Sen Smrteln?k?

Sen Smrteln?k? Morgan Rice ?arod?j?v Prsten #15 ?AROD?J?V PRSTEN m? v?echny rysy pot?ebn? pro jasn? ?sp?ch: hlavn? i vedlej?? p??b?h, z?hadn? atmosf?ra, state?n? ryt??i a rozkv?taj?c? vztahy, kter? zaceluj? r?ny na zlomen?ch srdc?ch, a d?le tak? podvod ?i zrada. Slibuje dlouh? hodiny z?bavy a jist? uspokoj? v?echny v?kov? kategorie. D?lo najde sv? m?sto v knihovn?ch u v?ech p??znivc? fantasy literatury. – Books and Movie Reviews, Roberto Mattos (koment?? k CESTA HRDINY) Zaj?mav? epick? fantasy. – Kirkus Reviews (koment?? k CESTA HRDINY) M?me zde za??tek n??eho pozoruhodn?ho. – San Francisco Book Review (koment?? k CESTA HRDINY) SEN SMRTELN?K? je PATN?CTOU knihou ze s?rie ?AROD?J?V PRSTEN, kterou zah?jila kniha CESTA HRDINY – zdarma ke sta?en?! V knize SEN SMRTELN?K? se Thorgrin a jeho brat?i sna?? osvobodit ze sp?r? pir?t? a pokra?ovat v p?tr?n? po Guwaynovi na ?ir?m mo?i. Setk?vaj? se s ne?ekan?mi p??teli i nep??teli, magi? i zbran?mi, draky i lidmi. To v?e m?n? samotnou podstatu jejich osud?. Poda?? se jim kone?n? naj?t Guwayna?Darius i s n?kolika p??teli p?e?ije masakr jejich lid? – ale jen proto, aby zjistil, ?e jsou z nich zajatci vr?en? do imperi?ln? ar?ny. P?ipoutan? jeden k druh?mu ?el? nep?edstaviteln?m nep??tel?m, jejich jedinou ?anc? na p?e?it? je st?t bok po boku a spole?n? bojovat jako brat?i. Gwendolyn se probere a zjist?, ?e ona i ostatn? p?e?ili dlouh? pochod Velkou pustinou – a co je je?t? p?ekvapiv?j??, dostali se do zem?, kter? p?ekon?v? i jejich nejdivo?ej?? p?edstavy. Zat?mco jsou p?edstaveni u nov?ho kr?lovsk?ho dvora, Gwendolyn zji??uje nov? skute?nosti o sv?ch p?edc?ch. A jej? vlastn? lid? zm?n? jej? osud k nepozn?n?. Erec a Alistair jsou st?le dr?eni jako zajatci na mo?i, sna?? se dostat ze sev?en? imperi?ln? flotily b?hem odv??n?ho a sm?l?ho no?n?ho ?t?ku. Kdy? u? se zd?, ?e je v?e ztraceno, z?skaj? n?co, co je p?ekvap? a z?rove? jim poskytuje novou ?anci na v?t?zstv? – a novou ?anci na pokra?ov?n? ?toku do srdce Imp?ria. Godfrey a jeho skupina jsou znovu uv?zn?ni a odsouzeni k smrti. Zb?v? jim tak jen jedin?, posledn? ?ance na ?nik. Po pro?it? zrad? ale cht?j? v?ce ne? jen uniknout – cht?j? se pomst?t. Volusie je obkl??ena ze v?ech stran a sna?? se, co m??e, aby udr?ela imperi?ln? kapitol – bude muset vyu??t mnohem siln?j?? magii, ne? kdy d??v poznala, pokud chce dok?zat, ?e je skute?nou bohyn?, a pokud se chce st?t svrchovanou vl?dkyn? Imp?ria. Osud Imp?ria op?t balancuje na ost?? no?e. Se sofistikovan?m budov?n?m sv?ta a charakteristik je SEN SMRTELN?K? epick?m p??b?hem o p??tel?ch a milenc?ch, o soupe??ch i n?padn?c?ch, o ryt???ch a drac?ch, o intrik?ch a politick?ch machinac?ch, o vyzr?v?n?, o zlomen?ch srdc?ch, o klamu, ambic?ch a zrad?. Je to p??b?h o cti a odvaze, osudu a p?edur?en?, o ?arod?jnictv?. Je to fantasy, kter? n?s p?enese do sv?ta, na kter? nikdy nezapomeneme. Do sv?ta, kter? zaujme ?lov?ka ka?d?ho v?ku i pohlav?. Odu?evn?l? fantasy … Jedn? se o pouh? za??tek toho, co se slibuje st?t epickou s?gou pro mlad? ?ten??e. – Midwest Book Review (koment?? k CESTA HRDINY) ?tiv? z?le?itost…prost? mus?te v?d?t, co se stane d?l a nedok??ete to jen tak odlo?it. – FantasyOnline. net (koment?? k CESTA HRDINY) Je to nabit? akc? … Riceov? skv?le p??e a m? fascinuj?c? p?edpoklady. – Publishers Weekly (koment?? k CESTA HRDINY) SEN SMRTELN?K? (S?GA ?AROD?J?V PRSTEN – KNIHA PATN?CT?) Morgan Rice Morgan Rice Morgan Rice je autorkou epick? fantasy s?gy ?AROD?J?V PRSTEN, kter? obsahuje 17 knih, a kter? je podle USA Today bestesellerem ??slo 1; s?rie UP??? ?URN?LY, obsahuj?c? zat?m 11 knih, betseller ??slo 1 v USA; bestselleru ??slo 1 v USA s?rie TRILOGIE P?E?IT?, post apokalyptick?ho thrilleru skl?daj?c?ho se zat?m ze 2 knih; a tak? zbrusu nov? epick? fantasy s?rie KR?LOV? A ?AROD?JOV?, skl?daj?c? se zat?m ze dvou knih. Autor?iny knihy jsou dostupn? v ti?t?n? i audio verzi, a byly p?elo?eny do v?ce ne? 25 jazyk?. Morgan se r?da zaj?m? o n?zory sv?ch ?ten???, tak?e se pros?m nezdr?hejte nav?t?vit jej? webov? str?nky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se m??ete p?idat do seznamu kontakt?, z?skat knihu zdarma, stejn? jako dal?? ak?n? bonusy, st?hnout si zdarma bonusy, m?t p?ehled o posledn?ch novink?ch, p?idat se na autor?in Facebook ?i Twitter, a jednodu?e b?t s Morgan v kontaktu! Vybran? ohlasy na tvorbu Morgan Rice „?AROD?J?V PRSTEN m? v?echny rysy pot?ebn? pro jasn? ?sp?ch: hlavn? i vedlej?? p??b?h, z?hadn? atmosf?ra, state?n? ryt??i a rozkv?taj?c? vztahy, kter? zaceluj? r?ny na zlomen?ch srdc?ch, a d?le tak? podvod ?i zrada. Slibuje dlouh? hodiny z?bavy a jist? uspokoj? v?echny v?kov? kategorie. D?lo najde sv? m?sto v knihovn?ch u v?ech p??znivc? fantasy literatury.“ --Books and Movie Reviews, Roberto Mattos „Velice z?bavn? epick? fantasy.” —Kirkus Reviews „M??eme zde spat?it zrozen? n??eho v?jime?n?ho.” --San Francisco Book Review „Na?lapan? akc?…. Vyprav??sk? styl Riceov? je bohat? a p??b?h poutav?.“ --Publishers Weekly „ Velmi ?tiv? fantasy …. Po??tek n??eho, co m? ambice st?t se obl?benou fantasy s?gou pro mlad? ?ten??e.” --Midwest Book Review Knihy od Morgan Rice KR?LOV? A ?AROD?JOV? VZESTUP DRAK? (Kniha ?.1) POVST?N? STATE?N?CH (Kniha ?.2) OT??E CTI (Kniha ?. 3) ZROZEN? UDANOSTI (Kniha ?. 4) ???E ST?N? (Kniha ?. 5) NOC STATE?N?CH (Kniha ?. 6) ?AROD?J?V PRSTEN CESTA HRDINY (Kniha ?.1) POCHOD KR?L? (Kniha ?.2) OSUD DRAK? (Kniha ?.3) POK?IK CTI (Kniha ?.4) SLAVN? P??SAHA (Kniha ?.5) ?TOK CHRABR?CH (Kniha ?.6) OB?AD ME?? (Kniha ?.7) MOC ZBRAN? (Kniha ?.8) NEBE KOUZEL (Kniha ?.9) MO?E ?T?T? (Kniha ?.10) PANOV?N? OCELI (Kniha ?.11) ZEM? OH?? (Kniha ?.12) VL?DA KR?LOVEN (Kniha ?.13) BRATRSK? P??SAHA (Kniha ?.14) SEN SMRTELN?K? (Kniha ?.15) RYT??SK? KL?N? (Kniha ?.16) DAR BITVY (Kniha ?.17) TRILOGIE P?E?IT? AR?NA JEDNA: OTROK??I (Kniha ?.1) AR?NA DV? (Kniha ?.2) UP??? ?URN?LY PROM?N?N? (Kniha ?.1) MILOVAN? (Kniha ?.2) ZRAZEN? (Kniha ?.3) P?EDUR?EN? (Kniha ?.4) ??DAN? (Kniha ?.5) ZASNOUBEN? (Kniha ?.6) ZASL?BEN? (Kniha ?.7) NALEZEN? (Kniha ?.8) VZK???EN? (Kniha ?.9) TOU??C? (Kniha ?.10) PROKLET? (Kniha ?.11) Poslechn?te si s?rii ?AROD?J?V PRSTEN ve form?tu audio knihy! Copyright © 2014 Morgan Rice V?echna pr?va vyhrazena. S v?jimkou povolen? podle U.S. Copyright Act 1976, ??dn? z ??st? t?to publikace nesm? b?t, bez p?edchoz?ho svolen? autora, za ??dn?ch okolnost? reprodukov?na, distribuov?na nebo p?ev?d?na do jak?chkoliv jin?ch form?t?, ani uchov?v?na ve sd?len? datab?zi. Tento ebook je licencov?n v?lu?n? pro Va?e osobn? vyu?it?. Tento ebook nesm? b?t d?le prod?v?n nebo darov?n ostatn?m lidem. Pokud chcete knihu sd?let s dal?? osobou, zakupte si pros?m dal?? kopie. Pokud ?tete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Va?e pou?it?, vra?te ji pros?m a po?i?te si svou vlastn? kopii. D?kujeme, ?e respektujete usilovnou pr?ci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynalo?it. Obsah t?to knihy je fiktivn?. Jm?na, osobnostn? charakteristiky, organizace, m?sta, ud?losti a konflikty jsou beze zbytku produktem autor?iny p?edstavivosti, nebo je jejich pou?it? fiktivn?. Jak?koliv podobnost se skute?n?mi osobami, a? ji? ?iv?mi nebo mrtv?mi, je ?ist? n?hodn?. Copyright ob?lky Isoga, v licenci na Shutterstock.com. OBSAH KAPITOLA PRVN? (#u082aed61-fc76-5a75-8d8e-0375b0f6cebb) KAPITOLA DRUH? (#u6250302d-57da-5731-928f-55259a853a6f) KAPITOLA T?ET? (#u97b26346-31fa-5618-808f-573c6f6fbf24) KAPITOLA ?TVRT? (#u31af3943-4cb3-5936-9190-194682ecd44e) KAPITOLA P?T? (#u2a79ba62-3d89-5730-9ee2-0d66adc78659) KAPITOLA ?EST? (#ud5a08239-209a-5f8b-832a-6d60ee0777dc) KAPITOLA SEDM? (#ua0a2b658-b09a-5a0b-9587-87ff3f86904a) KAPITOLA OSM? (#u0ddf87d9-fc34-548f-9d99-84e565fb93c7) KAPITOLA DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DES?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA JEDEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TRN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PATN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?ESTN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA SEDMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA OSMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DEVATEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? P?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?EST? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? SEDM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? OSM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PRVN? Gwendolyn pomalu otev?ela o?i zalepen? p?skem. Pot?ebovala k tomu sebrat v?echny zb?vaj?c? s?ly. Dok?zala je otev??t jenom na malou ?kv?rku a pohl?dnout na okoln? sv?t. Byl rozmazan? a pln? ?ezav? ostr?ho slune?n?ho sv?tla. N?kde nad n? pou?tn? krajinu nemilosrdn? spalovala ob? slunce a zp?sobovala, ?e cel? sv?t b?le z??il. Nebyla si jist?, zda je po smrti anebo na?ivu, ale p?edpokl?dala, ?e bolest cel?ho t?la zna?? to druh?. Byla p??li? slab?, aby dok?zala oto?it hlavou doleva nebo doprava. Napadlo ji, jestli takto n?jak m??e chutnat smrt? Vtom najednou na jej? tv?? padl st?n. Zam?ourala o?ima a spat?ila p?ed sebou jakousi malou bytost, jej?? tv?? byla schovan? po ?ernou k?p?. Jedin?, co z n? bylo vid?t, byla dv? mal? ?lut? sv?t?c? o?ka, kter? si ji zv?dav? prohl??ela. Bytost vydala n?kolik sk?ehotav?ch zvuk? a Gwen si uv?domila, ?e na ni nejsp??e mluv? v n?jak? ?e?i, kter? nerozum?. Ozvalo se ?oup?n? mal?ch nohou a v Gwenin?m zorn?m poli se objevily dal?? dv? z t?ch bytost?. I jejich tv??e byly zakryt? k?p?mi, neodhaluj?c?mi nic v?c ne? sv?t?c? o?i. Nov? p??choz? se mezi sebou rovn?? rozsk?ehotali. Gwen nem?la tu?en? co jsou za?, ba ani jestli je skute?n? p?i v?dom?, anebo jestli se j? to v?echno jenom nezd?. Nemohla to b?t jenom dal?? z halucinac?, kter?ch si za posledn? dny u?ila u? v?ce ne? dost? Uc?tila, jak se jej?ho ramene n?co dot?k?. Znovu otev?ela o?i a spat?ila, ?e do n? jedna z t?ch bytost? ??ouch? dlouhou d?ev?nou ty??, jako kdy? zkoum?, jestli je jejich n?lez na?ivu nebo ne. Cht?lo se j? po t? otravn? ty?i ch?apnout a odstr?it ji stranou, ale byla na to p??li? slab?. P?esto v?ak uv?tala, ?e c?t? dotyk. Znamenalo to, ?e by nakonec opravdu mohla b?t je?t? na?ivu. Poc?tila, jak se j? kolem z?p?st? ovinula drobn? ruka s mal?mi dr?pky. Na malou chv?li byla zdvi?ena do vzduchu a p?enesena na jak?si druh l?tky. Potom j? do toho velk?ho kusu pl?tna zamotali celou a za?ali t?hnout pou?t?. Alespo? u? ji tolik netr?pilo to ostr? slunce. Nem?la sebemen?? tu?en?, kam ji mohou t?hnout a jestli ji na konci t? cesty ne?ek? t?eba smrt. Byla tak slab?, ?e j? to v?ak bylo docela jedno. P?es l?tku vid?la, jak kolem n? pomalou?ku ub?h? pou?tn? krajina. Po chv?li u? bylo slunce p??li? jasn? i pod touto ochranou. Je?t? nikdy v ?ivot? se nec?tila tak slab? a dehydrovan?. Jenom oby?ejn? n?dech d?val ?lov?ku pocit, ?e se tu vzduch prom?nil v ohe?. Potom se pl?tno znovu odhrnulo z jej?ho obli?eje a ona poc?tila na rtech jakousi chladivou tekutinu. S n?mahou znovu otev?ela o?i a spat?ila, ?e j? ta bytost lije z vaku do pusy vodu. Jenom vypl?znout jazyk a za??t polykat j? p?sobilo obrovsk? pot??e. Studen? voda si potom razila cestu jej?m krkem, ale ona m?la pocit, jako kdyby polykala h?eb?ky. Nikdy by ji nenapadlo, ?e by mohla m?t tak stra?liv? vyschlo v hrdle. P?esto pokra?ovala vd??n? v pit? a v duchu si oddychla, ?e alespo? tito tvorov? se zat?m chovaj? p??telsky. Jen?e p?esn? ve chv?li, kdy si to uv?domila, ona bytost p?estala vodu l?t a znovu s vakem n?kam zmizela. „Je?t?,“ p??la si Gwen za?eptat – ale z hrdla se j? nevydralo nic ne? s?pav? vzdech. Potom se jej? sv?t ot??sl a ona byla op?t ta?ena d?l pou?t?. Celou tu dobu se j? cht?lo se z t? l?tky n?jak vymanit, osvobodit se a zmocnit se toho vaku s vodou. V?echnu by ji vypila. V?echnu. Jen?e nem?la energii ani na to, aby po??dn? pohnula rukou. Byla ta?ena d?l a d?l. Jej? hlava i kon?etiny co chv?li nar??ely na nerovnosti a drobn? kameny a po chv?li u? ani nebyla schopn? pov?d?t, jak dlouho u? takto cestuje. P?i?lo j? to jako cel? v??nost. Jedin? zvuk, kter? p?itom sly?ela, byl pou?tn? v?tr, p?in??ej?c? jenom v?ce horka a prachu. Po chv?li poc?tila dal?? tro?ku vody na rtech. Tentokr?t u? se j? pilo o trochu l?pe, ale op?t byla od zdroje odtr?ena p??li? brzy. Otev?ela o?i a vid?la, jak bytost znovu schov?v? vak do z?hyb? sv?ho pl??t?. Uv?domila si, ?e ty mal? d?vky mo?n? maj? smysl a ?e je nap?jena pomalu schv?ln?, aby nem?la ?ok. Jej? hrdlo u? nebylo tak vyschl? a dokonce i zbytek t?la u? se c?til o n?co siln?j??. Uv?domila si, jak bl?zko smrti musela asi b?t. „Pros?m,“ zachr?ela, „je?t?.“ Bytost j? v?ak nam?sto toho nalila trochu vody na tv?? a o?i. Bylo to tak osv??uj?c?. Voda odmyla trochu prachu z o??, tak?e je Gwen te? mohla otev??t o n?co v?ce. Alespo? l?pe uvid?, co se d?je kolem. Spat?ila, ?e t?ch bytost? kolem jsou des?tky a ?e se jako had v z?stupu za sebou pomalu sunou pou?t?. V?ichni byli od?ni v ?ern?ch pl??t?ch s kapucemi a neust?le si mezi sebou pov?dali t?m sk?ehotav?m jazykem. Spat?ila tak?, ?e nen? jedin?, kdo je vle?en pou?t?. S ohromnou ?levou si uv?domila, ?e p?ed sebou vid? Kendricka, Sandaru, Aberthola, Brandta, Atmeho, Illeprii i s d?t?tem, Steffena, Arliss, n?kolik dal??ch St??brn?ch a tak? Krohna. Zbyl jich necel? tucet. V?ichni byli te? vle?eni kolem a neh?bali se, tak?e Gwen nebyla schopn? ??ci, zda jsou na?ivu nebo ne. Podle toho, jak bezvl?dn? v?ak p?sobili, by sp??e odhadovala, ?e jsou po smrti. P?i tom pomy?len? se j? sev?elo srdce. Modlila se k Bohu, aby to nebyla pravda. P?esto v?ak z?st?vala pesimistick?. Kdo by po tom v?em mohl m?t je?t? v?li ??t? Ani o sob? si st?le je?t? nebyla zcela jist?, ?e je vlastn? na?ivu. Znovu ji za?ali vl??et pou?t?. Zav?ela o?i a kdy? je potom znovu otev?ela, uv?domila si, ?e muselo ub?hnout mnoho ?asu, proto?e slunce u? sed?la n?zko nad obzorem. Jednodu?e usnula. P?esto v?ak st?le pokra?ovali v cest?. Znovu se podivila, co jsou ty bytosti za?. Nejsp?? to byl jak?si nom?dsk? kmen, kter? se dokonale p?izp?sobil ?ivotu v t?to nehostinn? pustin? a n?jak tu dok?zal p?e??t. P?em??lela o tom, jak se jim poda?ilo ji naj?t a kam ji te? t?hnou. Na jednu stranu jim byla velmi vd??n?, proto?e j? prozat?m zachr?nili ?ivot. Na druhou stranu, jak mohla v?d?t, ?e ji neodn??ej? jenom proto, aby ji pozd?ji mohli zab?t? Tady v pou?ti jist? mnoho potravy nenach?zeli? A? u? to v?ak bylo tak ?i onak, Gwen nem?la dostatek sil to n?jak ovlivnit. Kdy? uplynula dal??, pro ni velmi neur?it? doba, Gwen znovu otev?ela o?i, probuzen? jak?msi ?elestiv?m zvukem. Nejprve to zn?lo jako trnov? ke?, poletuj?c? voln? pou?t?, ale potom zvuk zes?lil a ona poznala, ?e to mus? b?t n?co jin?ho. Zn?lo to jako p?se?n? bou?e. Rozzu?en?, nel?tostn?, v?e ni??c? p?se?n? bou?e. Po chv?li se ti, kte?? ji nesli, pon?kud oto?ili a j? se d?ky tomu naskytl pohled, jak? je?t? nikdy p?edt?m nevid?la. Kdy? si uv?domila, ?e se k tomu p?ibli?uj?, sev?el se j? ?aludek. Nedaleko od nich, zcela jist? to nebylo v?ce ne? sto metr?, se zvedala obrovsk? st?na rozv??en?ho p?sku. Byla tak vysok?, ?e Gwen ani nedok?zala dohl?dnout na jej? vrchol. Neust?le se v n? proh?n?l v?tr a zu?iv? v??il oblaka prachu a p?sku. Byla tak hust?, ?e nebylo mo?n? vid?t skrz. Jejich kolona v?ak m??ila p??mo k bou?i. Hu?en? brzy zes?lilo natolik, ?e se stalo ohlu?uj?c?m. Gwendolyn p?em??lela, pro? tam jdou. Vypadalo to jako jist? smrt. „Oto?te se!“ cht?lo se j? vyk?iknout. Ale nepoda?ilo se j? vydat ze sebe o mnoho v?ce ne? jenom p?r chr?iv?ch zvuk?. V hukotu v?tru jej? slab? hlas nav?c dokonale zanikl. Ani ona sama se nesly?ela. Nav?c, kdo v?d?l, jestli by v?bec dbali na to, co ??k?? Poc?tila, jak na ni za?al dopadat p?sek. U? byli p?se?n? st?n? skute?n? bl?zko. Tu k n? p?istoupily dal?? dv? z bytost? a obalily j? kolem obli?eje je?t? jeden kus pl?tna. Uv?domila si, ?e se j? pokou?ej? p?ed t?m ?ivlem ochr?nit. Jenom o chv?li pozd?ji u? poc?tila, jak se do n? mocn? op?el v?tr, p?in??ej?c? spousty p?sku. Jakmile vstoupili do bou?e, hluk kolem vzrostl natolik, ?e m?la pocit, ?e z toho mus? za chv?li zcela jist? ohluchnout. Nedok?zala si p?edstavit, ?e by z toho mohli vyv?znout ?iv?. Najednou byla ohromn? vd??n? za pl???, kter? j? omotali kolem t?la i za ten kus l?tky skr?vaj?c? jej? tv??. Byla to jedin? ochrana v??i v?udyp??tomn?mu p?sku. Nom?di kr??eli se sklon?n?mi hlavami ne?navn? d?l a vypadali, ?e toto podstoupili ji? mnohokr?t. Nesli ji d?l a d?l tou bou??, v?ude kolem v??il p?sek, zp?sobuj?c?, ?e nebylo vid?t ani na dva kroky p?ed sebe. Gwen pochybovala, ?e to jen tak skon??. Jen?e potom se po ur?it? dob? rozhostilo ticho, naru?ovan? jenom jemn?m zvon?n?m v jej?ch u??ch. Tak oby?ejn? v?c jako je ticho najednou chutnala tak sladce. Dv? z nom?dsk?ch bytost? k n? p?istoupil a sundaly j? l?tku z obli?eje. Gwen spat?ila, ?e skute?n? pro?li tou p?se?nou bou?? a vyno?ili se na jej?m druh?m konci. Jen?e kde to bylo? Po uplynut? dal?? doby, kterou Gwen st?le jenom st??? dok?zala odhadovat, byly v?ak najednou v?echny jej? ot?zky zodpov?zeny. Jemn? ji polo?ili na zem. Le?ela na z?dech, neh?bala se a nad sebou vid?la blankytn? modr? nebe. P?ekvapen? zamrkala o?ima, proto?e si uv?domila, ?e nebe nen? to jedin?, co se v jej?m zorn?m poli nach?z?. Uv?domila si, ?e se tak? d?v? na neuv??iteln? vysokou ze?, postavenou z kamene. Vyp?nala se des?tky metr? do v??ky a pokra?ovala do obou sm?r? napravo i nalevo, a? se nakonec ztr?cela z dohledu. Nejprve si myslela, ?e se jedn? o n?jak? obrovsk? skaln? ?tesy, ale po chv?li si pov?imla, ?e na vrcholku jsou zbudovan? ochozy, opevn?n? a str??n? v??e. A p?edev??m: spat?ila na nich tis?ce ryt???, jejich? zbroj se bly?tila na slunci. Nerozum?la tomu. Co tu d?laj?? Ryt??i ve zbroji uprost?ed roz?haven? pou?t?? Kam ji to ty bytosti odnesly? Potom j? to ale najednou jako z?zrakem do?lo. Jej? srdce se rozbu?ilo jako o z?vod, kdy? si uv?domila, ?e se j? zcela jist? poda?ilo p?ej?t Velkou pustinu. On tedy skute?n? existoval? Druh? Prsten? KAPITOLA DRUH? Angela let?la tv??? nap?ed vst??c nap?n?n?m vod?m mo?e. St?le je?t? mohla vid?t Thorovo t?lo, pot?p?j?c? se pod hladinu. Neh?bal se a ka?dou vte?inou klesal hloub?ji a hloub?ji. Dob?e v?d?la, ?e bude b?hem chvilky mrtv? a pokud nesko?? p?es palubu za n?m, nebude m?t ??dnou nad?ji. Byla odhodl?na jej zachr?nit – i kdyby j? to m?lo st?t vlastn? ?ivot. Nedok?zala si to sice zcela jasn? vysv?tlit, ale c?tila k Thorgrinovi velmi siln? pouto hned od prvn? chv?le, kdy se tam na ostrov? setkali. Byl to jedin? ?lov?k, se kter?m se kdy v ?ivot? setkala, jen? se neb?l jej? lepry, a kter? ji navzdory tomu dokonce objal. Celou dobu se na ni p?itom d?val jako na norm?ln?ho ?lov?ka a nikdy se od n? ani na vte?inu neodvr?til, jak to d?l?vali jin?. C?tila, ?e mu velice dlu?? a byla odhodl?na mu pomoci, i kdyby to m?lo znamenat, ?e p?inese tu nejv?t?? ob??. N?raz na studenou vodn? hladinu pro ni byl drtiv?. Jako kdyby se j? do k??e najednou zabodl mili?n malink?ch p?ip?n??k?. Voda byla tak stra?liv? studen?, ?e i se zav?enou pusou vyk?ikla. P?esto se v?ak se zadr?en?m dechem za?ala chrab?e no?it hloub?ji a hloub?ji. Otev?ela o?i a sna?ila se v kaln? vod? spat?it Thorgrinovo t?lo. U? jej t?m?? nevid?la. Klesal a no?il se do temnot st?le hloub?ji. Mocn? se odrazila nohama a potom je?t? jednou a znovu. V rychlosti, kterou t?m nabrala, potom nat?hla ruku p?ed sebe co nejv?ce to ?lo a nakonec se j? poda?ilo jej chytit za ruk?v. Byl t???? ne? by si myslela. Objala jej ob?ma rukama, oto?ila se a za?ala se zu?iv? odr??et nohama, aby zastavila kles?n? a p?im?la sv? b?emeno vydat se sm?rem k hladin?. Angela nebyla ani velk?, ani siln?. Dob?e v?d?la, ?e jej? nohy jsou mnohem siln?j??, ne? horn? polovina t?la. Jej? ruce byly slab? kv?li nemoci, ale nohy m?ly naopak v?ce s?ly ne? m?l leckter? mu?, proto?e je pou??vala o to v?ce, o? se nemohla spolehnout na ruce. Te? se d?ky nim zu?iv? odr??ela mo?skou vodou ve snaze se dostat ke hladin?. Jestli se na tom ostrov? n?co nau?ila opravdu dob?e, pak to bylo pr?v? plav?n?. Po chv?li si uv?domila, ?e se skute?n? pohybuj? sm?rem vzh?ru. Temn? vody se prosv?tlily a za chv?li u? vid?la slune?n? paprsky, kter? se l?maly o hladinu. No tak! Pomyslela si. U? jenom kousek! U? te? byla vy?erpan?, ale nedovolila si ochabnout, i kdy? jej? pl?ce ho?ely a svaly dost?valy k?e?e – jedn?m posledn?m mocn?m z?b?rem nohou se vyno?ila. S?pav? lapala po dechu, nep?est?vala kopat nohama a z?rove? ze v?ech sil t?hla Thorgrina rukama nad hladinu. Nakonec se j? poda?ilo dostat tam alespo? jeho hlavu. St?le se zd?l b?t v bezv?dom?. Angela se zhrozila, ?e jej? z?krok p?i?el pozd? a on u? se mezit?m sta?il utopit. „Thorgrine!“ k?i?ela. „Vzbu? se!“ Chytila jej zezadu, objala jej kolem pasu, chytila se za vlastn? z?p?st? a za?ala mu trhav?mi pohyby stla?ovat b?icho k sob?. D?lala p?esn? to, co vid?la d?lat sv? p??tele, kdy? se kdysi n?kdo topil. Jej? mal? ruce se od t? n?mahy okam?it? rozt??sly. „Pros?m, Thorgrine,“ plakala. „Pros?m, ?ij! ?ij pro m?!“ Vtom se kone?n? rozka?lal, otev?el o?i a za?al se v jej?m n?ru?? zm?tat. S uleh?en?m si uv?domila, ?e je zase zp?t. Jeho ka?el nebral konce, kdy? d?vil spousty vdechnut? vody. Angela byl neskute?n? ??astn?. Nav?c to vypadalo, ?e Thor znovu nabral pln?ho v?dom?. Cel? ten hr?zostra?n? incident jej kone?n? probral z jeho hlubok? paral?zy. Mo?n?, doufala, ?e bude dokonce dostate?n? siln?, aby se t?m mu??m postavil a pomohl jim ut?ci. Ani po??dn? nedokon?ila my?lenku, kdy? tu najednou do vody kolem nich dopadla smy?ka na konci dlouh?ho lana a okam?it? se kolem n? i Thora t?sn? ut?hla. Pohl?dla vzh?ru a spat?ila postavy t?ch hrdlo?ez?, jak stoj? u bo?nice lodi a za??naj? je na lan? vytahovat nahoru, jako kdyby ryba?ili. Angela sebou za?ala zm?tat a doufala, ?e se k n? Thor p?id?, ale ten, pot? co vyka?lal v?echnu vodu, znovu ochabl a zd?lo se, ?e rozhodn? nem? dostatek sil na jak?koliv odpor. Pomalou?ku byli vytahov?ni zp?tky k palub?, kapala z nich spousta vody a pir?ti na n? hn?viv? pok?ikovali. „NE!“ k?i?ela Angela a zm?tala sebou jako ??len?. Kdy? byli vyta?eni nad ?rove? paluby, p?it?hl je jeden z t?ch hrdlo?ez? h?kem na dlouh? ty?i a druh? potom p?e??zl jejich provaz. St?le k sob? vz?jemn? p?ipout?ni, dopadli tvrd? na d?ev?nou palubu. Angela nep?est?vala zu?iv? bojovat s provazem a sna?ila se osvobodit. Ale bylo to zcela k ni?emu. B?hem chvilky k nim p?isko?ilo n?kolik pir?t?, p?i?pendlilo je oba k zemi a oto?ilo na b?icho. Angela poc?tila hrub? ruce, kter? j? p?ek???ily pa?e za z?dy a n?sledn? je pevn? sv?zaly dal??m lanem. Potom byla vyta?ena na nohy. Pokusila se vzdorovat i te?, ale nedok?zala u? se ani pohnout. S obavou se pod?vala na Thorgrina a vid?la, ?e i on je podobn?m zp?sobem svazov?n. Byl st?le v?ce v ???i sn? ne? p?i v?dom?. Potom byli oba hrub? a p??li? rychle vedeni p?es palubu. Angela m?la co d?lat, aby p?itom neupadla. Thor ?el jako ve sn?ch. „Tohle v?s nau?? pokou?et se o ?t?k,“ zavr?el na n? jeden z pir?t?. Spat?ila, ?e se p?ed nimi otev?raj? d?ev?n? vrata, vedouc? do podpalub?. Zad?vala se do temnoty vl?dnouc? tam dole a potom u? tam byli s Thorem oba hrub? postr?eni dovnit?. Bez mo?nosti alespo? vzt?hnout ruce p?ed sebou na ochranu hlavy prolet?li temnotou a tvrd? p?ist?li ve ?pinav?m podpalub?. Thor dopadl jenom t?sn? vedle n?. Sta?ilo m?lo a byl by ji vahou sv?ho t?la rozdrtil. Kolem se rozhostila tma. Vrata se za nimi okam?it? zabouchla a sebrala jim i posledn? zbytky denn?ho sv?tla. Naho?e se ozvalo ch?est?n? ?et?zu, jak pir?ti dve?e zaji??ovali. Angela se p?ekulila na z?da, p?er?vav? oddychovala a rozhl??ela se, kam je to pir?ti hodili. Ve strop? se v?ak najednou objevil dal?? zdroj sv?tla, kdy? pir?ti otev?eli okenici zam???ovan?ho ok?nka. Okam?it? se v n?m objevilo n?kolik zarostl?ch tv???. N?kter? na n? za?aly plivat. Potom ode?li. Kdy? znovu zav?eli i tento posledn? p??vod sv?tla, Angela najednou v temnot? usly?ela hlas. „Klid. Nejste tu sami.“ Vyd??en? sebou trhla, ale potom si uv?domila, ?e ten hlas zn? a ?e to rozhodn? neznamen? dal?? ohro?en?. V temnot? s nimi sed?li, s rukama sv?zan?ma za z?dy, Thorovi p??tel? Reece, Selese, Elden, Indra, O’Connor a Matus. V?ichni byli na?ivu. Angela si p?itom byla zcela jist?, ?e byli na mo?i zabiti a tak se j? te? ohromn? ulevilo. Z?rove? se j? v?ak zmocnilo velmi neblah? tu?en?, proto?e, pokud byli v?ichni tito skv?l? bojovn?ci odzbrojeni a zajati, jak? potom mohou m?t ?ance se odsud dostat ?iv?? KAPITOLA T?ET? Erec sed?l na palub? sv? lodi op?en z?dy o st??e? a s rukama slo?en?ma v kl?n? se se starost? ve tv??i d?val p?ed sebe. Jeho zb?vaj?c? lod? byly te? rozpt?len? na potemn?l? no?n? hladin? kolem t? jeho, av?ak z?rove? v?echny obklopeny ohromnou flotilou imperi?ln?ch lod?. Byli obkl??eni ze v?ech stran a svit obou m?s?c? ned?val nad?ji, ?e by se mohli skr?t v temnot?ch. Na st??n?ch Erecov?ch lod? st?le je?t? hrd? vl?ly vlajky Ji?n?ch ostrov?, zat?mco nep??tel d?val na odiv sv? ?ern? a zlat? imperi?ln? prapory. Byl to skli?uj?c? pohled. Vzdal se, aby u?et?il ?ivoty sv?ch lid?, ale te? byli d?ky tomu vyd?ni imperi?n?m na milost a nemilost jako oby?ejn? v?zni a nebyla ??dn? cesta, jak se z toho dostat. Na palub? ka?d? z lod?, stejn? jako na t? jeho, te? byla p??tomna nevelk? imperi?ln? pos?dka. Bylo to poka?d? asi tucet mu??, stoj?c?ch por?znu na palub? a znud?n? z?raj?c?ch do noci. ?lenov? jeho vlastn? pos?dky byli na palub?ch tak?, sed?li pov?t?inou na z?di a ruce m?li sv?zan? ?emeny. Na ka?d? lodi bylo desetkr?t v?ce zajatc? ne? str???, ale ty si z toho o?ividn? nic ned?laly. D?ky tomu, ?e byli v?ichni sv?zan?, vlastn? ani nebylo t?eba aby n?kdo zajatce hl?dal. Erecova arm?da se vzdala a i kdyby se pokusili znovu z?skat vl?du nad sv?mi lod?mi, stejn? by nedok?zali oble?en? imperi?ln? flotily prolomit. Nemohl si pomoci, aby se kv?li tomu nec?til ?patn?. Kapitulace byla rozumn?m ?inem, ale on se je?t? nikdy v ?ivot? nikomu nevzdal a te? jej to nekone?n? p?lilo. Neust?le si musel p?ipom?nat, ?e je te? vl?dcem nad ?ivoty mnoh?ch a ne jenom bojovn?kem, nasazuj?c?m pouze sv?j vlastn? ?ivot. M?l te? mnohem v?t?? zodpov?dnost. Necht?l, aby v?ichni zem?eli v boji s tak velikou p?esilou. Kv?li Krovovi padli do l??ky a pokusit se ji ?e?it bojem by bylo zcela marn?. Jeho otec jej u?il, ?e prvn?m a v?bec nejd?le?it?j??m pravidlem dobr?ho vl?dce je um?t rozpoznat, kdy je vhodn? bojovat a kdy rad?ji ustoupit a vr?tit se do boje pozd?ji a za lep??ch podm?nek. Chrabrost a p?cha byly pro ryt??e d?le?it?, ale v rukou vl?dce p?in??ely jenom smrt. Otcova rada byla snadno pochopiteln?, ale p?esto nebylo lehk? se j? ??dit. „J? bych teda rad?i bojoval,“ ozval se za n?m hlas, p?ipom?naj?c? jeho vlastn? my?lenky. Pod?val se na sv?ho bratra Stroma, kter? sed?l sv?zan? vedle n?j. P?esto v?ak vypadal stejn? sebev?dom? jako v?dycky. Erec se zamra?il. „Bojoval bys a v?ichni bychom te? byli mrtv?,“ odpov?d?l. Strom pokr?il rameny. „Zem?eme tak jako tak, brat?e,“ nam?tnul. „Imperium nezn? nic ne? krutost. Kdyby bylo po m?m, mohli jsme alespo? padnout v bitv? jako hrdinov?. Te? n?s pozab?j? u? ne jako svobodn? lidi, ale jako bezmocn? zajatce. Pod?e?ou n?s jako ku?ata.“ „Anebo h??,“ p?idal se do hovoru jeden z d?stojn?k?, „zotro?? n?s a u? nikdy nepozn?me, jak? to je, kdy? se ?lov?k m??e svobodn? nadechnout. Proto jsme t? sem n?sledovali?“ „Nic z toho nem??e? v?d?t,“ odpov?d?l Erec. „Nikdo nem??eme ??ct, co te? imperi?ni ud?laj?. Alespo? jsme prozat?m na?ivu. To n?m po??d d?v? ?anci. Boj by byla jist? smrt.“ Strom se na bratra zklaman? pod?val. „Otec by se takhle nezachoval.“ Erec zrudnul. „Nem?? tu?en?, co by otec v podobn? situaci ud?lal.“ „Nem?m?!“ naje?il se Strom. „Vyrostl jsem vedle n?j. ?il jsem na ostrovech cel? ?ivot, zat?mco ty ses toulal po Prstenu. Sotva otce zn??. A j? ??k?m, ?e by bojoval.“ Erec zakroutil hlavou. „Je snadn? takhle mluvit jako bojovn?k,“ nedal se. „Jen?e kdy? jsi velitel, m?? na v?ci tro?ku jin? n?zor. V?m o otci dost na to, abych mohl s klidem prohl?sit, ?e by hledal ka?dou cestu, jak svoje lidi zachr?nit. On nebyl zbrkl? vl?dce. M?l svou p?chu, ale dok?zal nad n? udr?et kontrolu. N?? otec, kdy? byl je?t? mlad? a byl pouh?m ryt??em, by jist? bojoval, ale ten sam? mu? jako?to kr?l by ud?lal to, co j?, aby se mohl vr?tit do boje za lep??ch podm?nek. A? je?t? o n?co vyroste? a stane? se mu?em, mnoh? pochop??, brat?e.“ Strom zbrun?tn?l. „J? jsem mnohem v?c mu?em ne? ty.“ Erec si jenom povzdechl. „Je?t? doopravdy nech?pe?, co bitva vlastn? znamen?,“ odpov?d?l. „Ne, dokud n?jakou neprohraje?. Ne, dokud neuvid?? vlastn? lidi, jak kolem tebe um?raj?. Ty jsi je?t? nikdy po??dn? neprohr?l. Byl jsi v bezpe?? a p?epychu na ostrovech cel? sv?j ?ivot. To t? u?inilo arogantn?m. M?m t? r?d jako bratra – ale jako velitele m? ?tve?.“ Oba se odml?eli v jak?msi napjat?m p??m???. Erec se zad?val do noci. Prohl??el si nekone?n? hv?zdnat? nebe a znovu p?em??lel o cel? t? rozprav?. M?l sv?ho bratra opravdu r?d, ale tak? si musel p?iznat, ?e se spolu velmi ?asto h?daj? a to t?m?? o ?emkoliv. Jako kdyby ani nebyli schopn? vid?t jednu v?c stejn?m zp?sobem. Erec notnou chv?li z?stal zticha, aby se uklidnil. Zhluboka se nadechl no?n?ho vzduchu a znovu se ke Stromovi oto?il. „Nechci se vzd?t,“ ?ekl o pozn?n? klidn?j??m t?nem. „Nechci, aby se z n?s stali v?zni nebo dokonce otroci. Mus?? se na to ale d?vat z ?ir??ho hlediska. ?stup je mnohdy jenom prvn? d?jstv? bitvy. Ne v?dycky se na nep??tele vrh?me s tasen?mi me?i. N?kdy je lep?? s n?m bojovat p?stmi nebo dokonce slovy. Me? m??e? tasit kdykoliv pozd?ji.“ Strom se na n?j nech?pav? pod?val. „A jak n?s z toho te? pl?nuje? dostat?“ zeptal se. „V?dy? jsme jim odevzdali zbran?. Sed?me tu sv?zan? a nem??eme se ani hnout. Obklopuje n?s flotila, kter? m? tis?c plachet. Jak bychom te? mohli ten me?, o kter?m mluv??, asi tak tasit?“ Erec zakroutil hlavou. „Ty nevid?? na?i situaci celou,“ ?ekl. „Nikdo z na?ich nen? mrtv?. Po??d m?me na?e lod?. Mo?n?, ?e jsme te? zajatci, ale j? vid?m na ka?d? lodi jenom hrstku imperi?ln?ch voj?k? – to znamen?, ?e nad nimi m?me ohromnou p?esilu. V?echno, co je t?eba, je nechat p?esko?it jiskru. Ve spr?vnou chv?li a ve spr?vn? situaci. Potom m??eme uniknout.“ Te? zase nesouhlasil Strom. „Nem??eme se na n? vrhnout,“ ?ekl. „Jsme sv?zan?, bezmocn?, tak?e ??sla nic neznamenaj?. A i kdybychom se vzbou?ili, okoln? lod? n?s po?lou ke dnu b?hem chv?le.“ Erec se rozhodl bratra a jeho pesimismus rad?ji ignorovat. Nam?sto toho se zad?val na Alistair, kter? bezvl?dn? le?ela opod?l. I ona byla sv?zan?. Vid?t ji v tomto stavu a s vyhl?dkami na budoucnost stejn? neblah?mi, jako m?li ostatn?, mu l?malo srdce. V?echno to bylo ostatn? kv?li n?mu. Jemu osobn? nevadilo st?t se do?asn? zajatcem – to byla jednodu?e v?c, kter? se ve v?lk?ch st?v?. Ale pro ni by si b?val p??l lep?? osud. Dal by cokoliv za to, aby mohl alespo? ji osvobodit. Byl j? neskonale vd??n? za to, ?e mu znovu zachr?nila ?ivot tam v Dra??m h?betu proti mo?sk? nestv??e. Dob?e v?d?l, ?e je z toho st?le je?t? vy?erpan? a p??li? slab?, aby te? mohla sv? s?ly pou??t v jejich prosp?ch. P?itom byla nejsp??e jedinou nad?j? a tajnou zbran?, kterou m?li. „Alistair,“ zavolal na ni znovu ti?e. D?lal to ka?d?ch p?r minut. Nat?hl se a nohou se jemn? dotkl t? jej?. Dal by cokoliv za to, aby se mohl dostat ze sv?ch pout, doj?t k n?, obejmout ji a osvobodit ji. Le?et vedle n? a p?itom neb?t schopen ani t? z?kladn? pomoci byl ten nejzoufalej?? pocit na sv?t?. „Alistair,“ zavolal na ni. „Pros?m, to jsem j?, Erec. Vzbu? se. Pros?m t?. Pot?ebuju t? – my t? pot?ebujeme.“ Celou noc ?ekal, a? jeho mil? znovu otev?e o?i, ale te? u? za??nal ztr?cet nad?ji. U? si nebyl v?bec jist?, ?e se z t? n?mahy dok??e je?t? vzpamatovat. „Alistair,“ prosil ji znovu a znovu. „Pros?m. Vzbu? se kv?li mn?.“ ?ekal na reakci, ale ona se ani nepohnula. Bezvl?dn? le?ela na d?ev?n? palub?, klidn? d?chala a v m?s??n?m sv?tle vypadala n?dhern?. Erec se modlil, aby to tak nez?stalo nav?dy. Zklaman? se odvr?til, sklonil hlavu a zav?el o?i. Mo?n?, ?e u? bylo doopravdy v?echno ztraceno. V t?to situaci jednodu?e u? nemohl nic dal??ho d?lat. „Jsem tady,“ ozval se do noci zvoniv?, velmi slab? hlas. Pod?val se na ni a spat?il, ?e m? nap?l otev?en? o?i a d?v? se na n?j. Jeho srdce se rozbu?ilo nad?en?m. Nechyb?lo mnoho a byl by vyk?ikl radost?. Alistair vypadala unaven? a velmi, velmi ospale. „Alistair, l?sko,“ ?ekl s nad?j? v hlase. „Pot?ebuju t?. U? jenom naposled, ne? si po??dn? odpo?ine?. Tohle bez tebe bohu?el nezvl?dnu.“ Zav?ela o?i a trvalo velmi dlouho, ne? se zase mali?ko pootev?ely. „Co pot?ebuje??“ zeptala se. „Na?e pouta,“ odpov?d?l. „Pot?ebujeme, abys n?s osvobodila. V?echny.“ Alistair znovu zav?ela o?i. Dlouhou dobu se potom neoz?valo nic ne? ?um?n? mo?e a nar??en? nevysok?ch vln o boky lodi. Ticho se prodlu?ovalo a Erec nakonec nabyl jistoty, ?e Alistair znovu upadla do bezv?dom?. Ona v?ak po je?t? dal?? chv?li znovu procitla. S obrovsk?m ?sil?m pozvedla m?rn? hlavu a rozhl?dla se po v?ech lod?ch kolem, jako kdyby si cht?la ud?lat vlastn? obr?zek o situaci. Erec vid?l, ?e jej? o?i m?n? barvu. Za??naly st?le jasn?ji mod?e z??it a nakonec osv?tlovaly no?n? palubu jako dv? pochodn?. Jej? pouta se najednou uvolnila. Erec usly?el, jak se ty provazy trhaj? a vid?l, jak o chv?li pozd?ji zvedla ob? ruce p?ed sebe. Z dlan? j? vyza?ovalo intenzivn? sv?tlo. O vte?inu pozd?ji poc?til, ?e i jeho pouta se mu na rukou rozvibrovala. Ten provaz najednou p?lil, jako kdyby ho?el plamenem a potom za?al povolovat. C?til, jak prask? vl?kno za vl?knem a nakonec jich zbylo tak m?lo, ?e je dok?zal vlastn?mi silami roztrhnout. Nev???cn? se pod?val na vlastn? voln? ruce. Byl voln?. Byl doopravdy voln?. Usly?el dal?? zapra?t?n? provazu a v?d?l, ?e i Strom u? byl zbaven pout. Stejn? zvuky se za?aly oz?vat ze v?ech kout? lodi, kdy? se dal?? a dal?? mu?i vypro??ovali ze sv?ch pout. V?ichni vrhali po Erecovi t?zav? pohledy. Ten si jenom nen?padn? podr?el p?ed ?sty ukazov??ek, aby je udr?el je?t? chv?li v klidu. Ujistil se, ?e si str??n? ni?eho nev?imli. V?ichni st?li pod?l z?bradl?, z?dy k zajatc?m a nikdo z nich se nec?til natolik ohro?en?, aby hl?dal sv? okol?. Nazna?il Stromovi i ostatn?m, aby se k n?mu p?idali, nesly?n? se zvedl a p?ikr?en? se za?al kr?st ke str???m. „Te?!“ vyk?ikl, kdy? u? byl dostate?n? bl?zko. S?m se jako prvn? vrhnul do akce, t?sn? n?sledov?n sv?mi druhy. B?hem vte?inky byli u str??n?ch. N?kolik z nich usly?elo prask?n? d?eva pod jejich nohama a sta?ilo se s tasen?mi me?i oto?it. Jen?e pos?dka Erecovy lodi byla slo?ena z toho nejlep??ho, co Ji?n? ostrovy sv?tu daly. V?ichni byli nav?c zoufal? z obav o vlastn? budoucnost a v temn? noci se pohybovali velmi rychle. Strom se vrhnul na jednoho ze str??n?ch. Chytil jej za z?p?st? je?t? p?edt?m, ne? mohl me?em ude?it. Erec se vrhnul na stejn?ho mu?e, vytrhl z jeho opasku d?ku a bleskurychle mu pod??zl krk. Strom z n?hle ochabl? ruky pohodln? p?evzal imperi?ln? me?. Navzdory v?em sv?m rozd?l?m a neshod?m pracovali oba brat?i v boji spole?n? jako dob?e promazan?, skv?le se dopl?uj?c? bojov? mechanismus. Ostatn? se rychle zmocnili dal??ch zbran? a zab?jeli s nimi jejich p?vodn? majitele. Jin? jednodu?e p??li? pomalu a ospale reaguj?c? str??n? p?ehodili p?es z?bradl?. ?vouc? imperi?ni se z??tili do vln a zmizeli pod lod?. Erec se rozhl?dl po ostatn?ch lod?ch a vid?l, ?e se bitky za??naj? rozpout?vat na v?ech ostatn?ch palub?ch. „Plachty naplno!“ poru?il. V?ude kolem na palub?ch ostatn?ch lod? vypuklo to, co by se na prvn? pohled zd?lo b?t chaosem, ale ve skute?nosti ?lo o velmi dob?e secvi?enou souhru v?ech ?len? pos?dky. Plachty se napjaly a nato?ily tak, aby naplno zachytily v?tr. Kone?n? byli voln?. Rozezn?ly se imperi?ln? rohy, bojov? pok?ik a bubny. Na nep??telsk?ch lod?ch si rychle pov?imli t? zm?ny. Cel? flotila se rozz??ila mno?stv?m pochodn?, ale Erecovo mal? lo?stvo ji? sta?ilo nabrat rychlost i spr?vn? sm?r. Jeho velitel se d?val na blok?du lod?, obklopuj?c?ch je ze v?ech stran a v?d?l, ?e je nakonec stejn? ?ek? boj o hol? ?ivoty. Ale u? mu to nevadilo. Jeho mu?i byli na?ivu a byli voln?. Nav?c m?li v?t?? rychlost ne? trochu zaspav?? nep??tel. U? jenom to jim d?valo ?anci. Bu? proraz?, anebo se nakonec p?ece jenom dostanou do hrdinsk?ch p?sn?, jak o tom mluvil Strom. KAPITOLA ?TVRT? Dariovu tv?? zkropila spr?ka krve. Oto?il se, aby spat?il, ?e na tucet jeho mu?? byl pr?v? zabit jedin?m imperi?ln?m jezdcem na obrovsk?m ?ern?m h?ebci. Voj?k t??mal v ruce ten nejv?t?? a nejdel?? me?, jak? Darius kdy vid?l. T?m te? pr?v? nar?z utnul hlavy dvan?cti mu??m. V?ude kolem vypukla v?ava. Ot??el se do v?ech stran, aby vid?l, ?e jsou jeho lid? v?ude kolem rychle pob?jeni. Bylo to ohavn?. Imperi?ni sekali mocn?mi ?dery jako bojov? ma?ina a jeho lid? padali k zemi po des?tk?ch, potom stovk?ch a nakonec po tis?c?ch. Najednou zjistil, ?e stoj? na vysok?m piedestalu a kam a? oko dohl?dlo se rozprost?rala t?la padl?ch. V?ichni jeho lid? le?eli v krvi a bez pohybu na zemi uvnit? Volusijsk?ho opevn?n?. Nez?stal ani jedin?. Ani jeden ?lov?k. Darius se zoufale rozk?i?el, kdy? tu jej najednou zezadu popadly ruce v t??k?ch okovan?ch rukavic?ch a strhly dozadu. S ?evem zmizel v temnot?. Probudil se s t?mt?? v?k?ikem, ohnal se rukama kolem sebe a netrefil nic ne? vzduch. Rozhl?dl se kolem, zt??ka oddychoval a v prvn? chv?li nev?d?l, jestli to v?echno byla pravda nebo jenom pouh? sen. Usly?el ?in?en? ?et?zu. Chv?li mu trvalo, ne? se znovu upamatoval, odkud ten zvuk poch?z?. Pod?val se k vlastn?m noh?m a uv?domil si, ?e m? kotn?ky sv?zan? nakr?tko ?elezn?m ?et?zem, aby nemohl d?lat del?? kroky. V tom okam?iku si kone?n? uv?domil mod?iny a r?ny, pokr?vaj?c? cel? jeho t?lo. Pod?val se na svoje ruce a spat?il, ?e jsou zcela pokryt? zaschlou krv?. Ka?d? dal?? pohyb u? bolel tak hrozn?, jako kdyby byl ned?vno ztlu?en snad tis?covkou mu??. Jeho lev? oko bylo tak otekl?, ?e jej t?m?? nedok?zal otev??t. Pomalou?ku se oto?il, aby prozkoumal svoje okol?. Na jednu stranu se mu ulevilo, ?e tamto byl jenom pouh? sen – ale z?rove? si pomalou?ku vzpom?nal, pro? je tak potlu?en?. To, co vid?l ve sp?nku, sice byl opravdu sen, ale z?rove? na n?m bylo leccos pravdiv?ho. Jeden po druh?m se mu za?aly vracet ?tr?ky vzpom?nek na bitvu p?ed branami Volusie. Vzpomn?l si na to p?epaden?, zav?raj?c? se br?ny a imperi?ln? jednotky, kter? je potom obklopily. I na tu ?ezni?inu, kter? nastala potom. Byla to zrada. Ze v?ech sil se sna?il vzpomenout si na dal?? detaily a nakonec si vybavil svoji posledn? vzpom?nku. Pot?, co ve vzteku zabil n?kolik nep??tel, obdr?el r?nu naplocho do hlavy a ztratil v?dom?. S?hnul si ke sp?nku a nahmatal velikou podlitinu, za??naj?c? n?kde v oblasti sp?nku a t?hnouc? se a? k jeho lev?mu oku. Nebyl to sen. Byla to pravda. Potom u? si vzpomn?l na v?echno. Zaplavil jej vztek, sm?chan? s l?tost?. Jeho mu?i, v?ichni ti lid?, kter? m?l tak r?d, byli te? mrtv?. A jenom kv?li n?mu. Za?al se zoufale rozhl??et do tmy ve snaze spat?it kohokoliv, kdo to mohl p?e??t. T?eba p?e?ili mnoz? a jenom te? byli zajatci stejn? jako Darius. „Pohni se!“ ozval se hrub? hlas odn?kud ze tmy. Z?hy pot? Darius uc?til ??si siln? ruce, kter? jej nevyb?rav? popadly v podpa?? a vyt?hly na nohy. Potom dostal kopanec do ledvin. Zavr?el bolest?, zapot?cel se kup?edu a d?ky kr?tk?mu ?et?zu mezi kotn?ky se znovu porou?el k zemi. Dopadl na z?da n?jak?ho dal??ho ?lov?ka, kter? byl v cele s n?m. Spoluv?ze? sebou okam?it? zazm?tal a ude?il Daria loktem do obli?eje, aby jej ze sebe set??sl. „Je?t? jednou se m? dotkni!“ vyk?ikl. Byl to jenom chlapec a stejn? jako Darius byl spoutan? v ?et?zech. Darius si uv?domil, ?e je jenom jedn?m z mnoha spoutan?ch v dlouh? ?ad? pod?l zdi. Tlust? ?et?z spojoval jejich kotn?ky dohromady. Imperi?ln? dozorci je te? po cel? d?lce nevyb?rav?m zp?sobem stav?li na nohy. Darius se pokou?el zahl?dnout tv??e sv?ch nejbli???ch soused?, ale kdy? usp?l, zjistil, ?e nikoho z nich nezn?. „Darie!“ ozval se najednou tich? hlas. „U? znovu nepadej nebo t? zabij?!“ Jeho srdce posko?ilo radost?. To byl p?ece zn?m? hlas. Oto?il se a o n?kolik m?st d?l spat?il Desmonda, Raje, Kaze a Luziho. Jeho sta?? p??tel? tu tedy byli p?iv?z?ni t??. V?ichni vypadali podobn? pobit? jako on. V?em se v?ak tak? o?ividn? ulevilo, ?e jej vid? ?iv?ho. „Je?t? jednou promluv??,“ zavr?el dozorce na Raje, „a zaplat?? to jazykem.“ To, ?e tu na?el je, jist? znamen?, ?e bude i spousta dal??ch p?e?iv??ch. Okam?it? za?al p?em??let, kdo by tu z t?ch, kte?? s n?m bojovali v ulic?ch Volusie, je?t? mohl b?t. Dozorce pokra?oval k dal??m v?z??m a kdy? byl dostate?n? daleko, Darius se oto?il a za?eptal: „Co ostatn?? P?e?il je?t? n?kdo“ V duchu se modlil, aby to byly stovky, kter? te? n?kde ?ekaj? nebo jsou maxim?ln? tak? uv?zn?ny. „Ne,“ ozvala se krut? jednozna?n? odpov??. „Jsme jedin?. V?ichni ostatn? jsou mrtv?.“ Ta slova na n?j zap?sobila stejn? jako kopanec do b?icha. Znamenalo to, ?e tedy v?echny zklamal. Navzdory snaze se ovl?dnout se mu po krv? zalepen? tv??i skut?lela ?erstv? slza. Cht?lo se mu za??t ?v?t. Dokonce si na vte?inu p??l, aby na tom bitevn?m poli b?val z?stal tak?. Nedok?zal to pochopit. V?ichni bojovn?ci ze v?ech t?ch otrock?ch vesnic…. U? to skoro vypadalo, ?e se mu poda?? uskute?nit nejv?t?? revoluci v d?jin?ch Imp?ria. Takovou, kter? by zm?nila jeho otrok??skou tv?? nav?dycky. Jen?e to bylo v?echno utopeno v krvi. Te? byly ve?ker? nad?je na svobodu ty tam. Darius byl p?inucen d?t se na pochod. Jeho r?ny mu p?itom p?sobily stra?liv? utrpen? a ?elezn? pouta, nyn? nov? p?ipevn?n? nejen na kotn?c?ch, ale i na z?p?st?ch, tomu ani v nejmen??m nepom?hala. Rozhl??el se kolem sebe a sna?il se zjistit, kde to vlastn? je, kdo jsou ti ostatn? v?zni a kam je to dozorci vedou. Jak se tak rozhl??el, uv?domil si, ?e jsou v?ichni p?ibli?n? stejn?ho v?ku jako on a v?ichni do jednoho byli dob?e rostl?. Vypadali jako bojovn?ci. Za?li za roh temn?ho tunelu a najednou se bez varov?n? ocitli ve slune?n?m svitu. Paprsky sem pronikaly ?elezn?mi m???emi. Darius se zastavil, aby se pokusil zachytit n?co z okol?, kter? se nal?zalo za m???emi, ale okam?it? byl hrub? postr?en kup?edu a je?t? obdr?el r?nu d?ev?nou ty?? do ?eber. Klop?tal tedy d?l s ostatn?mi, a? se nakonec ocitl na p??m?m slune?n?m sv?tle. Byli na n?j vystr?eni s takovou razanc?, ?e se v?ichni do jednoho porou?eli k zemi. Darius vyplivl p?sek, kter? se mu p?itom dostal do pusy, a rukama si zaclonil zat?m neuvykl? o?i proti ostr?mu slunci. Ostatn? popadali v?ude kolem a brzy i na n?j. „Vst?vat!“ h?m?li dozorci. Potom proch?zeli od jednoho chlapce ke druh?mu a ??ouchali do nich ty?emi, dokud se znovu nepostavili na nohy. Darius se ?kr?bal vzh?ru tak?. Nebylo to snadn?, proto?e byli sv?z?ni jeden ke druh?mu a tak i ti, kte?? ji? st?li, byli znovu strh?v?ni k zemi t?mi pomalej??mi. Nakonec stanuli uprost?ed kruhov?ho n?dvo??, kter? m?lo asi tak t?icet metr? v pr?m?ru, ohrani?en?ho kamenn?mi zdmi, v nich? byla tu a tam zam???ovan? okna. Uprost?ed prostranstv? a tv??? k nim st?l mohutn?, velmi zamra?en? mu?. Na prvn? pohled z n?j ?i?ela autorita. Byl vy??? ne? ostatn?, jeho pa?e byly jako urostl? duby, m?l na?loutlou k??i, sv?t?c? rud? o?i na hlav? mal? za?loutl? rohy. Nem?l na sob? ??dnou tuniku a jeho svaly jenom hr?ly na slunci. Na nohou m?l ?ernou imperi?ln? zbroj, t??k? boty a cel? p?edlokt? mu pokr?valy n?tepn?ky z tvrzen? k??e, pobit? cvo?ky. Pr?v? cvo?ky poukazovaly na hodnost imperi?ln?ho d?stojn?ka. Mra?il se na n? tak, jako kdyby byli jenom klubko mou?n?ch ?erv? v jeho ob?d?. „J? jsem Morg,“ ?ekl temn?m, hlubok?m hlasem. „Budete m? oslovovat pane. Jsem v?? nov? velitel. Odte?ka budu cel? v?? ?ivot.“ Jal se kr??et sem a tam pod?l ?ady a jeho dech p?itom zn?l jako vr?en? rozzloben?ho psa. „V?tejte v nov?m domov?,“ pokra?oval po chv?li za ch?ze. „Do?asn?m domov?. Proto?e ne? se nad?jete, budete v?ichni mrtv?. A j? si ten pohled velice u?iju.“ O?kliv? se usm?l. „Ale dokud jste tady,” dodal, „budete ??t. Budete ??t pro moji pot?chu. Budete ??t pro pot?chu ostatn?ch. Pro pot?chu Imp?ria. Nyn? se z v?s toti? stanou bavi?i. Objekty na?ich her. Na?e z?bava bude spo??vat ve va?? smrti a vy ji podstoup?te t?m nejimpozantn?j??m zp?sobem.“ Znovu se krut? usm?l a pokra?oval v ch?zi. N?kde v d?lce se ozval jak?si ?ev. Byl tak siln?, ?e m?l Darius pocit, ?e se mu zem? pod nohama ot??sla. Zn?lo to jako hlasy tis?c? hrdel, cosi nad?en? oslavuj?c?ch. „Sly??te je?“ zeptal se. „To je zvuk smrti. ??ze? po krvi. Tam venku, za t?mito zdmi, je velk? ar?na. V t? ar?n? budete bojovat s ostatn?mi i mezi sebou, a? nikdo z v?s nez?stane na?ivu.“ Povzdychl si. „Bitva bude m?t t?i kola,“ pokra?oval. „V tom posledn?m, jestli se do n?j n?kdo v?bec dostane, si m??ete vybojovat v?sadu utkat se o svobodu. Ale ned?lejte si p??li?n? nad?je. Nikdo ji je?t? nikdy nevybojoval. Prohl?dl si je jednoho po druh?m. „Va?e smrt nebude rychl?,“ dodal. „Je moje pr?ce, abych to zajistil. Chci, abyste um?rali pomalu. Chci, abyste obecenstvo n?le?it? pobavili. Budete se u?it bojovat a nau??te se to velice dob?e, aby z?bava byla co nejdel??. Proto?e vy u? te? nejste lid?. Nejste ani otroci. Jste mnohem m?n?: jste gladi?to?i. V?tejte v nov? a posledn? etap? va?eho ?ivota. Nebude trvat dlouho.“ KAPITOLA P?T? Volusia kr??ela v ?ele stovek tis?c bojovn?k?. Hromobit? jejich pochoduj?c?ch ?ad p?ekr?valo v?echny okoln? zvuky. Pro jej? u?i to byl ten nejslad?? zvuk na sv?t?. Byl to zvuk postupu, zvuk v?t?zstv?. Po cest? se rozhl??ela a spokojen? zji??ovala, ?e je jejich cesta lemov?na mrtvolami pobit?ch nep??tel. Le?eli vlastn? v?ude kolem, kam a? oko dohl?dlo. V?ude ve vysu?en?ch kraj?ch kolem imperi?ln?ho Kapitolu. Tis?ce nep??tel, poskl?dan?ch na zemi v perfektn? nehybnosti a s tv??emi pln?mi d?su z toho, jak je zas?hla ta velk? vlna. Dob?e v?d?la, ?e se nejednalo o p??rodn? ?kaz. Byla to pr?ce jej?ch ?arod?j?, Vok?. Vyvolali velmi mocn? kouzlo a zabili j?m ka?d?ho, kdo by na ni mohl za?to?it a zab?t ji. Spokojen? se u?kl?bla a d?l si prohl??en?m boji?t? u??vala den sv?ho velk?ho v?t?zstv?. Znovu se j? poda?ilo p?echytra?it ty, kte?? j? usilovali o ?ivot. Toto byl v?kv?t imperi?ln? arm?dy, mu?i, kte?? nebyli nikdy nik?m pora?eni a z?rove? jedin? s?la, stoj?c? mezi n? a Kapitolem. V?ichni velitel?, v?ichni mu?i, kte?? byli vysl?ni aby Volusii zne?kodnili a v?ichni, kte?? si mysleli, ?e jsou chyt?ej?? ne? ona – byli mrtv?. Jala se proch?zet se mezi nimi. Ob?as se padl?m vyh?bala, ob?as je p?ekra?ovala a kdy? se j? zacht?lo, tak se jim proch?zela klidn? t?eba po obli?ej?ch. C?tit pod nohama jejich maso j? ?inilo neskute?nou radost. Skoro jako kdyby byla znovu d?t?tem. Zad?vala se do d?li a spat?ila Kapitol. Uprost?ed m?sta se r?sovala mohutn? zlat? kupole, kolem n?? bylo je?t? jedno vnit?n? a velmi masivn? opevn?n?. Do toho vn?j??ho vedla na slunci z???c? zlat? vstupn? br?na. Poc?tila vzru?en? z okam?ik?, kter? ji? brzy nadejdou. To, co le?elo p?ed n?, byl p?edev??m tr?n a kl?? k absolutn? moci v Imp?riu. U? nebudou ??dn? sen?to?i, rada, ??dn? v?dci nebo velitel?, kte?? by j? st?li v cest? k absolutn? moci. Bude jenom ona. Cel? to n?kolikam?s??n? ta?en?, bitvy a dob?v?n? jednoho m?sta za druh?m, v?echna ta v?t?zstv?, po kter?ch se jej? arm?da st?le v?ce rozr?stala, to v?echno vedlo k nadch?zej?c? chv?li. Za t?mi zdmi a branou na ni ?ek? jej? posledn? triumf. U? brzy stane uvnit?, p?ivlastn? si c?sa?sk? tr?n, a jakmile se tak stane, u? ji nic nedok??e zastavit. P?evezme velen? nad v?emi imperi?ln?mi arm?dami, v?emi provinciemi a m?sty. P?evezme vl?du nad ?ty?mi rohy a dv?ma ostny a ka?di?k? d?chaj?c? a c?t?c? bytost v cel?m Imp?riu bude muset uznat ji – ?lov?ka – za svou svrchovanou vl?dkyni. Ba co v?ce, budou ji uct?vat jako bohyni. Ta my?lenka ji p?inutila usm?t se. Nech? vzty?it svoje sochy v ka?d?m m?st?, p?ed ka?dou tvrz? a nech? po sob? pojmenovat st?tn? sv?tky, kdy se v?ichni budou klan?t jenom j?. Imp?rium u? brzy ani nebude zn?t jin? jm?na, ne? je to jej?. Kr??ela pom?rn? daleko vp?edu p?ed ?adami sv? arm?dy a u??vala si pohledu na tu zlatou br?nu, bly?t?c? se v rann?m slunci. Dob?e si uv?domovala, ?e pro??v? jedny z nejd?le?it?j??ch chvil sv?ho ?ivota. V ?ele t? arm?dy se c?tila neporaziteln? – obzvl??t? te?, kdy? byli v?ichni zr?dci v jej?ch vlastn?ch ?ad?ch po smrti. Byli bl?zni, kdy? si mysleli, ?e jim padne do t? jejich pasti. Byli bl?zni, kdy? o?ek?vali, ?e to, ?e je mlad? znamen?, ?e je tak? naivn?. Tolik k jejich ?ivotn?m zku?enostem a moudrosti star??ch. Jedin?, co jim p?inesly, byla p?ed?asn? smrt. P?ed?asn? smrt za to, ?e podcenili jej? vlastn? moudrost – moudrost, kter? tu jejich jednozna?n? p?evy?ovala. Jak se tu tak proch?zela, uv?domila si, ?e tu vlastn? nen? a? tak tolik mrtv?ch, kolik by m?lo b?t, aby to vysta?ilo na celou imperi?ln? arm?du. Byla jich ohromn? spousta, ale p?esto ne tolik, jak by si p?edstavovala. ?e by ti velitel? nep?ivedli sv? mu?e v?echny? Pokud ne, kde tedy mohli b?t? P?em??lela, zda se bude Kapitol po t?to bitv?, a s v?t?inou sv?ch brann?ch sil pora?en?ch, je?t? st?le cht?t br?nit. Kdy? se o p?r des?tek minut pozd?ji bl??ila k bran?m, nazna?ila arm?d?, aby zastavila a Vokinovi, aby p?i?el k n?. Okam?it? a bez v?h?n? ji v?ichni poslechli. Hromobit? jejich krok? ustalo a na chv?li se vl?dy nad v?emi zvuky op?t ujal jenom pou?tn? v?tr, zah??vaj?c? probouzej?c? se krajinu a p?in??ej?c? oblaka prachu i voln? poletuj?c? trnit? ke?e. Volusia si prohl??ela masivn? zape?et?nou br?nu a zlatotepeckou pr?ci, provedenou na jej? v?zdob?. Byla cel? pokryt? v?jevy z imperi?ln? historie, co? znamenalo p?edev??m bitvy a hry v ar?n?ch. Ta br?na byla n?co jako symbol Imp?ria a v?ichni jeho obyvatel? ji dob?e znali. ??kalo se, ?e trvalo sto let, ne? byla zhotovena a ?e byla dva metry tlust?. Byl to odznak moci a s?ly v?ech Imperi?ln?ch provinci?. Volusia je?t? nikdy v ?ivot? nebyla Kapitolu tak bl?zko jako dnes. Br?na na ni ud?lala siln? dojem. Nebyl to pouze symbol s?ly a stability, ale tak mistrovsk? d?lo star?ho ?emeslnictv?. Nat?hla ruku, jakoby se j? snad ze vzd?lenosti, kter? ji od br?ny d?lila, mohla dotknout. Dob?e v?ak v?d?la, ?e te? nen? na obdiv dostatek ?asu. Kdy? se tak na ten obrovsk? kus zlata d?vala, uv?domila si, ?e n?co p?ece jenom nen? v po??dku. Tu br?nu v?bec nikdo nest?e?il. A kolem bylo naprost? ticho. Pod?vala se p??mo nad sebe a teprve te? spat?ila tis?ce imperi?ln?ch voj?k?, kte?? se pomalou?ku vyno?ili zpoza ochoz?. V?ichni v bojov? pohotovosti a vyzbrojeni luky, ??py a o?t?py. P??mo nad branou se objevil imperi?ln? gener?l. „Jsi bl?zen, ?e p?ich?z?? tak bl?zko,“ zah?m?l mohutn?m hlasem. „Na?i lu?i?tn?ci t? maj? jako na dlani. Sta?? pohnout prstem a bude? b?hem chvilky mrtv?.” Odml?el se, aby po chv?li pokra?oval Ale j? ti d?m milost,“ dodal, „kdy? ?ekne? sv?m arm?d?m a? odhod? zbran?. Potom t? nech?m ??t.“ Volusia si pozorn? prohl?dla tv?? toho gener?la, posledn?ho velitele, kter? je?t? br?nil Kapitol. Potom se rozhl?dla doprava i doleva a zkontrolovala linie jeho mu??. V?ichni m?li zalo?en? ??py nebo nap?a?en? o?t?py a byli p?ipraveni na jeho rozkaz vyp?lit. Byla si jist?, ?e gener?l nemluv? do v?tru. „D?m ti jednu jedinou ?anci se mi vzd?t,“ zak?i?ela k n?mu nahoru, „ne? v?s moje arm?da v?echny zabije a sp?l? Kapitol na uhel.“ Gener?l se u?kl?bl, zat?mco jeho mu?i sp??n? skl?p?li hled? sv?ch p?ilbic a p?ipravovali se na boj. A potom to bez dal??ho varov?n? p?i?lo. Zadr?ely t?tivy tis?ce luk?, do vzduchu vylet?l tis?c ??p? a tis?c o?t?p?. Let?ly tak bl?zko u sebe, ?e na moment t?m?? zakryly oblohu. V?echny pat?ily j?. Volusia st?la pevn? na sv?m m?st?, neboj?cn? pat?ila vst??c p?il?taj?c? smrti a ani se nezachv?la. Dob?e v?d?la, ?e ??dn? z t?ch zbran? ji nem??e ani ?kr?bnout. Byla p?ece bohyn?. Vok vedle n? naopak za?al jednat. Rychle zvedl svou podlouhlou zelenou dla?, ze kter? okam?it? vylet?la magick? koule, obklopila jeho i Volusii a vytvo?ila kolem nich nazelenal? magick? ?t?t. O zlomek vte?iny pozd?ji do n?j za?aly nar??et hroty ??p? a o?t?p?. Nebyly o nic nebezpe?n?j?? ne? je jarn? de??ov? p?eh??ka pro dob?e postavenou st?echu. S mohutn?m zadrn?en?m zbran? popadaly v?ude kolem. Spokojen? sledovala, jak se kolem nich vr?? hromada vyp?len? munice a je?t? v?ce si potom u?ila pohled na gener?lovu tv??. „Dobr?, d?m ti je?t? jednu ?anci se vzd?t!“ vyk?ikla. Gener?l se notnou chv?li ani nepohnul. O?ividn? byl v?vojem situace naprosto zasko?en. Chv?li zva?oval svoje mo?nosti a nakonec se rozhodl nepoddat. Naopak pokynul sv?m jednotk?m, aby se p?ipravily k dal?? salv?. Volusia pokynula Vokinovi a ten gestikuloval pat?i?n? rozkazy sv?m lidem. Des?tky Vok? p?edstoupily p?ed linii t??kood?nc? a pozvedly ruce vysoko nad hlavy a potom p?ed sebe. Dlan?mi nam??ily na ochozy opevn?n?. O vte?inu pozd?ji p?i?la salva. Tentokr?t v?ak nel?taly ??py a o?t?py, n?br? zelen? magick? st?ely. Volusia v?echno s nad?en?m sledovala. ?ekala, ?e se zdi z??t?, ?e obr?nci budou s ?evem padat spolu s nimi a zran?ni se j? plazit u nohou. ?ekala, ?e Kapitol bude u? za chv?li jej? a nemohla se do?kat, a? se posad? na jeho tr?n. Jen?e nic z toho se nestalo. Jedin?, co spat?ila bylo, jak se magick? st?ely za?aly o ze? ne?kodn? rozb?jet a v z?blesc?ch sv?tla mizely, ani? by nap?chaly sebemen?? ?kody. Nemohla pochopit, co se to stalo. Magie nezab?rala. Pod?vala se na Vokina a z v?razu jeho tv??e vy?etla stejn? p?ekvapen?, jako bylo to jej?. Gener?l obr?nc? se naopak rozesm?l. “„Mysl?? si, ?e se sv?mi ??ry dos?hne? v?eho?“ ?ekl spokojen?. „Tyhle zdi nemohou b?t p?ekon?ny ??dnou magi?. Vydr?ely dlouh? tis?cilet? barbarsk?ch n?jezd?. Arm?d mnohem v?t??ch, ne? je ta tvoje. ??dn? magie je nedok??e prorazit – jenom s?la lidsk?ch rukou.“ Znovu se ?iroce usm?l. „M??e? si gratulovat,“ dodal, „d?l?? stejn? chyby jako spousta jin?ch r?doby uzurp?tor? p?ed tebou. Chce? dob?t samotn? Kapitol a spol?h?? se p?itom na magii – a za to se plat? vysok? cena.“ Po cel? d?lce ochozu se rozezn?ly rohy a z?hy jim sm?rem z pou?t? za?aly jin? odpov?dat. Volusia se v ?leku pod?vala on?m sm?rem a spat?ila mohutnou arm?du, bl???c? se od v?chodu. Byly jich stovky tis?c a b?hem chv?le zaplnily obzor jako velk? ?ernaj?c? se skvrna. Arm?da byla zcela jist? v?t?? ne? ta jej?. Nejsp??e ?ekali ukryti za ter?nn?mi nerovnostmi v pou?ti kousek za m?stem na gener?l?v sign?l, anebo mo?n? dorazili z jin? pevnosti pr?v? v?as. Volusia nejen?e nev?domky nakr??ela p??mo do dal?? bitvy, ale tohle vypadalo na po??dn? masakr. Ozvaly se dal?? rohy a velk? zlat? br?na se s ?in?en?m za?ala otev?rat. Jakmile byl pr?chod dostate?n? ?irok?, ozval se zevnit? bojov? pok?ik a tis?ce obr?nc? se s me?i nad hlavami za?aly hrnout do ?toku. Arm?da p?ich?zej?c? z pou?t? se vrhla kup?edu tak?ka ve stejn? moment, aby napadla tu jej? ze strany a rozd?lila tak pozornost jej?ch ?ik? do dvou sm?r?. Volusia nad?le z?st?vala na sv?m m?st?. Pozvedla p?st nad hlavu a potom j? rychle ude?ila sm?rem k zemi. Jej? arm?da se rozbur?cela bojov?m pok?ikem a vyrazila sm?rem k n? a nep??teli. Bylo jasn?, ?e pr?v? za??n? bitva, kter? rozhodne o v?sledku cel? v?lky a p???t?ho osudu Imp?ria. Jej? ?ernokn??n?ci ji zklamali – ale voj?ci si jist? povedou l?pe. Koneckonc?, pro n?koho tak brut?ln?ho, jako byla ona, byla magie stejn? p??li? nudn?. Neohro?en? pat?ila na bl???c? se v?le?n?ky a t??ila se, ?e op?t jednou bude prol?vat krev vlastn?ma rukama. Bitva o Kapitol zapo?ala. KAPITOLA ?EST? Gwendolyn otev?ela o?i, kdy? j? kdosi jemn? poklepal na tv??. Dezorientovan? se rozhl?dla. Zjistila, ?e le?? na boku na n?jak? d?ev?n? plo?in? a m?la pocit, ?e se s n? cel? sv?t to??. Vedle sebe usly?ela zak?our?n? a hned nato se j? o tv?? ot?elo n?co vlhk?ho. To se k n? tulil Krohn a olizoval jej? tv??. M?la obrovskou radost, ?e jej vid? ?iv?ho. Vypadal huben? a slab?, ale p?esto na?el dost sil se s n? pomazlit. Zd?lo se, ?e je to to jedin?, na ?em mu z?le?elo. I on tedy tu katastrofu p?e?il. Ol?zla si rty a zjistila, ?e u? zdaleka nejsou tak rozpraskan? jako p?edt?m. Vlastn? byl z?zrak u? jenom to, ?e dok?zala natolik vypl?znout jazyk, proto?e p?edt?m byl cel? otekl?. S uleh?en?m v?dechem zav?ela o?i, ale tak?ka vz?p?t? poc?tila na rtech chladivou vodu. Znovu otev?ela o?i a zjistila, ?e se nad n? skl?n? jedna z t?ch pou?tn?ch bytost? a lije j? do pusy vodu z m?chu. Nenasytn? pila, dokud se bytost zdroj t? slasti zase nerozhodla schovat. Ne? tak ud?lala, Gwen ji sta?ila chytit za z?p?st? a pohybem ruky nazna?it, aby se vody dostalo i Krohnovi. Nom?d zpo??tku vypadal nech?pav?, ale potom si uv?domil, co se po n?m chce, p?ibl??il vak k leopardov? tlam? a dal mu nap?t. Gwen s radost? sledovala, jak Krohn hltav? pije a vrn? u toho blahem. Najednou se d?ev?n? deska, na kter? le?ela, znovu zat??sla a pohnula. Jej? sv?t se op?t p?eto?il a ona spat?ila blankytn? modr? nebe, po kter?m se proh?n?ly ber?nky. Deska se v pravideln?ch intervalech znovu a znovu jemn? ot??sala a Gwen m?la poka?d? pocit, ?e je vytahov?na v??e. Nev?d?la, co se to s n? d?je, ani kde to vlastn? je. Nem?la ani zdaleka dostatek sil, aby se posadila, ale u? dok?zala pohybovat krkem a dokonce i m?rn? zvednout hlavu. Zjistila, ?e jsou v roz?ch jej? d?ev?n? desky upevn?na ?ty?i lana a ona je d?ky nim vytahov?na vzh?ru. N?kde naho?e byl siln? vrzaj?c? mechanismus s kladkou, za kter? byla lana ukotvena. S ka?d?m zask??p?n?m a zhoupnut?m byla zase o n?co v??e. D?le spat?ila, ?e se jej? cesta vzh?ru ub?r? pod?l onoho vysok?ho ?tesu, kter? na vrcholu p?ech?zel v ze?, kterou spat?ila p?edt?m, ne? omdlela vy?erp?n?m. Byla to ta, na n?? vid?la ty z??iv? ryt??e. Odv??ila se nahl?dnout p?es okraj desky sm?rem dol? a okam?it? se j? z toho pohledu zato?ila hlava. U? te? pod n? byla ohromn? propast a to st?le je?t? stoupala. Pod?vala se znovu nad sebe a vid?la, ?e se zat?m nach?z? asi jenom v polovin?. Ochozy se r?sovaly proti nebi st?le velmi vysoko nad n?. Nevid?la na n? dost dob?e proto?e ji neust?le osl?ovalo slunce, ale p?esto m?la pocit, ?e i tentokr?t na jejich vrcholu spat?ila bojovn?ky. Vtom si n?co uv?domila a rychle se pod?vala znovu pod sebe. S ?levou potom shledala, ?e jej? bl?zc? jsou dole po hradbou t??. Vid?la Kendricka, Sandaru, Steffena, Arliss, Aberthola, Illepriu, d?v??tko, o kter? se starala, a kter? se jmenovalo Krea; d?le Staru, Branta, Atmeho a n?kolik dal??ch St??brn?ch. V?ichni le?eli po jednom nebo po v?cero na podobn?ch d?ev?n?ch plo?in?ch a byli o?et?ov?ni nom?dsk?mi bytostmi. Gwen t?m podivn?m pou?tn?m stvo?en?m byla ohromn? vd??n?. Bez nich by zcela jist? v pou?ti zahynuli. Znovu zav?ela o?i a uvoln?n? si polo?ila hlavu na desku. Krohn byl sto?en? do klubka vedle n?. Po t? chvilce rozhl??en? m?la pocit, jako kdyby jej? hlava v??ila tunu. Kolem panovalo p??jemn? ticho, naru?ovan? jenom ?um?n?m v?tru a vrz?n?m kladek n?kde naho?e. Cestovala u? p??li? dlouho a p??li? daleko. Te? ji napadlo, kdy to v?echno skon?? a jestli v?bec n?kdy. Ji? brzy budou v?ichni vyta?eni nahoru. Modlila se, aby ti ryt??i byli stejn? vst??cn?, jako jejich zahalen? zachr?nci. Zd?lo se j?, ?e slunce jsou s ka?d?m posko?en?m sm?rem vzh?ru silnej?? a siln?j??. Moment?ln? kolem sebe samoz?ejm? nem?la ??dn? st?n. Vedro bylo takov?, jako kdyby ji vytahovali a? na slunce samotn?. Po n?kolika dal??ch posko?en?ch znovu otev?ela o?i. Ani si neuv?domila, ?e musela na kr?tkou chv?li usnout. C?tila se o trochu siln?j??. Pr?v? byla n???ma rukama zdvihnuta a polo?ena znovu na jak?si kus pl?tna, na kter?m byla potom p?enesena pry? z desky na ochozy. Po chvili?ce byla jemn? polo?ena na kamenn? povrch. Rozhl?dla se, ale kv?li osl?uj?c?mu slunci toho stejn? mnoho nespat?ila. Byla p??li? vy?erpan?, ne? aby zvl?dla znovu zvednout hlavu. Vlastn? si nebyla ani zcela jist?, zda je pr?v? vzh?ru nebo sn?. Tu si pov?imla postav n?kolika ryt???, kte?? se bl??ili sm?rem k n?. Byli od?ni v n?dhern? pl?tov? zbroji. Obestoupili ji a za?ali si ji zv?dav? prohl??et. Gwen nemohla pochopit, kde se v t? rozp?len? pou?ti vzali v oceli od?n? ryt??i a pro? tu dr?eli tak obrovskou ze?. Jak tu dok?zali p?e??t? Co bylo za tou zd?? Jak se v?bec dostali k tak skv?l? zbroji a nem??e to po tom v?em, ??m si pro?la, b?t prost? jenom ??len? pomaten?, k smrti unaven? mysli? Ani v Prstenu s jeho impozantn? ryt??skou tradic? by se nena?lo mnoho kus? brn?n?, kter? by mohlo soupe?it s t?m, co na sob? m?li tito voj?ci. Byla to ta nejbohat?? brn?n? jak? kdy vid?la. Vykovan? ze st??bra, platiny a je?t? n?jak?ho dal??ho kovu, kter? od pohledu nedok?zala poznat. Jejich me?e byly podobn? p?sobiv? jako zbroj. Ti mu?i byli o?ividn? vysoce postaven?mi ryt??i. P?ipomn?lo j? to jeden den kdy byla je?t? docela mal? a spole?n? s otcem se ?la pod?vat na cvi?en? St??brn?ch. Tehdy je tak? vid?la od?n? v post??b?en? oceli, z???c? a majest?tn?. I tehdy se divila, jak n?co tak kr?sn?ho m??e existovat a ??kala si, jestli se j? to jenom nezd?. Ot?zka zn?la stejn? i te?. Kdov?, jestli u? t?eba nen? po smrti a toto nen? jenom jej? forma nebe. Potom v?ak jeden z nich postoupil bl??e k n?, sejmul si z hlavy helmici a zad?val se na ni modr?ma o?ima pln?ma ??asti. Bylo mu p?ibli?n? t?icet let a byl pohledn?. Jeho hlava byla hladce vyholena a tv??e mu zakr?val plav? plnovous. Podle dr?en? t?la i zp?sobu, jak?m mu ostatn? ustupovali z cesty, byl jist? velitelem t?ch mu??. Pod?val se na nom?dsk? postavy, kter? se sem ji? s dal??mi plo?inkami, p?iv??ej?c? zbytek Gweniny v?pravy, dostaly t??. „Jsou na?ivu?” zeptal se. Jeden z nom?d? nam?sto slovn? odpov?di nat?hl ruku a hol? jemn? ??ouchl do Gwen. To ji p?im?lo se pohnout. Z cel?ho srdce si p??la posadit se, d?t se s nimi do hovoru a zjistit, co jsou za?, ale byla p??li? unaven? a jej? krk byl u? zase tak vyschl?, ?e by ze sebe nedostala ani slovo. „Neuv??iteln?,” ?ekl ryt?? a promnul si rukou plnovous. Dal?? a dal?? bojovn?ci se objevovali v?ude kolem. Gwen i ostatn? byli o?ividn? velice zaj?mav?. „To ani nen? mo?n?,” ?ekl jeden z nich. „Jak by mohli p?e??t ve Velk? pustin??“ „Nemohli,” ?ekl jin?. „Mus? to b?t zb?hov?. N?jak?m zp?sobem se museli dostat p?es ?tes a do pou?t?. P??li? pozd? si potom uv?domili, ?e tam na n? ?ek? jenom smrt.“ Gwendolyn cht?la odpov?d?t. Cht?la jim ??ci o v?em co se stalo, ale nem?la dost sil na to, aby jej? hlasivky a ?sta mohly formulovat slova. Po chv?li ticha se slova znovu ujal velitel. „Ne,” ?ekl p?esv?d?en? a k?vnul hlavou sm?rem ke Kendrickovi a St??brn?m. „Pod?vejte se na erby na jejich oble?en? a zbroji. Nejsou ani na?e, ani imperi?ln?.“ Nikdo z ryt??? k tomu nem?l co nam?tnout. „Odkud pak tedy m??ou b?t?” zeptal se jeden z nich udiven?. „A jak mohli v?d?t, ?e n?s tu najdou?” pronesl jin?. Velitel se obr?til znovu na nom?dy. „Kde jste je na?li?” Nom?di n?co zask?ehotali v odpov?? a Gwen spat?ila, jak velitel ryt??? vykulil o?i. „Vn? p?se?n? zdi?” podivil se. „To mysl?te v??n??“ Nom?di jako o p?ekot k?vali hlavami schovan?mi v kapuc?ch. Velitel se obr?til k ryt???m. „Nemysl?m si, ?e v?d?li, ?e tady jsme. M?li jednodu?e ?t?st?, ?e je na?li tihleti a, v domn?n?, ?e jde o n?koho z na?ich a oni dostanou zaplaceno, je sem p?ivlekli.“ Ryt??i si vym?nili pohledy. O?ividn? se s podobnou situac? setkali poprv?. „P?ijmout je nem??eme,” ?ekl dal?? z mu??. „Dob?e zn?? pravidla. Vezmeme n?koho dovnit? a zanech?me po sob? stopu. ??dn? stopy. Pravidlo ??slo jedna. Mus?me je poslat zp?tky do pou?t?.“ N?sledovalo dlouh? ticho, ru?en? jenom hu?en?m v?tru. Gwen dob?e vid?la, ?e v?ichni p?em??lej? jak se zachovat. Ta pauza se zd?la trvat donekone?na. Cht?la se posadit a za??t protestovat. Pov?d?t jim o tom v?em co je potkalo a ??m si pro?li. Pot? by je jist? u? necht?li poslat pry?. „Ud?lat to znamen? poslat je na jistou smrt,” ?ekl velitel. „D?vn? pravidla cti ale tak? hovo?? o pomoci slab??m a pot?ebn?m.“ „Jen?e pokud je p?ijmeme,” oponoval mu jin? ryt??, „tak to m??e znamenat smrt n?s v?ech. Imp?rium m??e sledovat jejich stopy. M??ou tak zjistit kde jsme. Jejich p?ijet?m ohro?ujeme v?echny za ?tesem. Nen? lep?? nechat p?r cizinc? zem??t, ne? ohrozit vlastn? rodiny a ?pln? v?echno?“ Gwen dob?e vid?la, ?e si velitel nen? v?bec jist?, jak situaci vy?e?it. St?l p?ed t??k?m rozhodnut?m. To ona koneckonc? velmi dob?e znala. Nemohla mu v?ak nijak pomoci. Byla p??li? slab?, aby mohla ud?lat cokoliv v?ce, ne? odevzdat se do rukou jejich milosti. „Asi m?? pravdu,” ?ekl velitel po dlouh? chv?li smutn?, „ale j? se stejn? neoto??m z?dy k nevinn?m. Jdou s n?mi.“ Pod?val se na sv? mu?e. „Vezm?te je na druhou stranu,” poru?il autoritativn?. „Vezmeme je p?ed kr?le, a? s?m rozhodne o jejich osudu.“ Mu?i jej okam?it? poslechli, dali se do akce a za?ali p?ipravovat kladky a lana na druh? stran? ochozu. Jenom jeden jedin? z?stal st?t na sv?m m?st? a nejist? se d?val na velitele. „Poru?uje? kr?lova na??zen?,” ?ekl. „??dn? cizinci nesm?j? b?t vpu?t?ni za ?tes. Nikdy.“ Velitel se na n?j p??sn? zad?val. „??dn? cizinci k na?im bran?m je?t? nikdy nedorazili,” odpov?d?l. „Kr?l t? m??e uv?znit za zradu,” pokra?oval ryt??. Velitel se nenechal vyv?st z rovnov?hy. „Na takovou mo?nost jsem p?ipraven?.“ „Kv?li t?mhle? N?jak?m bezcenn?m pou?tn?m tul?k?m?” vydechl ryt?? p?ekvapen?. „Kdov?, co jsou v?bec za?.“ „Ka?d? ?ivot je drah?,” oponoval velitel, „a moje ?est je pro m? d?le?it?j?? ne? tis?c let v ?al??i.“ Potom pok?val na mu?e, kte?? ji? v?e p?ipravili a nyn? ?ekali, jak se situace nakonec vyvine. Na jeho pokyn potom jeden z nich vzal Gwen do n?ru??. Zbroj na jeho pa??ch ji tla?ila do zad. Mu? ji dr?el, jako by v??ila jenom o m?lo v?ce ne? p?rko. Ostatn? se s v?t??mi obt??emi a mnohdy i ve dvou ?i ve t?ech jali odn??et ostatn?. Gwen vid?la, ?e je nesou na ?irokou plo?inu, vyp?naj?c? se nad ohromn?m ?tesem. C?tila se v rukou toho ryt??e tak bezpe?n?. Takhle dob?e j? nebylo u? hodn? dlouho. Moc r?da by byla alespo? jednodu?e pod?kovala, ale nedok?zala ani otev??t ?sta. Kdy? do?li na druh? okraj ochozu, ryt??i se je jali um?stit na dal??, tentokr?t v?razn? v?t?? plo?inu, aby je spustili na druhou stranu opevn?n?ho ?tesu. Gwen se rozhl?dla ve snaze zjistit, co je ?ek? te?. Naskytl se j? pohled, na kter? u? potom nikdy nezapomn?la a kter? j? doslova sebral dech. ?tes se zdvihal z rovn? pou?t? jako h?eben a po obou stran?ch v dlouh?ch oblouc?ch ub?hal do d?li. Byla si jist?, ?e ?tes tvo?? ve skute?nosti kruh, i kdy? se jeho vzd?len? konec ztr?cel v nedohlednu. ?tes tak byl obrovskou p??rodn? pevnost?. Pod?vala dol? a spat?ila velik? jezero, v jeho? hladin? se ve fialov?m a zelen?m odst?nu t?pytila ob? slunce. Sytost mod?i jezern?ch vod j? vzala dech podruh?. Za n?m se rozkl?dala ohromn? pevnina a ztr?cela se v d?lce. Gwen ?okovan? zji??ovala, ?e ten kraj je syt? zelen?. Podobn? jako b?valy ty nej?rodn?j?? provincie jej?ho Prstenu. V d?lce dokonce vid?la tmav?? skvrny ovocn?ch sad? a por?znu rozeset?ch usedlost?. Ten kraj vypadal p??mo poh?dkov?. „A? jsi, kdo jsi,” ?ekl ryt??, jen? ji nesl, „v?tej v kraji za ?tesem.“ KAPITOLA SEDM? Godfrey le?el schoulen? do klubka a spal. Te? byl v?ak probuzen jak?msi t?hl?m sku?en?m. Pomalou?ku se vzbudil, ale ani pot? si nebyl zcela jist?, zda je?t? po??d nesp? a nen? chycen v t? hrozn? no?n? m??e, co se mu zd?la. Zam?oural do velice spo?e osv?tlen? m?stnosti a sna?il se to ze sebe set??st. Zd?lo se mu, ?e byl jako loutka na prov?zc?ch pov??en nad m?stskou branou Volusie. Fini?ni dr?eli konce jeho provaz? a neust?le jej nutili rozpa?ovat ruce i nohy a zase je tla?it k sob?. P??mo p?ed branou se p?itom odehr?valo hr?zn? divadlo, ve kter?m byli tis?ce jeho lid? pob?jeny jako zv??ata. Prostranstv? se b?hem chv?le prom?nilo v ohromnou kalu? krve. Poka?d? kdy? si myslel, ?e u? je konec, Fini?ni znovu zatahali za provazy a v?echno to za?alo nanovo.... Sku?en? oz?vaj?c? se vedle n?j jej nakonec vysvobodilo. Oto?il hlavou, aby zjistil co je jeho zdrojem a spat?il vedle sebe Akortha s Fultonem. Oba le?eli kousek od n?j a ti?e st?nali. Jejich ruce i tv??e byly poset? mod?inami. Nedaleko le?eli Merek s Ariem a neh?bali se. Godfrey si uv?domil, ?e jsou zp?tky ve v?ze?sk? cele. V?ichni byli notn? zbit?, ale alespo? nikdo nechyb?l a podle toho, co vid?l, byli i na?ivu. Godfreymu se z?rove? ulevilo a z?rove? mu bylo nanic. Byl r?d, ?e po tom p?epaden?, jeho? byl sv?dkem, je st?le je?t? na?ivu. Divil se, ?e i on nebyl Fini?ny zabit. Z?rove? mu to bylo neskute?n? l?to, proto?e to, ?e Darius a ostatn? do t? pasti padli, byla jen a pouze jeho vina. Po??nal si ve vyjedn?v?n? p??li? naivn?. Te? si ?ukal na ?elo a s?m sebe se ptal, jak mohl b?t tak hloup?, aby uv??il Fini?n?m? Zav?el o?i a zakroutil hlavou. Co by tak dal za to, kdyby to sta?ilo, aby ta hrozn? vzpom?nka zmizela. K?? by to byl jenom mohl vz?t zp?tky. Nam?sto toho zavedl ostatn? jak ovce na por??ku, do l??ky. Znovu a znovu sly?el jejich k?ik. Sna?ili se bojovat nebo alespo? ut?ct, schovat se, zachr?nit se. A? Godfrey d?lal co d?lal, nemohl uniknout, stejn? jako oni tam u br?ny. Zacpal si u?i dlan?mi v zoufal? snaze zast?nit k?ik uvnit? jeho mysli i ?p?n? Akortha s Fultonem. Oba dva m?li nepochybn? z t? nakl?da?ky i span? na hol?m hrub?m kameni velk? bolesti. Godfrey se posadil s pocitem, ?e jeho ?dy v??? mnoho set kilogram?. Rozhl?dl se po jejich mal? cele. Nebyli tam sami. Sd?leli ji je?t? s n?kolika dal??mi, kter? neznal. Tu jej napadlo, ?e podle vzhledu cely lze usuzovat, ?e tu stejn? nez?stanou na?ivu dlouho. Vypadala jinak ne? ta p?edchoz?. P?esn? tak, jak vypadaly cely pro odsouzence k smrti. N?kde v d?lce se rozlehl ?ev v?zn? vle?en?ho dozorci kamsi pry?. T?m se jeho domn?nka jenom potvrdila. Tohle byla jist? posledn? stanice p?ed popravou. B?hem kr?tk?ho pobytu ve Volusii se u? o zdej??m zp?sobu poprav leccos doslechl. Koneckonc?, mluvilo o tom cel? m?sto. Godfrey v?d?l, ?e nejsp??e ji? dal??ho dne budou vyvle?eni dozorci z cely a vhozeni do ar?ny, kde poslou?? jako z?bava pro ob?any m?sta. Budou p?edhozeni rozzu?en?m Razif?m jako p?edehra ne? za?nou opravdov? gladi?torsk? hry. Pr?v? proto je dr?eli na?ivu a? dote?. Te? u? mu to kone?n? za?alo d?vat smysl. S n?mahou se postavil na v?echny ?ty?i a za?al rukama po??uchovat sv? druhy ve snaze je vzbudit. To?ila se mu hlava, ka?di?k? sval jeho t?la ?val bolest? a jeho povrch te? tvo?ily p?edev??m mod?iny a ?erstv? strupy. Posledn?, co si pamatoval bylo, jak jej ten voj?k srazil k zemi. Potom jej museli, ji? v bezv?dom?, po??dn? ztlouct. Ti zbab?l? Fini?ni o?ividn? ani nem?li dostatek snahy ho zab?t sami a hned. Chytil se za ?elo. Bylo neuv??iteln?, ?e ?lov?ka mohla tak stra?n? bolet hlava, i kdy? p?edt?m v?bec nepil. Nejist? se postavil na nohy a s t?esouc?mi se koleny znovu obhl?dl celu. Za zam???ovan?m vstupem st?l z?dy k nim jedin? str??n? a ok?zale si jich nev??mal. Tato cela m?la v?ak dobr? z?mky a tlust? ocelov? m???e. Bylo jasn?, ?e tentokr?t nebude v?bec snadn? odsud uniknout. Tentokr?t tu opravdu z?stanou a? do konce. Vedle n?j se Akorth, Fulton, Ario, a Merek tak? pomalou?ku postavili a za?ali se rozhl??et. Dob?e vid?l jak jsou zmaten?, dezorientovan? a po chvilce i zhnusen? a vyd??en?, kdy? si rozvzpomn?li na to, co se stalo. „Um?eli v?ichni?” zeptal se Ario a pod?val se p?itom na Godfreyho. Ten jenom zachmu?en? p?ik?vnul, ??m? si zp?sobil dal?? vlnu bolesti. „Je to na?e chyba,” konstatoval Merek. „Zklamali jsme.“ „Ano, to je,” ?ekl Godfrey smutn?. „??kal jsem ti a? Fini?n?m nev????,” r?pnul si Akorth. „Ot?zka nezn? ?? je to vina,” ?ekl Ario, „ale co te? budeme d?lat. Nech?me je v?echny zem??t zbyte?n?, anebo se za n? po??dn? pomst?me?“ Godfrey vid?l, ?e to ten chlapec mysl? zcela v??n? a musel uznat, ?e na n?j t?m ud?lal dojem. Byl neboj?cn? dokonce i v cele smrti. „Pomsta?” zeptal se Akorth. „P?esko?ilo ti? Jsme zam?en? deset metr? pod zem?, uv?zn?n? ?elezn?ma m???ema tlust?ma jako moje ruka, kter? hl?daj je?t? mnohem ?elezn?j?? str??e. V?ichni na?i lidi jsou mrtv?. Jsme uprost?ed nep??telsk?ho m?sta, pln?ho nep??telsk?ch voj?k? a v?echno na?e zlato je pry?. Na?e pl?ny tot?ln? selhaly. Jak bychom se v takov? situaci mohli n?komu mst?t?“ „V?dycky to n?jak jde,” odpov?d?l Ario odhodlan? a oto?il se k Merekovi. Pohledy ostatn?ch ten Ari?v n?sledovaly. Merek nakr?il obo??. „J? nejsem na pomsty zrovna expert,” ?ekl. „Zab?j?m lidi hned, jak m? za?nou otravovat. Ne?ek?m a? mi daj? d?vod se mst?t.“ „No, te? u? ho ale m??. A nav?c jsi dobrej zlod?j,” ?ekl Ario. „V cel?ch ses podle sv?ch vlastn?ch slov u? n?co nased?l. Se? si jistej, ?e n?s odsud nedok??e? dostat?“ Merek se oto?il a za?al zkoumat pohledem celu, m???e, okno, kl??e i str??n?ho. V?echno si pozorn? prohl?dl, promyslel a pak se na n? znovu zachmu?en? pod?val. „Tohle nen? zrovna oby?ejn? cela,” ?ekl. „Mysl?m, ?e je fini?nsk?. V?echno to kov?n? st?lo majlant. Nevid?m ??dn? slabiny. R?d bych v?m ?ekl n?co jin?ho, ale odsud vede cesta ven jenom kdy? n?m sami otev?ou.“ Godfrey se vydal p??mo k m???i. Nev?del pro?. Jednodu?e musel n?co ud?lat, aby p?ehlu?il v?echen ten zmatek ve sv? mysli. Natla?il hlavu proti dv?ma chladn?m ?elezn?m prut?m a labu?nicky zav?el o?i. „P?ive?te ho sem,” zah?m?l na konci chodby hlas. Godfrey znovu otev?el o?i a nacpal hlavu mezi m???e, aby vid?l do chodby. Spat?il n?kolik voj?k?, kte?? vlekli jak?hosi chud?ka. M?l na sob? jenom rud? hadr, t?hnouc? se p?es jedno rameno a hru? k boku. Ani se str??n?m nepokou?el vzdorovat. Kdy? jej potom p?ivlekli bl??e, Godfrey si uv?domil, ?e ten ?lov?k ani nen? p?i v?dom?. Vypadal velmi slab? a nemocn?. „Dal?? z t?ch morem zasa?en?ch zb?dovanc??” rozk?ikl se mu? na?tvan?. „Co tu s n?m podle v?s asi tak m?m d?lat?“ „Tv?j probl?m!” odpov?d?li mu druz? dva nevrle a pod?vali mu mu?e, aby si jej p?evzal. Str??n? polekan? ustoupil. “J? se ho nedotknu!“ ?ekl rychle. „Str?te ho tady do d?ry k ostatn?m ob?tem moru.“ „Ale tenhle je?t? dejch?,” odpov?d?li tak?ka sou?asn?. Str??n? se zamra?il. „Mysl?te si, ?e m? to zaj?m??“ Mu?i si vym?nili pohledy a potom ud?lali, co jim str??n? pov?d?l. Odvlekli chud?ka na druhou stranu chodby a tam ho jako pytel kamen? vhodili do velk? j?my. Byla pln? t?l od?n?ch do stejn?ho rud?ho hadru. „A co kdy? se pokus? ut?ct?” zeptal se jeden z mu?? je?t? ne? se dali na odchod. Str??n? se krut? usm?l. „V?? ty v?bec co s lidmi mor d?l??” zeptal se. „Do r?na nat?hne brka.“ Voj?ci se oto?ili a odch?zeli pry?, zat?mco Godfrey se d?val sm?rem k j?m?, ve kter? p?ed chv?l? zmizel ten ne??astn?k a te? tam n?kde le?el slab?, um?raj?c?, av?ak naprosto nehl?dan?. Godfrey dostal n?pad. Tak ??len?, ?e by klidn? mohl fungovat. Oto?il se k Akorthovi s Fultonem. „Vra? mi jednu,” vyzval oba z?rove?. Oba se na sebe zmaten? pod?vali. „?ekl jsem, dej mi p?st?!” zopakoval Godfrey razantn?ji. Jako jeden svorn? zakroutili hlavami. „Zcvoknul ses?” zeptal se Akorth zcela v??n?. „J? t? ml?tit nebudu,” prohl?sil Fulton, „i kdy? by sis nakl?da?ku teda sakra zaslou?il.“ „??k?m, ?e m? jeden z v?s pra?t?!” nedal se Godfrey odb?t. „Tvrd?. Do tv??e. Zlomte mi nos! HNED!“ Ale oni se od n?j odvr?tili. „Tob? v??n? hr?blo.” Godfrey se s nad?j? oto?il k Ariovi s Merekem, ale ti se tak? klidili z cesty. „A? u? to je cokoliv,” ?ekl Merek, „j? se na tom pod?let nehodl?m.“ Tu se najednou zvedl jeden z jejich spoluv?z?? a do?el ke Godfreymu. „Nemohl jsem si pomoct a neposlouchat,” za?klebil se ?sm?vem pln?m chyb?j?c?ch zub?, n?sledovan?m zka?en?m dechem. „J? ti jednu l?sknu miler?d, jestli u? pak bude? dr?et klapa?ku! Nemus?? m? ??dat zrovna dvakr?t.“ Vtom jeho p?st vylet?la vzh?ru a bezchybn? p?ist?la na Godfreyho nose. Poc?til jak mu v hlav? cosi explodovalo. Vyk?ikl a chytil se za nos. Okam?it? m?l pln? ruce krve. Do o?? se mu vedraly slzy. „De? bod?ebuju den hadr,” ?ekl Godfrey s n?mahou. „Dosdade? da d?j?“ Merek se zmaten?m v?razem sledoval sm?r, kter?m se Godfrey zad?val. Dostal se tak k j?m? s nemocn?mi. „Pro??” zeptal se. „Brosd? do ud?lej,” ?ekl Godfrey. Merek se zamra?il. „Pokud bych m?l n?co dostate?n? dlouh?ho a tenk?ho,” ?ekl zamy?len?, „tak bych tam mo?n? dos?hnul.“ Potom s?hl k tvrzen?mu l?mci sv? kazajky a po chv?li se mu poda?ilo z n?j vyt?hnout dlouh? kus dr?tu. Kdy? jej narovnal, byl dost dlouh? na to, aby poslou?il po?adovan?mu ??elu. Do?el k m????m a prostr?il mezi nimi ruku tak, aby dos?hl co nejd?le. Cel? akce byla provedena nesly?n?, aby nevzbudil pozornost str??n?ho. Pokusil se s?hnout do j?my a zachytit n?kter? z rud?ch hadr?, ale dr?t byl p??li? kr?tk?. Zkou?el to znovu a znovu, ale m???e byly velice bl?zko u sebe a jemu se neda?ilo dostat ven do chodby ruku d?le ne? po loket. Str??n? se oto?il k n?mu a Merekovi se jenom se ?t?st?m poda?ilo dr?t i s rukou zastr?it zp?tky do cely a z?stat nezpozorov?n. „P?j? mi to,” ?ekl Ario, kdy? se str??n? zase vzd?lil. Chopil se dr?tu s?m. Jeho ruce byly mnohem ten?? ne? Merekovy a tak se mu poda?ilo dostat se z cely ven a? po rameno. T?ch p?r des?tek centimetr? nav?c bylo v?echno, co pot?eboval. H??ek na jeho konci se lehce zaklesl za l?tku na bedrech jednoho z mrtv?ch a Ario u? tahal zp?tky. Str??n? mezit?m do?el na konec chodby a ne?ekan? se oto?il. Ario zmrznul uprost?ed pohybu. V?ichni se v duchu modlili, aby se str??n? nepod?val p??mo sm?rem k jejich cele. Trvalo stra?liv? dlouho, ne? se mu? znovu oto?il a odch?zel pry?. Ario za?al l?tku opatrn? p?isunovat po zemi k sob?, a? u? na ni nakonec dos?hl holou rukou. Godfrey po n? rychle s?hnul, st?hnul si z t?la svou halenu a bez okolk? si omotal l?tku po vzoru naka?en?ch. Ostatn? od n?j ?t?tiv? usko?ili. „Co to sakra d?l???” zhnusil se Merek. „Je to naka?en? morem. Roznese? to mezi n?s v?echny.” Ostatn? spoluv?zni se natla?ili ke vzd?len? zdi. Godfrey se pod?val na Mereka. „De?ga zad?nu ga?lad a dedech?b doho,” ?ekl spiklenecky, „dogud deb?inde. Ubid? boji grev a hadr a ty bu ?egde?, ?e b?b dagy bor a ?e se zbledli gdy? b? dali g b?m.“ Ne?ekal a? mu Merek potvrd?, ?e pl?nu rozum? a okam?it? se rozka?lal jako ??len?. P?itom si rukama rozmaz?val krev v?ce po obli?eji a na krk, aby to vypadalo je?t? h??. Ka?lal tak hlasit?, ?e u? se b?l, ?e to bude zn?t nep?irozen?, kdy? tu se najednou otev?ely dve?e cely a str??n? vkro?il dovnit?. „Koukejte sv?ho k?mo?e uti?it,” poru?il jim. „Jasn??“ „To nen? ??dnej k?mo?,” odpov?d?l Merek. „V?dy? m? mor!“ Str??n? se podivil a po??dn? si Godfreyho prohl?dl. V?imnul si krve i rud?ho hadru. „Jak se sem krucin?l dostal?” rozk?ikl se. „Tenhle m?l bejt odd?lenej.“ Godfrey nep?est?val hr?t z?chvat tubery, a? se z toho cel? ot??sal. Brzy na sob? poc?til str??n?ho ruku, kter? jej postrkovala z cely ven. Mu? m?l ohromnou s?lu i na imperi?na. Godfrey se zapot?cel nap??? chodbou a z?hy byl vhozen do j?my s mrtv?mi. Dopadl p??mo na t?lo jednoho z t?ch nebo??k?. Sna?il se odvracet hlavu stranou a ide?ln? v?bec ned?chat, aby nemoc nevdechl. Popravd? se ale stejn? tak mohl modlit k Bohu, aby to p?es v?? pravd?podobnost nedostal. Pomyslel si, ?e jej asi ?ek? nejdel?? noc v jeho ?ivot?. Ale byl te? nehl?dan? a relativn? voln?, na tom z?le?elo. A? bude sv?tlo, tak vstane. A ude??. KAPITOLA OSM? Thorgrin klesal k mo?sk?mu dnu. V u??ch st?le v?ce a v?ce c?til tlak vody, jej?? teplota s ka?d?m metrem klesala. Nakonec byla tak ledov?, ?e m?l pocit, jako kdyby do n?j zabod?vali ledov? d?ky. P?esto se v tom sestupu d?lo n?co zvl??tn?ho. Nam?sto toho, aby se no?il do st?le v?t?? temnoty, sv?tla kolem n?j naopak p?ib?valo. Klesl je?t? hloub?ji, kdy? tu pod sebou najednou spat?il n?co, co by tu ani v nejmen??m neo?ek?val. V oblaku sv?tla se v hloubce pod n?m vzn??ela ve vod?ch jeho matka. Sm?la se na n?j a vyza?ovalo z n? takov? sv?tlo, ?e jenom st??? rozezn?val kontury jej? tv??e. Natahovala k n?mu svoje b?lostn? ruce a on klesal p??mo do jej?ho n?ru??. „Synu,“ ?ekla krystalov? ?ist?m hlasem, p?esto, ?e byli pod vodou. „Jsem tu s tebou. Miluju t?. Tv?j ?as je?t? nep?i?el. Bu? siln?. Pro?el jsi zkou?kou, ale je tu je?t? spousta dal??ch, kter? na tebe ?ekaj?. Postav se znovu sv?tu a nikdy p?itom nezapom?nej k?m jsi. Nezapom?nej: tvoje s?la nepoch?z? ze zbran?, ale z tv?ho j?.“ Thorgrin otev?el pusu, aby odpov?d?l, ale jakmile tak u?inil, za?al se topit. Probudil se cuknut?m cel?ho t?la a okam?it? se za?al rozhl??et kolem sebe. Na z?p?st?ch poc?til n?co hrub?ho a teprve po chv?li si uv?domil, ?e jsou to pouta. Ruce m?l nav?c sv?zan? za z?dy. Rozhl?dl se do okoln? temnoty a podle toho, jak se s n?m okol? kol?balo, si uv?domil, ?e je na lodi. Dalo se to snadno poznat i z tlumen?ch zvuk? vln nar??ej?c?ch o boky a tak? specifick?ho z?pachu, kter?m podpalub? star? d?ev?n? lodi doslova ?p?lo. Za?al se ostra?it? rozhl??et kolem sebe a vzpom?nat, co se mohlo st?t a pro? se c?t? tak slab?. Posledn?, co si pamatoval, byla ta stra?liv? bou?e, ztroskot?n? a jak se potom s celou dru?inou p?ekotili do vody. Vzpom?nal si na Angelu a jak se k n? tisknul v boji ?ivot. Vzpom?nal si tak? na me?, p?ipnut? u jeho pasu. Me? mrtv?ch. Jak se mu to jenom poda?ilo p?e??t? Rozhl??el se do v?ech stran, p?em??lel, kde to je a z?rove? doufal, ?e n?kde spat?? zbytek sv? dru?iny. Teprve po chv?li si s uleh?en?m uv?domil, ?e v temnot? rozezn?v? obrysy jejich postav. Zd?lo se, ?e jsou v?ichni sv?zan? podobn? jako on. Vid?l Reece, Selese, Eldena, Indru, Matuse, O’Connora a hned vedle n?j i Angelu. V?ichni vypadali k smrti unaven? a dokonce zbit?, ale byli na?ivu. Ulevilo se mu. Odn?kud zvenku se za?al oz?vat hrub? sm?ch, n?sledovan? n?kolika nad?vkami a potom rychl? kroky, kter? tady v podpalub? zn?ly jako hromobit?. Kone?n? si na v?echno vzpomn?l: pir?ti. Ti hrdlo?ezov?, kte?? se pokusili jej utopit v mo?i. Znal tyhle typy a? p??li? dob?e. Krut?, bezcitn? individua, znud?n? plavbou po mo?i, kr?t?c? si ?as p?ch?n?m v?emo?n?ch zv?rstev – s podobn?mi jako oni se setk?val v ?ivot? nep??jemn? ?asto. Bylo jasn?, ?e se te? stal jejich v?zn?m. Za?al sebou zm?tat ve snaze vymanit se z pout. Ale ne?lo to. Jeho ruce byly sv?z?ny pevn? a s ka?d?m dal??m pokusem si pouta jenom v?ce za?ez?val do k??e. Stejn? tak byly sv?z?ny i jeho kotn?ky. Nemohl se hnout z m?sta. Zav?el o?i ve snaze vzbudit svoje vnit?n? s?ly. Jeho druidsk? moc by oby?ejn? dok?zala rozmetat na padr? klidn? celou tuto lo?. Jen?e te? se ned?lo nic. Byl velmi vy?erpan? z tonut?, ztroskot?n? a v?bec v?eho, co se za posledn? dobu ud?lo. Z p?edchoz?ch zku?enost? u? v?d?l, ?e te? pom??e jedin?, a to dostatek ?asu na odpo?inek. ?asu, kter? v?ak zcela jist? nem?li. „Thorgrine!“ ozval se hlas pln? uleh?en?. Pat?il Reecovi, kter? byl stejn? pevn? sv?z?n opod?l, ale te? si z toho o?ividn? nic ned?lal. „Ty ?ije?!“ „Nev?d?li jsme, jestli se z toho dostane?.“ Thor se pod?val na O’Connora, sv?zan?ho vedle Reece. „Modlila jsem se za tebe ka?dou vte?inu,“ ozval se sladk? hlas z druh? strany. Thor se oto?il k Angele, po jej?? tv??i se kut?lely slzy radosti. „Dlu??? j? za z?chranu ?ivota, v??,“ poznamenala Indra. „Kdy? t? hodili p?es palubu, sko?ila za tebou a vyt?hla t?. Bez jej? odvahy bys tu te? nebyl.“ Thor se na d?vku vd??n? pod?val. „V?ak j? u? najdu zp?sob, jak ti to oplatit, mali?k?,“ ?ekl. „U? jsi to ud?lal,“ odpov?d?la p?esv?d?iv?. „M??e? j? to splatit t?m, ?e n?s odsud v?echny dostane?,“ ?ekla Indra a rozzloben? sebou zazm?tala v poutech. „Tihle pir?ti jsou ta nejhor?? verbe? ze v?ech. Na?li n?s na mo?i a spoutali, kdy? jsme byli po??d je?t? v bezv?dom?. Pokud by se n?m postavili v boji, byla by to ?pln? jin? poh?dka.“ „Jsou to zbab?lci,“ ?ekl Matus. „Jako v?ichni pir?ti.“ „Taky n?m samoz?ejm? sebrali zbran?,“ dodal O’Connor. Thorovo srdce s tou v?tou vynechalo n?kolik ?der?, nebo? si vzpomn?l na v?echny sv? zbran?, zbroj a p?edev??m Me? mrtv?ch. „??dn? strach,“ ?ekl Reece, kdy? vid?l Thorovu tv??. „Bou?ku p?e?ily. I ty tvoje. Aspo?, ?e nejsou te? n?kde na dn? oce?nu. Maj? je pir?ti. Pod?vej se t?mhle p?es ty m???e.“ Thor u?inil jak mu Reece poradil a opravdu m???emi v jedn? ze st?n spat?il jejich zbran? vyrovnan? na palub?. Pir?ti se kolem nich jenom hem?ili. Vid?l Eldenovu sekeru, O’Connor?v zlat? luk, Reecovu halapartnu, Matus?v cep, Ind?ino kop?, Selesin pytel s pr??kem – a p?edev??m jeho Me? mrtv?ch. Pir?ti post?vali kolem, pov?t?inou m?li ruce zalo?en? v bok a mlsn? si ten mal? arzen?l prohl??eli. „Je?t? nikdy jsem takovej me? nevid?l,“ ?ekl jeden druh?mu. Thor zrudnul zlost?, kdy? vid?l, jak do me?e ten lapka ??ouchnul botou. „Vypad?, jako kdyby pat?il n?jak?mu kr?lovi,“ ?ekl jin?. „J? jsem ho na?el, je m?j,“ ?ekl ten prvn?. „To m? bude? muset nejd??v zab?t,“ zavr?el druh?. Thor mezi m???emi vid?l, jak se na sebe oba pir?ti vrhnuli a potom je?t? sly?el, jak h?motn? p?ist?li na d?ev?nou palubu a za?ali se rv?t jako klubko had?. P?ekulovali se sem a tam, vym??ovali si ?dery p?stmi i lokty, zat?mco ostatn? se jejich po??n?n?m bavili a je?t? je povzbuzovali. Potom za?ala t?ct krev, kdy? v?t?z ude?il hlavou pora?en?ho n?kolikr?t hrub? o tvrdou palubu. Ostatn? se spokojen? rozj?sali. Pir?t, kter? zv?t?zil, na sob? nem?l ??dnou ko?ili, aby v?ichni vid?li dlouhou jizvu, kter? se mu t?hla od prav?ho ramene k lev?mu boku. S t??k?m oddychov?n?m se vydal k Me?i mrtv?ch. Thor se sebezap?en?m sledoval, jak po n?m mu? chm?tnul a v?t?zn? jej zvednul nad hlavu. Ostatn? se rozj?sali. Thor doslova ho?el vzteky. Takov? zmetek se dot?kal me?e, kter?ho se sm?l dot?kat jenom kr?l. Me?e, pro kter? Thor riskoval vlastn? ?ivot. Me?, kter? byl ur?en jemu a nikomu jin?mu. Vtom se najednou z paluby ozval ?ev. Thor spat?il, ?e se pir?t zm?t? v ag?nii. Roze?val se a odhodil me? stejn?m zp?sobem, jako kdyby to byl jedovat? had. Zbra? prolet?la vzduchem a p?ist?la s b?inknut?m na palub?. „Hryzlo m? to!“ za?val pir?t. „Ten pitomej me? m? uhryznul prst. Pod?vejte!“ Zvedl zkrvavenou ruku, na kter? chyb?l ukazov?k. Thor se pozorn? zad?val na j?lec me?e a spat?il, ?e jedna z vy?ez?van?ch tv??? m? te? pusu plnou ostr?ch zub? a p?edev??m tak? krve. Pir?ti se na to d?vali jako na zjeven?. „To je me? z pekla!“ vyk?ikl n?kdo. „J? na to teda nes?hnu!“ vyk?ikl jin?. „To je jedno,“ ?ekl dal?? a odvr?til se od nebezpe?n? zbran?. „Je tady spousta dal??ch p?kn?ch kousk? na v?b?r.“ Pir?ti se rozchechtali a ignoruj?ce zran?n?ho druha se za?ali prob?rat ostatn?mi zbran?mi, co? op?t vy?stilo v n?kolik men??ch poty?ek. Thor se znovu zam??il na sv?j me?. D?val se na n?j, jak tam tak le??, jenom p?r metr? od m???? na druh? stran?. Znovu se v?? silou sval? i magie pokusil dostat ze sv?ch pout, ale ta se ani nepohnula. Ten, kdo jej svazoval, se ve sv?m ?emesle vyznal skute?n? dob?e. „Kdybychom se tak jenom mohli dostat ke zbran?m,“ zasy?ela Indra. „Nem??u se d?vat jak po nich chmataj?.“ „Mo?n?, ?e m??u pomoci,“ ?ekla Angela. V?ichni j? v?novali pochybova?n? pohled. „Nesv?zali m? tak, jako v?s,“ vysv?tlovala. „Mysl?m, ?e se b?li moj? nemoci. Sv?zali mi ruce, ale potom se na to rad?ji vyka?lali. Pod?vejte se.“ Angela vstala, oto?ila se, aby jim uk?zala ruce sv?zan? za z?dy, av?ak potom ud?lala n?kolik voln?ch krok? kolem. „To n?m moc nepom??e,“ ?ekla Indra. „Tak jako tak jsi po??d zam?en? tady s n?mi.“ Angela zakroutila hlavou. „To si jenom mysl??,“ odpov?d?la. „Jsem mnohem men?? ne? vy. Mysl?m, ?e se mezi t?mi m???emi prot?hnu. M??u zkusit p?in?st Thor?v me?.“ Osloven? se na ni obdivn? pod?val. „Jsi neboj?cn?,“ ?ekl. „To ti mus?m nechat. Jen?e t?m se vystav?? velk?mu nebezpe??. Pokud t? spat?? a chyt?, ur?it? t? zabij?.“ „Anebo n?co hor??ho,“ dodala Selese. Angela se na n? neboj?cn? pod?vala. „Um?u tak jako tak, Thorgrine,“ odpov?d?la. „S t?m jsem se sm??ila u? d?vno. ?ivot m? nau?il. Moje nemoc nep?ipou?t? omyl a ned?v? mnoho ?asu. Smrt m? nezaj?m?, p?edt?m ale chci ??t. A ??t znamen? b?t voln?.“ Thor nem?l, co by takov? odpov?di vytknul. Ta d?vka u? te? v?d?la o ?ivot? v?ce, ne? mnoz? dosp?l?, kter? kdy v ?ivot? potkal. P?ik?vl na souhlas. Uv?domil si, ?e to d?v?e skute?n? m? chrabr?ho ducha a to nebylo n?co, co by cht?l v ?lov?ku potla?ovat. „Tak to zkus,“ odpov?d?l. „Bu? ale rychl? a tich?. Pokud uvid?? jakoukoliv zn?mku nebezpe??, okam?it? se vra?. Na tob? z?le?? v?c jak na me?i.“ Angela spokojen? p?ik?vla, rychle se oto?ila a vydala se temn?m podpalub?m k m????m. N?kolikr?t se po cest? zapot?cela, kdy? se lo? ne?ekan? zhoupla o n?co v?ce. Kdy? do?la k m????m, poklekla u nich a nejist? se rozhl?dla. Kdy? zjistila, ?e je situace p??hodn?, str?ila rychle hlavu mezi m???e. Zabralo trochu ?sil? ji tam natla?it, ale poda?ilo se. Potom prostr?ila jedno rameno a nakonec i druh?. S rukama sv?zan?ma za z?dy to nebyla snadn? pr?ce, ale nakonec pro?la na druhou stranu. Potom u? Thor sledoval, jak se ocitla na otev?en? palub? a s tlukouc?m srdcem se modlil za jej? bezpe??. Doufal, ?e se j? poda?? dostat se k me?i a zp?tky, ne? si j? n?kdo v?imne. Angela se p?ikr?ila a rychle p?eb?hla k me?i. Bosou nohou se potom dotkla jeho j?lce a posunula jej po palub? sm?rem k m???i. T??k? zbra? na d?ev? hlasit? zarachotila, ale dostala se t?m?? na dosah od m???e. Tu v?ak ticho pro??zl v?k?ik. „Ta mal? mrcha!“ Pir?ti se odvr?tili od zbran? a vydali se k Angele. Ta se rozb?hla zp?tky k m???i, ale z?hy byla polapena. Chytili ji a hrub? zvedli do vzduchu, aby se nemohla br?nit. Potom se okam?it? vydali k boku lodi, jako kdyby ji cht?li hodit do mo?e. D?vce se poda?ilo kopnout patou tvrd? za sebe a trefit se p?esn? do rozkroku mu?e, kter? ji dr?el. Ten zavyl bolest? a upustil ji zp?tky na palubu. Angela ani vte?inku nev?hala, rozb?hla se zp?tky k me?i a v?? silou jej kopla proti m???i. Thor s hr?zou sledoval, jak se zbra? s b?inknut?m ot?ela o m???e, prolet?la dovnit? a pokra?ovala po podlaze p??mo k n?mu. Zastavila se jenom p?r centimetr? od n?j. Zven?? se oz?val k?ik. Jeden z pir?t? pr?v? Angele vrazil po??dnou facku. Ostatn? ji op?t chytili a odn??eli k z?bradl?, aby ji hodili do vln. Thor m?l pocit, jako kdyby se to v?echno d?lo jemu a ne j?. Pod?val se na sv?j me? a okam?it? poc?til intenzivn? pouto. Bylo siln?j??, ne? jak? c?til d??ve. Dokonce ani nemusel pou??vat svoje magick? schopnosti, aby dok?zal c?tit magii me?e. Zbra? byla sp??e n?co jako p??tel, ke kter?mu mohl promlouvat, a kter? jej i poslouchal. „Poj? ke mn?, p??teli. Propus? m? z t?ch pout. Budeme zase spolu.“ Me? jeho vol?n? sly?el. Najednou se s?m od sebe vznesl do vzduchu, pomalou?ku prolet?l za Thorova z?da a jedn?m tahem p?e??zl jeho pouta. Thor se bleskurychle oto?il, chytil me? rovnou ze vzduchu a sekl j?m po provazech poutaj?c?ch jeho kotn?ky. Vypadalo to, jako kdyby cht?l seknout s?m sebe, ale jeho mu?ka byla naprosto p?esn?. Potom hbit? vysko?il na nohy a jal se rychle p?e?ez?vat pouta ostatn?ch. Jakmile bylo hotovo, vyrazil proti m????m. Botou se rovnou z b?hu op?el proti nim a prorazil skrz. Pln spravedliv?ho hn?vu se vrhnul na palubu, odhodl?n Angelu vysvobodit. Rozb?hl se k mu??m, kte?? j? odn??eli. Ze v?ech sil se sna?ila z jejich sev?en? vymanit. Opak by znamenal p?d zp?tky do ledov? vody. „Pus?te ji!“ rozk?ikl se. Za?al sekat do pir?t?, kte?? se na n?j r?zem ze v?ech stran vrhnuli. Likvidoval je s lehkost? je?t? p?edt?m, ne? se v?bec sta?ili nap??hnout k vlastn? r?n?. Nikdo z nich se s jeho bojov?mi schopnostmi nemohl m??it, obzvl??t? pokud v ruce sv?ral Me? mrtv?ch. Rychlost? blesku se probral celou skupinou, odkopl stranou posledn? dva mu?e a nakonec chytil za ko?ili i toho posledn?ho, kter? se zrovna chystal hodit Angelu p?es palubu. Mocn? zat?hl k sob?, aby jej p?inutil se i s d?vkou zaklonit a potom mu sev?el ruce a p?im?l jej ji upustit. Angela dopadla na d?ev?nou palubu. Thor pir?ta popadl a nevyb?rav? jej hodil p?es palubu. Mu? s ?evem zmizel v ledov? vod? a poznal osud, kter? je?t? p?ed chv?li cht?l p?ipravit n?komu jin?mu. Vtom za sebou usly?el dal?? kroky. To se k n?mu bl??il zbytek pos?dky. Byla jich spousta. Lo? ostatn? nebyla ??dnou jednost???ovou koc?bkou. Naopak, mohla se velikost? snadno m??it i s v?le?n?mi lod?mi Prstenu. Pos?dku jist? tvo?ila minim?ln? stovka mu?? uvykl?ch na drsn? ?ivot na mo?i. Te? se ??tili na n?j a o?ividn? byli za p??le?itost si zabojovat vd??ni. To se ale u? z vykopnut?ho otvoru vyhrnula Thorova dru?ina, ka?d? b??el jako o ?ivot, aby se dostal ke sv? zbrani je?t? p?edt?m, ne? padne do ruky n?kter?mu z pir?t?. Elden jenom o kousek usko?il stranou a vyhnul se tak ?deru ?avl?, m???c? p??mo na jeho krk. ?elem potom ude?il ?to?n?ka do obli?eje a zlomil mu nos. Z?rove? mu sebral z ruky ?avli a hned jej rozsekl vejp?l jako kus vep?ov?ho. Teprve potom se vrhnul pro svou t??kou sekeru. Reece se zmocnil sv? halapartny, O’Connor luku, Indra sv?ho kop?, Matus cepu a Selese sv?ho pytle s l??iv?m pr??kem. Angela mezi nimi prolet?la jako ?ipka a ve skoku nakopla ob?ma nohama z?rove? pir?ta, kter? se pr?v? chystal vrhnout d?ku po Thorovi. Mu? ztratil rovnov?hu a zbra? mu vylet?la z ruky. Thor se pustil do boje t??. Odkopl jednoho a z?rove? sekl druh?ho. V plynul? n?vaznosti na p?edchoz? pohyb se oto?il dokola a u?al ruku dal??ho, kter? se zrovna chystal seknout ?avl? Reece. To u? na Thora let?la bojov? palice, kter? se elegantn?m zhoupnut?m v kolenou a p?ikr?en?m vyhnul. Cht?l majitele palice bodnout, ale Reece jej se svou halapartnou p?ede?el. O’Connor nat?hl luk, ve kter?m byly zalo?eny dva ??py najednou, a vyp?lil je zd?nliv? p??mo na Thora. Ob? st?ely prosvi?t?ly kolem n?j, jedna zprava, druh? zleva a zabily dva pir?ty, kte?? se na n?j ??tili zezadu. Thor se cht?l vrhnout k Angele, proti n?? se ??til dal?? hromotluk, ale O’Connor jej bleskurychl?m nabit?m luku vy??dil tak?. I na n?j se v?ak zezadu z?hy vy??til dal?? z pir?t? a chystal se jej ude?it velkou d?ev?nou palic?. Thor reagoval automaticky. Jako kdyby sp??e zbra? vedla jeho pa?i a ne naopak. ?ist?m sekem rozsekl palici ve dv? a potom pir?ta bodnul rovnou do srdce. Okam?it? se oto?il kolem sv? osy a tvrd? nakopl jin?ho mu?e do oblasti ?eber. Me? mrtv?ch r?nu z?hy n?sledoval, kdy? nakopnut?mu s lehkost? usekl hlavu. Thor byl z t? zbran? nad?en?. Bylo to jako kdyby se me? sjednotil s tepem srdce a stal se sou??st? jeho vlastn?ho t?la. Me? automaticky ?inil to, na co Thor jenom pomyslel. Ot??el se a sekal do v?ech stran. B?hem n?kolika m?lo vte?in srazil k zemi tucet mu?? a jeho ruce byly a? po lokty pokryty jejich krv?, kdy? tu na n?j najednou jeden z nep??tel sko?il zezadu a p?ist?l mu na z?dech jako ko?ka. V ruce se mu zabl?skla d?ka, kterou u? za letu nap??hl, aby ji zabo?il do Thorova krku. Bylo to p??li? rychl? a ne?ekan?, aby se Thor sta?il za??t jakkoliv br?nit. Vtom koutkem oka zahl?dl, jak prostorem prolet?l n?jak? objekt a hned potom sev?en? kolem jeho ramenou povolilo a mu? nakonec odpadl ?pln?. Spat?il Angelu, kter? pr?v? jeho sm?rem vrhla jakousi kovovou p?ezku, pou??vanou k upev?ov?n? lanov?. Trefila se j? perfektn? do mu?ova sp?nku. Pir?t se zhroutil Thorovi k noh?m. Angela se vrhla kup?edu, sebrala z paluby velk? n?mo?n? h?k a s v?k?ikem jej zabodla tomu mu?i do hrudi. Thor to v?echno jenom sledoval. Byl to ten sam?, kter? je p?edt?m polapil, kdy? byli ve vod?. Spravedlnost pr?v? opsala cel? kruh a dolehla na p?vodn?ho vin?ka. Thor nem?l ani tu?en?, ?e by Angela byla n??eho podobn?ho schopn?. V jeho o??ch byla tak k?ehk?, ale te? musel uznat, ?e i v jej?m slab?m t?le se zcela jist? ukr?val bojovnick? duch. Byla mnohem state?n?j??, ne? by si byl pomyslel. Thor se znovu oto?il, aby se vrhnul do dal??ho klubka nep??tel. Jeho dru?ina se te? spojila do v?t?? formace a vz?jemn? si v boji pom?hala tak, jako u? v mnoha bitv?ch p?edt?m. Spole?n? byli odjak?iva nejsiln?j?? a jeden druh?mu v?dy kryli z?da. Ba co v?ce, sledovat jejich skupinovou spolupr?ci znamenalo dokonce objevit v jejich zp?sobu boje jistou kr?su. Elden se oh?n?l bitevn? sekerou, Indra udr?ovala nejv?t?? hromotluky v uctiv? vzd?lenosti dlouh?m kop?m, Matus rozs?val zk?zu sv?m cepem, kter?m mnohdy trefoval v?ce nep??tel najednou a Reece se svou halapartnou zasahoval kdekoliv to bylo pot?eba. Celou dobu si p?itom ?zkostliv? hl?dal, aby v?dy vst?l mezi nep??telem a Selese. Ta naopak nep?est?vala sahat do sv?ho vaku a sypat l??iv? prach na jejich r?ny. Udr?ovala je t?m p?i s?le. Nep??tel za??nal sl?bnout, proto?e mnoho pir?t? padlo velmi rychle. Jejich t?la se za?ala kupit do hromad a brzy u? jich zbylo jenom n?co m?lo p?es deset. Конец ознакомительного фрагмента. Текст предоставлен ООО «ЛитРес». Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694287&lfrom=688855901) на ЛитРес. Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.