kapesn??ku. A ze v?eho nejv?c zu?ila, proto?e ji neposlouchali jej? synov?. „Princ Rupert, veli?enstvo,“ ozn?mil j? slou??c?, kdy? jej? nejstar?? syn vplul do pokoje. Tv??il se jako by se mu m?la klan?t snad i ona sama. „Pogratuluje? mi k m?mu v?t?zstv?, matko?“ zeptal se. Vdova se p?inutila promluvit co nejmraziv?j??m t?nem. Jen to j? zabr?nilo se na n?j z pln?ch plic rozk?i?et. „Je zvykem uklonit se kr?lovn?.“ Alespo? to Ruperta trochu zarazilo. Zad?val se na ni se sm?sic? ?oku a vzteku v o??ch. Pak se kr?tce uklonil. Dob?e, jen a? si uv?dom?, kdo tu je?t? po??d vl?dne. V posledn?ch dnech se zd?lo, ?e na to ?pln? zapomn?l. „Tak?e ty bys cht?l, abych ti pogratulovala, je to tak?“ zeptala se kr?lovna. „Zv?t?zil jsem!“ vyhrkl Rupert. „Vytla?il jsem n?jezdn?ky. Zachr?nil jsem kr?lovstv?.“ V jeho pod?n? to zn?lo, jako by za v?t?zstv?m st?l jen on s?m. Jako by vyrazil na v?pravu jako ze star?ch ?as?. Takov? ?asy ale byly d?vno pry?. „T?m, ?e jsi provedl sv?j bezohledn? pl?n a zavrhl ten, kter? jsme vybrali,“ pronesla kr?lovna. „Ale vy?lo to!“ Vdova se je?t? st?le sna?ila udr?et sv?j vztek na uzd?. Alespo? prozat?m. P?esto to bylo ka?d?m okam?ikem t????. „A ty si mysl??, ?e strategie, kterou jsem zvolila, by nevy?la?“ obo?ila se na n?j. „Mysl?? si, ?e by se ?to?n?ci nerozbili o na?i obranu? Mysl?? si, ?e budu hrd?, kdy? jsi zp?sobil takov? masakr?“ „Zmasakroval jsem na?e nep??tele a ty, kdo s nimi necht?li bojovat,“ odporoval Rupert. „Mysl?? si, ?e jsem nesly?el zkazky o tom, co jsi provedla ty, matko? O vra?d?ch ?lechtic?, kte?? podporovali Dansy? O tv? dohod? s c?rkv? Maskovan? bohyn?, podle kter? m??e vra?dit kohokoli prohl?s? za kac??e?“ Rozhodn? nehodlala nechat sv?ho syna, aby tyhle v?ci stav?l do jedn? roviny. Nehodlala se bavit o v?cech, kter? byly v minulosti nezbytn?, s klukem, kter? v t? dob? byl je?t? v plenk?ch. „To je n?co ?pln? jin?ho,“ ?ekla. „Lep?? mo?nost tehdy nebyla.“ „Te? taky nebyla lep?? mo?nost,“ ?t?kl Rupert. „M?li jsme mo?nost nezmasakrovat na?e lidi,“ odpov?d?la vdova chladn?. „Mo?nost nezni?it n?kter? z nejcenn?j??ch polnost?. Zatla?il jsi Novou arm?du zp?t, ale n?? pl?n ji mohl ?pln? rozdrtit.“ „Sebastian?v pl?n byl hloup?. Ch?pala bys to, kdybys nebyla tak slep? ke v?em jeho chyb?m.“ ??m? se dostali k dal??mu d?vodu kr?lovnina vzteku. D?le?it?j??mu d?vodu. Zat?m ho nezm?nila jen proto, ?e se b?la, ?e se neudr??. „Kde je tv?j bratr, Ruperte?“ zeptala se. Pokusil se o nevinn? t?n. M?lo mu ale b?t jasn?, ?e takhle si na ni nep?ijde. „Jak to m?m v?d?t, matko?“ „Ruperte, Sebastiana naposled vid?li v p??stavu, kde hledal lo? pluj?c? do Ishjemme. Ty s?m jsi ho tam potkal a zajal. Mysl?? si, ?e nem?m sv? ?pehy ?pln? v?ude?“ Sledovala ho a vid?la, jak se sna?? vymyslet, co ??ct. Tv??il se p?itom ?pln? stejn? jako kdy? byl mal? kluk. Sna?il se naj?t ta spr?vn? slova, d?ky kter?m by p?esv?d?il ostatn?, aby si mysleli to, co cht?l on. „Sebastian je na bezpe?n?m m?st?,“ pronesl nakonec. „??m? chce? ??ct, ?e jsi ho uv?znil. Vlastn?ho bratra. Na to nem?? pr?vo, Ruperte.“ Z?chvat ka?le pon?kud otupil jej? slova. Nev??mala si krve, kter? se objevila. „Myslel jsem, ?e bude? ??astn?, matko,“ ?ekl. „Konec konc? se p?eci sna?il uprchnout z kr?lovstv? potom, co zni?il svatbu, kterou jsi ty napl?novala.“ To sice byla pravda, ale nic to nem?nilo. „Kdybych cht?la, aby Sebastiana zastavili, na??dila bych to sama,“ ?ekla. „Okam?it? ho propust??.“ „Jak si p?eje? matko,“ pronesl Rupert. Kr?lovna z jeho slov ale op?t c?tila neup??mnost. „Ruperte, ujasn?me si to. To, co jsi dnes provedl, ohro?uje n?s v?echny. Jen tak porou??? arm?d?? Bez povolen? uv?zn?? n?sledn?ka tr?nu? Jak si asi mysl??, ?e se na to bude d?vat ?lechtick? rada?“ „A? v?ichni puknou vzteky!“ vyk?ikl Rupert. „M?m jich v?ech u? pln? zuby.“ „To by n?m nijak neprosp?lo,“ pronesla kr?lovna. „To u? jsme zjistili v ob?ansk?ch v?lk?ch. Mus?me pracovat spole?n? s nimi. A to, ?e se chov??, jako by ti v?echno pat?ilo, mi d?l? starosti, Ruperte. Mus?? si uv?domit, kde je tv? m?sto.“ Vid?la, jak se ho zmoc?uje vztek. U? ho nemaskoval jako d??v. „M?m b?t n?sledn?kem tr?nu,“ ?ekl. „N?sledn?kem tr?nu je Sebastian,“ ?t?kla kr?lovna. „Ty… ty bude? m?t m?sto guvern?ra horsk?ch kraj?. Je nutn? zabr?nit v?pad?m na jih. Mo?n?, ?e ?ivot mezi pastevci a farm??i t? nau?? poko?e. Nebo mo?n? ne, ale po??d bude? dost daleko odsud a j? snad zapomenu na to, jak moc m? roz?iluje?.“ „Nem??e?—“ „M??u,“ p?eru?ila ho kr?lovna. „A proto?e odporuje?, nebudou to horsk? kraje a nebude? guvern?r. P?jde? do Bl?zk?ch koloni? a bude? asistentem m?ho vyslance. Pravideln? mi o tob? bude pod?vat hl??en? a ty se nevr?t?? d??v, ne? budu m?t pocit, ?e jsi p?ipraven?.“ „Matko…“ za?al Rupert. Vdova ho zarazila pohledem. Po??d to je?t? dok?zala, i kdy? ji t?lo pomalu zrazovalo. „Promluv je?t? jednou a ud?l?m z tebe ??edn?ka ve Vzd?len?ch koloni?ch,“ ?t?kla. „A te? zmiz. O?ek?v?m, ?e se tu Sebastian do ve?era uk??e. On je n?sledn?kem tr?nu, Ruperte. Na to nezapom?nej.“ „V?? mi, matko,“ pronesl Rupert, kdy? odch?zel. „Nezapomn?l jsem.“ Vdova ?ekala, ne? zmizel a pak luskla prsty na nejbli???ho slou??c?ho. „Mus?m vy?e?it je?t? jednu nep??jemnost. P?ive?te Milady d’Angelicu. Pak zmizte.“ *** Kdy? se objevil str??n?, Angelica na sob? st?le je?t? m?la svatebn? ?aty. Vyzval ji, aby se dostavila ke kr?lovn?. Nedal j? mo?nost se p?evl?knout, m?sto toho ji t?m?? odt?hl do p?ij?mac?ho pokoje. Angelice se kr?lovna zd?la neskute?n? vy?erpan?. Mo?n?, ?e u? brzy zem?e. P?i t? my?lence Angelica zadoufala, ?e se Sebastian najde co nejd??v. Mus? ho p?inutit, aby si ji vzal. V s?zce toho bylo a? p??li?, nemohla si dovolit ho nez?skat pro sebe, i p?es pocit zrady, kter? v n? nar?stal potom, co utekl od olt??e. Ud?lala pukrle a pak poklekla, kdy? si uv?domila, ?e ji kr?lovna probod?v? pohledem. Star? ?ena rozechv?le vstala, ??m? jen podtrhla rozd?ly v jejich postaven?. „Vysv?tli mi,“ vyzvala ji, „pro? ti pr?v? neblahop?eji ke s?atku s m?m synem.“ Angelica si dovolila pohl?dnout na ni. „Sebastian utekl. Jak jsem m?la tu?it, ?e ute?e?“ „Proto?e jsem myslela, ?e nejsi ?pln? hloup?,“ op??ila kr?lovna. Angelica p?i t?ch slovech uc?tila z?chv?v vzteku. Tahle sta?ena si s n? moc r?da hr?la. R?da se d?vala, kam a? m??e zaj?t. U? brzy ale bude Angelica v pozici, kdy sta?enu nebude pot?ebovat. „Ud?lala jsem v?e, co bylo v m?ch sil?ch. „Svedla jsem ho.“ „O?ividn? ne dost dob?e!“ vyk?ikla kr?lovna a ud?lala krok kup?edu a ude?ila Angelicu do tv??e. Angelica nap?l vstala a pak uc?tila siln? ruce, kter? ji zatla?ily zp?t do kleku. Str??n? o?ividn? z?stal za n?. M?l j? p?ipomenout, jak bezmocn? je. Angelica n?hle uc?tila strach. „Kdybys m?ho syna svedla opravdu po??dn?, nesna?il by se dostat do Ishjemme,“ pronesla kr?lovna klidn?j??m hlasem. „Co je v Ishjemme, Angelico?“ Angelica polkla a bezmy?lenkovit? odpov?d?la. „Sophia.“ To jen povzbudilo kr?lovnin vztek. „Tak?e m?j syn d?lal p?esn? to, v ?em jsi mu ty m?la zabr?nit,“ pronesla kr?lovna. „?ekla jsem ti, ?e ?ije? jen proto, abys mu zabr?nila ve s?atku s tou holkou.“ „Ne?ekla jsi mi ale, ?e je to nejstar?? dcera Dans?,“ pronesla Angelica, „ani to, ?e ji pova?uj? za pr?voplatnou vl?dkyni kr?lovstv?.“ Tentokr?t Angelica p?ijala kr?lovninu facku s klidem. Bude siln?. Najde zp?sob, jak se vykroutit. Najde zp?sob, jak srazit tuhle ?enskou na kolena. Je?t? nen? konec. „J? jsem pr?voplatnou vl?dkyn? tohoto kr?lovstv?,“ pronesla kr?lovna. „A m?j syn nastoup? na tr?n hned po mn?. Pokud si ji ale vezme, dostane se zp?tky ten jej? druh. Kr?lovstv? bude stejn?, jako d??v. Znovu by tu vl?dla magie.“ To byla jedna z m?la v?c?, ve kter?ch se s n? Angelica shodla. Nem?la r?da lidi, kte?? j? mohli vid?t do my?lenek. Kdyby kr?lovna vid?la do jej? mysli, nejsp?? by ji na m?st? probodla d?kou. „P?ekvapuje m?, ?e tohle v?echno v??,“ pronesla kr?lovna. „M?m v Ishjemme ?peha,“ odpov?d?la Angelica, za ka?dou cenu cht?la uk?zat, ?e je u?ite?n?. Po??d je?t? m?la karty, se kter?mi mohla hr?t. „M?stn?ho ?lechtice. Jsem s n?m v kontaktu u? n?jakou dobu.“ „Tak?e kuje? pikle s ciz? moc??“ zeptala se kr?lovna. „S rodinou, kter? m? nen?vid??“ „Tak to nen?,“ odporovala Angelica. „P?tr?m po informac?ch. A… mo?n? jsem u? vy?e?ila probl?m se Sophi?.“ Na to kr?lovna neodpov?d?la. Jako by se chystala n?co ud?lat, ale Angelica toho vyu?ila, aby pokra?ovala. „Endi najal vraha, aby ji zabil,“ pronesla Angelica. „A i j? jednoho najala, kdyby to nevy?lo. I kdyby tam Sebastian dorazil, Sophia by tam na n?j ne?ekala.“ „Nedoraz? tam,“ pronesla kr?lovna. „Rupert ho uv?znil.“ „Uv?znil?“ zeptala se Angelica. „Mus??—“ „Ne??kej mi, co mus?m!“ Kr?lovna se j? pod?vala do o?? a Angelica v tu chv?li uc?tila nezm?rnou hr?zu. „Chov?? se jako proradn? zmije. U? od sam?ho za??tku,“ pronesla kr?lovna. „Pokusila ses vmanipulovat m?ho syna do svatby s tebou. Pokusila ses z?skat v?hody na ??et moj? rodiny. Jsi ?ena, kter? naj?m? zabij?ky a ?pehy. ?ena, kter? zab?j? ty, kdo se j? stav? do cesty. Myslela jsem, ?e dok??e? zaujmout m?ho syna tak, aby zapomn?l na tu holku. Jen d?ky tomu jsem to v?echno p?e?la.“ „Nejsem o nic hor?? ne? ty,“ nedala se Angelica. Je?t?, ne? domluvila, v?d?la, ?e ud?lala chybu. Kr?lovna k?vla a str??n? u? hrub? zvedal Angelicu na nohy. „D?lala jsem jen to, co bylo nutn? pro zachov?n? rodiny,“ prohl?sila kr?lovna. „Ka?d? smrt, ka?d? kompromis, to v?e jen aby m? syny nezabil n?kdo jin?, kdo la?nil po moci. N?kdo jako ty. Star?? se jen o sebe a zem?e? kv?li tomu.“ „Ne,“ vydechla Angelica, jako by to slovo m?lo moc ji zachr?nit. „Pros?m, dok??u to napravit.“ „M?la jsi dost mo?nost?,“ pronesla vdova. „Jestli si t? m?j syn nevezme dobrovoln?, nebudu ho nutit ??t s takovou zr?dou, jako jsi ty.“ „?lechtick? rada… m? rodina…“ „Ano, jist?. Nejsp?? ti nebudu moct d?t Olov?nou masku,“ p?ik?vla kr?lovna. „Ale jsou i jin? zp?soby. Pr?v? t? opustil snoubenec. Kr?lovna se k tob? nezachovala p??li? laskav?. Kdy? nad t?m tak p?em??l?m, m?la jsem si v?imnout, jak rozru?en? jsi byla, tak zraniteln?…“ „Ne,“ vydechla znovu Angelica. Kr?lovna se pod?vala na str??n?ho za Angelicou. „Vezmi ji na st?echu a sho? ji dol?. A? to vypad?, jako by sp?chala sebevra?du ze ?alu nad ztr?tou Sebastiana. Pozor, a? t? nikdo nevid?.“ Angelica se sna?ila ?kemrat o milost, sna?ila se vyprostit, ale str??n? byl p??li? siln?. Pozadu ji t?hl z m?stnosti. Ud?lala tak jedinou v?c, kterou je?t? nezkusila a za?ala je?et. KAPITOLA P?T? Rupert se zalykal vztekem. M??il ashtonsk?mi ulicemi sm?rem k p??stavu. M?l proj??d?t na koni a vychutn?vat si skandov?n? rozradostn?n?ch dav?. Oslavovat v?t?zstv?. V?ichni m?li volat jeho jm?no a h?zet po n?m kv?tiny. Kolem m?ly st?t ?eny, rozdycht?n? se po n?m vrhnout. Mlad? mu?i, kte?? by ??rlili, ?e nikdy nebudou na jeho m?st?. M?sto toho byly ulice polopr?zdn? a v?ichni ubo??ci kolem se starali o svou pr?ci, a? u? v dob?, kdy neoslavovali sv? vl?dce, d?lali cokoli. „V?sosti, je v?echno v po??dku?“ zeptal se sir Quentin Mires. Pat?il k tuctu voj?k?, kter? vybrali, aby ho doprovodili na lo?. Nejsp?? proto, aby neutekl. Nejsp?? m?li rozkaz zjistit, kde je Sebastian, d??v, ne? Rupert odpluje. Ani zdaleka to nebylo takov?, jak? si Rupert p?edstavoval. V?dy? ani nep?ipom?nali ?estnou str??. „Ne, sire Quentine,“ odpov?d?l Rupert. „Nic nen? v po??dku,“ M?l te? b?t za hrdinu. Bez probl?m? zastavil invazi ve chv?li, kdy se jeho matka i bratr cht?li zachovat jako zbab?lci. B?li se ud?lat, co bylo nutn?. On se zachoval jako princ, kter?ho kr?lovstv? pot?ebovalo a co za to dostal? „Jak? to vlastn? je v Bl?zk?ch koloni?ch?“ zeptal se. „Sly?el jsem, ?e je ka?d? ostrov jin?. N?kter? jsou kamenit?, jin? p?s?it? a na jin?ch jsou mo??ly, v?sosti,“ odpov?d?l sir Quentin. „Mo??ly,“ zopakoval Rupert. „Matka m? pos?l?, abych pom?hal vl?dnout nad mo??ly.“ „Sly?el jsem, ?e je tam spousta divok?ch zv??at,“ pronesl sir Quentin. „N?kte?? v?zkumn?ci tam str?vili cel? roky a doufali, ?e objev? nov? druhy.“ „Tak?e mo??ly pln? kdo v? ?eho?“ pronesl Rupert. „V??, ?e to nijak nevylep?uje?, sire Quentine?“ Rozhodl se polo?it d?le?it?j?? ot?zky. „Jsou tam n?jak? hr??sk? doupata? Zn?m? kurtiz?ny? Zaj?mav? m?stn? pit??“ „Sly?el jsem, ?e v?no—“ „V?no m? nezaj?m?!“ ?t?kl Rupert. Nemohl si pomoct. Za norm?ln?ch okolnost? by se sna?il chovat jako princ z poh?dky. „Omlouv?m se, sire Quentine, ale kvalita v?na nebo rozmanitost m?stn? zv??eny nijak nem?n? fakt, ?e jsem vlastn? vyhn?n do exilu.“ Mu? sklonil hlavu. „Ne, v?sosti, to m?? pravdu. Tohle sis nezaslou?il.“ To bylo prohl??en? stejnou m?rou pravdiv? jako neu?ite?n?. Samoz?ejm?, ?e tohle si nezaslou?il. Byl star??m z bratr? a pr?voplatn? n?sledn?k tr?nu. Zaslou?il si n?co ?pln? jin?ho. „Nap?l jsem cht?l matce ??ct, ?e tam nep?jdu,“ pronesl Rupert. Rozhl?dl se kolem. Nikdy by si nemyslel, ?e mu bude chyb?t smradlav?, ?pinav? m?sto, jak?m byl Ashton. „To by bylo… nemoudr?, v?sosti,“ dovolil si ??ct sir Quentin. Pronesl to takov?m t?nem, ze kter?ho bylo jasn?, ?e se sna?? nenazvat Ruperta naprost?m idiotem. Nejsp?? si myslel, ?e si toho Rupert nev?imne. Lid? si ?asto mysleli, ?e je Rupert ?pln? hloup?. A? do chv?le, ne? bylo p??li? pozd?. „J? v?m, j? v?m,“ ?ekl Rupert. „Kdybych z?stal, mohla by m? popravit. Mysl??, ?e by m? matka nechala popravit?“ Odmlka byla p??li? dlouh?. Sir Quentin hledal spr?vn? slova. „Tak?e mysl??. Opravdu si mysl??, ?e by moje matka popravila vlastn?ho syna.“ „Z?skala si pov?st jist?… bezohlednosti,“ podotkl dvo?an. Opravdu takhle lid? s vazbami na ?lechtickou radu norm?ln? mluvili? „A i kdyby nenechala popravit tebe, lid? kolem tebe by byli… zraniteln?.“ „Aha, tak?e se boj?? hlavn? o vlastn? krk,“ pronesl Rupert. To u? d?valo smysl. Lid?, jak zjistil, si hled?li p?ev??n? vlastn?ch z?jm?. To se dozv?d?l u? d?vno. „Myslel jsem si, ?e tv? kontakty ve ?lechtick? rad? jsou dost siln? na to, aby t? udr?ely v bezpe??. Zvl??? po takov?m v?t?zstv?.“ Sir Quentin pokr?il rameny. „M?s?c nebo dva mo?n?. Te? n?s podporuj?. Ale sou?asn? po??d mluv? o zneu?it? kr?lovsk? moci, o tom, ?e jsi konal bez jejich souhlasu. Ve chv?li, kdy zm?n? n?zor, by ?lov?k mohl p?ij?t o hlavu.“ Sir Quentin mo?n? p?ijde o hlavu tak jako tak, jestli bude nazna?ovat, ?e Rupert pot?ebuje n??? svolen? k tomu, aby mohl konat. Rupert se m?l st?t kr?lem! „A samoz?ejm?, i kdyby t? nepopravila, v?sosti, mohla by t? tvoje matka uv?znit nebo poslat na n?jak? hor?? m?sto. Samoz?ejm? s eskortou, aby se ujistila, ?e doraz?? v po??dku.“ Rupert m?vl rukou k mu??m, kte?? ho obklopovali a udr?ovali krok s n?m i sirem Quentinem. „A j? myslel, ?e pr?v? to se stalo.“ Sir Quentin zavrt?l hlavou. „Tohle jsou mu?i, kte?? s tebou bojovali proti Nov? arm?d?. Respektuj? sm?lost tv?ch rozhodnut? a cht?li se postarat, abys neodjel s?m. Bez doprovodu.“ Tak?e to byla ?estn? str??. Rupert si nebyl jist?, jestli to tak opravdu br?t. P?esto, kdy? se rozhl?dl, v?iml si, ?e v?t?ina mu?? jsou d?stojn?ci, a ne prost? voj?ci. A v?t?ina z nich vypadala ??astn?, ?e jde po jeho boku. Trochu to p?ipom?nalo obdiv, po kter?m Rupert tak tou?il, ale p?esto to nerozpt?lilo ho?kost, kterou c?til kv?li mat?inu rozhodnut?. Bylo to poni?uj?c? a jak znal matku, bylo to tak schv?ln?. Dorazili do p??stavu. Rupert p?edpokl?dal, ?e alespo? tady na n?j bude ?ekat n?jak? velk? v?le?n? lo?. ?e vyp?l? ?estnou salvu na po?est jeho p??chodu, kdy? u? nic jin?ho. Nic tam ale nebylo. „Kde je lo??“ obo?il se Rupert na voj?ky a rozhl?dl se. Podle toho, co vid?l, panoval v p??stavu obvykl? provoz. Obchodn?ci vykl?dali zbo??. U? zase mohli obchodovat, kdy? byla Nov? arm?da pry?. Rupert p?edpokl?dal, ?e mu alespo? pod?kuj? za to, co dok?zal, ale zd?lo se, ?e jsou p??li? zaujat? po??t?n?m pen?z. „Mysl?m, ?e tohle je tvoje lo?, v?sosti,“ pronesl sir Quentin a uk?zal prstem. „Ne,“ vydechl Rupert, kdy? si v?iml, kam druh? mu? ukazuje. „Ne.“ ?lo o oby?ejnou b?rku, kter? se hodila mo?n? tak pro n?jak?ho obchodn?ka. Nap?l u? byla nalo?ena v?cmi pro cestu zp?t do Bl?zk?ch koloni?. V ??dn?m p??pad? ale nep?ipom?nala lo?, na kter? by m?l plout princ. „Nen? moc honosn?,“ pronesl sir Quentin. „Ale p?edpokl?d?m, ?e jej? veli?enstvo si myslelo, ?e bude vhodn?j?? cestou nep?itahovat pozornost a zm?rnit tak nebezpe??.“ Rupert pochyboval, ?e jeho matka myslela na pir?ty. Myslela jen na to, jak mu to co nejv?c znep??jemnit a o?ividn? se j? to poda?ilo. „Kdy? u? nic jin?ho,“ povzdechl si sir Quentin, „alespo? v tom nebude? s?m.“ Rupert se p?i t?ch slovech zarazil a zad?val se na druh?ho mu?e. „Vysv?tli mi, sire Quentine,“ pronesl Rupert a zamnul si ko?en nosu, aby zabr?nil propukaj?c? bolesti hlavy, „pro? p?esn? ?e tu jsi?“ Sir Quentin mu pohl?dl do o??. „Omlouv?m se, v?sosti, m?l jsem ti to ??ct rovnou. Moje situace se stala… pon?kud prek?rn?.“ „??m? chce? ??ct, ?e se boj?? moj? matky?“ zeptal se Rupert. „A ty by ses neb?l?“ zeptal se sir Quentin a p?estal tak vyu??vat pe?liv? promy?len? fr?ze. „Jak to vid?m j?, m??u tu z?stat a ?ekat, a? si najde d?vod, pro? m? popravit, nebo m??u bojovat za z?jmy m? rodiny v Bl?zk?ch koloni?ch. Alespo? n?jakou dobu.“ V jeho pod?n? to zn?lo tak prost?: odjet do Bl?zk?ch koloni?, propustit Sebastiana, po?kat, a? trochu opadne nap?t? a po n?vratu se tv??it pat?i?n? zahanben?. M?lo to jen jeden probl?m: Rupert se nemohl p?inutit n?co takov?ho ud?lat. Nemohl se tv??it, jako by ho mrzelo n?co, co zcela jasn? bylo spr?vn? rozhodnut?. Nemohl jen tak propustit sv?ho bratra, aby mu sebral to, co bylo po pr?vu jeho. Jeho bratr si nezaslou?il b?t voln?, kdy? zradou nebo lst? p?esv?d?il matku, aby mu dala tr?n. „To nem??u,“ pronesl Rupert. „Neud?l?m to.“ „V?sosti,“ pronesl sir Quentin t?m sv?m hloup?m rozumn?m t?nem. „Tvoje matka poslala zpr?vu guvern?rovi Bl?zk?ch koloni?. O?ek?v? tv?j p??jezd a pokud nedoraz??, d? o tom kr?lovn? v?d?t. I kdybys utekl, po?le tv? matka voj?ky. A nejen proto, aby zjistili, kde je princ Sebastian.“ Rupert se jen s nejvy???m ?sil?m opanoval, aby sira Quentina neude?il. Nebyl dobr? n?pad ?to?it na spojence, kte?? mohli b?t je?t? u?ite?n?. A Ruperta u? napadlo, jak by mu sir Quentin mohl b?t velice u?ite?n?. Rozhl?dl se po skupin? voj?k?, a? si v?iml jednoho d?stojn?ka se sv?tl?mi vlasy, kter? m?l i spr?vnou v??ku. „Jak se jmenuje??“ „Aubry Chomley, v?sosti,“ odpov?d?l mu?. Na uniform? m?l kapit?nsk? v?lo?ky. „Tak?e, Chomley,“ pronesl Rupert, „jak loaj?ln? mi jsi?“ „Naprosto,“ odpov?d?l mu?. „Vid?l jsem, co jsi dok?zal v boji proti Nov? arm?d?. Zachr?nil jsi kr?lovstv? a jsi pr?voplatn? d?dic tr?nu.“ „Jsi dobr? mu?,“ pok?val Rupert hlavou. „Tvoje loajalita t? ct?. J? ji te? ale podrob?m zkou?ce.“ „Co ??d???“ zeptal se mu?. „Chci, aby sis se mnou vym?nil ?aty.“ „V?sosti?“ Mlad?k i sir Quentin vyhrkli skoro ve stejnou chv?li. Rupertovi se poda?ilo zadr?et znechucen? povzdech. „Je to prost?. Tady Chomley se nalod? spolu s tebou. Bude se za m? vyd?vat a spole?n? doraz?te do Bl?zk?ch koloni?.“ Voj?k se tv??il stejn? nerv?zn?, jako by ho Rupert zrovna samotn?ho poslal do ?toku proti hord? nep??tel. „Copak… copak to n?kdo nepozn??“ zeptal se. „Nepozn? to guvern?r?“ „Jak by mohl?“ zeptal se Rupert. „Nikdy jsem ho nepotkal a tady sir Quentin se za tebe zaru??. ?e ano, sire Quentine?“ Sir Quentin p?el?tal pohledem z Ruperta na voj?ka a zp?t. O?ividn? se sna?il vymyslet nejlep?? zp?sob, jak si udr?et hlavu na krku. Tentokr?t si Rupert povzdechnul. „Pod?vej, je to prost?. Odpluje? do Bl?zk?ch koloni?. Zaru??? se, ?e Chomley je j?. J? ale z?stanu tady a budu m?t mo?nost z?skat podporu, kterou pot?ebujeme. Podporu, d?ky kter? se bude? moct vr?tit mnohem d??v, ne? kdybys ?ekal, a? na tebe moje matka zapomene.“ Zd?lo se, ?e to mu?e zaujalo. P?ik?vl. „Dobr? tedy,“ pronesl sir Quentin. „Ud?l?m to.“ „A ty, kapit?ne?“ zeptal se Rupert. „Nebo bych sp?? m?l ??ct gener?le?“ Chv?li trvalo, ne? mu?i do?lo, co Rupert nazna?uje. Rupert vid?l, jak t??ce polkl. „Cokoli ??d??, v?sosti.“ Trvalo jen n?kolik minut, ne? mezi skladi?ti na?li pr?zdnou budovu. Vym?nili si ?aty a Chomley tak vypadal… no, popravd? ani zdaleka nevypadal jako princ, ale se z?rukou od sira Quentina by to m?lo sta?it. „B??te,“ p?ik?zal jim Rupert a poslal s nimi zhruba polovinu mu??, aby to vypadalo v?c realisticky. P?el?tl pohledem po ostatn?ch a p?em??lel, co podnikne d?l. U? nemusel opustit Ashton, ale musel se pohybovat opatrn?. Alespo? do chv?le, ne? bude p?ipraven?. Sebastian byl prozat?m na bezpe?n?m m?st?. A pal?c byl dost velk? na to, aby se Rupert n?jakou dobu dok?zal vyhnout sv? matce. V?d?l, ?e ho lid? podporuj?. Te? p?i?el ?as zjistit, jak moc ho podporuj? a kolik moci d?ky tomu m?. „Poj?me,“ pronesl k ostatn?m. „P?i?el ?as vymyslet, jak z?skat to, co mi po pr?vu pat??.“ KAPITOLA ?EST? „J? jsem Lady Emmeline Constance Ysalt d’Angelica, Mark?za Sowerdsk? a Lady ?erpov?ho ??du!“ k?i?ela Angelica z pln?ch plic a doufala, ?e ji n?kdo usly??. Doufala, ?e kdy? u? nic jin?ho, tak alespo? jej? pln? jm?no p?it?hne pozornost. „T?hnou m? pry? a cht?j? m? zab?t!“ Str??n?, kter? ji t?hl, ale nevypadal, ?e by ho to n?jak tr?pilo. Angelica tak poznala, ?e nejsp?? nen? ?ance, ?e by ji n?kdo sly?el. Nebo ?e by j? n?kdo pomohl. Na m?st?, jak?m byl pal?c, se odehr?val tolik zla, ?e si slou??c? d?vno zvykli nereagovat na vol?n? o pomoc. V?ichni za?ali b?t slep? a hlu??, pokud jim ov?em jejich vl?dci nep?ik?zali n?co jin?ho. „Nedovol?m ti to,“ ?ekla Angelica a sna?ila se zar?t podpatky do podlahy. Str??n? ji ale bez n?mahy t?hl d?l. Byl na ni p??li? velk?. Zkusila ho tedy ude?it. Pra?tila ho tak siln?, a? ji zabolela ruka. Jeho sev?en? na okam?ik povolilo a Angelica toho vyu?ila, aby vyrazila pry?. Str??n? byl ale okam?it? u n?, chytil ji a ude?il ji tak prudce, a? j? zazvonilo v u??ch. „Nesm??… m? b?t,“ ?ekla. „Lid? to poznaj?. M? to vypadat jako nehoda!“ Znovu ji ude?il a Angelica m?la pocit, ?e to ud?lal prost? jen proto, ?e mohl. „A? spadne? ze st?echy, nikdo si nev?imne jedn? mod?iny nav?c,“ ?ekl. Pak si ji p?ehodil p?es rameno, jako by byla jen zlobiv? d?t?. Angelica si nikdy nep?ipadala tak bezmocn?, jako pr?v? v tu chv?li. „Jestli je?t? jednou vyk?ikne?,“ upozornil ji, „znovu t? pra?t?m.“ Angelica nek?i?ela. Nejsp?? by to zkusila, kdyby m?la pocit, ?e to k n??emu bude. Nevid?la ale nikoho, kdo by j? mohl pomoct. A? u? proto, ?e m?li v?ichni moc pr?ce nebo proto, ?e je kr?lovna v?echny poslala n?kam jinam. Angelica se s t?m nemohla sm??it. Ta star? ?arod?jnice v?echno napl?novala tak pe?liv? a chladnokrevn?, jako kdy? ko?ka ??h? na my?. „Nemus?? to d?lat,“ pronesla Angelica. Str??n? odpov?d?l prost?m pokr?en?m ramen. Pokra?ovali do vy???ch pater pal?ce, po schodi?t?ch, kter? byla t?m u???, ??m v?? se dost?vali. Str??n? nakonec musel Angelicu shodit z ramene, proto?e jinak by nepro?el. P?esto ji pevn? dr?el za vlasy a t?hl ji tak, a? Angelica k?i?ela bolest?. „Mohl bys m? pustit,“ navrhla mu. „Nikdo se to nedozv?.“ Str??n? si odfrkl. „Nikdo si nev?imne, ?e ses znovu objevila u dvora nebo doma u rodiny? Kr?lovnini ?pehov? se nedozv?, ?e ?ije??“ „Odejdu,“ zkusila to znovu. Pravdou bylo, ?e by nejsp?? opravdu musela odej?t, pokud cht?la p?e??t. Kr?lovna vdova by nem?la radost z toho, ?e ?ije. „Moje rodina m? styky za mo?em. Odsud v podstat? nechod? zpr?vy. Mohla bych zmizet.“ Zd?lo se, ?e str??n?ho ta my?lenka ani v nejmen??m nenadchla. „A kdyby t? n?hodou n?kdo na?el? Ne, vykon?m svoji povinnost.“ „Zaplat?m ti,“ pronesla Angelica. Byli u? dost vysoko. Tak vysoko, ?e kdy? vyhl?dla ?zk?m oknem ven, vypadalo m?sto jako postaven? z d?tsk?ch kostek. Mo?n?, ?e pr?v? tak kr?lovna vn?mala svoji ???i – jako hra?ku pro sv? pobaven?. Znamenalo to, ?e u? brzy budou na st?e?e. „Copak nechce? pen?ze?“ nav?zala Angelica. „Mu? jako ty nejsp?? moc nevyd?l?v?. Mohla bych ti d?t spoustu pen?z. Bude? boh??.“ „Jako mrtvola mi nic ned??,“ podotkl str??n?. „A pokud budu mrtvola j?, tvoje bohatstv? mi nepom??e.“ P??mo p?ed nimi byly mal? okovan? dve?e s jednoduchou z?padkou. Angelica si pomyslela, ?e jej? cesta ke smrti by m?la b?t dramati?t?j??. I tak j? ale ten pohled sta?il, aby se v n? vzedmula nov? vlna strachu. Pokusila se odt?hnout, i kdy? ji str??n? t?hl d?l. Kdyby u sebe m?la Angelica d?ku, mohla ji pou??t, zat?mco on otv?ral dve?e. Kdyby u sebe m?la alespo? ostr? j?deln? n??, pokusila by se mu pod??znout krk. Nic takov?ho ale nem?la. M?la na sob? svatebn? ?aty a byla nep?ipraven?. M?la u sebe jen n?kolik pudr?, kter?mi si m?la obnovit l??en?, ??upac? pr??ek na zklidn?n? nerv? a… a to bylo v?echno. V?echno ostatn? bylo n?kde dole, sbalen?, proto?e ne?ekala, ?e by na svatb? pot?ebovala svoji v?bavu. „Pros?m,“ ?kemrala a tentokr?t ani nemusela p?edst?rat bezmocnost, „jestli nechce? pen?ze, tak co tvoje vychov?n?? Jsem jen mlad? d?vka, kter? se zapletla do hry mocn?ch. Nic z toho jsem necht?la. Pros?m, pomoz mi.“ Str??n? ji vyt?hl na st?echu. Byla ploch? s cimbu??mi, kter? ve skute?nosti ale nem?la vliv na obranyschopnost. Do vlas? se j? op?el v?tr. „Ty si mysl??, ?e ti to uv???m?“ zeptal se str??n?. „?e jsi jen nevinn? hol?i?ka? V??, jak? p??b?hy se o tob? vypr?v?j? v pal?ci, pan??“ Angelica jich v?t?inu znala. Pokl?dala za d?le?it? v?d?t, co o n? lid? vypr?v?j?, aby v?d?la, komu se v budoucnu pomst?t. „??k? se, ?e jsi marniv? a krut?. ?e ni??? lidsk? ?ivoty jen proto, ?e o tob? n?kdo promluvil ?patn?m t?nem. ?e nech?v?? un??et sv? soupe?ky a nech?v?? je tetovat jako necht?n?. Mysl??, ?e si zaslou??? soucit?“ „To jsou jen l?i,“ ?ekla Angelica. „Jsou to jen—“ „Mn? je to stejn? jedno.“ P?it?hl ji k okraji. „Kr?lovna vdova mi dala rozkaz.“ „A co ud?l?, a? ten rozkaz spln???“ obo?ila se na n?j Angelica. „Mysl??, ?e t? nech? na?ivu? Kdyby ?lechtick? rada zjistila, ?e zabila ?lechti?nu, sesadila by ji.“ Mu? jen pokr?il rameny. „U? jsem pro ni zab?jel.“ ?ekl to, jako kdyby o nic ne?lo a Angelica si v tu chv?li uv?domila, ?e skute?n? zem?e. A? ?ekne cokoli, a? zkus? cokoli, tenhle mu? ji zavra?d?. Z toho, jak se tv??il, se zd?lo, ?e ho to bav?. Tla?il Angelicu k okraji a ona v?d?la, ?e za n?kolik okam?ik? u? bude padat. Z n?jak?ho d?vodu v tu chv?li pomyslela na Sebastiana. Nemyslela na n?j ale se z??t?, kterou m?la c?tit, proto?e ji opustil. Angelica nech?pala, pro? se to stalo, kdy? ?lo o mu?e, kter?ho cht?la z?skat za man?ela jen kv?li upevn?n? sv?ho postaven?, mu?e, kter?ho cht?la dostat do postele pomoc? usp?vadla… N?co ji napadlo. Byl to zoufal? pokus, ale asi byl ?as na d?lat zoufal? v?ci. „M??u ti nab?dnout n?co cenn?j??ho ne? pen?ze,“ ?ekla Angelica. „N?co lep??ho.“ Str??n? se zasm?l, ale p?esto se zastavil. „Co by to m?lo b?t?“ Angelica s?hla k opasku a vyt?hla bal??ek ??upac?ho pr??ku. Pozvedla ho, jako by ?lo o tu nejdra??? v?c na sv?t?. Str??n? ji pustil a zad?val se na bal??ek. Sna?il se pochopit o co jde. Angelica bal??ek velice pomalu otev?ela. „Co to je?“ obo?il se na ni str??n?. „Vypad? to jako—“ Angelica prudce vyfoukla vzduch a poslala tak str??n?mu do tv??e oblak prachu. Usko?ila stranou a doufala, ?e se tak str??n?mu vyhne. Ten se jednou rukou sna?il dostat pr??ek z o?? a druhou ji zachytit. Jeho ohromn? ruka se j? sev?ela kolem pa?e a oba se nebezpe?n? p?ibl??ili k okraji st?echy. Angelica netu?ila, jak? vliv na n?j bude m?t zklid?uj?c? pr??ek. Kdykoli ho pou??vala ona, zab?ral dost rychle, ale obvykle ?lo jen o mal? d?vky. Jak? ??inek bude m?t tak velk? d?vka na tak ohromn?ho chlapa? A zap?sob? dostate?n? rychle? Angelica c?tila, ?e se z?dy zap?ela o cimbu??. Mu? do n? zatla?il a ona uvid?la modrou oblohu. „Zabiju t?!“ za?val str??n? a Angelica si uv?domila, ?e str??n? nemluv? ?pln? jasn?. ?e by ochabl i jeho stisk? Tla?il ji dozadu men?? silou? U? byla naklon?n? tak, ?e vid?la zem, na kterou se m?la z??tit. Vid?la i hem?en? slou??c?ch a ?lechtic?. Je?t? okam?ik a z??t? se dol?. Rozt???t? se na dl??d?n? n?dvo??. Rozlet? se na kusy jako padaj?c? sklenice. V tu chv?li Angelica uc?tila, ?e str??n?ho stisk povolil. Ne moc, ale dost na to, aby kolem n?j proklouzla. Te? st?l on z?dy k voln?mu prostoru. „M?l sis vz?t pen?ze,“ ?ekla a vyrazila kup?edu. Narazila do n?j v?? silou. Str??n? zavr?voral a pak se po z?dech z??til dol?. Marn? m?chal rukama ve vzduchu. Ne ?pln? marn?. Poda?ilo se mu rukama chytit Angelicu a ta si uv?domila, ?e ji t?hne p?es okraj. Strhl ji s sebou. Vyk?ikla a pokusila se n??eho zachytit. Prsty zajela do sp?ry mezi kameny. Ruka j? uklouzla, ale vz?p?t? narazila na dal?? sp?ru. Str??n? ji na?t?st? pustil a kdy? se Angelica pod?vala dol?, na okam?ik se c?tila spokojen?. Str??n? dopadl na n?dvo??. Spokojenost ale vyst??dalo zd??en?, kdy? j? do?lo, ?e vis? na pal?cov? st?n?. ?m?trala po st?n? a sna?ila se naj?t oporu. N?co pevn?ho, ?eho by se mohla zachytit. V jednu chv?li j? sklouzla noha, ale poda?ilo se j? do?l?pnout na vytesan? erb. S pobaven?m si uv?domila, ?e jde o erb kr?lovsk? rodiny. Kdyby tam nebyl, ona by u? byla po smrti. M?la pocit, jako by j? trvalo celou v??nost, ne? vy?plhala zp?tky na st?echu. Svaly ji p?lily ?sil?m. Z n?dvo?? sly?ela v?k?iky. Kolem mrtv?ho str??n?ho se shlukovali lid?. Nepochybn? se n?kter? z nich pod?val vzh?ru a vid?l ji, jak ?plh? zp?tky na st?echu. Pak se p?ekulila p?es okraj a prudce vydechovala. „Seber se,“ p?ik?zala si Angelica. „Jestli tu z?stane?, jsi mrtv?. Seber se.“ P?inutila se vst?t a sna?ila se n?co vymyslet. Kr?lovna vdova se pokusila ji zab?t. P?irozen? by se m?la pokusit ut?ct, proto?e kdo by se mohl postavit kr?lovn?? Musela naj?t cestu z pal?ce, mo?n? by mohla zam??it do p??stavu a za mo?e. Nebo by mohla proklouznout do m?sta a vyhnout se str??n?m, kte?? po n? budou p?trat. Mohla by se ztratit na venkov?. Jej? rodina byla mocn?. M?la p??tele, kte?? by se mohli pt?t ve ?lechtick? rad?, kte?? by— „Ud?lali by to, co jim kr?lovna na??d?,“ pronesla Angelica polohlasem. Pokud by v?bec n?co ud?lali, bylo by to p??li? pomal? a ona by tou dobou u? byla jist? po smrti. Mohla jen ut?ct a doufat, ?e p?e?ije. Nikdy nebude v bezpe??, nikdy u? nebude v centru d?n?. To se j? v?bec nel?bilo. ??m? se vr?tila k p?vodn? ot?zce: kdo by se mohl postavit kr?lovn?? Angelica se pe?liv? opr??ila, upravila si vlasy a p?ik?vla. Byl to… nebezpe?n? pl?n, to ano. Nejsp?? to bude nep??jemn?, ale byla to ta nejlep?? mo?nost, kterou m?la. Zat?mco lid? dole zmate?n? k?i?eli, ona vyrazila pry? ze st?echy a zmizela v pal?ci. KAPITOLA SEDM? Sebastian u? si pomalu za??nal p?ivykat na temnotu, vlhkost, a dokonce i z?pach, kter? panoval v jeho cele. Za??nal si zvykat na slab? zur?en? vody n?kde v d?lce a zvuky lid? proch?zej?c?ch kolem. To nejsp?? nebylo dobr? znamen?. Byla m?sta, na kter? by si ?lov?k nikdy zvyknout nem?l. Cela byla mal? – jen n?kolik stop ?irok? a m???ovan? dve?e byly zaji?t?n? pevn?m z?mkem. Rozhodn? ne?lo o ??dn? vzne?en? v?zen? ve v??i, ve kter?m ob?as dr?eli ?lechtice a kde jeho rodina mohla platit za dobr? zach?zen? a? do chv?le, kdy mu kone?n? s?ali hlavu. Tohle bylo m?sto, na kter? zav?rali lidi, aby na n? sv?t zapomn?l. „A pokud na m? zapomenou,“ za?eptal Sebastian, „z?sk? korunu Rupert.“ O to p?ece muselo j?t. O tom Sebastian nepochyboval. Jestli ho jeho bratr nechal zmizet, jestli se postaral, aby to vypadalo, jako by Sebastian utekl n?kam pry?, pak se z n?j stal n?sledn?k tr?nu. Vzhledem k tomu, ?e ho rovnou nezabil, mo?n? mu to tak sta?ilo. Mo?n?, ?e Sebastiana propust?, jakmile dostane, co chce. „Nebo si mo?n? jen chce vychutnat moji smrt,“ pronesl Sebastian. V temnot? te? nikoho nesly?el, i kdy? ?as od ?asu sem dolehly hlasy odn?kud z d?lky. Sebastian p?edpokl?dal, ?e tam dole jsou i dal?? cely. Mo?n? i dal?? v?zni. A? u? tam dole bylo kdekoli. Nad t?m by se m?l zamyslet. Pokud to bylo n?kde pod pal?cem, mohlo by se mu poda?it p?it?hnout pozornost a p?ivolat pomoc. Pokud to bylo n?kde ve m?st?… no, z?le?elo na tom, kde p?esn?. Ale i tak by mu mohl n?kdo pomoct. Sna?il se vzpomenout si na cestu, kterou absolvoval, aby se sem dostal, ale nebylo mo?n? p?esn? ur?it, kde je. V pal?ci ur?it? ne, uv?domil si. Ani Rupert by nebyl tak arogantn?, aby ho uv?znil tam. Jeho bratr byl dost bohat? na to, aby si po??dil jin? d?m. D?m pro svoje af?rky nebo na ?pinavou pr?ci. „Nejsp?? na oboj?, je to p?ece Rupert,“ pronesl Sebastian. „Sklapni,“ ozval se hlas. Z temnoty se vyno?ila postava. Nev?razn? mu?, kter? pracoval jako jeden z dozorc?. Chodil sem jen ob?as, p?in??el nechutnou vodu a zatuchl? chleba. Te? pra?til d?ev?nou hol? do m???? Sebastianovy cely. Sebastian sebou p?i tom n?hl?m zvuku trhnul. Конец ознакомительного фрагмента. Текст предоставлен ООО «ЛитРес». Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694479&lfrom=688855901) на ЛитРес. Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.