Noc Odv??n?ch

Noc Odv??n?ch Morgan Rice Kr?lov? a ?arod?jov? #6 D?n? nabit? fantasi?, kter? dozajista pot??? p??znivce p?ede?l?ch rom?n? Morgan Rice, a tak? nad?ence tvorby, jakou je nap??klad Cyklus d?dictv? od Christophera Paolini.. P??znivci fikce pro mladistv? budou doslova pohlceni t?mto nejnov?j??m d?lem autorky a budou prahnout po dal?? tvorb?. The Wanderer, A Literary Journal (o knize Vzestup drak?) V knize NOC ODV??N?CH mus? Kyra naj?t zp?sob, jak se vysvobodit z Mardy a vr?tit se do Escalonu se svou Hol? Pravdy. Pokud se j? to poda??, ?ek? na ni epick? bitva jej?ho ?ivota, proto?e se bude muset utkat s arm?dami, pat??c?mu Ra, n?rodem sk??tk? a hejnem drak?. Pokud budou jej? s?la a jej? zbran? dostate?n? siln?, do?k? se sv? matky, kter? je p?ipravena odhalit tajemstv? jej?ho osudu a zrozen?. Duncan se mus? postavit proti arm?d?m Ra, a to jednou prov?dy. A p?esto zat?mco vede nejv?t?? bitvy sv?ho ?ivota, vede posledn? povst?n? v ??blov? Gluchu, nem? tu?en? o temn?m podvodu, kter? pro n?j chyst? Ra. V Z?toce Smrti mus? Merk a dcera Kr?le Tarnise spojit s?ly s Alecem a bojovn?ky ze Ztracen?ch Ostrov?, aby se utkali s draky. Mus? naj?t Duncana a spojit s n?m s?ly, aby zachr?nili Escalon, ale p?esto se znovu objevuje Vesuvius a chyst? na n? ne?ekan? podvod. V epick?m zakon?en? knihy Kr?lov? a ?arod?jov? vy?st? nejdramati?t?j?? bitvy, zbran? a kouzelnictv? v dech berouc? a ne?ekan? z?v?ry, pln? srdceryvn? trag?die a inspiruj?c?ho znovuzrozen?. Se svou silnou atmosf?rou a ucelen?mi postavami je NOC ODV??N?CH ohromuj?c? s?gou o ryt???ch a bojovn?c?ch, kr?l?ch a lordech, o cti a udatnosti, kouzlu, osudu, nestv?r?ch a drac?ch. Je to p??b?h l?sky a zlomen?ch srdc?, zklam?n?, tu?eb a zrady. Je to vrcholn? fantasy, kter? n?s zve do sv?ta, na kter? u? nikdy nezapomeneme, do sv?ta, kter? oslov? ?ten??e obou pohlav? a ka?d?ho v?ku. Pokud jste si mysleli, ?e po skon?en? s?gy ?arod?jova prstenu ji? nen? pro co ??t, pak jste na omylu. Morgan Rice p?ich?z? s p??slibem dal?? vynikaj?c? s?rie, kde n?m umo??uje pono?it se do fantazie o sk??tc?ch a drac?ch, chrabrosti, cti, kur??e, kouzla a v?ry ve vlastn? osud. Morgan se znovu poda?ilo vykreslit siln? postavy, kter? n?s nut? je povzbuzovat na ka?d? str?nce… D?lo najde sv? m?sto v knihovn?ch v?ech p??znivc? dob?e psan? fantasy literatury. Books and Movie Reviews, Roberto Mattos (o knize Vzestup drak?) N O C O D V ? ? N ? C H (KR?LOV? A ?AROD?JOV?— KNIHA ?. 6) MORGAN RICE Morgan Rice Morgan Rice je autorkou epick? fantasy s?gy ?AROD?J?V PRSTEN, kter? obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato s?ga bestsellerem ??slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ??slo jedna tak? jej? dal?? s?gy, jako: s?rie UP??? ?URN?LY, obsahuj?c? 12 knih; s?rie TRILOGIE P?E?IT?, postapokalyptick? thriller, skl?daj?c? se prozat?m ze 2 knih; a tak? zbrusu nov? epick? fantasy s?rie KR?LOV? A ?AROD?JOV?, obsahuj?c? 6 knih. Autor?iny knihy jsou dostupn? v audio i ti?t?n? verzi a byly p?elo?eny do v?ce ne? 25 jazyk?. Morgan se r?da zaj?m? o n?zory sv?ch ?ten???, tak?e se pros?m nezdr?hejte nav?t?vit jej? webov? str?nky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se m??ete p?idat do seznamu kontakt?, z?skat knihu zdarma, stejn? jako dal?? ak?n? bonusy, st?hnout si zdarma aplikace, m?t p?ehled o posledn?ch novink?ch, p?idat se na autor?in Facebook ?i Twitter, a jednodu?e b?t s Morgan v kontaktu! Ohlasy na tvorbu Morgan Rice “Pokud jste si mysleli, ?e po skon?en? s?gy ?AROD?JOVA PRSTENU ji? nen? pro co ??t, pak jste na omylu. V knize VZESTUP DRAK? Morgan Rice p?ich?z? s p??slibem dal?? vynikaj?c? s?rie, kde n?m umo??uje pono?it se do fantazie o sk??tc?ch a drac?ch, chrabrosti, cti, kur??i, kouzla a v?ry ve vlastn? osud. Morgan se znovu poda?ilo vykreslit siln? postavy, kter? n?s nut? je povzbuzovat na ka?d? str?nce….D?lo najde sv? m?sto v knihovn?ch v?ech p??znivc? dob?e psan? fantasy literatury.” --Books and Movie Reviews Roberto Mattos “ Kniha VZESTUP DRAK? je ?sp?chem – hned od samotn?ho za??tku.... Je to mimo??dn? fantasy...a za??n?, jak se o?ek?v?, bojem hlavn?ho hrdiny, kter? hladce vpluje mezi ?ir?? okruh ryt???, drak?, kouzlo a nestv?ry, a tak? do sv?ho osudu....Najdeme zde v?echny po?itky bujn? fantasy, od voj?k? a bitev, a? k rozporu se sob? sam?mi....Doporu?en? volba pro ka?d?ho, kdo si um? vychutnat epick? fantasy d?lo, kter? je pln? siln?ch a v?rohodn?ch dosp?vaj?c?ch hrdin?.” --Midwest Book Review D. Donovan, eBook Reviewer “D?n? nabit? fantasi?, kter? dozajista pot??? p??znivce p?ede?l?ch rom?n? Morgan Rice, a tak? nad?ence tvorby, jakou je nap??klad CYKLUS D?DICTV? od Christophera Paolini.... P??znivci fikce pro mladistv? budou doslova pohlceni t?mto nejnov?j??m d?lem autorky a budou prahnout po dal?? tvorb?.” --The Wanderer, A Literary Journal (o knize Vzestup drak?) “?tiv? fantasy, kter? sp??d? mysteri?zn? elementy s intrikami a tvo?? tak jedine?n? p??b?h. Cesta hrdiny je o z?sk?v?n? odvahy a uv?dom?n? si smyslu ?ivota, kter? vede k r?stu, dosp?losti a dokonalosti….Pro v?echny, kdo hledaj? nap?nav? fantasy dobrodru?stv?, hrdiny a ak?n? pojat? sled ud?lost?, kter? ?ene Thora po cest?, na n?? se z mal?ho d?tsk?ho sn?lka postupn? st?v? mlad?m mu?em, jen? neohro?en? ?el? nebezpe??, i kdy? jsou vyhl?dky na p?e?it? b?dn?….A to je pouh? za??tek epick? s?gy pro mlad? ?ten??e.” --Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer) “?AROD?J?V PRSTEN m? v?echny rysy pot?ebn? pro jasn? ?sp?ch: hlavn? i vedlej?? p??b?h, z?hadn? atmosf?ra, state?n? ryt??i a rozkv?taj?c? vztahy, kter? zaceluj? r?ny na zlomen?ch srdc?ch, a d?le tak? podvod ?i zrada. Slibuje dlouh? hodiny z?bavy a jist? uspokoj? v?echny v?kov? kategorie. D?lo najde sv? m?sto v knihovn?ch u v?ech p??znivc? fantasy literatury.” --Books and Movie Reviews, Roberto Mattos “V t?to akc? nabit? prvn? knize epick? fantasy s?rie ?arod?j?v prsten (kter? m? moment?ln? ji? 14 svazk?), Rice p?edstavuje ?ten???m ?trn?ctilet?ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jeho? sen je st?t se voj?kem St??brn?ch, elitn? jednotky ryt???, kter? slou?? kr?li….Vyprav??sk? styl Morgan Rice je bohat? a p??b?h poutav?.” --Publishers Weekly Knihy od Morgan Rice KORUNOVAN? A SLAVN? OTROK, BOJOVN?K, KR?LOVNA (Kniha ?.1) KR?LOV? A ?AROD?JOV? VZESTUP DRAK? (Kniha ?.1) VZESTUP STATE?N?CH (Kniha ?.2) T?HA CTI (Kniha ?.3) FALE?N? CHRABROST (Kniha ?.4) ???E ST?N? (Kniha ?.5) NOC ODV??N?CH (Kniha ?.6) ?AROD?J?V PRSTEN CESTA HRDINY (Kniha ?.1) POCHOD KR?L? (Kniha ?.2) OSUD DRAK? (Kniha ?.3) POK?IK CTI (Kniha ?.4) SLAVN? P??SAHA (Kniha ?.5) ?TOK CHRABR?CH (Kniha ?.6) OB?AD ME?? (Kniha ?.7) MOC ZBRAN? (Kniha ?.8) NEBE KOUZEL (Kniha ?.9) MO?E ?T?T? (Kniha ?.10) PANOV?N? OCELI (Kniha ?.11) ZEM? OH?? (Kniha ?.12) VL?DA KR?LOVEN (Kniha ?.13) BRATRSK? P??SAHA (Kniha ?.14) SEN SMRTELN?K? (Kniha ?.15) RYT??SK? KL?N? (Kniha ?.16) DAR BITVY (Kniha ?.17) TRILOGIE P?E?IT? AR?NA JEDNA: OTROK??I (Kniha ?.1) AR?NA DV? (Kniha ?.2) UP??? ?URN?LY PROM?N?N? (Kniha ?.1) MILOVAN? (Kniha ?.2) ZRAZEN? (Kniha ?.3) P?EDUR?ENA (Kniha ?.4) ??DAN? (Kniha ?.5) ZASNOUBEN? (Kniha ?.6) ZASL?BEN? (Kniha ?.7) NALEZEN? (Kniha ?.8) VZK???EN? (Kniha ?.9) TOU??C? (Kniha ?.10) PROKLET? (Kniha ?.11) POSEDL? (Kniha ?.12) Poslechn?te si s?rii KR?LOV? A ?AROD?JOV? v audio form?tu! Copyright © 2015 Morgan Rice V?echna pr?va vyhrazena. S v?jimkou povolen? podle U.S. Copyright Act 1976, ??dn? z ??st? t?to publikace nesm? b?t reprodukov?na, distribuov?na nebo ??dnou formou ?i m?diem vys?l?na nebo ukl?d?na v datab?z?ch ?i ?lo?n?ch syst?mech, bez p?edchoz?ho svolen? autora. Tento ebook je licencov?n v?lu?n? pro Va?e osobn? vyu?it?. Tento ebook nesm? b?t d?le prod?v?n nebo p?ed?v?n jin?m lidem. Pokud chcete knihu sd?let s dal?? osobou, zakupte si, pros?m, dal?? kopie pro ka?d?ho p??jemce. Pokud ?tete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Va?e pou?it?, vra?te ji pros?m a zakupte si svou vlastn? kopii. D?kujeme, ?e respektujete usilovnou pr?ci, kterou autorka na vznik tohoto titulu vynalo?ila. Obsah t?to knihy je fiktivn?. Jm?na, postavy, organizace, m?sta, ud?losti a konflikty jsou beze zbytku produktem autor?iny p?edstavivosti, nebo je jejich pou?it? fiktivn?. Jak?koliv podobnost se skute?n?mi osobami, a? ji? ?iv?mi nebo zesnul?mi, je ?ist? n?hodn?. Obr?zek na p?ebalu Copyright Algol, pou?it s licenc? Shutterstock.com. OBSAH KAPITOLA PRVN? (#u35ee3a85-b167-51fd-80c5-b5577392bd07) KAPITOLA DRUH? (#ud5a82663-8a6a-535c-9390-7c1489706768) KAPITOLA T?ET? (#ufd777b5b-1a02-523e-8052-656e332f4fb1) KAPITOLA ?TVRT? (#ubcaba823-2ceb-51e3-b311-2f8eaae0d5e8) KAPITOLA P?T? (#uc76eed7a-1b2a-51f5-b51e-e73fa5d15b45) KAPITOLA ?EST? (#ub4fecf8a-94ad-5eef-82d0-ef7632c01e02) KAPITOLA SEDM? (#ub46b99c6-0a54-5769-98b0-08a5531c2dee) KAPITOLA OSM? (#u2be1741f-2553-56a4-adf4-80f297737a66) KAPITOLA DEV?T? (#ubfc207e2-470d-5706-8907-23a000148018) KAPITOLA DES?T? (#u70a69bbe-2851-5fd7-b5c7-c61dc7098d8c) KAPITOLA JEDEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TRN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PATN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?ESTN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA SEDMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA OSMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DEVATEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? P?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?EST? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? SEDM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? OSM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) DOSLOV (#litres_trial_promo) V?nov?no Ki?e Dean, m? hrdince, kter? m? v?ce kur??e, ne? kdejak? ryt??. KAPITOLA PRVN? Duncan kr??el ustupuj?c? z?plav?, voda mu c?kala na l?tka, po boku m?l tucet sv?ch mu??, kte?? kr??eli plovouc?m poh?ebi?t?m. Stovky pandesiansk?ch t?l plavaly kolem, nar??ely mu do nohou, zat?mco se prod?ral zbytkem z?plavy z Nekone?n?ch vodop?d?. Kam a? vid?l bylo mo?e t?l, pandesian?t? voj?ci vyplouvali z p?et?kaj?c?ho ka?onu, vyplouvali na pou?? v ustupuj?c? vod?. Atmosf?ra byla slavnostn? a v?t?zn?. Duncan se pod?val do ka?onu, kter? p?et?kal vodou, st?le chrlil t?la a p?ekypoval vodou, oto?il se pohl?dl na horizont sm?rem k Nekone?n?m vodop?d?m, kde se pr??t?c? proudy zpomalily na tenk? pram?nek. Pomalu za?al poci?ovat jak v n?m roste vzru?en? z v?t?zstv?. V?ude kolem n?j se rozezn?l ?um v?t?zn?ch pok?ik? jeho u?asl?ch mu??, v?ichni proch?zeli nev???cn? vodou, v?ichni si pomalu uv?domovali, ?e vlastn? vyhr?li. P?es v?echnu nep??ze? p?e?ili, dobyli mnohem v?t?? legii. Leifall nakonec p?i?el. Duncan c?til v??i sv?m loaj?ln?m voj?k?m ohromn? vd?k, v??i Leifallovi, Anvinovi a p?edev??m sv?mu synovi. Navzdory neradostn? nep??zni ??dn? strachy nezacouval. Zazn?lo vzd?len? zah?m?n? a Duncan si prohl?dl horizont a m?l ohromnou radost, kdy? spat?il Leifalla a jeho mu?e z Leptusu, Anvina a Aidana mezi nimi, B?l?ho, kter? jim b??el u nohou, v?ichni se vraceli od Nekone?n?ch vodop?d?, jeli zp?t, aby se k nim p?idali. Byla s nimi Leifallova mal? arm?da, stovky mu??, jejich v?t?zn? pok?ik byl sly?et dokonce i odtud. Duncan se ohl?dl na sever a na vzd?len?m horizontu si v?iml sv?ta zapln?n?ho ?ernotou. Asi den cesty vzd?len? byl ut?bo?en? zbytek pandesiansk? arm?dy, shroma??ovali se, p?ipravovali se odplatit svou por??ku. Duncan v?d?l, ?e p???t? neza?to?? s deseti tis?ci mu?i, ale stovkami tis?c. Duncan v?d?l, ?e nen? ?asu nazbyt. Jednou m?l ?t?st?, ale nebylo mo?n?, aby p?est?l ?tok od stovek tis?c voj?k?, dokonce i s ka?d?m trikem na sv?t?. A v?echny sv? triky u? vy?erpal. Pot?eboval novou strategii a pot?eboval ji rychle. Jak se kolem n?j mu?i shrom??dili, Duncan si prohl??el v?echny tvrd? a v??n? tv??e a v?d?l, ?e tito velc? bojovn?ci k n?mu vzhl??? s o?ek?v?n?m, ?e je povede. V?d?l, ?e a? ud?l? jak?koli rozhodnut?, ovlivn? to nejen jeho, ale v?echny tyto velk? mu?e – a skute?n? cel? osud Escalonu. Dlu?il jim v?em, aby se rozhodl moud?e. Duncan si nam?hal hlavu, pob?zel ?e?en?, aby si ho na?lo, p?em?tal o v?ech n?sledc?ch strategick?ho rozhodnut?. V?echny tahy s sebou nesly riziko, v?echny s sebou nesly zoufal? dopady a v?echny byly je?t? v?ce riskantn?, ne? to, co provedl zde v ka?onu. “V?dce?” zazn?l hlas. Duncan se oto?il a spat?il Kavosovu v??nou tv??, hled?l na n?j s ?ctou. Za n?m tak? hled?ly stovky mu??. V?ichni ?ekali na jeho rozhodnut?. V?ichni ho n?sledovali a? na samotn? konec a z?stali na?ivu a v??ili mu. Duncan pok?val a zhluboka d?chal. “St?etneme se s Pandesiany na otev?en?m poli,” za?al, “a prohrajeme. Jsou v p?evaze sto na jednoho. A jsou tak? v?ce odpo?at?, jsou ozbrojeni a l?pe vybaveni. Do z?padu slunce bychom byli v?ichni mrtv?.” Duncan si povzdychl, mu?i viseli na ka?d?m jeho slovu. “A p?esto nem??eme uprchnout,” pokra?oval, “a tak? bychom nem?li. Sk??tci tak? ?to??, draci krou??, nem?me ?as se schovat a bojovat partyz?nskou v?lku. A schov?vat se nen? na??m stylem. Pot?ebujeme sm?lou a rychlou a rozhodnout strategii, abychom porazili vet?elce a zbavili jich na?? zem? jednou prov?dy.” Duncan se na dlouho odml?el, p?em?tal nad t?m?? nemo?n?m ?kolem, kter? je ?ekal. V?e, co bylo sly?et, byl v?tr, kter? ?um?l z pou?t?. “Co navrhuje?, Duncane?” pob?dl ho kone?n? Kavos. Ohl?dl se na Kavose, bral a zase pou?t?l svou halapartnu, d?val se s intenzitou, zat?mco mu v hlav? zvonila jeho slova. Dlu?il t?mto velk?m bojovn?k?m strategii. Zp?sob, jak nejen p?e??t – ale vyhr?t. Duncan p?em??lel nad escalonsk?m ter?nem. V?d?l, ?e v?echny bitvy byly vyhr?ny v ter?nu a to, ?e znal ter?n sv? domoviny, byla snad jeho nejv?t?? v?hoda, kter? mu v t?to v?lce je?t? zb?vala. Vzpom?nal na v?echna m?sta v Escalonu, kde by ter?n mohl b?t p?irozenou v?hodou. Muselo by to b?t skute?n? zvl??tn? m?sto, m?sto, kde by se tis?c mu?? mohlo ubr?nit stovk?m tis?c. V Escalonu bylo jen m?lo takov?ch m?st – v?bec v?ude bylo jen m?lo takov?ch m?st – kter? by to umo??ovala. A p?esto si Duncan vzpomn?l na legendy a p??b?hy, kter? se mu zaryly do mysli od jeho otce a jeho otce p?ed n?m, jak si vzpomn?l na v?echny velk? bitvy, kter? studoval ze star?ch dob, ocitl se, jak se vrac? my?lenkami do bitev, kter? byly nejodv??n?j??, nejepi?t?j??, bitvy, ve kter?ch mal? po?et bojoval proti velk?mu. Znovu a znovu se jeho mysl navracela na jedno m?sto: ??blova roklina. M?sto state?n?ch. M?sto, kde jen mal? po?et mu?? odrazil ?tok arm?dy, kde v?ichni velc? bojovn?ci Escalonu byli testov?ni. Roklina nab?zela neu??? m?sto v cel?m Escalonu a bylo to snad jedin? m?sto na zemi, kde ter?n ur?oval bitvu. M?sto, kde se st?et?val ?tes p??kr?ch skal a hor s mo?em, kde nezb?valo nic ne? mal? pr?chod, kter? tvo?il Roklinu, kter? si vy??dala ji? nejeden ?ivot. Nutilo to mu?e, aby pro?li v jedin? ?ad?. P?inutilo to arm?dy, aby pro?ly v jedin? ?ad?. Vytv??elo to ucp?vku, kde n?kolik bojovn?k?, pokud byli dob?e rozm?st?n? a dostate?n? state?n?, se mohli st?etnout s celou arm?dou. Alespo? podle legend. “Roklina,” odpov?d?l nakonec Duncan. V?echny o?i se do?iroka otev?ely. Pomalu s ?ctou pok?vali. Roklina byla v??n?m rozhodnut?m; bylo to posledn? mo?n? v?chodisko. Bylo to m?sto, ke kter?mu se uchylovali, kdy? u? nebylo kam j?t, m?sto, kde mu?i um?eli nebo p?e?ili, kde byly zem? ztraceny nebo zachr?n?ny. Bylo to m?sto legend. M?sto hrdin?. “Roklina,” ?ekl Kavos, dlouho k?val, zat?mco si mnul plnovous. “T??k?. Ale p?etrv?v? jeden probl?m.” Duncan se na n?j pod?val. “Roklina m? ?to?n?ky dr?et stranou – ne je pustit dovnit?,” odpov?d?l. “Pandesian? jsou u? uvnit?. Mo?n? bychom ji mohli zablokovat a udr?et je uvnit?. Ale my je pot?ebujeme venku.” “Nikdy za dob na?ich p?edk?,” dodal Bramthos, “nikdy nebyla n?jezdn? arm?da, jak jednou p?e?la Roklinou, p?inucena znovu j? proj?t. Je p??li? pozd?. U? j? pro?li.” Duncan pok?val, jeho sam?ho to tak? napadlo. “To u? jsem zv??il,” odpov?d?l. “Ale v?dy existuje zp?sob. Mo?n? je m??eme vl?kat zp?t na druhou stranu. A potom, a? budou na jihu, je m??eme od??znout a za?to?it.” Mu?i se na n?j zmaten? d?vali. “A jak doporu?uje?, abychom to ud?lali?” zeptal se Kavos. Duncan tasil sv?j me?, na?el such? p?sek, vykro?il vp?ed a za?al kreslit. V?ichni mu?i se k n?mu shrom??dili, jak jeho ost?? za?alo ?kr?bat do p?sku. “N?kolik z n?s jich nal?k? dovnit?,” ?ekl a kreslil ??ru v p?sku. “Zbytek bude ?ekat na druh? stran?, p?ipraveni je od??znout. P?inut?me Pandesiany, aby si mysleli, ?e n?s pron?sleduj?, ?e prch?me. Moje jednotka, jak projdou skrz, je m??e obkrou?it skrze tunely, vr?tit se na t?to stran? Rokliny a uzav??t ji. Potom se jim m??eme spole?n? postavit.” Kavos zakroutil hlavou. “A pro? si mysl??, ?e Ra nech? svou arm?du proj?t roklinou?” Duncan byl odhodlan?. “Rozum?m Ra,” odpov?d?l. “Tou?? po tom n?s zni?it. Tou?? po ?pln?m v?t?zstv?. Toto polichot? jeho namy?lenosti a proto za n?mi po?le celou svou arm?du.” Kavos zat??sl hlavou. “Mu?i, kte?? je vl?kaj? dovnit?,” ?ekl, “nebudou kryt?. Bude t?m?? nemo?n? dostat se v?as zp?t tunely. Ti mu?i budou nejsp??e uv?zn?ni a zem?ou.” Duncan v??n? pok?val. “A proto ty mu?e povedu j? s?m,” ?ekl. V?ichni mu?i se na n?j s ?ctou pod?vali. Promnuli sv? plnovousy, jeho obli?ej su?ovaly obavy a pochyby, v?ichni si uv?domili, jak riskantn? to je. “To by mo?n? mohlo fungovat,” ?ekl Kavos. “Snad m??eme vl?kat Pandesiany skrz a t?eba je m??eme dokonce od??znout. Ale i tak Ra nevy?le v?echny sv? mu?e. Jsou zde ut?bo?eny pouze ji?n? s?ly. M? jin? mu?e, kte?? jsou rozlo?eni po zemi. M? silnou severn? arm?du, kter? str??? sever. Dokonce i kdybychom vyhr?li tuto epickou bitvu, nevyhrajeme v?lku. Jeho mu?i budou st?le dr?et Escalon.” Duncan pok?val, s?m m?l stejn? my?lenky. “Proto bychom se m?li rozd?lit,” odpov?d?l. “Polovina z n?s pojede do Rokliny, zat?mco druh? polovina zam??? na sever a za?to?? na severn? arm?du Ra. Vedenou tebou.” Kavos se na n?j p?ekvapen? d?val. “Jestli m?me osvobodit Escalon, mus?me to ud?lat v?e najednou,” dodal Duncan. “Povede? bitvu na severu. Povede? je ke sv? domovin?, do Kosu. Dovede? boj a? k hor?m. Nikdo tam nedok??e bojovat tak dob?e jako ty.” Kavos pok?val, bylo jasn?, ?e se mu ten n?pad l?b?. “A ty, Duncane?” zeptal se na opl?tku s obavami v hlase. “I kdy? nejsou moje vyhl?dky na severu dobr?, tvoje vyhl?dky v Roklin? jsou mnohem hor??.” Duncan pok?val a usm?l se. Uchopil Kavose za rameno. “T?m v?t?? je ?ance na sl?vu,” odpov?d?l. Kavos se na n?j s obdivem usm?l. “A co pandesiansk? flotila?” vlo?il se Seavig a vykro?il vp?ed. “Dokonce i nyn? dr?? p??stav v Uru. Escalon nem??e b?t osvobozen, zat?mco vl?dnou mo??m.” Duncan na sv?ho p??tele pok?val a polo?il mu ruku na rameno. “Proto vezme? sv? mu?e a pojede? na pob?e??,” odpov?d?l Duncan. “Vyu?ij na?i ukrytou flotilu a pluj na sever, v noci, vzh?ru po Smutku. Plav se do Uru a s dostate?nou mazanost? je t?eba p?em??e?.” Seavig na n?j hled?l, mnul si plnovous, o?i mu z??ily ro???ctv?m a sm?lost?. “Uv?domuje? si, ?e budeme m?t tucet lod? proti tis?ci,” odpov?d?l. Duncan pok?val a Seavig se usm?l. “J? v?d?l, pro? ses mi v?dycky l?bil,” odpov?d?l Seavig. Seavig vysko?il na kon?, jeho mu?i n?sledovali, a vyrazil bez dal??ho slova, vedl je do pou?t? a jeli na z?pad k mo?i. Kavos vykro?il vp?ed a uchopil Duncana za rameno a zad?val se mu do o??. “V?dycky jsem v?d?l, ?e oba zem?eme pro Escalon,” ?ekl. “Jen jsem nev?d?l, ?e zem?eme tak slavnostn?. Bude to smrt, hodn? na?ich p?edk?. Za to ti d?kuji, Duncane. Dal jsi n?m ohromn? dar.” “A j? tob?,” odpov?d?l Duncan. Kavos se oto?il, pok?val na jeho mu?e a bez dal??ho slova v?ichni nasedli na kon? a vyrazili, jeli na sever do Kosu. V?ichni se rozjeli za dychtiv?ch pok?ik?, za nimi se pozvedla ohromn? mra?na prachu. Duncan tam z?stal st?t s?m s n?kolika stovkami mu??, v?ichni se na n?j d?vali a ?ekali na pokyny. Oto?il se k nim ?elem. “Leifall se bl???,” ?ekl a d?val se na n?j na horizont. “A? p?ijedou, v?ichni pojedeme jako jeden do Rokle.” Duncan se chystal nasednout na kon?, kdy? najednou zazn?l hlas: “V?d?e!” Duncan se ohl?dl druh?m sm?rem a byl ?okovan? t?m, co spat?il. Z v?chodu se bl??ila postava, kr??ela k nim pou?t?. Duncanovo srdce se rozbu?ilo, zat?mco ji pozoroval. To nen? mo?n?. Jeho mu?i se rozestoupili na v?ech stran?ch, jak se bl??ila. Duncanovi posko?ilo srdce a pomalu c?til, jak se mu o?i zaplnily slzami radosti. Nemohl tomu uv??it. Jako zjeven? se k n?mu z pou?t? bl??ila jeho dcera. Kyra. Kyra ?la sm?rem k nim, na tv??i m?la ?sm?v a m??ila p??mo k n?mu. Duncan byl zmaten?. Jak se sem dostala? Co tu d?l?? Pro? je sama? ?la celou tu cestu p??ky? Kde m? Andora? Kde je jej? drak? Nic z toho ned?valo smysl. Ale byla zde, z masa a kost?, jeho dcera se k n?mu vr?tila. Kdy? ji vid?l, m?l pocit, jako by se mu zahojila du?e. V?e na tomto sv?t? bylo spr?vn?, i kdy? to bylo jen na chv?li. “Kyro,” ?ekl a dychtiv? vykro?il vp?ed. Voj?ci se rozestoupili, zat?mco Duncan kr??el vp?ed, usm?val se, m?l rozpa?en? pa?e a tou?il po tom ji obejmout. Ona se tak? usm?vala, rozhodila pa?e, jak k n?mu p?ich?zela. V?e st?lo za to v?d?t, ?e je na?ivu. Duncan ud?lal posledn?ch p?r krok?, tak se t??il, ?e ji obejme a vykro?il vp?ed a objal ji. “Kyro,” vyhrkl v slz?ch. “Jsi na?ivu. Vr?tila ses ke mn?.” C?til, jak mu po tv??i st?kaj? slzy, slzy radosti a ?levy. A p?esto, jak ji dr?el, ona se neh?bala, byla bez odezvy. Duncan si za?al pomalu uv?domovat, ?e n?co nen? v po??dku. Vte?inku p?edt?m, ne? si uv?domil, ?e se jeho sv?t zalil oslepuj?c? bolest?. Duncan zalapal po dechu, nemohl se nadechnout. Slzy radosti se rychle prom?nily v slzy bolesti, jak se ocitl bez dechu. Nemohl p?ij?t na to, co se d?je; m?sto miluj?c?ho obejmut? poc?til studenou rukoje? z oceli, kter? mu probodla ?ebra, zas?hla ho velice hluboko. C?til horkost, kter? mu st?kala po b?i?e a strnul, nemohl se nadechnout, ani myslet. Bolest byla tak oslepuj?c?, tak pronikav?, tak ne?ekan?. Pod?val se dol? a v srdci spat?il d?ku a v ?oku tam st?l. Pod?val se vzh?ru na Kyru, do jej?ch o?? a i kdy? byla bolest hr?zn?, bolest z podvodu byla mnohem hor??. To, ?e um?ral, ho net??ilo. Ale um?rat pod rukou sv? dcery ho rozervalo na kousky. Kdy? c?til, jak se pod n?m sv?t rozto?il, Duncan zamrkal, byl zmaten?, sna?il se porozum?t, pro? by ho podvedla osoba, kterou na tomto sv?t? miloval ze v?ech nejv?ce. Ale Kyra se jen bez v??itek usm?la. “Ahoj, Ot?e,” ?ekla. “Je tak hezk? t? znovu vid?t.” KAPITOLA DRUH? Alec st?l v dra?? tlam?, t??mal Nedokon?en? Me? t?esouc?ma se rukama, omr??en?, jak se dra?? krev ?inula dol? na n?j jako vodop?d. Pod?val se zpoza ?ady zub? ostr?ch jako b?itva, ka?d? z nich tak velk?, jako on s?m, a p?ipravil se, zat?mco drak padal p??mo do oce?nu pod n?m. ?aludek mu vysko?il do krku, jak se k n?mu hnala ledov? voda ze Z?toky Smrti, aby se s n?m pozdravila. V?d?l, ?e nebude-li zabit p?i dopadu, bude rozdrcen vahou t?la mrtv?ho draka. Alec byl st?le v ?oku, ?e se mu poda?ilo zab?t tuto ohromnou bestii, v?d?l, ?e drak, se v?? svou vahou a silou, klesne na dno Z?toky Smrti a vezme ho s sebou. Nedokon?en? Me? dok?zal setnout draka – ale ??dn? me? nedok??e jeho p?d zastavit. Co bylo je?t? hor??, drakova nyn? uvoln?n? ?elist se nad n?m zav?rala, proto?e jej? svaly ochably, tiskla se dol?, aby se stala klec?, ze kter? Alec nikdy neuprchne. V?d?l, ?e se mus? rychle pohnout, jestli chce m?t ?anci na p?e?it?. Jak se krev ?inula dol? na jeho hlavu z patra drakovy tlamy, Alec vyt?hl me? a jak se ?elisti t?m?? zav?ely, p?ipravil se a vysko?il. K?i?el, zat?mco padal ledov?m vzduchem, drakovy zuby ostr? jako b?itva mu po?kr?baly z?da, roz??zly jeho k??i a na okam?ik se jeho ko?ile zadrhla o drak?v zub a on si pomyslel, ?e se mu to nepoda??. Za n?m zaslechl zacvaknut? velk? tlamy, poc?til, jak se mu roztrhla ko?ile, kus z n? se oderval – a kone?n? voln? padal. Alec sebou h?zel, zat?mco padal vzduchem, p?ipravoval se na ?ern?, v??iv? vody pod n?m. Najednou zazn?lo ?plouchnut? a Alec byl v ?oku, kdy? padl do mraziv? vody, mraziv? teplota mu vzala dech. Posledn? v?c, kterou spat?il, kdy? se pod?val vzh?ru, bylo drakovo mrtv? t?lo, kter? padalo dol? vedle n?j a chystalo se padnout do z?toky. Drakovo t?lo padlo na hladinu s hr?zn?m pl?cnut?m, a? se v?emi sm?ry rozb?hly ohromn? vlny. Na?t?st? minul Aleca a vlna m?sto toho odplula od mrtv?ho t?la. Nesla Aleca vysoko alespo? dvacet stop, ne? se zastavila – a potom se Alec zhrozil, proto?e v?echno za?alo mizet kolem ohromn?ho v?ru. Alec plaval v?? svou silou, aby se dostal pry?, ale nemohl. I kdy? se sna?il, najednou byl vtahov?n dol? do hloubky ohromn?m v?rem. Alec plaval co mohl, zat?mco dr?el me?, u? byl dvacet stop pod hladinou, kopal a propadal se v mraziv? vod?. Zoufale kopal, aby se dostal na povrch, naho?e se t?pytilo slunce, a v ten okam?ik spat?il ohromn? ?raloky, kte?? k n?mu plavali. V ten okam?ik si v?iml trupu lodi, kter? se pohupovala vysoko na hladin? a v?d?l, ?e m? jen chvilku, aby se k n? dostal, jestli chce p?e??t. S posledn?m kopnut?m se Alec vyno?il na hladinu, lapal po dechu; za okam?ik c?til, jak ho chytily siln? ruce. Pod?val se vzh?ru a vid?l, jak ho Sovos t?hne na palubu lodi, a za chv?li byl vysoko ve vzduchu a st?le t??mal me?. A koutkem oka spat?il pohyb, oto?il se a uvid?l ohromn?ho rud?ho ?raloka, kter? vysko?il z vody a vrhal se po jeho noze. Nezb?val ?as. Alec c?til, jak mu me? vibruje v ruce a ??k? mu, co ud?lat. Ten pocit nikdy p?edt?m nepoc?til. Rozm?chl se a vyk?ikl, zat?mco ?vihl v?? svou silou ob?ma rukama. Pak zazn?l zvuk, jak ocel pro?ala t?lem a Alec se s hr?zou d?val, jak Nedokon?en? Me? rozsekl ohromn?ho ?raloka vejp?l. Rud? voda se brzy hem?ila ?raloky, kte?? kusy poj?daly. Dal?? ?ralok se vrhl po jeho noze, ale tentokr?t Alec c?til, jak je vyta?en vysoko nahoru a p?ist?l se ?uchnut?m na palub?. Koulel se a st?nal, pokryt? bol?stkami a podlitinami, zhluboka a s ?levou d?chal, byl vy?erpan? a kapalo z n?j. N?kdo ho rychle p?ikryl dekou. “Jako by zabit? draka nesta?ilo,” Sovos ?ekl s ?sm?vem, st?l nad n?m, pod?val mu placatku s v?nem. Alec se dlouze napil a zah??lo mu to ?aludek. Tato lo? se hem?ila voj?ky, v?ichni byli vzru?en? a chaoti?t?. Alec nebyl p?ekvapen: nebylo to nakonec ?asto, kdy byl drak skolen me?em. Pod?val se a na palub? mezi davem uvid?l Merka a Lornu, bylo jasn?, ?e byli zachr?n?ni z vody. Merk se na n?j pod?val jako na dareb?ka, jako na vraha, zat?mco Lorna byla n?dhern?, s nadpozemsk?mi kvalitami. Z obou kapalo a vypadali zmaten?, byli ??astn?, ?e jsou na?ivu. Alec si v?iml, ?e se na n?j v?ichni voj?ci u?asle d?vaj? a pomalu vstal na nohy a v ?oku si uv?domil, ?eho pr?v? dos?hl. Pod?vali se na me?, ze kter?ho mu v ruce kapalo, potom na n?j, jako by byl b?h. Nemohl si pomoci, ale musel se s?m na me? pod?vat, c?til jeho v?hu v ruce, jako by byl ?iv?. Pod?val se dol? na z?hadn?, z??iv? kov, jako by to byl ciz? objekt a v mysli si o?ivil okam?ik, kdy probodl draka, jeho ?ok, kdy? mu probodl t?lo. Podivoval se nad moc? t?to zbran?. A mo?n? je?t? v?ce si nemohl Alec pomoci a p?em??lel, kdo je on s?m. Jak mohl b?t on s?m, oby?ejn? vesnick? chlapec, schopen porazit draka? Jak? osud na n?j ?ekal? Za??nal c?tit, ?e to nebude ??dn? oby?ejn? osud. Alec zaslechl sklapnut? tis?c? ?elist?, pod?val se p?es z?bradl? a uvid?l hejno rud?ch ?ralok?, kte?? nyn? hodovali na ohromn?m t?le draka, kter? plavalo na hladin?. ?ern? voda Z?toky Smrti byla nyn? zbarven? do ruda. Alec sledoval plovouc? t?lo a do?lo mu, ?e se mu to skute?n? poda?ilo. N?jak zabil draka. On, jedin? v cel?m Escalonu. Ohromn? pi?t?n? zaplnilo nebe a Alec se pod?val vzh?ru a spat?il tucet dal??ch drak?, kte?? v d?lce krou?ili, plivali velk? sloupce ohn?, dychtiv? po odplat?. Zat?mco se v?ichni na n?j d?vali dol?, n?kte?? jako by se b?li p?ibl??it. N?kolik z nich odlet?lo od hejna, kdy? uvid?li draka plavat mrtv?ho ve vod?. Ale jin? zu?iv? k?i?eli a vrhli se st?emhlav na n?j. Jak sledoval, jak klesaj?, Alec ne?ekal. Ut?kal na z??, p?esko?il p?es z?bradl? a utkal se s nimi. C?til, jak j?m proud? s?la me?e, ponouk? ho, a on tam st?l, c?til nov?, neochv?jn? odhodl?n?. C?til, jako by ho me? vedl. On a jeho zbra? byli nyn? jeden. Hejno drak? se vrhlo p??mo na n?j. Jeden ohromn? se z??iv? zelen?ma o?ima je vedl, pi?t?l a plival ohe?. Alec dr?el me? vysoko, c?til v ruce vibraci, kter? mu dod?vala kur??. V?d?l, ?e je v s?zce samotn? osud Escalonu. Alec poc?til vlnu kur??e, jako nikdy p?edt?m, kdy? s?m tak? bojovn? vyk?ikl; v ten okam?ik se me? rozz??il. Vylet?lo z n?j intenzivn? sv?tlo, kter? stoupalo a zastavilo ze? z plamen? v uprost?ed nebe. Pokra?ovalo d?l, dokud se plameny neoto?ily a Alec me?em znovu sekl a drak vyk?ikl, jak ho jeho vlastn? sloup plamene obestoupil. V ohromn? plamenn? kouli drak vyk?ikl a oh?n?l se, zat?mco padal p??mo dol? a m??il do vody. Dal?? drak se vrhl st?emhlav a Alec znovu pozvedl me?, zastavil ze? z plamene a zabil ho. Dal?? drak se p?ibl??il a v ten okam?ik nap??hl sv? dr?py, jako by cht?l Aleca uchopit. Alec se oto?il a sekl a byl ?okovan?, kdy? mu me? usekl nohy. Drak zapi?t?l a ve stejn?m pohybu se Alec znovu rozm?chl, sekl ho do boku a zp?sobil velk? ?r?m. Drak padl do oce?nu a tam sebou pl?cal, nebyl schopen vzl?tnout, vrhlo se na n?j hejno ?ralok?. Jin? drak, mal?, ?erven?, prol?tl n?zko z druh? strany z do?iroka otev?en?mi ?elistmi – a tentokr?t se Alec nechal v?st sv?m instinktem a vysko?il vzh?ru. Me? mu prop?j?il s?lu a on vysko?il v??, ne? by ?ekal, p?esko?il drakovu hlavu a p?ist?l na jeho z?dech. Drak pi?t?l a vyhazoval, ale Alec se ho dr?el pevn?. Nemohl jej set??st. Alec se c?til siln?j??, ne? drak, schopen ho ??dit. “Draku!” vyk?ikl. “P?ikazuji ti! Do ?toku!” Drak nem?l na vybranou, oto?il se a let?l vzh?ru, p??mo na hejno klesaj?c?ch drak?, tucet z nich se st?le bl??ilo. Alec se s nimi beze strachu utkal, let?l vysoko, aby se s nimi setkal se silou a rychlost?, o kter? nev?d?l, ?e m?. Usekl k??dlo jednomu drakovi, potom jin?mu pod??zl krk, dal??ho bodl ze strany do krku, potom se oto?il a usekl jin?mu ocas. Jeden po druh?m draci padali z nebe a dopadali do vody, zp?sobili v z?toce v?ry. Alec nepolevoval. ?to?il znovu a znovu na hejno, k?i?oval nebe, nikdy neustoupil. Byl v jednom kole, ani si skoro nev?iml, ?e se nakonec n?kolik posledn?ch drak? oto?ilo, zapi?t?lo a se strachem odlet?li. Alec tomu nemohl uv??it. Draci. Pln? strachu. Alec se pod?val pod sebe. Vid?l, jak je vysoko, vid?l jak se pod n?m rozprost?r? Z?toka Smrti, vid?l stovky lod?, v?t?ina z nich v plamenech, a stovky sk??tk?, kte?? tam plavali mrtv?. Tak? ostrov Knossos byl v plamenech a jeho velk? tvrz byla jen ruina. Byl to v?jev chaosu a destrukce. Alec si v?iml jeho flotily a nasm??oval draka n??. Kdy? se bl??ili, Alec pozvedl me? a bodl draka do zad. Ten zapi?t?l a za?al padat a jak se bl??ili vod?, Alec vysko?il a p?ist?l ve vod? vedle lod?. Okam?it? byly dol? shozeny provazy a Alec byl vyta?en na palubu. Jak p?ist?l zp?t na palub?, tentokr?t se net??sl. U? nepoci?oval chlad nebo ?navu nebo slabost nebo obavy. M?sto toho c?til moc, jakou nikdy nepoznal. C?til se pln? kur??e a s?ly. C?til, jako by byl znovu zrozen?. Zabil hejno drak?. A nic v Escalonu u? ho nyn? nezastav?. KAPITOLA T?ET? Vesuvius se vzbudil kv?li pocitu ostr?ch dr?p?, kter? se mu plazily po h?bet? ruky, otev?el jedno oko, druh? m?l st?le pevn? zav?en?. Dezorientovan? vzhl?dl a ocitl se, jak le?? obli?ejem v p?sku, vlny z oce?nu do n?j zezadu nar??ely, ledov? voda mu stoupala vzh?ru po nohou. Rozpomn?l se. Po epick? bitv? byl vyvrhnut na pob?e?? Z?toky Smrti; p?em??lel, jak dlouho zde le?el v bezv?dom?. P??liv se nyn? pomalu zvedal, p?ipravoval se odn?st ho pry?, pokud se neprobud?. A p?esto to nebyla zima z vody, kter? ho vzbudila – bylo to stvo?en? na jeho ruce. Vesuvius se pod?val na svou ruku nata?enou na p?sku a uvid?l ohromn?ho fialov?ho kraba, kter? zasek?val sv? dr?py do jeho ruky, vytrhl kousek jeho k??e. D?val si na ?as, jako by Vesuvius byl jen mrtv? t?lo. S ka?d?m trhnut?m poc?til Vesuvius ostrou bolest. Vesuvius mu to nemohl m?t za zl?; rozhl?dl se a uvid?l tis?ce t?l, rozhozen?ch po cel? pl??i, poz?statek jeho arm?dy sk??tk?. V?ichni tam le?eli pokryti fialov?mi kraby, cvak?n? jejich klepet bylo v?udyp??tomn?. Pach z rozkl?daj?c?ch se sk??tk? byl p??li?, a? mu bylo na zvracen?. Tento krab na jeho ruce byl zjevn? prvn?, kter? se odhodlal a? k Vesuviovi. Ostatn? asi c?tili, ?e je st?le na?ivu a vy?k?vali. Ale p?esto tento state?n? krab zariskoval. Dal?? tucet se k n?mu nyn? oto?il a pozorn? ho n?sledovali. Vesuvius v?d?l, ?e jimi bude za okam?ik pokryt? a sn?den? za?iva touto malou arm?dou – pokud nebude d??v sta?en do mo?e mraziv?mi proudy Z?toky Smrti. Vesuvia p?emohla zlost, nat?hl se volnou rukou, uchopil fialov?ho kraba a pomalu zm??kl. Krab se sna?il ut?ct – ale Vesuvius mu to neumo?nil. Divoce se oh?n?l, sna?il se na Vesuvia dos?hnout sv?mi klepety, ale ten ho pevn? dr?el a znemo?nil mu, aby se oto?il. Je?t? v?ce zm??kl, pomalu, d?val si na ?as, vychutn?val si to, ?e zp?sobuje bolest. Stvo?en? zapi?t?lo a zasy?elo hr?zn?m, vysoko postaven?m hlasem, jak Vesuvius pomalu sev?el ruku v p?st. Nakonec explodoval. Chuchvalce mazlav? fialov? krve mu kapaly na ruku, kdy? Vesuvius usly?el uspokojiv? prasknut? ulity. Pustil ho, rozdrcen?ho na d?e?. Vesuvius se pozvedl na jedno koleno, st?le vr?voral a tucet krab? uteklo pry?, byli v ?oku z vidiny zmrtv?chvst?n?. N?sledovala ?et?zov? reakce a jak st?l, tis?ce krab? se rozutekly a zanechaly za sebou pr?zdnou pl??, jak Vesuvius ud?lal prvn? krok po b?ehu. Kr??el skrze h?bitov a pomalu mu to v?echno doch?zelo. Bitva u Knossosu. Vyhr?val, chystal se zni?it Lornu a Merk, kdy? p?il?tli ti draci. Vzpomn?l si, jak pad? z ostrova; ztr?c? svou arm?du; vzpomn?l si na svou flotilu v ohni; a nakonec na to, jak se t?m?? utopil. Byla to drtiv? por??ka a ho?el ostudou, kdy? na to pomyslel. Oto?il se ohl?dl se po z?toce, m?sto jeho prohry vid?l v d?li, ?e ostrov Knossos je st?le v plamenech. Uvid?l zbytek jeho flotily, kter? ploval, rozdrcen? na kousky, n?kter? ??ste?n? lod? byly st?le v ohni. A potom usly?el vysoko nad sebou v?k?ik. Pohl?dl vzh?ru a zamrkal. Vesuviovi nedoch?zelo, co p?ed sebou vid?. To nebylo mo?n?. Draci padali z nebe, padali do z?toky, neh?bali se. Byli mrtv?. Vysoko naho?e uvid?l osam?l?ho mu?e, kter? na jednom sed?l, se v?emi bojoval a dr?el se na z?dech jednoho draka, t??mal me?. Nakonec se zbytek hejna oto?il a uprchl. Ohl?dl se zp?t na vodu a na horizontu spat?il tucet lod?, na kter?ch pl?polaly vlajky Ztracen?ch Ostrov? a sledoval, jak mu? sesko?il z posledn?ho draka a vr?til se k lod?m. Spat?il tu d?vku, Lornu, vraha Merka, a p?lilo ho v?dom?, ?e p?e?ili. Vesuvius se ohl?dl zp?t na pob?e?? a jak si prohl??el sv?j mrtv? n?rod sk??tk?, kter? poj?dali kraby, nebo kter? odn??el proud a byli po??r?ni ?raloky, nikdy se nec?til tak s?m. Uv?domil si v hr?ze, ?e je jedin?m p?e?iv??m arm?dy, kterou s sebou p?ivedl. Vesuvius se oto?il a pod?val se na sever, na hlavn? pevninu Escalonu a v?d?l, ?e n?kde daleko na severu byly sn??eny Plameny. Pr?v? nyn? opou?t?li jeho lid? Mardu, prov?d?li n?jezd na Escalon, miliony sk??tk? migrovaly na jih. Nakonec Vesuvius usp?l v tom, ?e do?el k V??i Kosu, zni?il Ohniv? Me? a jeho n?rod v tento okam?ik jist? p?e?el Escalon a rozerval ho na kousky. Pot?ebovali velen?. Pot?ebovali jeho. Vesuvius mo?n? tuto bitvu prohr?l – ale nesm? zapomenout, ?e vyhr?l v?lku. Jeho nejv?t?? okam?ik sl?vy, okam?ik, na kter? ?ekal cel? ?ivot, ten ?ekal st?le na n?j. P?i?el ?as, aby se chopil povinnosti, vedl sv?j lid vst??c naprost?mu v?t?zstv?. Ano, pomyslel si, a narovnal se, set??sal bolest, zran?n?, mraziv? chlad. Dostal to, pro co si p?i?el. Nechal d?vku a jej? lidi pl?cat se v oce?nu. nakonec m?l p?ed sebou destrukci Escalonu. V?dycky se mohl vr?tit a zab?t ji pozd?ji. P?i t? my?lence se usm?l. Opravdu ji zabije. Rozcupuje ji na kousky. Vesuvius se rozb?hl a brzy u p?dil velkou rychlost?. Zam??? na sever. Setk? se se sv?m n?rodem. A povede je do nejv?t?? bitvy v?ech dob. Byl ?as zni?it Escalon jednou prov?dy. Brzy budou Escalon i Marda jedna zem?. KAPITOLA ?TVRT? Kyle v ??asu sledoval, jak se puklina v zemi roz???ila, tis?ce sk??tk? padaly vst??c smrti, h?zely sebou, hluboko do vnit?nost? zem?. Alva st?l pobl?? s pozvednutou hol?, ze kter? z??ilo intenzivn? sv?tlo, tak jasn?, ?e si Kyle musel zast?nit o?i. Z povrchu zem? vymaz?val arm?du sk??tk?, bez ciz? pomoci ochra?oval sever. Kyle bojoval v?? svou silou, stejn? jako Kolva vedle n?j, a zat?mco zlikvidovali tucty sk??tk? v divok?m boji na bl?zko, jejich zdroje byly omezen?. Alva byl jedin?, kter? mohl sk??tky zastavit p?ed jejich p?emo?en?m Escalonu. Sk??tkov? si brzy uv?domili, ?e je ?t?rbina zab?j? a zastavili se na vzd?len? stran?, pades?t stop daleko, uv?domili si, ?e se nemohou dostat d?l. Rozhl?dli se po Alvovi a Kolvovi a Kylovi a Dierd?e a Marcovi, v o??ch se jim zrcadlila frustrace. Jak se k nim ?t?rbina roz?i?ovala, oto?ili se s panikou v o??ch a uprchli. Brzy mocn? h?m?n? dozn?lo a v?e ztichlo. P??liv sk??tk? ustal. Ut?kali zp?t do Mardy? D?vali se dohromady, aby provedli invazi n?kde jinde? Kyle si nemohl b?t jist?. Jak v?e ztichlo, Kyle tam le?el v bolesti ze sv?ho zran?n?. Sledoval, jak Alva pomalu sn??il svou h?l a sv?tlo kolem n?j potemn?lo. Alva se potom k n?mu oto?il, nat?hl dla? a polo?il ji na Kylovo ?elo. Kyle poc?til , jak mu do t?la vstoupilo sv?tlo, c?til, jak je mu tepleji, leh?eji a za okam?ik c?til, ?e je pln? uzdraven. Posadil se v ?oku, c?til se zase s?m sebou – a p?ekypoval vd?kem. Alva poklekl po Kolvov? boku, polo?il sv? ruce na jeho b?icho a tak? ho uzdravil. Za okam?ik Kolva st?l, byl p?ekvapen?, ?e je znovu na nohou, sv?tlo mu z??ilo z o??. Dierdra a Marco byli dal?? na ?ad? a jak Alva polo?il sv? dlan? na n?, tak? byli uzdraven?. Nat?hl se svou hol? a dotkl se tak? Lea a Andora a oni se postavili na vlastn? nohy, v?ichni byli uzdraven? Alvovou kouzelnou silou p?edt?m, ne? mohli podlehnout sv?m zran?n?m. Kyle tam st?l p?ekvapen?, z prvn? ruky byl sv?dkem moci t?to kouzeln? osoby, o kter? po cel? ?ivot jen sl?ch?val. V?d?l, ?e je v p??tomnosti skute?n?ho mistra. Tak? c?til, ?e jeho p??tomnost je pom?jiv?; je to mistr, kter? nem??e z?stat. “Poda?ilo se ti to,” ?ekl Kyle pln? ??asu a vd?ku. “Zastavil jsi cel? n?rod sk??tk?.” Alva zat??sl hlavou. “Nezastavil,” odpov?d?l z?m?rn? uv??liv?m a star?m hlasem. “Jen jsem je zpomalil. St?le se k n?m bl??? velk? a hr?zn? destrukce.” “Ale jak?” nal?hal Kyle. “Tato ?t?rbina – nikdy by ji nemohli p?ej?t. Zabil jsi jich n?kolik tis?c. Co?pak nejsme v bezpe???” Alva smutn? zakroutil hlavou. “Je?t? jste ani nezahl?dli ani ??st tohoto n?roda. Je?t? jich p?ijdou mili?ny. Velk? bitva byla zapo?ata. Bitva, kter? rozhodne o budoucnosti Escalonu.” Alva kr??el sut? V??e Uru, vyb?ral si cestu svou hol? a Kyle si ho prohl??el, zmaten? jako v?dy jeho tajemstv?m. Nakonec se oto?il na Dierdru a Marca. “Tou??te po tom, vr?tit se do Uru, ?e ano?” zeptal se jich. Dierdra a Marco pok?vali s nad?j? v o??ch. “Jd?te,” p?ik?zal. D?vali se na n?j zmaten?. “Ale tam u? nic nezbylo,” ?ekla. “M?sto bylo zni?eno. Zaplaveno. Nyn? tam vl?dnou Pandesian?.” “Vr?tit se tam by znamenalo vr?tit se vst??c na?? smrti,” p?idal se Marco. “Pro te?,” odpov?d?l Alva. “Ale brzy tam budete pot?eba, a? p?ijde velk? bitva.” Dierdra a Marco nepot?ebovali pob?zet, oto?ili se, spole?n? nasko?ili na Andora a odcv?lali na jih do les?, zp?t sm?rem do m?sta Ur. Leo z?stal pozadu po boku Kyla a Kyle ho pohladil po hlav?. “Kdy? mysl?? na m?, mysl?? na Kyru, ?e ano, chlap?e?” zeptal se Kyle Lea. Leo soucitn? zak?u?el a Kyle v?d?l, ?e po jeho boku z?stane a bude ho chr?nit, jako by chr?nil Kyru. C?til v n?m siln?ho partnera v boji. Kyle se t?zav? ohl?dl, kdy? se Alva oto?il a hled?l na lesy sm?rem na sever. “A my, mist?e?” zeptal se Kyle. “Kde jsme pot?eba my?” “P?esn? tady,” ?ekl Alva. Kyle se zad?val na horizont a stejn? jako on se pod?val severn?, sm?rem k Mard?. “Bl??? se,” dodal Alva. “A my t?i jsme posledn? nad?j?.” KAPITOLA P?T? Kyra byla pln? paniky, zat?mco se zm?tala v pavou?? s?ti, sup?la, zoufale se cht?la vysvobodit, zat?mco se k n? ohromn? stvo?en? pl??ilo. Necht?la se d?vat, ale nemohla si pomoci. Oto?ila se a p?emohla ji hr?za, kdy? vid?la sy??c?ho, ohromn?ho pavouka, kter? se k n? pl??il, jedna ohromn? noha za druhou. Hled?l na ni ohromn?ma rud?ma o?ima, pozvedl sv? dlouh?, chlupat? nohy, a otev?el do?iroka ?elist, uk?zal ?lut? tes?ky, ze kter?ch kapaly sliny. Kyra v?d?la, ?e u? j? zb?vaj? posledn? okam?iky – a ?e to bude hrozn? zp?sob, jak zem??t. Jak se kroutila, Kyra usly?ela v?ude kolem sebe klap?n? kost? v s?ti; pod?vala se a spat?il ostatky v?ech ob?t?, kter? zde p?ed n? zem?ely a v?d?la, ?e jej? ?ance na p?e?it? jsou miziv?. Byla p?ilepen? k s?ti a nebylo nic, co mohla ud?lat. Kyra zav?ela o?i, v?d?la, ?e nem? na v?b?r. Nemohla spol?hat na ostatn? sv?t. Musela se zahled?t do sebe. V?d?la, ?e odpov?? nele?? v extern? s?le, v jej? extern? zbroji. Kdy? bude spol?hat na extern? sv?t, zem?e. Ale vnit?n? c?tila, ?e jej? s?la byla rozs?hl? a nekone?n?. Musela ji vyu??t, povolat sv? s?ly, kter?m se b?la ?elit. Mus? kone?n? porozum?t tomu, co ji poh?n?, porozum?t celkov?mu v?sledku sv?ho du?evn?ho tr?ninku. Energie. O tom ji Alva u?il. Kdy? spol?h?me na sebe, vyu??v?me jen ??st energie, jen ??st na?eho potenci?lu. Vyu?ij sv?tovou energii. Cel? vesm?r ?ek?, aby ti byl k ruce. C?tila, jak j? to proud? ?ilami. Bylo to to zvl??tn?, s ??m se narodila, to, co ji p?edala jej? matka. Byla to s?la, kter? proudila v??m, jako ?eka, kter? proud? pod zem?. Byla to stejn? s?la, kter? m?la pot?? uv??it. Bylo to jej? nejhlub?? j? a ??st, kter? st?le nev??ila ?pln?. Byla to ??st, kter? se nejv?ce ob?vala, je?t? v?ce, ne? kter?hokoli nep??tele. Cht?la povolat svou matku, byla zoufal? po jej? pomoci, ale p?esto v?d?la, ?e se k n? zde v t?to zemi Mard?, nedostane. Byla zcela sama. Snad to, ?e je ?pln? sama, nez?vis? na nikom jin?m, byla posledn? ??st jej?ho tr?ninku. Kyra zav?ela o?i, v?d?la, ?e to je te? anebo nikdy. C?tila, ?e se mus? p?emoci, mus? b?t v?c, ne? sv?t, kter? p?ed sebou vid?la. P?inutila se soust?edit na vnit?n? energii a pot? na energii v?ude kolem sebe. Kyra se pomalu naladila. C?tila energii pavu?iny, pavouka; c?tila, jak j? proud?. Pomalu dovolila, aby se stala jej? sou??st?. U? se j? nebr?nila. M?sto toho si dovolila, aby se stala jej? sou??st?. Kyra c?tila, jak se zpomaluje; c?tila, jak se zpomaluje ?as. Naladila se i na nejmen?? detaily, v?e sly?ela, v?e kolem sebe c?tila. Kyra n?hle poc?tila z?blesk energie a poprv? v?d?la, ?e cel? vesm?r byl jeden. C?tila ?e v?echny d?l?c? st?ny zmizely, c?tila, jak se mezi extern?m a intern?m sv?tem zbortila bari?ra. C?tila, ?e rozd?l mezi nimi byl klamav?. Pak poc?tila n?hl? p??val energie, jako by se uvnit? j? otev?ela p?ehrada. Za?aly ji p?lit dlan?, jako by ho?ela. Kyra otev?ela o?i a uvid?la pavouka, nyn? tak bl?zko, kter? se na ni shora d?val a p?ipravoval se sko?it. Oto?ila se a uvid?la svou h?l, kter? byla stopu daleko a kter? uv?zla v s?ti. Nat?hla se, u? o sob? nepochybovala. P?ivolala svou h?l a ta prolet?la vzduchem p??mo do jej? vy?k?vaj?c? dlan?. Pevn? ji uchopila. Kyra vyu?ila svou s?lu, v?d?la, ?e je siln?j??, ne? to, co vid? p?ed sebou, a v??ila si. Pozvedla svou pa?i, uchopila h?l a ta se uvolnila z pavu?iny. Zato?ila s n? a kdy? se pavouk p?ibl??il se sv?mi tes?ky, nat?hla se a vrazila mu h?l do tlamy. Pavouk p???ern? zapi?t?l a Kyra mu h?l vp??ila hloub?ji do tlamy a oto?ila ji stranou. On se sna?il tlamu zav??t, ale nemohl, h?l ji dr?ela otev?enou. Ale potom, ke Ky?in? p?ekvapen?, najednou zav?el ?elisti a prastarou h?l rozlomil na kousky. Zlomil, co nemohlo b?t zlomeno, rozt???til ji v tlam? jako p?r?tko. Tato bestie byla siln?j??, ne? si myslela. Pavouk se na ni vrhl a v ten okam?ik se ?as zpomalil. Kyra c?tila, jak se v?e zaost?ilo. Hluboko c?tila, ?e se m??e vysvobodit, ?e m??e b?t rychlej??, ne? on. Kyra se p?edklonila, uvolnila se a po pavu?in? se kut?lela; kdy? se jeho tes?ky p?ibl??ily, m?sto n? roztrhaly pavu?inu. Jak se Kyra zam??ila, poprv? c?tila nepatrn? zabzu?en? ve vzduchu, c?tila, ?e ji n?co vol?. Oto?ila se a hled?l na druhou stranu pavu?iny to, pro co p?i?la do Mardy: H?l Pravdy. Sed?la tam zasazen? do kusu ?ern? ?uly, nadpozemsk?, pod p?lno?n?m nebem z??ila. Kyra s n? poc?tila siln? spojen?, c?tila, jak ji brn? dlan?, kdy? se nap??hla svou pravou rukou. Vyk?ikla nejmocn?j?? bitevn?m pok?ikem, jak? kdy v ?ivot? vydala a v?d?la, prost? v?d?la, ?e ji h?l uposlechne. Kyra najednou poc?tila, jak se pod n? zem zat??sla. V?d?la, ?e l?k? zbran? ze samotn?ho srdce zem?, a v ten velkolep? okam?ik u? o sob? nepochybovala, ani o sv? moci nebo o vesm?ru. N?sledoval hlasit? zvuk kamene, kter? se t?e o jin? k?men a Kyra s ??asem sledovala, jak se h?l pozvedla a uvolnila se ze ?uly. Pomalu se zvedla a pak let?la vzduchem, jej? ?ern?, drah?mi kameny poset? rukoje? p?ist?la v Ky?in? prav? dlani. Ona ji uchopila a za?ala se c?tit na?ivu. Bylo to jako dr?et hada, jako dr?et ?ivou v?c. Kyra se bez zav?h?n? rozm?chla a ude?ila s n? pr?v? v okam?ik, kdy? se k n? pavouk dostal. H?l se najednou prom?nila na ost?? a roz??zla ohromnou pavu?inu vejp?l. Pavouk zapi?t?l a p?ekvapen? spadl na zem. Kyra se zato?ila a znovu sekla do pavu?iny a ?pln? se vysvobodila a p?ist?la na nohou. Dr?ela h?l ob?ma rukama vysoko nad hlavou, kdy? se na ni bestie vrhla. State?n? se j? postavila, vykro?ila vp?ed a sekla po n? Hol? Pravdy v?? svou silou. C?tila, jak h?l pro?ala tlust?m t?lem pavouka. Ten vydal p???ern? zapi?t?n? v okam?ik, kdy? byl rozp?len. Hust?, ?ern? krev se z n?j vy?inula a pavouk padl k jej?m noh?m, byl mrtev. Kyra tam st?la a dr?ela h?l t?esouc?ma se rukama, poc?tila n?val energie, jak? nikdy p?edt?m nec?tila. C?tila, ?e se v tom okam?iku zm?nila. C?tila, ?e se stala siln?j??, ?e u? nikdy nebude stejn?m ?lov?kem. C?tila, ?e se v?echny dve?e otev?ely a v?e je mo?n?. Vysoko nad n? zah?m?lo nebe a zablesklo se. Fialov? sv?tlo se rozhostilo v mra?nech a protkalo je jako by mraky prot?kala l?va. N?sledovalo ohromn? zah?m?n? a Kyra byla bez sebe radost?, kdy? spat?ila Theona, kter? se prohnal mezi mraky. C?tila, ?e bari?ra zmizela a tasila svou h?l. Poprv? v ?ivot? v?d?la, ?e je jej?m osudem, aby v?e zm?nila. Theon p?ist?l u jej?ch nohou a bez zav?h?n? vysko?ila na jeho z?da a spole?n? vystoupali vysoko do vzduchu. H?m?n? se oz?valo v?ude kolem nich, zat?mco let?li nebem, m??ili na jih, pry? z Mardy a sm?rem do Escalonu. Kyra v?d?la, ?e se snesla do nejhlub?? ?rovn?, ?e zv?t?zila, ?e dokon?ila sv?j posledn? test. A nyn? ?la v?st v?lku s Hol? Pravdy ve sv? ruce. KAPITOLA ?EST? Jak odplouvala, Lorna sledovala st?le ho??c? ostrov Knossos, kter? mizel na horizontu, a jej? srdce se j? zlomilo. St?la na p??di lodi, dr?ela se z?bradl?, Merk byl po jej?m boku a flotila ze Ztracen?ch Ostrov? za jej?mi z?dy, c?tila na sob? v?echny o?i. Tento milovan? ostrov, domov Hl?da??, state?n?ch bojovn?k? Knossosu, byl ten tam. V plamenech, jeho velkolep? v?? byla zni?en?, milovan? bojovn?ci, kte?? st?li na str??i o tis?cilet?, byli nyn? mrtv?, zabiti vlnou sk??tk? a dobiti hejnem drak?. Lorna poc?tila pohyb a oto?ila se, p?istoupil k n? Alec, chlapec, kter? zabil draky, kter? kone?n? uti?il Z?toku Smrti. St?l tam, d?val se stejn? ot?esen? jako ona, t??mal sv?j me? a ona mu byla vd??n? a tak? zbrani, kterou dr?el v ruce. Pod?vala se na ni, na Nedokon?en? Me?, kr?snou v?c, a c?tila, jak z n? vych?z? intenzivn? energie. Vzpomn?la si na drakovu smrt a v?d?la, ?e osud Escalonu je v jeho rukou. Lorna byla vd??n? za to, ?e je na?ivu. V?d?la, ?e ona a Merk by se setkali s osudn?m koncem v Z?toce Smrti, kdyby tito mu?i ze Ztracen?ch Ostrov? nep?ipluli. Ale tak? poc?tila vinu za ty, kte?? nep?e?ili. Co ji bolelo nejv?ce bylo, ?e toto nep?edpokl?dala. Cel? ?ivot v?e p?edv?dala, v?echny ne?ekan? zvraty a obraty osudu v jej?m osamocen?m ?ivot?, kdy st?la na str??i ve V??e Kosu. P?edv?dala to, ?e sk??tkov? p?ijdou, o?ek?vala Merk?v p??chod a dokonce p?edv?dala to, ?e bude Ohniv? Me? zni?en. P?edpov?d?la velkou bitvu na ostrov? Knossos – ale p?esto nep?edpov?d?la v?sledek. Nep?edpov?d?la to, ?e bude ostrov v plamenech, nevid?la draky. Zpochyb?ovala svou vlastn? moc a to ji p?lilo ze v?eho nejv?ce. Jak se to mohlo st?t? p?em??lela. Jedinou odpov?d? bylo, ?e osud Escalonu se m?nil okam?ik za okam?ikem. Co bylo d?no po tis?ce let bylo p?eps?no. C?tila, ?e osud Escalonu vis? na v?h?ch a nyn? byl beztvar?. Lorna c?tila, jak jsou v?echny o?i na t?to lodi na n?, v?echny ?ekali na to dozv?d?t se, co bude d?l, jak? osud na n? ?ek?, zat?mco pluli k ho??c?mu ostrovu. Cel? sv?t chaoticky pl?polal a proto od n? v?ichni o?ek?vali odpov??. Jak tam Lorna st?la, zav?ela o?i a pomalu c?tila, jak se v n? odpov?? rod?, ??k? j?, kde jsou nejv?ce pot?eba. N?co ale zast?elo jej? vid?n?. S p?ekvapen?m si to uv?domila. Thurn. Lorna otev?ela o?i a prohl?dla si vodu pod sebou, prohl??ela si ka?d? plovouc? t?lo, kter? kolem nich proplulo, mo?e t?l, kter? nar??ela na trup lodi. Ostatn? n?mo?n?ci hledali tak? cel? hodiny, prohl??eli si obli?eje stejn? jako ona, ale nebyli ?sp??n?. “Mylady, lo? ?ek? na tv? povely,” pob?zel ji jemn? Merk. “U? prohled?v?me vodu cel? hodiny,” dodal Sovos. “Thurn je mrtev. Mus?me ho nechat b?t.” Lorna zakroutila hlavou. “C?t?m, ?e nen?,” oponovala. “V?c ne? kdo jin? si p?eji, aby nebyl,” odpov?d?l Merk. “Dlu??m mu sv?j ?ivot. Zachr?nil m? p?ed dra??mi plameny. Ale vid?li jsme, jak vzpl?l a spadl do mo?e.” “Ale nevid?li jsme, ?e by zem?el,” odpov?d?la. Sovos si povzdychl. “I kdyby n?jak p?e?il ten p?d, mylady,” dodal Sovos, “nemohl ve vod? p?e??t. Mus?me ho nechat b?t. Na?e flotila pot?ebuje pokyny.” “Ne,” ?ekla rozhodn?, jej? hlas zn?l autoritativn?. C?tila, jak v n? roste zl? p?edtucha, mraven?en? mezi o?ima. ??kalo j?, ?e Thurn je n?kde tam dole na?ivu, n?kde mezi troskami, mezi tis?cem plovouc?ch t?l. Lorna si prohl?dla vodu, ?ekala, doufala, poslouchala. To mu dlu?? a neoto?? se ke sv?mu p??teli z?dy. Z?toka Smrti byla d?siv? tich?, v?ichni sk??tkov? byli mrtv?, draci byli pry?; a p?esto st?le zn?l sv?m zvukem, nep?etr?it?m na??k?n?m v?tru, c?k?n?m tis?c? b?l?ch ?epi?ek, st?n?n?m jejich lodi, jak se neust?le pohupovala. Poslouchala, jak poryvy v?tru zes?lily. “Bl??? se bou?ka, mylady,” ?ekl kone?n? Sovos. “Mus?me odplout. Pot?ebujeme pokyny.” V?d?la, ?e maj? pravdu, ale ani tak nemohla p?estat. Pr?v? kdy? Sovos otev?el ?sta, aby promluvil, najednou Lorna poc?tila n?val vzru?en?. Naklonila se a n??eho si v?imla v d?li, co se pohupovalo na vod?, un??eno proudy sm?rem k lodi. Poc?tila zamrazen? v ?aludku a v?d?la, ?e je to on. “T?MHLE!” vyk?ikla. Mu?i p?isp?chali k z?bradl?, pohl?dli p?es okraj a potom to tak? spat?ili: byl to Thurn, plovouc? na vod?. Lorna neztr?cela ?as. Ud?lala dva velk? kroky, sko?ila p?es z?bradl? a hlavou nap?ed se vrhla dvacet stop do ledov?ch vod z?toky. “Lorno!” vyk?ikl za n? Merk s obavami ve hlase. Lorna spat?ila rud? ?raloky, kte?? se pod n? hem?ili a pochopila, pro? se o ni ob?v?. Krou?ili kolem Thurna a zat?mco do n?j dloubali, vid?la, ?e nejsou schopni prokousnout jeho brn?n?. Thurn m?l ?t?st?, uv?domila si, ?e m? na sob? sv? brn?n?, jedinou v?c, kter? mu zachr?nila ?ivot – a je?t? v?t?? ?t?st?, ?e se dr?? kusu kl?dy, kter? ho udr?uje nad hladinou. Ale ?raloci se nyn? hem?ili divo?eji, byli drzej?? a ona v?d?la, ?e u? nezb?v? mnoho ?asu. Tak? v?d?la, ?e mohou ?raloci p?iplavat k n?, ale ani tak nezav?hala, dokonce i kdy? byl jej? ?ivot v nebezpe??. Dlu?ila mu to. Lorna byla v ?oku z toho, jak je voda ledov? a bez zav?h?n? kopala a plavala pod hladinou, a? k n?mu doplavala, vyu?ila svou s?lu, aby plavala rychleji, ne? ?raloci. Objala ho, uchopila ho, c?tila, je? je na?ivu, i kdy? je v bezv?dom?. ?raloci za?ali plavat k n? a ona se p?ipravila ud?lat cokoli, aby je udr?ela na?ivu. Lorna najednou uvid?la, jak kolem n? za?aly padat provazy, pevn? se chytila a c?tila, jak je rychle ta?ena vp?ed, let?la vzduchem. Bylo to pr?v? v?as: jeden rud? ?ralok vysko?il z vody a ohnal se po jej?ch nohou, ale minul. Lorna dr?ela Thurna, byla ta?ena vzduchem, stoupala v mrznouc?m v?tru, divoce se houpala a pak narazili na trup lodi. Za okam?ik byli vyta?eni pos?dkou a p?edt?m, ne? se dostala zp?t na palubu, zahl?dla jednoho ?raloka, kter? plaval pod nimi, rozzu?en? z toho, ?e ztratil svou ko?ist. Lorna s ?uchnut?m p?ist?la na palub?, Thurn byl v jej?m objet? a hned se k n?mu oto?ila a prohl?dla ho. Polovina jeho tv??e byla znetvo?en?, sp?len? plameny, ale alespo? p?e?il. O?i m?l zav?en?. Alespo? nebyly zvr?cen? k nebi; to bylo dobr? znamen?. Polo?ila sv? ruce na jeho srdce a n?co poc?tila. I kdy? to bylo slab?, bylo to bu?en?. Lorna p?ilo?ila dlan? na jeho srdce a okam?it? poc?tila n?val energie, intenzivn? horkost se ?inula jej?mi dlan?mi p??mo do n?j. Povolala sv? s?ly a pob?zela Thurna, aby se vr?til k ?ivotu. Thurn najednou otev?el o?i, posadil se zp??ma, zalapal po vzduchu, zhluboka d?chal, plival vodu. Ka?lal a ostatn? mu?i p?isp?chali a zabalili ho do ko?e?in, aby se zah??l. Lorna byla bez sebe. Sledovala, jak se mu vrac? do tv??e barva a v?d?la, ?e bude ??t. Lorna n?hle poc?tila teplou ko?e?inu, kter? j? byla p?ehozena p?es ramena, oto?ila se a spat?ila, jak nad n? stoj? Merk, usm?v? se a pom?h? j? na nohy. Mu?i se kolem nich brzy shrom??dili a hled?li na ni s ?ctou. “A nyn??” zeptal se up??mn?, p?istoupil vedle n?. Musel t?m?? k?i?et, aby p?ek?i?el v?tr a st?n?n? jejich pohupuj?c? se lodi. Lorna v?d?la, ?e maj? m?lo ?asu. Zav?ela o?i, nat?hla sv? dlan? k nebi a pomalu c?tila samotn? vesm?r. Ohniv? Me? byl zni?en?, Knossos byl ten tam, draci uprchli, pot?ebovala v?d?t, kde jsou v Escalonu nejv?ce pot?eba v tento ?as krize. N?hle poc?tila, jak vedle n? vibruje Nedokon?en? Me? a hned to v?d?la. Oto?ila se a pod?vala se na Aleca a ten se na ni d?val a ?ekal. C?tila, jak se v n? rod? jeho zvl??tn? osud. “U? nebude? pron?sledovat draky,” ?ekla. “Ti, kte?? uprchli, se k tob? u? nevr?t? – nyn? se t? boj?. A jestli je bude? hledat, nenajde? je. Vr?tili se bojovat do jin? ??sti Escalonu. Mise zni?it je nyn? n?le?? n?komu jin?mu.” “Tak co te?, mylady?” zeptal se p?ekvapen?. Ona zav?ela o?i a c?tila, jak k n? p?ich?z? odpov??. “Plameny,” odpov?d?la Lorna a byla si odpov?d? jist?. “Mus? b?t obnoveny. Je to jedin? zp?sob, jak zabr?nit Mard?, aby zni?ila Escalon. Na tom te? nejv?ce z?le??.” Zd?lo se, ?e je Alec zmaten?. “A co to m? co do ?in?n? se mnou?” zeptal se. Ona na n?j hled?la. “Nedokon?en? Me?,” odpov?d?la. “To je posledn? nad?je. Jen on m??e obnovit ze? z Plamen?. Mus? b?t vr?cen do sv?ho p?vodn?ho domova. Do t? doby nebude Escalon v bezpe??.” Hled?l na ni s p?ekvapen?m obli?ejem. “A kde je jeho domov?” zeptal se, zat?mco se kolem shrom??dili mu?i, aby poslouchali. “Na severu,” odpov?d?la. “Ve V??i v Ur.” “V Uru?” zeptal se Alec zmaten?. “Co?pak ta v?? nebyla zni?ena?” Lorna pok?vala. “Ano, to byla,” odpov?d?la. “Ale ne to, co je pod n?.” Zhluboka se nadechla, zat?mco se na ni v?ichni ohromen? pod?vali. “Ve v??i je tajn? m?stnost, hluboko pod zem?. Samotn? v?? nikdy nebyla d?le?it? – to bylo jen k odveden? pozornosti. Bylo to to, co le?? pod n?. Tam najde Nedokon?en? Me? sv?j domov. A? ho vr?t??, zem? bude v bezpe??, Plameny budou nav?dy obnoveny.” Alec se zhluboka nadechl, sna?il se v?e pochopit. “Ty chce?, abych se vydal na sever?” zeptal se. “Do v??e?” Ona pok?vala. “Bude to proradn? cesta,” odpov?d?la. “Bude? obklopen nep??teli. Vezmi si sebou mu?e ze Ztracen?ch Ostrov?. Pluj po Smutku a nezastavuj se, dokud se nedostane? do Uru.” Vykro?ila vp?ed a polo?ila mu ruku na rameno. “Vra? me?,” p?ik?zala mu. “A zachra? n?s.” “A ty, mylady?” zeptal se Alec. Zav?ela o?i a poc?tila p???ernou bolest a okam?it? v?d?la, kam se mus? vydat. “Zat?mco hovo??me, Duncan um?r?,” ?ekla. “A mohu ho zachr?nit jen j?.” KAPITOLA SEDM? Aidan jel p?es opu?t?nou krajinu s Leifallov?mi mu?i, Cassandrou na jedn? stran?, Anvinem na druh? stran?, B?l?m u nohou a jak uh?n?li, zvedal se za nimi prach, Aidan se c?til pln? radosti z pocitu v?t?zstv? a p?chy. Pomohl dos?hnout nemo?n?ho, poda?ilo se mu p?esm?rovat vodop?dy, zm?nit ohromn? proud Nekone?n?ho vodop?du a poslat proud jeho vody p?es planiny a zaplavit ka?on – a zachr?nit v?as sv?ho otce. Jak se bl??il, tou?il po tom znovu se setkat se sv?m otcem, Aidan v d?li vid?l otcovy mu?e, sly?el jejich slavnostn? v?k?iky dokonce i odtud se dmul p?chou. Poda?ilo se mu to. Aidan byl nad?en?, ?e jeho otec a jeho mu?i p?e?ili, ka?on byl zaplaven? a p?et?kal, tis?ce Pandesian? byly mrtv?, vyplavily se jim k noh?m. Poprv? Aidan poc?til smysl a ?e n?kam pat??. Skute?n? p?isp?l k c?li jeho otce i p?es sv?j mlad? v?k a c?til se jako mu? mezi mu?i. C?til, ?e toto je nejv?t?? okam?ik v jeho ?ivot?. Jak uh?n?li, slunce p?lilo, Aidan se nemohl do?kat okam?iku, a? spat?? sv?ho otce, bude m?t p?chu v o??ch, bude vd??n? a ze v?eho nejv?ce se bude d?vat s ?ctou. Byl si jist?, ?e jeho otec na n?j nyn? bude hled?t jako na sob? rovn?ho, jako na jednoho z nich, skute?n?ho bojovn?ka. To bylo v?e, co si Aidan kdy p??l. Aidan jel d?l, duniv? zvuk kon? m?l v u??ch, byl cel? ?pinav?, sp?len? z dlouh? cesty a jak kone?n? vystoupali na kopec a sb?hali z n?j dol?, uvid?l posledn? kus cesty p?ed sebou. Pohl?dl na skupinu otcov?ch mu??, srdce mu bu?ilo o?ek?v?n?m – kdy? si najednou uv?domil, ?e je n?co v nepo??dku. V d?li uvid?l, jak se otcovi mu?i rozestupuj? a mezi nimi uvid?l jedinou osobu, kter? sama kr??ela pou?t?. D?vku. To ned?valo smysl. Co tam d?l? osamocen? d?vka, kter? kr??? k jeho otci. Pro? se v?ichni mu?i zastavili a nech?vali ji proj?t? Aidan nev?d?l p?esn?, co je ?patn?, ale z toho, jak mu bu?ilo srdce v?d?l, ?e mu n?co uvnit? ??k?, ?e je to probl?m. Co bylo je?t? zvl??tn?j??, jak se Aidan bl??il, uzemnilo ho, kdy? rozpoznal d?v?in jedine?n? vzhled. Uvid?l jej? semi?ov? a ko?en? kab?t, jej? vysok?, ?ern? boty, h?l po jej?m boku, jej? sv?tl? blond vlasy, jej? py?n? obli?ej a rysy a zmaten? zamrkal. Kyra. Jeho zmaten? se je?t? prohloubilo. Jak sledoval, jak kr???, uvid?l zp?sob jej?ho dr?en? t?la, zp?sob, jak?m dr?ela ramena, v?d?l, ?e n?co nen? ?pln? v po??dku. Vypadala jako ona, ale nebyla to ona. To nebyla sestra, se kterou cel? ?ivot ?il, se kterou str?vil tolik hodin, kdy? j? sed?l v kl?n? a ?etli knihy. St?le sto yard? daleko, Aidanovo srdce se rozbu?ilo a c?til zesiluj?c? zlou p?edtuchu. Sklonil hlavu, kopl sv?ho kon? a ponoukl ho zrychlit, hnal se tak rychle, ?e nemohl ani d?chat. M?l neblah? tu?en?, c?til nal?havou beznad?j, kdy? vid?l, jak se d?vka bl??? k Duncanovi. “OT?E!” vyk?ikl. Ale jeho v?k?iky byly pohlceny v?trem. Aidan se hnal je?t? rychleji, p?edjel svou skupinu a hnal se s hory dol?. Sledoval bezmocn?, jak se d?vka nat?hla, aby objala jeho otce. “NE, OT?E!” vyk?ikl. Byl pades?t yard? daleko, potom ?ty?icet, potom t?icet – ale st?le p??li? daleko, aby mohl ud?lat n?co, ne? jen p?ihl??et. “B?L?, UT?KEJ!” p?ik?zal. B?l? vyst?elil a b??el je?t? rychleji, ne? k??. Ale i tak Aidan v?d?l, ?e nen? ?as. A pak sledoval, jak se to stalo. K Aidanov? zd??en? se d?vka nat?hla a zabodla d?ku do otcovy hrudi. Otcovy o?i se do?iroka otev?ely, zat?mco padl na kolena. Aidan c?til, jako by byl tak? probodnut?. C?til, jak se mu uvnit? zhroutilo cel? t?lo, nikdy se v ?ivot? nec?til tak bezmocn?. V?e se ud?lo tak rychle, otcovi mu?i tam st?li, zmaten?, on?m?l?. Nikdo nev?d?l, co se d?je. Ale Aidan to v?d?l. Hned si to uv?domil. St?le dvacet yard? daleko, Aidan byl zoufal?, nat?hl se k pasu, tasil d?ku, kterou mu dal Motley, nap??hl se a hodil j?. D?ka let?la vzduchem, to?ila se, leskla se ve sv?tle a m??ila na d?vku. Ta vyt?hla d?ku, ?klebila se a p?ipravovala se Duncana znovu bodnout – kdy? n?hle Aidanova d?ka na?la sv?j c?l. Aidanovi se alespo? ulevilo, kdy? sledoval, ?e j? pronikla h?betem ruky, vid?l, jak vyk?ikla a pustila svou zbra?. Byl to pozemsk? k?ik, ale ur?it? ne Ky?in. A? to byl kdokoli, Aidan ji odhalil. Oto?ila se a pod?vala se na n?j a v ten okam?ik se Aidan z hr?zou d?val, jak se jej? tv?? zm?nila. D?v?ina podoba byla nahrazena groteskn? mu?skou tv???, kter? se st?le zv?t?ovala, byla v?t??, ne? oni v?ichni. Aidanovi se v hr?ze otev?ely o?i do?iroka. To nebyla jeho sestra. Nebyl to nikdo jin?, ne? Velk? a Svat? Ra. Duncanovi mu?i tak? ?okovan? hled?li. D?ka, kter? mu pronikla rukou, n?jak p?em?nila jeho podobu, rozbila magick? kouzlo, kter? pou?il, aby podvedl Duncana. Ve stejn? okam?ik B?l? vysko?il vp?ed, let?l vzduchem a p?ist?l na hrudi Ra sv?mi ohromn?mi dr?py, a? padl nazad. Vr?el, pes se mu zabo?il do krku a ?kr?bal ho. Dr?pal ho do obli?eje, ?pln? Ra p?ekvapil a zabr?nil, aby znovu na Duncana za?to?il. Ra bojoval na zemi, d?val se k nebi a k?i?el slova jazykem, kter?mu Aidan nerozum?l, musel prohla?ovat n?jak? star? za??kadlo. A pak Ra n?hle zmizel v obl??ku prachu. V?e, co z jeho t?la z?stalo, byla zkrvav?l? d?ka, kter? padla na zem. A tam v kalu?i krvi le?el bez hnut? Aidan?v otec. KAPITOLA OSM? Vesuvius jel na sever krajinou, cv?lal na h?bet? kon?, kter?ho ukradl pot?, co zavra?dil skupinu pandesiansk?ch voj?k? – a od t? doby ??dil, ani se nezpomalil, kdy? se hnal vesnic? za vesnic?, vra?dil nevinn? ?eny a d?ti. V n?kter?ch p??padech pro?el vesnic? kv?li j?dlu a zbran?m; v jin?ch jen z radosti ze zab?jen?. Do?iroka se usm?val, kdy? si vzpomn?l na to, jak p?lil vesnici za vesnic?. P?lil je na prach. Na Escalonu zanech? sv?j otisk a? u? p?jde kamkoli. Jak vyj??d?l z posledn? vesnice, Vesuvius zast?nal a odhodil ho??c? pochode?, s uspokojen?m sledoval, jak p?ist?la na dal?? st?e?e a zap?lila dal?? vesnici. Vyst?elil z n? se ?kodolibou radost?. Byla to t?et? vesnice, kterou b?hem hodiny sp?lil. Kdyby mohl, v?echny by je vyp?lil, kdyby mohl – ale m?l n?co urgentn?ho na pr?ci. Zabo?il paty do t??sel kon?, odhodlan? setkat se se sv?mi sk??tky a v?st je na posledn? cest? jejich invaze. Nyn? ho pot?ebovali v?c ne? kdy p?edt?m. Vesuvius jel d?l a d?l, p?e?el velk? planiny a vstoupil na sever Escalonu. C?til, ?e se k?? pod n?m unavuje, ale to ho jen p?inutilo do n?j hloub?ji zabo?it sv? paty. Bylo mu jedno, jestli ho u?ene k smrti – a vlastn? doufal, ?e se mu to poda??. Jak se slunce na nebi prodlou?ilo, Vesuvius c?til, ?e se bl??? ke sv?mu n?rodu sk??tk?, kter? ho ?ekal; c?til to ve vzduchu. Velmi ho pot??ilo, kdy? pomyslel na sv? lidi zde v Escalonu, kte?? byli kone?n? na t?to stran? Plamen?. Ale p?esto jak jel, p?em??lel, pro? jeho sk??tkov? nyn? nebyli v?ce na jihu, nedrancuj? celou krajinu. Co je zastavilo? Byli jeho gener?lov? tak nekompetentn?, ?e bez n?j ni?eho nedos?hli? Vesuvius kone?n? vyjel z dlouh?ho t?hl?ho lesa a v ten okam?ik mu posko?ilo srdce, kdy? vid?l sv? jednotky, kter? byly rozprost?en? po planin?ch Uru. Des?tky tis?c sk??tk? se shroma??ovaly, byl nad?en?, kdy vid?l. Ale i tak byl zmaten?: m?sto aby vyhl??eli v?t?zn?, tito sk??tkov? vypadali pora?en?, zoufale. Jak to? Jak Vesuvius sledoval jeho lidi, kte?? tam jen tak st?li s roz?arovan?mi obli?eji. Bez n?j se v?ichni zd?li b?t demoralizovan?, bojovnost je opustila. Nakonec Plameny byly dole a Escalon byl jejich. Na co ?ekali? Vesuvius se k nim kone?n? dostal a jak vjel do davu, cv?lal mezi nimi, sledoval, jak se v?ichni oto?ili p?ekvapen? a ve strachu a potom se na n?j v nad?ji pod?vali. V?ichni ztuhli a hled?li. V?dy na n? m?l tento vliv. Vesuvius sesko?il z kon? a bez zav?h?n? pozvedl vysoko svou halapartnu, zato?il se a usekl hlavu sv?mu koni. K?? tam je?t? chv?li st?l bez hlavy a potom padl k zemi mrtev. Vesuvius si pomyslel, ?e to je za to, ?e nejel dost rychle. A krom? toho v?dy r?d zabil n?co, kdy? n?kam dorazil. Vesuvius uvid?l strach v o??ch sv?ch sk??tk? a ma??roval k nim v rozho??en?, do?adoval se odpov?d?. “Kdo vede tyto mu?e?” do?adoval se. “J?, mylorde.” Vesuvius se oto?il a spat?il siln?ho, velk?ho sk??tka, Suvese, jeho z?stupce v Mard?, kter? se na n?j d?val s des?tky tis?ci sk??tky za sebou. Vesuvius si ??kal, ?e Suves se sna?? vypadat py?n?, ale p?esto se v jeho pohledu ukr?val strach. “My jsme mysleli, ?e jsi mrtev, mylorde,” dodal, jako by to vysv?tloval. Vesuvius se zamra?il. “J? neum?r?m,” odsekl. “Um?r?n? je pro zbab?lce.” Sk??tkov? se v?ichni d?vali se strachem a v tichosti, jak Vesuvius pevn? uchopil a zase uvolnil sv?j stisk na halapartn?. “A pro? jste zastavili tady?” do?adoval se. “Pro? jste nezni?ili cel? Escalon?” Suves se d?val ve strachu st??dav? na sv? mu?e a na Vesuvia. “Byli jsme zastaveni, m?j pane,” dodal kone?n?. Vesuvius poc?til n?val zu?ivosti. “Zastaveni!?” odsekl. “K?m?” Suves zav?hal. “Ten, kter? se jmenuje Alva,” ?ekl kone?n?. Alva. To jm?no hluboko rezonovalo ve Vesuviov? du?i. Nejv?t?? ?arod?j Escalonu. Mo?n? ten, kter? m? v?ce moci, ne? on. “Vytvo?il d?ru v zemi,” vysv?tlil Suves. “Ka?on, kter? jsme nemohli p?ej?t. Odd?lil jih od severu. P??li? mnoho z n?s p?i snaze p?ej?t zem?elo. J? jsem ?tok odvolal, zachr?nil v?echny sk??tky, kter? dnes vid??. Mn? m??e? pod?kovat za to, ?e byly jejich vz?cn? ?ivoty zachr?n?ny. J? jsem zachr?nil n?? n?rod. A za to, m?j pane, t? ??d?m, abys m? pov??il a dal mi m? vlastn? velen?. Nakonec, tento n?rod ke m? nyn? vzhl??? jako k v?dci.” Vesuvius c?til, jak za??n? zu?it, a? m?lem vybuchl. Ruce se mu t??sly, ud?lal dva rychl? kroky, ze?iroka se rozm?chl svou halapartnou a odsekl Suvesovi hlavu. Suves zkolaboval na zem, zat?mco se na n?j zbytek sk??tk? d?val v ?oku a ve strachu. “Tady,” odpov?d?l Vesuvius mrtv?mu sk??tkovi, “m?? sv? velen?.” Vesuvius si prohl?dl sv?j n?rod sk??tk? s hnusem. Obe?el si sv? linie tam a zp?t, d?val se do jejich tv???, vyvol?val v nich strach a paniku tak, jak ho to bavilo. Nakonec promluvil a jeho hlas zn?l sp?? jako zavr?en?. “P?ed v?mi le?? velk? jih,” zazn?l sv?m temn?m hlasem, pln? zu?ivosti. “Ta zem? byla jednou na?e, rabov?na na?imi praotci. Ta zem? byla jednou Mardou. Ukradli to, co bylo na?e.” Vesuvius se zhluboka nadechl. “Pro ty z v?s, kdo se boj?te za?to?it, vyberu va?e jm?na a jm?na va?ich rodin a pomalu budu ka?d?ho z v?s mu?it, jednoho za druh?m, a potom v?s po?lu zem??t v j?m? v Mard?. Ty z v?s, kte?? si p?ejete bojovat, zachr?nit sv? ?ivoty, z?skat zp?t to, co vlastnili jednou va?i praotci, se ke m? nyn? p?idejte. Kdo je se mnou?” zak?i?el. Zazn?lo mocn? skandov?n?, hlasit? h?mot mezi ?adami, jednou ?adou za druhou, kam a? dohl?dl, sk??tkov?, kte?? zvedali sv? halapartny a skandovali jeho jm?no. “VESUVIUS! VESUVIUS! VESUVIUS!” Vesuvius v?le?n? vyk?ikl, oto?il se a ut?kal na jih. Za sebou sly?el zah?m?n? jako hrom, h?m?n? tis?c? sk??tk?, kte?? ho n?sledovali, velk? n?rod, odhodlan? skoncovat jednou prov?dy s Escalonem. KAPITOLA DEV?T? Kyra let?la na z?dech Theona, hnala se na jih p?es Mardu, pomalu se st?vala sama sebou, jak opou?t?la toto m?sto temnoty. C?tila se je?t? siln?j??, ne? kdy p?edt?m. V prav? ruce t??mala H?l Pravdy, ze kter? z??ilo sv?tlo, kter? je oba obstupovalo. V?d?la, ?e to je zbra?, kter? je v?t??, ne? ona sama; byl to osudov? n?stroj, kter? ji napl?oval svou moc?, p?ikazovali si navz?jem. T??mat ji d?lalo vesm?r v?t??m, d?lalo j? samou v?t??. Kyra c?tila, jako by t??mala zbra?, kterou m?la t??mat ji? od doby, kdy se narodila. Poprv? v ?ivot? ch?pala, co j? chyb?lo a c?tila se celistv?. Ona a h?l, tato tajemn? zbra?, kterou vyzvedla hluboko ze zem? Mardy, byly jako jeden. Kyra let?la na jih, Theon se pod n? zd?l tak? v?t?? a siln?j??, zlost a odplata v jeho o??ch byly stejn? jako v t?ch jej?ch. Jak let?li a let?li, hodiny ub?haly, kone?n? p??tm? za?alo ustupovat a zelen? Escalon byl na dohled. Ky?ino srdce posko?ilo, kdy? spat?ila svou domovinu; nikdy si nepomyslela, ?e ji znovu uvid?. C?tila tu nal?havost; v?d?la, ?e jej? otec, pohlcen? arm?dou Ra, ji pot?ebuje na jihu; v?d?la, ?e pandesian?t? voj?ci zaplavili zemi; v?d?la, ?e pandesiansk? flotila ude?ila na Escalon z mo?e; v?d?la, ?e sk??tci za?to?ili, mili?ny stvo?en? rvala jej? zemi na kusy. Escalon byl v nesn?z?ch ve v?ech sm?rech. Kyra zamrkala a sna?ila se vytla?it z mysli p???ernou vzpom?nku na svou domovinu, rozervanou na kousky, t?hl? ?seky ruin, suti a popela. A p?esto, jak pevn?ji sev?ela h?l, v?d?la, ?e tato zbra? je nad?j? pro vykoupen?. Mohla tato h?l, Theon, a jej? s?ly, skute?n? zachr?nit Escalon? Mohlo b?t n?co, co bylo nav?dy pry?, zachr?n?no? Mohl Escalon v?bec doufat v to, ?e se vr?t? k tomu, ??m kdysi byl? To Kyra nev?d?la. Ale v?dycky existovala nad?je. To bylo to, co j? jej? otec v?dy u?il: dokonce i v tu nejponu?ej?? hodinu, kdy? byly v?ci tak chmurn?, dokonce i kdy? se zd?ly b?t zcela zni?en?, st?le byla nad?je. V?dy existovala jisk?i?ka ?ivota, nad?je, zm?ny. Nic nebylo absolutn?. Dokonce ani destrukce. Kyra let?la a let?la, c?tila, jak se v n? bud? osud, c?tila n?val optimismu, c?tila se siln?j?? s ka?d?m dal?? okam?ikem. Vzpom?nala a c?tila, ?e objevila n?co hluboko v sob? sam?. Vzpomn?la si na to, jak pro?ala pavoukovu pavu?inu a c?tila, ?e jak j? pro?ala, tak? p?eru?ila n?co v sob?. U? nebyla stejnou d?vkou, jak? vyrostla v Tvrzi Volisu; u? nebyla dokonce stejnou d?vkou, kter? se vydala do Mardy. Nyn? se vracela jako ?ena. Jako bojovnice. Kyra se pod?vala dol? skrze mraky, c?tila, jak se pod n? m?n? krajina a vid?la, ?e se kone?n? dostali na hranice, kde kdysi st?ly Plameny. Jak si prohl??ela velkou jizvu v t?to krajin?, zaujal ji pohyb tam dole. “N??, Theone.” Vrhli se pod t??k? mra?na a ?ero se rozplynulo, jej? srdce nadsko?ilo, kdy? znovu spat?ila zemi, kterou milovala. Byla nad?en?, kdy? uvid?la vlastn? p?du, kopce a stromy, kter? pozn?vala, v?ni vzduchu Escalonu. Ale p?esto, kdy? se znovu pod?vala, zabolelo ji u srdce. Tam dole byly mili?ny sk??tk?, kte?? zaplavovali jej? zemi a hnali se na jih sm?rem od Mardy. P?ipom?nalo to masovou migraci besti?, jejich h?m?n? byl sly?iteln? dokonce i zde. Kdy? to vid?la, nev?d?la, jak by jej? n?rod dok?zal p?est?t takov? ?tok. V?d?la, ?e j? jej? lid pot?ebuje – a to rychle. Kyra c?tila, jak j? bzu?? v ruce H?l Pravdy, potom za?ala p?skat vysok?m t?nem. C?tila, jak ji povol?v? do akce a do?aduje se ?deru. Nev?d?la, jestli ona vel? holi nebo h?l vel? j?. Kyra zam??ila h?l sm?rem k zemi a v tom z n? vylet?lo zah?m?n?. Bylo to jako by t??mala hrom a blesky v dlani. Sledovala fascinovan?, jak intenzivn? koule sv?tla vyst?elila z hole a hnala se dol? k zemi. Stovky sk??tk? se zastavily a pohl?dly vzh?ru a ona v jejich o??ch spat?ila paniku a horor, jak se pod?vali vzh?ru na kouli sv?tla, kter? se k nim hnala z nebes. Nem?li ?as ut?kat. N?sledovala exploze tak siln?, ?e vlna od zem? zah?bala i Theonem a Kyrou. Koule sv?tla dopadla na zem s?lou komety, kter? narazila. Jak narazila, tis?ce sk??tk? padly, srovn?ni ze zem? do nekone?na se t?hnouc? vlny sv?tla. Kyra si u?asle prohl??ela h?l. Byla p?ipraven? znovu ude?it a vyhladit arm?du sk??tk? – kdy? nad n? zazn?lo p???ern? zah?m?n?. Pohl?dla vzh?ru a byla v ?oku, kdy? spat?ila ohromnou tv?? ?arlatov?ho draka, kter? se vyno?il z mrak? – a tucet dal??ch za n?m. P??li? pozd? si uv?domila, ?e ti draci je hledali. P?edt?m, ne? na n? mohla Kyra ude?it svou hol?, drak se nat?hl a ohnal se po Theonovi sv?mi dr?py. Theon byl ne?ekan? zasti?en a rozto?il se ve vzduchu kv?li ohromn? r?n?. Kyra se dr?ela jako o ?ivot, zat?mco se motali, t?m?? mimo kontrolu. Theonova k??dla byla vzh?ru nohama, zat?mco se sna?il vyrovnat a znovu a znovu se ot??el, Kyra se jen tak tak dr?ela za jeho ?upiny, a? se mu kone?n? poda?ilo se vyrovnat. Theon v obran? zabur?cel i p?esto, ?e byl men??, ne? ta banda a vyrazil vzh?ru beze strachu na draka, kter? se po n?m ohnal. Drak byl p?ekvapen?, ?e se mu chce men?? Theon pomst?t a p?edt?m, ne? sta?il zareagovat, Theon zano?il zuby do jeho ocasu. Velk? drak vyk?ikl, jak mu Theon ukousl ocas. Chv?li let?l bez ocasu a potom ztratil rovnov?hu a padal st?emhlav hlavou dol? p??mo na zem. P?ist?l s r?nou a vytvo?il kr?ter a mra?na prachu. Kyra pozvedla svou h?l, c?tila, jak j? p?l? v dlani, rozm?chla se j?, kdy? se na ni vrhli dal?? t?i draci. Sledovala kouli sv?tla, kter? z n? vyrazila a narazila t?em drak?m do tv??e. Ti zapi?t?li, zastavili se ve vzduchu a za?ali se oh?n?t. Znehybn?li a potom za?ali padat dol? jako kamen?, a? tak? narazili s r?nou na zem a byli mrtv?. Kyra byla u?asl? svou silou. Skute?n? H?l Pravdy pr?v? zabila t?i draky jedinou ranou? Kyra pozvedla znovu h?l, kdy? se objevil tucet dal??ch drak?, a pak ji dala dol?, o?ek?vala, ?e je skol?, kdy? ale byla najednou p?ekvapen?, kdy? v ruce poc?tila p???ernou bolest. Oto?ila se a v?imla si v rohu oka, ?e se po n? zezadu ohnal drak a jeho dr?py zas?hly h?bet jej? ruky. Znovu ji sekl, a? j? vytryskla krev, zat?mco ve stejn?m pohybu chytil H?l Pravdy a vytrhl j? ji z rukou. Kyra zak?i?ela, v?ce zhrozena t?m, ?e ztratila h?l, ne? bolest?. Bezmocn? sledovala, jak drak odlet?l a vzal pry? jej? h?l. Drak ji potom pustil a ona s hr?zou sledovala, jak h?l let? vzduchem, to?? se a pad? k zemi. H?l, kter? byla jedinou nad?j? Escalonu, bude zni?ena. A Kyra byla nyn? bezbrann? proti hejnu drak?, kte?? byli p?ipraveni ji roztrhat na kusy. KAPITOLA DES?T? Lorna c?tila nal?havost, rychle kr??ela kempem, Duncanovi mu?i se p?ed n? rozestupovali. Merk kr??el po jej?m boku, spole?n? se Sovosem a doprov?zen? tuctem mu?? ze Ztracen?ch Ostrov?, bojovn?ky, kte?? se odlou?ili od ostatn?ch a p?idali se k nim na jejich cest? ze Z?toky Smrti, zp?t do zem?, celou cestu a? sem, v pou?ti, kolem Leptusu. Lorna je sem samostatn? vedla, v?d?la, ?e ji Duncan pot?ebuje. Jak se p?ibl??ila, Lorna spat?ila, jak na ni Duncanovi mu?i p?em??liv? hled?. Ud?lali pro ni m?sto, kdy? kone?n? do?la na malou m?tinu, kde le?el Duncan. Ustaran? bojovn?ci byli shrom??d?ni kolem n?j, kle?eli po jeho boku, v?ichni v??n? v obav?ch o jejich um?raj?c?ho v?dce. Uvid?la Anvina a Aidana, kte?? plakali, B?l?ho u jejich nohou, vyd?vali jedin? zvuk v t??iv?m tichu. “Kdo jsi a pro? sem p?ich?z???” zeptali se tvrd? Duncanovi bojovn?ci. “Jsem dcera Kr?le Tarnise,” odpov?d?la autoritativn?. “Duncan se pokusil zachr?nit m?ho otce. P?i?la jsem mu tu laskavost vr?tit.” Mu? vypadal p?ekvapen?. “Jeho zran?n? je smrteln?,” ?ekl bojovn?k. “Vid?l jsem to mnohokr?t v bitv?. U? se nem??e uzdravit.” Nyn? se zamra?ila Lorna. “Ztr?c?me ?as. Chcete, aby zde Duncan zem?el a vykrv?cel? Nebo se ho m?m pokusit vyl??it?” Конец ознакомительного фрагмента. Текст предоставлен ООО «ЛитРес». Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694423&lfrom=688855901) на ЛитРес. Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.