?tok Chrabr?ch

?tok Chrabr?ch Morgan Rice ?arod?j?v Prsten #6 V knize ?TOK CHRABR?CH (S?GA ?AROD?J?V PRSTEN – KNIHA ?EST?) Thor pokra?uje na sv? v?prav? st?le hloub?ji do Imp?ria, aby znovu z?skal ukraden? Me? Osudu a zachr?nil Prsten. Pot?, co dru?inu zas?hne ne?ekan? trag?die v podob? ztr?ty jednoho z jej?ch ?len?, se Thor s ostatn?mi semknou je?t? v?ce a spole?n? ?el? dal??m n?strah?m. Jejich cesta je zavede do nov?ch exotick?ch zem? v?etn? pust?ch Soln?ch pl?n?, Velk?ho tunelu anebo t?eba Oh?ov?ch hor. Na cest? ?el? ne?ekan?m setk?n?m s p??teli i nep??teli. Thorovy schopnosti se prohlubuj?, kdy? proch?z? zat?m nejtvrd??m tr?ninkem sv?ho ?ivota. Bude je pot?ebovat v?echny pou??t, jestli maj? v?pravu v po??dku p?e??t. Kone?n? odhal?, kam byl Me? odnesen a zjist?, ?e pro n?j mus? cestovat do nejnebezpe?n?j?? ze v?ech imperi?ln?ch zem? – do Zem? drak?. Zp?tky v Prstenu se zat?m Gwendolyn zotavuje z traumatu a pot?k? se s hlubok?mi depresemi, zat?mco Kendrick a ostatn? slibuj? bojovat za ni do posledn? kapky krve, i kdy? se ?ance na ?sp?ch zdaj? b?t minim?ln?. Doch?z? tak k jedn? z nejslavn?j??ch bitev historie Prstenu, kdy? se spojen? MacGilsk? a Sil?sijsk? arm?dy pokou?? o znovuz?sk?n? m?sta a dobyt? Andronicova t?bora. Godfrey se b?hem boj? ocitne za nep??telsk?mi liniemi, kde je odk?z?n jenom s?m na sebe a mus? odhalit, jak se st?t bojovn?kem sv?m vlastn?m, unik?tn?m zp?sobem. Garethovi se st?le da?? z?st?vat na?ivu a unikat Andronicov?m pokus?m o jeho dopaden?, zat?mco Erec bojuje za z?chranu Savarie a Alistair s p?ich?zej?c?mi Andronicov?mi hordami. Argon mus? zaplatit vysokou cenu za to, ?e poru?? hlavn? pravidlo sv?ho ??du a vlo?? se do lidsk?ch z?le?itost?, zat?mco Gwendolyn se mus? rozhodnout, jestli se zcela vzd? vlastn?ho ?ivota, anebo p?ijme nov? jako ??dov? sestra ve vzd?len? V??i ?to?i?t?. Thor v p?ekvapiv?m zvratu d?je nakonec zjist?, kdo je jeho otcem. P?e?ije Thor a jeho dru?ina svou nebezpe?nou v?pravu? Poda?? se jim znovuz?skat Me? Osudu? Ubr?n? se Prsten nakonec imperi?ln? invazi? Co se stane s Gwendolyn, Kendrickem a Erecem? A kdo je Thor?v skute?n? otec?D?ky promy?len?mu budov?n? fantasy sv?ta a charakteristik?m postav je ?TOK CHRABR?CH epick?m p??b?hem o p??telstv? a l?sce, rivalit? a spolupr?ci, o ryt???ch a drac?ch, intrik?ch a politick?ch machinac?ch, o dosp?v?n?, o zlomen?ch srdc?ch, o podvodu, ambic?ch a zrad?. To v?e je zasazeno do d?kladn? promy?len?ho fiktivn?ho fantasy sv?ta. Je to p??b?h o cti a odvaze, o osudu a p?edur?en?, a tak? o magii. Je to fantasy, je? n?s p?ivede do sv?ta, na kter? u? potom nikdy nezapomeneme, a kter? oslov? ?ten??e obou pohlav? a ka?d?ho v?ku. Rom?n m? p?ibli?n? 70 000 slov. Knihy ?. 7 a? ?. 17 jsou ji? rovn?? dostupn?! ?TOK CHRABR?CH (S?GA ?AROD?J?V PRSTEN – KNIHA ?EST?) Morgan Rice Morgan Rice Morgan Rice je autorkou epick? fantasy s?gy ?AROD?J?V PRSTEN, kter? obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato s?ga bestsellerem ??slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ??slo jedna tak? jej? dal?? s?gy, jako jsou: s?rie UP??? ?URN?LY, obsahuj?c? prozat?m 11 knih; s?rie TRILOGIE P?E?IT?, postapokalyptick? thriller, skl?daj?c? se zat?m ze dvou knih; a tak? zbrusu nov? epick? fantasy s?rie KR?LOV? A ?AROD?JOV?, skl?daj?c? se zat?m t?? ze dvou knih. Autor?iny knihy jsou dostupn? v ti?t?n? i audio verzi, a byly p?elo?eny do v?ce ne? 25 jazyk?. PROM?N?N? (prvn? kniha ze s?rie Up???ch ?urn?l?), AR?NA JEDNA - OTROK??I (prvn? kniha z Trilogie p?e?it?), CESTA HRDINY (prvn? kniha ze s?gy ?arod?j?v prsten) a VZESTUP DRAK? (prvn? kniha ze s?rie Kr?lov? a ?arod?jov?), jsou v?echny dostupn? zdarma ke sta?en?! Morgan se r?da zaj?m? o n?zory sv?ch ?ten???, tak?e se pros?m nezdr?hejte nav?t?vit jej? webov? str?nky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se m??ete p?idat do seznamu kontakt?, z?skat knihu zdarma, stejn? jako dal?? ak?n? bonusy, st?hnout si zdarma aplikace, m?t p?ehled o posledn?ch novink?ch, p?idat se na autor?in Facebook ?i Twitter, a jednodu?e b?t s Morgan v kontaktu! Vybran? ohlasy na tvorbu Morgan Rice “?AROD?J?V PRSTEN m? v?echny rysy pot?ebn? pro jasn? ?sp?ch: hlavn? i vedlej?? p??b?h, z?hadn? atmosf?ra, state?n? ryt??i a rozkv?taj?c? vztahy, kter? zaceluj? r?ny na zlomen?ch srdc?ch, a d?le tak? podvod ?i zrada. Slibuje dlouh? hodiny z?bavy a jist? uspokoj? v?echny v?kov? kategorie. D?lo najde sv? m?sto v knihovn?ch u v?ech p??znivc? fantasy literatury.” --Books and Movie Reviews, Roberto Mattos “Zaj?mav? epick? fantasy.” —Kirkus Reviews “M?me zde za??tek n??eho pozoruhodn?ho.” --San Francisco Book Review “Je to nabit? akc? …. Riceov? skv?le p??e a m? fascinuj?c? p?edpoklady.” --Publishers Weekly “Odu?evn?l? fantasy ….Jedn? se o pouh? za??tek toho, co se slibuje st?t epickou s?gou pro mlad? ?ten??e.” --Midwest Book Review Knihy od Morgan Rice KR?LOV? A ?AROD?JOV? VZESTUP DRAK? (Kniha ?.1) VZESTUP STATE?N?CH (Kniha ?.2) ?AROD?J?V PRSTEN CESTA HRDINY (Kniha ?.1) POCHOD KR?L? (Kniha ?.2) OSUD DRAK? (Kniha ?.3) POK?IK CTI (Kniha ?.4) SLAVN? P??SAHA (Kniha ?.5) ?TOK CHRABR?CH (Kniha ?.6) OB?AD ME?? (Kniha ?.7) MOC ZBRAN? (Kniha ?.8) NEBE KOUZEL (Kniha ?.9) MO?E ?T?T? (Kniha ?.10) PANOV?N? OCELI (Kniha ?.11) ZEM? OH?? (Kniha ?.12) VL?DA KR?LOVEN (Kniha ?.13) BRATRSK? P??SAHA (Kniha ?.14) SEN SMRTELN?K? (Kniha ?.15) RYT??SK? KL?N? (Kniha ?.16) DAR BITVY (Kniha ?.17) TRILOGIE P?E?IT? AR?NA JEDNA: OTROK??I (Kniha ?.1) AR?NA DV? (Kniha ?.2) UP??? ?URN?LY PROM?N?N? (Kniha ?.1) MILOVAN? (Kniha ?.2) ZRAZEN? (Kniha ?.3) P?EDUR?ENA (Kniha ?.4) ??DAN? (Kniha ?.5) ZASNOUBEN? (Kniha ?.6) ZASL?BEN? (Kniha ?.7) NALEZEN? (Kniha ?.8) VZK???EN? (Kniha ?.9) TOU??C? (Kniha ?.10) PROKLET? (Kniha ?.11) Poslechn?te si s?rii ?AROD?J?V PRSTEN ve form?tu audio knihy! Copyright © 2013 Morgan Rice V?echna pr?va vyhrazena. S v?jimkou povolen? podle U.S. Copyright Act 1976, ??dn? z ??st? t?to publikace nesm? b?t, bez p?edchoz?ho svolen? autora, za ??dn?ch okolnost? reprodukov?na, distribuov?na nebo p?ev?d?na do jak?chkoliv jin?ch form?t?, ani uchov?v?na ve sd?len? datab?zi. Tento ebook je licencov?n v?lu?n? pro Va?e osobn? vyu?it?. Tento ebook nesm? b?t d?le prod?v?n nebo darov?n ostatn?m lidem. Pokud chcete knihu sd?let s dal?? osobou, zakupte si pros?m dal?? kopie. Pokud ?tete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Va?e pou?it?, vra?te ji pros?m a po?i?te si svou vlastn? kopii. D?kujeme, ?e respektujete usilovnou pr?ci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynalo?it. Obsah t?to knihy je fiktivn?. Jm?na, osobnostn? charakteristiky, organizace, m?sta, ud?losti a konflikty jsou beze zbytku produktem autor?iny p?edstavivosti, nebo je jejich pou?it? fiktivn?. Jak?koliv podobnost se skute?n?mi osobami, a? ji? ?iv?mi nebo mrtv?mi, je ?ist? n?hodn?. Ob?lka Sergii Votit v licenci Shutterstock.com. OBSAH KAPITOLA PRVN? (#ue206becf-aa01-5769-b872-6fa08aec494d) KAPITOLA DRUH? (#u9f06a42e-ca0d-521f-a8d4-c3a1f4a2e360) KAPITOLA T?ET? (#u8975e34e-b192-5b25-8758-f002d26db3ce) KAPITOLA ?TVRT? (#ud8a3c935-4834-51af-88b6-d30dc9f84c9e) KAPITOLA P?TA (#u455e0e08-243e-57be-8e72-ee3f14e1ee26) KAPITOLA ?EST? (#ue5381396-090c-5041-bde7-dbf9b64ed875) KAPITOLA SEDM? (#u466558bf-9351-5c30-a354-2a942134e75d) KAPITOLA OSM? (#uae5cd556-e6fd-564c-abd6-84902150dc99) KAPITOLA DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DES?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA JEDEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?TRN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA PATN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA ?ESTN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA SEDMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA OSMN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DEVATEN?CT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DRUH? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? T?ET? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?TVRT? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? P?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? ?EST? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? SEDM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? OSM? (#litres_trial_promo) KAPITOLA DVAC?T? DEV?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? (#litres_trial_promo) KAPITOLA T?IC?T? PRVN? (#litres_trial_promo) “Zbab?lec um?e stokr?t p?ed svou smrt?; odv??n? pozn? smrt jen jedinkr?t. “ --William Shakespeare Julius Caesar (p?eklad Martin Hilsk?, 2008) KAPITOLA PRVN? Gwendolyn le?ela tv??? v tr?v?, c?tila, jak j? chladn? zimn? v?t??k sp?ch? po hol? k??i, a kdy? pomalu, pomalou?ku otev?ela o?i, sv?t kolem n? za?al pomalu z?sk?vat sv? skute?n? obrysy. Do t? doby snila o tom, ?e je na n?jak?m vzd?len?m m?st?, na louce z???c? slune?n?m sv?tlem a pestr?mi kv?tinami, Thor a jej? otec st?li po jej?m boku, v?ichni rozesm?t? a ??astn?. V?echno na sv?t? bylo skv?l?. Ale te?, kdy? se p?inutila otev??t o?i, nemohl b?t sv?t p?ed n? odli?n?j??. Zem? byla tvrd?, studen? a nad n? se, pomalu vst?vaje, nety?il ani jej? otec, ani Thor, ale monstrum: McCloud. Skon?il s n?, pomalu se zvedal a zap?nal si kalhoty. Hled?l na ni s uspokojen?m v o??ch. A n?hle si na v?e vzpomn?la. Jej? kapitulaci Andronicovi. Jeho zradu. Jej? napaden? McCloudem. Tv??e se j? zalily ?erven?, kdy? si uv?domila, jak naivn? byla. Te? tu le?ela, cel? t?lo rozbolav?l?, srdce zlomen? a v?ce, ne? kdy jindy ve sv?m ?ivot?, cht?la zem??t. Gwendolyn do?iroka otev?ela o?i a spat?ila Andronicovu arm?du, mra?no voj?k? a v?ichni sledovali tohle divadlo. Jej? zahanben? se je?t? prohloubilo. P??la si, aby se nikdy nevzdala t?hle stv??e, m?sto toho m?la rad?ji bojovat a v boji zem??t. M?la poslechnout Kendricka a v?echny ostatn?. Andronicus zahr?l na jej? ochranitelsk? pudy a ona mu na to sko?ila. P??la si, aby se s n?m utkala v bitv?: i kdyby p?i tom zem?ela, alespo? by to bylo s netknutou hrdost? a ct?. Gwendolyn poprv? ve sv?m ?ivot? s jistotou v?d?la, ?e zem?e. Z n?jak?ho d?vodu ji to ale v?bec netr?pilo. Um?r?n? j? u? nevadilo, p??la si pouze jedin? — zem??t tak, jak bude cht?t ona — a ona zat?m nebyla p?ipravena se vzd?t. Jak tu le?ela, tv??? k zemi, Gwendolyn se nen?padn? nat?hla a nabrala hrst prachu. „Te? u? m??e? vst?t, ?eno,“ rozk?zal j? McCloud stroze. „S tebou jsem skon?il. Te? je ?ada na ostatn?ch, aby si u?ili.“ Gwen sev?ela prach tak pevn?, a? j? zb?lely klouby a modlila se, aby to zabralo. V jednom rychl?m pohybu se oto?ila a vrhla hrst prachu p??mo do McCloudov?ch o??. Ten to ne?ekal, za?val, zavr?voral dozadu a rukama se sna?il vyt??t si ?p?nu a prach z o??. Gwen vyu?ila momentu p?ekvapen?. Byla vychovan? na hrad?, starali se o ni kr?lovi v?le?n?ci a ti ji u?ili, ?e m? v?dy za?to?it podruh?, ne? dostane jej? nep??tel ?anci se vzpamatovat. Tak? ji nau?ili jednu v?c, kterou nikdy nezapomn?la: a? u? s sebou m?la zbra? nebo ne, v?dy byla vyzbrojen?. V?dy mohla pou??t zbra? sv?ho nep??tele. Gwen se nat?hla kup?edu, vytrhla d?ku z pochvy na McCloudov? opasku, rozp??hla se a vrazila mu ji mezi nohy. McCloud hystericky zaje?el vysok?m hlasem, sejmul si ruce z o?? a chytil se za t??sla. Kdy? se zalap?n?m po dechu vyt?hl d?ku ze sv?ho rozkroku, vyvalila se mu mezi nohama krev. Gwen byla z t?to r?ny nad?en?. M?la ze sebe radost, ?e dostala alespo? tuhle malou pomstu. K jej?mu p?ekvapen? ale r?na, kter? by srazila kohokoli jin?ho, McClouda ani nezpomalila. Tohle monstrum bylo nezastaviteln?. T??ce ho zranila, p?esn? tam, kde si to nejv?c zaslou?il, ale nezabila ho. Ani kv?li tomu neklesl na kolena. M?sto toho McCloud vyt?hl d?ku, ze kter? kapala krev, a pod?val se na ni se smrt?c?m pohledem. Za?al se k n? sh?bat, sv?raje d?ku chv?j?c?ma se rukama, a Gwendolyn v?d?la, ?e jej? ?as pr?v? nade?el. M??e ale zem??t s alespo? mal?m pocitem uspokojen?. „Te? ti vyrvu srdce z t?la a nakrm?m t? j?m,” ?ekl. „P?iprav se zjistit, jak vypad? opravdov? bolest.” Gwendolyn se zachv?la a o?ek?vala zabodnut? d?ky, sm??en? s nadch?zej?c? bolestivou smrt?. Kolem se rozlehlo zav??sknut? a po chvilkov?m ?oku zjistila p?ekvapen? Gwendolyn, ?e zav??sknut? nebylo jej?. Byl to McCloud, v??skal v agonii. Gwen spustila ruce a zmaten? vzhl?dla. McCloud upustil d?ku. N?kolikr?t musela zamrkat, jak se sna?ila pochopit to, co se pr?v? odehr?valo p?ed jej?ma o?ima. Ty?il se p?ed n? McCloud a z oka mu tr?el ??p. Je?el, a kdy? zvedl ruku a zachytil ??p, tryskala z n?j krev. Nedok?zala to pochopit. O?ividn? byl st?elen. Ale jak? A k?m? Gwen se oto?ila ve sm?ru, odkud p?ilet?l ??p, a jej? srdce posko?ilo, kdy? spat?ila Steffena, jak tam st?l, dr??ce luk a ukr?vaje se ve velk? skupin? voj?k?. Ne? si kdokoli stihl uv?domit, co se to vlastn? d?je, vyst?elil Steffen je?t? ?est dal??ch ??p?. Jeden za druh?m padlo ?est voj?k? stoj?c?ch kolem McClouda. ??py jim prorazily hrdla. Steffen se st?hl, aby mohl st??let d?l, ale kone?n? si ho v?imli a vrhla se na n?j ohromn? skupina voj?k?, kte?? ho srazili k zemi. McCloud, st?le je?t? v?e?t?c?, se oto?il a vyb?hl pry? do z?stupu voj?k?. P?ekvapiv? st?le je?t? nebyl mrtev. Gwen doufala, ?e snad n?kde vykrv?c?. Jej? srdce p?et?kalo vd??nost? k Steffenovi v?c, ne? on kdy zjist?. V?d?la, ?e tu dnes zem?e, ale hlavn? bylo, ?e to nebude rukou McClouda, n?br? n?koho jin?ho. Cel? vojensk? t?bor utichl, kdy? Andronicus povstal a pomal?m krokem kr??el sm?rem ke Gwendolyn. Jen tam le?ela a pozorovala ho, jak se k n? bl???, nesmysln? vysok?, jako by se k n? bl??ila n?jak? hora. Jak se bl??il, voj?ci za n?m uzav?rali cestu, cel? bitevn? pole mrtvoln? ztichlo, jedin? zvuk vyd?val vanouc? v?tr. Andronicus se zastavil n?kolik stop od n?, ty?il se nad n? jako vysok? strom a bez jak?hokoli v?razu si ji prohl??el. Nat?hl se a prsty se dotkl scvrkl?ch hlav na sv?m n?hrdeln?ku. Z nitra jeho hrudi a hrdla p?itom vych?zel podivn? rachotiv? zvuk, jako n?jak? nechutn? vrn?n?. Vypadal, ?e ho situace sou?asn? zaujala i roz??lila. „Vzep?ela ses velk?mu Andronicovi,” pronesl pomalu, p?i?em? cel? t?bor naslouchal ka?d?mu jeho slovu, pron??en?mu starobyl?m hlubok?m hlasem. Jeho hlas dun?l autoritou a rozl?hal se po pl?n?ch. „Bylo by jednodu???, kdyby ses podrobila sv?mu trestu. Te? bude? muset zjistit, jak vypad? opravdov? bolest.” Andronicus s?hl k pasu a vyt?hl me? del??, ne? Gwen kdy vid?la. Musel b?t alespo? osm stop dlouh? a jeho v?razn? zvuk se nesl nad bitevn?m polem. Zvedl ho do v??ky a obracel ho ve slune?n?m sv?tle, tak?e me? h?zel odlesky tak siln?, a? Gwen oslepily. Andronicus ot??el me?em v ruk?ch a zkoumal ho, jako by ho vid?l poprv?. „Jsi ?ena ?lechtick?ho p?vodu,” ?ekl. „Slu?? se, abys zem?ela ?lechticov?m me?em.” Andronicus ud?lal dva kroky kup?edu, sev?el j?lec ob?ma rukama a pozvedl me? do v??e. Gwendolyn pevn? zav?ela o?i. Sly?ela svi?t?n? v?tru, pohyb ka?d?ho st?bla tr?vy a v tu chv?li j? za?aly prob?hat mysl? n?hodn? z?blesky vzpom?nek z cel?ho jej?ho ?ivota. C?tila cel? sv?j ?ivot, vn?mala v?e, co kdy u?inila, a vzpom?nala na v?echny sv? milovan?. A v posledn?ch my?lenk?ch se Gwen obracela k Thorovi. Vzt?hla ruku ke sv?mu hrdlu, vzala do dlan? amulet, kter? j? dal, a pevn? ho sev?ela. ?pln? c?tila horkou s?lu, kter? z n?j z??ila, z toho starobyl?ho rud?ho kamene, a vzpomn?la si na Thorova slova, kdy? j? amulet p?ed?val: „Tento amulet ti m??e zachr?nit ?ivot. Jednou.“ Jak amulet pulzoval v jej? dlani, sev?ela ho je?t? pevn?ji a modlila se k Bohu celou svoj? bytost?. Pros?m, Bo?e, a? ten amulet funguje. Pros?m, zachra? m?, jen te?, jedenkr?t. Dovol mi znovu spat?it Thora. Gwendolyn otev?ela o?i, o?ek?vala, ?e uvid? Andronic?v me?, jak se k n? rychle bl???, ale to, co spat?ila, ji p?ekvapilo. Andronicus tam st?l bez hnut?, d?val se j? p?es rameno, jako by vid?l n?koho, kdo se k nim bl???. Vypadal p?ekvapen?, dokonce zmaten?, a to opravdu nebyl v?raz, kter? by Gwen o?ek?vala, ?e u n?j uvid?. „Okam?it? slo??? svoji zbra?,” zazn?l mocn? hlas za Gwendolyn. Gwendolyn ze zvuku toho hlasu zamrazilo. Byl to hlas, kter? znala. Oto?ila se a byla v ?oku, kdy? spat?ila osobu, kter? p?ed n? st?la. Osobu, kterou znala stejn? dob?e, jako sv?ho otce. Argon. St?l tam, oble?en ve sv?ch b?l?ch rob?ch a k?pi, o?i z???c? takovou silou, jakou v nich je?t? nikdy nevid?la, a pohled up?ral p??mo na Andronica. Gwen a Steffen le?eli na zemi mezi t?mito dv?ma tit?ny. Byli jako dv? stvo?en? nev?slovn? moci, jedno temnoty a druh? sv?tla, stoj?c? jako protiklady jeden k druh?mu. Mohla t?m?? c?tit du?evn? souboj, kter? j? zu?il nad hlavou. „Slo??m?” Pousm?l se s ??klebkem Andronicus. Ale v Andronicov? ?sm?vu bylo n?co podivn?ho. Gwen vid?la, jak se mu t?esou rty a tak? poprv? spat?ila v jeho o??ch n?co, co by mohl b?t strach. Nikdy by si nemyslela, ?e n?co takov?ho uvid?. Andronicus musel o Argonovi n?co v?d?t. A a? u? v?d?l cokoli, sta?ilo to, aby se tento nejmocn?j?? mu? sv?ta za?al b?t. „U? t? d?vce nebude? ubli?ovat,” pronesl Argon klidn?. „P?ijme? jej? kapitulaci,” prohl?sil a z?rove? se o krok p?ibl??il, v o??ch podivnou, hypnotizuj?c? z??i. „Umo?n?? j? n?vrat k jej?m lidem. A umo?n?? jim se ti vzd?t, pokud si to zvol?. ?eknu ti to pouze jednou. Bylo by moudr?, kdybys to p?ijal.” Andronicus z?ral na Argona a n?kolikr?t zamrkal, jako by se nemohl rozhodnout. Pak kone?n? zaklonil hlavu a hlasit? se rozchechtal. Byl to ten nejhlasit?j?? a nejtemn?j?? sm?ch, jak? kdy Gwen sly?ela. Napl?oval cel? t?bor a vypadal, ?e zn? snad a? k nebes?m. „Tvoje ?arod?jnick? triky na m? nebudou fungovat, starochu,” prohl?sil Andronicus. „Sly?el jsem o velk?m Argonovi. Byly doby, kdy jsi byl siln?. Siln?j?? ne? lidstvo, ne? draci, ne? samotn? nebesa, nebo se to alespo? ??k?. Ale ta doba je u? d?vno pry?. Te? je jin? doba. Te? je doba pat??c? velk?mu Andronicovi. Te? u? jsi jen relikvie, poz?statek jin? doby, kdy vl?dli MacGilov? a kdy byla magie je?t? siln?. Kdy byl Prsten neporaziteln?. Ale tv?j osud je spjat s Prstenem. A Prsten je te? slab?. Tak jako ty. „Jsi bl?zen, ?e ses mi postavil, starochu. Te? bude? trp?t. Te? zjist??, jak? je s?la Velk?ho Andronica.” Andronicus se u?kl?bl, znovu pozvedl me? sm?rem ke Gwendolyn a tentokr?t hled?l p??mo na Argona. „Zabiju tu holku pomalu, p??mo p?ed tv?ma o?ima,” pronesl Andronicus. „Pak zabiju hrb??e. A pak t? zmrza??m, ale nech?m t? na?ivu, jako chod?c? symbol moj? s?ly a velikosti.” Gwendolyn se se zachv?n?m p?ipravila na to, ?e Andronic?v me? dopadne na jej? hlavu. N?hle se ale n?co stalo. Sly?ela, jak n?jak? zvuk prosekl vzduch, zn?lo to jako tis?c salv. N?sledoval Andronic?v ?ev. Gwen otev?ela o?i a v naprost?m ??asu sledovala, jak Andronicus upustil me? a padl na kolena, tv?? zkroucenou bolest?. Vid?la Argona jak postoupil o krok a potom o dal??, jednu dla? nap?a?enou p?ed sebou, z???c? koul? fialov?ho sv?tla. Koule se zv?t?ovala a zv?t?ovala, a? zahalila Andronica, jak se k n?mu Argon st?le bl??il bez jak?hokoli v?razu, st?le s nata?enou dlan?. Andronicus se na zemi schoulil do klub??ka, obklopen? fialov?m sv?tlem. Jeho mu?i zalapali po dechu, ale nikdo se neodv??il bl??e. Bu? se b?li, nebo na n? Argon seslal n?jak? kouzlo, aby nic nepodnikali. „ZASTAV TO!” Zaje?el Andronicus, zat?mco se dr?el za hlavu a skr?val u?i v dlan?ch. „J? T? PROS?M!” „U? t? d?vce nebude? d?l ubli?ovat,” pronesl pomalu Argon. „U? t? d?vce nebudu d?l ubli?ovat!” opakoval Andronicus, jako by byl v transu. „Okam?it? ji propust?? a dovol?? j? se vr?tit k jej?m lidem.” „Okam?it? ji propust?m a dovol?m j? se vr?tit k jej?m lidem!” „D?? jej?m lidem ?anci se vzd?t.” „D?m jej?m lidem ?anci se vzd?t!” vyk?ikl Andronicus. „Pros?m! Ud?l?m cokoli!” Argon se zhluboka nadechl a pak kone?n? p?estal. Sv?tlo zmizelo z jeho dlan? ve chv?li, kdy pomalu spustil ruku. Gwen na n?j ?okovan? hled?la. Nikdy nevid?la Argona v akci a t??ko tak mohla pochopit jeho moc. Bylo to, jako sledovat otev?en? nebesa. „Pokud se znovu potk?me, velk? Andronicu,” pronesl pomalu Argon p?i pohledu na le??c?ho a k?u??c?ho Andronica, „bude? na cest? do nejtemn?j??ho podsv?t?.” KAPITOLA DRUH? Thor se sna?il vyprostit, ale imperi?ln? voj?ci ho dr?eli pevn? na m?st?. Mohl jen bezmocn? sledovat, jak Durs, mu?, kter?ho kdysi pova?oval za bratra, pozvedl me?, aby ho zabil. Thor zav?el o?i a p?ipravoval se na smrt, v?d?l, ?e jeho ?as nade?el. V duchu si nad?val za to, ?e byl tak hloup?, tak d?v??iv?. V?echno to na n?j p?ipravili jako na jehn? jdouc? na por??ku. Je?t? h??, proto?e ostatn? chlapci k n?mu vzhl??eli jako k v?dci a o?ek?vali, ?e je v??m provede. Nejen?e zklamal s?m sebe, ale tak? zklamal v?echny ostatn?, kte?? ho n?sledovali. Jeho naivita a d?v??iv? povaha je v?echny p?ivedla do nebezpe??. Zat?mco Thorgrin bojoval, sna?il se, co mohl, aby vyvolal svoji s?lu, sna?il se ji z?skat z hloubky sv?ho byt?, alespo? tolik, aby se osvobodil z pout a mohl bojovat. P?esto, a? se sna?il sebev?c, neda?ilo se mu to. Jeho vlastn? s?la nesta?ila k tomu, aby se osvobodil od v?ech voj?k?, kte?? ho dr?eli na m?st?. Thor c?til, jak ho v?tr pohladil po tv??i, kdy? Durs spustil me?, a sm??il se s neodvratiteln?m dopadem oceli. Je?t? nebyl p?ipraven zem??t. Ve sv?ch my?lenk?ch vid?l Gwendolyn v krajin? Prstenu, jak na n?j ?ek?. C?til, ?e zklamal i ji. Thor n?hle usly?el pleskav? zvuk, otev?el o?i a s p?ekvapen?m zjistil, ?e je st?le na?ivu. Dursova ruka visela bez hnut? ve vzduchu, z?p?st? sev?en? v dlani ohromn?ho imperi?ln?ho voj?ka, kter? se ty?il nad Dursem, co? vzhledem k Dursov? velikosti nebylo nic obvykl?ho. Zadr?el Dursovu ruku jen n?kolik palc? p?ed t?m, ne? zas?hla Thora. Durs se s v?razem p?ekvapen? oto?il k imperi?ln?mu voj?kovi. „N?? velitel je nechce m?t mrtv?,” zamumlal temn? imperi?ln? voj?k sm?rem k Dursovi. „Chce je m?t ?iv?. Jako zajatce.” „To n?m ale nikdo ne?ekl,” zaprotestoval Durs. „Dohoda zn?la tak, ?e je budeme moct zab?t!” Dodal Dross. „Podm?nky dohody se zm?nily,” odpov?d?l voj?k. „To nem??ete!” za?val Drake. „Nem??eme?” odpov?d?l voj?k temn? a oto?il se k Drakeovi. „My m??eme, cokoli chceme. Popravd?, vy jste te? tak? na?imi zajatci.” Voj?k se usm?l. „??m v?ce toho m? Legie k vyjedn?v?n?, t?m l?pe.” Durs se pod?val na voj?ka pohledem pln?m zu?ivosti a jen okam?ik pozd?ji vypukl neskute?n? chaos. V?ichni t?i brat?i byli sra?eni na zem tucty imperi?ln?ch voj?k?, kte?? jim n?sledn? spoutali ruce v z?p?st?ch. Thor vyu?il chaosu, oto?il se a hledal Krohna, kter?ho uvid?l nedaleko. Skr?val se ve st?nech jen n?kolik stop od n?j, v?rn? mu z?st?val nabl?zku. „Krohne, pomoz mi!” zaje?el Thor. „TE?!” Krohn se vrhl do akce s hlubok?m zavr?en?m, prolet?l vzduchem a zabo?il tes?ky do hrdla imperi?ln?ho voj?ka, kter? dr?el Thorovy ruce. Thor se sna?il vykroutit ze sev?en? a Krohn se vrhal od jednoho voj?ka k druh?mu, kousal a dr?pal je, dokud se Thor neosvobodil a netasil me?. Pak se Thor zato?il a usekl hlavy t?em voj?k?m jedin?m m?chnut?m me?e. Thor se pak vrhl k Reecovi, kter? k n?mu st?l nejbl??, a bodl jeho dozorce do srdce, d?ky ?emu? se Reece osvobodil, tasil me? a tak? se mohl zapojit do boje. Pak se ti dva rozpt?lili a sp?chali ke sv?m brat??m z Legie, Eldenovi, O’Connorovi, Convalovi a Convenovi, kter? cht?li osvobodit, a proto za?to?ili na jejich v?znitele. Ostatn? voj?ci byli p??li? zam?stnan? Drakem, Dursem a Drossem, tak?e kdy? zjistili, co se kolem d?je, bylo u? p??li? pozd?. Thor, Reece, O’Connor, Elden, Conval i Conven byli voln? a ka?d? z nich m?l svoji zbra?. Sice byli po??d v po?etn? nev?hod? a Thor v?d?l, ?e to nebude lehk? boj, ale alespo? v?d?li, ?e maj? mo?nost bojovat. Neohro?en? se s bojov?m k?ikem vrhli na nep??tele. Stovka imperi?ln?ch voj?k? za?to?ila a Thor usly?el z v??ky v?k?ik drav?ho pt?ka. Vzhl?dl vzh?ru a uvid?l sokolici Estopheles. Sokolice se snesla dol? a vrhla se na o?i vel?c?ho imperi?ln?ho voj?ka, kter? padl na zem a m?chal kolem sebe rukama ve snaze ochr?nit si o?i. Estopheles pak za?to?ila je?t? na mnoho dal??ch, v?dy na jednoho po druh?m. Jak postupovali, Thor vlo?il k?men do sv?ho praku a pak j?m zas?hl sp?chaj?c?ho voj?ka p??mo do ?ela je?t? d??v, ne? se k nim sta?il p?ibl??it. O’Connor dok?zal vyst?elit dva ??py, oba se smrt?c? p?esnost?, a Elden vrhl kop?, kter?m probodl dva voj?ky nar?z. Oba klesli na kolena mrtv?. Byl to dobr? za??tek, ale je?t? zb?valy stovky voj?k?, kter? bylo pot?eba zab?t. Setkali se ve st?edu d?n? s ohromn?m ?evem. Tak, jak ho to u?ili, se Thor v?dy zam??il na jednoho ur?it?ho voj?ka, vybral si toho nejv?t??ho a nejhroziv?j??ho, kter?ho mohl naj?t, a pozvedl sv?j me? do v??e. Kdy? pak voj?k zablokoval Thor?v v?pad sv?m ?t?tem, ozvalo se ohlu?uj?c? t?esknut? kovu o kov. V n?sleduj?c?m okam?iku u? voj?k m??il kladivem na Thorovu hlavu. Thor ukro?il stranou, a kdy? kladivo narazilo do zem?, vytasil od pasu d?ku a bodl j? voj?ka. Ten padl na zem mrtev. Thor potom pozvedl ?t?t pr?v? v?as, aby odrazil seknut? me?em od dvou ?to?n?k?, pak par?roval sv?m vlastn?m a jednoho z nich zabil. U? se chystal seknout po druh?m, kdy? zahl?dl odlesk me?e m???c?ho na n?j zezadu. Provedl rychlou oto?ku a kryl se ?t?tem. Te? na n?j ?to?ili ze v?ech stran. Thor st?l proti ohromn? p?esile a v?e, co mohl d?lat, bylo odr??et v?pady, kter? na n?j pr?ely ze v?ech sm?r?. Nem?l ?as ani s?lu na ?tok, pouze na obranu. A p?ibli?ovalo se k n?mu st?le v?ce a v?ce voj?k?. Thor se rozhl?dl a vid?l svoje bratry z Legie v naprosto stejn? situaci: v?ichni zvl?dli zab?t jednoho nebo dva voj?ky, ale byli p?e??sleni a u? platili svoji cenu: v?ichni m?li v?ce ?i m?n? v??n? zran?n?. Thor u? mohl ??ct, ?e prohr?vaj?, dokonce i s Krohnem, kter? se m?hal kolem a ?to?il, na koho mohl, a i kdy? Indra sb?rala ze zem? kameny a vrhala je po skupin? voj?k?. Byla pouze ot?zka ?asu, kdy je obkl??? a doraz?. „Osvobo?te n?s!“ usly?el hlas. Thor se oto?il a uvid?l Drakea a jeho bratry sv?zan? provazy jen n?kolik stop od n?j. „Osvobo?te n?s!“ opakoval Drake, „a my v?m pom??eme je porazit! Bojujeme za stejnou v?c!“ Kdy? Thor pozvedl ?t?t, aby odrazil dal?? v?pad, tentokr?t od voj?ka s bitevn? sekerou, uv?domil si, ?e dal?? t?i mu?i na jeho stran? by mohli v?razn? zv??it ?anci na ?sp?ch. Bez nich o?ividn? nem?li ??dnou ?anci porazit v?echny voj?ky kolem. Thor si samoz?ejm? u? nemyslel, ?e by mohl t?em bratr?m d?l v??it, ale v sou?asn? chv?li prost? nem?l co ztratit t?m, ?e to zkus?. Konec konc? i brat?i m?li d?vod bojovat. Thor odrazil dal?? seknut? me?e, padl na kolena a odvalil se skrz skrum?? voj?k? n?kolik stop k bratr?m. Vysko?il ze zem? a p?esekal jejich provazy jeden po druh?m. P?itom je je?t? kryl p?ed ?toky voj?k?, aby v?ichni mohli tasit me?e a p?idat se pak do boje. Drake, Dross a Durs vyrazili do davu imperi?ln?ch voj?k?, sekali, bodali a bili kolem sebe me?i. V?ichni byli ohromn? vzr?stem a zku?en? v boji a jejich osvobozen? imperi?ln? voj?ky p?ekvapilo, tak?e jich n?kolik stihli okam?it? zab?t. Zv??ili t?m svoje dal?? ?ance na p?e?it?. Thor m?l z jejich osvobozen?, po tom, co ud?lali, rozporupln? pocity, ale za dan?ch okolnost? se to jevilo jako ta nejlep?? mo?nost. Rozhodn? lep?? ne? smrt. Te? jich bylo dev?t proti zb?vaj?c?m zhruba osmdes?ti voj?k?m. ?ance byly i nad?le hrozn?, ale po??d lep??, ne? p?ed malou chv?l?. Brat?i z Legie se spol?hali na svoje zku?enosti z v?cviku, na n?vyky, kter? z?skali b?hem Stovky. Na nekone?n? ?as, kdy byli tr?nov?ni pro boj v obkl??en? a proti p?esile. Bojovali p?esn? tak, jak je nau?il Kolk a Brom: st?hli se zp?t, utvo?ili t?sn? kruh z?dy k sob? a odr??eli p?ibli?uj?c? se imperi?ln? jednotky, jako by byli jedna ?iv? bytost. Povzbudil je p??chod t?? nov?ch bojovn?k? a chytili tak druh? dech, bojovali te? s mnohem v?t??m ?sil?m ne? d??v. Conval p?ipravil sv?j v?le?n? cep a ze?iroka j?m m?chal. Zasahoval p?itom nep??tele znovu a znovu. Dok?zal vy?adit t?i voj?ky, ne? mu ho vytrhli z rukou. Jeho bratr Conven pou??val klasickou palici, kterou m??il voj?k?m n?zko na nohy, sna?il se jim je p?er??et okovanou ?eleznou hlavic?. O’Connor nemohl pou??vat na takto kr?tkou vzd?lenost sv?j luk, ale poda?ilo se mu z opasku vytasit dva vrhac? no?e a tak je vrhnul do davu, ??m? zabil dva voj?ky. Elden zu?iv? bojoval sv?m obouru?n?m v?le?n?m kladivem, jeho ?dery dopadaly tvrd? v?ude kolem n?j. Thor a Reece bojovali a kryli ostatn? sv?mi me?i. Na moment se Thor c?til velmi optimisticky. Pak ale koutkem oka zahl?dl n?co, co ho znepokojilo. Vid?l jednoho ze t?? bratr?, jak se obrac? a vyr??? skrz kruh Legie. Thor se ohl?dl a uvid?l Durse. Rozb?hal se k ?toku. Ne v?ak na imperi?ln?ho voj?ka, ale p??mo na n?j. Na Thora. P??mo na jeho z?da. Stalo se to p??li? rychle, a proto?e bojoval sou?asn? se dv?ma voj?ky p?ed sebou, nemohl se Thor obr?tit v?as. V?d?l, ?e zem?e. V?d?l, ?e bude bodnut do zad rukou mu?e, o kter?m kdysi sm??lel jako o bratrovi, mu?e kter?mu naivn? dvakr?t d?v??oval. N?hle se p?ed n?m ale objevil Conval aby ho chr?nil. A i kdy? Durs m??il me?em na Thorova z?da, na?el sv?j c?l nakonec v Convalov? hrudi. Thor se oto?il a zak?i?el: „CONVALE!“ Conval tam st?l, ztuhl?, o?i ?iroce rozev?en? ve smrteln?m pohledu a z?ral dol? na me?, kter? mu probodl srdce, na krev, kter? mu st?kala po hrudi. Durs z?stal na Convala p?ekvapen? z?rat. Conval poklesl na kolena, krev mu tryskala z hrudi. Thor sledoval, jak Conval, jeho bl?zk? p??tel z Legie, mu?, kter?ho miloval jako bratra, pomalu padal obli?ejem k zemi. Mrtev. A to v?e proto, aby zachr?nil Thorovi ?ivot. Durs st?l, shl??el na n?j a vypadal p?ekvapen? t?m, co vlastn? pr?v? ud?lal. Thor se vrhl kup?edu, aby Durse zabil. Ale Conven ho v tom p?ede?el. Convalovo dvoj?e vyrazilo kup?edu a ?irok?m m?chnut?m me?e useklo Dursovi hlavu. Jeho t?lo se pak bezvl?dn? svezlo na zem. Thor se zastavil a c?til se pr?zdn?, zdrcen? vinou. Dopustil se p??li? mnoha chyb, chybn? posuzoval lidskou povahu. Kdyby Durse neosvobodil, Conval mohl ??t. St?li pr?v? z?dy k Imp?riu a t?m dali imperi?ln?m voj?k?m ?anci. V?ichni vyrazili skrz pr?rvu v jejich kruhu a Thor c?til, jak mu v?le?n? kladivo narazilo do ramenn?ho pl?tu, s?la ?deru ho poslala sm?rem k zemi, tv??? nap?ed. Ne? se stihl postavit na nohy, vrhlo se na n?j n?kolik voj?k?. C?til jejich nohy na sv?ch z?dech a pak ho n?jak? voj?k uchopil za vlasy a sklonil se nad n?m s d?kou v ruce. „Rozlu? se se sv?tem, mlad?ku,“ pronesl voj?k. Thor zav?el o?i, a kdy? to ud?lal, c?til se jako p?enesen? do jin?ho sv?ta. Pros?m, Bo?e, pomyslel si Thor. Umo?ni mi p?e??t dne?ek. Dej mi s?lu zni?it tyto voj?ky. Nechej m? zem??t jindy, na jin?m m?st?, se ct?. Nechej m? ??t tak dlouho, abych pomstil v?echnu tu smrt. Abych vid?l Gwendolyn je?t? jednou, naposledy. Jak tam Thor le?el a sledoval bl???c? se d?ku, c?til, jako by se ?as skoro zastavil. C?til n?hl? p??val horka ve sv?ch noh?ch, t?le i ruk?ch, p?es dlan? a? do kone?k? prst?. Mraven?en? tak siln?, ?e ani nemohl sev??t prsty. ??asn? p??val horka a energie v n?m byl p?ipraven? vybuchnout. Thor se p?evalil, c?til se nabit? novou silou a nam??il dlan? na ?to?n?ka. Koule b?l?ho sv?tla mu vyrazila z dlan? a odrazila ?to??c?ho voj?ka i s n?kolika dal??mi p?es cel? bitevn? pole. N?kolik dal??ch jich p?itom srazili na zem. P?et?kaj?c? energi? vstal a zam??il dlan?mi na bitevn? pole. Jakmile to ud?lal, b?l? koule sv?tla se jako vlny destrukce rozb?hly v?emi sm?ry. Byly tak rychl? a intenzivn?, ?e b?hem n?kolika minut le?eli v?ichni imperi?ln? voj?ci na zemi mrtv?. Kdy? se situace uklidnila, Thor z?stal v ?oku. On, Reece, O’Connor, Elden, a Conven byli na?ivu. Nedaleko byli Krohn a Indra, tak? ?iv?, Krohn zhluboka oddechoval. V?ichni imperi?ln? voj?ci byli mrtv?. A u jeho nohou le?el Conval, mrtev. Dross tu le?el tak? mrtv?, imperi?ln? me? mu tr?el z hrudi, probodl mu srdce. Jedin? dal?? p?e?iv?? byl Drake. Le?el na zemi a st?nal. M?l od imperi?ln? d?ky rozp?ran? b?icho. Thor k n?mu vyrazil a Reece, O’Connor a Elden ho za neust?l?ho bolestiv?ho st?n?ni hrub? postavili na nohy. Drake, t?esouc? se bolest?, se nap?l v bezv?dom? jen nestydat? u?kl?bl. „M?l jsi n?s zab?t hned na za??tku,“ pronesl s krv? odkap?vaj?c? od ?st. Pak se dlouze rozka?lal. „V?dycky jsi byl p??li? d?v??iv?. P??li? hloup?.“ Thor c?til, jak se mu tv??e rozp?lily do ruda, roz??lil se s?m na sebe je?t? v?c za svoji naivitu a d?v??ivost. Zu?il, proto?e jeho d?v??ivost zabila Convala. „Zept?m se t? pouze jednou,“ zavr?el Thor. „Odpov?z mi pravdiv? a j? t? nech?m ??t. Zal?i a potk? t? stejn? osud jako tvoje bratry. Rozhodnut? je na tob?.“ Drake n?kolikr?t zaka?lal. „Kde je Me??“ zeptal se Thor. „A tentokr?t mluv pravdu.“ Drake ka?lal znovu a znovu a pak kone?n? pozvedl hlavu. Vzhl?dl a setkal se pohledem s Thorov?m. Jeho pohled byl napln?n nen?vist?. „Neversink,“ odpov?d?l kone?n? Drake. Thor se pod?val na ostatn?, kte?? se ale d?vali zmaten? na n?j. „Neversink?“ zeptal se Thor. „Je to bezedn? jezero,“ vm?sila se do hovoru Indra. „Le?? na druh? stran? Velk? Pou?t?. Je to jezero bezedn?ch hlubin. Thor se obr?til zp?t k Drakeovi. „Pro??“ zeptal se. Drake zaka?lal, vypadal st?le slab??. „Garethovy rozkazy,“ sd?lil Drake. „Cht?l, aby byl Me? na m?st?, odkud u? ho nikdo nikdy nez?sk?.“ „Ale pro??“ zmaten? se zeptal Thor. „Pro? ni?it Me??“ Drake mu pohl?dl do o??. „Pokud ho nebude m?t on,“ pronesl, „tak ho nebude m?t nikdo.“ Thor na n?j dlouze a tvrd? pohl?dl, a? kone?n? poc?til uspokojen?. Tentokr?t Drake nelhal. „V tom p??pad? se n?m kr?t? ?as,“ ?ekl Thor a chystal se odej?t. Drake zavrt?l hlavou. „Nikdy se tam nedostanete v?as,“ pronesl. „Maj? n?skok n?kolika dn?. Me? je ztracen nav?dy. Vzdejte to, vra?te se na ?zem? Prstenu a zachra?te se. Thor zat??sl hlavou. „Nemysl?me stejn? jako ty,“ odpov?d?l. „Ne?ijeme proto, abychom chr?nili svoje ?ivoty. ?ijeme pro chrabrost a n?? kodex. A p?jdeme kamkoli, kam n?s to zavede.“ „Vid?te sami, kam v?s va?e chrabrost dovedla,“ ?ekl Drake. „I bez tv? chrabrosti jsi bl?zen, stejn? jako tihle kolem tebe. Chrabrost nem? ??dnou cenu.“ Thor na n?j pohl?dl. Jen st??? mohl uv??it tomu, ?e byl vychov?v?n a ?e str?vil d?tstv? v jednom dom? s t?mto netvorem. Thorovy klouby zb?lely, kdy? pevn? sev?el j?lec me?e, a v?c, ne? kdykoli d??ve, cht?l zab?t tohoto mu?e. Drakeovy o?i sledovaly jeho ruce. „Ud?lej to,“ ?ekl Drake. „Zabij m?. Ud?lej to u? kone?n?.“ Thor na n?j dlouho a tvrd? hled?l v poku?en? ho skute?n? zab?t. Dal ale Drakeovi slovo, ?e kdy? ?ekne pravdu, nezabije ho. A Thor svoje slovo v?dy dodr?el. „Neud?l?m to,“ pronesl kone?n? Thor. „I kdy? si to mo?n? zaslou???. Nezem?e? moj? rukou, proto?e bych se t?m sn??il na tvoji ?rove?, a to neud?l?m.“ Kdy? u? se Thor obracel k odchodu, Conven vyrazil vp?ed a za?val: „Za m?ho bratra!“ D??ve, ne? kdokoli z nich sta?il zareagovat, pozvedl Conven sv?j me? a vrazil ho Drakeovi p??mo do srdce. Convenovy o?i z??ily ??lenstv?m i z?rmutkem, kdy? sv?ral Drakea ve smrteln?m objet? a sledoval jeho bezvl?dn? mrtv? t?lo padaj?c? k zemi. Thor sklonil zrak a v?d?l, ?e tahle smrt bude znamenat pouze malou ?t?chu za Convenovu ztr?tu. Za ztr?tu jich v?ech. I mal? ?t?cha byla ale lep?? ne? ??dn?. Thor se rozhl?dl po pou?tn?ch pl?n?ch v?ude kolem a v?d?l, ?e Me? je n?kde za hranicemi t?to pou?t?. Zd?lo se, jako by byl na jin? planet?. Kdy? u? si myslel, ?e se jejich cesta ch?l? ke konci, uv?domil si, ?e v podstat? je?t? ani neza?ala. KAPITOLA T?ET? Erec sed?l mezi ostatn?mi ryt??i ve velk? s?ni v?vodova hradu, bezpe?n? za branami Savarie. V?ichni byli potlu?en? a unaven? ze st?etnut? s t?mi monstry. Vedle n?j sed?l jeho dobr? p??tel Brandt s hlavou sv??enou v dlan?ch, stejn? jako mnoho dal??ch kolem. N?lada v m?stnosti byla hluboko pod bodem mrazu. Erec to samoz?ejm? tak? c?til. Ka?d? sval v jeho t?le bolel po celodenn? bitv? s lordov?mi mu?i a t?mi p???erami. Byla to jedna z nejhor??ch bitev, na kter? se dok?zal rozpomenout, a v?voda v n? ztratil a? p??li? mnoho mu??. Kdy? Erec vzhl?dl, uv?domil si, ?e neb?t Alistair, on, Brandt i ostatn? by u? byli mrtv?. Erec byl p?ekvapen, jakou vd??nost k n? c?t?. A dokonce je?t? v?c, znovu k n? poci?oval n?klonnost. Zaujala ho mnohem v?ce ne? kdy d??v. V?dycky vn?mal, ?e byla zvl??tn?, n?jak?m zp?sobem velmi mocn?. Ale dnes mu to ud?losti p?edvedly v pln? s?le. Spalovala ho touha zjistit, kdo Alistair opravdu je, jak? tajemstv? se skr?vaj? v jej?m p?vodu. Sl?bil ale, ?e do toho nebude strkat nos, a on v?dy dr?el sv? slovo. Erec se nemohl do?kat, a? tohle shrom??d?n? skon??, a on ji zase bude moct vid?t. V?vodovi ryt??i u? tu sed?li cel? hodiny, sb?rali s?ly, sna?ili se ujasnit si, co se vlastn? stalo, a co by bylo nejlep?? ud?lat d?l. ?t?t padl a Erec se st?le sna?il domyslet v?echny d?sledky. Znamenalo to, ?e Savarie byla vystavena ?tok?m. A co h??, poslov? p?in??eli zpr?vy o Andronicov? invazi, o tom co se stalo na Kr?lov? Dvo?e, v Silesii. Erecovo srdce se sev?elo steskem. P?esv?d?ovalo ho, ?e m? b?t se sv?mi bratry St??brn?mi a chr?nit jejich rodn? m?sta. Ale on byl tady, v Savarii, kam ho zav?l osud. Byl pot?eba i zde. V?vodovo m?sto a lid? byli konec konc? strategickou sou??st? ???e MacGil? a tak? pot?ebovali ochranu. Se z?plavou nov?ch zpr?v o Andronicovi a o tom, ?e pos?l? jeden ze sv?ch odd?l? sem, k ?toku na Savarii, Erec v?d?l, ?e milionov? arm?da bude brzy v ka?d?m kout? Prstenu. A? skon??, Andronicus nenech? k?men na kameni. Erec poslouchal p??b?hy o Andronicov? dobyvatelstv? u? od sv?ch d?tsk?ch let a v?d?l, ?e se jeho krutosti nic nevyrovn?. ?ist? podle po?t? se v?vodov?ch n?kolik set mu?? nemohlo rovnat Andronicov? arm?d?. Mohli jen odd?lit nevyhnuteln? osud – Savarie bylo m?sto odsouzen? k z?hub?. „??k?m, ?e se mus?me vzd?t,“ pronesl v?vod?v r?dce, pro?ediv?l? star? v?le?n?k, kter? sed?l na dlouh? d?ev?n? lavici, sehnut? nad holbou piva, a aby dodal sv?m slov?m v?hu, ude?il pl?tovou rukavic? do d?ev?n?ho stolu. V?ichni ostatn? voj?ci ztichli a obr?tili na n?j svoje pohledy. „Jakou jinou mo?nost m?me?“ dodal. „Je n?s jen n?kolik stovek proti jejich n?kolika milion?m.“ „T?eba se m??eme ubr?nit, alespo? udr?et na?e m?sto,“ ?ekl dal?? voj?k. „Ale na jak dlouho?“ ptal se dal??. „Dost dlouho na to, aby MacGil mohl poslat posily. Mus?me prost? jen vydr?et dostate?n? dlouhou dobu.“ „MacGil je mrtv?,“ odpov?d?l dal?? v?le?n?k. „N?m u? nikdo na pomoc nep?ijde.“ „Ale jeho dcera ?ije,“ oponoval dal??. „Stejn? jako jeho mu?i. Ti by n?s tady nenechali jen tak!“ „Ti ubr?n? st??? sami sebe!“ zaprotestoval jin? voj?k. Mu?i se dali do neklidn?ho muml?n?, dohadovali se mezi sebou, pl?cali argumenty jeden p?es druh?ho a st?le se vraceli k tomu, co ji? bylo jednou ?e?eno. Erec tam sed?l, sledoval cel? ten neklidn? dav a c?til se naprosto pr?zdn?. Posel dorazil ji? p?ed n?kolika hodinami a p?inesl d?siv? zpr?vy o Andronicov? invazi a tak? pro Ereca tu nejhor?? mo?nou zpr?vu, kter? k n?mu mohla dorazit – o tom, ?e byl MacGil zavra?d?n. Erec byl od Kr?lova Dvora tak daleko, ?e to byla po dlouh? dob? prvn? zpr?va, kterou odsud dostal. A kdy? k n?mu dorazila, c?til se, jako by mu n?kdo vrazil d?ku p??mo do srdce. Miloval MacGila jako sv?ho otce a c?til se kv?li t? zpr?v?, jako by ztratil ??st vlastn?ho t?la. M?stnost ztichla, kdy? si v?voda odka?lal a v?echny o?i se obr?tily jeho sm?rem. „M??eme na?e m?sto ubr?nit p?ed ?tokem,“ pronesl v?voda pomalu. „S na?imi dovednostmi a silou t?chto zd? se m??eme udr?et proti arm?d?, kter? bude p?tkr?t v?t?? ne? na?e. Mo?n? bychom se dok?zali ubr?nit i desetin?sobn? p?esile. M?me dostatek proviantu, abychom vydr?eli obl?h?n? v d?lce mnoha t?dn?. Proti oby?ejn? arm?d? bychom zv?t?zili.“ Povzdechl si. „Ale Imp?rium nem? oby?ejnou arm?du,“ dodal. „Nem??eme se br?nit milionu mu??. Bylo by to zbyte?n?.“ Odml?el se. „Stejn? zbyte?n? by ale bylo i slo?it zbran?. V?ichni v?me, co Andronicus prov?d? sv?m zajatc?m. Vid?m to tak, ?e na ka?d? p?d zem?eme. Ot?zkou je, zda zem?eme vzp??men? nebo na kolenou. A j? ??k?m, ?e zem?eme vzp??men?!“ V m?stnosti propukl souhlasn? j?sot. Erec nemohl v?ce souhlasit s t?m, co v?voda pr?v? ?ekl. „U? nem?me ??dnou jinou mo?nost,“ pokra?oval v?voda. „Budeme br?nit Savarii. Nikdy se nevzd?me. Mo?n? zem?eme, ale zem?eme v?ichni spole?n?.“ V m?stnosti se rozhostilo t??iv? ticho a v?ichni zachmu?en? pok?vli hlavami. Vypadalo to, jako by hledali jinou odpov??, ale nemohli ji naj?t. „Je tu je?t? jedna mo?nost,“ pronesl n?hle Erec zv??en?m hlasem. Doslova c?til, jak se k n?mu obr?tily zraky v?ech ostatn?ch. V?voda pokynul hlavou jeho sm?rem, aby pokra?oval. „M??eme za?to?it,“ ?ekl Erec. „Za?to?it?“ p?ekvapen? vyk?ikli voj?ci. „Na?ich n?kolik stovek ?to??c?ch na arm?du milionu mu??? Erecu, v?m, ?e strach je ti ciz?, ale nezbl?znil ses?“ Erec se smrteln? v??n?m v?razem ve tv??i zavrt?l hlavou. „To, co jste zapomn?li vz?t v ?vahu, je, ?e Andronicovi mu?i nikdy nebudou o?ek?vat, ?e bychom na n? za?to?ili. Budeme m?t moment p?ekvapen? na na?? stran?. Jak ji? bylo ?e?eno, kdy? z?staneme tady a budeme se br?nit, zem?eme. Pokud za?to??me, m??eme jich s sebou vz?t mnohem v?ce, a co je d?le?it?j?? – pokud za?to??me spr?vn?m zp?sobem na spr?vn?m m?st?, m??eme ud?lat mnohem v?ce, ne? ?e je zadr??me. M??eme skute?n? zv?t?zit. „Zv?t?zit?!“ vyk?ikli divoce ostatn? s pohledy up?en?mi na Ereca. „Vysv?tli sv?j pl?n,“ vyzval ho v?voda. „Andronicus bude p?edpokl?dat, ?e se st?hneme. ?e se budeme dr?et zp?tky a br?nit na?e m?sto,“ vysv?tloval Erec. „Jeho mu?i nebudou o?ek?vat, ?e bychom chr?nili n?jak? op?rn? bod za m?stsk?mi branami. Tady ve m?st? m?me v?hodu pevn?ch zd?, ale venku v poli, tam m?me v?hodu p?ekvapen?. A p?ekvapen? je v?dycky lep?? ne? opevn?n?. Pokud dok??eme udr?et p??rodn? op?rn? bod, m??eme je v?echny nal?kat do pasti, kde na n? budeme moct za?to?it. Mluv?m o V?chodn? Str?i.“ „V?chodn? Str??“ zeptal se n?jak? voj?k. Erec p?ik?vl. Je to strm? trhlina mezi dv?ma skalisky, jedin? cesta skrz Kavonsk? hory, dobr? den j?zdy odsud. Pokud sem cht?j? Andronicovi mu?i p?ij?t, nejkrat?? cesta vede pr?v? skrz Str?. Jinak by museli zl?zt hory. Cesta ze severu je v tuto ro?n? dobu p??li? ?zk? a bahnit? – tam by ztratil t?dny. A z jihu by musel p?ekro?it ?eku Fjord.“ V?voda se s obdivem zad?val na Ereca, zamnul si bradu a p?em??lel. „Mo?n? m?? pravdu. Andronicus by mohl v?st svoje mu?e p?es Str?. Pro jakoukoli jinou arm?du by to byl ?in neskute?n? troufalosti, ale on se sv?m milionem mu?? by to opravdu mohl prov?st.“ Erec pok?val hlavou. „Pokud se tam dok??eme dostat, pokud je dok??eme p?im?t, aby to ud?lali, m??eme je p?ekvapit, p?epadnout ze z?lohy. V takov? pozici m??e p?r mu?? zadr?et tis?ce.“ V?ichni ostatn? voj?ci se zahled?li na Ereca se sm?sic? nad?je a b?zn?. M?stnost pokrylo neklidn? ticho. „Sm?l? pl?n, p??teli,“ prohl?sil v?voda. „Ale opravdu, ty jsi sm?l? v?le?n?k, v?dycky jsi j?m byl,“ v?voda pokynul sluhovi. „P?ineste mi mapu!“ Chlapec vyb?hl z m?stnosti a vr?til se jin?mi dve?mi, v ruce dr?el ohromn? svitek pergamenu. Rozprost?el ho na stole, voj?ci se shrom??dili kolem a za?ali studovat mapu. Erec vystoupil kup?edu, na?el na map? Savarii a nakreslil prstem linku na v?chod, zastavil se u V?chodn? Str?e. Strm? trhlina obklopen? horami kam a? oko dohl?dlo. „Je to perfektn?,“ ?ekl jeden z voj?k?. Ostatn? uznale pokyvovali hlavami a mnuli si brady. „Sly?el jsem p??b?hy o n?kolika tuctech mu??, kte?? dok?zali ve str?i odrazit tis?ce jin?ch,“ pronesl jin? voj?k. „To jsou jen babsk? pov?da?ky,“ odpov?d?l mu cynicky dal??. „Ano, budeme m?t na sv? stran? moment p?ekvapen?, ale co d?l? Nebudeme m?t ochranu na?ich zd?.“ „Budeme pod ochranou p??rodn?ch zd?,“ oponoval mu jin?. „Tyhle hory, to jsou stovky stop pevn?ch skal.“ „Nic nen? bezpe?n?,“ dodal Erec. „Jak u? v?voda ?ekl, zem?eme tady nebo zem?eme tam venku. J? ??k?m, ?e zem?eme venku. V?t?zstv? ?asto z?skaj? ti sm?lej??.“ V?voda po dlouh?m rozm??len? nakonec p?eci jen p?ik?vl, op?el se a svinul mapu. „P?ipravte si zbran?!“ rozk?zal. „Dnes v noci vyjedeme!“ * Erec, op?t od?n? v pln? zbroji, s me?em houpaj?c?m se u pasu, pochodoval chodbou v?vodova hradu p??mo opa?n?m sm?rem, ne? ostatn? mu?i. P?ed odjezdem do kone?n? bitvy musel ud?lat je?t? n?co. Musel vid?t Alistair. U? od chv?le, kdy se vr?tili z posledn? bitvy, Alistair ?ekala na Ereca v hradu, v jej? vlastn? komnat? na konci chodby. O?ek?vala ??astn? shled?n? a jej? srdce se t?m?? zastavilo, kdy? j? sd?lil tu ?patnou zpr?vu, ?e ji mus? znovu opustit. Erec c?til alespo? drobnou ?levu, kdy? v?d?l, ?e alespo? ona zde z?stane, v bezpe?? za pevn?mi zdmi hradu. C?til odhodl?n? k boji s Imp?riem v?t??, ne? kdy d??v. Srdce ho bolelo p?i pomy?len? na to, ?e ji mus? opustit. U? od jejich zasnouben? necht?l nic jin?ho, ne? tr?vit ?as s n?, ale zat?m to nevypadalo, ?e by tomu osud cht?l. Kdy? Erec zahnul za roh, s ozv?nou dusotu bot a cinkaj?c?ch ostruh ve vyprazd?uj?c?ch se s?lech hradu se p?ipravoval na nadch?zej?c? lou?en?, o kter?m v?d?l, ?e bude bolestiv?. Kone?n? dorazil ke starobyl?m klenut?m d?ev?n?m dve??m a jemn? na n? zaklepal rukou v rukavici. Ozvaly se kroky m???c? z druh? strany m?stnosti ke dve??m a o okam?ik pozd?ji se dve?e otev?ely. Erecovo srdce se zatetelilo, jako v?dy, kdy? spat?il Alistair. St?la mezi dve?mi jako poh?dkov? bytost s dlouh?mi spl?vaj?c?mi blond vlasy a k?i???lov?ma o?ima up?en?ma p??mo na Ereca. P?ipadala mu st?le kr?sn?j?? poka?d?, kdy? ji spat?il. Erec vstoupil do komnaty a p?ivinul ji k sob?. Ona ho na dlouhou chv?li pevn? sev?ela, necht?la ho pustit pry?. On to tak? necht?l. P??l si v?ce ne? co jin?ho, aby za sebou mohl prost? jen zabouchnout dve?e a z?stat tu s n? tak dlouho, jak jen by mohl. Ale osud to tak necht?l. Jej? teplo a bl?zkost p?sobily, jako by v?echno na sv?t? bylo v po??dku, a on ten pocit necht?l ztratit. Kone?n? ji pustil a pohl?dl do jej?ch lesknouc?ch se o??. Sklopila zrak na jeho brn?n? a jeho zbran? a ve tv??i se j? objevilo zklam?n?, kdy? si uv?domila, ?e s n? nez?stane. „Op?t odch?z??, m?j pane?“ zeptala se. Erec sklopil hlavu. „Nen? to moje volba, m? pan?,“ odpov?d?l. „Imp?rium p?ich?z?. Pokud zde z?stanu, v?ichni zem?eme.“ „A pokud odejde??“ zeptala se. „Pravd?podobn? tak? zem?u,“ uznal. „Ale alespo? tak budeme m?t v?ichni ?anci. Malou, ale p?esto ?anci.“ Alistair se obr?tila a ode?la k oknu, p?ehl?dla v?vodovo n?dvo?? proz??en? z?padem slunce a do tv??e j? dopadaly paprsky sv?tla. Erec vid?l, jak se j? smutek rozl?v? po obli?eji. P?i?el k n?, odhrnul j? vlasy z krku a pohladil ji. „Nebu? smutn?, m? pan?,“ ?ekl. „Pokud p?e?iju, vr?t?m se k tob?. A pak u? budeme spolu, nav?dy, bez dal??ho nebezpe?? a hrozeb. Kone?n? svobodn?, abychom mohli pro??t na?e ?ivoty spole?n?.“ Smutn? pot??sla hlavou. „Boj?m se,“ ?ekla. „T? bl???c? se arm?dy?“ zeptal se. „Ne,“ odpov?d?la a obr?tila se k n?mu. „Boj?m se o tebe.“ Erec na ni zmaten? pohl?dl. „Boj?m se, ?e si o mn? bude? myslet n?co ?patn?ho,“ ?ekla, „proto?e jsi vid?l, co se d?lo na bitevn?m poli.“ Erec zat??sl hlavou. „Nic ?patn?ho si o tob? nemysl?m,“ ?ekl. „Zachr?nila jsi mi ?ivot a za to jsem ti vd??n?.“ Op?t zavrt?la hlavou. „Ale tak? jsi vid?l moji odvr?cenou stranu,“ ?ekla. „Vid?l jsi, ?e nejsem norm?ln?, nejsem jako v?ichni ostatn?. M?m v sob? s?lu, kter? nerozum?m. A te? se boj?m, ?e si o mn? bude? myslet, ?e jsem n?jak? monstrum. ?e jsem ?ena, kterou bys u? necht?l za man?elku.“ Erecovo srdce se p?i jej?ch slovech zastavilo, ud?lal krok kup?edu, sev?el jej? ruce ve sv?ch a pohl?dl j? do o?? s takovou v??nost?, jak? byl jen schopen. „Alistair,“ ?ekl, „miluji t? cel?m sv?m srdcem. Nikdy nikde nebyla ?ena, kterou bych miloval v?ce. A nikdy ani nebude. Miluji t? takovou, jak? jsi. Nejsi pro mne jin?, ne? ostatn?. A? u? m?? jakoukoli s?lu a a? u? jsi kdokoli – i kdy? tomu nerozum?m, v?echno to p?ij?m?m a beru jako tvoji sou??st. Jsem za to vd??n?. Sl?bil jsem, ?e se nebudu vypt?vat a ten slib dodr??m. Nikdy se t? nebudu pt?t. A? u? jsi jak?koli, beru t? takovou, jak? jsi.“ Dlouho na n?j hled?la a pak se j? po tv??i pomalu rozlil ?sm?v. Jej? o?i se zaleskly slzami ?levy a radosti. Obr?tila se k n?mu a objala ho, sev?ela ho tak pevn?, jak jen mohla. Pak mu za?eptala do ucha: „Vra? se mi zp?tky.“ KAPITOLA ?TVRT? Gareth se zastavil p?i ?st? jeskyn?, sledoval z?pad slunce a ?ekal. Ol?zl si such? rty a sna?il se soust?edit. ??inky opia se kone?n? za?aly vytr?cet. M?l lehkou hlavu a nepil ani nejedl u? n?kolik dn?. Gareth se v my?lenk?ch vr?til ke sv?mu troufal?mu ?t?ku z hradu. Poda?ilo se mu propl??it se tajnou chodbou za ohni?t?m, t?sn? p?ed t?m, ne? se na n?j Lord Kultin pokusil za?to?it. Musel se usm?t. Kultin byl sv?m zp?sobem chytr?, ale Gareth byl chyt?ej??. Jako v?ichni ostatn?, i Kultin Garetha velmi podcenil. Neuv?domil si, ?e Gareth m? v?ude svoje ?pehy, a ?e tak o jeho pl?nech v?d?li v podstat? okam?it?. Gareth uprchl pr?v? v?as – t?sn? p?ed t?m, ne? ho Kultin p?epadl, a p?ed t?m, ne? Andronicus obsadil Kr?l?v Dv?r a srovnal ho se zem?. Lord Kultin mu v podstat? prok?zal dobrou slu?bu. Gareth vyu?il starod?vn? tajn? chodby vedouc? z hradu, zakroucen? a skryt? hluboko pod zem?. Ty ho vyvedly ven na venkov?, nedaleko vesnice, kter? byla m?le vzd?len? od Kr?lova Dvora. Chodba kon?ila nedaleko jeskyn?, ve kter? se zhroutil, jakmile do n? do?el. Usnul a spal cel? den, schoulen? do klub??ka, t?esouc? se v ne?prosn?m zimn?m vzduchu. P??l si, aby m?l na sob? v?ce oble?en?, ale p??n? mu samoz?ejm? k ni?emu nebyla. Kdy? se probral, vypl??il se Gareth ven a sledoval malou farm??skou vesni?ku v d?lce. Bylo to n?kolik staven?. Z kom?n? jim stoupal d?m a mezi nimi pochodovali Andronicovi voj?ci proch?zej?c? krajinou. Gareth trp?liv? ?ekal, dokud nep?e?li. ?aludek se mu sv?ral hlady a v?d?l, ?e se bude muset vypravit k n?kter?mu ze staven?. Doslova c?til, jak se z nich line v?n? p?ipravovan?ho j?dla. Gareth vyb?hl z jeskyn?, rozhl??el se na v?echny strany, zda mu nehroz? nebezpe??, t??ce oddychoval a byl ??len? strachy. Neb?hal u? roky a lapal po dechu n?mahou. Uv?domil si, jak slab?m a nedu?iv?m se stal. Zran?n? na hlav?, kter? mu zp?sobila jeho matka, horce pulzovalo. P??sahal si, ?e jestli tohle v?echno p?e?ije, zabije ji vlastn?ma rukama. Dob?hl mezi domky, ??astn? se vyhnul odhalen? ze strany n?kolika m?lo imperi?ln?ch voj?k?, kte?? k n?mu st?li z?dy. Dob?hl k prvn?mu staven?, kter? vid?l – jednoduch? domek s jednou m?stnost?, stejn? jako v?echny ostatn?. Z jeho oken s?lalo teplo. Spat?il mladou d?vku, mo?n? v jeho v?ku, jak vy?la ze dve?? s kusem masa v rukou. Sm?la se ve spole?nosti mlad?? hol?i?ky, mo?n? desetilet?, nejsp?? jej? sestry. Gareth se rozhodl, ?e tohle bude to prav? m?sto. Rychle vb?hl za d?v?aty do dve?? a prudce je za sebou zabouchl. Mlad?? d?vku chytil zezadu kolem krku. D?vka zaje?ela a star?? d?v?e leknut?m upustilo t?c s j?dlem. Gareth vytrhl z pochvy sv?j n?? a p?ilo?il ho mlad??mu d?v?eti na krk. D?vka je?ela a po tv??i j? st?kaly slzy. „TATI!“ Gareth se rozhl?dl po ?tuln? m?stnosti zapln?n? sv?tlem sv??ek a v?n? z va?en?. Za star?? d?vkou spat?il otce a matku obou d?v?at. St?li u stolu, hled?li na n?j s o?ima pln?ma hr?zy a nen?visti. „Dr?te se zp?tky a nezabiju ji!“ vyk?ikl zoufale Gareth a pomalu couval zp?tky, d?vku p?itom t?sn? sv?ral pod krkem. „Kdo jsi?“ zeptala se star?? sestra. „Moje jm?no je Sarka, moje sestra se jmenuje Larka. Jsme m?rumilovn? rodina. Co chce? d?lat s moj? sest?i?kou? Koukej ji nechat na pokoji!“ „J? v?m, kdo jsi,“ p?imhou?il na n?j otec nesouhlasn? o?i. „Ty jsi byl kr?l. MacGil?v syn.“ „J? po??d jsem kr?l,“ zaje?el Gareth. „A vy jste moji poddan?. Ud?l?te p?esn? to, co v?m ?eknu!“ Otec se na n?j zamra?il. „Pokud jsi kr?l, tak kde m?? arm?du?“ zeptal se. „A pokud jsi kr?l, pro? bere? nevinn? d?vky jako sv? rukojm?, p?ikl?d?? jim na krk kr?lovskou d?ku? Mo?n? stejnou d?ku, kterou jsi zabil sv?ho vlastn?ho otce.“ Mu? se u?kl?bl. „Sly?el jsem ty pov?sti.“ „M?? opravdu mr?tn? jazyk,“ ?ekl Gareth. „Jen mluv d?l a j? zabiju tvoji malou hol?i?ku.“ Otec t??ce polkl, o?i roz???en? strachem a rad?ji zmlknul. „Co od n?s chce??“ pla?tiv? se zeptala matka. „J?dlo,“ ?ekl Gareth. „A tak? ?kryt. Zburcujte voj?ky, ?ekn?te jim, ?e tu jsem, a slibuji v?m, ?e ji zabiju. ??dn? triky, rozum?te? Nech?te m? b?t a ona p?e?ije. Chci tu str?vit noc. Ty, Sarko, p?ines mi t?c s masem. A ty, ?eno, p?ilo? na ohe? a p?ines mi pl??? na ramena. A ??dn? prudk? pohyby!“ varoval je. Gareth sledoval, jak otec k?vl na matku. Sarka sesb?rala j?dlo zp?t na t?c, zat?mco matka k n?mu p?i?la se siln?m pl??t?m a zav?sila mu ho p?es ramena. Gareth se st?le je?t? t??sl, a tak se pomalu st?hl sm?rem k ohni?ti a posadil se k n?mu z?dy, aby m?l p?ehled o m?stnosti. Ohe? p??jemn? h??l a Gareth pevn? sv?ral st?le pla??c? Larku. Sarka k n?mu p?istoupila s t?cem. „Polo? ho na zem vedle m?!“ rozk?zal Gareth. „Pomalu!“ Zamra?en? Sarka ud?lala p?esn? to, co po n? cht?l. Rozru?en? sledovala svoji sestru a t?c j? se zarachocen?m vypadl z rukou p??mo vedle Garetha. Gareth byl ohromen v?n?, kter? se z n?j linula. Nat?hl se a volnou rukou sebral z t?cu ohromn? kus masa. D?ku st?le tisknul na Lar?ino hrdlo. Prudce p?e?vykoval, zav?el o?i a vychutn?val ka?d? sousto. Ukusoval rychleji, ne? mohl polykat, a j?dlo mu tak viselo z ?st. „V?no!“ rozk?zal. Matka mu p?inesla vinn? m?ch a Gareth si z n?j nalil pln? ?sta, a? mu st?kaly ??rky po brad?. Zhluboka oddychoval, ?v?kal a pil a za??nal se zase c?tit s?m sebou. „A te? ji nech j?t!“ ?ekl otec. „V ??dn?m p??pad?,“ odpov?d?l Gareth. „Dnes tu p?esp?m, p?esn? tak, jak jsem te?, s n? v m?ch ruk?ch. Dokud jsem v bezpe?? j?, je v bezpe?? i ona. Chce? b?t hrdina? Nebo chce?, aby tvoje hol?i?ka ?ila i d?l?“ Rodina se na sebe v?hav? a beze slov pod?vala. „M??u ti polo?it ot?zku?“ zeptala se ho Sarka. „Pokud jsi tak dobr? kr?l, pro? se ke sv?m poddan?m chov?? t?mhle zp?sobem?“ Gareth na ni chv?li zmaten? z?ral a pak se zaklonil ve v?buchu sm?chu. „A kdo tvrdil, ?e jsem dobr? kr?l?“ KAPITOLA P?TA Gwendolyn otev?ela o?i, c?tila, ?e se sv?t kolem n? pohybuje, a sna?ila se vybavit si, kde je. Vid?la, jak kolem n? propluly rud? kameny br?ny Silesie, vid?la tis?ce imperi?ln?ch voj?k?, jak ji udiven? sleduj?. Vid?la Steffena, jak jde vedle n?, a vid?la nebesa, jak se pohybuj? nahoru a dol?. Uv?domila si, ?e ji n?kdo nese. ?e ji n?kdo nese v n?ru??. Zvedla hlavu a uvid?la intenzivn? z??i Argonov?ch o??. Nesl ji Argon, uv?domila si. Steffen ?el po jejich boku a v?ichni t?i voln? proch?zeli br?nami Silesie skrz tis?ce imperi?ln?ch voj?k?, kte?? pro n? uvolnili cestu a te? na n? jen z?rali. Byli obklopeni b?lou z??? a Gwendolyn v Argonov?ch ruk?ch sama c?tila, jak nezm?rn? je s?la ochrann?ho ?t?tu. Uv?domila si, ?e Argon udr?oval ve vzduchu n?jak? kouzlo, kter?m dr?el voj?ky v uctiv? vzd?lenosti. Gwen se c?tila naprosto klidn?, chr?n?n? v Argonov?ch ruk?ch. Ka?d? sval jej?ho t?la ji bolel, byla vy?erpan? a nebyla si jist?, jestli by mohla j?t, kdyby se o to pokusila. V??ka se j? t?epotala a ona vid?la sv?t proplouvaj?c? kolem n? v ?tr?c?ch. Vid?la kus zhroucen? zdi, z??cen? ochoz, vyp?len? domek, hromadu trosek. Vid?la, jak proch?zej? skrz n?dvo??, a jak do?li k nejvzd?len?j?? br?n? a? na okraj Ka?onu. Vid?la, jak proch?zeli st?le d?l, a voj?ci jim ustupovali z cesty. Dorazili a? k okraji Ka?onu, plo?in? pokryt? kovov?mi hroty, a kdy? na n? Argon stanul, spustila se dol? a svezla je do hlubin Silesie. Kdy? vstoupili do ni???ho m?sta, Gwendolyn spat?ila tucty r?zn?ch tv???. Ustaran?, laskav? tv??e obyvatel Silesie ji sledovaly, jak proch?z?, jako by ?lo o n?jak? divadlo. V?ichni na n? z?rali s v?razem ?divu a obav, jak se bl??ili k hlavn?mu n?m?st?. Kdy? na n?j dorazili, shrom??dily se kolem nich stovky lid?. Rozhl?dla se a uvid?la zn?m? tv??e – Kendrick, Srog, Godfrey, Brom, Kolk, Atme, pozn?vala tucty St??brn?ch i mu?? z Legie. Shrom??dili se kolem n? s v?razy ?zkosti vepsan?mi ve tv???ch. V?e prosv?tlovalo ?asn? rann? slunce. Mlhu rozh?n?l ?erstv? v?tr vanouc? z Ka?onu. Zav?ela o?i a sna?ila se to v?e zapudit. P?ipadala si jako expon?t v muzeu, hluboce zdrcen? v??m, co se d?lo. C?tila se pon??en? a c?tila, ?e je v?echny zklamala. Pokra?ovali v cest? d?l, kolem v?ech t?ch lid?, skrz ?zk? uli?ky ni???ho m?sta, skrze dal?? obloukov? pr?chod a kone?n? do mal?ho pal?ce ni??? Silesie. Gwen upadala do bezv?dom? a znovu se z n?j prob?rala, kdy? vkro?ili do ??asn?ho rud?ho hradu, vystoupali n?kolik schod?, potom pro?li dlouhou chodbou a skrz dal?? klenut? pr?chod. Kone?n? se otev?ely mal? dve?e a oni ve?li do m?stnosti. V m?stnosti bylo ?ero, zd?lo se, ?e jde o velkou lo?nici se starobylou postel? s nebesy v jej?m st?edu. V prastar?m mramorov?m krbu nedaleko postele praskal ohe?. V m?stnosti st?lo n?kolik dal??ch lid? a Gwendolyn c?tila, jak ji Argon p?inesl k posteli a n??n? ji na ni polo?il. Kdy? to ud?lal, se?ly se kolem n? des?tky lid? a s obavami se na Gwen zahled?ly. Argon se st?hl, ustoupil n?kolik krok? a zmizel v davu. Hledala ho o?ima, n?kolikr?t zamrkala, ale nedok?zala ho naj?t. Byl pry?. C?tila absenci jeho ochrann? energie, kter? ji p?edt?m chr?nila jako ?t?t. Bez Argona se j? zd?lo, jako by se ochladilo a jako by se nebezpe?? op?t vr?tilo. Gwen si ol?zla rozpraskan? rty a o chvilku pozd?ji c?tila, ?e j? n?kdo podp?r? hlavu zezadu, vkl?d? pod ni pol?t?? a pak p?ikl?d? korbel s vodou k jej?m rt?m. Pila a pila a a? te? si uv?domila, jak byla ??zniv?. Vzhl?dla a uvid?la ?enu, kterou poznala. Illepra, kr?lovsk? l??itelka. Illepra na ni shl?dla sv?ma m?kk?ma o???kov?ma o?ima napln?n?ma obavami, dala j? vodu a ot?ela j? ?elo vla?n?m had??kem, ??m? j? ot?ela vlasy z tv??e. Pak j? polo?ila ruku na ?elo a Gwen c?tila, jak skrz ni proud? l??iv? energie. C?tila, jak j? t??knou o?i a uv?domila si, ?e se j?, proti jej? v?li, znovu zav?raj?. * Gwendolyn netu?ila, kolik ?asu uplynulo, ne? znovu otev?ela o?i. St?le se c?tila vy?erpan? a dezorientovan?. V jej?ch snech sly?ela hlas a te? ho sly?ela zase. „Gwendolyn,“ zazn?l hlas. Sly?ela jeho ozv?nu v mysli a uva?ovala, kolikr?t u? zvolal jej? jm?no. Vzhl?dla a poznala Kendricka, jak na ni hled?. Vedle n?j st?l jej? bratr Godfrey a spole?n? s n?m pak Srog, Brom, Kolk a mnoho dal??ch. Na druh? stran? postele st?l Steffen. P???il se j? pohled na v?razy v jejich tv???ch. Shl??eli na ni, jako by byla n?kdo, koho je pot?eba litovat, a jako by u? byla t?m?? mrtv?. „Sest?i?ko,“ ?ekl Kendrick s ?sm?vem. P?esto ale jasn? sly?ela obavy, kter? se mu skr?valy v hlase. „?ekni n?m, co se stalo.“ Gwen pot??sla hlavou. Byla p??li? unaven?, ne? aby mohla v?echno vypr?v?t. „Andronicus,“ ?ekla ochrapt?l?m hlasem. Zn?lo to sp??e jako za?ept?n?. Odka?lala si. „Sna?ila jsem se… vydat sama sebe… v?m?nou za m?sto… v??ila jsem mu. Bylo to hloup?…“ Znovu pot??sla hlavou a po tv??i j? stekla slza. „Ne, bylo to vzne?en?,“ opravil ji Kendrick a sev?el j? ruku do dlan?. „Jsi z n?s ta nejodv??n?j??.“ „Ud?lala jsi to, co by ud?lal ka?d? velk? v?dce,“ ?ekl Godfrey a vystoupil dop?edu. Gwen zavrt?la hlavou. „Podvedl n?s…“ ?ekla Gwendolyn. „…a napadl m?. P?im?l McClouda, aby m? napadl.“ Gwen si nemohla pomoct. Sotva ta slova vypustila z ?st, za?ala bre?et a nemohla to zadr?et. V?d?la, ?e takhle by se v?dce chovat nem?l, ale nedok?zala pl?? zastavit. Kendrick j? sev?el ruku je?t? pevn?ji. „Cht?li m? zab?t…“ ?ekla. „Ale Steffen m? zachr?nil…“ V?ichni lid? v m?stnosti se pod?vali na Steffena, kter? st?l loaj?ln? po jej?m boku, s nov?m respektem. On jen skromn? sklonil hlavu. „To, co jsem ud?lal, bylo p??li? m?lo a p??li? pozd?,“ odpov?d?l. „Byl jsem jen s?m proti mnoha.“ „I tak jsi zachr?nil na?i sestru a my tak budeme nav?dy tv?mi dlu?n?ky,“ ?ekl Kendrick. Steffen pot??sl hlavou. „J? m?m u n? mnohem v?t?? dluh,“ odpov?d?l. Gwen ho zadr?ela. „Argon n?s zachr?nil oba,“ shrnula situaci. Kendrickova tv?? potemn?la. „Pomst?me t?,“ ?ekl. „Nejsem to j?, o koho se boj?m,“ ?ekla Gwen. „Je to m?sto… na?i lid?… Silesie… Andronicus… ur?it? za?to??…“ Godfrey ji popl?cal po ruce. „O to se te? nestarej,“ ?ekl odhodlan?. „Odpo??vej. Nech n?s, abychom to probrali sami. Ty jsi te? v bezpe??, tady s n?mi.“ Gwen c?tila, ?e se j? op?t kl??? o?i. Nebyla si jist?, jestli byla vzh?ru, nebo sn?. „Pot?ebuje sp?t,“ ?ekla Illepra a ochranitelsky p?edstoupila p?ed ostatn?. Gwendolyn to v?e sly?ela jen tlumen? a p?ipadala si st?le t???? a t????, upadala do bezv?dom? a znovu se z n?j prob?rala. V jej? mysli se m?chaly obr?zky Thora a pak jej?ho otce. Bylo pro ni t??k? odli?it, co byla pravda, a co byl pouh? sen. Sly?ela pouh? ?tr?ky konverzace, kter? nad n? prob?hala. „Jak v??n? jsou zran?n??“ usly?ela hlas. Mo?n? Kendrick?v. C?tila, jak Illepra polo?ila ruku na jej? ?elo. A posledn? slova, kter? sly?ela, ne? se j? zav?ely o?i, byla od Illepry: „T?lesn? zran?n? jsou jen lehk?, m?j pane. Zato zran?n? na jej? du?i jsou opravdu hlubok?.“ * Kdy? se Gwen znovu probudila, sly?ela zvuk praskaj?c?ho ohn?. Nedok?zala ??ct, kolik ?asu uplynulo. N?kolikr?t zamrkala a sna?ila se prohl?dnout skrz ?ero m?stnosti. Zjistila, ?e se dav u? roze?el. Jedin? lid?, kte?? zde z?stali, byl Steffen, sed?c? na ?idli po stran? postele, Illepra, kter? st?la nad n? a nat?rala j? z?p?st? mast?, a je?t? jedna dal?? osoba. Byl to mil?, star? mu?, kter? na ni shl??el se starostmi v o??ch. T?m?? se j? zd?lo, ?e ho pozn?v?, ale nedok?zala ho nikam za?adit. C?tila se tak unaven?, stra?n? unaven?, jako by roky nespala. „M? pan??“ ozval se star? mu? a sh?bl se k n?. Dr?el v obou ruk?ch n?co velk?ho, a kdy? se Gwen pod?vala bl??, zjistila, ?e je to v k??i v?zan? kniha. „To jsem j?, Aberthol,“ ?ekl. „Tv?j star? u?itel. Sly??? m??“ Gwen polkla a pomalu p?ik?vla. O?i m?la otev?en? jen lehce. „?ekal jsem hodiny, abych t? mohl vid?t,“ ?ekl. „Vid?m, ?e jsi unaven?.“ Gwen pomalu pok?vala hlavou, rozpomn?la se a byla star?mu mu?i vd??n?, ?e p?i?el. Aberthol se nad ni sklonil, otev?el ohromnou knihu, kterou p?inesl, a ona c?tila jej? v?hu na sv?m kl?n?. Sly?ela ?ust?n? t??k?ch str?nek, jak jimi ot??el. „Je to jedna z m?la knih, kterou se mi poda?ilo zachr?nit,“ pronesl smutn?, „p?ed vyp?len?m Domu u?enc?. Je to ?tvrt? kronika MacGil?. ?etla jsi ji. Mezi ostatn?mi p??b?hy o dob?v?n?, triumfech i por??k?ch se v n? skr?vaj? i dal?? p??b?hy. P??b?hy o zran?n?ch velk?ch v?dc?. O zran?n?ch na t?le i na du?i. V?echny p?edstaviteln? druhy zran?n?, m? pan?. A to je to, co jsem ti p?i?el ??ct: i ti nejlep?? mu?i a ?eny utrp?li naprosto nep?edstaviteln? zach?zen?, mu?en? a torturu. Nejsi v tom sama. Jsi jako louko? v kole ?asu. Je nespo?et ostatn?ch, kte?? trp?li mnohem v?ce, ne? ty. A mnoho z nich p?e?ilo a pak se stalo je?t? v?t??mi v?dci.“ „Nemus?? se styd?t,“ ?ekl a sev?el j? z?p?st?. „To je to, co ti chci ??ct. Nikdy se nesm?? styd?t. Nesm? v tob? b?t ??dn? hanba – pouze ?est a odvaha k tomu, co mus?? ud?lat. Jsi jeden z nejv?t??ch v?dc?, jak? kdy Prsten spat?il. A tahle ud?lost na tom v ??dn?m p??pad? nic nem?n?.“ Gwen se jeho slova dotkla, c?tila, ?e j? po tv??i kane slza. Jeho slova byla p?esn? to, co pot?ebovala sly?et a c?tila za n? ohromnou vd??nost. Samoz?ejm? v?d?la a ch?pala, ?e m? naprostou pravdu. P?esto j? ale emoce ??kaly n?co jin?ho, nedok?zala to tak c?tit. Jedna jej? ??st si nemohla pomoct a p?ipadala si, ?e je nav?ky zran?n?. V?d?la, ?e to nen? pravda, ale prost? to tak c?tila. Aberthol se usm?l a vyt?hl jednu men?? knihu. „Pamatuje? si na tuhle?“ zeptal se a uk?zal j? vazbu v rud? k??i. „Byla tvoje nejobl?ben?j?? po cel? tv? d?tstv?. Legendy na?ich otc?. Je v n? jeden zvl??tn? p??b?h, o kter?m jsem si myslel, ?e bych ti ho p?e?etl, abych ti pomohl ukr?tit dlouhou chv?li.“ Gwen pot??ilo jeho mil? gesto, ale u? to d?l nedok?zala vydr?et. Smutn? zavrt?la hlavou. „D?kuji,“ ?ekla chv?j?c?m se hlasem a dal?? slza j? sklouzla po tv??i. „Zrovna te? to bohu?el nedok??u vyslechnout.“ Jeho tv??? p?eb?hlo zklam?n?, ale pak s porozum?n?m p?ik?vl. „N?kdy jindy,“ ?ekla mu a c?tila se skl??en?. „Pot?ebuji b?t sama. Pokud bys mohl, pros?m, odej?t. Vy v?ichni,“ ?ekla a obr?tila se na Steffena a Illepru. V?ichni povstali a sklonili hlavu, pak se oto?ili a sp?chali ven z m?stnosti. Gwen se c?tila provinile, ale nedok?zala si pomoct. Cht?la se schoulit do klub??ka a um??t. Sly?ela jejich kroky, jak proch?zej? m?stnost?, sly?ela, jak se za nimi zav?raj? dve?e. Rozhl?dla se, aby se ujistila, ?e je m?stnost pr?zdn?. S p?ekvapen?m zjistila, ?e m?stnost pr?zdn? nebyla: z?stala tu osam?l? postava stoj?c? ve dve??ch, vzp??men? v perfektn?m postoji jako v?dy. M??ila pomal?m, majest?tn?m krokem p??mo ke Gwen. Zastavila se n?kolik stop od postele a hled?la na ni bez jak?hokoli v?razu. Jej? matka. Gwen p?ekvapilo, ?e ji zde vid? st?t, b?valou kr?lovnu, vzne?enou a hrdou jako v?dy, shl??ej?c? na ni s obvykl?m chladn?m v?razem. V jej?ch o??ch, na rozd?l od o?? ostatn?ch n?v?t?vn?k?, nebyl ??dn? soucit. „Pro? jsi tady?“ zeptala se Gwen. „P?i?la jsem, abych t? vid?la.“ „Ale j? t? nechci vid?t,“ odpov?d?la Gwen. „Nechci vid?t nikoho.“ „Je mi jedno, co ty chce?,“ ?ekla jej? matka chladn? a sebev?dom?. „Jsem tvoje matka a m?m pr?vo t? vid?t kdykoli si to p?eji.“ Gwen poc?tila, ?e jej? star? hn?v na matku se op?t rozho??v? – ona byla tou posledn? osobou, kterou by te? cht?la vid?t. Ale znala svou matku a v?d?la, ?e neodejde, dokud nevyslov?, co m? na srdci. „Tak tedy mluv,“ ?ekla Gwendolyn. „Mluv a pak odejdi a nech m? na pokoji.“ Jej? matka si povzdechla. „Ty o tom nev??,“ ?ekla jej? matka. „Ale kdy? jsem byla mlad?, ve tv?m v?ku, napadli m? stejn?m zp?sobem, jako te? tebe.“ Gwen na ni ?okovan? hled?la. O tom opravdu nem?la tu?en?. „Tv?j otec o tom v?d?l,“ pokra?ovala jej? matka. „A bylo mu to jedno. I p?esto si mne vzal za ?enu. V tu chv?li jsem si p?ipadala, jako by m?j ?ivot ?pln? skon?il, ale nebylo tomu tak.“ Gwen zav?ela o?i a c?tila, jak j? dal?? slza st?k? po tv??i. Cht?la, aby matka p?estala. Necht?la poslouchat jej? p??b?h. Bylo u? trochu pozd? na to, aby j? matka projevovala jak?koli soucit. To opravdu p?edpokl?dala, ?e sem prost? nakr??? po tolika letech drsn?ho zach?zen?, nab?dne j? dojemn? p??b?h, a t?m se v?echno jednodu?e vy?e??? „U? jsi skon?ila?“ zeptala se Gwendolyn. Jej? matka postoupila o krok kup?edu. „Ne, je?t? jsem neskon?ila,“ ?ekla pevn?. „Te? jsi kr?lovna – a je na ?ase, aby ses jako kr?lovna za?ala chovat,“ ?ekla jej? matka hlasem tvrd?m jako ocel. Gwen v jej?m hlase sly?ela s?lu, jakou v n?m dote? nezaznamenala. „Lituje? sebe sama. Ale ?eny ka?d? den, v?ude na sv?t?, maj? mnohem hor?? osud, ne? m?? ty. To, co se ti stalo, nen? v cel?m kolob?hu ?ivota nic. Rozum?? mi? Nen? to nic.“ Jej? matka si povzdechla. „Pokud chce? p?e??t a c?tit se na tomhle sv?t? jako doma, pak mus?? b?t siln?. Siln?j??, ne? mu?i. Mu?i t? v?dy dostanou, a? u? tak nebo tak. Nen? to o tom, co se ti stane, je to o tom, jak to p?ijme?. Jak na to zareaguje?. To je to, co mus?? kontrolovat. M??e? se prost? zhroutit a zem??t. Nebo m??e? b?t siln?. To je to, ??m se li?? ?eny od d?vek.“ Gwen v?d?la, ?e se j? matka sna?? pomoct, ale nen?vid?la nedostatek pochopen? v jej?m p??stupu a tak? nen?vid?la, kdy? ji n?kdo pou?oval. „Nen?vid?m t?,“ ?ekla j? Gwendolyn. „V?dycky jsem t? nen?vid?la.“ „J? to v?m,“ odpov?d?la jej? matka. „J? t? tak? nen?vid?m. Ale to neznamen?, ?e si nem??eme vz?jemn? porozum?t. Nechci tvoji l?sku. To, co chci, je, abys byla siln?. Tenhle sv?t neovl?daj? lid?, kte?? jsou slab? a vyd??en?. Sv?tu vl?dnou lid?, kte?? ze sebe set?esou pot??e, jako by o nic ne?lo, a pokra?uj? d?l. M??e? se zhroutit a zem??t, pokud si to p?eje?. Na to je v?dycky spousta ?asu. Ale je to nudn?. Bu? siln? a ?ij. Opravdu ?ij. Bu? p??kladem pro ostatn?. Proto?e jednoho dne, a o tom t? mohu ujistit, stejn? zem?e?. A te?, kdy? jsi ?iv?, bys taky mohla skute?n? ??t.“ „Nech m? na pokoji!“ zaje?ela Gwendolyn, neschopn? naj?t jin? slova. Jej? matka na ni d?l hled?la ledov?m pohledem a pak kone?n?, po chv?li ticha, kter? jakoby trvala celou v??nost, se oto?ila, jako py?n? p?v vy?la z m?stnosti a zabouchla za sebou dve?e. V pr?zdn?m tichu za?ala Gwen plakat. Plakala a plakala a v?c ne? kdy jindy si p??la, aby tohle v?e prost? zmizelo. KAPITOLA ?EST? Kendrick st?l u koridoru na okraji Ka?onu a hled?l na p?evaluj?c? se mlhu. Zat?mco se rozhl??el, jeho srdce pukalo. Ni?ilo ho vid?t jeho sestru v situaci, v jak? se nach?zela, a uvnit? m?l pocit, jako by to byl on, na koho za?to?ili. Ve tv???ch Silesian? vid?l, ?e Gwen nevn?mali pouze jako v?dce. Vn?mali ji jako ?lena rodiny. Byli v?ichni stejn? skl??en?, jako by je Andronicus zranil v?echny nar?z. Kendrick si p?ipadal, jako by to byl on, na koho padala vina. M?l p?eci v?d?t, ?e jeho mlad?? sestra ud?l? n?co takov?ho, v?d?l, jak je state?n? a hrd?. M?l p?edpokl?dat, ?e se rad?ji sama vyd?, ne? bude m?t kdokoli ?anci ji zastavit, a m?l naj?t zp?sob, jak j? v tom zabr?nit. Znal jej? povahu, to jak je d?v??iv?, znal jej? dobr? srdce a tak? jako v?le?n?k v?d?l l?pe ne? ona o tom, ?e n?kte?? v?dci jsou velmi brut?ln?. Byl star?? a moud?ej?? ne? ona a c?til, ?e ji zklamal. Kendrick se za tohle v?echno, za tuhle hrozivou situaci, c?til zodpov?dn? i proto, ?e to v?e bylo p??li? mnoho na jednu jedinou osobu. Na nov? korunovan?ho vl?dce, ?estn?ctiletou d?vku. Nem?la tu t?hu nikdy n?st sama. Takov? d?le?it? rozhodnut? by byla p??li? i pro n?j, dokonce i pro jeho otce. Gwendolyn ud?lala to nejlep??, co za dan?ch okolnost? mohla, a z?ejm? l?pe, ne? by na jej?m m?st? u?inili mnoz? ostatn?. Kendrick s?m nem?l naprosto ??dn? pon?t?, jak se s Andronicem vypo??dat. Nikdo z nich nem?l. Sotva Kendrick pomyslel na Andronica, jeho tv?? zrudla zu?ivost?. Andronicus byl v?dce bez jak?chkoli skrupul?, bez princip? a bez soucitu. Kendrickovi bylo jasn?, ?e kdyby se te? vzdali, potk? je v?echny stejn? osud: Andronicus by je v?echny bez v?jimky bu? zabil, nebo zotro?il. V ovzdu?? se ale n?co zm?nilo. Kendrick to mohl vid?t v pohledech v?ech lid? a dokonce to s?m c?til. Silesian? u? netou?ili po pouh?m p?e?it?, necht?li se jen br?nit. Te? u? tou?ili po pomst?. „SILESIAN?!“ zadun?l mocn? hlas. Dav ztichnul a pohl?dl vzh?ru. V horn?m m?st? na okraji Ka?onu st?l Andronicus a shl??el na n?, obklopen sv?mi posluhova?i. „D?v?m v?m ?anci“ zah?m?l. „Odvra?te se od Gwendolyn a j? v?s nech?m ??t! Pokud to neud?l?te, snese se na v?s ohniv? bou?e. Ihned za ?svitu, ohe? tak mocn?, ?e nikdo z v?s nep?e?ije.“ S ?sm?vem se odml?el. „Je to velmi dobr? nab?dka. Rad?ji nad n? p??li? dlouho nev?hejte.“ S t?mi slovy se Andronicus oto?il a odkr??el pry?. Silesian? se postupn? probrali z p?em??len? a rozhl??eli se, co na to ostatn?. Srog vystoupil dop?edu. „V?rn? Silesian?!“ zadun?l Srog?v hlas k rozr?staj?c?mu se davu v?le?n?k?. Tv??il se v??n?ji, ne? ho kdy Kendrick vid?l. „Andronicus napadl na?i nejkr?sn?j?? a nejdra??? v?dkyni, na?i kr?lovnu. Dceru na?eho milovan?ho kr?le MacGila. Napadl tak naprosto ka?d?ho z n?s. Pokusil se po?pinit na?i ?est – po?pinil ale pouze svoji vlastn?!“ „JE TO TAK!“ za?val dav, kter? za??nal v??t vzru?en?m. Mu?i sv?rali j?lce me?? s ohn?m v o??ch. „Kendricku,“ ?ekl Srog a oto?il se k n?mu. „Co navrhuje??“ Kendrick pomalu pohl?dl do o?? mu??, kte?? p?ed n?m st?li. „ZA?TO??ME!“ zvolal Kendrick a c?til ohe? ve sv?ch ?il?ch. Dav za?val v odpov??, dav, kter? st?le rostl a rostl, neboj?cn? pohled v o??ch v?ech mu??. Ka?d? z t?ch lid?, kter? p?ed sebou vid?l, byl p?ipraven bojovat na ?ivot a na smrt. „ZEM?EME JAKO MU?I, NE JAKO PSI!“ znovu zvolal Kendrick. „P?ESN? TAK!“ zvolal dav v odpov??. „BUDEME BOJOVAT ZA GWENDOLYN! ZA V?ECHNY NA?E MATKY, SESTRY A MAN?ELKY!“ „ANO!“ „ZA GWENDOLYN!“ zvolal Kendrick. „ZA GWENDOLYN!“ zvolal dav v odpov??. Dav hu?el vzru?en?m, kter? s ka?d?m dal??m okam?ikem je?t? v?ce vzr?stalo. Se z?v?re?n?m zvol?n?m n?sledovali Kendricka a Sroga, kte?? je vedli vzh?ru ?zk?m koridorem do vy??? Silesie. P?i?el ?as, aby Andronicus zjistil, za co v boji stoj? St??brn?. KAPITOLA SEDM? Thor s Reecem, O’Connorem, Eldenem, Convenem, Indrou a Krohnem st?li u ?st? ?eky a shl??eli na Convalovo t?lo. Ve vzduchu se vzn??ela ponur? n?lada. Thor ji p?i pohledu na sv?ho bratra z Legie vn?mal jako z?va?? na hrudi, kter? se ho sna?ilo st?hnout dol?. Conval. Mrtev. P?sobilo to tak stra?n? neskute?n?. Na t?to dobrodru?n? cest? jich, co si jen Thor vzpom?nal, v?dy bylo ?est. Nikdy ne?ekal, ?e by jich mohlo b?t jen p?t. P?i tom pomy?len? vn?mal svoji vlastn? smrtelnost. Thor vzpom?nal na v?echny ty p??le?itosti, kdy tu pro n?j Conval byl, vzpom?nal, jak s n?m byl na ka?d?m kroku t?to cesty, u? od prvn?ho dne, kdy Thor vstoupil do Legie. Byl pro n?j jako vlastn? bratr. Conval m?l pro Thora v?dy slabost, v?dy pro n?j m?l mil? slovo. Na rozd?l od n?kter?ch dal??ch voj?k? bral Thora u? od za??tku jako p??tele. Vid?t ho le?et na zemi mrtv?ho – obzvl???, kdy? se jednalo o d?sledek Thorov?ch chybn?ch rozhodnut?, to bylo n?co, z ?eho se Thorovi cht?lo zvracet. Kdyby nikdy nev??il t?m t?em bratr?m, mo?n? by tu dnes Conval st?l ?iv?. Samoz?ejm? nemohl Thor myslet na Convala a nevzpomenout na Convena, jeho identick? dvoj?e, neodd?liteln?ho partnera. V?dy dokon?ovali my?lenku jeden za druh?ho. Nedok?zal si ani p?edstavit, jakou bolest mus? Conven c?tit. Conven vypadal, jako by to u? ani nebyl on. Ten vesel?, bezstarostn? Conven, kter?ho kdysi znali, u? asi nadobro zmizel. V?ichni ti?e st?li na okraji bitevn?ho pole, kde se to stalo, t?la imperi?ln?ch voj?k? nahromad?n? kolem nich. St?li tam, jako vytesan? z kamene, shl??ej?ce na Convala, a nikdo z nich necht?l odej?t, ne? mu dop?ej? d?stojn? poh?eb. Poda?ilo se jim naj?t n?kolik hezk?ch ko?e?in, kter? pat?ily jednomu z padl?ch imperi?ln?ch d?stojn?k?. Svl?kli je z n?j a zabalili do nich Convalovo t?lo. Pak ho um?stili na malou lo?ku, kterou pou?ili na cestu sem. Jeho dlouh? t?lo le?elo na z?dech, ztuhl?, s pohledem up?en?m k nebi. V?le?nick? poh?eb. Conval u? vypadal jako zmrzl?, jeho t?lo tuh? a modr?, jako kdyby vlastn? nikdy ne?il. St?li tam dlouho, Thor u? ani nev?d?l, jak dlouho, a v?ichni byli pono?eni do sv?ch vlastn?ch smutn?ch my?lenek. Nikdo z nich necht?l vid?t jeho t?lo odej?t. Indra pohybovala svoj? dlan? nad Convalov?m ?elem v mal?ch kruz?ch a se zav?en?ma o?ima pron??ela n?jak? zakl?nadla v jazyce, kter?mu Thor nerozum?l. Bylo vid?t, jak moc se o Convala zaj?mala, kdy? prov?d?la tento skromn? poh?ebn? ob?ad. Ze zvuku jej?ho hlasu zazn?val klid a m?r. Nikdo z mu?? nev?d?l, co ??ct, tak?e tam jen zachmu?en? st?li a nechali Indru, aby ob?ad vedla sama. Kone?n? Indra dokon?ila za??k?v?n? a o krok ustoupila. Conven vystoupil, poklekl po bratrov? boku a slzy mu st?kaly po tv???ch. Se sklon?nou hlavou nat?hl ruku a polo?il ji na ruku sv?ho bratra. Conven se rozhodl a postr?il lo?ku kup?edu. Odplula do klidn?ch ???n?ch vod a pak, jako kdyby vlny porozum?ly, co se po nich ??d?, zmocnil se lo?ky proud a pomalu, n??n? ji odn??el pry?. Plula d?l a d?l od skupinky, zat?mco Krohn k?u?el, jak se vzdalovala. Jakoby odnikud se zvedla mlha a lo?ku pohltila. Zmizela. Thor se c?til, jako by i jeho t?lo bylo vtahov?no do podsv?t?. Mu?i pomalu pohl?dli jeden na druh?ho a n?sledn? na boji?t? a pl?n? za n?m. Za nimi bylo podsv?t?, ze kter?ho sem p?i?li. Na jednu stranu se rozl?haly travnat? pl?n?, na druhou pak pr?zdn? pustina, vyprahl? pou??. St?li na rozcest?. Thor se obr?til na Indru. „Abychom se dostali k jezeru Neversink, mus?me p?ej?t tu pou???“ zeptal se Thor. Souhlasn? p?ik?vla. „Je tu je?t? n?jak? dal?? cesta?“ zeptal se. Zavrt?la hlavou. „Jsou i jin? cesty, ale ne tak p??m?. Ztratil bys tak t?dny. Pokud chce? porazit ty zlod?je, je tohle jedin? cesta.“ Ostatn? na pou?? dlouze hled?li, vid?li, jak ji slunce rozpaluje a vzduch se nad n? vln?. „Vypad?, ?e neodpou?t? chyby,“ ?ekl Reece a postavil se po Thorov? boku. „Nev?m o nikom, kdo by ji p?e?el a p?e?il,“ ?ekla Indra. „Je rozlehl? a pln? nep??telsk?ch stvo?en?.“ „Nem?me dostatek proviantu,“ ?ekl O’Connor. „Nezvl?dneme to.“ „P?esto je to jedin? cesta k Me?i,“ ?ekl Thor. „Za p?edpokladu, ?e Me? st?le existuje,“ dodal Elden. „Pokud zlod?ji dorazili k jezeru Neversink, pak je tv?j milovan? Me? ztracen nav?dy,“ ?ekla Indra. „Bude? riskovat na?e ?ivoty jen kv?li p?eludu. Nejlep?? v?c, kterou te? m??e? ud?lat, je obr?tit se a zam??it zp?t k Prstenu.“ „Nevr?t?me se,“ pronesl odhodlan? Thor. „Obzvl??t? ne te?,“ dodal Conven a vystoupil kup?edu. V o??ch mu pl?l ohe? a smutek. „Najdeme ten Me?, nebo p?i jeho hled?n? zem?eme,“ ?ekl Reece. Indra zavrt?la hlavou a povzdechla si. „Ne?ekala jsem od v?s jinou odpov??, chlapci,“ ?ekla. „P??li? odv??n?, a? do konce.“ * Thor pochodoval bok po boku s ostatn?mi pustinou, m?oural skrz p?l?c? slunce a lapal po dechu v ne?prosn?m vedru. ?ekal, ?e bude m?t radost, kdy? se dostal pry? z podsv?t?, kdy? se zbavil jeho v?udyp??tomn?ho ?era, ve kter?m bylo nemo?n? spat?it slunce. Ale bylo to jako j?t ode zdi ke zdi. Tady v pou?ti nebylo nic jin?ho, ne? slunce: zlat? slunce a zlat? nebesa, v?echny paprsky dopadaj?c? p??mo na n?j, bez mo?nosti se kamkoli schovat. Bolela ho hlava a nec?til se dob?e. Nohy za sebou t?hl a p?ipadal si, jako by pochodoval cel? ?ivot. Kdy? se pod?val kolem, vid?l, ?e ostatn? jsou na tom stejn?. Putovali u? den a p?l a on nem?l ??dnou p?edstavu, jak by toto tempo mohli d?l udr?et. Pohl?dl na Indru, jak si ukr?v? hlavu v k?pi, a zauva?oval, jestli n?hodou nem?la pravdu. Mo?n? to byla a? p??li?n? opov??livost, pokou?et se o p?echod pou?t?. Ale on p??sahal, ?e Me? najde – jakou jinou mo?nost tedy m?li? Jak pokra?ovali, v??ili nohama mra?na prachu, kter? se pak p?evaloval v?ude kolem, a t?m se jim d?chalo je?t? h??. Na horizontu nebylo nic, ne? vyprahl? p?s?it? p?da, v?echno ploch? kam a? jen oko dohl?dlo. Ani nejmen?? n?znak n?jak? stavby, cesty nebo kopce… Nebo ?ehokoli jin?ho. Nic ne? pou??. Thor si p?ipadal, jako by dorazili na sam? konec sv?ta. Jak ?li, nach?zel Thor ?t?chu alespo? v jedn? v?ci: alespo? te?, poprv? v ?ivot?, si byl jist?, kam m? m??it. U? nebyl vyd?n na milost a nemilost t?m t?em bratr?m, nemusel naslouchat jejich rad?m a hloup? map?. Te? naslouchal Ind?e a v??il j? mnohem v?c, ne? kdy v??il bratr?m. Byl si naprosto jist?, ?e je vede spr?vn?m sm?rem. Nebyl si ale jist?, zda tuto cestu p?e?ij?. Thor zaslechl jemn? svi?tiv? zvuk, a kdy? se pod?val dol?, vid?l, ?e se p?sek kolem n?j za??n? sv?jet v kruz?ch. Ostatn? to vid?li tak?. Thor si nebyl jist?, co se d?je, kdy? vid?l, jak se p?sek pomalu zved?, kruhy u jeho nohou nar?staj? a n?sledn? se zvedaj? k nebi. Brzy se vytvo?il velk? pra?n? mrak zdv?haj?c? se ze zem? a stoupaj?c? v?? a v??. Thor c?til, jak jeho t?lo n?hle vysych?. P?ipadal si, jako by ka?d? jednotliv? kapka vody v jeho t?le byla vyta?ena ven, a dostal neskute?nou ??ze?. Nikdy d??v v ?ivot? takovou ??ze? nec?til. Za?al panika?it, za?m?tral po sv?m m?chu s vodou, uchopil ho a cht?l si svla?it rty. Kdy? jej ale naklonil, voda se n?hle zdvihla sm?rem vzh?ru k nebi a jeho rt? se ani nedotkla. „Co se to d?je?“ zak?i?el Thor na Indru a lapal po dechu. Indra s obavami pohl?dla na nebe a st?hla si k?pi. „Obr?cen? d???!“ vyk?ikla Indra. „Co to je?“ zavolal Elden, zat?mco lapal po dechu a dr?el se za hrdlo. „Pr?? vzh?ru!“ zak?i?ela Indra. „V?echna vlhkost je vytahov?na sm?rem vzh?ru do nebes!“ Thor sledoval, jak zbytek jeho vody vyl?tl z m?chu vzh?ru a pak vid?l, jak k??e m?chu prask? a vysych? a na zem u? dopad? vyschl? jako troud. Thor padl na kolena a sv?ral si hrdlo, jen st??? se mu da?ilo d?chat. Ostatn? kolem se zachovali ?pln? stejn?. „Vodu!“ ?adonil za n?m Elden. Ozvalo se divok? rachocen?, jako zvuk tis?ce hrom?. Thor vzhl?dl a uvid?l, jak nebesa potemn?la. Objevil se jedin? bou?kov? mrak a m??il k nim neskute?nou rychlost?. „V?ICHNI K ZEMI!“ zaje?ela Indra. „Nebesa se obracej?!“ Je?t? ani nedokon?ila v?tu a nebesa se otev?ela. St?na vody se ??tila dol? a srazila Thora i ostatn? silou p??livov? vlny. Thor se za?al kut?let, znovu a znovu, ve vodn? vln?, valil se ani nev?d?l, jak dlouho. Kone?n? se ocitl zp?t na pevn? zemi a vlna se postupn? vzdalovala. N?sledoval norm?ln? d???, tak?e Thor obr?til hlavu vzh?ru a pil a pil, stejn? jako ostatn?, dokud se kone?n? nec?til dostate?n? svla?en. Pomalu se v?ichni zvedli zp?t na nohy, t??ce oddechovali a vypadali velmi zni?en?. Pod?vali se jeden na druh?ho. P?e?ili. Jak je opou?t?l strach a ?ok, za?ali se usm?vat, a? vybuchli v hur?nsk? sm?ch. „?ijeme!“ vyk?ikl O’Connor. „Tohle je to nejhor??, co n?m pou?? m??e prov?st?“ zeptal se Reece, pln? radosti, ?e ?ije. Indra zachmu?en? zavrt?la hlavou. „Slav?te p?ed?asn?,“ ?ekla s ustaran?m v?razem. „Po de?ti vych?zej? pou?tn? zv??ata, aby se napila.“ Ozval se p???ern? zvuk, a kdy? se Thor rozhl?dl, se zd??en?m uvid?l arm?du stvo?en?, jak se zdvihaj? z p?sku a raz? si k nim cestu. Ohl?dl se p?es rameno a uvid?l jezero, kter? po sob? zanechal d???. Uv?domil si, ?e stoj? p??mo v cest? ??zniv?m stvo?en?m. Tucty stvo?en?, kter? Thor nikdy d??ve nespat?il, uh?n?ly jejich sm?rem. Byla to ohromn?, ?lut? zv??ata p?ipom?naj?c? buvoly, s t?m rozd?lem, ?e byla dvakr?t tak velk?, se ?ty?ma rukama a ?ty?mi rohy, stoj?c? na dvou noh?ch, a b??ela p??mo k nim. Uh?n?la velmi z?bavn?m zp?sobem, v?dy jednou za ?as se spustila dol?, b??ela po v?ech ?ty?ech a pak znovu po dvou. ?vala, jako by si ?la p??mo pro n?, a jejich dusot rozechv?val zemi. Thor tasil sv?j me? a tot?? ud?lali i ostatn? a p?ipravovali se k obran?. Kdy? se p?ibl??ilo prvn? zv??e, Thor se odvalil stranou mimo jeho cestu. Ne?to?il a doufal, ?e se prost? jen p?e?enou kolem a p?jdou za vodou. Stvo?en? sklonilo hlavu, aby Thora mohlo nabrat, ale minulo, kdy? se Thor odvalil. K Thorov? hr?ze to ale nesta?ilo. Zv??e se zu?iv? obr?tilo a znovu b??elo p??mo na Thora. Zd?lo se, ?e po Thorov? smrti ??znilo v?c ne? po vod?. Jak se znovu rozb?halo k ?toku se sklon?n?mi rohy, Thor vysko?il do vzduchu, m?chl sv?m me?em a usekl prob?haj?c?mu zv??eti jeden z roh?. Zv??e zav?e?t?lo, vysko?ilo na zadn?, oto?ilo se na Thora a srazilo ho na zem. Stvo?en? se postavilo na nohy a pokusilo se Thora udupat. Thor se mu odvalil z cesty a zv??ec? nohy tak jen zanechaly stopy v p?sku a zv??ily prach. Stvo?en? se znovu postavilo, ale tentokr?t Thor pozvedl me? a vrazil mu ho p??mo do hrudi. Zv??e op?t zav?e?t?lo. Me? m?lo zara?en? do t?la a? po j?lec a Thor se zpod n?j odvalil pr?v? v?as, ne? dopadlo mrtv? na zem. Kdy? se Thor znovu postavil na nohy, dal?? zv??e u? se na n?j rozb?halo. Odsko?il mu z cesty, ale ne dostate?n? v?as, tak?e ho roh zranil na ruce, a? vyk?ikl bolest? a upustil me?. Kdy? ztratil me?, vyt?hl Thor sv?j prak, vlo?il do n?j k?men a vrhl ho na zv??e. Zv??e zavr?voralo a za?i?elo, kdy? ho k?men ude?il do oka, ale st?le b??elo p??mo na Thora. Thor uh?bal doleva a doprava a sna?il se vykli?kovat zv??eti z cesty. Ale to bylo p??li? rychl?. U? nebylo kam uhnout a Thor v?d?l, ?e b?hem n?kolika okam?ik? ho zv??e rozdupe. Jak ut?kal, koutkem oka zahl?dl svoje bratry z Legie a vid?l, ?e si nevedou o nic l?pe. Ka?d? z nich ut?kal p?ed jedn?m ze zv??at. Zv??e se k n?mu p?ibl??ilo, u? bylo jen n?kolik palc? daleko, tak?e Thor mohl c?tit jeho pach a sly?et jeho pochrocht?v?n?. Sehnulo hlavu a p?ipravovalo se za?to?it na Thora rohy. Ten se mohl jen p?ipravit na n?raz. N?hle zv??e zav?e?t?lo, a kdy? se Thor ohl?dl, vid?l, ?e zv??e miz? do v??e. Zmaten?, nech?pav? pohl?dl nahoru, kdy? tu uvid?l za zv??etem obrovskou, limetkov? zelenou bestii, velikou jako dinosaurus, sto stop vysokou, s ?adami zub? ostr?ch jako b?itva. Sv?rala zv??e v ?elistech, jako by to nic nebylo, zaklonila hlavu a zv??e pohltila. Zv??e j? je?t? z tlamy n?jakou dobu v??skalo, ale kdy? ho bestie za?ala ?v?kat sv?mi ohromn?mi ?elistmi, sta?ila t?i kousnut? a zv??e bylo pry?. Bestie si jen ol?zla tlamu jazykem. V?ude kolem Thora se zv??ata obracela a b??ela pry? od bestie. Ta se za nimi rozb?hla a mrskala p?itom sv?m obrovsk?m ocasem ze strany na stranu. Z?rove? j?m porazila Thora i ostatn? na zem. Na?t?st? se ale zaj?mala v?ce o ?lut? zv??ata, ne? o Thora a jeho doprovod, tak?e se rychle vzdalovala. Thor se oto?il a pohl?dl na ostatn?. Ti jen zara?en? sed?li kolem a hled?li na n?j. Indra se postavila a pot??sla hlavou. „Nebojte se,“ ?ekla, „bude to je?t? mnohem hor??.“ KAPITOLA OSM? Kendrick pomalu proch?zel skrz vyp?len? n?dvo?? horn? Silesie, Srog, Brom, Kolk, Atme, Godfrey a tucet St??brn?ch po jeho boku. V?ichni z?m?rn? pochodovali pomalu, ruce slo?en? za hlavou na znamen?, ?e se vzd?vaj?. Jejich mal? skupinka si propracov?vala cestu skrz tis?ce p?ihl??ej?c?ch imperi?ln?ch voj?k?, sm?rem k ohromn? Andronicov? postav? u vzd?len? m?stsk? br?ny. Jak Kendrick ?el, c?til na sob? pohledy v?ech p?ihl??ej?c?ch, i to, jak nap?t? ve vzduchu nar?st?. N?dvo??, a? se na n?m nach?zely tis?ce jednotek, bylo tich? tak, ?e by bylo sly?et i upadnut? ?pendl?ku. Zhruba p?ed hodinou dal Kendrick Andronicovi v?d?t, ?e se vzd?v?. Cel? skupina vystoupila pohromad? a v?ichni uk?zali, ?e nemaj? zbran?. Spole?n? pochodovali skrz nar?staj?c? dav imperi?ln?ch voj?k? k Andronicovi, aby p?ed n?m form?ln? poklekli. Kendrickovo srdce b?hem pochodu bu?ilo ??m d?l siln?ji a v krku mu vyschlo, kdy? spat?il tis?ce nep??tel, jak je obklopuj?. Kendrick s ostatn?mi vymysleli pl?n, a kdy? se bl??ili k Andronicovi a Kendrick na vlastn? o?i uvid?l, jak obrovsky a divoce vypad?, modlil se, aby pl?n vy?el. Proto?e pokud ne, jejich ?ivoty zde skon??. Pochodovali s cinkaj?c?mi ostruhami, dokud kone?n? nevystoupil jeden z Andronicov?ch gener?l?, impozantn? stvo?en? s nep??telsk?m v?razem ve tv??i, pozvedl svoji hrubou dla? a ude?il Kendricka do hrudi. Zastavili asi dvacet stop od Andronica, z?ejm? kv?li obav?m o jeho bezpe?nost. Jeho voj?ci byli chyt?ej??, ne? Kendrick p?edpokl?dal – doufal toti?, ?e dopochoduj? a? k Andronicovi, ale o?ividn? to bylo n?co, co nedovol?. Kendrickovo srdce se rozbu?ilo rychleji, doufal, ?e vzd?lenost jejich pl?n neohroz?. Jak tam st?li, ti?e, tv??? v tv??, Kendrick si odka?lal. „P?i?li jsme, abychom se vzdali samotn?mu velk?mu Andronicovi,“ ozn?mil Kendrick duniv?m hlasem, sna?il se zn?t co nejp?esv?d?iv?ji, kdy? st?l nehnut? p?ed ostatn?mi a hled?l p??mo do Andronicov?ch o??. Andronicus si prsty pohr?val s vysu?en?mi hlavami na sv?m krku, shl??el na n? dol? a vydal zvuk, kter? byl snad zachrochtnut?m, snad uchechtnut?m. „P?ij?m?me tvoje podm?nky,“ pokra?oval Kendrick. „Uzn?v?me por??ku.“ Andronicus se m?rn? naklonil kup?edu. Sed?l na obrovsk? kamenn? lavici a shl??el na n? s v?razem, kter? byl snad ?sm?vem. „V?d?l jsem, ?e se vzd?te,“ pronesl a zvuk jeho hlasu zadun?l p?es cel? n?dvo??. „Kde je ta holka?“ Tohle Kendrick o?ek?val. „P?i?li jsme jako odd?l na?ich nejzku?en?j??ch a nejv?znamn?j??ch d?stojn?k?,“ odpov?d?l. „P?i?li jsme prvn?, abychom p?ed tebou uznali na?i por??ku. A? skon??me, doraz? i ostatn?, pokud to dovol??, samoz?ejm?.“ Kendrick p?edpokl?dal, ?e kdy? dod? „pokud to dovol??“, bude to p?sobit v?ce d?v?ryhodn?. U? kdysi toti? z?skal cennou lekci od jednoho ze sv?ch vojensk?ch poradc?: kdy? jedn?? s narcistick?m velitelem, v?dycky se sna? povzbudit jeho ego. Polichocen? velitel, kter?mu se zahraje na jeho ego, pak mohl ud?lat jakoukoli fat?ln? chybu. Andronicus se op?t op?el a odpov?d?l nap?l ?st. „Samoz?ejm?, ?e doraz?,“ ?ekl. „Jinak by toti? tahle va?e skupinka, kter? dorazila, byla jen skupinou bl?zn?.“ Andronicus tam sed?l, shl??el na n?, jako by se nemohl rozhodnout, co d?l. Vypadal, jako by vyc?til, ?e n?co nehraje. Kendrickovi bu?ilo srdce. Kone?n?, po dlouh?m ?ek?n?, vypadal Andronicus, ?e se rozhodl. „Ud?lejte krok kup?edu a poklekn?te,“ rozk?zal. „Vy v?ichni.“ Ostatn? se pod?vali na Kendricka a ten jen p?ik?vl. Ud?lali krok kup?edu a poklekli p?ed Andronicem. „Opakujte po mn?,“ p?ik?zal velitel. „My, p?edstavitel? Silesie…“ „My, p?edstavitel? Silesie…“ „Se t?mto vzd?v?me velk?mu Andronicovi…“ „Se t?mto vzd?v?me velk?mu Andronicovi…“ „a p??sah?me mu poslu?nost a? do konce na?ich dn? a je?t? d?le…“ „a p??sah?me mu poslu?nost a? do konce na?ich dn? a je?t? d?le…“ „a budeme mu slou?it jako otroci tak dlouho, dokud budeme ??t.“ Z?v?re?n? slova byla pro Kendricka opravdu t??k? a musel zt??ka polknout, ne? je kone?n? dok?zal, slovo po slovu, zopakovat: „a budeme mu slou?it jako otroci tak dlouho, dokud budeme ??t.“ D?lalo se mu z toho ?patn? a srdce mu dun?lo v u??ch. Kone?n? ale byl bolestiv? ob?ad za nimi. N?sledovalo t??iv? ticho a Andronicus se ?iroce usm?l. „Vy MacGilov? jste slab??, ne? jsem si myslel,“ zavr?el. „Bude mi ohromn?m pot??en?m v?s zotro?it a nau?it v?s, jak v?ci funguj? v Imp?riu. Te? jd?te a p?ive?te mi tu holku, ne? si to rozmysl?m a v?echny v?s na m?st? pobiju.“ Jak tam Kendrick kle?el, prob?hl mu p?ed o?ima cel? jeho ?ivot. V?d?l, ?e toto je jeden z rozhoduj?c?ch moment? v jeho ?ivot?. Pokud se v?echno poda?? tak, jak doufal, bude ??t a bude moci vypr?v?t p??b?hy o tomto dni sv?m vnou?at?m. Pokud ne, bude u? za n?kolik okam?ik? le?et na zemi jako chladnouc? mrtvola. V?d?l, ?e v?echno hraje proti n?mu, ale byla to ?ance, kterou musel vyu??t. S?m kv?li sob?, kv?li MacGil?m a kv?li Gwendolyn. Bylo to te? nebo nikdy. Jedn?m rychl?m pohybem s?hl Kendrick za z?da, uchopil me? skryt? pod ko?il?, postavil se a vyk?ikl rozkaz, zat?mco v?? silou mr?til me?em. „SILESIAN?, DO ?TOKU!“ Kendrick?v vr?en? me? rotoval a m??il p??mo na Andronicovu hru?. Byl to opravdu siln? vrh, dob?e m??en?. Dost siln? na to, aby zabil jak?hokoli v?le?n?ka. Jen?e Andronicus nebyl jako jak?koli v?le?n?k. Kendrick byl o n?kolik metr? d?l a Andronicus byl o n?co rychlej??. Zvl?dl se vyhnout let?c?mu me?i. I p?esto vyk?ikl bolest?, proto?e ho me? krvav? poranil na ruce. Pokra?oval v letu d?l a zabil gener?la stoj?c?ho za Andronicem, kter?mu se zabodl do b?icha nam?sto Andronicovy hrudi. S Kendrickov?m v?k?ikem vypukl chaos. V?ude kolem n?j ostatn? sahali za z?da, tasili sv? skryt? me?e a sekali hlavy voj?k?m stoj?c?m v bl?zkosti. Brom tasil z opasku d?ku, ukro?il stranou a bodl j? dozadu do hrdla voj?ka stoj?c?ho t?sn? u n?j. Kolk ze z?p?st? sejmul kr?tk? prak, vlo?il do n?j k?men a vrhl ho na vzd?len?ho voj?ka dr??c?ho luk. Zas?hl ho p?esn? do ?ela, t?sn? p?ed t?m, ne? stihl vyst?elit. Godfrey vrhl d?ku, ale jeho mu?ka nebyla tak p?esn? jako u ostatn?ch a tak m?sto zam??len?ho c?le zas?hl jin?ho mlad?ho voj?ka do nohy. V?ude kolem zn?ly v?k?iky p?ekvapen?ch a zran?n?ch imperi?ln?ch voj?k?, kte?? n?hl? ?tok v?bec ne?ekali. Na znamen? se v ten sam? moment na v?ech stran?ch objevili ozbrojen? Silesian? a jejich vojsko, n?hle vyskakuj?c? ze zem? a seskakuj?c? ze zd?. Vyrazili s ohromuj?c?m bojov?m pok?ikem a st??leli tolik ??p?, ?e jimi potemn?lo nebe. Tis?ce ??p? k?i?ovaly n?dvo?? a sr??ely imperi?ln? voj?ky ze v?ech sm?r?. Silesian? je napadli z v?ce stran a voj?ci tak nev?d?li, kter?m sm?rem se obr?tit. Spousta jich zpanika?ila a nakonec se za?ali b?t mezi sebou. Kendrick zaj?sal, kdy? vid?l, ?e jeho pl?n perfektn? funguje. Srog ho informoval o skryt?ch tunelech spojuj?c?ch ni??? Silesii s horn?m m?stem, vybudovan?ch pro p??pad obl?h?n?, jako posledn? mo?nost vyu?it? momentu p?ekvapen?. V?ichni voj?ci trp?liv? vy?k?vali na sv?ch m?stech na moment, kdy d? Kendrick znamen?. Tis?ce jich nyn? vysko?ilo ze zem? a p?lili s takovou rychlost? a p?esnost?, ?e imperi?ln? voj?ci naprosto nem?li ?as reagovat. Kendrick vyrazil kup?edu a vrhl se do nejv?t?? v?avy, chopil se me?e nejbli???ho mrtv?ho imperi?ln?ho voj?ka a za?to?il na dal??ho. Atme se bil po jeho boku, stejn? jako v?ichni ostatn?. Imperi?ln? voj?ci se v nastal?m chaosu a panice obr?tili a sna?ili se ut?kat v?emi sm?ry, jak si nebyli jisti t?m, kter? je ten spr?vn?. Silesian? z?sk?vali p?evahu. Kendrick pobil tucet mu??, ne? kone?n? musel pozvednout ?t?t na svou obranu. Atme mu kryl z?da, tak jako v?dy, a zp?soboval Imp?riu ?pln? stejn? ?kody. S ka?d?m ?derem, kter? zasadili, mysleli na Gwendolyn a na jej? pomstu. Tis?ce imperi?ln?ch voj?k? byly naprosto zasko?eny. V?ichni se dali na ?t?k sm?rem k br?n?m na vn?j?? n?dvo??. Dav se ??til na Andronica i jeho mu?e a zadupal do zem? v?e, co mu st?lo v cest?. Ti, kdo se sna?ili z?stat a bojovat, byli zatla?eni zp?t ohromnou masou prchaj?c?ch lid?. Stejn? jako dobytek byli hn?ni skrz vzd?len?j?? br?nu a zoufale se sna?ili zachr?nit p?ed sprchou smrt?c?ch ??p?, kter? na n? nep?etr?it? dopadala ze v?ech sm?r?. Kdy? Silesian?m do?ly ??py, tasili me?e a postavili se bok po boku ke sv?m bratr?m ve zbrani. Конец ознакомительного фрагмента. Текст предоставлен ООО «ЛитРес». Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694207&lfrom=688855901) на ЛитРес. Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.