Ar?na Jedna: Otrok??i

Ar?na Jedna: Otrok??i Morgan Rice Trilogie P?e?it? #1 Mus?m p?iznat, ?e p?ed AR?NA JEDNA, jsem p?edt?m nikdy ne?etl apokalyptickou knihu. Nikdy jsem si nemyslel, ?e to bude n?co, co by se mi l?bilo.. No, byl jsem velmi p??jemn? p?ekvapen, jak n?vykov? tato kniha byla. AR?NA JEDNA byla jedna z t?ch knih, kter? ?tete pozd? do noci, dokud se va?e o?i neza?nou zav?rat, proto?e ji nechcete odlo?it.. Nen? ??dn?m tajemstv?m, ?e m?m r?d siln? hrdinky v knih?ch, kter? ?tu.. Brooke byla tvrd?, siln?, vytrval?, a zat?mco v knize existuje romantika, Brooke se j? ne??dila.. v?ele doporu?uji AR?NA JEDNA. -- Magaz?n Dallas Examiner Nejprod?van?j?? s?rie! AR?NA JEDNA je kniha ??slo jedna v nov? s?rii dystopick? fikce. M?sto New York. Rok 2120. Ameri?an? byli zdecimov?ni, vyhlazeni b?hem druh? ob?ansk? v?lky. V tomto apokalyptick?m sv?t?, jedin? kdo p?e?ili, jsou roztrou?eni ?iroko a daleko od sebe. A v?t?ina z t?ch, kte?? p?e?ili jsou ?leny n?siln?ch gang?, dravci, kte?? ?ij? ve velk?ch m?stech. Hl?dkuj? v krajin? a hledaj? otroky, ?erstv? ob?ti k p?evezen? do m?sta na jejich obl?ben? smrt?c? sport: AR?NA JEDNA. Stadion smrti, kde soupe?i bojuj? proti sob? na ?ivot a na smrt v t?ch nejv?ce barbarsk?ch zp?sobech. Existuje pouze jedno pravidlo v ar?n?: nikdo nep?e?ije. Nikdy. Hluboko v divo?in?, vysoko v hor?ch Catskill, 17-let? Brooke Moore se poda?? p?e??t a skr?v? se svou mlad?? sestrou, Bree. Jsou opatrn? a vyh?baj? se gang?m otrok???. kte?? pro?es?vaj? krajinu. Ale jednoho dne, Brooke nen? tak opatrn?, jak by m?la b?t a Bree je zajata. Otrok??i ji unesou pry? a m??? do m?sta, a pro to, co bude jist? smrt. Brooke, dcera voj?ka n?mo?n? p?choty, byla vychov?na b?t pevn?, a nikdy neustupovat z boje. Kdy? je jej? sestra zajata, Brooke zmobilizuje a vyu??v? v?e, co se m? k dispozici k pron?sledov?n? otrok??? a z?skat jej? sestru zp?t. Cestou potk? Bena, 17, dal??ho p?e?iv??ho jako je ona, a jeho? bratr byl tak? zajat. Spolu spoj? sv? s?ly na jejich z?chrann? misi. Co bude n?sledovat, je apokalyptick?, ak?n? nap?nav? p??b?h, jak dva z nich budou pron?sledovat otrok??e na nejnebezpe?n?j?? cest? jejich ?ivota, a n?sledovat je hluboko do srdce New Yorku. Cestou, maj?-li p?e??t, budou muset ud?lat n?kter? z nejt????ch rozhodnut? a ob?ti jejich ?ivot?, setk?vat se s p?ek??kami, kter? ??dn? z nich ne?ekal, v?etn? jejich ne?ekan?ch pocit? v??i sob?. Poda?? se jim zachr?nit sv? sourozence? Poda?? se jim vr?tit zp?t? A budou muset sami bojovat v ar?n?? AR?NA JEDNA je kniha ??slo 1 v trilogii p?e?it?, a obsahuje 85000 slov. Upoutala mou pozornost od za??tku a nepustila ji.. Tento p??b?h je ??asn? dobrodru?stv?, kter? je rychl? a ak?n? od sam?ho za??tku. Nelze nal?zt ??dn? nudn? okam?ik. -- Magaz?n Paranormal Romance Guild { t?kaj?c? se Obr?cen?} Skv?l? d?j, a to je typ kn??ky, se kterou budete m?t probl?my ji odlo?it v noci p?ed span?m. Konec byl jako ?tes, kter? byl tak n?dhern?, ?e budete okam?it? cht?t koupit dal?? knihu, jen proto, aby jste vid?li, co bude n?sledovat. -- Magaz?n The Dallas Examiner { t?kaj?c? se Milovan?} Morgan Rice op?t sama dokazuje, ?e je velmi talentovan? vyprav??.. To oslov? ?irokou ve?ejnost a ?ten??e, v?etn? mlad??ch fanou?k? ??nru up?r/fantazie. Skon?ilo to neo?ek?van?m zakon?en?m, kter? v?s zanech? v ?oku. --Magaz?n The Romance Reviews {t?kaj?c? se Milovan?} AR?NA JEDNA OTROK??I (1. KNIHA Z TRILOGIE P?E?IT?) MORGAN RICE O Morgan Rice Morgan Rice je nejprod?van?j?? autor v DEN?C?CH UP?RA, s?rie pro dosp?vaj?c? zahrnuj?c? jeden?ct knih (a dal?? se po??taj?); nejprod?van?j?? s?rie TRILOGIE P?E?IT?, apokalyptick? nap?nav? p??b?h obsahuje dv? knihy (a dal?? se po??taj?); a nejprod?van?j?? s?rie epick? fantazie ?AROD?J?V PRSTEN, zahrnuj?c? ?trn?ct knih (a dal?? se po??taj?). Morganovy knihy jsou k dispozici ve zvukov?ch a ti?t?n?ch vyd?n?ch a p?eklady knihy jsou k dispozici v n?m?in?, francouz?tin?, ital?tin?, ?pan?l?tin?, portugal?tin?, japon?tin?, ??n?tin?, ?v?d?tin?, holand?tin?, ture?tin?, ma?ar?tin?, ?e?tin? a sloven?tin? (s dal??mi jazyky v tisku). Morgan by od v?s r?d sly?el v?ce a tak nev?hejte nav?t?vit www.morganricebooks.com a zaregistrujte se do e-mailov?mu seznamu, obdr??te zdarma knihu, dostanete bezplatn? d?rky, st?hnete si zdarma aplikaci, z?sk?te nejnov?j?? v?hradn? zpr?vy, p?ipojte se na Facebook a Twitter a z?sta?te v kontaktu! “Mus?m p?iznat, ?e p?ed AR?NA JEDNA, jsem p?edt?m nikdy ne?etl apokalyptickou knihu. Nikdy jsem si nemyslel, ?e to bude n?co, co by se mi l?bilo .... No, byl jsem velmi p??jemn? p?ekvapen, jak n?vykov? tato kniha byla. AR?NA JEDNA byla jedna z t?ch knih, kter? ?tete pozd? do noci, dokud se va?e o?i neza?nou zav?rat, proto?e ji nechcete odlo?it .... Nen? ??dn?m tajemstv?m, ?e m?m r?d siln? hrdinky v knih?ch, kter? ?tu .... Brooke byla tvrd?, siln?, vytrval?, a zat?mco v knize existuje romantika, Brooke se j? ne??dila .... v?ele doporu?uji AR?NA JEDNA.“ -- Magaz?n Dallas Examiner „Od za??tku m? chytla a u? m? nepustila… Tento p??b?h je fan- tastick? dobrodru?stv?, kter? m? sp?d a je nap?nav? od sam?ho za- ??tku. Ani na chv?li jsem se nenudila.“ – Paranormal Romance Guild {o Turned} „Skv?l? z?pletka, budete m?t opravdu velk? probl?m tuto knihu v noci odlo?it. D?jov? zvrat na konci je tak ??asn?, ?e si budete cht?t okam?it? koupit dal?? knihu u? jen kv?li tomu, abyste zjistili, co se stane d?l.“ – The Dallas Examiner{o Loved} „Tuto knihu, kter? konkuruje Stm?v?n? i Up???m den?k?m, budete cht?t neust?le ??st d?l, a? do ?pln? posledn? str?nky! Pokud m?te r?di dobrodru?stv?, l?sku a up?ry, pak je tato kniha pr?v? pro v?s!“ – vampirebooksite.com {o Turned} „Ide?ln? p??b?h pro mlad? ?ten??e. Morgan Riceov? se povedlo zaj?mav?m zp?sobem pojmout jinak typick? p??b?h o up?rech. Je osv??uj?c? a jedine?n?, s klasick?mi prvky paranorm?ln?ch p??b?h? pro mlad? dosp?l? ?ten??e.“ – The Romance Reviews {o Turned} „Riceov? se velice dob?e da?? ?ten??e p??b?hem prov?d?t u? od za??tku, k tomu vyu??v? neoby?ejnou deskriptivn? schopnost, kter? p?ekra?uje pouh? nast?n?n? obrazu… Tato kniha je dob?e napsan? a velice rychle se ?te, je to dobr? ?vod do nov? up??? s?gy, kter? se jist? stane hitem u ?ten???, kte?? hledaj? lehk?, av?ak z?bavn? ?ten?.“ – Black Lagoon Reviews {o Turned} Dal?? knihy od Morgan Riceov? THE SORCERER’S RING A QUEST OF HEROES (Book #1) A MARCH OF KINGS (Book #2) A FATE OF DRAGONS (Book #3) A CRY OF HONOR (Book #4) A VOW OF GLORY (Book #5) A CHARGE OF VALOR (Book #6) A RITE OF SWORDS (Book #7) A GRANT OF ARMS (Book #8) A SKY OF SPELLS (Book #9) A SEA OF SHIELDS (Book #10) A REIGN OF STEEL (Book #11) A LAND OF FIRE (Book #12) A RULE OF QUEENS (Book #13) AN OATH OF BROTHERS (Book #14) THE SURVIVAL TRILOGY ARENA ONE: SLAVERSUNNERS (Book #1) ARENA TWO (Book #2) THE VAMPIRE JOURNALS TURNED (Book #1) LOVED (Book #2) BETRAYED (Book #3) DESTINED (Book #4) DESIRED (Book #5) BETROTHED (Book #6) VOWED (Book #7) FOUND (Book #8) RESURRECTED (Book #9) CRAVED (Book #10) FATED (Book #11) (https://itunes.apple.com/cz/artist/morgan-rice/id417552527?mt=11&uo=4) Poslouchejte (http://www.audible.com/pd/Teens/Arena-One-Slaverunners-Audiobook/B00BI1L59A/ref=a_search_c4_1_1_srTtl?qid=1402587928&sr=1-1) trilogii p?e?it? v kni?n?m audio form?tu! iTunes (https://itunes.apple.com/cz/artist/morgan-rice/id417552527?mt=11&uo=4) Audible (http://www.audible.com/pd/Teens/Arena-One-Slaverunners-Audiobook/B00BI1L59A/ref=a_search_c4_1_1_srTtl?qid=1402587928&sr=1-1) Copyright © 2012 Morgan Rice V?echna pr?va vyhrazena. Bez p?edchoz?ho p?semn?ho svolen? vydavatele nelze ??dnou ??st t?to knihy d?le ???it nebo reprodukovat v jak?koli form? jak?mkoli zp?sobem, v?etn? fotografick?ho kop?rov?n?, nebo pomoc? jek?hokoli syst?mu z?znamu a zobrazen? dat. Toto d?lo je smy?len?. Jm?na, postavy, podniky, organizace, m?sta a ud?losti jsou produktem autorovy tv?r?? p?edstavivosti nebo jsou pou?ity smy?len?m zp?sobem. Jak?koli podobnost se skute?n?mi osobami, ?ij?c?mi nebo mrtv?mi, je zcela n?hodn?. V roku 2012 vydalo nakladatelstv? The Vision s.r.o., Madunice, Slovensk? republika. P?eklad: Aedit, s.r.o., www.aedit.cz Jazykov? korektura: Aedit, s.r.o., www.aedit.cz Grafick? ?prava: Hana Fa?ungov?, www.vasgrafik.sk Ob?lka: Graphicsoul s.r.o., www.graphicsoul.sk Tisk: POLYGRAFICK0 CENTRUM, www.polygrafcentrum.sk ??ST I. (#ue7db77d8-f304-5516-8565-029d6c96c4ed) JEDNA (#uaa551a05-695a-5ce0-95d3-a98584f888d3) DVA (#uc7abf1f5-6b74-5247-9d19-0dcf84b208a8) T?I (#uc68e69b2-4365-5821-ab1c-9100fdaeb99f) ?TY?I (#litres_trial_promo) ??ST II. (#litres_trial_promo) P?T (#litres_trial_promo) SEDM (#litres_trial_promo) OSM (#litres_trial_promo) DEV?T (#litres_trial_promo) DESET (#litres_trial_promo) JEDEN?CT (#litres_trial_promo) DVAN?CT (#litres_trial_promo) ??ST III. (#litres_trial_promo) T?IN?CT (#litres_trial_promo) ?TRN?CT (#litres_trial_promo) PATN?CT (#litres_trial_promo) ?ESTN?CT (#litres_trial_promo) SEDMN?CT (#litres_trial_promo) OSMN?CT (#litres_trial_promo) DEVATEN?CT (#litres_trial_promo) DVACET (#litres_trial_promo) DVACETJEDNA (#litres_trial_promo) ??ST IV. (#litres_trial_promo) DVACETDVA (#litres_trial_promo) DVACETT?I (#litres_trial_promo) DVACET?TY?I (#litres_trial_promo) DVACETP?T (#litres_trial_promo) DVACET?EST (#litres_trial_promo) DVACETSEDM (#litres_trial_promo) DVACETOSM (#litres_trial_promo) DVACETDEV?T (#litres_trial_promo) T?ICET (#litres_trial_promo) T?ICETJEDNA (#litres_trial_promo) T?ICETDVA (#litres_trial_promo) ??ST I. „Kdybych byl um?el p?ed hodinou, ?il jsem ??astn? ?ivot, nebo? od nyn?j?ka u? pro m? nebude nic d?le?it?.“ – Shakespeare Macbeth JEDNA Dnes je opravdu n?ro?n? den. Stoup?m p??mo po svahu hory, v?tr zat?m ne?navn? bi?uje okoln? borovice, smet?v? z nich sn?h a vh?n? mi ho v?? silou p??mo do tv??e. Moje boty do p??rody se ztr?cej? v patn?cti ??slech sn?hu, kde nen? vid?t ani to, ?e mi jsou mal?. Klou?e to a jen st??? se mi da?? naj?t pevnou p?du pod nohama. P?i ka?d?m prudk?m z?vanu v?tru c?t?m, jak je ledov?, a? chv?lemi za- pom?n?m d?chat. Jako bych byla ve sn???tku, kter?m n?kdo bez ust?n? t?ese. Podle Bree je ji? prosinec. R?da po??t?, kolik dn? zb?v? do V?noc, a ka?d? dal?? den ozna?? na star?m kalend??i, kter? n?kde na?la. D?l? to s takov?m nad?en?m, ?e j? nedok??u ??ct, ?e do prosince je je?t? da- leko. Ne?eknu j?, ?e jej? kalend?? je t?? roky star?, ani to, ?e nov? u? nikdy m?t nebudeme, proto?e je p?estali vyr?b?t v den, kdy sv?t skon- ?il. Nebudu j? br?t jej? iluze. To velk? sestry ned?laj?. Bree je v tomhle ohledu velmi um?n?n?. V?dycky si myslela, ?e sn?h oznamuje p?ich?zej?c? prosinec, a i kdybych j? ?ekla pravdu, jej? n?zor by to nejsp?? nezm?nilo. Typick? desetilet? d?t?. Bree nechce pochopit, ?e zima sem do hor p?ich?z? brzy. Tady vysoko v poho?? Catskill ?as jako by plynul jinak a ro?n? obdob? tak? prob?haj? trochu nezvykle. Tady, t?i hodiny cesty od m?sta, kte- r?mu se kdysi ??kalo New York City, list? opadne na konci srpna a pokryje cel? poho??, kter? se t?hne kam a? oko dohl?dne. N?? kalend?? kdysi ukazoval spr?vn?. Kdy? jsme sem p?ed t?emi lety p?ijely, pamatuju si, jak jsem nev???cn? koukala na prvn? sn?h. Nech?pala jsem, jak kalend?? mohl ukazovat, ?e je ??jen. Domn?vala jsem se, ?e tolik sn?hu v tak brzk?m obdob? je jen h???ka p??rody. Brzy jsem ale poznala, ?e tomu tak nen?. Tyto hory jsou prost? tak vysok? a tak studen?, ?e zima podzim jednodu?e po- hlt?. Kdyby Bree sv?j kalend?? obr?tila zp?t, vid?la by ten star? leto- po?et, napsan? velk?m nevkusn?m p?smem: 2117. A ten ji? t?i roky neplat?. ??k?m si, ?e to t?eba sam?m nad?en?m p?ehl?dla. Aspo? v to douf?m. V posledn? dob? ale za??n?m m?t dojem, ?e to ve sku- te?nosti v? a ?e se jen rozhodla v t? iluzi ??t. Nedivila bych se j?. Funk?n? kalend?? jsme samoz?ejm? nevid?ly u? roky. Stejn? tak mobiln? telefon, televizi, r?dio, internet nebo jakoukoli technologii– dokonce ani elekt?inu nebo tekouc? vodu. P?esto jsme to v?ak zvl?dly u? t?i roky, samy dv?. L?ta sn???me dob?e a hlad nem?v?me tak ?asto. Tehdy m??eme aspo? chytat ryby a v horsk?ch ???k?ch bylo v?dycky plno losos?. Tak? chod?me sb?rat bobule a dokonce jsme na?ly i n?kolik m?lo divok?ch jablon? a hru?n?, kter? i po tom v?em st?le nesou ovoce. Jednou za ?as se n?m dokonce poda?? ulo- vit kr?l?ka. Zimy jsou tu v?ak nesnesiteln?. V?e je zmrzl? nebo mrtv? a ka?d? rok si jsem jist?, ?e to nezvl?dneme. A tahle zima je zat?m ta nej- hor??. Po??d si ??k?m, ?e se to zlom?, ale u? n?kolik dn? jsme nem?ly po??dn? j?dlo a to zima teprve za??n?. Ob? jsme zesl?bl? hladem a Bree je te? nav?c je?t? nemocn?. Moc dob?e to s n?mi nevypad?. Pokou??m se n?m naj?t n?co k j?dlu. S n?mahou stoup?m vzh?ru, stejnou cestou jako v?era, kdy jsem tak? nem?la ?t?st?, a pomalu za- ??n?m c?tit, ?e se na n?s neusm?je. Kup?edu m? tla?? jen my?lenka na Bree, jak le?? doma a ?ek? na m?. P?est?v?m se litovat a mysl?m na jej? obli?ej. V?m, ?e tu ??dn? l?ky nenajdu, ale douf?m, ?e je to jen lehk? hore?ka a ?e Bree pot?ebuje jen dobr? j?dlo a trochu tepla. Pot?ebuje hlavn? ohe?. V na?em krbu u? ale netop?m. Nechci ris- kovat to, ?e k n?m kou? nebo v?n? sp?len?ho d?eva p?ivede n?ja- k?ho otrok??e. Dnes ve?er ji ale p?ekvap?m a budu spol?hat na ?t?st?. Bree miluje ohe? a ur?it? j? to zvedne n?ladu. A kdy? se mi k tomu je?t? poda?? naj?t n?jak? j?dlo – i n?co mal?ho, t?eba kr?l?ka – ur?it? se zotav?. A nejen fyzicky. V?imla jsem si, ?e v posledn?ch p?r dnech za??n? ztr?cet nad?ji. Vid?m j? to na o??ch. A j? pot?ebuju, aby byla siln?. Nebudu se jen koukat, jak mi pomalu miz? p?ed o?ima, stejn? jako m?ma. Do tv??e m? uhod? dal?? siln? z?van v?tru a tentokr?t je tak prudk? a trv? tak dlouho, ?e mus?m sklonit hlavu a po?kat, a? p?e-jde. Hu?? mi v u??ch a dala bych cokoli za norm?ln? zimn? bundu. M?m na sob? jen obno?enou mikinu s kapuc?, kterou jsem p?ed lety na?la u silnice. Mysl?m, ?e pat?ila n?jak?mu klukovi, ale to je dob?e. Ruk?vy jsou toti? dost dlouh? na to, aby mi zakryly i ruce, a pou??- v?m je skoro i jako rukavice. M?ch 168 centimetr? nen? ?pln? nej- m??, tak?e jej? p?vodn? majitel musel b?t vysok?. N?kdy si ??k?m, jestli by ho zaj?malo, ?e nos?m jeho oble?en?. Pak si ale uv?dom?m, ?e je asi mrtv?. Jako v?ichni ostatn?. Moje kalhoty nejsou o moc lep??: je mi to trapn?, ale od t? doby, co jsme p?ed lety utekly z m?sta, na sob? nos?m po??d jedny a ty sam? d??ny. Jestli n??eho lituju, pak toho, ?e jsme ode?ly tak na- rychlo. Asi jsem si ??kala, ?e tu n?jak? oble?en? najdeme, ?e tu n?kde bude otev?en? obchod s oble?en?m nebo dokonce Arm?da sp?sy. To ode m? bylo hloup?. V?echny obchody s oble?en?m samoz?ejm? u? d?vno n?kdo vyraboval. Bylo to jako by se sv?t pln? hojnosti p?es noc zm?nil ve sv?t pln? nouze. V t?tov? chat? jsem v ?upl?c?ch na?la p?r kus? oble?en?. Ty jsem dala Bree. Byla jsem r?da, ?e aspo? t?- tovy pono?ky a termoska by ji mohly udr?et v teple. V?tr kone?n? ustal. Zved?m hlavu a ze v?ech sil posp?ch?m p??mo sm?rem k n?horn? plo?in?, ne? se v?tr znovu zvedne. Jsem naho?e, sotva popad?m dech, nohy m?m v jednom ohni a pomalu se rozhl???m. Tady naho?e stromy nerostou tak hust? u sebe a nedaleko je mal? horsk? jez?rko. Je zamrzl?, stejn? jako v?echna ostatn?, ale na slunci se t?pyt? tak, a? mus?m p?iv??t o?i. Hned se pod?v?m sm?rem ke sv?mu ryb??sk?mu prutu, kter? jsem tu v?era nechala zara?en? mezi dv?ma kameny. Vy?n?v? nad jezerem a vis? z n?j dlouh? vlasec, kter? vede do mal? d?ry v ledu. Pokud je ohnut?, znamen? to, ?e s Bree dnes budeme m?t ve?e?i. Pokud ne, budu v?d?t, ?e to nevy?lo – znovu. Rychle sp?ch?m za- sn??enou cesti?kou mezi malou skupinkou strom?, abych se dob?e pod?vala. Je rovn?. Jak jinak. Srdce jako by mi p?estalo b?t. P?em??l?m, jestli m?m vyrazit na led a svou malou sekyrkou vysekat d?ru na jin?m m?st?. Je mi ale jasn?, ?e by to nic nezm?nilo. Pot?? nen? v um?st?n? otvoru ale v je- ze?e samotn?m. Zem? je p??li? zmrzl? na to, abych vyhrabala n?jak? ?ervy a stejn? bych nev?d?la, kde je hledat. Nejsem lovec od p??- rody. Kdybych v?d?la, ?e skon??m tady v hor?ch, tak bych cel? sv? d?tstv? sledovala po?ady o z?les?ctv? a studovala techniky p?e?it?. Te? jsem ale z velk? ??sti k ni?emu. Neum?m pokl?dat pasti a na moje pruty se n?co chyt? jen m?lokdy. M?j otec byl mari??k a nau?il m? jednu v?c – um?m se pr?t. To je mi tu ale k ni?emu. Proti ???i zv??at jsem bezmocn?, ale aspo? se dovedu br?nit proti t?m dvounoh?m. A? u? se mi to l?bilo nebo ne, t?ta u? odmala trval na tom, abych byla jeho dcera – dcera mari- ??ka, a abych na to byla hrd?. Taky m? bral jako syna, kter?ho nikdy nem?l. P?ihl?sil m? do kurs? boxov?n?, z?pasu, sm??en?ch bojov?ch um?n?... po??d m? u?il, jak zach?zet s no?em, jak st??let z pistole, jak poznat tlakov? body, jak bojovat za hranicemi pravidel. Ze v?eho nejv?c ale cht?l, abych byla tvrd?, abych nikdy nedala najevo strach a abych nikdy nebre?ela. Ironi? je, ?e jsem nikdy nem?la mo?nost v praxi vyzkou?et ani jednu z v?c?, kter? m? nau?il, proto?e v?c zbyte?n? u? tady naho?e snad ani b?t nemohou – ?iroko daleko nen? ?iv? du?e. Pot?ebuju v?d?t, jak naj?t n?co k j?dlu – ne jak n?komu nakopat zadek. A pokud bych n?hodou na n?koho narazila, nepra?t?m s n?m o zem – naopak ho po??d?m o pomoc. Sna??m se trochu v?c p?em??let a vzpom?n?m si, ?e by tady na- ho?e m?lo b?t je?t? jedno men?? jez?rko. Jednou v l?t? jsem ho vi- d?la, kdy? jsem byla v dobrodru?n?j?? n?lad? a vystoupala jsem na t?to ho?e v?? ne? obvykle. M?lo by to b?t zhruba ?tvrt m?le prud- k?ho stoup?n? a od t? doby jsem tam ani jednou nebyla. S povzdechem se pod?v?m vzh?ru. Slunce u? pomalu zapad?, ne- vrl? zimn? z?pad slunce v?echno barv? do?ervena a j? u? jsem zmrzl? a unaven?. V?t?inu m?ch zb?vaj?c?ch sil mi sebere u? jen cesta zp?t dol?. Dal?? stoup?n? je to posledn?, co bych te? cht?la podniknout. Mal? hl?sek uvnit? m? ale nab?d?, abych stoupala d?l. ??m v?c ?asu te? tr?v?m sama, t?m siln?j?? je t?t?v hlas v m? hlav?. Nesn???m ho a chci ho n?jak vyt?snit, ale nev?m jak. P?esta? f?ukat a makej d?l, Moorov?! T?ta mi v?dycky ??kal p??jmen?m. Moorov?. ?tvalo m? to, ale jemu to bylo jedno. Pokud se te? vr?t?m, Bree nebude m?t co j?st. To jezero tam na- ho?e je to nejlep??, co m? te? napad?, n?? jedin? zdroj potravy. Taky chci, aby Bree m?la ohe?, a v?echno d?evo tady dole je mokr?. Tam na- ho?e je v?tr siln?j?? a t?eba tam najdu d?evo dost such? na to, aby se dalo zap?lit. Znovu se pod?v?m na svah sm?rem vzh?ru a rozhodnu se to zkusit. Beru si sv?j prut, sklon?m hlavu a za??n?m stoupat. Ka?d? krok m? bol?, stehna m?m pln? ostr?ch jehli?ek, do plic mi pronik? ledov? vzduch. V?tr zes?lil a bi?uje m? sn?hem, jako by m? n?kdo po obli?eji hladil brusn?m pap?rem. Vysoko nad sebou sly??m kr?k?n? pt?k?, kter? zn? skoro jako v?sm?ch. Kdy? u? si mysl?m, ?e nem??u d?l, ocit?m se na dal?? plo?in?. Tahle je jin? ne? v?echny ostatn?, asi proto?e je tak vysoko: je hust? porostl? borovicemi, tak?e nen? vid?t d?l ne? t?i metry. Pod tou obrovskou klenbou korun strom? obloha skoro nen? vid?t a sn?h je posypan? zelen?m jehli??m. Obrovsk? kmeny t?chto strom? jsou nav?c ide?ln? ochranou p?ed v?trem. Jako bych vstoupila do mal?ho soukrom?ho kr?lovstv? skryt?ho p?ed zbytkem sv?ta. Oto??m se a na chv?li si u??v?m ten v?hled: je ??asn?. V?dycky jsem si myslela, ?e z t?tovy chalupy v p?li kopce m?me skv?l? v?- hled, ale tady naho?e je to opravdu ?chvatn?. Do v?ech sm?r? se t?hnou vrcholy hor a v d?lce za nimi dokonce vid?m, jak se t?pyt? ?eka Hudson. Tak? vid?m, jak se po na?? ho?e t?hnou silnice, v po- zoruhodn? dobr?m stavu. Asi proto?e sem nahoru chod? tak m?lo lid?. Vlastn? jsem tu nikdy nevid?la ??dn? auto ani jin? vozidlo. Sil- nice jsou pr?jezdn?, p?esto?e jsou strm? a napadl na n? sn?h. Na slunci se toti? zah??vaj? a velice dob?e se odvod?uj?, tak?e v?t?ina napadan?ho sn?hu na nich rozt?la. Zas?hla m? bolest ?zkosti a strachu. M?m rad?ji, kdy? jsou sil- nice pokryt? sn?hem a ledem, kdy? jsou pro vozidla nepr?jezdn?, proto?e jedin? lid?, kte?? maj? auta a palivo jsou otrok??i – nemilo- srdn? lovci odm?n, jejich? ?kolem je ?ivit Ar?nu 1. Hl?dkuj? v?ude a hledaj? kohokoli, kdo z?stal na?ivu, aby je unesli a p?ivezli do ar?ny jako otroky. Tam pr? bojuj? na smrt pro z?bavu ostatn?ch. Bree a j? jsme zat?m m?ly ?t?st?. B?hem t?ch let, co jsme tady na- ho?e, jsme v okol? nevid?ly ??dn? otrok??e – ale mysl?m si, ?e jen proto?e jsme tak vysoko, v odlehl? oblasti. Jen jednou jsem sly?ela sku?en? otrok??sk?ho motoru, hrozn? daleko, na druh? stran? ?eky. V?m, ?e tam n?kde dole jsou a hl?dkuj?. A j? nebudu riskovat – sta- r?m se o to, abychom se dr?ely p?i zemi, d?evo p?l?me jen z??dka, kdy? opravdu pot?ebujeme, a neust?le na Bree d?v?m pozor. V?t?i- nou ji na lov beru s sebou – stejn? jako bych to ud?lala dnes, kdyby nebyla tak nemocn?. Ot???m se zp?t k plo?in? a jdu se pod?vat na jez?rko. Je ?pln? za- mrzl? a v odpoledn?m slunci ?pln? z???, jako ztracen? ?perk scho- van? v hou?t?. Ud?l?m p?r opatrn?ch krok? po ledu, abych se ujistila, ?e nepraskne. Jakmile se mi zd?, ?e je dost pevn?, ud?l?m n?kolik dal??ch. Najdu si m?sto, vyt?hnu z opasku malou sekyrku a n?kolikr?t siln? seknu do ledu. Objevila se trhlina. Klek?m si na led, beru do ruky n?? a v?? silou ho vraz?m doprost?ed trhliny. Krou- t?m ?pi?kou no?e a za chv?li se mi da?? v ledu vytvo?it d?ru velkou tak akor?t na vyloven? ryby. Klou?u a sp?ch?m zp?tky na b?eh, beru prut a vraz?m ho mezi dv? v?tve stromu, rozbal?m vlasec a b???m s n?m zp?t k d??e v ledu, do kter? ???ru vlo??m. N?kolikr?t s n?m zat?esu v nad?ji, ?e se ko- vov? h??ek na slunci zably?t? a p?iv?b? n?jak?ho ?iv?ho tvora pod ledem. Nem??u se ale zbavit dojmu, ?e je to zbyte?n?, ?e cokoli, co v t?chto horsk?ch jezerech ?ilo, d?vno zahynulo. Tady naho?e je je?t? v?t?? zima a nem??u tu celou dobu jen tak st?t a koukat. Mus?m se h?bat. Ot???m se a jdu sm?rem od jezera, proto?e moje pov?r?iv? J? mi ??k?, ?e rybu ur?it? chyt?m, hlavn? kdy? tam nebudu jen tak st?t a koukat. Chod?m v kruz?ch kolem je-zera a kolem strom? a mnu si ruce, abych je udr?ela v teple. Nepo- m?h? to. Vtom si vzpomenu na such? d?evo. Rozhl???m se a hled?m n?co, s ??m by se dalo topit, ale je to marn?. Zem? je pokryt? sn?hem. Ob- r?t?m tedy sv?j pohled vzh?ru, ale v?t?ina v?tv? je tak? zasn??en?. V d?lce si ale v?imnu n?kolika strom? o?lehan?ch v?trem, kter? za- sn??en? nejsou. Jdu k nim bl??e a rukou je zkoum?m. S ?levou si v??m?m, ?e n?kter? v?tve jsou such?. Beru do ruky svou sekyrku a useknu jednu z v?t??ch v?tv?. Sta?? mi n?ru? d??v? a tahle velk? v?tev bude ?pln? sta?it. Chyt?m ji ve vzduchu, aby nespadla do sn?hu, pot? ji narovn?m ke kmeni stromu a p?eseknu ji nap?l. Tak to d?l?m znovu a znovu, dokud nem?m malou hrom?dku d??v?, kterou pak odnesu v n?ru??. Odkl?d?m ji na jednu z ?irok?ch n?zk?ch v?tv?, kde bude v bezpe?? p?ed napadan?m sn?hem. Rozhl???m se kolem sebe zkoum?m dal?? kmeny strom?, kdy? vtom m? n?co zaraz?. Jdu bl??e k jednomu ze strom? a v?imnu si, ?e jeho k?ra je jin? ne? u ostatn?ch strom?. Pod?v?m se vzh?ru a uv?- dom?m si, ?e to nen? borovice ale javor. Zar??? m?, ?e vid?m javor tak vysoko v hor?ch, a je?t? v?ce m? p?ekvapuje skute?nost, ?e jsem ho v?bec poznala. Javor je vlastn? ta jedin? v?c, kterou bych v p??- rod? v?bec dok?zala poznat. I kdy? se tomu br?n?m, p?epadne m? vzpom?nka. Jednou, kdy? jsem byla mal?, si t?ta vzal do hlavy, ?e m? vezme na v?let do p??rody. B?hv? pro? m? vzal st??et javorov? sirup. N?- kolik hodin jsme jeli do n?jak?ho bohem zapomenut?ho m?sta, j? nesla kovov? k?bl, on vrt?k a dal?? hodiny jsme str?vili putov?n?m po les?ch s pr?vodcem a hled?n?m perfektn?ch javor?. Pamatuju ten jeho zklaman? pohled, kdy? navrtal sv?j prvn? javor a do na?eho k?blu za?ala pomalu t?ct ?ir? tekutina. ?ekal, ?e tam pote?e sirup. N?? pr?vodce se mu za?al sm?t a ?ekl mu, ?e z javor? nete?e sirup ale m?za. M?za se potom musela va?it a t?m vznikne sirup. ??kal, ?e to trv? hodiny a ?e z 80 galon? m?zy ?lov?k dostane ?tvrt galonu sirupu. T?ta se pod?val na sv?j k?bl, ze kter?ho u? p?et?kala m?za, a ?pln? zrudl, jako by mu n?kdo prodal zka?en? zbo??. Byl to ten nejhrd?j?? ?lov?k, kter?ho jsem kdy potkala, a pokud n?co nesn??el v?c, ne? c?tit se hloup?, pak to bylo, kdy? se mu n?kdo sm?l. A kdy? se mu ten mu? sm?l, tak po n?m hodil sv?j k?bl, jen t?sn? ho netre- fil, vzal m? za ruku a vy??tili jsme se pry?. Potom m? u? do p??rody nikdy nevzal. Mn? to ale nevadilo – a ten v?let se mi dokonce l?bil, i kdy? t?ta celou cestu zp?tky v aut? ti?e zu?il. Ne? m? odvedl pry?, poda?ilo se mi nato?it mal? hrn??ek m?zy a cestou dom? jsem ho potaj? usrkovala, kdy? se ned?val. Bylo to skv?l?. Chutnalo to jako voda s cukrem. Jak te? stoj?m p?ed t?m stromem, pozn?v?m ho jako bych po- znala sv?ho sourozence. Tenhle exempl?? je ale huben? a tenk?, pro- to?e je tak vysoko, a p?ekvapilo by m?, kdyby v sob? v?bec n?jakou m?zu m?l. Nem?m ale co ztratit. Vynd?v?m sv?j n?? a zat?n?m ho do k?ry stromu, znovu a znovu do stejn?ho m?sta. Potom ho zabo- ??m hluboko do d?ry a tla??m ho ??m d?l hloub?ji a z?rove? se s n?m pokou??m kroutit. Vlastn? ani ne?ek?m, ?e se n?co stane. K m?mu obrovsk?mu p?ekvapen? se ven vydere kapka m?zy. A ?pln? m? ?okuje, kdy? se za chvilku objev? mal? pram?nek. Do- tknu se t? tekutiny prsem a ten si ol?znu jazykem. C?t?m ten p??val cukru a okam?it? pozn?v?m tu chu?. P?esn? jak si ji pamatuju. Ne- m??u tomu uv??it. M?za za??n? vyt?kat rychleji a spousta se mi ztr?c? na kmeni stromu. Pod?v?m se kolem sebe a zoufale se sna??m naj?t n?co, do ?eho bych ji mohla napustit, kbel?k nebo cokoli – ale samoz?ejm? tu nic nen?. A pak si vzpomenu: moje termoska. Odepnu si svou plastovou termosku od pasu a obr?t?m ji vzh?ru nohama, aby z n? vytekla voda. Vodu m??u sehnat kdykoli, zvl??? kdy? je v?ude tolik sn?hu – ale tahle m?za je vz?cn?. Dr??m termosku u d?ry ve stromu a p??la bych si, abych m?la po??dn? vrt?k s n?levkou. Tisknu termosku ke stromu jak nejv?c to jde, a v?t?inu m?zy se mi da?? zachytit. Pln? se poma- leji, ne? bych cht?la, ale za n?kolik minut je termoska nap?l pln?. Proud m?zy se zastavil. ?ek?m n?kolik vte?in, jestli znovu za?ne t?ct, ale neza??n?. Rozhl???m se kolem sebe a v?imnu si dal??ho javoru, asi t?i metry ode m?. S radost? k n?mu p?ib?hnu, vyt?hnu n?? a pokou??m se jej do kmene zarazit v?? silou s nad?j?, ?e termosku napln?m ?pln? a p?edstavuji si, jak se asi Bree bude tv??it, a? m?zu ochutn?. Nen? sice b?hv?jak v??ivn?, ale ur?it? j? ud?l? radost. Kdy? no?em uhod?m kmen stromu, ozve se tentokr?t ostr? zvuk, jako kdy? n?co praskne, a nen? to zvuk, kter? bych ?ekala, a hned na to se ozve st?n?n? padaj?c?ho stromu. Pod?v?m se nahoru a vid?m, jak se strom nakl?n?, a pozd? si uv?domuji, ?e tento strom, pokryt? ledem, je mrtv?. Sta?ilo do n?j jen uhodit no?em, aby se p?evr?til. O chv?li pozd?ji tento minim?ln? ?estimetrov? strom s velk?m zadun?n?m pad? k zemi a rozv??? kolem sebe obrovsk? mrak sn?hu a borov?ho jehli??. Skr??m se ve strachu, ?e n?kdo zjistil, ?e tu jsem. Jsem na sebe stra?n? na?tvan?. To bylo neopatrn?. Hloup?. M?la jsem se na ten strom nejd??v pod?vat po??dn?. Za n?kolik okam?ik? se ale uklidn?m, proto?e si uv?domuji, ?e tady naho?e nikdo jin? nen?. Za?nu op?t uva?ovat racion?ln? a uv?- dom?m si, ?e stromy v lese padaj? samy od sebe, tak?e takov? ud?- lost nutn? neznamen? p??tomnost ?lov?ka. A jak se d?v?m sm?rem, kde p?ed chv?l? st?l strom, n?co m? zaraz?. A jen nev???cn? z?r?m. Kousek od m?sta, kde stoj?m, vid?m malou kamennou chatku, po- stavenou p??mo do sk?ly a schovanou za skupinkou strom?. Je mal?, ale m? dokonale ?tvercov? tvar, asi ?ty?i a p?l metru na ???ku i na d?lku a vysok? asi t?i a p?l metru. Na st?e?e vid?m mal? kom?nek a ve st?n?ch jsou mal? okna. D?ev?n? vstupn? dve?e jsou pootev- ?en?. Tato mal? chatka je tak dob?e maskovan? a tak dokonale spl?v? s okol?m, ?e ji st??? rozezn?v?m i kdy? kouk?m p??mo na ni. St?e- cha i st?ny jsou zasn??en? a kamenn? pr??el? dokonale spl?v? s okoln? krajinou. Chatka vypad? starobyle, jako by ji n?kdo posta- vil p?ed stovkami let. Nech?pu, co tu d?l?, kdo ji postavil, ani pro? vlastn?. Mo?n? ji postavili pro n?jak?ho hl?da?e chr?n?n? rezervace. Mo?n? tu ?il n?jak? poustevn?k. Nebo n?jak? fanda do z?les?ctv?. Vypad? to, jako by se j? nikdo u? roky ani nedotkl. Pe?liv? zkou- m?m okol?, jestli neuvid?m n?jak? stopy bot nebo zv??e vedouc?ch dovnit? nebo ven. ??dn? tu ale nejsou. P?em??l?m, kdy napadl sn?h, bylo to p?ed n?kolika dny, a v hlav? se pokou??m po??tat. Minim?ln? za t?i posledn? dny tu nikdo nebyl. Srdce mi posko?? p?i pomy?len? na to, co by se mohlo skr?vat uvnit?. J?dlo, oble?en?, l?ky, zbran?, materi?ly – cokoli z toho by bylo darem z nebes. Opatrn? jdu p?es m?tinu a neust?le se ohl???m, jestli m? n?kdo nesleduje. Jdu rychle a ve sn?hu zanech?v?m velk? n?padn? stopy. Kdy? doraz?m ke dve??m, je?t? jednou se oto??m a n?kolik vte?in tam jen stoj?m a poslouch?m. Je sly?et jen v?tr a nedalek? potok, kter? prot?k? zhruba metr p?ed chatkou. Nap??hnu se a v?? silou uhod?m na dve?e rukojet? sv? sekyrky, ozve se duniv? zvuk, kter? by v?em zv??at?m, kter? se mo?n? skr?vaj? uvnit?, m?l d?t posledn? va- rov?n?. * ??dn? odpov??. Rychle otev?r?m dve?e, odhrnuju sn?h a vch?z?m dovnit?. Je tu tma, vnit?ek osv?tluj? jen posledn? zbytky denn?ho sv?tla, kter? se sem vkr?daj? mal?mi okny, a moje o?i si chv?li mus? zvyk- nout na tmu. ?ek?m, z?dy op?en? o dve?e, a jsem p?ipraven? se br?- nit v p??pad?, ?e by tu mohlo p?ezimovat n?jak? zv??e. Po n?kolika dal??ch vte?in?ch si v?ak moje o?i na ?ero zvyknou a je jasn?, ?e tu jsem sama. Ze v?eho nejd??v si v?imnu toho, ?e je tu docela teplo. Mo?n? proto?e je to tu tak mal?, s n?zk?m stropem a zabudovan? p??mo do sk?ly, nebo proto?e je chatka chr?n?n? proti v?tru. I kdy? okna ne- jsou zasklen? ani jinak zav?en? a p?esto?e jsou dve?e st?le pootev- ?en?, mus? tu b?t aspo? o osm stup?? tepleji – mnohem tepleji ne? je kdy v t?tov? chat?, dokonce i kdy? se tam top?. T?tova chata byla hlavn? postaven? levn?, jej? st?ny jsou tenk? jako pap?r a oblo?en? linem, a sed? na okraji kopce, kde jako by st?la p??mo v cest? v?tru. Tohle m?sto je ale jin?. Kamenn? st?ny jsou tak siln? a dob?e po- staven?, ?e se tu c?t?m ?tuln? a bezpe?n?. Neum?m si ani p?edstavit, jak? by tu bylo teplo, kdybych zav?ela dve?e a zabednila okna a roz- d?lala ohe? v krbu, kter? se zd? b?t funk?n?. Uvnit? je jen jedna velk? m?stnost. Pokou??m se v tom ?eru na podlaze naj?t n?co, cokoli, co bych mohla pou??t. Je to neuv??iteln?, ale vypad? to, ?e tu od v?lky nikdo nebyl. Ka?d? d?m, kter? jsem vid?la, m?l rozbit? okna, kolem se povalovala su? a v?dy bylo z?ejm?, ?e z n?j n?kdo vyraboval v?e, co by mohlo b?t u?ite?n?, do- konce i kabely. Tento v?ak ne. Je ?ist? a nedot?en? a uklizen?, jako by jeho majitel jednou prost? vstal a ode?el. Zaj?malo by m?, jestli to bylo je?t? d??v, ne? v?lka v?bec za?ala. Podle pavu?in na strop? a t?to neskute?n? lokality, tak dob?e skryt? za stromy, bych ?ekla ?e ano. Tady nikdo nebyl des?tky let. V?imnu si obrysu n?jak?ho p?edm?tu u prot?j?? st?ny a pomalu se k n?mu bl???m, a rukama nata?en?ma p?ed sebou ?m?tr?m do tmy. Kdy? se toho p?edm?tu moje ruce dotknou, pozn?v?m, ?e je to sk??? se ?upl?ky. P?ejedu po n? rukou a c?t?m, ?e je pokryt? prachem. P?ej??d?m rukama po mal?ch kulat?ch rukojet?ch ?upl?k?. Opatrn? je otv?r?m, jeden po druh?m. Je p??li? tma na to, abych vid?la, co je uvnit?, tak jejich vnit?ek prozkoum?v?m rukou. V prvn?m nic nen?. Ani ve druh?m. Rychle je v?echny otev?u a stejn? rychle klesaj? m? nad?je – kdy? v tom se zastav?m u p?t?ho ?upl?ku. Vzadu n?co je. Pomalu to vynd?m. Dr??m to na sv?tle a zprvu nem??u rozeznat, co to je, ale potom c?t?m staniol, kter? mi prozrad?, co to je: tabulka ?okol?dy. N?kdo u? ji nakousl, ale je st?le zabalen? v p?vodn?m obalu a z velk? ??sti je zachoval?. Kousek rozbal?m a p?ivon?m si k n?mu. Nem??u uv?- ?it, ?e je to skute?n?: opravdov? ?okol?da. ?okol?du jsme nem?li u? od v?lky. S v?n? p?ich?z? ostr? bolest hladu a jen s vyp?t?m v?ech sil se do- k??u ovl?dnout, abych na m?st? neroztrhla obal a celou ji nezhltla. Nut?m se si dod?vat s?lu, opatrn? ji zase zabal?m a schov?m do kapsy. Po?k?m, a? budu s Bree a pak si ji vychutn?m. P?i pomy?len? na jej? v?raz, a? ji ochutn?, se mi na tv??i objev? ?sm?v. To bude k nezaplacen?. Rychle projdu zb?vaj?c? ?upl?ky, s novou nad?j?, ?e objev?m n?- jak? poklad. V?echno ostatn? je ale pr?zdn?. Oto??m se zp?t do m?st- nosti a projdu si ji ode zdi ke zdi, kolem zd?, v?echny kouty ve snaze naj?t cokoli. Je to tu v?ak opu?t?n?. Vtom ?l?pnu na n?co m?kk?ho. Kleknu si, zvednu to a podr??m to na sv?tle. Jsem ohromen?: je to medv?dek. Je o?unt?l? a chyb? mu jedno oko, ale Bree medv?dky miluje a ten, kter?ho nechala doma, kdy? jsme odjeli, j? hrozn? chyb?. A? tohle uvid?, bude m?t ne- skute?nou radost. Vypad? to, ?e dnes bude m?t ??astn? den. Nacpu si medv?dka za opasek a jak se zved?m, moje ruka p?ejede po n??em m?kk?m. Zvednu to a pod?v?m se na to l?pe, k m? radosti v ruce dr??m ??lu. Je ?ern? a zapr??en?, ale jak si ji p?ilo??m k t?lu, ihned c?t?m, jak je tepl?. Jdu k oknu a ??lu opr???m. Pod?v?m se na ni na sv?tle: je dlouh? a tlust? – dokonce bez d?r. Jako bych na?la ?ist? zlato. Okam?it? si ji obt???m kolem krku a schov?m pod triko a hned je mi mnohem v?t?? teplo. A k?chnu. Slunce zapad? a zd? se, ?e jsem na?la v?e, co se d?, tak?e se d?v?m k odchodu. Cestou ke dve??m ale zakopnu o n?co tvrd?ho a kovov?ho. Zastav?m se, op?t si kleknu a opatrn? se sna??m na- hmatat, jestli to nen? n?jak? zbra?. Nen?. Je to kulat? dr?adlo p?i- pevn?n? k d?ev?n? podlaze. Jako klepadlo. Nebo klika. ?kubu s n?m doleva a doprava. Nic se nestalo. Zkou??m s n?m ot??et. Nic. Zkus?m ?t?st?. Postav?m se stranou a ze v?ech sil za n?j zat?hnu p??mo vzh?ru. Otev?ely se padac? dve?e a vznesl se oblak prachu. Nakouknu dol?, kde m? uv?tal dal?? prostor, s hlin?nou podla- hou, vysok? n?co p?es metr. Srdce se mi rozbu?ilo z pomy?len? na mo?nosti, kter? se n?m t?m otev?ely. Kdybychom tu bydlely a obje- vily by se probl?my, mohla bych Bree schovat tady dole. Tahle chatka z?sk?v? na hodnot? ??m d?l v?c. A nejen to. Kdy? se pod?v?m, jak to dole vypad?, n?co se tam leskne. Ty t??k? d?ev?n? dve?e ?pln? odklop?m a rychle lezu po ?eb-??ku dol?. Je tu ?pln? tma, tak?e rukama ?m?tr?m p?ed sebou. N?co jsem nahmatala. Sklo. Ve st?n?ch jsou zabudovan? police a na nich jsou sklenice. Zava?ovac?. Jednu beru do ruky a vynesu ji na sv?tlo. Uvnit? je n?co ?erve- n?ho a m?kk?ho. Vypad? to jako marmel?da. Rychle od?roubuju ko- vov? v??ko a ke sklenici si p?ivon?m. ?tiplav? v?n? malin m? uhod? jako mo?sk? vlna. Str??m dovnit? prst a v?hav? ho d?v?m na sv?j jazyk. Nem??u tomu uv??it: malinov? d?em. A chutn? jako by ho n?kdo ud?lal v?era. Rychle za?roubuju v??ko, nacpu si sklenici do kapsy a sp?ch?m zp?tky k polic?m. Nahmat?v?m des?tky sklenic. Beru tu nejbli??? a pod?v?m se na ni na sv?tle. Tahle vypad? jako okurky. Jsem v ??asu. Tohle m?sto je zlat? d?l. P??la bych si je s sebou vz?t v?echny, ale nem?m je v ?em odn?st a ruce mi mrznou, venku se nav?c u? stm?v?. Sklenici s okurkami tedy d?v?m zp?t na sv? m?sto, rychle po ?eb??ku vy?plh?m nahoru a po??dn? za sebou zav?r?m padac? dve?e. Cht?la bych je zamknout a jsem nerv?zn? z toho, ?e to tam dole v?echno nech?v?m bez do- zoru. P?ipomenu si ale, ?e tu nikdo u? roky nebyl – a ?e ani j? bych si ho asi nev?imla, kdyby ten strom nespadl. Kdy? odch?z?m, zav?r?m za sebou dve?e a? nadoraz a c?t?m touhu to tu chr?nit, jako by to u? byl n?? domov. S pln?mi kapsami posp?ch?m zp?t k jez?rku – ale vtom se oka- m?it? zastav?m, proto?e jsem si v?imla pohybu a sly?ela n?jak? zvuk. Zprvu m? p?epadl strach z toho, ?e m? n?kdo sledoval – kdy? se v?ak pomalu oto??m, vid?m n?co jin?ho. T?i metry ode m? stoj? jelen a z?r? na m?. Je to prvn? jelen, kter?ho jsem za ty roky vid?la. Jeho velk? ?ern? o?i hled? do m?ch, pak se znenad?n? oto?? a ute?e pry?. Nem?m slov. M?s?c co m?s?c se sna??m n?jak?ho jelena naj?t v nad?ji, ?e se k n?mu budu moci dostat tak bl?zko, abych na n?j mohla vrhnout n??. Nikdy jsem v?ak nikde ??dn?ho nevid?la. Mo?n? jsem nelovila dost ?asto. Mo?n? tady naho?e ?ij? celou dobu. Rozhodnu se sem hned r?no vr?tit a kdy? budu muset, budu ?ekatt?eba cel? den. Kdy? tu byl jednou, mo?n? se vr?t?. A? ho p???t? uvi- d?m, zabiju ho. Ten jelen by n?s mohl nakrmit na n?kolik t?dn?. Pln? nov? nad?je sp?ch?m k jez?rku. Kdy? se p?ibl???m k prutu a pod?v?m se na n?j, srdce se mi rozbu??, proto?e je ohnut? skoro do p?li. T?esu se nedo?kavost? a pel???m k d??e v ledu a je mi jedno, ?e mi to klou?e. Pevn? uchop?m vlasec a modl?m se, aby vydr?el. Nat?hnu se a siln? ?kubnu. C?t?m, jak opa?n?m sm?rem ?kube velk? ryba a ti?e nab?d?m vlasec k tomu, aby se nep?etrhl a h??ek, aby se neulomil. Jedno posledn? ?kubnut? a ryba let? z ledu. Je to ob- rovsk? losos, velk? jako moje pa?e. Dopadl na led a pl?c? se a klou?e v?emi sm?ry. P?ib?hnu k n?mu, abych ho zvedla, ale vy- klouzl mi a znovu se pl?c? na ledu. Ruce m?m pokryt? slizem a p??- li? kluzk? na to, abych ho mohla uchopit, tak?e rozbal?m sv? ruk?vy a znovu ho uchop?m, tentokr?t pevn?ji. Vrt? se mi v n?ru?? a dobr?ch t?icet vte?in sebou mrsk?, teprve pak kone?n? nep?estane. Je mrtv?. Jsem v ??asu. Je to m?j prvn? ?lovek za n?kolik m?s?c?. Klou?u po ledu pln? nad?en?, pokl?d?m ho na b?eh a zabal?m ho do sn?hu ve strachu, aby n?jak?m zp?sobem znovu nep?i?el k ?i- votu a nesko?il zp?t do jezera. Beru si prut a vlasec do jedn? ruky a rybu do druh?. C?t?m sklenici s d?emem v jedn? kapse, termosku s m?zou v druh? kapse spolu s ?okol?dou a medv?dka za pasem. Bree bude dnes ve?er bohat?. Zb?v? mi vz?t u? jen jedno. Jdu ke hrom?dce such?ho d?eva, prut chyt?m pod pa?? a volnou rukou se sna??m nabrat tolik d?eva, kolik unesu. P?r kousk? mi spadne a nem??u vz?t tolik, kolik bych cht?la, ale nest??uju si. Pro zbytek se sem m??u vr?tit r?no. S pln?ma rukama se za posledn?ch paprsk? denn?ho sv?tla klou?u dol? po strm?m svahu, opatrn?, abych ??dn? ze sv?ch poklad? ne- upustila. Celou cestu nem??u pustit z hlavy tu chatku. Je dokonal? a skr?v? takov? mo?nosti, a? se mi z toho znovu rozbu?? srdce. Je to p?esn? to, co pot?ebujeme. T?tova chata je p??li? n?padn?, posta- ven? u hlavn? silnice. U? m?s?ce m?m obavy z toho, ?e jsme tam p??li? zraniteln?. Sta?ilo by, aby kolem projel jeden zbloudil? otro- k??, a m?ly bychom probl?my. U? dlouho n?s chci p?est?hovat, ale dote? jsem nev?d?la kam. Koneckonc? tady naho?e ??dn? dal?? domy nejsou. Ta mal? chatka je tak vysoko, tak daleko od nejbli??? silnicenav?c doslova postaven? p??mo do sk?ly – a tak dob?e maskovan?, je jako by byla stvo?en? p??mo pro n?s. Nikdo by n?s tam naho?e nikdy nena?el. A i kdyby, nem?l by kde zaparkovat. Musel by p??ky stoupat do svahu a z t? vyhl?dky bych ho vid?la na m?li daleko. Tak? je tam zdroj ?erstv? vody, p??mo p?ed vchodem je tekouc? potok, tak?e bych nemusela nech?vat Bree samotnou poka?d?, kdy? se jdu do hor vykoupat a vyprat na?e oble?en?. A nemusela bych po jednom nosit kbel?ky vody z jezera poka?d?, kdy? chci uva?it. Ne- mluv? o tom, ?e s takovou klenbou strom? bychom byly dost skryt? na to, abychom mohly ka?dou noc topit v krbu. Byly bychom ve v?t??m teple a bezpe?? na m?st?, kter? je pln? ryb a zv??e – a se skle- pem pln?m j?dla. U? jsem se rozhodla: Hned z?tra se st?hujeme. Jako by mi z ramen spadla obrovsk? t?ha. C?t?m se jako znovu- zrozen?. Je to poprv? po dlouh? dob?, co nec?t?m ten kousav? hlad v ?aludku a pronikav? chlad v rukou. Dokonce i v?tr mi na cest? dol? vane do zad, jako by mi pom?hal. Nyn? v???m, ?e se v?ci ko- ne?n? obr?tily k lep??mu. Nevzpom?n?m si, kdy jsem se naposled c?- tila tak dob?e. Nyn? v?m, ?e to m??eme zvl?dnout. Te? u? m??eme p?e??t. DVA Ne? doraz?m k t?tov? chat?, je ji? po soumraku, teplota klesla a ztvrdl? sn?h mi k?upe pod nohama. Vyjdu z lesa a vid?m na?i chatu, jak tam sed? jako hn?zdo, n?padn? posazen? vedle silnice, a s ?levou kouk?m, ?e vypad? neporu?en?, p?esn? tak, jak jsem ji opou?t?la. Okam?it? se jdu pod?vat, jestli k n? nebo od n? nevedou n?jak? stopy– zv??ec? nebo lidsk? – a ??dn? nenach?z?m. Uvnit? se nesv?t?, ale to je norm?ln?. Kdyby ano, m?la bych obavy. Nem?me elekt?inu a sv?tlo by znamenalo, ?e Bree zap?lila sv??ky – a to by beze m? neud?lala. Zastav?m se a n?kolik vte?in poslouch?m, ale v?ude je ticho. ??dn? hluky z?pasu, vol?n? o pomoc, ani n??ek ?lov?ka, kter? je nemocn? nebo ho n?co bol?. S ?levou si mohu vydechnout. Jeden hl?sek ve mn? se po??d boj?, ?e se jednou vr?t?m a dve?e najdu otev?en? doko??n, okna rozbit?, stopy vedouc? do domu a Bree nikde. Tuhle no?n? m?ru jsem m?la u? n?kolikr?t, v?dycky se pro- bud?m cel? zpocen? a mus?m se j?t do vedlej??ho pokoje p?esv?d?it, ?e je Bree ve sv? posteli. V?dycky tam je, ?pln? v po??dku, a j? se v duchu napom?n?m. V?m, ?e bych se po t?ch letech m?la p?estat tolik strachovat. Ale z n?jak?ho d?vodu nem??u: poka?d?, kdy? mus?m Bree nechat samotnou, je to jako bych si do srdce vrazila mal? n??. St?le jsem ve st?ehu, pozoruji okol? a d?v?m se na na?i chatu v po- sledn?m sv?tle skom?raj?c?ho dne. Nikdy nebyla hezk?. Typick? hor- sk? chata, vlastn? velk? hranat? krabice bez jak?koli osobnosti, st?ny ozdoben? levn?m akvamar?nov?m vinylem, kter? vypadal sta?e u? od prvn?ho dne, a kter? dnes vypad? jako pl?se?. Oken je m?lo, jsou mal? a vyroben? z levn?ho plastu. Vpad? jako by pat?ila mezi obytn? p??v?sy. M? zhruba p?t metr? na ???ku a deset metr? na d?lku, co? d?v? prostor pro jednu lo?nici, ale jej? stavitel ho ve sv? nekone?n? proz?etelnosti rozd?lil na dv? mal? lo?nice a jeden je?t? men?? ob?- vac? pokoj. Pamatuji si, jak jsem sem je?t? jako d?t? jezdila, to bylo je?t? p?ed v?lkou, kdy? byl sv?t norm?ln?. Kdy? byl t?ta doma, br?val n?s sem na v?kendy, abychom na p?r dn? byli pry? z m?sta. Necht?la jsem b?t nevd??n?, tak jsem t?tovi ??kala, ?e se mi tu l?b?, ale v duchu jsem to tu nikdy nem?la r?da – v?dycky to tu bylo takov? temn?, st?sn?n? a zatuchl?. Vzpom?n?m si, ?e jsem se jako d?t? nikdy nemohla do- ?kat, a? v?kend skon??, abych se odsud dostala pry?. Vzpom?n?m si, ?e jsem si v duchu p??sahala, ?e a? budu v?t??, nikdy se sem ne- vr?t?m. Paradoxn? jsem te? za tohle m?sto r?da. Zachr?nilo mi ?ivot– Bree taky. Kdy? vypukla v?lka a musely jsme ut?ct z m?sta, ne- m?li jsme na v?b?r. Kdyby nebylo t?hle chatky, nev?m, kam bychom ?ly. A kdyby nebylo tak vysoko, jak je, pravd?podobn? by n?s otrok??i u? d?vno chytili. Zvl??tn?, jak m??e ?lov?k v?ci nesn??et jako d?t? a na- konec si jich v??it jako dosp?l?. No, skoro dosp?l?. V 17 letech se u? ale stejn? za dosp?lou pova?ovat m??u. Za posledn?ch n?kolik let jsem stejn? asi zest?rla mnohem v?c, ne? v?t?ina dosp?l?ch. Kdyby tato chata nebyla postaven? p??mo u silnice, tak na r?n? – kdyby byla aspo? o trochu men??, v?c chr?n?n?, hloub?ji v lese, tak bych asi takov? obavy nem?la. I tak bychom se musely vypo??dat s t?mi pap?rov?mi st?nami, d?ravou st?echou a okny, kter?mi t?hne. Nikdy by to nebyl tepl?, pohodln? domov. Ale aspo? by byl bez- pe?n?. Kdy? se na tu na?i chatu te? d?v?m, jak v?razn? je oproti horsk?mu pozad?, nem??u set??st pocit, ?e ?ijeme uprost?ed ter?e. Pod botami mi k?upe sn?h, jak se bl???m k vinylov?m dve??m a zevnit? se ozve hlasit? ?t?kot. To jen Sa?a d?l? to, k ?emu jsem ji vycvi?ila: chr?n? Bree. Jsem za ni stra?n? vd??n?. Hl?d? Bree tak bedliv? a ?t?k? i p?i tom nejmen??m hluku, tak?e mi dod?v? dost klidu na to, abych ji tu mohla nechat samotnou, kdy? jdu lovit. Z?- rove? mi jej? ?t?k?n? ob?as d?l? starosti a boj?m se, ?e n?s prozrad?: koneckonc? ?t?kaj?c? pes obvykle znamen?, ?e je nabl?zku ?lov?k. A to je p?esn? zvuk, kter? by otrok??i hledali. Rychle vstoup?m do chaty a rychle Sa?u uti??m. Zav?u za sebou dve?e, d??v? se mi skoro sype z rukou a vch?z?m do potemn?l? m?st- nosti. Sa?a se zti??, za?ne vrt?t ocasem a sko?? na m?. ?estilet? ?o- kol?dov? labrador a nejv?rn?j?? pes, kter?ho si ?lov?k m??e p?edstavit – a nejlep?? spole?nice. Neb?t Sa?i, Bree by u? asi d?vno upadla do deprese. A j? asi taky. Sa?a mi olizuje obli?ej a zd? se b?t nad?en?j?? ne? obvykle. ?mu- ch? mi u opasku a kolem kapes, u? z?ejm? zjistila, ?e jsem p?inesla n?co zvl??tn?ho. D?m d??v? na zem, abych ji mohla pohladit, a v??- m?m si, ?e m? vystoupl? ?ebra. Je u? p??li? huben?. C?t?m se provi- nile. Na druhou stranu jsme j? i Bree tak? huben?. V?dy si d?l?me, co najdeme a jsme t?m t?? sob? rovn?ch. I tak bych si p??la, abych j? mohla d?t v?ce. ??ouch? nosem do ryby, a? mi vyklouzne a spadne na zem. Sa?a na ni okam?it? sko?? a ryba let? p?es celou m?stnost. Znovu na ni sko?? a tentokr?t se do n? zakousne. Ale ?erstv? ryba j? asi nechutn?, tak?e ji nech? b?t. Nam?sto toho si s n? za?ne hr?t a znovu a znovu na ni sk??e. „Sa?o, p?esta?!“ zavol?m ti?e, abych nevzbudila Bree. Boj?m se taky, ?e kdy? si s n? bude hr?t p??li?, roztrhne ji a zni?? ??st cenn?ho masa. Sa?a poslu?n? p?estane. Vid?m ale, jak je nad?en?, a chci j? n?co d?t. S?hnu do kapsy, vyt?hnu sklenici, prstem vynd?m trochu malinov?ho d?emu a d?m j? ho k ?enichu. Bez zav?h?n? mi prst ol?zne a na t?i ol?znut? je jako vymydlen?. Olizuje se, kouk? na m? s o?ima doko??n a o?ividn? chce v?c. Pohlad?m ji po hlav?, d?m j? pusu a zvednu se na nohy. ??k?m si, jestli ode m? bylo mil? j? d?t ochutnat, nebo krut?, d?t j? tak m?lo. V dom? je tma, co? v noci v?dycky b?v?, tak se j?m pot?c?m opa- trn?. Ohe? rozd?l?v?m m?lokdy. I kdy? teplo pot?ebujeme opravdu hodn?, nechci riskovat, ?e by na n?s ohe? upoutal pozornost. Dne?n? ve?er je ale jin?: Bree se mus? zotavit, fyzicky i du?evn?, a v?m, ?e ohe? to um? za??dit. Taky si ??k?m, ?e u? nemus?m b?t tak opatrn?, kdy? se z?tra st?hujeme. Jdu nap??? pokojem ke kredenci a vynd?v?m z n?j zapalova? a sv??ku. Jednou z nejlep??ch v?c? na tomhle m?st? byla obrovsk? z?-soba sv??ek, jeden z m?la dobr?ch vedlej??ch produkt? toho, ?e t?ta byl mari??k a r?doby z?les?k. Kdy? jsme sem jezdily jako d?ti, elek- t?ina vypad?vala p?i ka?d? bou?ce, tak?e t?ta d?lal z?soby sv??ek, aby mohl z?pasit s p??rodn?mi ?ivly. Vzpom?n?m si, ?e kdy? jsem zjistila, ?e jeho sk??? je pln? sv??ek, tak jsem si z n?j kv?li tomu uta- hovala a ??kala mu, ?e je k?e?ek hrabivec. Te?, kdy? u? n?m jich zb?v? jen p?r, bych si p??la, aby jich b?val nak?e?koval v?c. N?? jedin? zapalova? udr?uji na?ivu t?m, ?e ho pou??v?m v?ji- me?n? a ?e ho jednou za p?r t?dn? dopln?m benz?nem z motorky. D?ky Bohu za t?tovu motorku a taky d?ky za to, ?e ji je?t? jednou na- posled natankoval: je to jedin? v?c, kv?li kter? si mysl?m, ?e po??d je?t? m?me v?hodu, ?e m?me n?co opravdu cenn?ho, n?jak? zp?- sob, jak p?e??t, pokud by se v?ci vydaly ?patn?m sm?rem. T?ta mo- torku v?dycky nech?val v mal? gar??i u chaty, ale kdy? jsme sem po v?lce poprv? dorazily, tak jsem ze v?eho nejd??ve vyjela s motor- kou a schovala ji v kopc?ch do lesa pod ke?e a v?tve tak hust?, ?e ji nikdo nem?l ?anci naj?t. ??kala jsem si, ?e kdyby n?? d?m n?kdy n?kdo objevil, jako prvn? by se pod?vali do gar??e. Jsem tak? vd??n? za to, ?e m? t?ta nau?il ji ??dit u? kdy? jsem byla hodn? mlad?, a to i p?es mamin?iny protesty. Nau?it se ji ??dit bylo t???? ne? obvykle, proto?e m? sajdk?ru. Vzpom?n?m si, jak jsem se ji ve dvan?cti letech u?ila ??dit, t?ta sed?l v sajdk??e a ?t?- kal na m? povely, kdykoli jsem se cht?la zastavit. ??dit jsem se na- u?ila na t?chto strm?ch a nemilosrdn?ch silnic?ch a vzpom?n?m si, ?e jsem m?la pocit, ?e um?eme. Vzpom?n?m si, ?e jsem se pod?vala p?ed okraj sr?zu, vid?la tu v??ku, rozbre?ela se a cht?la, aby ??dil on. On ale odm?tl. Tvrdohlav? tam sed?l v?c ne? hodinu, dokud jsem kone?n? nep?estala bre?et a zkusila to znovu. A n?jak jsem se na- u?ila ji ??dit. M? v?chova v kostce. Na motorku jsem nes?hla od doby, kdy jsem ji schovala. Nechci moc riskovat, proto se na ni jdu pod?vat jen kdy? pot?ebujeme do- plnit zapalova?, a i to d?l?m v noci. ??k?m si, ?e kdybychom odsud musely rychle zmizet, dala bych Bree a Sa?u do sajdk?ry a odvezla n?s do bezpe??. Ve skute?nosti nem?m nejmen?? tu?en?, kam by-chom vlastn? jely. Podle toho, co jsem vid?la a sly?ela, je zbytek sv?ta jen pustina pln? divok?ch zlo?inc?, gang? a ?e p?e?iv??ch je jen m?lo. Ti agresivn?j??, kte?? p?e?ili, se shrom??dili ve m?stech a un??ej? a zotro?uj? kohokoli najdou, a? u? pro sv? vlastn? d?vody nebo aby tito otroci bojovali v ar?n?ch na ?ivot a na smrt. H?d?m, ?e Bree a j? jsme jedny z m?la t?ch, kte?? p?e?ili a st?le ?ij? svo- bodn? mimo m?sta. A jedny z m?la t?ch, kte?? je?t? neum?eli hlady. Zap?l?m sv??ku a Sa?a jde pomalu za mnou potemn?l?m domem. P?edpokl?d?m, ?e Bree sp? a to mi d?l? starosti: obvykle toho moc nenasp?. P?ed dve?mi se zastav?m a p?em??l?m, zda ji m?m probu- dit ?i nikoli. Jak tam stoj?m, m?j pohled vyjede nahoru, a? jsem se lekla sv?ho odrazu v mal?m zrcadle. Poka?d?, kdy? se vid?m, vy- pad?m mnohem star??. M?j huben?, hranat? obli?ej je zarudl? chla- dem, lemuj? jej m? sv?tle hn?d? vlasy po ramena a m? ocelov? ?ed? o?i na m? z?raj?, jako by pat?ily n?komu, koho nezn?m. Jsou to in- tenzivn? o?i s tvrd?m pohledem. T?ta v?dycky ??kal, ?e to jsou vl?? o?i. M?ma v?dycky ??kala, ?e jsou kr?sn?. Nebyla jsem si jist?, komu m?m v??it. Rychle sv?j zrak odvrac?m od zrcadla, proto?e se nechci vid?t. Nata?enou rukou obrac?m zrcadlo tak, aby se to u? nestalo. Pomalu otev?u dve?e Breeina pokoje. V ten okam?ik Sa?a vtrhne dovnit?, sko?? na postel vedle Bree, lehne si j? na hrudn?k a za?ne j? olizovat obli?ej. Nikdy m? nep?estane p?ekvapovat, jak si ty dv? jsou bl?zk? – n?kdy si ??k?m, ?e si jsou bli???, ne? my dv?. Bree pomalu otev?e o?i a zam?our? do tmy. „Brooke?“ pt? se. „Jsem to j?,“ ??k?m ti?e. „Jsem doma.“ Posad? se a kdy? m? pozn?, za?ne se usm?vat a o?i se j? rozsv?t?. Le?? na zemi na levn? matraci, odhod? stranou svou p?ikr?vky a vst?v? z postele je?t? v py?amu. Pohybuje se pomaleji ne? obvy- kle. Sklon?m se k n? a obejmu ji. „M?m pro tebe p?ekvapen?,“ ??k?m j? a jen st??? krot?m sv? nad- ?en?. Pod?v? se na m? ?iroce otev?en?ma o?ima, kter? za chvilku zav?e, nat?hne ruku a ?ek?. Je tak bezelstn? a d?v??iv?, ?e m? to udivuje. ??k?m si, co j? m?m d?t jako prvn?, a rozhodnu se pro ?okol?du. S?hnu do kapsy, vynd?m tabulku ?okol?dy a pomalu j? ji polo??m do dlan?. Otev?e o?i, pod?v? se na svou ruku a nejist? m?our? v matn?m sv?tle. D?v?m sv??ku bl??. „Co je to?“ pt? se. „?okol?da,“ odpov?d?m j?. Pod?v? se na m?, jako kdybych si z n? st??lela. „V??n?,“ ??k?m j?. „Ale kde jsi ji dostala?“ pt? se nech?pav?. D?v? se znovu na svou dla?, jako kdyby j? tam pr?v? p?ist?la kometa. Nediv?m se j?. U? ne- jsou ??dn? obchody, v okol? nikdo nen? a v okruhu sta mil nen? m?sto, kde bych n?co takov?ho mohla naj?t. Usm?v?m se na ni. „Dal mi ji pro tebe Santa. Je to d?rek k V?- noc?m.“ Svra?t? sv? obo??. „Ne, te? v??n?,“ trv? na sv?m. Zhluboka se nadechnu, proto?e je z?ejm?, ?e je ?as j? pov?d?t o na?em nov?m domov? a ?e odtud z?tra odejdeme. Pokou??m se p?ij?t na nejlep?? zp?sob, jak to podat. Douf?m, ?e bude stejn? nad- ?en? jako j? – ale s d?tmi ?lov?k nikdy nev?. V hloubi du?e m?m strach, ?e se na tohle m?sto mohla upnout a ?e nebude cht?t odej?t. „Bree, m?m velkou novinu,“ ??k?m a skl?n?m se k n?, abych ji objala kolem ramen. „Dnes jsem objevila b?je?n? m?sto, vysoko v hor?ch. Je to mal? kamenn? chatka a je pro n?s jako stvo?en?. Je tam teplo, ?tulno a bezpe?no a nav?c m? n?dhern? krb, kde m??eme topit ka?dou noc. A nejlep?? ze v?eho je to, ?e je p??mo tam spousta nejr?zn?j??ho j?dla. Jako je tahle ?okol?da.“ Bree se d?v? na ?okol?du, zkoum? ji a kdy? si uv?dom?, ?e je to skute?n?, o?i se j? otev?ou je?t? jednou tolik. Opatrn? ?okol?du roz- bal? a p?ivon? si k n?. Zav?e o?i a usm?v? se, pak se naklon? k ta- bulce, aby si kousla – ale vtom se zaraz?. Starostliv? se na m? pod?v?. „Ale co ty?“ pt? se. „M?me jenom jednu?“ Cel? Bree, v?dy bere ohled na ostatn?, i kdy? hladov?. „Ty si vem prvn?,“ ??k?m j?. „To je v po??dku.“ Rozbal? vet?? ??st a ukousne si po??dn? kus. Jej? hladem zubo- ?en? tv??i?ka se ?pln? rozpl?v? blahem. „?v?kej pomalu,“ upozor?uju ji. „P?eci nechce?, aby t? rozbolelo b???ko.“ Zpomal? a vychutn?v? si ka?d? kousek. Odlom? velk? kus a d?v? mi ho do dlan?. „A te? ty,“ ??k?. Pomalu si ji d?v?m do ?st, ukousnu si mal? kousek a nech?v?m si ji sed?t na ?pi?ce jazyka. Cuc?m ji, pot? ji pomalu ?v?k?m a vy- chutn?v?m si ka?di?k? moment. V?n? a chu? ?okol?dy napl?uje m? smysly. Je to asi ta nejlep?? v?c, kterou jsem v ?ivot? jedla. Sa?a f?uk? a strk? ?um?k k ?okol?d?, tak?e Bree kousek odlom? a nab?z? j? ho. Sa?a j? ho ch?apne p??mo s ruky a zhltne ho na jedno polknut?. Bree se sm?je a je z n? nad?en?, jako v?dy. Pak prok??e ob- divuhodnou sebek?ze?, proto?e zbylou p?lku ?okol?du zase zabal?, s?hne nahoru a moud?e ji polo?? nahoru na sk???, kam Sa?a nedo- s?hne. Bree po??d je?t? vypad? slab?, ale vid?m, ?e n?lada se j? u? zase vrac?. „Co je to?“ pt? se a ukazuje na m?j opasek. Chv?li nev?m, o ?em mluv?, ale pak se pod?v?m dol? a vid?m medv?dka. V??m t?m nad?en?m jsem na n?j ?pln? zapomn?la. Vy- t?hnu ho a pod?v?m j? ho. „Na?la jsem to v na?em nov?m domov?,“ ??k?m. „Je to pro tebe.“ Bree vykoulila o?i nad?en?m a tiskne medv?dka ze v?ech sil ke sv? hrudi a k?ve se s n?m sem a tam. „Je ??asn?!“ vol? Bree a o?i j? ?pln? sv?t?. „Kdy se st?hujeme? Nem??u se do?kat!“ Ulevilo se mi. Ne? sta??m odpov?d?t, Sa?a se naklon? k Bree a ?um?kem ??ouchne do jej?ho nov?ho medv?dka a o?ich?v? ho. Bree j? ho rozpustile nam??kne na obli?ej a Sa?a ho ch?apne a ut?k? s n?m z pokoje. „Hej!“ zvol? Bree, propukne v hysterick? sm?ch a ?ene se za n?. Ob? vb?hnou do ob?v?ku a u? se ?pln? pono?ily do toho urput- n?ho boje o medv?dka. Nev?m, kdo z nich si to u??v? v?c. Jdu za nimi, sv??ku opatrn? zakr?v?m rukou, aby nezhasla, a nesu ji p??mo k hrom?dce d??v?. Do krbu vlo??m n?kolik tenk?ch v?tvi- ?ek a z ko?e vedle n?j vezmu trochu such?ho list?. Jsem r?da, ?e jsem ho minul? podzim nasb?rala, aby bylo ??m rozd?lat ohe?. Jde to jako po m?sle. Such? list? vlo??m pod v?tvi?ky, zap?l?m je a pla- meny u? brzy olizuj? d?evo. P?id?v?m list?, dokud nakonec v?tvi?ky nechytnou ?pln?. Sfouknu sv??ku, abych ji ?et?ila na dal?? p??le?itost. „My budeme m?t ohe??“ Pt? se nad?en? Bree. „Ano,“ ??k?m j?. „Dneska slav?me. Je to na?e posledn? noc tady.“ „J?!“ Bree k?i?? a sk??e a Sa?a vedle n? ?t?k? a p?id?v? se k v?e- obecn?mu vesel?. Bree odb?hla ke d??v?, vzala p?r pol?nek a pom?h? mi p?ikl?dat. P?ikl?d?me opatrn?, aby m?l ohe? dost vzduchu a Bree do n?j fouk? a rozdm?ch?v? plameny. Kdy? chytnou pol?nka, p?i- d?m nahoru v?t?? poleno. P?id?v?m dal?? v?t?? polena, dokud ne- m?me po??dn? ohe?. Za n?kolik okam?ik? je pokoj cel? oz??en? a za??n?m c?tit s?la- j?c? teplo. Stoj?me u ohn?, j? k n?mu vzt?hnu ruce a za?nu si je mnout, aby teplo proniklo do m?ch prst?. C?t?m, jak se do nich po- malu za??n? vracet cit. Po dlouh?m dni venku pomalu za??n?m roz- t?vat a c?tit se ve sv? k??i. „Co je to?“ zept? se Bree a ukazuje na druhou stranu m?stnosti. „To vypad? jako ryba!“ B??? k n? a popadne ji, zvedne ji a ona j? vyklouzne z rukou. Sm?je se a Sa?a nev?h? ani vte?inu a znovu se na ni vrhne a tlapami ji po?le p?es celou m?stnost. „Kdes ji chytila?“ zak?i??. Beru rybu do n?ru?e, ne? ji Sa?a m??e je?t? v?c potrhat, otev?u dve?e a hod?m ji ven do sn?hu, kde vydr?? d?le a kde se j? nic ne- stane, pak za sebou znovu zav?u. „To bylo dal?? moje p?ekvapen?,“ ??k?m j?. „Dneska budeme m?t ve?e?i!“ Bree ke mn? p?ib?hne a celou m? obejme. Sa?a ?t?k?, jako by ro- zum?la. Tak? Bree obejmu. „M?m pro tebe je?t? dv? p?ekvapen?,“ oznamuji j? s ?sm?vem. „Jsou to z?kusky. Chce? po?kat a? po ve?e?i? Nebo je chce? hned?“ „Hned!“ vyk?ikne vzru?en?. Tak? se nad?en? usm?v?m. Alespo? ji to zabav? do ve?e?e. S?hnu do kapsy a vyt?hnu sklenici d?emu. Bree se na ni d?v?s takov?m legra?n?m v?razem a o?ividn? je trochu zmaten?, tak?e od?roubuji v?ko a d?m j? sklenici pod nos. „Zav?i o?i,“ ?eknu j?. Zav?ela je. „A te? si p?ivo?.“ Zhluboka se nadechne a na tv??i se j? rozlije ?sm?v. Otev?e o?i. „To von? jako maliny!“ vyk?ikne. „Je to d?em. No tak, ochutnej.“ Bree s?hne dv?ma prsty do sklenice, nabere si velkou porci a sn? ji. O?i se j? rozsv?t?. „T?jo,“ vydechne, a s?hne si prsty pro dal?? velkou porci a na- b?dne ji Sa?e, kter? p?ib?hne a bez v?h?n? ji zhltne. Bree se hyste- ricky sm?je a j? sklenici zase zav?u a d?m ji na krbovou ??msu, pry? z dosahu Sa?i. „To je taky z na?eho nov?ho domova?“ pt? se. P?ik?vnu a jsem r?da, ?e to u? te? pova?uje za n?? nov? domov. „A je?t? posledn? p?ekvapen?,“ ??k?m. „To si ale schov?m na ve?e?i.“ Odepnu termosku z opasku a d?v?m ji vysoko na krbovou ??msu, aby na ni nevid?la. Vid?m, ?e si m??e vykroutit krk, ale schovala jsem ji dob?e. „V?? mi,“ ??k?m j?. „To bude n?co.“ Nechci, aby n?m to doma smrd?lo rybinou, tak?e se dnes je?t? jednou vyd?m do zimy a p?iprav?m toho lososa venku. Beru si n?? a p?ipravuju se k pr?ci. Vlastn? nev?m, co d?l?m, ale v?m dost, aby mi bylo jasn?, ?e hlava ani ocas se nej?. Tak?e za?nu t?m, ?e je u??znu. Pak si ??k?m, ?e ploutve taky asi jist nebudeme, tak?e je taky u??znu – a ?upiny taky ne, tak?e je o?ist?m, jak nejl?pe dovedu. Pak si ??k?m, ?e se asi j? otev?en?, tak?e zbytek roz??znu vejp?l. Uvnit? je hutn? r??ov? cosi, pln? mal?ch kost?. Nev?m, co bych je?t? ud?- lala, tak?e u? asi bude p?ipraven? na va?en?. Ne? vejdu dovnit?, mus?m si um?t ruce. Prost? vezmu do dlan? hrst sn?hu a o?ist?m si s n?m ruce. Jsem za n?j vd??n? – obvykle mus?m j?t k nejbli???mu potoku, proto?e nem?me ??dnou tekouc? vodu. Vstanu a ne? vejdu dovnit?, na chv?li se zastav?m a rozhl???m se po okol?. Nejprve poslouch?m, jako v?dy, zda neusly??m n?jak? zn?mky hluk nebo nebezpe??. Po n?kolika vte?in?ch si uv?dom?m, ?e sv?t u? snad klidn?j?? b?t nem??e. Kone?n? se pomalu za??n?m uvol?ovat, zhluboka se nadechnu a c?t?m, jak mi na tv?? padaj? sn?- hov? vlo?ky, vn?m?m, jak je v?ude dokonal? ticho a uv?domuju si, jak kr?sn? je tu vlastn? p??roda. Vysok? borovice jsou pokryt? b?l?m sn?hem, kter? se nekone?n? sn??? z purpurov?ho nebe a sv?t se zd? b?t dokonal?, jako v poh?dce. Okny je vid?t z??e krbu a zven?? se na?e chata zd? jako to nej?tuln?j?? m?sto na zemi. Vrac?m se dovnit? s rybou v ruce, zav?r?m za sebou dve?e a c?t?m, jak je skv?l? se z venku vr?tit na m?sto o tolik teplej??, oz??en? m?k- k?m sv?tlem, kter? se od v?eho odr???. Bree se o ohe? star? vzorn?, jako v?dy, p?ikl?d? d??v? jako odbornice a ohe? je te? je?t? jasn?j??. Na zemi u krbu p?ipravuje n?dob?, kter? p?inesla z kuchyn?. Sa?a ne- jist? sed? vedle n? a sleduje ka?d? jej? pohyb. P?inesu rybu k ohni. Vlastn? ani po??dn? nev?m, jak ji uva?it, tak?e ji prost? d?m na chv?li nad ohe?, a? se chv?li op?k?, p?rkr?t ji obr?t?m a budu doufat, ?e to bude fungovat. Bree mi ?te my?lenky: okam?it? od- b?hla do kuchyn? a vrac? se s ostr?m no?em a dv?ma dlouh?mi ?p?zy. Ka?d? kus ryby nap?chne na ?p?z a pak svou porci vezme a dr?? ji nad plamenem. Ud?l?m to sam?. Breeiny dom?c? instinkty v?dy byly lep?? ne? moje a jsem j? za jej? pomoc vd??n?. V?dy jsme byly dobr? t?m. Ob? tam stoj?me, kouk?me do ohn? jako p?ikovan? a dr??me sv? ryby nad ohn?m, dokud n?m nezt??knou ruce. Pokoj naplnila v?n? pe?en? ryby a po deseti minut?ch se m?j ?aludek bolestiv? ozve, ?e je hladov? a netrp?liv?. Rozhodla jsem se, ?e moje ryba je u? ho- tov?. Koneckonc? si ??k?m, ?e lid? n?kdy jed? i syrov? ryby, tak?e jak hrozn? to m??e b?t? Zd? se, ?e Bree souhlas?, tak?e ka?d? svou porci polo?? na sv?j tal?? a sedneme si na zem vedle sebe z?dy ke ka- napi, nohama u ohn?. „Opatrn?,“ varuju ji. „Uvnit? je po??d spousta kost?.“ Vyb?r?m ze sv? ryby kosti a Bree d?l? to sam?. Kdy? u? jsem jich vybrala dost, ukroj?m si mal? kousek r??ov?ho masa, kter? je po??d je?t? hork?, a sb?r?m odvahu. Chutn? to docela dob?e. Cht?lo by to tro?ku soli nebo n?jak?ho ko?en?, ale aspo? chutn? uva?en? a ?erstv?j?? u? b?t nem??e. ?pln? c?t?m, jak mi do t?la vstupuj? tolik pot?ebn? b?lkoviny. Bree svou porci tak? rychle hlt? a vid?m j? na obli?eji ?levu. Sa?a si sedne vedle n?, z?r? na ni a olizuje se a Bree Vezme velk? kus, opatrn? ho vykost? a pod?v? ho Sa?e. Sa?a ho d?kladn? roz?v?k? a spolkne, pak si za?ne olizovat ?elisti a z?r? d?l v nad?ji, ?e dostane je?t? kousek. „Tady, Sa?o,“ ?eknu j?. P?ib?hne ke mn? a j? vezmu kousek sv? ryby, vykost?m ji a pod?m j? ho. Slupne ho za n?kolik vte?in. Ne? jsem se nad?la, moje ryba zmizela jako v?dy – a Breeina taky – a p?ekvapuje m?, ?e se m?j ?aludek znova oz?v?. U? te? si p?eju, abych b?vala chytla v?ce ryb. I tak to v?ak byla ta nejv?t?? ve?e?e za posledn? t?dny a sna??m se b?t spokojen? s t?m, co m?me. Pak si vzpomenu na m?zu. Vysko??m, vynd?m termosku ze skr??e a pod?v?m ji Bree. „Tu m??,“ usm?v?m se, „napij se prvn?.“ „Co je to?“ zept? se, pak od?roubuje v??ko a p?ivon? si. „Nic ne- c?t?m.“ „Je to javorov? sirup,“ ??k?m j?. „Je to jako voda s cukrem. Ale lep??.“ Opatrn? si usrkne, pak se na m? pod?v? a vykul? o?i nad?en?m. „To je dobrota!“ vyk?ikne. D? si n?kolik mal?ch dou?k? a pod? mi termosku. Nem??u odolat a sama se taky trochu napiju. C?t?m ten n?val cukru. Naklon?m se a opatrn? trochu m?zy naliju Sa?e do misky. V?echnu m?zu vychlemt? a zd? se, ?e j? taky chutn?. J? m?m ale po??d je?t? stra?n? hlad. St?v? se mi to jen m?lokdy, ale p?epadla m? slab? chvilka: p?em??l?m o sklenici s d?emem a ??k?m si, pro? ne? Koneckonc? je jich naho?e v chatce na plo?in? je?t? spousta – a jestli to dnes nestoj? za po??dnou oslavu, tak kdy tedy? Sund?m z ??msy sklenici s d?emem, od?roubuju ji, prstem s?hnu dovnit? a vezmu si velkou porci. D?v?m si ji na jazyk a nech?v?m si ji v ?stech co nejd?le to jde, teprve potom polknu. Je to bo?sk?. Sklenici, kter? je st?le je?t? nap?l pln?, pod?v?m Bree. „Tu m??,“ ??k?m j?, „dojez to. U n?s doma je toho je?t? spousta.“ Kdy? Bree nat?hne ruku ke sklenici, o?i j? ?pln? z??i. „Jsi si jist??“ zept? se. „Nem?ly bysme si j? nechat?“ Zavrt?m hlavou. „?as na to si trochu dop??t.“ Nemus?m ji p?emlouvat. Za n?kolik okam?ik? je sn?deno, a? na jednu porci pro Sa?u. Le??me tu, op?en? o kanape, nohy u ohn? a m? t?lo se kone?n? za??n? uvol?ovat. D?ky t? ryb?, m?ze a d?emu kone?n? za??n?m c?tit, jak se mi vracej? s?ly. Pod?v?m se na Bree, kter? mezit?m u? pod?i- muje, na jej?m kl?n? m? hlavu Sa?a a i kdy? po??d vypad? nemocn?, je to poprv? za dlouhou dobu, co vid?m u Bree v o??ch nad?ji. „M?m t? r?da, Brooke,“ ?ekne ti?e. „Taky t? m?m r?da,“ odpov?m j?. Kdy? se na ni znovu pod?v?m, u? usnula. Bree le?? na kanapi naproti krbu, zat?mco j? si te? sed?m do k?esla vedle n?, za posledn? m?s?ce se z toho stal takov? n?? zvyk. Ka?d? ve?er p?ed span?m se schoul? na kanapi, p??li? se boj? usnout sama v po- koji. D?l?m j? spole?nost a ?ek?m, dokud neusne, a pak ji odnesu do postele. V?t?inu ve?er? ohe? nem?me, ale i p?esto tu sed?me. Bree m? v?dycky no?n? m?ry. D??v je nem?vala: pamatuju si doby, je?t? p?ed v?lkou, kdy us?nala ?pln? snadno. Tehdy jsem ji dokonce ?k?dlila a ??kala j? „ospal? Bree“, proto?e dok?zala usnout v aut?, na gau?i, p?i ?ten? v k?esle – kdekoli. Te? je to v?ak ?pln? jinak. Dok??e b?t vzh?ru hodiny a kdy? sp?, nen? to klidn? sp?nek. V?t?inu noc? ji skrz ty tenk? st?ny sly??m vzlykat nebo k?i?et. Kdo by se j? divil? Kdy? vezmu v ?vahu ty hr?zy, kter? vid?la, je s po- divem, ?e neze??lela. Jsou noci, kdy ani j? nedok??u sp?t. Jedna v?c pom?h?: kdy? j? ?tu. Kdy? jsme ut?kaly, m?la Bree tolik duchap??tomnosti, aby si s sebou vzala svou obl?benou knihu. O stromu, kter? d?val. ?tu j? tu knihu ka?dou noc. U? ji zn?m zpa- m?ti a kdy? jsem unaven?, zav?u o?i a jen ji p?edn???m. Na?t?st? je kr?tk?. Jak se ??m d?l v?c op?r?m do k?esla, u? trochu ospal?, beru do ruky jej? opot?ebovan? p?ebal a za??n?m ??st. Sa?a, kter? le?? na kanapi vedle Bree, nastra?? u?i, a n?kdy si ??k?m, jestli taky neposlouch?. „Byla jednou jedna jablo? a ta mi- lovala mal?ho chlapce. Ka?d?ho dne chod?val chlapec za jablon? a sb?ral jej? listy a spl?tal z nich v?ne?ky a hr?l si na lesn?ho kr?le.“ Pod?v?m se na kanape na Bree a vid?m, ?e u? sp?. Ulevilo se mi. Mo?n? to bylo t?m ohn?m nebo mo?n? t?m j?dlem. Sp?nek te? po- t?ebuje, aby se zotavila. Sund?m si ??lu, pohodln? obto?enou kolem krku, a opatrn? ji rozprost?u na jej? hrudi. Jej? mal? t?l??ko se ko-ne?n? p?estalo t??st. P?id?m do ohn? je?t? jedno posledn? poleno, sednu si do k?esla a hled?m do plamen?. D?v?m se, jak pomalu skom?r? a p??la bych si, abych b?vala p?inesla v?ce polen. Stejn? je to jedno. Takhle to bude bezpe?n?j??. Jak se pomalu ukl?d?m, zaprask? jedno z polen a j? se c?t?m uvol- n?n?j??, ne? kdykoli za posledn?ch n?kolik let. Kdy? Bree usne, n?kdy si vezmu svou vlastn? knihu a ?tu si. Vid?m ji le?et na zemi: P?n much. Je to jedin? kniha, kter? mi zbyla, a je u? tak opot?ebo- van?, ?e vypad? jako by byla u? sto let star?. Je to zvl??tn?, m?t na sv?t? jen jednu knihu. Uv?domuji si, kolik jsem toho pova?ovala za samoz?ejm?, a st?sk? se mi po dob?ch, kdy existovaly knihovny. Dnes ve?er si s chut? po?tu. M? mysl pracuje o sto ?est, je pln? my?lenek na z?t?ek, na n?? nov? ?ivot vysoko v hor?ch. Po??d si v hlav? prom?t?m v?echny v?ci, kter? tam odsud budu muset odno- sit, a jak to vlastn? ud?l?m. Jsou tu z?kladn? v?ci – na?e p??bory, z?- palky, zbytky na?? z?soby sv??ek, p?ikr?vky a matrace. Co se oble?en? t??e, ani jedna z n?s toho moc nem? a krom? kn??ek vlastn? nic nem?me. Tahle chata byla stroh? u? kdy? jsme p?ijely, tak?e odsud tak? nem?me nic, co bychom si mohly vz?t na pam?tku. R?da bych p?enesla i kanape a k?eslo, ale k tomu budu pot?ebovat pomoc Bree a to bude muset po?kat, dokud se dostate?n? nezotav?. Mus?me to prov?st v n?kolika f?z?ch, z?kladn? v?ci jako prvn? a n?bytek a? naposled. To nevad?, hlavn? abychom tam naho?e byly v bezpe??. O to jde ze v?eho nejv?ce. Za??n?m p?em??let o v?elijak?ch zp?sobech, jak na?i malou chatku je?t? v?ce zabezpe?it. Ur?it? budu muset vymyslet, jak ud?- lat okenice, abych je v p??pad? pot?eby mohla zav??t. D?v?m se kolem sebe a hled?m v chat? cokoli, co bych mohla pou??t. Aby okenice mohly fungovat, budu pot?ebovat n?co jako panty a p?em??l?m o pantech dve?? do ob?v?ku. Mo?n? se mi povede je n?jak uvolnit. A kdy? u? na to p?i?lo, mo?n? si vezmu i ty d?ev?n? dve?e a roz?e?u je na kusy. ??m v?c se kolem sebe rozhl???m, t?m v?c si uv?domuji, kolik toho m??eme pou??t. Vzpom?n?m si, ?e t?ta nechal v gar??i bednu s n??ad?m, vid?la jsem tam pilu, kladivo a dokonce krabici h?eb?k?. Je to jedna z nejcenn?j??ch v?c?, co m?me, a nesm?m zapomenout ji vz?t jako prvn?. A samoz?ejm? motorka. Na tu mysl?m neust?le: kdy ji p?epravit a jak. Nesnesu pomy?len?, ?e ji nech?me dole, to v ??dn?m p??pad?. Tak?e ji vezmu s sebou p?i na?? prvn? cest?. Nem??u riskovat to, ?e bych ji nastartovala a upozornila na n?s cel? okol? – nav?c je ten svah p??li? prudk?, ne? aby se na n? dal vyjet. Budu ji muset odtla- ?it ru?n?. U? te? se p?ipravuju na to, jak vy?erp?vaj?c to asi bude, zvl??t? pak ve sn?hu. Nevid?m ale jinou mo?nost. Kdyby Bree ne- byla nemocn?, pomohla by mi, ale v jej?m nyn?j??m stavu neponese v?bec nic – mo?n? ji budu muset i n?st. Uv?domuju si, ?e budeme muset po?kat na z?t?ej?? ve?er a p?est?hovat se pod rou?kou tmy. Mo?n? jsem jen paranoidn? – ?ance, ?e by n?s n?kdo sledoval je mi- ziv?, ale opatrnosti i tak nen? nazbyt. Zvl??t? proto?e v?m, ?e tu nen? nikdo jin?, kdo p?e?il. T?m si jsem jist?. Vzpom?n?m si na prvn? den, kdy jsme sem p?ijely. Ob? jsme byly ?pln? vyd??en?, opu?t?n? a vy?erpan?. Ten prvn? ve?er jsme ob? ?ly sp?t hladov? a j? jsem si ??kala, jak to tu vlastn? chceme p?e??t. Byla chyba opustit Manhattan, na?i matku a nechat za sebou v?e, co jsme znaly? A pak to prvn? r?no jsem se probudila, otev?ela dve?e a k m?mu ?d?su jsem p?ed vchodem na?la mrtvolu jelena. Nejd??v jsem se stra?n? polekala. Myslela jsem si, ?e je to v?hru?ka, varov?n?, aby- chom odsud ode?ly, ?e tu nejsme v?tan?. Po prvotn?m zd??en? jsem si ale uv?domila, ?e je to ?pln? jinak: byl to vlastn? dar. N?kdo, n?kdo jin?, kdo p?e?il, n?s musel sledovat. Musel vid?t, jak zoufale jsme vypadaly a ve sv? nejvy??? ?lechetnosti se rozhodl n?m daro- vat sv?j ?lovek, na?e prvn? j?dlo, dost masa na n?kolik t?dn?. Ne- dok??u si p?edstavit, jak cenn? pro n?j ten jelen musel b?t. Vzpom?n?m si, ?e jsem ?la ven, d?vala se v?ude kolem, nahoru i dol? nahl??ela do v?ech strom? a ?ekala, ?e odn?kud vysko?? n?- jak? ?lov?k a zam?v? mi. Ale nikoho jsem nena?la. Vid?la jsem jen stromy a i kdy? jsem ?ekala n?kolik minut, sly?ela jsem jen ticho. V?d?la jsem ale, prost? jsem v?d?la, ?e m? n?kdo sleduje. V?d?la jsem, ?e tady naho?e byli je?t? jin? lid? a sna?ili se p?e??t, stejn? jako my. Od t? doby jsem byla tak trochu hrd? na to, ?e pat??me mezi ti- chou skupinu odlou?en?ch lid?, kte?? p?e??vaj? v t?chto hor?ch, sta- raj? se o sebe, nekomunikuj? spolu ze strachu, ?e je n?kdo uvid?, ?e se stanou ter?em pro otrok??e. P?edpokl?d?m, ?e pr?v? tak dok?zali ostatn? p?e??t stejn? dlouho: nic neponechali n?hod?. Nejd??v jsem to nech?pala. Dnes si toho cen?m. A od t? doby, i kdy? jsem nikoho nevid?la, nikdy jsem se nec?tila sama. Tak? m? to p?im?lo se m?t v?ce na pozoru. Ti, kte?? p?e?ili, pokud jsou st?le na?ivu, ur?it? budou tak? tak hladov? a zoufal? jako my. Obzvl??t? v zimn?ch m?s?c?ch. Kdo v?, jestli hladov?n? nebo starost o svou rodinu nemohlo n?koho z nich p?im?t k tomu, aby p?ekro?il hranici zoufalstv? a jeho blahosklonn? postoj nenahradil ?ir? in- stinkt, kter? vel?: p?e??t. V?m, ?e p?edstava to, jak Bree, Sa?a a j? hla- dov?me, m? n?kdy p?ivedla na hodn? zoufal? my?lenky. Tak?e nic neponech?m n?hod?. P?est?hujeme se v noci. To je stejn? nejlep?? ?e?en?. Mus?m r?no vyl?zt nahoru, nejd??v to tam po??dn? prozkoumat a je?t? jednou se ujistit, ?e nikdo nebyl venku ani uvnit?. Taky mus?m zaj?t na to m?sto, kde jsem vid?la toho jelena a po?kat na n?j. V?m, ?e st??l?m od boku, ale pokud by se mi poda?? ho naj?t znovu a zab?t ho, budeme z n?j moci ??t t?dny. Toho prvn?ho jelena, kter?ho jsme p?ed lety dostali, jsem zbyte?n? pro- mrhala, proto?e jsem nev?d?la, jak ho st?hnout z k??e, naporcovat ani uchovat na del?? dobu. ?pln? jsem to zbabrala a dok?zala z n?j vydolovat jen jedno j?dlo, ne? se cel? mrtvola zkazila. Bylo to stra?n? mrh?n? j?dlem a za?ekla jsem se, ?e u? to nikdy nedopust?m. Tentokr?t v?ak najdu zp?sob, jak ho zachovat, hlavn? d?ky sn?hu. S?hnu do kapsy a vynd?m z n? kapesn? n??, kter? mi t?ta dal, ne? ode?el. Hlad?m jeho rukoje? s jeho vy?ezan?mi inici?ly a ozdobn?m logem n?mo?n? p?choty, jako to d?l?m u? od prvn?ho dne, co jsme sem dorazily. ??k?m si, ?e je po??d na?ivu. I po t?ch letech, p?e- sto?e je ?ance ho znovu vid?t ?pln? miziv?, se t? p?edstavy nem??u vzd?t. P??la bych si, aby t?ta nikdy neode?el a nikdy se dobrovoln? do t? v?lky nehl?sil. Hlavn? to byla ?pln? hloup? v?lka. Nikdy jsem po??dn? nepochopila, jak to v?echno za?alo, a nev?m to ani te?. T?ta mi to n?kolikr?t vysv?tlil, ale j? to stejn? nechopila. Mo?n? jsem na to byla moc mal?. Mo?n? jsem nebyla dost star?na to, abych po- chopila, jak nesmysln? jsou v?ci, kter? si dosp?l? navz?jem dok??ou d?lat. T?ta mi to vysv?tloval tak, ?e to je druh? americk? ob?ansk? v?lka – tentokr?t v?ak nikoli mezi Severem a Jihem, ale mezi poli- tick?mi stranami. Mezi Republik?ny a Demokraty. ??kal, ?e se k tomu schylovalo u? dlouho. ??kal, ?e posledn?ch sto let se Ame- rika stala zem? dvou n?rod?: t?ch ?pln? napravo a t?ch ?pln? na- levo. Postupem ?asu se jejich postoje natolik utu?ily, ?e jsme se stali n?rodem dvou protich?dn?ch ideologi?. T?ta ??kal, ?e ti nalevo, Demokrat?, cht?li zemi, kterou by ??dil ??m d?l mohutn?j?? st?t, aby se dan? zv??ily na 70 % a aby se st?t mohl pl?st do ka?d? oblasti na?ich ?ivot?. ??kal, ?e lid? napravo, Republik?ni, cht?li ??m d?l men?? vl?du, ?pln? zak?zat dan? a ne- pl?st se lidem v?bec do ni?eho, aby se ka?d? staral o sebe. ??kal ?e, postupem ?asu tyto odli?n? ideologie nam?sto toho, aby se sna?ily naj?t spole?nou ?e?, se ??m d?l v?ce vzdalovaly, p?ech?zely do ??m d?l v?t??ch extr?m? – a? nakonec dosp?ly k okam?iku, kdy se ne- shodly u? v?bec v ni?em. Situaci je?t? zhor?oval fakt, ?e se Amerika stala tak p?elidn?n?, ?e ??dn? z politik? nedok?zal zaujmout celou zemi a politici za?ali zji??ovat, ?e jen ??m d?l extr?mn?j?? pozice jim dok?zaly zajistit po- zornost celost?tn?ch m?di?, a t?m p?dem i uspokojit jejich osobn? ambice. V?sledkem bylo, ?e nejv?razn?j??mi osobnostmi obou stran byli ti, kte?? zauj?mali ty ?pln? nejextr?mn?j?? n?zory a ka?d? se sna?il p?ekonat toho druh?ho, tak?e prohla?ovali i v?ci, kter?m ve skute?- nosti nev??ili, ale sami se zah?n?li do kouta. P?irozen?, kdy? spolu ob? strany debatovaly, dok?zaly b?t pouze ve sporu – a jejich debaty prov?zela ??m d?l ost?ej?? slova. Ze za??tku to byly jen ur??ky a slovn? ?toky. Ty se ale ?asem stup?ovaly. A jednoho dne p?ekro- ?ili hranici, odkud nebylo n?vratu. Jednoho dne, asi p?ed deseti lety, nastal zlomov? bod, kdy jeden politick? v?dce tomu druh?mu pohrozil t?m osudn?m slovem: „vzpoura“. Pokud by Demokrat? zv??ili dan? je?t? o jeden cent, jeho strana by se vzbou?ila proti Spojen?m st?t?m a ka?d? vesnice, ka?d? m?sto a ka?d? st?t by se rozd?lil na dv? ??sti. Nikoli ?zem?m ale ideologi?. Na?asov?n? nemohlo b?t hor??: v tu dobu byla cel? zem? v eko- nomick? depresi a bylo dost nespokojenc?, kte?? ztratili pr?ci, d?ky kter?m mohl tento v?dce z?skat na popularit?. M?dia vid?la, kolik div?k? k televiz?m p?iv?d?l a d?vala mu ??m d?l v?ce prostoru. Jeho popularita brzy za?ala strm? stoupat. Nakonec ho nem?l kdo zasta- vit a kdy? Demokrat? odm?tli jak?koli kompromis, v?ci se samy od sebe h?baly takov?m sm?rem, ?e na sv? pozici je?t? p?itvrdil. Jeho strana navrhla svou vlastn? vlajku a dokonce i m?nu. To byl prvn? zlomov? bod. Kdyby se n?kdo odhodlal zakro?it a zastavil ho tehdy a tam, mohlo se to zastavit v?echno. Ale nikdo to neud?lal. Tak?e tla?il je?t? d?l. Cel? situace tohoto politika povzbudila je?t? v?ce, tak?e navrhl, aby nov? unie m?la tak? svou vlastn? policii, sv? vlastn? soudy a sv? vlastn? voj?ky – svou vlastn? arm?du. To byl druh? zlomov? bod. Kdyby tehdej?? demokratick? prezident byl dobr?m v?dcem, mo?n? to tehdy je?t? mohl zastavit. On v?ak celou situaci je?t? zhor- ?il t?m, ?e d?lal jedno ?patn? rozhodnut? za druh?m. Nam?sto toho, aby se sna?il v?ci uklidnit, aby se sna?il vy?e?it z?kladn? probl?my, kter? vedly k takov? nespokojenosti, se rozhodl, ?e jedin? zp?sob, jak potla?it j?m naz?vanou „rebelii“, byla tvrd? linie: obvinil cel? veden? republik?nsk? strany z podn?cov?n? ke vzpou?e. Vyhl?sil stann? pr?vo a b?hem jedn? noci je dal v?echny pozat?kat. To situaci vystup?ovalo je?t? v??e a cel? strana se semkla do- hromady. Tak? se p?idala polovina arm?dy. Lid? byli rozd?len?– ka?d? d?m, ka?d? m?sto, ka?d? vojensk? z?kladna – v ulic?ch se pomalu stup?ovalo nap?t?, soused nen?vid?l souseda. Dokonce i ro- diny se rozd?lily. Jednou v noci se veden? arm?dy v?rn? Republik?n?m podle taj- n?ch rozkaz? pokusilo prov?st pu? a osvobodit veden? strany z v?- zen?. Situace uv?zla na mrtv?m bod?. A na schodech budovy Kapitolu se ozval prvn? osudn? v?st?el. Jeden mlad? voj?k m?l dojem, ?e jeden d?stojn?k sah? po zbrani, a vyst?elil prvn?. Jakmile padl prvn? americk? voj?k, nebylo n?vratu. Byla p?ekro?ena po- sledn? hranice. Ameri?an zabil Ameri?ana. Propukla bitva, ve kter? padly des?tky d?stojn?k?. Veden? Republik?nsk? strany n?kdo ukli- dil do bezpe?? na tajn?m m?st?. A od toho okam?iku se arm?da roz- d?lila na dv?. Vl?da se rozd?lila na dv?. M?sta, vesnice, okresy a st?ty se rozd?lily na dv? ??sti. Tomu se pozd?ji za?alo ??kat Prvn? vlna. B?hem prvn?ch p?r dn? se krizov? veden? a vl?dn? ?tvary sna?ily usm??it a vyhl?sit m?r. Ale u? bylo p??li? pozd?. P?ich?zej?c? bou?i u? nedok?zalo nic zastavit. Jedna frakce agresivn?ch gener?l? se roz- hodla vz?t v?ci do sv?ch rukou a z?skat sl?vu, st?t se prvn?m mu?em v?lky a vyu??t v?hody momentu p?ekvapen?. Spo??tali si, ?e nejlep- ??m zp?sobem, jak to cel? ukon?it, bylo rozdrtit opozici. Za?ala v?lka. Na americk? p?d? se rozhostily bitvy. Z Pittsburghu byl nov? Gettysburg, ka?d? t?den dv? st? tis?c mrtv?ch. Proti tan- k?m se mobilizovaly tanky. Proti letadl?m letadla. Ka?d? den, ka?d? t?den se n?sil? stup?ovalo. Zna?ily se hranice, arm?da a policie se rozd?lily a bitvy se roz???ily do ka?d?ho ze Spojen?ch st?t?. V?ude bojoval ka?d? s ka?d?m, p??tel proti p??teli, bratr proti bratru. Do- sp?lo to do situace, kdy u? nikdo nev?d?l, pro? se vlastn? bojuje. Cel? n?rod krv?cel a nikdo to nedok?zal zastavit. Tomu se za?alo ??kat Druh? vlna. Do t? doby byly v?echny boje, a? u? jakkoli krvav?, veden? kon- ven?n?m zp?sobem. Pak ale p?i?la T?et? vlna, nejhor?? ze v?ech. Zou- fal? prezident se kdesi v tajn?m bunkru rozhodl, ?e to, ?emu neust?le ??kal „rebelie“, bylo mo?n? potla?it jedin?m zp?sobem. Svolal k sob? sv? nejlep?? vojensk? poradce a ti mu navrhli, ?e k potla?en? rebelie jednou pro v?dy mus? pou??t svou nejmocn?j?? zbra?: c?len? nukle?rn? st?ely. Souhlasil. Dal?? den dopadly nukle?rn? hlavice na strategick? ba?ty Repub- lik?n? po cel? Americe. Ten den na m?stech jako Texas, Nevada nebo Mississippi zem?ely stovky tis?c lid?. Dal?? den zem?ely miliony. Republik?ni odpov?d?li po sv?m. Zmobilizovali vlastn? pro- st?edky, za?to?ili na NORAD a vyslali vlastn? nukle?rn? st?ely na Demokratick? oblasti. St?ty jako Maine nebo New Hampshire skoro zmizely z povrchu zemsk?ho. B?hem dal??ch deseti dn? byla zni- ?en? skoro cel? Amerika, jedno m?sto po druh?m. Byla to vlna za vlnou tot?ln? devastace a koho nezabil p??m? z?sah, brzy zem?el na n?sledky zamo?en?ho vzduchu a vody. B?hem jednoho m?s?ce ne- zbyl nikdo, kdo by bojoval. Jak lid? pochodovali do bitvy proti sv?m soused?m, rabovaly se ulice i budovy, jedna po druh?. T?ta ale ani ne?ekal, a? ho povolaj? – a to je ten d?vod, pro? ho nen?vid?m. Ode?el d?vno p?edt?m. Ne? v?lka vypukla, byl dvacet let d?stojn?kem n?mo?n? p?choty a vid?l d??v, ne? v?t?ina ostatn?ch, kam to sp?je. Poka?d?, kdy? se d?val na zpr?vy, poka?d?, kdy? vid?l dva politiky na sebe k?i?et t?mi nejnevyb?rav?j??mi zp?soby a na- vz?jem se v nich trumfovat, t?ta v?dycky zakroutil hlavou a ??kal, „Z toho bude v?lka. V??te mi.“ A m?l pravdu. M?j t?ta si paradoxn? svoje u? odslou?il a u? roky tehdy nebyl v aktivn? slu?b?. Kdy? ale zazn?l ten prvn? v?st?el, znovu se p?ihl?sil do slu?by. Je?t? p?edt?m, ne? se za?alo mluvit o tot?ln? v?lce. Asi byl prvn?m dobrovoln?kem do v?lky, kter? je?t? ani neza?ala. A proto jsem na n?j po??d tak na?tvan?. Pro? to musel ud?lat? Pro? prost? nemohl nechat ostatn? se navz?jem zab?jet? Pro? nemohl z?stat doma a chr?nit n?s? Pro? mu v?c z?le?elo na jeho vlasti ne? na jeho rodin?? Po??d si dok??u ?iv? vybavit ten den, kdy n?s opustil. P?i?la jsem ze ?koly a z domu jsem sly?ela k?ik je?t? d??v, ne? jsem p?i?la ke dve??m na?eho bytu. P?ipravila jsem se. Nesn??ela jsem, kdy? se na?i h?dali, co? jako by bylo neust?le, a myslela jsem si, ?e je to jen dal?? z jejich h?dek. Otev?ela jsem dve?e a ihned jsem tu?ila, ?e tentokr?t je to jin?. N?co bylo stra?n?, stra?n? ?patn?. T?ta tam st?l, cel? v uniform?. V?bec to ned?valo smysl. Nem?l na sob? uniformu u? l?ta. Pro? by si ji na sebe bral zrovna te?? „Nejsi chlap!“ k?i?ela na n?j m?ma. „Jsi zbab?lec! Opustit svoji rodinu! A pro?? Abys ?el a zab?jel nevinn? lidi?“ T?ta zrudl, jako v?dycky, kdy? se roz??lil. „Nev??, o ?em to mluv??!“ k?i?el na ni. „Pln?m svoji povinnost v??i sv? zemi. Je to ta spr?vn? v?c.“ „Spr?vn? pro koho?“ odsekla mu. „V?dy? ani nev??, za co vlastn? bojuje?. Pro bandu blbejch politik??“ „V?m p?esn?, za co bojuju: chci udr?et na?i zemi pohromad?.“ „Tak to mi teda promi?te, Kapit?ne Ameriko!“ zaje?ela na n?j. „M??e? si to ve sv? hlav? ospravedl?ovat jak chce?, ale pravdou je, ?e jde? pry?, proto?e m? nem??e? vyst?t. Proto?e si nikdy nev?d?l, jak zvl?dnout ?ivot doma. Proto?e si p??li? hloupej na to, abys n?co dok?zal ud?lat se sv?m ?ivotem po p?chot?. Tak?e hned vysko??? a p?i prvn? p??le?itosti ute?e?!“ T?ta ji zastavil velkou fackou. Po??d si vybavuju ten zvuk. Byla jsem v ?oku. Nikdy p?edt?m jsem nevid?la, ?e by na ni jak- koli vzt?hl ruku. C?tila jsem, jak mi doch?z? dech, jako bych tu facku dostala j?. Z?rala jsem na n?j a skoro jsem ho nepozn?vala. Byl to opravdu m?j otec? Byla jsem v takov?m ?oku, ?e jsem upustila svou knihu, kter? dopadla na zem s hlasit?m zadun?n?m. Oba se oto?ili a pod?vali se na m?. Stra?n? jsem se styd?la, tak?e jsem se oto?ila a b??ela chodbou do sv?ho pokoje a t??skla za sebou dve?mi. Nev?d?la jsem, jak na to v?echno m?m reagovat a prost? jsem od nich cht?la b?t co nejd?l. O chv?li pozd?ji se ozvalo slab? za?uk?n? na dve?e. „Brooke, to jsem j?,“ ?ekl t?ta tich?m hlasem, pln?m l?tosti. „Mrz? m?, ?e si u toho musela b?t. Pus? m? dovnit?, pros?m.“ „Jdi pry?!“ zak?i?ela jsem. N?sledovalo dlouh? ticho. On v?ak neode?el. „Brook, mus?m te? odej?t. R?d bych t? je?t? naposled vid?l, ne? odejdu. Pros?m t?. Poj? ven se se mnou rozlou?it.“ Za?ala jsem bre?et. „Jdi pry?!“ odsekla jsem znovu. Byla jsem tak ohromen?, tak na- ?tvan?, ?e m?mu uhodil, a je?t? v?c, ?e n?s opou?t?. A v hloubi du?e jsem se b?la, ?e se u? nevr?t?. „Mus?m j?t, Brooke,“ ?ekl. „Nemus?? ty dve?e otev??t. Chci ale, abys v?d?la, ?e t? moc miluju. A ?e s tebou v?dycky budu. Pamatuj si, Brooke, ?e jsi ta siln?. Postarej se o tuhle rodinu. Spol?h?m na tebe. Postarej se o n?.“ A potom jsem sly?ela, jak se kroky m?ho otce vzdaluj?. Byly slab?? a slab??. O chvilku pozd?ji jsem sly?ela, jak se dve?e na?eho bytu otev?ely a pak zav?ely. A potom u? nic. Za n?kolik minut – zd?lo se to jako n?kolik dn? – jsem pomalu otev?ela dve?e sv?ho pokoje. Hned jsem to v?d?la. Byl pry?. A u? tehdy jsem toho litovala. P??la bych se s n?m rozlou?it. Proto?e v hloubi du?e jsem u? v?d?la, ?e se nikdy nevr?t?. M?ma sed?la u kuchy?sk?ho stolu, hlavu v dlan?ch, a ti?e pla-kala. V?d?la jsem, ?e toho dne se v?echno nav?dy zm?nilo, ?e u? nic nebude jako d??v – ?e ona u? nebude jako d??v. A ?e ani j? nebudu. A m?la jsem pravdu. Jak tu te? sed?m a z?r?m t??knouc?ma o?ima do ?hnouc?ch uhl?k? skom?raj?c?ho ohn?, uv?domuju si, ?e od toho dne nic nebylo jako d??v. * Stoj?m v na?em star?m byt? v Manhattanu. Nev?m, co tu d?l?m, ani jak jsem se sem dostala. Nic ned?v? smysl, proto?e ten byt je jin?, ne? si pamatuju. Nen? v n?m v?bec ??dn? n?bytek, jako bychom tam nikdy nebydleli. A jsem tu jen j?. Ozve se smutn? za?uk?n? na dve?e a dovnit? vch?z? t?ta v pln? uniform? a v ruce nese kuf??k. O?i m? pr?zdn?, jako by se pr?v? vr?- til z pekla. „Tat?nku!“ sna??m se zak?i?et. Ale slova mi nevych?zej? z ?st. Po- d?v?m se na zem a vid?m, ?e jsem p?ilepen? k zemi, schovan? za zd?, a ?e m? nevid?. Sna??m se se uvolnit, abych mohla b??et za n?m nebo na n?j zavolat, ale nem??u. Mus?m se bezmocn? d?vat, jak chod? pr?zdn?m pokojem a v?ude se rozhl???. „Brooke?“ zavol?. „Jsi tu? Je n?kdo doma?“ Znovu se mu pokou??m odpov?d?t, ale m?j hlas nefunguje. Pro- hled?v? ka?dou m?stnost. „??kal jsem, ?e se vr?t?m,“ ??k?. „Pro? na m? nikdo nepo?kal?“ Potom se rozpl??e. Srdce mi puk? a sna??m se ze v?ech sil na n?j zavolat. A? se ale sna??m jakkoli, z hrdla mi nic nevych?z?. Nakonec se oto??, odejde z bytu a jemn? za sebou zav?e dve?e. Tichem se rozl?h? cvaknut? kliky. „TAT?NKU!“ k?i??m a hlas se mi kone?n? vr?til. Je ale p??li? pozd?. V?m, ?e nav?dy ode?el a z n?jak?ho d?vodu je to v?echno moje vina. Mrknu a najednou jsem zp?tky v hor?ch, v t?tov? chat? a sed?m jeho obl?ben?m k?esle u ohn?. T?ta sed? na kanapi, je naklon?n? do- p?edu, hlavu sklon?nou, a hraje si se sv?m mari??ck?m no?em. S ?d?sem zji??uju, ?e polovina jeho tv??e je sp?len?, ?pln? na kost, ?e vlastn? vid?m polovinu jeho lebky. Pod?v? se na m? a j? m?m strach. „Nem??e? se tady schov?vat v??n?,“ ??k? odm??en?. „Mysl?? si, ?e jsi tu v bezpe??. Ale oni pro tebe p?ijdou. Vezmi Bree a schovejte se.“ Vstal a jde ke mn?, vezme m? za ramena a zat?ese se mnou, o?i mu ho?? nal?havost?. „ROZUM?L JSI MI, VOJ?KU!?“ k?i?? na m?. Zmiz?, a v ten okam?ik se nar?z otev?ou dve?e a okna, s velk?m t?eskem za kakofonie rozbit?ho skla. Do na?eho domu vraz? des?tky otrok??? s pistolemi v ruk?ch. Maj? na sob? sv? klasick? ?ern? uni- formy a prohled?vaj? ka?d? kout chaty. Jeden z nich sebere Bree z kanape a odn??? ji pry?, ona stra?n? k?i??, zat?mco jeden otrok?? p?ib?hne p??mo ke mn?, zabo?? svoje prsty do m? pa?e a zam??? svou pistoli p??mo na m?j obli?ej. Vyst?el?. Probud?m se s k?ikem a jsem zmaten?. N?kdo m? dr?? za pa?i a jak m?m sen a realitu je?t? trochu sple- ten?, jsem p?ipraven? za?to?it. Pod?v?m se, kdo m? dr??, a vid?m, jak u m? stoj? Bree a t?ese mi rukou. Po??d je?t? sed?m v t?tov? k?esle, m?stnost je u? ale zalit? slu- ne?n?m sv?tlem. Bree hystericky pl??e. N?kolikr?t zamrk?m a sna??m se se posadit a srovnat si hlavu. Byl to v?echno jen sen? Bylo to tak skute?n?. „M?la jsem zl? sen!“ pl??e Bree a po??d m? dr?? za ruku. Pod?v?m se ke krbu a vid?m, ?e ohe? d?vno vyhasl. Vid?m venku ostr? slune?n? sv?tlo a za??n?m ch?pat, ?e u? je pozdn? dopoledne. Nem??u uv??it tomu, ?e jsem usnula v k?esle – to se mi nikdy p?ed- t?m nestalo. Zat?esu hlavou a sna??m se dostat pavu?iny z vlas?. Ten sen byl tak skute?n?, ?e je pro m? t??k? uv??it, ?e se nic z toho skute?n? nestalo. O t?tovi se mi u? zd?lo, ale nic tak bezprost?edn?ho. Jen st??? si uv?domuju, ?e tady v m?stnosti se mnou te? nen? a pro jis- totu se je?t? jednou rozhl?dnu. Bree m? ?kube za pa?i a ned? se uklidnit. Nikdy p?edt?m jsem ji takovou nevid?la. Klek?m si, abych ji objala. Chytne se m? jako kl??t?. „Zd?lo se mi, ?e p?i?li zl? p?nov? a odnesli m? pry?! A tys tu ne- byla, abys m? zachr?nila!“ Bree mi pl??e na rameno. „Necho? pry?!“ ?p?nliv? m? pros?. „Necho?, pros?m t?! Nenech?vej m? tady!“ „Nikam nejdu,“ ??k?m j? a tisknu ji k sob?. „????... Nic se ne- d?je... Nemus?? se ni?eho b?t. V?echno je v po??dku.“ V hloubi du?e se ale nem??u zbavit pocitu, ?e v?echno nen? v po- ??dku. Pr?v? naopak. M?j sen m? po??dn? rozru?il a to, ?e Bree m?la taky takov? ?patn? sen – a o stejn? v?ci – m? nijak neuklid?uje. Ne- v???m na znamen?, ale nem??u si pomoct a p?em??l?m, jestli to opravdu nen? n?jak? znamen?. Nesly??m ale ??dn? hluk a kdyby se n?jak? objevil n?kolik mil odsud, tak bych to ur?it? v?d?la. Zvednu Bree bradu a ot?u j? slzy. „Po??dn? se nadechni,“ ??k?m j?. Bree poslouch? a pomalu chyt? dech. Mus?m se p?inutit k ?sm?vu. „Vid??,“ ??k?m j?. „Jsem tady. Nic se ned?je. Byl to jen zlej sen. Rozum???“ Bree pomalu p?ik?vne.„Jsi jen unaven?,“ ??k?m j?. „A m?? hore?ku. Tak?e si m?la zlej sen. V?echno bude v po??dku.“ Jak kle??m a obj?m?m Bree, vzpomenu si, ?e si mus?m posp??it, vy?plhat nahoru, zkontrolovat n?? nov? domov a naj?t n?m j?dlo. Mysl?m na to, ?e to mus?m Bree ??ct, a p?i p?edstav? toho, jak bude reagovat, se mi m?lem obr?t? ?aludek. Je jasn?, ?e moje na?asov?n? nemohlo b?t hor??. Jak j? m?m te? proboha ??ct, ?e ji te? mus?m opustit? I kdy? by to bylo jen na hodinu nebo dv?? Na jednu stranu tu s n? chci z?stat a cel? den na ni d?vat pozor, z?rove? ale v?m, ?e mus?m j?t, a ??m d??v to vy??d?m, t?m d??v budeme v bezpe??. Ne- m??u tu jen cel? den sed?t, nic ned?lat a ?ekat na soumrak. A ne- m??u riskovat zm?nu pl?nu a p?esun za b?l?ho dne jen kv?li na?im hloup?m sn?m. Odstr??m Bree od sebe, laskav? j? d?m vlasy pry? z obli?eje a usm?v?m se tak p??v?tiv?, jak jen dovedu. Pokou??m se v sob? naj?t ten nejsiln?j??, nejdosp?lej?? t?n. „Bree, pot?ebuju, abys m? te? poslouchala,“ ??k?m j?. „Mus?m te? j?t ven, jen na chv?li.“ „NE!“ za?ne je?et. „J? sem to V?D?LA! Je to jako v m?m snu! Ty m? opust??! A u? se nevr?t??!“ Pevn? ji chytnu za ramena a sna??m se ji uti?it. „Tak to nen?,“ ??k?m pevn?m hlasem. „Jen pot?ebuju j?t na ho- dinu nebo dv? ven. Pot?ebuju se ujistit, ?e je n?? nov? domov bez- pe?n?, abychom se do n?j dnes ve?er mohly p?est?hovat. A mus?m ulovit n?co k j?dlu. Bree, pros?m t?, pochop to. Vzala bych t? s sebou, ale jsi te? p??li? nemocn? a mus?? odpo??vat. Za p?r hodin jsem zp?tky. Slibuju. A potom ve?er p?jdeme nahoru spolu. A v??, co je na tom to nejlep???“ Pomalu se na m? pod?v?, po??d pl??e a nakonec zavrt? hlavou. „Ode dne?ka tam naho?e budeme po??d spolu, v bezpe?? a ka?d? den budeme m?t ohe? a v?echno j?dlo, co bude? cht?t. A ryby i v?echno ostatn? m??u lovit hned tam, p??mo p?ed chatkou. Nikdy t? nebudu muset znovu nechat samotnou.“ „A Sa?a s n?mi p?jde taky?“ zept? se navzdory sv?mu pl??i. „A Sa?a taky,“ ??k?m j?. „Slibuju. Pros?m, v?? mi. Vr?t?m se pro tebe. Nikdy bych t? neopustila.“ „Slibuje??“ zept? se. Pokou??m se naj?t ten nejlep?? slavnostn? t?n a pod?v?m se j? p??mo do o??. „Slibuju,“ odpov?m. Breein pl?? ust?v? a nakonec p?ik?vne a zd? se, ?e je spokojen?. L?me mi to srdce, ale rychle se k n? naklon?m, d?m j? pusu na ?elo a potom vstanu, p?ejdu ke dve??m a vyjdu ven. V?m, ?e kdybych tam z?stala je?t? vte?inu, nikdy bych nena?la dost odhodl?n? odej?t. Jak se za mnou zav?ely dve?e, nemohu se zbavit dojmu, ?e svou sestru u? nikdy neuvid?m. T?I Stoup?m po svahu p??mo vzh?ru za intenzivn?ho rann?ho slunce, kter?m se bly?t? v?udyp??tomn? sn?h. Je to b?l? sv?t. Slunce sv?t? tak jasn?, ?e skoro nevid?m. Dala bych cokoli za k?iltovku nebo slu- ne?n? br?le. Dnes je na?t?st? vcelku bezv?t??, je tepleji ne? v?era a jak stou- p?m vzh?ru, sly??m kolem sebe t?t sn?h, ze kter?ho v mal?ch po- t??c?ch st?k? voda dol? a skap?v? ve velk?ch shluc?ch z v?tv? borovic. Sn?h je tak? m?k?? a jde se mi l?pe. Pod?v?m se p?es rameno a kouk?m na ?dol?, kter? se pode mnou rozprost?r?, a vid?m, ?e silnice jsou na rann?m slunci znovu vid?t. To mi d?l? starosti, ale v duchu si vynad?m a jsem na?tvan?, ?e se ne- ch?m takhle rozru?it ?patn?mi znamen?mi. M?la bych b?t siln?j??. Racion?ln?j??, jako t?ta. Nasadila jsem si kapuci a skl?n?m hlavu kv?li v?tru, kter? nab?r? na s?le, ??m v??e stoup?m, a p??la bych si na sob? m?t svou novou ??lu. D?v?m ruce k sob? a t?u si je, cht?la bych m?t i rukavice, a v?- razn? p?id?v?m do kroku. Jsem rozhodnut? se tam rychle dostat, prozkoumat chatku, naj?t toho jelena a posp?chat dol? za Bree. Mo?n? s sebou dol? vezmu n?kolik sklenic d?emu, to Bree ur?it? pot???. Jdu po sv?ch stop?ch ze v?erej?ka, kter? jsou v taj?c?m sn?hu st?le z?eteln?, a tentokr?t je cesta snadn?j??. Zhruba za dvacet minut jsem tam, kde jsem byla v?era a obch?z?m nejvy??? plo?inu. Jsem si jist?, ?e je to to sam? m?sto jako v?era, ale kdy? hled?m chatku, nem??u ji naj?t. Je tak dob?e schovan?, ?e ji nem??u naj?t ani kdy? v?m, kde ji m?m hledat. Za??n?m pochybovat, jestli jsem na spr?vn?m m?st?. Pokra?uju d?l po sv?ch stop?ch, dokud nedojdu na stejn? m?sto jako v?era. Natahuju krk, jak m??u, a kone?n? si j? v?imnu. Jsem ohromen?, jak dob?e je skryt? a to mi dod?v? je?t? v?t?? odvahu se tu zabydlet. Stoj?m a poslouch?m. Nen? sly?et nic, jen zvuk zur??c?ho po- t??ku. Pe?liv? zkoum?m sn?h a hled?m jak?koli zn?mky stop ve- douc?ch dovnit? nebo ven (krom? m?ch v?erej??ch). ??dn? nevid?m. Jdu ke dve??m, postav?m se k pr??el? domu a pod?v?m se do v?ech stran, jestli mezi stromy n?co neuvid?m, jak?koli zn?mky toho, ?e tu byl i n?kdo jin?. Stoj?m a poslouch?m aspo? minutu. Nic. V?bec nic. Kone?n? jsem spokojen? a c?t?m ?levu, ?e je toto m?sto opravdu na?e a jen na?e. Zat?hnu za t??k? vstupn? dve?e, kter? blokuje sn?h, a uvnit? se roz- lije jasn? slune?n? sv?tlo. Jak se p?ikr??m a vch?z?m dovnit?, ve slu- ne?n?m sv?tle se zd?, jako bych tu byla ?pln? poprv?. Je to stejn? mal? a ?tuln?, jak si to pamatuji. Vid?m, ?e podlaha je p?vodn?, ze ?irok?ch prken, kter? vypadaj? nejm?n? sto let star?. Je tu ticho. Mal? otev?en? okna na obou stran?ch dovnit? tak? pou?t?j? hodn? sv?tla. Zkoum?m m?stnost ve sv?tle a hled?m cokoli, co jsem v?era mohla p?ehl?dnout – ale nic takov?ho tu nen?. Pod?v?m se na pod- lahu a hled?m rukoje? padac?ch dve??, pak si k n? kleknu a ?kubnu- t?m otev?u. Zvedl se oblak prachu a vzn??? se ve slune?n?m sv?tle. Se?plh?m dol? a tentokr?t m?m d?ky odra?en?mu sv?tlu o zdej?? skr??i mnohem lep?? p?edstavu. Musej? tu b?t stovky sklenic. V??- m?m si n?kolik a dal??ch s malinov?m d?emem a do ka?d? kapsy si hned jednu nacpu. Bree se zbl?zn?. A Sa?a taky. Zb??n? prohl?dnu i ostatn? sklenice a vid?m nejr?zn?j?? druhy potravin: okurky, raj?ata, olivy, zel?. Tak? vid?m n?kolik dal??ch druh? d?emu, od ka?d? aspo? tucet. Vzadu je jich je?t? v?ce, ale nem?m ?as si je l?pe prohl?dnout. T??? m? my?lenka na Bree. Vydr?pu se po ?eb??ku nahoru, zav?u za sebou padac? dve?e, posp?- ch?m ven z chatky a zav?u za sebou dve?e. Stoj?m tam a znovu zkou- m?m okol?, p?ipraven? reagovat na kohokoli, kdo m? mohl sledovat. St?le m?m strach, ?e je to v?e p??li? dobr?, ne? aby to byla pravda. Ale znovu nic nesly??m. Mo?n? jsem prost? jen p??li? napjat?. Nam???m si to sm?rem, kde jsem vid?la toho jelena, co? je asi t?i- cet metr? odtud. Kdy? doraz?m na m?sto, vynd?m t?t?v loveck? n?? a m?m ho p?ipraven?. V?m, ?e to m??e trvat dlouho, ne? na n?j znovu naraz?m, ale t?eba tohle zv??e, stejn? jako j?, je tvorem s pev- n?mi zvyky. Ani n?hodou nejsem dost rychl? na to, abych se za n?m hnala, ani dost hbit? na to, abych po n?m sko?ila – nem?m ani pi- stoli nebo n?jakou skute?nou loveckou zbra?. M?m ale jednu ?anci, a tou je m?j n??. V?dycky jsem byla py?n? na to, ?e dok??u trefit st?ed ter?e na t?icet metr?. Vrh?n? no?em je to jedin?, ??m jsem na t?tu dok?zala zap?sobit – nebo alespo? dost na to, aby se m? po- kou?el opravit nebo mi poradit. Naopak tvrdil, ?e je to jeho z?sluha, proto?e ten talent jsem pr? zd?dila po n?m. Ve skute?nosti ale neu- m?l vrhat no?em ani zdaleka tak dob?e jako j?. P?ikr??m se na stejn?m m?st? jako v?era, schovan? za stromem, hled?m na plo?inu s no?em v ruce a ?ek?m. A modl?m se. Slu??m jen zvuk v?tru. V duchu si proch?z?m, co ud?l?m, kdy? toho jelena uvid?m: po- malu se postav?m, zam???m a vrhnu n??. Nejd??v si ??k?m, jestli nem?m m??it na jeho o?i, ale pak se rozhodnu pro jeho krk: pokud minu, st?le bude ?ance, ?e ho tref?m jinam. Moje ruce nejsou p??li? zmrzl? a kdy? budu m??it p?esn?, tak bych ho mo?n?, opravdu mo?n?, mohla zranit. Je mi ale jasn?, ?e to je jen jedno velk? „kdy?“. Plynuly minuty. Zd? se to jako deset, dvacet t?icet minut... V?tr ustane a pak se znovu zvedne v prudk?ch z?vanech a j? p?i nich c?t?m, jak mi sn?hov? vlo?ky sfouknut? ze strom? dopadaj? na tv??. S p?ib?vaj?c?m ?asem mi za??n? b?t zima, pomalu p?ich?z?m o cit a ??k?m si, jestli to nebyl ?patn? n?pad. Znovu se ale ozve bolestiv? k?e? z hladu a j? v?m, ?e to mus?m zkusit. Pokud to st?hov?n? m?m zvl?dnout, budu pot?ebovat v?echny b?lkoviny, kter? najdu – ob- zvl??t? a? budu do svahu tla?it tu motorku. ?ek?m u? asi hodinu a jsem ?pln? zmrzl?. P?em??l?m, jestli to nem?m vzd?t a j?t dol?. Mo?n? bych m?sto toho mohla znovu zku- sit ulovit n?jakou rybu. Rozhodnu se, ?e se projdu kolem, aby se mi v noh?ch trochu roz- proudila krev a aby moje ruce z?staly hbit? – kdybych je m?la pou- ??t te?, byly by k ni?emu. Zved?m se na nohy a kolena z?da m? bol?, jak jsou ztuhl?. Vyd?v?m se na proch?zku sn?hem a za??n?m mal?mi kr??ky. Zved?m a oh?b?m kolena, ot???m trupem doleva a doprava. N?? zastr??m zp?t za opasek a t?u si ruce, d?ch?m na n? a pokou??m se v nich obnovit cit. N?hle zkoprn?m. V d?lce jsem usly?ela k?upnut? v?tvi?ky a c?t?m pohyb. Pomalu se ot???m. Vid?m, jak se na vrcholu kopce objevil jelen. Pomalu, v?hav? ?lape do sn?hu, sv? kopyta jemn? pokl?d? na zem. Sklon? hlavu, ?v?k? list a ud?l? dal?? opatrn? krok dop?edu. Srdce se mi rozbu?? vzru?en?m. M?lokdy m?m pocit, ?e je t?ta se mnou, ale dnes ano. Jako bych te? sly?ela jeho hlas: Klid. D?chej pomalu. Nenech ho si v?imnout, ?e jsi tu. Soust?e? se. Pokud se mi poda?? tohle zv??e skolit, bude to znamenat j?dlo – skute?n? j?dlo pro Bree, Sa?u a m? aspo? na t?den. Pot?ebujeme to. Ud?l? dal??ch n?kolik krok? na m?tinu a m??u si ho l?pe pro- hl?dnout: je to velk? jelen a je zhruba t?icet metr? ode m?. Kdyby to bylo deset metr?, nebo mo?n? i dvacet, byla bych si mnohem ji- st?j??. Nev?m, jestli ho na tuhle vzd?lenost tref?m. Kdyby bylo tep- leji a kdyby se neh?bal, tak ano. Moje ruce jsou v?ak ztuhl?, jelen se h?be a v cest? je spousta strom?. J? prost? nev?m. V?m v?ak, ?e jestli minu, tak u? sem nikdy znovu nep?ijde. ?ek?m a prohl???m si ho, m?m strach, ?e ho vypla??m. Bude muset p?ij?t bl??. Ale zd? se, ?e nechce. P?em??l?m, co d?lat. M??u se k n?mu rozeb?hnout a p?ibl??it se k n?mu co nejv?c, a pak vrhnout no?em. To by ale bylo hloup?: ub?hnu sotva metr a on ute?e. ??k?m si, jestli bych se k n?mu nem?la p?ipl??it. Pochybuju ale, ?e by to fungovalo. Sta?? jen ten nejmen?? zvuk a pr?skne do bot. Tak?e tu stoj?m a p?em??l?m. Ud?l?m mal? krok dop?edu a p?e- souv?m se do pozice pro vrhnut? no?em, pokud bude t?eba. A ten jeden krok byla chyba. Pod nohou mi praskla v?tvi?ka a jelen okam?it? obr?til hlavu m?m sm?rem. D?v?me se jeden druh?mu do o??. V?m, ?e m? vid? a v?m, ?e za chvilku ute?e. Srdce se mi rozbu??, proto?e je mi jasn?, ?e tohle je moje jedin? ?ance. Mozek se mi zastavil. Pak jako bych vybuchla. S?hnu k opasku, vezmu n??, ud?l?m velk? krok dop?edu, posb?r?m v?echen sv?j um, nap??hnu se zam?- ??m na jeho krk a vhrnu no?em?. T?t?v t??k? mari??ck? n?? se ot??? ve vzduchu a j? se modl?m, aby netrefil n?kter? ze strom?. D?v?m se, jak se p?evrac? a leskne se ve slunci, je to n?dhern? pohled. V ten sam? okam?ik vid?m, jak se jelen ot??? a za??n? b??et. Jsem moc daleko na to, abych vid?la, co p?esn? se stalo, ale o chv?li pozd?ji bych mohla p??sahat, ?e jsem sly?ela zvuk no?e za- ?at?ho do masa. Jelen ale utekl a nedok??u ??ct, jestli je zran?n?. Rozb?hla jsem se za n?m. Dob?h?m k m?stu, kde st?l, a k m?mu p?ekvapen? vid?m ve sn?hu stopu jasn? ?erven? krve. Srdce mi po- sko?ilo radost?. Jdu po krvav? stop?, b???m a b???m, sk??u p?ed kameny a po zhruba pades?ti metrech ho vid?m: le?? na boku ve sn?hu a nohy se mu ?kubou. N?? m? zabodnut? v krku. P?esn? v m?st?, kam jsem m??ila. Jelen je ale st?le na?ivu a j? nev?m, jak ho m?m zbavit tr?pen?. C?t?m, jak trp? a je to hrozn? pocit. Chci mu dop??t rychlou a bez- bolestnou smrt, ale nev?m jak. Kleknu si k n?mu vynd?m mu z krku sv?j n??, sklon?m se nad n?j a jedn?m rychl?m pohybem ??znu hluboko po cel?m krku a douf?m, ?e to zabere. Za okam?ik se z r?ny za?ne ?inout krev a za deset dal- ??ch vte?in se jeho nohy kone?n? p?estaly ?kubat. I jeho o?i se p?e- staly h?bat a j? kone?n? v?m, ?e je mrtv?. Stoj?m nad n?m s no?em v ruce, hled?m na n?j a c?t?m se neuv?- ?iteln? provinile. Zab?t tak kr?sn?, bezbrann? zv??e – p?ijdu si jako barbar. V tuhle chv?li je pro m? t??k? myslet na to, jak nutn? tohle j?dlo pot?ebujeme a jak? jsem m?la ?t?st?, ?e jsem ho v?bec ulovila. Mysl?m jen na to, ?e p?ed n?kolika minutami byl ?iv? a d?chal, jako j?. A te? je mrtv?. Znovu se na n?j pod?v?m, jak le?? ve sn?hu, s dokonal?m klidem, a proti sv? v?li se styd?m. V ten okam?ik ho zaslechnu poprv?. Nejd??ve si ho nev??m?m a domn?v?m se, ?e m?m halucinace, proto?e to prost? nen? mo?n?. Za n?kolik okam?ik? v?ak zes?l? a je sly?et jasn?ji a j? v?m, ?e je skute?n?. Srdce se mi rozbu?? jako spla?en?. Je to zvuk, kter? jsem tady naho?e sly?ela jen jednou. Kv?len? motoru. Automobilov?ho motoru. Stoj?m tam, ?pln? v ?oku, a nemohu se ani pohnout. Motor je sly- ?et ??m d?l jasn?ji a hlasit?ji a j? v?m, ?e to m??e znamenat jen je- din?. Otrok??i. Nikdo jin? by se neodv??il vyjet tak vysoko a ani by k tomu nem?l d?vod. Rozb?hnu se, a nech?v?m jelena jelenem, b???m mezi stromy, kolem chatky a dol? po svahu. Neb???m dost rychle. Mysl?m na Bree, jak tam sed? doma samotn? a sly?? zvuk bl???c?ch se motor?. Sna??m se b??et rychleji, p??mo dol? po zasn??en?m svahu, klop?- t?m a zakop?v?m a srdce m?m a? v krku. B???m tak rychle, ?e pad?m obli?ejem do sn?hu, od?ela jsem si koleno a loket a na chv?li ztr?c?m dech. Sna??m se se znovu posta- vit na nohy a v?imnu si krve na sv?m kolenu a ruce, ale je mi to jedno. Nut?m se zp?t do b?hu a pak do sprintu. Po??d mi to klou?e, ale nakonec dob?hnu na plo?inu, ze kter? vid?m a? na n?? d?m. Srdce mi zasko?? v krku: ve sn?hu vid?m z?e- teln? stopy pneumatik, vedou p??mo k na?emu domu. Venkovn? dve?e jsou otev?en?. A co je nejhor??, nesly??m Sa?u ?t?kat. B???m d?l a d?l dol? a p?i tom se po??dn? prohl?dnu dv? auta za- parkovan? u na?eho domu: pat?? otrok???m. Jsou n?zko posazen?, cel? ?ern?, s obrovsk?mi pneumatikami a ?ern?mi ty?emi p?es okna a vypadaj? jako sportovn? auta na steroidech. Na kapot? maj? znak Ar?ny 1, je vid?t a? odsud – diamant se ?akalem uprost?ed. Jsou tu, aby nakrmili ar?nu. B???m d?l po svahu. Jsem p??li? t??k?. S?hnu do kapes, vyt?hnu sklenice s d?emem a hod?m s nimi o zem. Sly??m za sebou zvuk roz- t???t?n?ho skla, ale ani ho nevn?m?m. Te? u? na ni?em jin?m nez?le??. Конец ознакомительного фрагмента. Текст предоставлен ООО «ЛитРес». Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694463&lfrom=688855901) на ЛитРес. Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.