Koule Kandry

Koule Kandry Morgan Rice Oliver Blue a ?kola pro Vidouc? #2 Skv?l? zah?jen? s?rie, kter? obsahuje kombinaci uv??iteln?ch postav a p?ek??ek, se kter?mi se musej? vyrovnat. Neoslov? jen ml?de?, ale i dosp?l? fanou?ky fantasy, kte?? hledaj? epick? p??b?hy o p??telstv? a dobrodru?stv?. Midwest Book Review (Diane Donovan) (ke knize Tr?n pro sestry) P?edstavivost Riceov? skute?n? nezn? mez?. Books and Movie Reviews (ke knize Tr?n pro sestry) Od sv?tov? autorky bestseller? ??slo 1 p?ich?z? nov? s?rie pro st?edn? star? ?ten??e - ale i pro dosp?l?! Fanou?ci Harryho Pottera a Percyho Jacksona - d?l u? nehledejte! V knize KOULE KANDRY: OLIVER BLUE A ?KOLA PRO VIDOUC? (KNIHA DRUH?) se jeden?ctilet? Oliver Blue vrac? do sou?asnosti. Sp?ch? zachr?nit Armanda p?ed smrt?. Kdy? ale Oliver zjist?, ?e byla ukradena posv?tn? Koule Kandry, v?, ?e je na n?m - na n?m samotn?m - aby zachr?nil ?kolu. Jedin? mo?nost je vr?tit se v ?ase, do Anglie kolem roku 1690 a zachr?nit jednu velice d?le?itou osobu: Sira Isaaca Newtona. Obsidi?nov? ?kola mezit?m ?kol? vlastn? mocn? Vidouc?. V?ichni se soust?ed? na Oliverovo zni?en?. Kdy? pak p?ijmou a transformuj? Oliverova tyransk?ho bratra, Chrise, m??e to znamenat boj na ?ivot a na smrt. Povzn??ej?c? fantasy, KOULE KANDRY je druhou knihou v ohromuj?c? nov? s?rii pln? magie, l?sky, humoru, zlomen?ch srdc?, trag?di?, p?edur?en? a ?ady ?okuj?c?ch zvrat?. Do Olivera Bluea se zamilujete a neodtrhnete se od n?j a? do chv?le, kdy budete muset j?t sp?t. T?et? kniha v s?rii (OBSIDI?NI) je nyn? tak? dostupn?! M?me zde za??tek n??eho pozoruhodn?ho. --San Francisco Book Review (koment?? ke knize Cesta hrdiny) K dispozici je i mno?stv? dal??ch s?ri? Morgan Riceov?, tentokr?t ve fantasy ??nru, v?etn? knihy CESTA HRDINY (prvn? kniha s?rie ?AROD?J?V PRSTEN), kter? je zdarma a m? v?ce ne? 1300 p?tihv?zdi?kov?ch recenz?! KOULE KANDRY (OLIVER BLUE A ?KOLA PRO VIDOUC?—KNIHA DRUH?) MORGAN RICE Morgan Rice Morgan Rice je autorkou epick? fantasy s?gy ?AROD?J?V PRSTEN, kter? obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato s?ga bestsellerem ??slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ??slo jedna tak? jej? dal?? s?gy, jako jsou: s?rie UP??? ?URN?LY, obsahuj?c? 12 knih; s?rie TRILOGIE P?E?IT?, postapokalyptick? thriller; epick? fantasy s?rie KR?LOV? A ?AROD?JOV?, skl?daj?c? se ze ?esti knih; a tak? zbrusu nov? epick? fantasy s?gy KORUNY A SL?VY. Autor?iny knihy jsou dostupn? v ti?t?n? i audio verzi a byly p?elo?eny do v?ce ne? 25 jazyk?. Morgan se r?da zaj?m? o n?zory sv?ch ?ten???, tak?e se pros?m nezdr?hejte nav?t?vit jej? webov? str?nky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se m??ete p?idat do seznamu kontakt?, z?skat knihu zdarma, stejn? jako dal?? ak?n? bonusy, st?hnout si zdarma aplikace, m?t p?ehled o posledn?ch novink?ch, p?idat se na autor?in Facebook ?i Twitter a jednodu?e b?t s Morgan v kontaktu! Vybran? ohlasy na tvorbu Morgan Rice “Pokud jste si mysleli, ?e po p?e?ten? s?gy ?AROD?J?V PRSTEN u? nebudete m?t pro co ??t, m?lili jste se. Ve VZESTUPU DRAK? p?i?la Morgan Rice s n???m, co se zd? b?t p??slibem dal?? brilantn? s?rie, kter? n?s zavede do fantasy sv?ta pln?ho trol?, drak?, odvahy, cti, udatnosti, magie a v?ry ve vlastn? osud. Morgan dok?zala vytvo?it siln? postavy, kter? n?s p?im?j? je obdivovat na ka?d? str?nce... Doporu?uji do knihovny ka?d?ho ?ten??e, kter? miluje dob?e napsanou fantasy literaturu.” --Books and Movie Reviews Roberto Mattos “Akc? nabit? fantasy, kter? jist? pot??? fanou?ky p?edchoz?ch knih od Morgan Rice, stejn? jako fanou?ky d?l jako je s?rie ODKAZ DRA??CH JEZDC? od Christophera Paoliniho… Fanou?ci fikce pro mlad? budou toto posledn? d?lo Riceov? hltat a pak ?kemrat o p??davek.” --The Wanderer, A Literary Journal (koment?? k Vzestup drak?) “Odu?evn?l? fantasy, kter? do sv?ho p??b?hu sp??d? vl?kna z?had a intrik. Cesta hrdiny je o z?sk?v?n? odvahy a uv?dom?n? si smyslu ?ivota, kter? vede k r?stu, dosp?losti a dokonalosti… Pro v?echny, kdo hledaj? nap?nav? fantasy dobrodru?stv?, hrdiny a ak?n? pojat? sled ud?lost?, kter? ?ene Thora po cest?, na n?? se z mal?ho d?tsk?ho sn?lka postupn? st?v? mlad?m mu?em, jen? neohro?en? ?el? nebezpe??, i kdy? jsou vyhl?dky na p?e?it? b?dn?… A to je pouh? za??tek epick? s?gy pro mlad? ?ten??e.” --Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer) “?AROD?J?V PRSTEN m? v?echny rysy pot?ebn? pro jasn? ?sp?ch: hlavn? i vedlej?? p??b?h, z?hadn? atmosf?ra, state?n? ryt??i a rozkv?taj?c? vztahy, kter? zaceluj? r?ny na zlomen?ch srdc?ch, a d?le tak? podvod ?i zrada. Slibuje dlouh? hodiny z?bavy a jist? uspokoj? v?echny v?kov? kategorie. D?lo najde sv? m?sto v knihovn?ch u v?ech p??znivc? fantasy literatury.” --Books and Movie Reviews, Roberto Mattos “V t?to akc? nabit? prvn? knize epick? fantasy s?rie ?arod?j?v prsten (kter? m? moment?ln? ji? 14 svazk?), Riceov? p?edstavuje ?ten???m ?trn?ctilet?ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jeho? sen je st?t se voj?kem St??brn?ch, elitn? jednotky ryt???, kter? slou?? kr?li… Riceov? skv?le p??e a m? fascinuj?c? p?edpoklady.” --Publishers Weekly Knihy od Morgan Rice OLIVER BLUE A ?KOLA PRO VIDOUC? KOUZELN? TOV?RNA (Kniha ?.1) KOULE KANDRY (Kniha ?.2) OBSIDI?NI (Kniha ?.3) INVAZN? KRONIKY VYS?L?N? (Kniha ?. 1) P?IST?N? (Kniha ?. 2) STOUP?N? (Kniha ?. 3) CESTA OCELI POUZE KDO JE HODEN (Kniha ?. 1) TR?N PRO SESTRY TR?N PRO SESTRY (Kniha ?. 1) DV?R PRO ZLOD?JE (Kniha ?. 2) P?SE? PRO SIROTKY (Kniha ?. 3) ?ALOZP?V PRO PRINCE (Kniha ?. 4) KLENOT PRO ?LECHTU (Kniha ?. 5) POLIBEK PRO KR?LOVNY (Kniha ?. 6) KORUNA PRO ZABIJ?KY (Kniha ?. 7) SPONA PRO D?DICE (Kniha ?.8) KORUNY A SL?VY OTROKYN?, BOJOVNICE, KR?LOVNA (Kniha ?. 1) TULA?KA, V?ZE?KYN?, PRINCEZNA (Kniha ?. 2) RYT??, N?SLEDN?K, PRINC (Kniha ?. 3) REBEL, P??EC, KR?L (Kniha ?. 4) VOJ?K, BRATR, ?AROD?J (kniha ?. 5) HRDINKA, ZR?DKYN?, DCERA (kniha ?. 6) VL?DCE, RIVAL, VYHNANEC (kniha ?. 7) V?T?Z, PORA?ENEC, SYN (kniha ?. 8) KR?LOV? A ?AROD?JOV? VZESTUP DRAK? (Kniha ?. 1) POVST?N? STATE?N?CH (Kniha ?. 2) OT??E CTI (Kniha ?. 3) ZROZEN? UDATNOSTI (Kniha ?. 4) ???E ST?N? (Kniha ?. 5) NOC STATE?N?CH (Kniha ?. 6) ?AROD?J?V PRSTEN CESTA HRDINY (Kniha ?. 1) POCHOD KR?L? (Kniha ?. 2) OSUD DRAK? (Kniha ?. 3) POK?IK CTI (Kniha ?. 4) SLAVN? P??SAHA (Kniha ?. 5) ?TOK CHRABR?CH (Kniha ?. 6) OB?AD ME?? (Kniha ?. 7) MOC ZBRAN? (Kniha ?. 8) NEBE KOUZEL (Kniha ?. 9) MO?E ?T?T? (Kniha ?. 10) PANOV?N? OCELI (Kniha ?. 11) ZEM? OH?? (Kniha ?. 12) VL?DA KR?LOVEN (Kniha ?. 13) BRATRSK? P??SAHA (Kniha ?. 14) SEN SMRTELN?K? (Kniha ?. 15) RYT??SK? KL?N? (Kniha ?. 16) DAR BITVY (Kniha ?. 17) TRILOGIE P?E?IT? AR?NA JEDNA: OTROK??I (Kniha ?. 1) AR?NA DV? (Kniha ?. 2) AR?NA T?I (Kniha ?. 3) VAMPIRE, FALLEN P?ED ?SVITEM (Kniha ?. 1) UP??? ?URN?LY PROM?N?N? (Kniha ?. 1) MILOVAN? (Kniha ?. 2) ZRAZEN? (Kniha ?. 3) P?EDUR?ENA (Kniha ?. 4) ??DAN? (Kniha ?. 5) ZASNOUBEN? (Kniha ?. 6) ZASL?BEN? (Kniha ?. 7) NALEZEN? (Kniha ?. 8) VZK???EN? (Kniha ?. 9) TOU??C? (Kniha ?. 10) PROKLET? (Kniha ?. 11) POSEDL? (Kniha ?. 12) V?d?li jste, ?e jsem napsala n?kolik s?ri? knih? Pokud jste je v?echny ne?etli, klikn?te na obr?zek n??e a st?hn?te si jejich ?vodn? knihy! (http://www.morganricebooks.com/book/return/) Chcete knihy zdarma? Zaregistrujte se na e-mail list Morgan Rice a z?skejte zdarma 4 knihy, 3 mapy, 1 aplikaci, 1 hru, 1 grafick? rom?n a exkluzivn? d?rky! Pro registraci nav?tivte: www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com) Copyright © 2018 Morgan Rice. V?echna pr?va vyhrazena. S v?jimkou povolen? podle U.S. Copyright Act 1976, ??dn? z ??st? t?to publikace nesm? b?t, bez p?edchoz?ho svolen? autora, za ??dn?ch okolnost? reprodukov?na, distribuov?na nebo p?ev?d?na do jak?chkoliv jin?ch form?t?, ani uchov?v?na ve sd?len? datab?zi. Tento ebook je licencov?n v?lu?n? pro Va?e osobn? vyu?it?. Tento ebook nesm? b?t d?le prod?v?n nebo darov?n ostatn?m lidem. Pokud chcete knihu sd?let s dal?? osobou, zakupte si pros?m dal?? kopie. Pokud ?tete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Va?e pou?it?, vra?te ji pros?m a po?i?te si svou vlastn? kopii. D?kujeme, ?e respektujete usilovnou pr?ci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynalo?it. Obsah t?to knihy je fiktivn?. Jm?na, osobnostn? charakteristiky, organizace, m?sta, ud?losti a konflikty jsou beze zbytku produktem autor?iny p?edstavivosti, nebo je jejich pou?it? fiktivn?. Jak?koliv podobnost se skute?n?mi osobami, a? ji? ?iv?mi nebo mrtv?mi, je ?ist? n?hodn?. Ob?lka DreamcatcherDiana v licenci Shutterstock.com. OBSAH KAPITOLA PRVN? (#ua37047a5-52b2-5638-be65-ee8ce7f5e55f) KAPITOLA DRUH? (#u1f5791cf-8f54-58f9-b2b4-aa2b3e2bea8c) KAPITOLA T?ET? (#u22372e9b-59cd-5e9b-b678-6652c8c608b2) KAPITOLA ?TVRT? (#uf10b5d96-48c9-5008-a803-a9ce4c90bc62) KAPITOLA P?T? (#u2c1688bf-4aff-57fc-a1b2-98a66997fd6d) KAPITOLA ?EST? (#uf4300368-1d9b-51eb-aea9-ccbfef42a147) KAPITOLA SEDM? (#uab81a1af-bfe4-5544-a5ba-1e113a7dab64) KAPITOLA OSM? (#u5de5314d-9e02-5c35-8079-60a779bc07d2) KAPITOLA DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DES?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA JEDEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TRN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PATN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?ESTN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA SEDMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA OSMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DEVATEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? P?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?EST? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? SEDM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? OSM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? P?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? ?EST? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? SEDM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? OSM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TY?IC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TY?IC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TY?IC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TY?IC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TY?IC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TY?IC?T? P?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TY?IC?T? ?EST? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TY?IC?T? SEDM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TY?IC?T? OSM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TY?IC?T? DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PADES?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PADES?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PADES?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PADES?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PADES?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PRVN? Oliver Blue st?l v p??st?nku a vlastn? ani netu?il pro?. Cel? t?lo mu p?ipadalo podivn?, jako kdyby j?m proch?zel zvl??tn? pocit. V hlav? mu dun?lo. Dezorientovan? se rozhl?dl a sna?il se urovnat st??pky vzpom?nek. P?i?el sem n?jak?m v???c?m tunelem. ?erv? d?rou, jist?! Te? u? si vzpom?nal. Profesor Ametyst vytvo?il ?erv? d?ru a Olivera poslal skrz. Ale pro?? Ohl?dl se, aby si prohl?dl ?erv? d?ru, kterou p?icestoval, doufal, ?e mu napov?, pro? skon?il pr?v? tady. Ale d?ra byla pry?. N?hle uc?til chlad na hrudi a vyt?hl amulet. Ten mu dal profesor Ametyst, uv?domil si. Co mu o n?m ??kal? ?e kdy? bude kov hork?, bude m?t zase mo?nost vr?tit se do ?koly pro Vidouc?? To bylo ono. Amulet byl te? ?pln? ledov?. To znamenalo, ?e cesta zp?tky do ?koly byla pry?. Olivera se zmocnil smutek, kdy? si vzpomn?l, co opustil. Ale pro? to v?echno opustil, na to si te? vzpomenout nedok?zal. Za??nal c?tit ?zkost. Sna?il se urovnat si my?lenky, vzpomenout si, kde p?ist?l. A pro?. Kde pr?v? te? byl? Jak? byl rok? A pak si to pomalu uv?domil: Armando. Vr?til se zp?tky do sou?asnosti, aby zachr?nil Armanda Illstroma. Rozhl?dl se, v?d?l, ?e mus? sp?chat. Armando m?l b?t zabit. ?lo o ka?dou sekundu. Oliver vyrazil z p??st?nku ven do chodeb, kter? okam?it? poznal. Byl v tov?rn?. V Armandov? tov?rn?. Zcela jasn? vid?l ceduli: Illstromovy vyn?lezy. Rozb?hl se k n?dvo?? tov?rny. Dob?hl na konec chodby a nakoukl za roh. M?sto Armandov?ch fale?n?ch chodeb te? byl prostor tov?rny otev?en? a v?el aktivitou, byl pln? pracovn?k?, kte?? na sob? m?li stejn? starom?dn? overaly jako Oliver. Cel? prostor vypadal ?ist? a udr?ovan?. L?taj?c? robotick? stvo?en? svi?t?la vzduchem. Od sv??e?ek jednotliv?ch d?ln?k? opravuj?c?ch klouby obrovsk?ch stroj? odletovaly jiskry. Kovov? pt?ci l?tali mezi tr?my a okna nebyla zatlu?en?. V?echno se zm?nilo. Oliver uc?til z?chv?v hrdosti. Jeho skutky v roce 1944 o?ividn? zm?nily p??tomnost. D?ky jemu byly Illstromovy vyn?lezy st?le v provozu. Ale ne na dlouho. Ne, pokud Armanda nezachr?n? v?as. Skrz sv?tl?ky vid?l Oliver tmav? bou?kov? mraky. Na sklo za?al bu?it d??? a nebe pro??sl n?hl? zubat? z?blesk n?sledovan? ohromn?m zah?m?n?m. Osv?tlen? tov?rny zablikalo a pak ?pln? vypadlo. Stroje se se zahu?en?m vypnuly. Nasko?ily z?lo?n? gener?tory a celou tov?rnu zalilo zlov?stn? ?erven? nouzov? osv?tlen?. Oliver si te? uv?domil, kdy se vr?til. Byl to den t? velk? bou?e. Den, kdy starosta uzav?el ?koly i podniky ve m?st?. Den, kdy se skryl v odpadkov?m ko?i, aby unikl Chrisovi a jeho tyransk?m p??tel?m. Den, kdy potkal Armanda. Pr?v? Armanda si Oliver v?iml v ponur?m ?erven?m osv?tlen?. Sv?ho Armanda. Ne mlad?ka z roku 1944, ale jeho postar??ho hrdiny. Rozbu?ilo se mu srdce radost?. Ale vz?p?t? se mu m?lem zastavilo. Armando si ho nebude pamatovat. Zat?m se nesetkali. V?echny cenn? vzpom?nky na jejich spole?n? ?as v Armandov? mysli neexistuj?. „Mysl?m, ?e bychom pro dne?ek m?li skon?it!“ zavolal Armando sm?rem k d?ln?k?m. „Zd? se, ?e bou?e ude?? d??v, ne? tvrdil starosta. Autobus v?s odveze dom?.“ Zat?mco m??ili d?ln?ci ke dve??m, v?iml si Oliver n??eho podivn?ho. N??eho jisk?iv? modr?ho. Okam?it? poznal ten unik?tn? odst?n modr?. Byla to barva o?? zbloudil?ho vidouc?ho. A to mohlo znamenat jen jednu v?c. Lucas, zbloudil? vidouc?, tu byl. Oliver zap?tral pohledem v temnot?. N?hl? z?blesk osv?tlil cel? prostor a on si ve st?nech v?iml siluety. Zalapal po dechu a ztuhla mu krev v ?il?ch. Byl to Lucas. A sledoval Armanda. Zadun?l hrom. Oliver se vrhl kup?edu. M??il k Armandovi a Lucasovi. Byl st?le bl?? a bl?? ke zbloudil?mu vidouc?mu, a? s n?m b??el paraleln?. S dal??m ne?ekan?m z?bleskem se star? mu? pod?val stranou. Oliver si te? mohl p??mo prohl?dnout Lucas?v vr?s?it? obli?ej. Jeho zl? modr? o?i se st?etly s Oliverov?ma. Blesky te? jako by l?taly z nich. „Oliver Blue,“ zavr?el. Oliver t??ce polkl. Sev?elo se mu hrdlo. Stanout tv??? v tv?? mu?i, kter? ho cht?l zab?t, bylo d?siv?. Paralyzuj?c?. V tu chv?li se z temnoty vyno?il Hor?cio. Zapletl se Lucasovi pod nohy a ten klop?tl. „Zatracenej ?okl!“ vyk?ikl Lucas a sna?il se neupadnout. Oliver je?t? nikdy nebyl tak ??astn?, ?e vid? star?ho bloodhounda. Okam?it? vyu?il p??le?itost, kterou mu Hor?cio poskytl. B??el sm?rem, kter?m ode?el Armando. K chodb? dob?hl pr?v? v?as, aby vid?l Armanda, jak miz? ve sv? kancel??i. Zezadu se ozval zvuk t??k?ch krok?. Oliver se ohl?dl p?es rameno pr?v? ve chv?li, kdy blesk oz??il Lucas?v nep???etn? v?raz. Hn?n hr?zou se Oliver nat?hl ke dve??m Armandovy kancel??e a vrazil dovnit?. Armandova kancel?? p?sobila stejn? chaotick?m dojmem, jako obvykle. Kolem bylo n?kolik stol? pokryt?ch haldami pap?r?. Byly tam po??ta?e z r?zn?ch dob a police p?et?kaj?c? knihami. A uprost?ed toho v?eho byl samotn? Armando. Obr?til se a zmaten? se na Olivera zad?val. „M??u ti pomoct?“ Oliver op?toval jeho pohled. Zaj?malo by ho, jestli ho Armando poznal. Nebylo, jak to zjistit a nebylo ?asu nazbyt. Musel naj?t hrozbu. Zb?sile se rozhl??el. Pobl?? nic nebylo. Ani stopa po n?jak? pasti. Nic, co by nazna?ovalo, ?e je Armand?v ?ivot v bezprost?edn?m ohro?en?. Za?al pochybovat s?m o sob?. Byl cel? tenhle v?let chybou? Ob?toval milovanou ?kolu ?pln? bez d?vodu? Do kancel??e n?hle vrazil Lucas. „Str??n? u? jsou na cest?, zmetku!“ Vrhl se na Olivera, ale ten usko?il stranou. D?l se zb?sile rozhl??el. Hledal hrozbu. Na Armandovu z?chranu u? mu nezb?valo moc ?asu. Co by to mohlo b?t? „Vra? se sem!“ ?t?kl Lucas. Armando usko?il p?ed Oliverem, kter? se prohnal kolem, sklouzl pod st?l a vyno?il se na druh? stran?. Lucas po n?m hm?tl, ale ?irok? deska mu v tom zabr?nila. S?pal se po Oliverovi a znovu a znovu p?itom nar??el do stolu. Pak si toho Oliver v?iml. ??lek k?vy na stran? stolu. Jak do stolu Lucas vr??el, c?kala z n?j k?va na v?echny strany. Armando se k n?mu te? natahoval, aby mu zabr?nil se p?evr?tit. Jeho povrch se ale podivn? lesknul. Jed! Oliver vysko?il na st?l a vykopnul. ??lek odlet?l pry? z Armandova dosahu. Dopadl na podlahu, rozbil se a hn?d? tekutina se rozlila. „Co se to d?je?“ vyk?ikl Armando. Lucas chytil Olivera za nohy a zat?hl. Oliver s t??k?m zadun?n?m dopadl na desku stolu. „Je to JED!“ cht?l vyk?iknout, ale Lucas mu zakr?val ?sta rukou. Oliver sebou zm?tal, kopal a sna?il se osvobodit. Pak do m?stnosti vtrhli str??n?. „Vyho?te toho kluka ven,“ p?ik?zal Lucas. Oliver ho kousl do ruky. Lucas se zaklonil a vyk?ikl bolest?. Oliver sesko?il ze stolu, kli?koval doleva a doprava, aby se vyhnul str??n?m. K ni?emu to ale nebylo. Chytili ho a prudce mu zkroutili ruce za z?dy. Za?ali ho strkat ke dve??m. „Armando, poslouchejte m?!“ vyk?ikl Oliver a zap?ral se nohama o podlahu. „Lucas v?s chce zab?t!“ Lucas si mnul bolavou ruku. P?imhou?en?ma o?ima probodl Olivera. „Nesmysl,“ odfrkl si. V tu chv?li si Oliver v?iml my?ky, kter? vyb?hla ze st?n? v rohu a za?ala o?ich?vat rozlitou k?vu. „Pod?vejte!“ vyk?ikl Oliver. Armando se pod?val na my?. Ta si l?zla k?vy z podlahy a pak se n?hle cel? napjala. Padla na bok. Byla mrtv?. V?ichni ztuhli. Str??n? se zastavili. Zad?vali se na Armanda. Armando se pod?val na Lucase a jeho v?raz se za?al m?nit. V obli?eji se mu zra?ila bolest. P?sobil zrazen?m dojmem. „Lucasi?“ zeptal se zlomen?m, nev???c?m hlasem. Lucas zrudl hanbou. Armand?v v?raz ztvrdnul. Nap??hl prst sm?rem k Lucasovi. „Odve?te ho,“ p?ik?zal str??n?m. Str??n? okam?it? pustili Olivera a chopili se Lucase. „Tohle je ??len?!“ vyk?ikl Lucas, kdy? mu zkroutili ruce za z?dy. „Armando! P?ece nebudete v??it tomu smradovi!“ Zat?mco str??n? t?hli Lucase pry?, Armando ml?el. Star? mu? m?l obli?ej zkroucen? vztekem. K?i?el a p?sobil stejn? ??len?m dojmem jako Hitler, kdy? mu Oliver zni?il bombu. „Tohle nen? konec, Olivere Blue!“ je?el. „Jednou t? dostanu!“ Pak ho odt?hli za dve?e a zmizel jim z dohledu. Oliver si zhluboka vydechl. Dok?zal to. Opravdu to dok?zal. Zachr?nil Armandovi ?ivot. Vzhl?dl ke star?mu vyn?lezci stoj?c?mu v chaosu jeho kancel??e. P?sobil ?okovan?, ohromen?. Dlouho se jen vz?jemn? d?vali do o??. A pak se kone?n? Armando usm?l. „Dlouho jsem ?ekal, a? t? zase uvid?m.“ KAPITOLA DRUH? Malcolm Mstiv? nam??il ku?i. Pomalu vydechl. Stiskl spou??. ?ipka jako blesk prolet?la vzduchem a zabodla se p??mo do st?edu. Perfektn? v?st?el. Malcolm se zak?enil. „Skv?l? pr?ce, Malcolme,“ pronesl tren?r Royce. „Od m?ho hv?zdn?ho ??ka bych ani nic jin?ho ne?ekal.“ Malcolm mu hrd? vr?til ku?i a vr?til se zp?tky do ?ady spolu??k?. Ti si ho ??rliv? prohl??eli. „Hv?zdn? ??k,“ pitvo?il se n?kdo. N?kolik lid? se uchechtlo. Malcolm jejich posm??ky ignoroval. M?l d?le?it?j?? v?ci, kter?mi se zab?vat. Byl v Obsidi?nov? ?kole jen p?r m?s?c? a u? p?esko?il d?ti, kter? tu byly cel? roky. Byl to mocn? vidouc?. Atom?rn? – nejsiln?j?? specializace, a nav?c byl sm??en?, kobaltov? i bromov?. Co na tom, ?e se s n?m nikdo necht?l bavit? P??tele nem?l u? v dob? p?ed p??chodem do ?koly. Malcolmovi nijak nevadilo, pokud to tak bude i d?l. Nebyl tu, aby si d?lal p??tele. Byl tu, aby vynikal a aby se stal nejlep??m vidouc?m, jak?m bylo mo?n? se st?t. A aby zni?il ty trap?ky Ametys??ky, a? na to p?ijde ?as. N?hle uc?til, jak mu n?co narazilo zezadu do hlavy. ?t?plo to a on po tom podv?dom? s?hl. Kdy? se pod?val do dlan?, uvid?l v n? mrtvou v?elu. N?kdo na n?j pou?il svoji moc. Prudce se oto?il a p?tral po vin?kovi. Candice m?la co d?lat, aby se nesm?la. Malcolm p?imhou?il o?i. „Tos byla ty.“ „Jen t? bodla v?ela,“ odpov?d?la sladce. „V?m, ?e jsi to byla ty. M?? biologickou specializaci. Jestli za to n?kdo m??e, tak ty.“ Candice nevinn? pokr?ila rameny. Tren?r Royce hlasit? zatleskal. „Malcolme Mstiv?. D?vej se sem. Jen proto, ?e ti to jde skoro samo, nemus?? d?lat nepo??dek, kdy? se sna?? tvoji spolu??ci. Trochu respektu.“ Malcolm prudce nas?l vzduch. Nespravedlnost bodala stejn? bolestiv? jako v?ela. Sna?il se soust?edit na spolu??ky, kte?? se postupn? st??dali a p?edv?d?li svoji mu?ku. Byl to typick? zachmu?en? den v Obsidi?nov? ?kole, ve vzduchu se vzn??ela mlha a v?echno kv?li n? bylo vlhk?. Velk? h?i?t? se t?hlo a? k ohromn?mu pansk?mu s?dlu, ve kter?m byla ?kola pro Vidouc? profesorky Obsidi?nov?. Na ?adu p?i?la Candice. ?ipka p?elet?la vysoko nad ter?em a Malcolm nemohl jinak ne? se usm?t jej? sm?le. „Tohle jsou p?esn? dovednosti, kter? mus?te vypilovat,“ vyk?ikl tren?r Royce. „Kdy? p?ijde na boj s ametystov?mi vidouc?mi, pr?v? tohle je to, co je nejv?c p?ekvap?. Tolik se soust?e?uj? na sv? specializace, a? zapom?naj? na star? dobr? zbran?.“ Koutek Malcolmov?ch ?st se zvedl je?t? v??. My?lenka na to, ?e nakope ty hloup? vidouc? ze ?koly profesora Ametysta mu zlep?ila n?ladu. Nemohl se do?kat dne, kdy stane tv??? v tv?? jednomu z t?ch ubo??k?. Pak mu uk??e, kdo je tady ??f. Uk??e mu, pro? je Obsidi?nov? ?kola lep??. Pro? si zaslou?? b?t jedinou ?kolou pro vidouc?. V tu chv?li si Malcolm v?iml n?kolika d?t? z druh?ho ro?n?ku p?ich?zej?c?ch na h?i?t?. M?li v rukou hokejov? hole. V?iml si, ?e je mezi nimi Nata?a Armstrongov?. Chodila na soukrom? lekce v knihovn?, ty pro nadan? studenty jako on. I kdy? tam byl ve sv?ch dvan?cti letech nejmlad??, ostatn? se k n?mu chovali mile. Zvl??? Nata?a. Neposm?vala se mu za to, ?e je chytr?. A v??i profesoru Ametystovi c?tila stejnou z??? jako Malcolm. Nata?a se rozhl?dla a zam?vala mu. Na tv???ch se j? objevily roztomil? dol??ky. Malcolm jej? zam?v?n? op?toval a c?til, ?e rudne. To u? ale sly?el Candicin sametov? hl?sek. „P?ni, pod?vejme. Malcolm se zabouchl.“ Malcolm se p?inutil d?vat kup?edu a ignoroval jej? posm??ky. Candice se mu posm?vala, proto?e ji odm?tl. Tak?e ??rlila, ?e star?? d?vka – nav?c talentovan? a kr?sn? jako Nata?a Armstrongov?, o n?j m?la z?jem. Zat?mco druh? t??da za?ala s hokejov?m z?pasem, vr?til se Malcolm pohledem zp?t k impozantn?mu viktori?nsk?mu s?dlu Obsidi?nov? ?koly. P?ejel pohledem a? k v??i naho?e. Siluetu profesorky Obsidi?nov? v okn? vid?l jen nez?eteln?, ale d?vala se ven na svoje studenty. Pak up?ela zrak p??mo na Malcolma. Musel se pousm?t. V?d?l, ?e ho sleduje. Sama si vybrala pr?v? jeho na zvl??tn? misi. U? z?tra se sejde s profesorkou Obsidi?novou osobn?. Z?tra mu ?ekne podrobnosti o jeho zvl??tn? misi. Do t? doby bude klidn? sn??et posm??ky i nad?vky. Brzy u? toti? bude hrdinou v?ech. Brzy bude jm?no Malcolm Mstiv? zn?m? v?em vidouc?m ve v?ech ?asov?ch os?ch. Dostane se do u?ebnic d?jepisu. Brzy bude v cel?m vesm?ru zn?m jako ten, kdo jednou prov?dy zni?il ?kolu pro Vidouc?. KAPITOLA T?ET? Olivera zalila vlna ?levy. Armando si ho nakonec p?eci jen pamatoval. I p?es v?echno, co ud?lal v minulosti a zm?nu t?to ?asov? osy na n?j jeho hrdina z n?jak?ho d?vodu nezapomn?l. „Vy… vy si m? pamatujete?“ vykoktal Oliver. Armando zam??il p??mo k n?mu. Jeho dr?en? t?la bylo vzp??men?j??, dr?el bradu v??. I jeho oble?en? bylo lep?? – tmav? kalhoty a ko?ile, kter? mu dod?vala sebev?dom? vzhled. Tohle nebyl ten star? Armando, kter? poskytl Oliverovi ?kryt p?ed bou??. Ten shrben?, zanedban? ml?enliv? mu?, kter? str?vil des?tky let s n?lepkou „bl?zniv?“. Tohle byl mu?, kter? dr?el hlavu hrd? vzp??menou. Popl?cal Olivera po rameni. „Pamatuji si, ?e p?ed lety, v roce 1944 jsi mi ?ekl, ?e to za sedmdes?t let bude d?vat smysl. A te? u? ho to d?v?. Lucas proti mn? ?el u? cel? roky.“ S ustaran?m v?razem uhnul pohledem. „Mysl?m, ?e m? cht?l mrtv?ho.“ Oliver uc?til osten bolesti. Armando Lucasovi v??il a Lucas ho zradil nejhor??m mo?n?m zp?sobem. „Ale to u? je pry?,“ prohl?sil Armando. „D?ky tob?.“ V tu chv?li c?til Oliver ohromnou hrdost. Pak si vzpomn?l na rozhovor s profesorem Ametystem. Je?t? nebyl konec. Je?t? toho musel hodn? ud?lat. Pr?ce vidouc?ho nikdy nekon?ila a jeho osud byl propleten? s Armandov?m. Jen nev?d?l, jak?m zp?sobem. My?lenka na profesora Ametysta bodla Olivera u srdce. Prsty se dotkl amuletu. Byl studen? jako led. N?vrat do ?koly pro Vidouc? te? nep?ipadal v ?vahu. Nejsp?? se tam u? nikdy nevr?t?. Neuvid? sv? p??tele Waltera, Simona, Hazel, Ralfa, ani Ester. U? nikdy si s nimi nezahraje switchit, ani se neprojde pod ohromn?m kapokem. Armando se na n?j laskav? usm?l. „Proto?e jsme se vlastn? ofici?ln? nikdy nepotkali, mo?n? bych se ti m?l p?edstavit. Jsem Armando Illstrom a vedu Illstromovy vyn?lezy.“ Oliver se probral ze smutn?ch ?vah. Pot??sl Armandovi rukou a c?til, jak se mu t?lem rozl?v? teplo. „J? jsem Oliver Blue, jsem z…“ Odml?el se. Kam te? vlastn? pat?il? Do ?koly pro Vidouc? ne, do tov?rny v t?hle nov? realit?, kde se s Armandem nikdy nesetkal, taky ne. Rozhodn? ne do domu v New Jersey, kde bydleli Blueovi, o kter?ch v?d?l, ?e nejsou jeho skute?n?mi rodi?i. „Vlastn? nev?m, kam pat??m,“ dodal smutn?. Vzhl?dl k Armandovi. „Mo?n?, ?e pr?v? to je tv?j skute?n? ?kol, Olivere Blue?“ pronesl Armando m?kce, ale rozhodn?. „Naj?t sv? m?sto ve sv?t??“ Oliver se zamyslel nad Armandov?mi slovy. Vzpomn?l si na sv? skute?n? rodi?e, na mu?e a ?enu, kte?? se mu zjevovali ve snech. Cht?l je naj?t. Byl ale zmaten?. „Myslel jsem, ?e m?m ?kolem je v?s zachr?nit,“ ?ekl. Armando se usm?l. „?koly maj? v?ce vrstev,“ odpov?d?l. „To, ?e jsi m? zachr?nil a zjistil, kdo opravdu jsi – to nemusej? b?t tv? jedin? ?koly. Konec konc?, to tvoje identita t? na tohle m?sto zavedla.“ Oliver uva?oval. Mo?n? m?l Armando pravdu. Mo?n?, ?e jeho cesta zp?tky v ?ase nezahrnovala jen jeden ?kol. Mo?n? mu byla p?edur?ena z ?ady d?vod?. „Ale j? ani nev?m, kde za??t,“ p?iznal. Armando si zamnul bradu. N?hle mu zaz??ili o?i. P?isp?chal k jednomu ze sv?ch mnoha stol? a luskal p?itom prsty. „Jist?, jist?, jist?.“ Olivera to zm?tlo. Zv?dav? pozoroval Armanda, kter? hledal n?co v z?suvce. Pak se nap??mil a obr?til se k Oliverovi. „tady.“ Vr?til se k Oliverovi a vlo?il mu dlan? kulat? bronzov? p?edm?t. Oliver si ho prohl?dl, zd?l se mu starobyl?. „Kompas?“ zeptal se s pozvednut?m obo??m. Armando zavrt?l hlavou. „Na prvn? pohled ano. Ale je to n?co v?c. Vyn?lez, jeho? smysl jsem nikdy nerozlu?til.“ Oliver na n?j ohromen? z?ral, prohl??el si mno?stv? ??seln?k? a podivn?ch symbol? na jeho povrchu. „Tak pro? ho m?te?“ „Le?el na schodech m? tov?rny,“ pronesl Armando. „Nebyl u n?j ??dn? dopis, kter? by vysv?tlil, kde se tam vzal. Na bal??ku bylo sice moje jm?no, ale uv?domil jsem si, ?e j? nejsem zam??len? p??jemce. Pod?vej na druhou stranu.“ Oliver kompas obr?til. V bronzu tam byla vytepan? p?smena O.B. M?lem ho upustil. Vzhl?dl k Armandovi. „Moje inici?ly?“ vydechl. „Jak? Pro?? Kdo by v?m pos?lal n?co, co m?m dostat j??“ Armando se zhluboka nadechl. „M?l jsem b?t pr?vodce vidouc?ho, Olivere. Tv?m pr?vodcem. Nejprve jsem to ?patn? pochopil, myslel jsem, ?e jde o Lucase. Kdy? ses v roce 1944 objevil a uk?zal mi svoji moc, uv?domil jsem si sv?j omyl. Pak jsem si za?al d?vat pozor a ?ekal na vidouc?ho. Olivere, tenhle kompas doru?ili na m?j pr?h p?ed jeden?cti lety. Druh?ho prosince.“ Oliver zalapal po dechu. „To m?m narozeniny.“ A pak ho Armando ?pln? dorazil. „Mysl?m, ?e ho tu nechali tvoji rodi?e.“ Oliver m?l pocit, jako by ho n?kdo ude?il. Nemohu tomu uv??it. Opravdu dr?el n?co, co jim pat?ilo? N?co, co dali Armandovi, aby to pro n?j ohl?dal? „M?m rodi??m?“ zamumlal ?eptem. Ur?it? to bylo n?jak? znamen?. Dar samotn?ho vesm?ru. „Pro? mysl?te, ?e to bylo od nich?“ zeptal se Oliver. „Pod?vej se na ??seln?ky,“ pokynul mu Armando. Oliver se zad?val na kompas. Na tuctu ??seln?k? s r?zn?mi symboly byl jen jedin?, na kter? ukazovala st?elka p?esn?. Symbol Oliverovi p?ipom?nal po?kr?ban? egyptsk? hieroglyfy vyveden? ?ernou barvou. To, co zobrazoval, bylo naprosto jasn?. Mu?e a ?enu. Te? u? o tom Oliver nepochyboval, ?lo o jasn? znamen?. „Co je?t? v?te?“ zeptal se rychle. „Vid?l jste je nechat tu ten bal??ek? ??kali n?co? Mluvili o mn??“ Armando smutn? zavrt?l hlavou. „Ob?v?m se, ?e nic dal??ho nev?m, Olivere. Ale mo?n? ti to pom??e s ?kolem zjistit, kam opravdu pat???.“ Oliver znovu sklopil zrak ke kompasu. Byl tak zvl??tn?, se spoustou symbol? a ??seln?k?. Mo?n? netu?il, jak ho de?ifrovat, ale v?d?l, ?e je d?le?it?. ?e to z n?jak?ho d?vodu bude sou??st? ?kolu naj?t rodi?e. Zjistit, k?m je a odkud poch?z?. Dr?et n?co, co dr?eli oni, mu dod?valo s?lu hledat. V tu chv?li si uv?domil, ?e se jeden ??seln?k pohybuje. Zastavil se tak, ?e ukazoval na t?i zvln?n? linky, kter? Oliverovy p?ipom?naly vodu. P?ilo?il na n?j prst a zkusil ho o?istit. P?ekvapilo ho, ?e ?p?na povolila a on zjistil, ?e je symbol barevn?. Vodn? vlny byly vyveden? z??iv? modrou barvou. „V?m, kde za??t,“ pronesl rozhodn? Oliver. Voda je modr?. Anglicky blue. Blueovi, jeho takzvan? rodi?e. Mu? a ?ena, kte?? ho vychovali jako vlastn?ho. Pokud m?l n?kdo odpov?di na ot?zku, odkud poch?z?, byli to oni. A nav?c si tam musel je?t? n?co vy??dit. Chrisovi m?l u? d?vno n?kdo uk?zat, kde je jeho m?sto. KAPITOLA ?TVRT? Byl temn? a bou?liv? ve?er, ale Oliver p?esto zam??il ven z tov?rny a proch?zel ulicemi New Jersey. Na chodn?c?ch se povaloval nepo??dek rozh?zen? siln?m v?trem, jeho? poryvy neust?valy. Jak ?el, ?okovalo ho, ?e i kdy? bylo v?echno v podstat? stejn?, vlastn? se v?echno zm?nilo a nic nevypadalo jako d??v. Cel? oblast jako by se transformovala. Byla nov?j??, ?ist?j?? a bohat??. Na p?edzahr?dk?ch byly ke?e a z?honky, a ne rozbit? pra?ky a ot??skan? auta. V cest?ch nebyly v?moly a u pouli?n?ho osv?tlen? nebyla p?ipoutan? rezav? a opu?t?n? kola. Oliver si uv?domil, ?e neuzav?en? Illstromov?ch vyn?lez? znamenalo, ?e si spousta m?stn?ch udr?ela pr?ci. Zd?lo se, ?e dosah jeho skutk? v minulosti m?l opravdu velk? dosah. Docela ho ohromila zodpov?dnost, kterou jako vidouc? m?l. Jedin? zm?na v minulosti m?la vliv na v?echno v budoucnosti. Sou?asn? c?til hrdost, proto?e se v?echno zm?nilo k lep??mu. Oliver ?ekal na zast?vce autobusu, cedule se leskla jako nov?, nebyla na n? ani stopa po rzi. Autobus p?ijel a on nastoupil. Tentokr?t to tu nep?chlo po cibuli a p?ep?len?ch hranolc?ch jako v jeho star? ?asov? ose. Byla tu c?tit voda po holen? a le?t?nka. „Nejsi trochu mlad?, abys byl touhle dobou venku?“ zeptal se ?idi?. Oliver mu p?edal pen?ze na j?zdenku. „Pr?v? jedu dom?.“ Zat?mco se Oliver usazoval, tv??il se ?idi? ustaran?. Dokonce i ?idi?i autobus? jsou v t?hle dob? milej??! pomyslel si Oliver. Kdy? se autobus rozjel, pokusil se Oliver rozpomenout na ?as, do kter?ho se bude vracet. Pokud ?lo o pana a pan? Blueovi, Oliver se p?ed bou?? nevr?til autobusem dom?. Bylo zvl??tn? nad t?m p?em??let. Oliver za tu dobu pro?il ohromn? dobrodru?stv?. Vr?til se v ?ase a ?elil Hitlerovi, hr?l ??lenou hru na geneticky upraven?m stvo?en? z roku 3000 a ud?lal si p??tele z d?t? z nejr?zn?j??ch dob. A nejd?le?it?j?? bylo, ?e se dozv?d?l o m?m? a t?tovi, o t?ch skute?n?ch, ne o krut?ch Blueov?ch. Pokud ?lo o n?, nevr?til se Oliver autobusem ze ?koly a Oliver pochyboval, ?e budou m?t radost, a? ho uvid? v jednom kuse. Nejsp?? si budou st??ovat na starosti, kter? jim zp?sobil. Zat?mco se autobus kodrcal d?l, vyjmul Oliver z kapsy Armand?v dar. Pohled na n?j napl?oval Olivera respektem. Kov byl u?mudlan? a pot?eboval vyle?tit. Jinak to ale byl ohromn? instrument. M?l spoustu ?ipek a ??seln?k? a nejm?n? stovku r?zn?ch symbol?. Tak trochu ohromen? si Oliver pokusil p?edstavit rodi?e s kompasem. K ?emu ho pou??vali? A pro? ho poslali Armandovi? Pr?v? v tu chv?li si uv?domil, ?e dorazil na svoji zast?vku. Vysko?il a zazvonil na ?idi?e. Pak sp?chal dop?edu. ?idi? zastavil a pustil ho ven. „Bu? opatrn?, chlap?e,“ ?ekl. „V?tr by se ka?dou chv?li mohl zase zvednout.“ „Budu v po??dku, d?ky,“ p?ik?vl Oliver. „Bydl?m p??mo tamhle.“ Vysko?il z autobusu. To, co spat?il, mu ale vyrazilo dech. Tohle v?bec ne?ekal. Kdysi ?patn? sousedstv? te? vypadalo mnohem p??jemn?ji, ne? kdy? ho opustil. Nevypadalo jako m?sto, kter? by si jeho rodi?e mohli dovolit. Zachv?til ho strach, ?e tu nakonec mo?n? v?bec nebydl?. Rychle se pod?val na kompas. Ukazatel st?le m??il na obr?zek mu?e a ?eny, stejn? jako na modr? vlnky. Pokud ho ch?pal spr?vn?, byl tu spr?vn?. Tohle byl po??d jeho domov. Se srdcem bu??c?m o?ek?v?n?m otev?el branku a zam??il k hlavn?mu vchodu. Zkusil kl?? a s ?levou zjistil, ?e se mu poda?ilo odemknout. Otev?el a ve?el dovnit?. V dom? byla tma a ticho. Oliver sly?el jen tikot hodin a tich? chr?p?n?. Uv?domil si, ?e je noc, a tedy v?ichni sp?. Kdy? ale ve?el do ob?vac?ho pokoje, trhnul sebou, proto?e si v?iml obou sv?ch rodi??. Byli bled? a sed?li na gau?i. Byli rozcuchan?, jako by ani jeden z nich ne?el sp?t. M?ma se prudce postavila. „Olivere!“ vyk?ikla. T?ta upustil telefon, kter? sv?ral v ruk?ch. D?val se na Olivera, jako by vid?l ducha. „Kde jsi byl?“ obo?ila se na n?j m?ma. „A co to m?? na sob??“ Pro pracovn? overal nem?l Oliver ??dn? vysv?tlen?. Na tom ale nez?le?elo, proto?e ani nem?l p??le?itost promluvit. T?ta se rozpov?dal. „Bylo n?m strachy ?patn?! Volali jsme do v?ech nemocnic! Volali jsme ?editeli do tv? ?koly a dali mu to po??dn? se?rat! Dokonce jsme volali do novin!“ Oliver si slo?il ruce na hrudi, vzpomn?l si na ?l?nek v novin?ch, ve kter?m ??dali o finan?n? pomoc. Stalo se to v jin? ?asov? ose, ale to neznamenalo, ?e kdyby se dnes Oliver nevr?til dom?, nedopadlo by to tu stejn?. „No jist?,“ pronesl sarkasticky. „Pro? jsi nep?ijel autobusem?“ obo?ila se na n?j m?ma. „Chris ho chytil. Pro? ty ne?“ „Mysl?m, ?e v?m,“ ozval se t?ta. „Oliver m? hlavu tak vysoko v oblac?ch, ?e nad t?m ani nep?em??lel. Zn?? ho, v??, ?e je po??d ztracen? ve vlastn?ch fantazi?ch.“ T??ce si povzdechl. „Z?tra budu muset zavolat do ?koly a omluvit se. V??, jak trapn? to pro m? bude?“ M?ma zavrt?la hlavou. „Kde jsi byl? Coural ses po ulic?ch? Nenastydl jsi?“ Pak si slo?ila ruce na hrudi a nafoukla se. „Vlastn? douf?m, ?e jsi nastydl. Snad by ses tak aspo? pou?il.“ Oliver ml?ky poslouchal rodi?ovsk? v?stup. Bylo to poprv?, co se od n?j jejich slova jen odr??ela. Jejich rozzloben? obli?eje u? v n?m nevyvol?valy strach. Jejich hrub? slova se ho nedot?kala. Uv?domil si, jak moc se zm?nil. Jak moc ho zm?nila ?kola pro Vidouc?, nemluv? o tom, ?e zjistil, ?e Blueovi nejsou jeho skute?n? rodina. Jako by mu zji?t?n?, ?e je vidouc?, obl?klo n?jak? neviditeln? nepr?st?eln? pl??? a te? se ho nemohlo nic dotknout. Sebev?dom? st?l a trp?liv? ?ekal, a? se odml??. Ne? dostal ?anci ??ct svoje, ozvalo se shora dun?n? krok? a objevil se Chris. „Co tu d?l???“ za?val. „Myslel jsem, ?e jsi chc?pl v bou?ce.“ „Chrisi!“ napomenul ho t?ta. Na zlomek sekundy si Oliver myslel, ?e by se za n?j jeho rodi?e mo?n? mohli postavit. Postavit se sv?mu tyransk?mu synovi. Samoz?ejm? se to ale nestalo. Oliver si slo?il ruce na hrudi. U? se Chrise neb?l. Dokonce se mu ani nezv??il tep. „Schov?val jsem se. P?ed tebou. Pamatuje?, jak jsi m? honil se sv?mi p??teli? Jak jsi mi vyhro?oval, ?e m? zbije??“ Chris nasadil nev???cn? v?raz. „Nic takov?ho jsem neud?lal! Jsi lh??!“ M?ma si skryla obli?ej v dlan?ch. Nesn??ela h?dky, ale nikdy neud?lala nic, aby je zastavila. Oliver zavrt?l hlavou. „Je mi jedno, ?e podle tebe l?u. Zn?m pravdu a ty taky. A nav?c na tom v?bec nez?le??. P?i?el jsem v?m ozn?mit, ?e odch?z?m.“ M?ma zvedla hlavu z dlan?. „Co?e?“ T?ta na Olivera zhrozen? z?ral. „Odch?z??? V?dy? je ti jeden?ct! Kam bys ?el?“ Oliver pokr?il rameny. „To je?t? nev?m. Ale v?m, ?e nejste moji skute?n? rodi?e.“ V?ichni zalapali po dechu, Chris otev?el ?sta ?divem a pak v?echno ztichlo. „O ?em to mluv???“ vyk?ikla m?ma. „Jist?, ?e jsme.“ Oliver p?imhou?il o?i. „Ne. Nejste. L?e?. Kdo je to? Moje skute?n? m?ma a t?ta. Co se jim stalo?“ M?ma na n?j z?rala, jako by ji p?i n??em p?istihl. T?kala o?ima v?ude kolem, jako kdyby hledala mo?nost ?t?ku. „Dob?e,“ vyhrkla. „Adoptovali jsme t?.“ Oliver pomalu p?ik?vl. Myslel, ?e se ho jej? slova dotknou, ale ve skute?nosti byla ?leva sly?et potvrzen? toho, ?e jeho rodi?e jsou ti dva lid? z viz?, ne tihle dva p???ern?. A ?e Chris nen? jeho skute?n? bratr. Brut?ln? tyran zat?m vypadal, ?e ?okem omdl?. M?ma pokra?ovala. „O tv?ch skute?n?ch rodi??ch nic nev?me, dob?e? Nedali n?m o nich ??dn? informace.“ Oliverovi se zastavilo srdce. Doufal, ?e mu poskytnou alespo? d?lek skl?da?ky k odhalen? toho, k?m je. Ale nic se nedozv?d?l. „V?bec ??dn??“ zeptal se smutn?. „Ani jejich jm?na?“ T?ta ud?lal krok kup?edu. „Ani jejich jm?na, ani jejich v?k, ani jejich zam?stn?n?. Adoptivn?m rodi??m se takov? v?ci ne??kaj?. Je to cel? o ?t?st?, v???! Klidn? bys mohl b?t potomkem n?jak?ho krimin?ln?ka. Nebo cvoka.“ Oliver ho up?en? pozoroval. Byl si jist?, ?e jeho rodi?e nejsou ani jedno z toho, ale p??stup pana Bluea byl opravdu hrozn?. „Tak pro? jste m? v?bec adoptovali?“ „To tvoje matka,“ ?t?kl t?ta. „Cht?la druh? d?t?. Netu??m pro?.“ Zhroutil se na gau? k m?m?. Oliver na n? z?ral a c?til se, jako by dostal r?nu do ?aludku. „Ty jsi m? necht?l, vi?? Proto ses ke mn? choval tak hrozn?.“ „M?l bys b?t vd??n?,“ zamumlal t?ta, ale nepod?val se na n?j. „V?t?ina d?t? se ztrat? v syst?mu.“ „Vd??n??“ zeptal se Oliver. „Vd??n?, ?e jste m? skoro nekrmili? ?e jste mi ned?vali nov? oble?en?, ani hra?ky? Za matraci ve v?klenku?“ „My tu nejsme ti ?patn?,“ br?nila se m?ma. „To tvoji skute?n? rodi?e t? opustili! Zlost by sis m?l vyb?jet na nich, ne na n?s.“ Oliver nereagoval. A? u? ho jeho rodi?e cht?li opustit, nebo ne, nem?l d?kaz ani pro jedno z toho. To byla dal?? z?hada. Prozat?m tedy bral m?mina slova s rezervou. „Alespo? je te? pravda venku,“ pronesl Oliver. Chris kone?n? zav?el pusu. „Tak?e tenhle blbe?ek nakonec nen? m?j br?cha?“ „Chrisi!“ vyk?ikla m?ma. „Takhle nemluv,“ dodal t?ta. Oliver se jen u?kl?bl. „Ano, jist?, Christopher John Blue. Vzhledem k tomu, ?e si tu te? ??k?me pravdu, tak v?? syn – skute?n?, biologick? syn – je tyran. ?ikanoval m? cel? ?ivot, a to nemluv?m o ostatn?ch d?tech ve ?kole.“ „To nen? pravda!“ za?val Chris. „Nev??te mu! Nen? to ani v?? skute?n? syn. Je… nen? nikdo! Nula! Nicka!“ M?ma s t?tou se na Chrise d?vali se ?okovan?m v?razem. Oliver se jen u?kl?bl. „Zd? se, ?e jste odhalili pravdu i sami.“ V?ichni ohromen? ztichli. Oliver ale neskon?il, je?t? ne. P?ech?zel tam a zp?tky, jako by mu pat?ilo v?echno a v?ichni v m?stnosti. „Te? to bude takhle,“ ?ekl a nep?est?val pochodovat. „Vy m? nechcete. A j? nechci v?s. Nikdy jsem tu nem?l b?t, tak?e odejdu. Nebudete m? hledat. Nebudete o mn? mluvit. Ode dne?ka, jako bych nikdy neexistoval. A j? za to nep?jdu na policii a ne?eknu jim o letech utrpen?, o tom, jak jsem spal ve v?klenku a dost?val mizern? p??d?ly j?dla. Domluveno?“ P?el?tal pohledem z jednoho p?ru modr?ch o?? k dal??mu. Jak hloup? byl, pomyslel si te?, kdy? si to se sv?ma hn?d?ma o?ima neuv?domil u? d?vno. „Domluveno?“ zeptal se znovu pevn?m hlasem. S uspokojen?m si uv?domil, ?e se v?ichni t?esou. Jeho m?ma p?ik?vla. Chris tak?. „Domluveno,“ vykoktal t?ta. „Dob?e. Te? m? nechce si sbalit a u? o mn? neusly??te.“ C?til na sob? pohledy v?ech lid? v m?stnosti. Zam??il k v?klenku, sebral sv?j kufr st?le je?t? pln? kus? vyn?lez? a vlo?il do n?j i knihu s vyn?lezci. Pak vyt?hl z kapsy kompas a polo?il ho nahoru. U? se chytal kufr zav??t, kdy? si v?iml pohybu ukazatel? kompasu. Jeden te? ukazoval na symbol vypadaj?c? jako kahan. Druh? se vzn??el nad symbolem ?ensk? postavy. T?et? ukazoval na promo?n? ?epici. Oliver v duchu skl?dal v?znam informac?. Mohl ho kompas nav?d?t k pan? Belfryov?? Kahan mohl reprezentovat p??rodn? v?dy, kter? u?ila. ?ensk? postava byla zcela z?ejm? a promo?n? ?epice mohla znamenat u?itelku. To mus? b?t znamen?, pomyslel si nad?en? Oliver. Vesm?r ho nav?d?l. Zav?el kufr a pod?val se na Blueovi. V?ichni ho ti?e sledovali, byli o?ividn? ?okovan?. Olivera uspokojilo, jak se tv???. Pak si ale v?iml, ?e Chris zat?n? ruce v p?st. V?d?l, co to znamen? – Chris se chystal k ?toku. Na reakci m?l jen zlomek sekundy. Pou?il svoji moc, aby sv?zal Chrisovy tkani?ky jednu s druhou. Chris se vrhl kup?edu, zakopl kv?li sv?zan?m tkani?k?m a padl na podlahu. Zast?nal. M?ma vyjekla. „Jeho tkani?ky! Vid?l jsi jeho tkani?ky?“ T?ta zbledl. „Ony… ony se sv?zaly.“ Chris ze zem? z?ral na Olivera. „To jsi byl ty. Ne snad? Jsi zr?da.“ Oliver nevinn? pokr?il rameny. „Nem?m tu?en?, o ?em to mluv??.“ Pak se obr?til na pat? a s kufrem v ruce vyrazil z domu. Zabouchl za sebou dve?e. Jak ?el, rozt?hl se mu na rtech ?sm?v. Blueovi u? nikdy v?c neuvid?. KAPITOLA P?T? Oliver st?l p?ed Campbellovou juniorskou st?edn?. Na h?i?ti panoval stejn? ruch jako obvykle, v?ude pob?haly d?ti, k?i?ely a jako gran?ty kolem sebe h?zely m??e. Oliver poc?til z?chv?v ?zkosti. Ne, ?e by se b?l d?t? – nebo p?ej?t h?i?t? pln? svi?t?c?ch basketbalov?ch m??? – bylo to proto, ?e se m?l znovu setkat s pan? Belfryovou. Pokud ?lo o jeho nejobl?ben?j?? u?itelku, je?t? v?era sed?l v jej? t??d?. Pro Olivera to ale bylo jako cel? v??nost. Cestoval do minulosti a pro?il bou?liv? dobrodru?stv?. Zm?nilo ho to. Byl te? dosp?lej??. Zaj?malo by ho, jestli si pan? Belfryov? v?imne jeho prom?ny, a? ho uvid?. Pro?el p?es h?i?t?, vyhnul se let?c?m m???m a pak zam??il p??mo do chodby, kde byla u?ebna p??rodn?ch v?d pan? Belfryov?. Nikdo tam ale nebyl. Oliver doufal, ?e tu u?itelka bude d??v, aby si s n? mohl promluvit. Brzy se objevili jeho spolu??ci a po pan? Belfryov? st?le ani stopy. Oliver nem?l na vybranou, musel se posadit spolu s ostatn?mi. Zam??il k m?stu v p?edn? ?ad? u okna. Oliver sledoval h?i?t? a d?ti, kter? na nich sportovaly. Udivilo ho, jak zvl??tn? bylo p?edst?rat, ?e je jen norm?ln? student. B?t mezi norm?ln?mi lidmi, a ne mezi vidouc?mi s moc? d?lat podivuhodn? v?ci. Do t??dy ve?ly dal?? d?ti. Byla mezi nimi i Samantha, d?vka, kter? se Oliverovi posm?vala, kdykoli odpov?d?l na kteroukoli ot?zku pan? Belfryov?. Posadila se do zadn? ?ady. Pak ve?el Paul. Ten zase posledn? zezadu trefil Olivera do hlavy zmuchlan?m pap?rem. Vid?t znovu d?ti, kter? Olivera provokovaly, nebyl dobr? pocit. Vzpom?nky na jejich ?ikanu ale u? bledly a ani jejich slova u? nad Oliverem nem?la takovou moc. D?ky ?kole pro Vidouc? a p??tel?m, kter? si tam na?el, m?l Oliver pocit, ?e se star? r?ny zhojily. P?enesl se p?es n?. Tyrani u? mu nemohli ubl??it. T??da se plnila a v?ichni se sm?li a hlasit? si pov?dali a? do chv?le, kdy pan? Belfryov? prob?hla dve?mi. P?sobila roz??len?. „Omlouv?m se, ?e jdu pozd?.“ V?ukov? materi?ly hodila na st?l. Bylo mezi nimi i z??iv? ?erven? jablko. „Dnes budeme mluvit o s?le.“ Zvedla jablko a upustila ho na podlahu. „Kdo uhodne, o ?em se dnes budeme u?it?“ Oliver okam?it? zvedl ruku. Pan? Belfryov? na n?j k?vla. „Gravitace,“ pronesl. V tu chv?li zaslechl Oliver Samanthu, jak se zezadu pitvo?? a papou?kuje ho. N?sledoval v?buch sm?chu jej?ch kamar?d?. Oliver se rozhodl pomst?t. Ne n?jak krut?, jen j? trochu oplatit v?echny posm??ky. Ohl?dl se a nav?zal s n? o?n? kontakt. Pak pou?il svoji moc, aby d?vce vehnal trochu prachu do nosu. Samantha okam?it? k?chla. Sou?asn? j? z nosu vylet?l ohromn? ?u?e?. V?echny d?ti kolem se rozchechtaly a ukazovaly si na ni. Pan? Belfryov? j? pohotov? nab?dla kapesn?k. Samantha v?echno rychle uklidila a tv??e j? p?itom z??ily jasn? rudou barvou. Oliver se usm?l a obr?til se zp?t ?elem k tabuli. Pan? Belfryov? zatleskala, aby k sob? upoutala pozornost v?ech ??k?. „Gravitace. S?la, kter? dr?? va?e nohy pevn? na zemi. S?la, kter? zp?sobuje, ?e v?e pad? sm?rem dol?. ?ekni mi, Olivere, jak jsi v?d?l, ?e dnes budeme prob?rat zrovna gravitaci?“ Oliver promluvil siln?m, sebev?dom?m hlasem. „Proto?e sir Isaac Newton objevil gravita?n? z?kon, kdy? vid?l padat jablko. Ale nespadlo mu na hlavu, jak si lid? mysl?. To je b??n? omyl.“ V tu chv?li Oliver uc?til, jak mu n?co narazilo do hlavy. O podlahu zarachotila tu?ka. Ani se nemusel ohl??et, aby v?d?l, ?e ji hodil Paul. Zkus h?zet tu?ky bez rukou, pomyslel si Oliver. Ohl?dl se a pod?val se Paulovi do o??. Pak vyu?il svoji moc, aby p?ilepil Paulovy ruce k lavici. Paul k nim okam?it? sklouzl o?ima. Zkusil se pohnout, ale nedok?zal je odlepit od desky. „Co se d?je?“ zak?i?el. V?ichni se ohl?dli a vid?li, ?e m? Paul ruce p?ilepen? k lavici. Za?ali se sm?t, o?ividn? si mysleli, ?e je to n?jak? vtip. Oliver ale v?d?l, ?e panika v Paulov?ch o??ch nen? hran?. Pan? Belfryov? se zatv??ila otr?ven?. „Paule, p?ilepit si ruce ke stolu nen? zrovna nejlep?? n?pad.“ Cel? t??da se nez??zen? chechtala. „J? to nebyl, pan? Belfryov?!“ vyk?ikl Paul. „N?co divn?ho se se mnou d?je!“ V tu chv?li Samantha znovu hromov? k?chla. Oliver se usm?l a obr?til se zp?tky k tabuli. Pan? Belfryov? znovu zatleskala. „D?vejte v?ichni pozor. Sir Isaac Newton byl anglick? matematik a fyzik. V? n?kdo, kdy objevil gravita?n? z?kon?“ Oliver znovu sebev?dom? zvedl ruku. Byl s?m. Pan? Belfryov? se na n?j pod?vala a p?ik?vla. Zd?lo se, jako by m?la radost, ?e u? se nestyd? hl?sit. Minule z n?j musela odpov?di doslova tahat. „Ano, Olivere?“ „1867.“ Rozz??ila se. „Spr?vn?.“ V tu chv?li Oliver zaslechl Paula, jak se mu zase posm?v?. P?ilepit mu ruce k lavici o?ividn? nesta?ilo. Oliver mu musel zav??t i pusu. Ohl?dl se a zamra?il se na Paula. P?edstavil si, jak zipem zav?r? Paulovu pusu. Pak tu p?edstavu poslal d?l. V tu chv?li se Paulovy rty skute?n? semknuly. Paul za?al vyd?vat tlumen? zvuky paniky. Studenti se za?ali ot??et. N?kte?? p?i tom podivn?m pohledu vyjekli. Pan? Belfryov? vypadala znepokojen?. Oliver si okam?it? uv?domil, ?e za?el p??li? daleko. Rychle vzal zp?tky v?echno, co Paulovi provedl, rozepnul mu rty i odlepil ruce. Bylo ale p??li? pozd?. Paul na n?j z?ral vykulen?ma o?ima a pak na n?j uk?zal. „Ty! Tys to ud?lal! Se? zr?da!“ Te? u? Olivera zahrnovaly ur??kami v?echny d?ti. Zad?val se na pan? Belfryovou. V jej?ch o??ch se zra?ila podivn? zmatenost. Jako kdyby se ho na n?co ml?ky ptala. Ze t??dy se zat?m oz?valo sborov? „Zr?do!“ a pan? Belfryov? zkusila znovu zatleskat. „V?ichni se uklidn?te! Ticho!“ Oliverovi spolu??ci ale byli jako smysl? zbaven?. Nahrnuli se kolem Olivera, ukazovali si na n?j a vulg?rn? mu nad?vali. P?ipadal si jako lovn? zv??. Bylo to p???ern?. P??l by si, aby mu v?ichni dali pokoj. Zav?el o?i a pou?il svoji moc. N?hle zavl?dlo naprost? ticho. Oliver otev?el o?i a vid?l, ?e se d?ti chytaj? za krk a pusu. Po??d je?t? jako by k?i?ely, ale p?itom nevyd?valy ??dn? zvuk. Jako kdyby jim Oliver prost? vypnul hlasivky. Ostatn? od n?j za?ali couvat. M??ili ke dve??m. Brzy u? divoce vyb?hali z m?stnosti. Oliver ale je?t? neskon?il. Pot?eboval jim d?t lekci, aby ostatn? u? ne?ikanovali, aby jim nenad?vali a aby si na ostatn? neukazovali. Museli jim d?t za vyu?enou. Zat?mco v?ichni b??eli do chodby, vyvolal Oliver bou?kov? mrak. Za?alo pr?et a d?ti byly brzy promo?en?, jako kdyby se spustil po??rn? alarm a sprinklery. Z u?ebny vyb?hlo i posledn? d?t?. Z?stal tam jen Oliver a pan? Belfryov?. Pod?val se na ni a t??ce polkl. Nebylo pochyb, odhalil j? svoji moc. Pan? Belfryov? odb?hla ke dve??m a zabouchla je. Obr?tila se k Oliverovi a mezi obo??m m?la p??snou vr?sku. „Co jsi za??“ Oliver uc?til t?hu na hrudi. Co si o n?m pan? Belfryov? pomysl?? Pokud se ho bude b?t a bude si myslet, ?e je zr?da, stejn? jako jeho spolu??ci, zni?? ho to. Ud?lala krok sm?rem k n?mu. „Jak jsi to ud?lal?“ Kdy? se ale p?ibl??ila, uv?domil si Oliver, ?e v jej?m v?raze nebyl ?ok, ani strach. Byl to zv?dav? pohled. U?asl?. P?it?hla si k n?mu ?idli a posadila se. Up?en? si ho prohl??ela a v o??ch j? jisk?ilo. „Co jsi za?, Olivere Blue?“ Oliver si vzpomn?l na kompas. Navedl ho sem, k pan? Belfryov?. Bylo to znamen? vesm?ru, ?e jde o n?koho, komu m??e v??it. N?koho, kdo mu pom??e s jeho ?kolem. Potla?il nervozitu a za?al vypr?v?t. „M?m moc. Moc nad elementy a p??rodn?mi silami. M??u cestovat ?asem a m?nit historii.“ Pan? Belfryov? ml?ela. D?vala se na n?j a n?kolikr?t p?itom zamrkala. Nakonec promluvila. „V?dycky jsem si myslela, ?e se n?jak li???.“ T?n jej?ho hlasu prozrazoval, ?e je ohromen?. Olivera to ?okovalo. Pan? Belfryov? ho v?bec nepova?ovala za zr?du. Srdce mu posko?ilo radost?. „Vy mi v???te?“ zeptal se. P?ik?vla. „Ano, v???m.“ Pak se k n?mu naklonila o n?co bl?? a pozorn? si ho prohl??ela. „A te? mi o v?em ?ekni.“ A tak Oliver vypr?v?l. Za?al samoz?ejm? od za??tku, od chv?le, kdy p?i?la bou?e. Pro pan? Belfryovou to bylo v?era, ale pro Olivera ub?hly cel? dny. ?ekl ji o Armandu Illstromovi i Lucasovi. O tom, jak potkal Ralfa Blacka a o jejich cest? do ?koly pro Vidouc?. O tom, ?e samotn? ?kola je mezi dimenzemi a d? se do n? dostat jen speci?ln?m port?lem v roce 1944. ?ekl j? o vyu?ov?n?, doktorce Ziblattov? a mezidimenzion?ln?ch port?lech. ?ekl j? o j?deln? a stolech ve vzduchu, o Hazel Kerrov?, Simonu Cavendishovi i Walteru Stroudovi, skv?l?m hr??i switchitu. ?ekl j? o Kouli Kandry a kancel??i s nulovou gravitac? profesora Ametysta. O spac?ch kapsl?ch a testu, kter? ur?il, jak? typ vidouc?ho je. Pak vypr?v?l o sv? sch?zce s Ester Valentiniovou a o ?toku na ?kolu. Vypr?v?l o ud?lostech v nacistick?m N?mecku a Lucasov? bomb?. Uk?zal j? amulet, kter? dostal od profesora Ametysta, ten, kter? se m?l zah??t, kdy? bude pobl?? port?l, kter? by Olivera zavedl zp?tky do ?koly pro Vidouc?. A kone?n? j? ?ekl o sv?ch rodi??ch, o tom, ?e Blueovi nejsou jeho skute?n? rodina a jak chce naj?t svoji m?mu a t?tu, lidi ze sv?ch viz?. Oliver se odml?el, proto?e v?c u? toho nebylo. Pan? Belfryov? vypadala ohromen?. Jen pomalu p?ik?vla a t?kala p?itom o?ima ze strany na stranu. Jako by se sna?ila vyrovnat se se v??m, co j? pr?v? ?ekl. Oliver si uv?domil, ?e toho na ni mo?n? bylo moc a doufal, ?e j? nevybuchne hlava. „Fascinuj?c?,“ pronesla nakonec. Pohodln? se op?ela a nespou?t?la z n?j pohled. V o??ch se j? zra?ila zv?davost a ??as. Oliver ml?el a ?ekal, ?aludek se mu sv?ral o?ek?v?n?m. Pan? Belfryov? si nakonec poklepala na bradu. „Mohla bych vid?t ten tv?j kompas?“ Oliver ho vyndal z kufru a podal j? ho. Ona ho velice pomalu prozkoum?vala a pak n?hle jako by o?ila. „Takov? u? jsem vid?la…“ „V??n??“ „Ano, pat?il profesoru Nightingaleovi, na Harvardu. Je to m?j b?val? u?itel. Nej??asn?j?? ?lov?k, jak?ho jsem kdy potkala.“ Jej? vzru?en? bylo doslova hmatateln?. Oliver ji sledoval, jak vysko?ila a rozb?hla se ke knihovn?. Vyjmula jednu u?ebnici a podala mu ji. Oliver se na ni zv?dav? pod?val. P?e?etl si n?zev na p?edn? stran? vazby. „Teorie cestov?n? ?asem.“ Zalapal po dechu a setkal se s pohledem pan? Belfryov?. „J?… j? to nech?pu.“ Pan? Belfryov? se znovu posadila. „Profesor Nightingale je specialista na fyziku – a zvl??? se v?nuje cestov?n? ?asem.“ Oliverovi se zato?ila hlava. „Vy mysl?te, ?e je taky vidouc?? Jako j??“ V?dycky si myslel, ?e je ve sv? ?asov? ose jedin? vidouc?. Mo?n? byl ale tenhle profesor Nightingale druh? vidouc?. Mo?n?, ?e pr?v? proto ho kompas navedl k pan? Belfryov?. „Kdykoli m? u?il o n?jak?m vyn?lezci, v?dycky mluvil, jako by ho znal osobn?.“ ?okovan? si p?itiskla ruku na ?sta. „Te? mi do?lo, ?e je opravdu znal. Musel cestovat ?asem a setkat se s nimi!“ Na Olivera toho bylo moc. Srdce mu prudce bu?ilo. Pan? Belfryov? ho ale vzala za ruku, aby ho uklidnila. „Olivere,“ pronesla jemn?, „mysl?m, ?e se s n?m mus?? setkat. Mysl?m, ?e pat?? na tvoji cestu vedouc? k rodi??m i tv?mu p?edur?en?.“ Skoro ani nedomluvila a u? zalapala po dechu. „Olivere, pod?vej.“ V tu chv?li si Oliver v?iml, ?e se ??seln?ky na kompasu pohybuj?. Jeden se zastavil tak, ?e ukazoval na list jilmu. Druh? na symbol, kter? p?ipom?nal pt?ka. T?et? z?stal na promo?n? ?epici. Oliver p?ekvapen? vykulil o?i. Uk?zal na jilmov? list. „Boston.“ Pak na pt?ka. „Slav?k, anglicky Nightingale.“ A nakonec na ?epici. „Profesor.“ C?til, jak se mu vzru?en?m dme hru?. „M?te pravdu, mus?m do Bostonu. Potkat se s profesorem Nightingalem. M? dal?? stopu.“ Pan? Belfryov? rychle n?co napsala do sv?ho z?pisn?ku a pak vytrhla str?nku. „Vezmi si tohle, tady bydl?.“ Oliver si pap?r vzal a zad?val se na bostonskou adresu. Byl tohle dal?? d?l do skl?da?ky jeho ?kolu? Byl profesor Nightingale dal?? vidouc?? Opatrn? pap?r p?ehnul a vlo?il si ho do kapsy, doslova se t??il, a? zase vyraz? na cestu. Vysko?il. „Po?kej,“ zarazila ho pan? Belfryov?. „Olivere. Co ta kniha?“ Kniha profesora Nightingalea le?ela na jej?m stole. „Vezmi si ji,“ dodala. „Chci, aby sis ji nechal.“ „D?kuji,“ pronesl Oliver. C?til pohnut? i vd??nost. Pan? Belfryov? opravdu byla tou nejlep?? nevidouc? u?itelkou, kterou m?l. Sebral knihu a zam??il ke dve??m. Kdy? k nim ale do?el, ozvala se za n?m je?t? pan? Belfryov?. „Vr?t?? se n?kdy?“ Zastavil se a zad?val se na ni. „To nev?m.“ Smutn? p?ik?vla. „No, pokud je tohle sbohem, pak u? zb?v? jen ti pop??t hodn? ?t?st?. Douf?m, ?e najde?, co hled??, Olivere Blue.“ Oliver c?til v srdci hlubokou vd??nost. Bez pan? Belfryov? by nejsp?? nezvl?dl prvn? hrozn? dny v New Jersey. „D?kuji, pan? Belfryov?. D?ky za v?echno.“ Pak vyb?hl ze t??dy, nemohl se do?kat, a? bude sed?t v prvn?m vlaku do Bostonu, aby se kone?n? setkal s profesorem Nightingalem. Pokud ale m?l nav?dy opustit New Jersey, byla je?t? jedna v?c, kterou musel vy?e?it. Tyrani. Byl pr?v? ?as ob?da. Prost? musel napravit je?t? jednu ?patnost sv?ta. * Sp?chal dol? po schodech, z j?delny u? se k n?mu ve vln?ch nesl pach mastn?ch hranolk?. S pan? Belfryovou se bavili tak dlouho, ?e u? byl ?as j?st. V?born?, pomyslel si Oliver. Zam??il do j?delny. Bylo v n? plno student? a neuv??iteln? hluk. Uvid?l Paula a Samanthu, sv? nep??tele z hodin p??rodn?ch v?d. V?imli si ho a za?ali si na n?j ukazovat a n?co si ?u?kat. Ostatn? d?ti se na Olivera zad?valy a za?aly se mu posm?vat. Vid?l d?ti, kter? po n?m h?zely m??e na h?i?ti. D?ti z hodin pana Portendorfera, kter?m se hrozn? l?bilo, kdy? Olivera naz?val Oskarem. Oliver o?ima prop?tr?val m?stnost, a? na?el, koho hledal: Chrise a jeho kamar?dy. To oni ho nah?n?li b?hem bou?ky. Kv?li nim se musel schovat v odpadkov?m ko?i. To oni ho naz?vali zr?dou, podiv?nem a spoustou dal??ch a hor??ch v?raz?. I oni si ho v?imli. Krut? d?vka, kter? m?la vlasy zapleten? do n?kolika cop? se za?ala usm?vat. ??ouchla do vyt?hl?ho pihovat?ho chlapce, kter? se tv??il tak pobaven?, kdy? Chris dr?el Olivera v kravat?. Pokud ?lo o n?, spole?n? s Chrisem v?era Olivera proh?n?li v bou?i a p?inutilo ho schovat se v odpadkov?m ko?i. P?i pohledu na jejich ?sm?vy sk??pal Oliver zuby. C?til, jak se ho zmoc?uje vztek. Chris vzhl?dl. Pokud se v ob?v?ku Oliver b?l, ned?val to te? nijak najevo. Byl p?ece obklopen? sv?mi tyransk?mi p??teli. I p?es celou j?delnu dok?zal Oliver Chrisovi odez?rat ze rt?. Mluvil ke sv?m p??tel?m. „Hele ho, je jak zmokl? slepice.“ Oliver se soust?edil na jejich st?l. A pak zapojil svoji moc vidouc?ho. Jejich t?cy se za?aly zvedat ze stolu. D?vka vysko?ila ze ?idle, naprosto ji to vyd?silo. „Co se to d?je?“ Pihovat? kluk i tlou?t?k tak? odsko?ili od stolu. Oba vypadali stejn? vyd??en? a ustra?en? k?i?eli. Chris prudce vstal. Nevypadal ale vyd??en?, vypadal roz??len?. V?ichni ostatn? studenti se ohl??eli, aby zjistili, co se to d?je. Kdy? si v?imli t?c? vzn??ej?c?ch se jakoby magicky ve vzduchu, za?ali panika?it. Oliver poh?n?l t?cy st?le v?? a v??. A pak, kdy? byly zhruba ve v??i hlavy, je obr?til. Jejich obsah se sesypal na hlavy tyran?. Aspo? vid?te, jak? to je, b?t v odpadc?ch, pomyslel si Oliver. V j?deln? vypukl naprost? chaos. D?ti za?aly je?et, b?hat z m?sta na m?sto a vz?jemn? se strkaly, jen aby se dostaly k v?chodu. Jeden z Oliverov?ch mu?itel? – od hlavy a? k pat? pokryt? bramborovou ka?? – uklouzl na rozsypan?ch fazol?ch. Ne? upadl, podrazil nohy dal??mu ut?kaj?c?mu d?t?ti. I p?es chaos vid?l Oliver Chrise na druh? stran? m?stnosti. Prohl??el si Olivera p?imhou?en?ma o?ima. V obli?eji byl rud? vzteky. Nas?l vzduch do plic, uk?zal ramena a nap??mil se, aby vypadal je?t? hroziv?ji. Oliver ale ??dnou hr?zu nec?til. Ani trochu. „Ty!“ zabur?cel Chris. „V?m, ?es to byl ty! V?dycky jsem to v?d?l! M?? n?jak? podivn? s?ly, ?e jo? Se? zr?da!“ Rozb?hl se k Oliverovi. Oliver to ale o?ek?val. Pou?il svoji moc, aby pokryl podlahu pod Chrisov?ma nohama hust?m a kluzk?m olejem. Chris zakol?sal, pak klop?tl a nakonec uklouzl. Nedok?zal udr?et rovnov?hu a dopadl p??mo na zadek. Klouzal po podlaze sm?rem k Oliverovi, jako by byl na skluzavce. Oliver otev?el dve?e ven. Chris projel kolem n?j a pokra?oval d?l dve?mi. Celou cestu p?itom je?el. Klouzal p?es dv?r a na Oliverov? neviditeln? olejov? skluzavce pokra?oval st?le d?l, a? zmizel z dohledu. „M?j se!“ zam?val mu Oliver. Snad to bylo naposledy, kdy vid?l Christophera Bluea. Zabouchl dve?e a oto?il se. S hlavou zdvi?enou pro?el j?delnou plnou chaosu a sebev?dom? propochodoval chodbami Campbellovy juniorsk? st?edn? ?koly. Nikdy se nec?til l?pe, tenhle pocit nemohlo nic p?ekonat. Kdy? do?el k hlavn?mu vchodu, ob?ma rukama otev?el dvouk??dl? dve?e. Do tv??e ho ude?il z?van chladn?ho, ?ist?ho vzduchu. Zhluboka se nadechl a p?ipadal si jako znovuzrozen?. A pak si j? v?iml. Pod schody tam st?la jedin? postava. ?ern? vlasy. Smaragdov? o?i. Oliver tomu nemohl uv??it. Posko?ilo mu srdce. N?hle bu?ilo nepopsatelnou rychlost?. Zato?ila se mu hlava, mozek se sna?il p?ij?t na to jak… pro?… Za?aly se mu potit ruce a v krku mu vyschlo. Vzru?en?m mu p?eb?hl mr?z po z?dech. Proto?e p??mo p?ed sebou vid?l zt?lesn?n? kr?sy. Nebyl to nikdo jin? ne? Ester Valentiniov?. KAPITOLA ?EST? „Ester?“ vyk?ikl Oliver. Polo?il j? ruce na ramena a vychutn?val si pohled na ni. Nemohl uv??it vlastn?m o??m. „Olivere,“ usm?la se Ester. Objala ho. „Tak jsem t? na?la.“ Jej? hlas byl sladk? jako med. Oliver se ho nemohl naba?it. P?itiskl ji k sob?. Bylo skv?l? m?t ji v n?ru??. Myslel si, ?e u? ji nikdy neuvid?. Pak se ale n?hle popla?en? vymanil z jej?ho objet?. „Pro? jsi tady?“ Ester po n?m bl?skla ro???ck?m ?sm?vem. „Ve ?kole je stroj ?asu. Ukryt? v kapoku. V?imla jsem si, ?e je na n?m vyryt? mal? X, a proto?e X zna?? v?echny vstupy, kam m??ou jen u?itel?, do?lo mi, ?e tam mus? b?t n?jak? vchod. Tak?e jsem trochu ?enichala kolem a kdy? jsem vid?la zmizet p?r u?itel?, do?lo mi, ?e tam mus? b?t stroj ?asu. Studenti maj? samoz?ejm? p??sn? z?kaz ho pou??vat.“ Oliver zavrt?l hlavou. Samoz?ejm?, ?e neskute?n? nadan? Ester Valentiniov? stroj ?asu na?la. Nikdo by ale necestoval ?asem bez velice dobr?ho d?vodu, zvl??? ne do ?asov? osy, kam ten ?lov?k nepat??! Z toho, co se Oliver nau?il ve ?kole pro Vidouc?, v?d?l, ?e cestov?n? do jin? ?asov? osy d? ?lov?ku zabrat. I pro n?j samotn?ho to bylo zvl??tn?, a to cestoval zp?tky do sv? vlastn?. A to nemluvil o ob?ti, kterou to mohlo znamenat. Nebyla z?ruka, ?e se ?lov?k bude moct vr?tit. Kdy? ?kolu pro Vidouc? opou?t?l Oliver, l?malo mu to srdce. Ud?lal to jen proto, aby mohl zachr?nit Armand?v ?ivot. N?co tedy muselo Ester p?im?t, aby se sem vydala. N?jak? ?kol, mo?n?. Mise. Mo?n?, ?e byla ?kola znovu ohro?ena? „Ne jak,“ opravil se Oliver. „Pro??“ Velice ho p?ekvapilo, kdy? se Ester u?kl?bla. „Sl?bils mi druh? rande.“ Oliver se zamra?il. „Chce? ??ct, ?e jsi tu kv?li mn??“ Nech?pal to. Ester se u? nikdy nemusela vr?tit. Mohla by nav?dy uv?znout ve ?patn? ?asov? ose. A ud?lala to kv?li n?mu? Zr??ov?ly j? tv??e. Zavrt?la se a n?hle jako by se styd?la. „Do?lo mi, ?e bys mohl pot?ebovat pomoc.“ I kdy? to Oliver moc nech?pal, byl j? vd??n?, ?e se takhle ob?tovala. Mohla uv?znout v chybn? ?asov? ose, a p?esto sem kv?li n?mu p?i?la. Uva?oval, jestli to znamen?, ?e ho miluje. Jin? d?vod, pro? by n?kdo n?co takov?ho podstupoval, ho nenapadl. P?i t? my?lence se mu rozlilo teplo do cel?ho t?la. Rad?ji rychle zm?nil t?ma hovoru, proto?e se z n?jak?ho d?vodu za?al styd?t. „Jak? byla cesta ?asem?“ zeptal se. „Pro?la jsi bez probl?m??“ Ester si popl?cala b?icho. „Bylo mi trochu ?patn?. A slu?n? m? rozbolela hlava. Ale to je v?echno.“ V tu chv?li si Oliver vzpomn?l na amulet. Vyt?hl ho zpod overalu. „Profesor Ametyst mi p?ed odchodem dal tohle.“ Ester po amuletu p?ejela prsty. „Detektor port?lu! Zah?eje se, kdy? jsi bl?zko ?erv? d?ry, ?e jo?“ Lehkomysln? se usm?la. „Jednoho dne by n?s mohl zav?st zp?tky do ?koly pro Vidouc?.“ „Je studen? jako led od chv?le, kdy jsem se sem dostal,“ pronesl chmurn? Oliver. „Neboj se,“ pronesla. „Nem?me kam sp?chat. M?me tolik ?asu, kolik chceme.“ Uchechtla se vlastn?mu vtipu. I Oliver se zasm?l. „M?m nov? ?kol,“ upozornil ji. Ester nad?en? vykulila o?i. „V??n??“ P?ik?vl a uk?zal j? kompas. Ester na n?j u?asle z?rala. „Kr?sn?. Ale k ?emu je a co d?l??“ Oliver uk?zal na ??seln?ky a podivn? hieroglyfick? symboly. „Vede m? k rodi??m. Tyhle symboly reprezentuj? m?sta nebo lidi. Vid??, tohle jsou moji rodi?e.“ Uk?zal na ??seln?k, kter? se zat?m nikdy nepohnul, ten, kter? st?le ukazoval na obr?zek mu?e a ?eny dr??c? se za ruce. „Ostatn? ??seln?ky se pohybuj? podle toho, kam mus?m j?t p???t?.“ „P?ni, Olivere, to je super! Ty m?? ?kol! Kam t? vede te??“ Uk?zal na list. „Boston.“ „Pro? Boston?“ „Nejsem si jist?,“ odpov?d?l Oliver a uklidil kompas do kapsy. „Ale najdu d?ky tomu rodi?e.“ Ester ho vzala za ruku a usm?la se. „Tak tedy poj?me.“ „Jde? se mnou?“ „Ano.“ Stydliv? se usm?la. „Jestli m? vezme?.“ „Samoz?ejm?.“ Oliver se zak?enil. Popravd? ?pln? nech?pal, jak to, ?e je Ester tak klidn?, kdy? m??e nav?dy uv?znout ve ?patn? ?asov? ose. I tak mu ale jej? p??tomnost zvedla n?ladu. N?hle m?l pocit, ?e by se to v?echno mohlo poda?it. Jako by ho vesm?r vedl d?l. Jeho ?kol naj?t rodi?e bude s Ester po boku mnohem p??jemn?j??. Se?li po schodech a nechali Campbellovu juniorskou st?edn? daleko za sebou. Bok po boku, ruku v ruce, ?li k n?dra??. Oliver c?til hladkou Este?inu dla? ve svoj?. Uklid?ovalo ho to. Byl sice chladn? ??jnov? den, ale Oliver chlad v?bec nevn?mal. U? jen to, ?e byl s Ester, jako by ho zah??valo. Bylo tak skv?l? ji vid?t. Ne?ekal, ?e se mu to je?t? n?kdy po?t?st?. Nemohl si pomoct, po??d musel p?em??let nad t?m, jestli se mu nezd? a jestli ka?dou chv?li nezmiz?. Jak ?li, po??d se k n? ot??el, aby si ov??il, ?e je skute?n?. A poka?d?, kdy? se na n?j tak sladce a stydliv? usm?la, uc?til v hrudi dal?? p??val horka. Do?li a? k n?dra?? a pak zam??ili na n?stupi?t?. Oliver si vlastn? nikdy nekupoval l?stek na vlak a automat na j?zdenky ho doslova d?sil. Pak si ale p?ipomn?l, ?e zvl?dl zne?kodnit bombu, tak?e ur?it? p?ijde i na to, jak se vypo??dat s automatem na j?zdenky. Nakonec koupil dva l?stky do Cambridge v Bostonu. Vybral si jen jednosm?rn?, proto?e netu?il, jestli se bude vracet do New Jersey nebo ne. Ta my?lenka mu d?lala starosti. Cesta vlakem do Cambridge by m?la trvat p?r hodin. Sledovali, jak vlak p?ij??d? k n?stupi?ti a pak do n?j nastoupili. Na?li si tich? vag?n, ve kter?m mohli str?vit cestu. „Co ostatn? ve ?kole?“ zeptal se Oliver. „Co Ralf? Hazel? Walter? Simon?“ Ester se usm?la. „Jsou v pohod?. V?em jim samoz?ejm? chyb??. Waltrovi opravdu hodn?. Pr? u? bez tebe switchit nen?, co b?val.“ Oliver c?til, jak se mu na rtech zhmotnil smutn? ?sm?v. I jemu p??tel? chyb?li. „A ?kola?“ zaj?mal se. „V?echno dobr?? Co dal?? ?toky?“ Zachv?l se p?i vzpom?nce na Lucase vedouc?ho zbloudil? vidouc? do ?toku na ?kolu. A i kdy? ve sv? ?asov? ose zma?il Lucas?v pl?n, m?l siln? pocit, ?e toho zl?ho starce nevid?l naposledy. „U? ??dn? netop??i s jisk?iv?ma o?ima,“ zak?enila se. Oliver si vzpomn?l na ten d?siv? okam?ik na jejich prvn? sch?zce. Proch?zeli se zahradami – Ester mu vypr?v?la o sv?m ?ivot? a rodin?, o tom, jak vyr?stala v New Jersey v 70. letech – a v tu chv?li jejich sch?zku p?eru?il ?tok. Oliver si pr?v? uv?domil, ?e vlastn? nedokon?ili jejich rozhovor. Nem?l ?anci zjistit, k?m byla Ester Valentiniov?, ne? nastoupila do ?koly pro Vidouc?. „Jsme vlastn? ze sousedstv?, ?e jo?“ zeptal se j?. Zd?lo se, ?e ji p?ekvapilo, ?e si to pamatuje. „Ano. Jen asi t?icet let od sebe.“ „Nep?ijde ti to zvl??tn?? B?t na m?st?, kter? tak dob?e zn??, ale vid?t ho, jak? je v budoucnosti?“ „Po ?kole pro Vidouc? u? mi zvl??tn? nep?ijde v?bec nic,“ odpov?d?la. „Sp?? se boj?m, ?e naraz?m sama na sebe. Jsem si jist?, ?e n?co takov?ho by mohlo zp?sobit konec sv?ta.“ Oliver uva?oval nad jej?mi slovy. Vzpomn?l si, jak star? Lucas otravoval mysl mlad?ho Lucase, aby ud?lal, co po n?m cht?l. „Mysl?m, ?e je to v pohod?, pokud nezjist??, ?e jsi to ty. D?v? to smysl?“ Zalo?ila si ruce na hrudi. „Rad?ji bych to neriskovala.“ Oliver vid?l, ?e se tv??? opravdu v??n?. Jako by j? n?co vrtalo hlavou. „A nejsi stejn? zv?dav??“ zeptal se. „Necht?la bys vid?t rodinu? Samu sebe?“ Prudce zavrt?la hlavou. „M?m sedm sourozenc?, Olivere. Po??d jsme se jen h?dali a prali. Hlavn? proto, ?e jsem byla zr?da. M?ma a t?ta se kv?li mn? v?dycky h?dali. ?e?ili, co je se mnou ?patn?.“ Mluvila te? ti?e a melancholicky. „Jsem r?da, ?e jsem od toho v?eho pry?.“ Oliverovi j? bylo l?to. Vzhledem k tomu, jak hrozn? byl jeho domov a d?tstv?, hluboce souc?til se v?emi, kdo to m?li doma t??k?. Vzpomn?l si na v?echny d?ti ze ?koly. V?echny byly samy, bez rodin, musely se u?it… Tenkr?t uva?oval, pro? si nikdo nep?ipad? osam?l?, pro? se nikomu nest?sk? po domov?. Mo?n? to bylo proto, ?e nikdo z nich nebyl doma ??astn?. Mo?n? n?co z toho, ?e byli vidouc?, z nich automaticky d?lalo odpadl?ky, vy?le?ovalo je od ostatn?ch a kazilo dom?c? ovzdu??. Ester se na n?j zad?vala. „Ti tvoji skute?n? rodi?e, v?? jist?, ?e t? p?ijmou takov?ho, jak? jsi?“ Oliverovi do?lo, ?e nad t?m vlastn? v?bec nep?em??lel. V?dy? se ho p?eci vzdali, ?e? Co kdy? se tolik d?sili toho, ?e bude divn?, a? ho opustili a utekli? Pak si ale vzpomn?l na vize, ve kter?ch ho rodi?e nav?t?vovali. P?sobili v nich p??jemn?m dojmem. Laskav?m. P??telsk?m. ?ekli mu, ?e ho maj? r?di a ?e jsou v?dy s n?m, dohl??ej? na n?j, vedou ho. Byl si jist?, ?e budou m?t radost, a? se s n?m sejdou. Nebo ne? „V?m to jist?,“ ?ekl. Ve skute?nosti si ale poprv? jist? nebyl. Co kdy? sv?j ?kol ?patn? pochopil? „A co bude? d?lat, a? je najde??“ zaj?malo Ester. Oliver zva?oval jej? slova. Museli m?t n?jak? dobr? d?vod, kdy? se ho je?t? jako mal?ho vzdali. N?jak? d?vod, pro? ho nikdy d??v nehledali. N?jak? d?vod, pro? te? nebyli s n?m. Zad?val se na Ester. „To je dobr? ot?zka. Popravd?, nev?m.“ Oba ml?eli a vlak jimi jemn? pohupoval tam a zp?tky, zat?mco se prod?ral krajinou. Kdy? se za oknem objevila ??st historick?ho Bostonu, zad?val se Oliver ven. Vypadalo to tam ??asn?, jako v n?jak?m filmu. Zmocnilo se ho vzru?en?. I kdy? nev?d?l, co bude d?lat, a? najde sv? skute?n? rodi?e, nemohl se jich do?kat. V tu chv?li se z reproduktoru ozvalo hl??en?. „P???t? stanice: Boston.“ KAPITOLA SEDM? Kdy? vlak zastavil ve stanici, c?til Oliver, jak mu bu?? srdce nad?en?m. Nikdy d??v necestoval – Blueovi nikdy nebyli na dovolen? – tak?e n?v?t?va Bostonu pro n?j byla opravdu vzru?uj?c?. Spole?n? s Ester vystoupili a zam??ili do velice ru?n? n?dra?n? haly. Byla rozlehl? a v?ude kolem se nach?zely mramorov? pil??e a sochy. Lid? v oblec?ch sp?chali z m?sta na m?sto a n?co hlasit? ?e?ili p?es mobiln? telefony. Oliverovi to p?ipadalo ohromuj?c?. „Tak jo, na Harvardovu univerzitu je to odsud dv? m?le,“ pronesl. „Mus?me j?t p??mo na sever a pak p?es ?eku.“ „Jak to v???“ zeptala se Ester. „Ten tv?j kompas ur?uje i sm?r?“ Oliver se uchechtl a zavrt?l hlavou. Uk?zal na velkou barevnou mapu na n?dra?n? zdi. Byly na n? nakreslen? v?echny turistick? zaj?mavosti, v?etn? Harvardovy univerzity. „Aha,“ za?ervenala se Ester. Kdy? vy?li ven, rozv??il lehk? podzimn? v?t??k spadan? list? na chodn?ku a nebe pro??slo n?kolik zlat?ch paprsk?. Zam??ili sm?rem ke Cambridge. „Vypad? to tu ?pln? jinak ne? v m? dob?,“ komentovala Ester. „V??n??“ zeptal se Oliver a uv?domil si, ?e Ester poch?z? ze 70. let. „Ano. Je v?t?? provoz. Je tu v?c lid?. Studenti ale vypadaj? po??d stejn?.“ U?kl?bla se. „Hn?d? man?estr je asi zase v m?d?.“ Po ulic?ch se opravdu pohybovalo mno?stv? student?. V?t?ina nesla n?jak? knihy a vypadala, ?e p?esn? v?, kam m???. Oliverovi p?ipomn?li d?ti ze ?koly pro Vidouc?. Ty toti? tak? v??n? n?kam sp?chaly a tv??ily se p?itom nesm?rn? v??n?. „Jak se asi maj? v?ichni ve ?kole?“ zeptal se. „Chyb? mi.“ Pomyslel na Hazel, Waltera a Simona, jeho p??tele ze ?koly pro Vidouc?. Nejv?c mu ale chyb?l Ralf. Ralf Black byl toti? nejbl?? tomu, co by se dalo ozna?it jako nejlep?? kamar?d. „Ur?it? jim je fajn,“ odpov?d?la Ester. „Maj? spoustu pr?ce s v?ukou. Doktorka Ziblattov? zrovna za??nala s astr?ln?mi projekcemi, kdy? jsem ode?la.“ Oliver vykulil o?i. „Astr?ln? projekce? To m? mrz?, ?e na n? chyb?m.“ „M? taky.“ Oliver zaslechl v Este?in? hlase melancholick? podt?n. Znovu se zamyslel nad t?m, co ji vedlo k tomu, ?e ?la za n?m. M?l pocit, ?e za t?m mus? b?t n?co v?c. N?co, co mu ne?ekla. Dorazili k mostu p?es Charles River. I na ?ece byla spousta student?. Plavili se ve veslic?ch, k?no?ch a kajac?ch. Bylo to opravdu ?iv? m?sto. Vyrazili p?es most. „Ukazuje kompas n?co nov?ho?“ zeptala se Ester. Oliver ho zkontroloval. „Ne. Po??d stejn? ?ty?i symboly.“ Ester nat?hla ruku a Oliver j? p?edal kompas. Ester si ho ohromen? prohl??ela. „Zaj?malo by m?, co je za?. Kde se tu zval. P?ekvapuje m?, ?e o n?m Armando nic nev?d?l, je to p?ece vyn?lezce.“ „Mysl?m, ?e je to technologie vidouc?ch,“ pronesl Oliver. „Chci t?m ??ct, ?e jen vesm?r zn? v?echny ?asov? osy a m??e jimi n?koho prov?zet, tak?e to tak mus? b?t.“ Ester vr?tila kompas Oliverovi a ten ho opatrn? uklidil do kapsy. „Zaj?malo by m?, co v? profesor Nightingale,“ pronesla. „??kals, ?e byl vidouc?, ne?“ Oliver p?ik?vl. I on byl zv?dav? na tajemstv? kompasu, ale je?t? v?c ho zaj?mal profesor Nightingale. „Mysl??, ?e bude v?d?t n?co o tv?ch rodi??ch?“ zeptala se Ester. Oliver m?l pocit, jako by se mu v krku ud?lal knedl?k. Polkl. „Nechci to zak?iknout, ale v?echno m? vede sem. Tak?e jsem optimista.“ Ester se zak?enila. „To je spr?vn?.“ Dorazili na konec mostu a pokra?ovali d?l po hlavn? cest?. Byl tam opravdu siln? provoz, tak?e rad?ji p?e?li do uli?ky, kter? vedla soub??n? s hlavn? silnic?. Byli zhruba na p?l cesty, kdy? si Oliver v?iml skupinky chlapc? jen o n?co star??ch, ne? byli on a Ester, post?vaj?c?ch ve st?nu. Okam?it? vyc?til nebezpe??. Kdy? se s Ester p?ibl??ili ke skupince, chlapci n?hle zvedli o?i a za?ali je pozorovat. Vz?jemn? se po??uchovali a n?co si ?eptali. Bylo jasn?, ?e se bav? o Oliverovi a Ester. Jejich krut? pohledy prozrazovaly, ?e nejsou p??tel?t?. „A j?je, to vypad? na probl?m,“ pronesla Ester. O?ividn? si jich tak? v?imla. Oliver si vzpomn?l na tyrany, se kter?mi se vypo??dal na Campbellov? juniorsk? st?edn?. Kdy? zam??il k d?tem, nec?til se v?bec tak ohro?en?, jako d??v. C?til ale, ?e se k n?mu Ester p?itiskla. Zd?lo se, ?e se boj?. „P?knej overal!“ vyprskl jeden z chlapc?. Ostatn? se rozchechtali. „Co se? za??“ ozval se dal??. „Komin?k nebo tak n?co?“ Oliver s nimi nenavazoval o?n? kontakt a p?idal do kroku. Ester ho napodobila. „Hej!“ vyk?ikl prvn? chlapec. „Mluv?m s tebou!“ N?hle se skupinka pohnula a obestoupila je. Celkem ?lo o p?t chlapc?, kte?? te? Ester s Oliverem obkl??ili. Ester vypadala, ?e c?t? ohromn? stres. „Pros?m,“ po?eptala Oliverovi. „Nebojujme. Nemysl?m, ?e by m?j ?t?t ust?l p?t lid?.“ Oliver byl ale naprosto klidn?. Vid?l Este?inu moc. A znal i tu svoji. Kdy? byli spolu, nikdo jim nemohl ubl??it. B??n? smrteln?k rozhodn? ne. Oliver dr?el hlavu vzp??menou. „S dovolen?m,“ pronesl zdvo?ile. „Nechte n?s pros?m proj?t.“ Nejvy??? chlapec ze skupiny si slo?il ruce na hrudi. „Ne, dokud nevypr?zdn?te kapsy. Tak ?up.“ Nat?hl ruku. „Mobil. Pen??enku. V?echno.“ Oliver si ale st?l za sv?m. Mluvil klidn?m, odhodlan?m hlasem. „Mobiln? telefon nem?m, pen??enku taky ne. A i kdybych m?l, nedal bych v?m je.“ Zezadu sly?el Oliver Este?in hlas, ?lo v podstat? jen o ?epot. „Olivere, neprovokuj je.“ Nejvy??? chlapec se zachechtal. „V??n?? Tak to si je vezmu s?m.“ A chystal se po Oliverovi sko?it. „To bych ned?lal,“ upozornil ho Oliver. Ester okam?it? vyvolala jeden ze sv?ch ?t?t? a vytvo?ila tak bari?ru kolem nich. Chlapec do n? narazil a zatv??il se zmaten?. Zkusil to znovu, vrhl se kup?edu. Ale neproniknuteln? bari?ra ho zastavila jako nepr?st?eln? sklo. „Na co ?ek??, Larry?“ povzbuzoval ho t?et? chlapec. „Chy? ho!“ „Nem??u,“ vykoktal Larry a tv??il se st?le zmaten?ji. „N?co mi p?ek???.“ „O ?em to mluv???“ nech?pal ?tvrt? chlapec. I on se vrhl kup?edu, ale narazil do Este?iny bari?ry a bolestn? vyk?ikl. Oliver se pod?val na Ester. Vedla si skv?le, ale bylo vid?t, ?e ji to stoj? hodn? sil. Oliver v?d?l, ?e j? mus? n?jak pomoct. V my?lenk?ch se vr?til k v?tru hon?c?mu listy po chodn?ku, p?edstavil si ho jako torn?do a vyslal my?lenku kup?edu. Spadan? list? za?alo v??it a ve vzduchu se objevily v?trn? sloupy, mal? torn?da. Oliver jich vyvolal celkem p?t – jedno pro ka?d?ho chlapce. „Co se to d?je!“ vyk?ikl Larry, kdy? mu v?tr divoce cuchal vlasy. Oliver se soust?edil. V my?lenk?ch v?tr je?t? zes?lil a znovu vyslal my?lenku kup?edu. V tu chv?li v?echny chlapce bi?ovala v?trn? smr?? pln? list?. Sna?ili se kr?t si obli?eje, m?chali kolem sebe rukama, jako by je napadl roj v?el, ale bylo to k ni?emu. Oliverova torn?da byla p??li? siln?. Oto?ili se a za?ali ut?kat. V?tr byl tak siln?, ?e n?kolika z nich podrazil nohy. Ester se chichotala. Oliver ji vzal za ruku. „Poj?. Rad?i to vezmeme jinudy.“ KAPITOLA OSM? Harvardova univerzita byla opravdu ohromuj?c?m m?stem. P?ekr?sn? architektura vynikaj?c? hlavn? mno?stv?m vysok?ch budov z ?erven?ch cihel a v??emi. Nav?c tam bylo i ohromn? travnat? n?dvo?? obklopen? kav?rnami, bary a knihkupectv?mi. „Jak najdeme profesora Nightingalea?“ zaj?mala se Ester. „Je to tu obrovsk?!“ Oliver vyt?hl knihu, kterou mu dala pan? Belfryov?. Obr?til na str?nku s ?ivotopisem profesora Nightingalea a nahlas ?etl: „Profesor H. Nightingale pracuje na kated?e fyziky Harvardovy univerzity, kde prov?d? experimenty ve v?deck?m centru Farnworthovy laborato?e, spole?n? se sv?mi brilantn?mi doktorandy.“ Ester uk?zala na budovu na druh? stran? n?dvo??. „Tamhle. To je v?deck? centrum.“ Oliver uklidil knihu a vyrazil p?es tr?vn?k. M??il p??mo ke schod?m vedouc?m do budovy. Na jejich vrcholu st?l str??n?. Конец ознакомительного фрагмента. Текст предоставлен ООО «ЛитРес». Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694447&lfrom=688855901) на ЛитРес. Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.