Nav?dy Pry?

Nav?dy Pry? Blake Pierce Z?hada Riley Paige #1 Dynamick? d?j, kter? si v?s z?sk? hned v prvn? kapitole a u? v?s nepust?. Midwest Book Review, Diane Donovan (o knize Nav?dy pry?) Mistrovsky zpracovan? thriller a z?hada! Autor skvostn? vytvo?il postavy, jejich? psychick? str?nka je tak dob?e popsan?, ?e m?me pocit, jako bychom byli v jejich mysli, sledovali jejich obavy a t??ili se z jejich ?sp?chu. Z?pletka je velmi inteligentn? a poskytne v?m z?bavu b?hem ?ten? cel? knihy. Tato kniha je pln? z?pletek a nenech? v?s usnout, dokud neoto??te posledn? str?nku. Books and Movie Reviews, Roberto Mattos (o knize Nav?dy pry?) Na venkovsk?m p?edm?st? Virginie se objevuj? mrtv? ?eny, kter? jsou zab?jeny ohyzdn?m zp?sobem, a kdy? je p?ivol?no FBI, je vyvedeno z m?ry. S?riov? vrah je na svobod?, jeho frekvence se zvy?uje a oni v?, ?e existuje jen jedin? agent, kter? je dost dobr? na to, aby tento p??pad rozlu?til: Speci?ln? Agentka Riley Paige. Riley je na placen? dovolen?, zotavuje se ze setk?n? se sv?m posledn?m s?riov?m vrahem a, proto?e je k?ehk?, FBI se zdr?h? vyu??t jej? geni?ln? mysl. Ale Riley, kter? pot?ebuje bojovat se sv?mi vlastn?mi d?mony, se zapoj? a jej? p?tr?n? ji zavede do znepokojiv? kultury sb?ratel? panenek, do domov? rozvr?cen?ch rodin, a do nejtemn?j??ho z?kout? mysli vraha. Jak Riley odhaluje jednotliv? jeho ??sti, uv?domuje si, ?e ?el? vrahovi, kter? je zvr?cen?j??, ne? si v?bec dok?zala p?edstavit. Ve zb?sil?m honu s ?asem se ocitne na pokraji sv?ch sil, m??e ztratit svou pr?ci, jej? vlastn? rodina je v nebezpe?? a jej? k?ehk? mysl kolabuje. Ale jak Riley Paige jednou p?evezme p??pad, nevzd? se. Je j?m posedl?, zav?d? ji do nejtemn?j??ch kout? jej? vlastn? mysli, zast?e hranice mezi t?m, kdo je lovec a kdo lovn? zv??. Po n?kolika neo?ek?van?ch z?pletk?ch ji jej? instinkt dovede k ?okuj?c?mu vyvrcholen?, jak? si ani Riley sama nedok?zala p?edstavit. Temn? psychologick? thriller, ze kter?ho se nap?t?m rozbu?? srdce, NAV?DY PRY? je prvn? knihou, kter? p?edstavuje novou strhuj?c? s?rii – a novou obl?benou postavu – kter? v?s p?inut? ot??et str?nky je?t? dlouho do noci. Druh? kniha v s?rii Riley Paige je nyn? k dost?n?! N A V ? D Y P R Y ? (Z?HADA RILEY PAIGE — KNIHA ?. 1) B L A K E P I E R C E Blake Pierce Blake Pierce je autorem nejprod?van?j?? mystery s?rie RILEY PAGE, kter? obsahuje tajupln? thrillery, pln? nap?t?, NAV?DY PRY? (kniha ?. 1), POSEDLOST (kniha ?. 2) a TOU?EN? (kniha ?. 3). Zap?len? ?ten?? a celo?ivotn? fanou?ek mystery a thriller ??nr?, Blake, se zaj?m? o n?zory sv?ch ?ten???, a tak ho nev?hejte kontaktovat na str?nk?ch www.blakepierceauthor.com (http://www.blakepierceauthor.com), abyste se dov?d?li v?ce a byli s n?m v kontaktu. Copyright © 2015 Blake Pierce. V?echna pr?va vyhrazena. S v?jimkou povolen? podle U.S. Copyright Act 1976, ??dn? z ??st? t?to publikace nesm? b?t reprodukov?na, distribuov?na nebo ??dnou formou ?i m?diem vys?l?na nebo ukl?d?na v datab?z?ch ?i ?lo?n?ch syst?mech, bez p?edchoz?ho svolen? autora. Tento ebook je licencov?n v?lu?n? pro va?e osobn? vyu?it?. Tento ebook nesm? b?t d?le prod?v?n nebo p?ed?v?n jin?m osob?m. Pokud chcete knihu sd?let s dal?? osobou, zakupte si, pros?m, dal?? kopie pro ka?d?ho p??jemce. Pokud ?tete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro va?e pou?it?, vra?te ji pros?m a zakupte si svou vlastn? kopii. D?kujeme, ?e respektujete usilovnou pr?ci, kterou autor na vznik tohoto titulu vynalo?il. Obsah t?to knihy je fiktivn?. Jm?na, postavy, organizace, m?sta, ud?losti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorovy p?edstavivosti nebo je jejich pou?it? fiktivn?. Jak?koliv podobnost se skute?n?mi osobami, a? ji? ?iv?mi nebo zesnul?mi, je ?ist? n?hodn?. Obr?zek na p?ebalu Copyright GoingTo pou?it s licenc? od Shutterstock.com. KNIHY OD AUTORA BLAKE PIERCE RILEY PAIGE MYSTERY S?RIE NAV?DY PRY? (kniha ?. 1) POSEDLOST (kniha ?. 2) TOU?EN? (kniha ?. 3) OBSAH ?vod (#uf582e868-6003-5b3d-9bdc-93fd3591db71) Kapitola 1 (#u3dc867cc-6d98-5f66-be49-a96cbad1f6b6) Kapitola 2 (#u3aaceac3-5980-5a12-ba20-36b0a7fec51d) Kapitola 3 (#u01c2d362-2e40-5de8-8cf1-e3922a562f18) Kapitola 4 (#uffa9517c-d7a0-54bc-ae8e-da410683ad1b) Kapitola 5 (#ubc533828-d407-5ef7-b12d-d048378ab8b2) Kapitola 6 (#u4cbdb58f-c4fe-543a-86f9-d991f883b955) Kapitola 7 (#uf63e35f7-46b4-5496-8844-f2abe12233f8) Kapitola 8 (#u89ca1812-d310-5dfc-95e8-253d999dab63) Kapitola 9 (#ub2a41003-4d13-59bc-b1be-230ba4f35855) Kapitola 10 (#u2dbca33b-270d-5c53-a8ed-93cd5a4e895d) Kapitola 11 (#litres_trial_promo) Kapitola 12 (#litres_trial_promo) Kapitola 13 (#litres_trial_promo) Kapitola 14 (#litres_trial_promo) Kapitola 15 (#litres_trial_promo) Kapitola 16 (#litres_trial_promo) Kapitola 17 (#litres_trial_promo) Kapitola 18 (#litres_trial_promo) Kapitola 19 (#litres_trial_promo) Kapitola 20 (#litres_trial_promo) Kapitola 21 (#litres_trial_promo) Kapitola 22 (#litres_trial_promo) Kapitola 23 (#litres_trial_promo) Kapitola 24 (#litres_trial_promo) Kapitola 25 (#litres_trial_promo) Kapitola 26 (#litres_trial_promo) Kapitola 27 (#litres_trial_promo) Kapitola 28 (#litres_trial_promo) Kapitola 29 (#litres_trial_promo) Kapitola 30 (#litres_trial_promo) Kapitola 31 (#litres_trial_promo) Kapitola 32 (#litres_trial_promo) Kapitola 33 (#litres_trial_promo) Kapitola 34 (#litres_trial_promo) Kapitola 35 (#litres_trial_promo) Kapitola 36 (#litres_trial_promo) ?vod Nov? n?val bolesti trhnul Rebou, a? se j? vzp??mila hlava. ?kubla provazy, kter? svazovaly jej? t?lo, ov?zan? okolo jej?ho b?icha a p?iv?zan? k vertik?ln? trubce, kter? byla p?i?roubovan? k zemi a stropu, uprost?ed mal? m?stnosti. Jej? z?p?st? byla vp?edu p?ipevn?n? a jej? kotn?ky sv?zan?. Uv?domila si, ?e si zd??mla a okam?it? ji p?emohl strach. U? pochopila, ?e se ji ten mu? chyst? zab?t. Kousek po kousku, jedno zran?n? po druh?m. Nesna?il se ji zab?t a nezaj?mal se o sex. Cht?l jenom jej? bolest. Mus?m z?stat vzh?ru, pomyslela si. Mus?m se odtud dostat. Jestli znovu usnu, zem?u. I p?esto, ?e bylo v m?stnosti horko, na t?le poci?ovala chladn? pot. Pohl?dla dol?, zkroutila se, a spat?ila, ?e na podlaze z tvrd?ho d?eva stoj? bos?. Podlaha kolem nich byla zalepen? skvrnami such? krve, jednozna?n?mi zn?mkami toho, ?e nen? prvn? osobou, kter? zde byla p?iv?zan?. Jej? panika se umocnila. N?kam ode?el. Jedin? dve?e v m?stnosti byly pevn? uzav?en?, ale on se vr?t?. V?dy se vr?til. A pak ud?l? cokoli, co ho napadne, aby ji p?inutil k?i?et. Okna byla zabedn?n? a ona nem?la pon?t?, zda byl den nebo noc, jedin? sv?tlo bylo ze z??e obna?en? ??rovky, kter? visela na strop?. Zd?lo se, ?e jej? v?k?iky na tomto m?st? nikdo dal?? nesly?el. P?em??lela, jestli tato m?stnost kdysi b?vala hol?i??m d?tsk?m pokojem; byl groteskn? r??ov? a v?ude byly vlnkov? vzory a poh?dkov? motivy. N?kdo – h?dala, ?e jej? v?znitel – od t? doby toto m?sto zni?il, rozbil a p?evr?til stoli?ky a ?idle a konferen?n? stolky. Podlaha byla poset? odd?len?mi kon?etinami a trupy d?tsk?ch panenek. Mal? paruky – Reba h?dala, ?e pat?ily panenk?m – byly p?ipevn?ny na zdech jako skalpy, v?t?ina z nich byla propracovan? zapleten?, v?echny m?ly nep?irozen? barvy, typick? pro hra?ky. Otlu?en? r??ov? toaletn? stolek st?l postaven? vedle zdi, zrcadlo ve tvaru srdce m?l rozbit? na kousky. Jedin? dal?? kus n?bytku, kter? byl v celku, bylo ?zk? jednol??ko s roztrhan?m r??ov?m baldach?nem. Jej? v?znitel tam ob?as odpo??val. Ten mu? ji sledoval tmav?ma, sl?div?ma o?ima, skrze svou ?ernou ly?a?skou masku. Nejprve ji povzbudil fakt, ?e tu masku v?dy nosil. Jestli necht?l, aby spat?ila jeho tv??, neznamenalo to, ?e ji nepl?noval zab?t, ?e ji mo?n? nech? j?t? Ale brzy j? do?lo, ?e m? maska slou?it k jin?mu ??elu. V?imla si, ?e obli?ej pod n? m? zapadlou bradu a sra?en? ?elo a byla si jist?, ?e mu?ovy rysy jsou mdl? a prost?. I kdy? byl siln?, byl men??, ne? ona, a pravd?podobn? ho to zneji??ovalo. H?dala, ?e masku nosil, aby p?sobil d?siv?ji. Vzdala se snahy mu rozmlouvat, aby j? neubli?oval. Nejprve si myslela, ?e v tom usp?je. Nakonec si byla v?dom? toho, ?e je hezk?. Tedy alespo? jsem b?vala, pomyslela si smutn?. Na tv??i s mod?inami se j? m?chal pot a slzy a c?tila, jak j? pot slepoval jej? dlouh? blond vlasy. O?i ji p?lily: p?inutil ji, aby si nasadila kontaktn? ?o?ky a d?ky nim h??e vid?la. B?h v?, jak nyn? vypad?m. Nechala spadnout hlavu. Um?i, prosila sama sebe. M?lo by to b?t snadno provediteln?. Byla si jist?, ?e zde d??ve ji? jin? zem?eli. Ale nemohla. Jen o tom p?em??let j? rozbu?ilo srdce, zad?ch?vala se a provaz kolem b?icha se j? nap?nal. Jak v?d?la, ?e ?el? bezprost?edn? smrti, pomalu se v n? za?al budit nov? pocit. Tentokr?t to nebyla panika nebo strach. Nebyla to beznad?j. Bylo to n?co jin?ho. Co c?t?m? A potom si to uv?domila. Bylo to roz?ilen?. Ne na jej?ho v?znitele. U? dlouho p?edt?m svou zlost v??i n?mu vy?erpala. Jsem to j?, pomyslela si. D?l?m to, co chce. Kdy? k?i??m a pl??u a vzlyk?m a ?adon?m, d?l?m to, co on chce. Kdykoli si usrkla toho studen?ho v?varu bez chuti, kter?m j? krmil skrze br?ko, d?lala to, co on cht?l. Kdykoli ?alostn? bre?ela, ?e je matka se dv?ma d?tmi, kter? ji pot?ebuj?, ?inila mu nekone?nou rozko?. Kdy? se kone?n? p?estala sv?jet, jej? mysl se pro?istila nov?m odhodl?n?m. Mo?n? pot?ebuje zkusit jinou metodu. Cel? dny sv?d?la tvrd? boj s provazy. Mo?n? to byl ?patn? p??stup. Byly jako ty mal? hra?ky z bambusu – ??nsk? pasti na prsty, do kter?ch jste na ka?d?m konci trubi?ky vlo?ili prsty a ??m v?ce jste zat?hli, t?m v?ce va?e prsty uv?zly. Mo?n? ?e finta byla v tom, uvolnit se, v?dom? a zcela. Mo?n? to byla cesta ven. Jeden sval po druh?m nechala sv? t?lo poklesnout, c?tila ka?dou bol?stku, ka?dou mod?inu, kde se k??e dot?kala provaz?. A pomalu si uv?domovala, kde je soust?ed?no nap?t? provazu. Kone?n? na?la, co pot?ebovala. Kolem prav?ho kotn?ku to bylo trochu voln?j??. Ale zatah?n? nezafunguje, alespo? je?t? ne. Ne, mus? udr?et sv? svaly pru?n?. Jemn? zavrt?la sv?m kotn?kem, lehce, a potom agresivn?ji, kdy? se provaz uvolnil. Kone?n?, k jej?mu nad?en? a p?ekvapen?, se jej? pata uvolnila a ona vyt?hla cel? prav? chodidlo. Okam?it? si prohl?dla podlahu. Jen stopu daleko, mezi rozh?zen?mi ??stmi panenek, le?el jeho loveck? n??. V?dycky se sm?l, kdy? ho tam dr??div? nech?val pobl??. Na ost?? byla zaschl? krev, ve sv?tle j?zliv? jisk?il. Ohnala se sv?m voln?m chodidlem po no?i. Ale zam??ila p??li? vysoko a netrefila se. Nechala sv? t?lo znovu sklesnout. Sklouzla se dol? po ty?i, jen o p?r centimetr? a natahovala chodilo, dokud nem?la n?? na dosah. Sev?ela ?pinav? ost?? mezi prsty, ?kr?bala s n?m po podlaze a opatrn? ho zvedala chodidlem, dokud net??mala rukoje? ve sv? dlani. Pevn? uchopila rukoje? strnul?mi prsty a oso?ila ji, pomalu ?ezala provaz, kter? svazoval jej? z?p?st?. Zd?lo se, jako by se zastavil ?as, zat?mco zadr?ovala dech, doufala, modlila se, aby j? neupadl. Aby neve?el dovnit?. Kone?n? zaslechla prasknut? a k jej?mu p?ekvapen? se j? ruce uvolnily. Okam?it?, s rozbu?en?m srdcem, p?e??zla provaz kolem pasu. Voln?. Nemohla tomu uv??it. Na okam?ik se tam mohla jenom kr?it, ruce i chodidla ji brn?la z navracej?c?ho se krevn?ho ob?hu. Dloubla do o?n?ch ?o?ek, odol?vala poku?en? je vydr?pnout. Opatrn? s nimi p?ejela do strany, vytla?ila je a vyt?hla je ven. O?i ji p???ern? bolely a kdy? u? byly venku, ulevilo se j?. Jak se d?vala na dva plastov? disky, kter? j? le?ely v dlani, z jejich barvy se j? d?lalo ?patn?. ?o?ky m?ly nep?irozen? jasn? modrou barvu. Odhodila je stranou. S bu??c?m se srdcem se Reba zvedla a rychle belhala ke dve??m. Uchopila kouli, ale neoto?ila s n?. Co kdy? tam je? Nem?la na v?b?r. Reba oto?ila koul? a zat?hla za dve?e, kter? se bez zvuku otev?ely. Nahl?dla do dlouh?, pr?zdn? haly, pouze osv?tlen? klenut?m otvorem napravo. Pl??ila se j? nah?, bosa a v tichosti a vid?la, jak klenba vede do m?rn? osv?tlen? m?stnosti. Zastavila se a hled?la. Byl a to jednoduch? j?delna, se stolem a ?idlemi, cel? ?pln? oby?ejn?, jako by do n? m?la brzy p?ij?t rodina na ve?e?i. P?es okna visely star?, krajkov? z?clony. V krku j? za?al vznikat nov? pocit zd??en?. Oby?ejnost m?s ta byla tak zneklid?uj?c?, jako by bylo zneklid?uj?c? vid?t zde ?al??. Skrze z?v?sy vid?la, ?e je venku tma. Zlep?ila se j? n?lada, kdy? pomyslela na to, ?e j? temnota usnadn? jej? ?nik. Oto?ila se zp?t do chodby. Kon?ila dve?mi – dve?mi, kter? prost? musely v?st ven. Dokulhala k nim a zm??kla chladnou, mosaznou z?padku. Dve?e se t??ce otev?ely sm?rem k n? a odhalili venkovn? noc. Uvid?la malou verandu a za n? dvorek. No?n? nebe bylo bez m?s?ce a osv?tlen? hv?zdami. Nikde kolem nebylo ??dn? jin? sv?tlo – ??dn? stopy po sousedn?ch domech. Pomalu vstoupila na verandu a dol? na dvorek, kter? byl such? a bez tr?vy. Chladn?, sv??? vzduch zaplavil jej? bolestiv? pl?ce. C?tila paniku, sm??enou s nad?en?m. Radost ze svobody. Reba ud?lala sv?j prvn? krok a chystala se rozeb?hnout – kdy? n?hle na z?p?st? poc?tila pevn? stisk. A pak p?i?el ten zn?m?, ohavn? sm?ch. Posledn? co uc?tila, byl tvrd? p?edm?t – mo?n? kov – kter? j? narazil do hlavy a pak u? se propadala do hlubin temnoty. Kapitola 1 Alespo? to je?t? neza?alo p?chnout, pomyslel si Zvl??tn? agent Bill Jeffreys. Nakl?n?l se nad t?lem, nemohl si pomoc i a u? zaznamenal prvn? p??znaky. M?sily se s ?erstvou v?n? borovic a ?istou mlhou, kter? stoupala ze z?toky – z?pach t?la, na kter? u? m?l b?t d?vno zvykl?. Ale je?t? si nezvykl. Nah? ?ensk? t?lo bylo pe?liv? naaran?ov?no na ohromn?m balvanu na okraji z?toky. Sed?la, op?rala se o dal?? balvan, nohy m?la rovn? a byly rozta?en?, ruce m?la pod?l t?la. Zvl??tn? z?hyb na prav? pa?i, jak si v?iml, nazna?oval zlomeninu kosti. Vlnit? vlasy byly zjevn? paruka, opelichan?, s odst?ny blond, kter? k sob? nepasovaly. P?es ?sta m?la rt?nkou nakreslen? r??ov? ?sm?v. Vra?edn? zbra? byla st?le p?ipevn?n? kolem jej?ho krku; byla u?krcen? r??ovou stuhou. Na sk?le p?ed sebou m?la u nohou polo?enou um?lou r??i. Bill se jemn? pokusil zvednout levou ruku. Nepohnula se. “M? st?le posmrtnou ztuhlost,” ?ekl Bill agentovi Spelbrenovi, kter? se kr?il na druh? stran? t?la. “Nen? mrtv? ani dvacet ?ty?i hodin.” “Co to m? s o?ima?” zeptal se Spelbren. “M? je za?it?, do?iroka otev?en?, ?ernou nit?,” odpov?d?l a neobt??oval se pod?vat se zbl?zka. Spelbren se na n?j nev???cn? d?val. “Pod?vej se s?m,” ?ekl Bill. Spelbren zam?oural zbl?zka. “Je???i,” ti?e zamumlal. Bill si v?iml, ?e znechucen? neodt?hl. Bill si toho cenil. U? pracoval s jin?mi ter?nn?mi agenty – n?kte?? z nich byli dokonce zku?en? veter?ni jako Spelbren – kte?? by se v tento okam?ik ji? vyzvraceli z podoby. Bill s n?m p?edt?m nikdy nepracoval. Spelbren byl zavol?n k tomuto p??padu z ter?nn? kancel??e ve Virginii. P?iv?st n?koho z Odd?len? behavior?ln? anal?zy z Quantica byl Spelbren?v n?pad. Proto tu byl Bill. Chytr? krok, pomyslel si Bill. Bill vid?l, ?e Spelbren je mlad?? ne? on o n?kolik let, ale i tak m?l poznamenan?, vl?dn? obli?ej, kter? se mu docela l?bil. “M? kontaktn? ?o?ky,” v?iml si Spelbren. Bill se pod?val zbl?zka. M? pravdu. Stra?ideln?, um?l? modr? ho nutila odvr?tit pohled. Tady dole u z?toky bylo za pozdn?ho r?na chladno, ale i tak za?aly o?i do o?n?ch jamek zapad?vat. Bude t??k? ur?it p?esn? ?as smrti. Jedin?, ??m si byl Bill jist? bylo, ?e sem bylo t?lo p?ineseno n?kdy b?hem noci a opatrn? um?st?no. Opod?l zaslechl hlas. “Zasran? Feder?lka.” Bill vzhl?dl na t?i m?stn? policajty, kte?? st?li n?kolik yard? daleko. Nyn? si nesly?iteln? ?eptali, tak?e Bill v?d?l, ?e tato dv? vybran? slova m?l zaslechnout. Byli z bl?zk?ho Yarnellu a bylo jasn?, ?e nejsou r?di, ?e se tu objevilo FBI. Mysleli si, ?e to zvl?dnou sami. Hlavn? spr?vce St?tn?ho parku Mosby si myslel n?co jin?ho. Nebyl zvykl? na n?co hor??ho, ne? na vandalismus, pohazov?n? odpadk? a neleg?ln? loven? ryb a zv??e a v?d?l, ?e m?stn? z Yarnellu nebyli schopn? toto vy?e?it. Bill p?ekonal v?ce ne? stop mil dalekou cestu helikopt?rou, tak?e se sem dostal je?t? p?edt?m, ne? se s t?lem pohnulo. Pilot n?sledoval sou?adnice na kus louky na bl?zk?m kopci, kde se s n?m spr?vce parku a Spelbren setkali. Spr?vce parku je vezl n?kolik mil dol? po bl?tiv? cest? a kdy? zastavili, Bill zahl?dl m?s to vra?dy u? z cesty. Bylo jen kousek z kopce u z?toky. Policajti, kte?? st?li netrp?liv? pobl??, u? si m?sto prohl?dli. Bill v?d?l p?esn?, co si mysl?. Cht?j? tento p??pad rozlu?tit sami; dvojice FBI agent? je to posledn?, co cht?li vid?t. Pardon, vidl?ci, pomyslel si Bill, ale na tohle nem?te. “?erif si mysl?, ?e se jedn? o neleg?ln? obchodov?n? ,” ?ekl Spelbren. “P?kn? se m?l? .” “Pro? to ??k?te ?” zeptal se Bill. S?m znal odpov??, ale cht?l m?t pon?t? o tom, jak Spelbrenova mysl pracuje. “Je j? po t?ic?tce, tak?e nen? tak mlad?,” ?ekl Spelbren. “M? strie, tak?e m?la alespo? jedno d?t?. To nen? typ, se kter?m se obvykle obchoduje.” “M?te pravdu,” ?ekl Bill. “Ale co ta paruka?” Bill zakroutil hlavou. “Oholili j? hlavu,” odpov?d?l, “tak?e a? u? byla k ?emukoli, nem?la slou?it ke zm?n? barvy vlas?.” “A ta r??e?” zeptal se Spelbren. “Vzkaz?” Bill si ji prohl?dl. “Levn? textiln? r??e,” odpov?d?l. “Takov?, jakou byste na?el v ka?d?m levn? obchod?. Vystopujeme ji, ale nic nenajdeme.” Spelbren si ho prohl?dl, zjevn? na n?j ud?lal dojem. Bill pochyboval, ?e cokoli zjist? bude k n??emu dobr?. Vrah byl p??li? c?lev?dom?, p??li? metodick?. Tato cel? sc?na byla p?ipraven? s ur?it?m chorobn?m stylem, ze kter?ho byl nerv?zn?. Vid?l, jak m?stn? policajti tou?? potom se p?ibl??it a zabalit to. Fotky jsou hotov? a t?lo bude ka?dou chvilku odstran?no. Bill se postavil a povzdychl si, c?til, jak m? ztuhl? nohy. ?ty?ic?tka na krku u? ho za?ala zpomalovat, tedy alespo? ??ste?n?. “Byla mu?ena,” poznamenal a smutn? vydechl. “Pod?vejte se na v?echny ?ezn? r?ny. N?kter? z nich se za??naj? zav?rat.” V??n? zakroutil hlavou. “N?kdo na n? pracoval cel? dny, ne? ji dod?lal tou stuhou .” Spelbren si povzdychl. “Pachatele n?co roz??lilo,” ?ekl Spelbren. “Hej, tak jak to tady uzav?eme?” zvolal jeden z pold?. Bill pohl?dl jejich sm?rem a vid?l, jak p?e?lapuj?. Dva z nich ti?e reptali. Bill v?d?l, ?e pr?ce je tu u? u konce, ale ne?ekl to. Up?ednost?oval nechat ty pitomce ?ekat a l?mat si hlavu. Pomalu se oto?il a prohl?dl si to m?sto. Byl to hust? zalesn?n? prostor, jen borovice a cedry s hojn?m podrostem, s bublaj?c? z?tokou na tich? a idylick? cest? do nejbli??? ?eky. Dokonce i nyn?, uprost?ed l?ta, zde b?hem dne nebylo p??li? horko, tak?e se t?lo neza?alo okam?it? siln? rozkl?dat. I tak by bylo nejlep?? ho odtud dostat a poslat ho do Quantica. Vy?et?ovatel? ho tam budou cht?t rozebrat do detail?, zat?mco je je?t? pom?rn? ?erstv?. Koronerovo auto zastavilo na zapr??en? cest? za policejn?m autem a ?ekalo. Silnice nebyla nic, ne? paraleln? stopy od pneumatiky skrze les. Vrah po n? t?m?? jist? jel. Nesl t?lo kr?tkou vzd?lenost po ?zk? cest? a? na toto m?sto, naaran?oval ho a ode?el. Nez?stal tu dlouho. Dokonce i kdy? to m?sto vypadalo jako ?e je z cesty, spr?vci tudy pravideln? proj??d?li a soukrom? auta na t?to cest? nem?la co d?lat. Cht?l, aby bylo t?lo nazeleno. Byl py?n? na svou pr?ci. A na?la ho dvojice jezdc? na koni brzy r?no. Turist? na zap?j?en?ch kon?ch, ?ekl spr?vce parku Billovi. Byli to v?letn?ci z Arlingtonu, kte?? pob?vali na imitaci Westernov?ho ran?e na okraji Yarnellu. Spr?vce parku ?ekl, ?e jsou je?t? te? trochu hysteri?t?. Bylo jim ?e?eno, aby neopou?t?li m?sto a Bill pl?noval, ?e s nimi pozd?ji promluv?. V prostoru za t?lem se zd?lo b?t v?e naprosto na sv?m m?st?. Ten chlap?k byl velmi opatrn?. Kdy? se vr?til od z?toky, t?hl n?co za sebou – mo?n? lopatu – aby zamaskoval vlastn? stopy. Nebyly zde ??dn? poz?statky n??eho, co by po n?m schv?ln? nebo omylem z?stalo. Jak?koli stopy na cest? byly u? pravd?podobn? zahlazeny autem policajt? a dod?vkou koronera. Bill si povzdychl. Zatracen?, pomyslel si. Kde je Riley, kdy? ji pot?ebuji? Jeho dlouhodob? par?a?ka a nejlep?? p??telkyn? byla na nedobrovoln? dovolen?, d?vala se dohromady z traumatu posledn?ho p??padu. Ano, ten byl opravdu o?kliv?. To volno skute?n? pot?ebovala a pravda m??e b?t takov?, ?e se mo?n? nikdy nevr?t?. Ale nyn? ji skute?n? pot?eboval. Byla mnohem chyt?ej??, ne? Bill, a jemu nevadilo to p?iznat. Zbo??oval pozorovat, jak jej? mysl pracuje. P?edstavil si, jak se touto sc?nou prob?r?, jeden nejmen?? detail za druh?m. Nyn? by ho tr?znila kv?li v?em zjevn?m vod?tk?m, kter? m?l p?ed o?ima. Co by tu Riley vid?la, co Bill nevid?? C?til se vyveden? z m?ry a ten pocit se mu nel?bil. Ale nyn? u? nemohl ud?lat nic dal??ho. “Dob?e, chlapi,” vyk?ikl Bill na poldy. “Odvezte to t?lo.” Poldov? se zasm?li a jeden s druh?m si mezi sebou pl?cli. “Mysl?te, ?e to ud?l? znovu ?” zeptal se Spelbren. “Jsem si t?m jist?,” ?ekl Bill. “Jak to v?te?” Bill se dlouze a zhluboka nadechl. “Proto?e jsem u? jeho pr?ci p?edt?m vid?l .” Kapitola 2 “Ka?d? den to s n? bylo hor??,” ?ekl Sam Flores a na ohromn?m multimedi?ln?m displeji, kter? se ty?il nad konferen?n?m stolkem uk?zal dal?? hr?zn? obr?zek. “A? do okam?iku, ne? s n? skoncoval .” Bill si to myslel, ale nerad m?l pravdu. ??ad t?lo letecky p?epravil do Odd?len? behavior?ln? anal?zy v Quanticu, forenzn? technici ud?lali fotky a laborato? za?ala d?lat v?echny testy. Flores, laboratorn? technik s ?ern?mi obrou?kami br?l?, pustil tu p???ernou prezentaci a gigantick? obrazovky se staly odpudivou realitou konferen?n? m?stnosti v Odd?len? behavior?ln? anal?zy. “ Jak dlouho byla mrtv?, ne? bylo t?lo nalezeno?” zeptal se Bill. “Dlouho ne,” odpov?d?l. “Mo?n? z ve?era den p?edt?m.” Vedle Billa sed?l Spelbren, kter? s n?m p?ilet?l z Quantica pot?, co opustili Yarnell. V ?ele stolu sed?l Zvl??tn? agent Brent Meredith, vedouc? t?mu. Meredith vn??el znepokojuj?c? p??tomnost svou ?irokou postavu, ?ern?mi, hranat?mi rysy a tv???, kter? nechce sly?et ??dn? nesmysly. Ne, ?e by se j?m Bill c?til zastra?en – zdaleka ne. V??il, ?e toho maj? mnoho spole?n?ho. Oba byli zku?en? veter?ni a oba u? to v?echno za?ili. Flores uk?zal s?rii sn?mk? zbl?zka na zran?n? ob?ti. “Zran?n? nalevo byla zp?sobena na za??tku,” ?ekl. “Ta napravo jsou nov?j??, n?kter? z nich byla zp?soben? hodiny nebo minuty p?edt?m, ne? ji za?krtil stuhou. Zd? se, ?e se postupn? st?val brut?ln?j?? b?hem p?ibli?n? t?dne, kdy ji v?znil. Zlomen? jej? ruky mohla b?t posledn? v?c?, kterou ud?lal, zat?mco byla je?t? na?ivu.” “Zran?n? podle m? vypadaj? jako pr?ce jednoho pachatele,” poznamenal Meredith. “Podle rostouc? ?rovn? agrese h?d?m, ?e to byl pravd?podobn? mu?. Co dal??ho m?te?” “Podle mal?ho strni?t? na hlav? h?d?me, ?e j? byla hlava oholena dva dny p?edt?m, ne? byla zabita,” pokra?oval Flores. “Paruka byla se?it? z kousk? jin?ch paruk, v?echny byly levn?. Kontaktn? ?o?ky byly pravd?podobn? objednan? po?tou. A je?t? jedna v?c,” ?ekl a v?hav? se rozhl?dl po tv???ch kolem. “Pokryl ji vazel?nou.” Bill c?til, jak v m?stnosti zhoustlo nap?t?. “Vazel?nou ?” zeptal se. Flores k?vl. “Pro??” zeptal se Spelbren. Flores pokr?il rameny. “To je va?e pr?ce,” odpov?d?l. Bill si vzpomn?l na dva turisty, kter? vysl?chal v?era. Nebyli v?bec k ni?emu, byli rozervan? morbidn? zvl??tnost? a na pokraji paniky z toho, co spat?ili. Byli dychtiv? vr?tit se zp?t dom? do Arlingtonu a neexistoval ??dn? d?vod, pro? je zadr?et. Byli vysl?ch?ni ka?d?m str??n?kem, kter? byl po ruce. A byli n?le?it? varov?ni, aby vypov?d?li jen o tom, co skute?n? vid?li. Meredith vydechl a polo?il na st?l ob? dlan?. “Dobr? pr?ce, Floresi,” ?ekl Meredith. Flores vypadal, ?e je za pochvalu vd??n? – a mo?n? i trochu p?ekvapen?. Brent Meredith ned?val pochvaly. “A te? agent Jeffreys,” Meredith se na n?j oto?il, “?ekn?te n?m, jak se to poj? s va??m star?m p??padem.” Bill se zhluboka nadechl a op?el se o ?idli. “N?co m?lo p?ed ?esti m?s?ci,” za?al, “?estn?ct?ho prosince to bylo – t?lo Eileen Rogers bylo nalezen? na farm? u Daggettu. Byl jsem zavolan?, abych to vy?et?oval, spolu s mou partnerkou, Riley Paige. Po?as? bylo extr?mn? studen? a t?lo bylo zmrzl? na kost. Bylo t??k? ??ci, jak dlouho tam le?elo a doba ?mrt? nebyla nikdy p?esn? stanoven?. Floresi, uka?te jim to.” Flores se oto?il zp?t k prezentaci. Obrazovka se rozd?lila a vedle obr?zk? na obrazovce se objevila nov? s?rie fotek. Ob? ob?ti byly zobrazeny bok po boku. Bill zalapal po dechu. ??asn?. Krom? toho, ?e bylo jedno t?lo zmrzl?, byla t?la t?m?? ve stejn?m stavu, zran?n? byla t?m?? identick?. Ob? ?eny m?ly stejn? ohyzdn? za?it? otev?en? o?i. Bill si povzdychl, obr?zku mu o?ivily v?echny vzpom?nky. I kdy? u? byl v jednotce mnoho let, pohled na ka?di?kou ob?? ho bolel. “T?lo pan? Rogers bylo nalezeno v sed?, op?en? o strom,” pokra?oval Bill a jeho hlas byl v??n?j??. “ Nebylo a? tak opatrn? upraveno jako to v Mosby parku. Nem?la kontaktn? ?o?ky nebo vazel?nu, ale v?t?ina ostatn?ch detail? je stejn?. Vlasy pan? Rogers byly ost??han? nakr?tko, nebyly oholen?, ale m?la podobnou se?itou paruku. Tak? byla u?krcena r??ovou stuhou a p?ed n? byla nalezena fale?n? r??e.” Bill se na okam?ik odml?el. Nen?vid?l to, co m?l pot? vyslovit. “Paige a j? jsme nemohli ten p??pad rozlu?tit.” Spelbren se na n?j oto?il. “S ??m byl probl?m?” zeptal se. “S ??m nebyl probl?m?” oponoval Bill zbyte?n? defenzivn?. “Nemohli jsme nic rozlu?tit. Nem?li jsme ??dn? sv?dky; rodina ob?ti n?m nemohla poskytnout ??dn? u?ite?n? informace; pan? Rogers nem?la ??dn? nep??tele, ??dn?ho b?val?ho man?ela, ??dn?ho na?tvan?ho p??tele. Neexistoval jedin? dobr? d?vod pro to, aby se stala c?lem a byla zabit?. P??pad okam?it? vychladl.” Bill utichl. Mysl mu zaplavily temn? my?lenky. “Nevi?te se,” ?ekl Meredith jemu nevlastn?m jemn?m t?nem. “Nen? to va?e chyba. Nemohli jste dal?? vra?d? zabr?nit.” Bill si v??il t? vl?dnosti, ale c?til se zatracen? provinile. Pro? to p?edt?m nerozlu?til? Pro? se to nepoda?ilo Riley? Jen z??dkakdy se b?hem sv? kari?ry c?til tak vyveden? z m?ry. V ten okam?ik Meredith?v telefon zazvonil a n??eln?k ho zvednul. T?m?? prvn? v?c, kterou ?ekl, byla, “Do prdele.” N?kolikr?t to zopakoval. Potom ?ekl, “Jste si jist?, ?e to je ona?” Odml?el se. “Prob?hla ??dost o v?kupn??” Zvedl se ze ?idle a vy?el z konferen?n? m?stnosti, zanechal ostatn? t?i mu?e sed?t ve zmaten?m tichu. Na n?kolik minut se vr?til. Vypadal star??. “P?nov?, nyn? m?me krizov? re?im,” prohl?sil. “ Pr?v? jsme obdr?eli potvrzen? identity v?erej?? ob?ti. Jej? jm?no je Reba Frye.” Bil zalapal po dechu, jako by dostal r?nu do b?icha; vid?l, jak je Spelbren tak? v ?oku. Ale Flores vypadal zmaten?. “M?l bych v?d?t, kdo to je?” zeptal se Flores. “Za svobodna se jmenovala Newbrough,” vysv?tlil Meredith. “Dcera St?tn?ho sen?tora Mitche Newbrough—pravd?podobn? p???t?ho guvern?ra Virginie.” Flores vydechl. “Nezaslechl jsem, ?e je poh?e?ovan?,” ?ekl Spelbren. “Nebylo to ofici?ln? vyhl??eno,” ?ekl Meredith. “Jej? otec byl ji? kontaktov?n. A samoz?ejm? si mysl?, ?e to je politick? nebo osobn? nebo oboje. Bez ohledu na to, ?e se tot?? stalo jin? ob?ti p?ed ?esti m?s?ci.” Meredith zakroutil hlavou. “Sen?tor na to hodn? nal?h?,” dodal. “Chyst? se spadnout lavina s m?dii. Postar? se o to, aby n?m udr?el ho??c? koudel u zadku.” Bill se c?til odrazen. Nesn??el pocit, kdy? toho na n?j bylo p??li?. Ale p?esn? tak se c?til pr?v? te?. V m?stnosti nastalo zasmu?il? ticho. Bill si nakonec odka?lal. “Budeme pot?ebovat pomoc,” ?ekl. Meredith se na n?j oto?il a Bill se st?etl s jeho tvrd?m pohledem. Meredith?v obli?ej se svra?til obavami a nesouhlasem. Ale bylo jasn?, ?e v?, na co Bill mysl?. “Nen? p?ipraven?,” odpov?d?l Meredith , zjevn? v?d?l, ?e Bill m?l na mysli ji do toho zapojit. Bill si povzdychl. “Pane, ”odpov?d?l, “ten p??pad zn? l?pe, ne? kdokoli jin?. A nikdo nen? chyt?ej??.” Po dal??m odml?en? ?el Bill s pravdou ven a ?ekl, co si skute?n? mysl?. “Nemysl?m si, ?e to bez n? dok??eme.” Meredith n?kolikr?t tu?kou za?ukal do z?pisn?ku, zjevn? si p??l b?t kdekoli jinde, jen ne tady. “Je to chyba,” ?ekl. “Ale jestli ji to polo??, bude to va?e vina.” Znovu vydechl. “Zavolejte j?.” Kapitola 3 Dosp?vaj?c? d?vka, kter? otev?ela dve?e, vypadala jo by jimi cht?la narazit Billovi do tv??e. M?sto toho se zato?ila a beze slova odkr??ela, dve?e nechala otev?en?. Bill ve?el dovnit?. “Ahoj April,” ?ekl automaticky. Dcera Riley, mrzut?, vyt?hl? ?trn?ctka, s tmav?mi vlasy po sv? matce a o???kov?ma o?ima, neodpov?d?la. Na tri?ko nadm?rn? velikosti, vlasy m?la rozcuchan?, April zahnula za roh a pl?cla sebou na gau?, nic, ne? jej? sluch?tka a mobil, pro ni neexistovalo. Bill tam neohraban? st?l, nebyl si jist?, co ud?lat. Kdy? zavolal Riley, souhlasila s jeho n?v?t?vou, i kdy? v?hala. Rozmyslela si to snad? Bill se rozhl?dl, zat?mco ve?el do ?er?ho domu. Pro?el ob?vac?m pokojem a vid?l, ?e v?e je zarovnan? a na sv?m m?st?, co? bylo pro Riley typick?. Ale tak? si v?iml sta?en?ch rolet a prachu na n?bytku – a to pro ni v?bec charakteristick? nebylo. Na polici s knihami si v?iml ?ady bly?t?c?ch se bro?ovan?ch thriller?, kter? j? koupil na jej? dovolenou, doufal, ?e j? odvedou my?lenky od jej?ch probl?m?. Ani jedno v?z?n? nevypadalo zoh?ban?. Bill?v pocit nervozity se prohloubil. To nebyla Riley jakou ji znal. M?l Meredith pravdu? Pot?ebuje del?? dovolenou? Ud?lal ?patn?, kdy? ji oslovil je?t?, ne? je na to p?ipraven?? Bill se p?ipravil a pokra?oval d?l do tmav?ho domu a jak zahnul za roh, na?el Riley v kuchyni o samot?, jak sed? u umakartov?ho stolu v ?upanu a ba?kor?ch, p?ed sebou m? ??lek k?vy. Pov?dala se nahoru a on vid?l z?blesk studu, jako by zapomn?la, ?e m?l p?ij?t. Ale rychle se dala dohromady, mdle se usm?la a postavila se. Vykro?il vp?ed a obejmul ji a ona chab? objala jeho. V ba?kor?ch byla o trochu men??, ne? on. Tak? velmi zhubla, a? p??li?, a jeho obavy zes?lily. Posadil se naproti n? a prohl??el si ji. Vlasy m?la umyt?, ale nebyly u ?esan? a vypadalo to, jako by v t?ch ba?kor?ch chodila u? n?kolik dn?. Obli?ej vypadal vyz?ble, p??li? bled? a vypadala mnohem, mnohem star??, ne? jak vypadala, kdy? ji uvid?l p?ed p?ti t?dny. Vypadala, jako by za?ila peklo. A taky ano. Sna?il se nemyslet na to, co j? posledn? vrah ud?lal. Odvr?tila pohled a oba tam sed?li v neproniknuteln?m tichu. Bill si byl tak jist?, ?e bude v?d?t, co j? ??ci, aby ji povzbudil, vyburcoval ji; ale jak tam sed?l, c?til, jak ho jej? smutek s??r? a nem?l slov. Cht?l, aby p?sobila statn?ji jako d??v. Rychle vedle sv? ?idle na podlahu schoval ob?lku se slo?kami o nov? m p??padu vra?dy. Nebyl si nyn? jist?, jestli by j? to m?l v?bec uk?zat. Za??nal si b?t jist?j??, ?e ud?lal chybu, kdy? sem p?i?el. Bylo jasn?, ?e pot?ebuje v?c ?asu. Kdy? ji toti? takto vid?l, poprv? si nebyl jist?, jestli se jeho dlouholet? partnerka v?bec vr?t? zp?t. “K?vu?” zeptala se. C?til jej? neklid. Zakroutil hlavou. Bylo jasn?, ?e je zraniteln?. Kdy? ji nav?t?vil v nemocnici a dokonce potom, kdy? se vr?tila dom?, b?l se o ni. P?em??lel, jestli se v?bec n?kdy dostane z t? bolesti a hr?zy, kterou si pro?la, z hlubin sv? dlouholet? temnoty. V?bec to pro ni nebylo typick?; p?i ka?d?m jin?m p??pad? se zd?la b?t nezdoln?. N?co bylo na tom posledn?m p??padu, na posledn?m vrahovi, jin?. Bill to ch?pal: ten mu? byl t?m nejpok?iven?j??m psychopatem, na jak?ho kdy narazil – a to hovo?ilo za sebe. Jak si ji prohl??el, napadlo ho n?co dal??ho. Vlastn? vypadala na sv?j v?k. Bylo j? ?ty?icet let, stejn? jako jemu, ale kdy? je?t? pracovala, byla ?il? a anga?ovan?, v?dy vypadala o n?kolik let mlad??. V jej?ch tmav?ch vlasech se za?aly objevovat ?ediny. No, jeho vlasy u? tak? za??naly ?ediv?t. Riley zavolala na svou dceru, “April!” Bez odezvy. Riley zavolala jej? jm?no n?kolikr?t, v?dy hlasit?, a? kone?n? odpov?d?la. “Co?” odpov?d?la April z ob?vac?ho pokoje a zn?la naprosto otr?ven?. “V kolik m?? dneska lekci?” “V?dy? to v??.” “Jen mi to ?ekni, ano?” “Osm t?icet.” Riley se zamra?ila a vypadala smutn?. Pohl?dla vzh?ru na Billa. “Propadla z Angli?tiny. Nebyla na p??li? mnoho hodin?ch. Sna??m se ji z toho vykopat.” Bill zakroutil hlavou, velmi dob?e tomu rozum?l. ?ivot v agentu?e si na nich na v?ech vybral velkou da? a jejich rodiny byly nejv?t??mi ob??mi. “To je mi l?to,” ?ekl. Riley pokr?ila rameny. “Je j? ?trn?ct. Nen?vid? m?.” “To nen? dobr?.” “J? jsem nen?vid?la v?echny, kdy? mi bylo ?trn?ct,” odpov?d?la. “Ty ne?” Bill neodpov?d?l. Bylo t??k? p?edstavit si, ?e Riley kdy n?koho nen?vid?la. “Po?kej, a? se do toho v?ku dostanou tv? chlapci,” ?ekla Riley. “Kolik jim je te?? Zapomn?la jsem.” “Osm a deset,” odpov?d?l Bill a pak se usm?l. “Tak, jak to pokra?uje s Maggie, si nejsem jist?, jestli je?t? budu sou??st? jej?ch ?ivota, a? jim bude jako April.” Riley naklonila hlavu na stranu a s obavami na n?j pohl?dla. Ten pe?uj?c? pohled mu chyb?l. “Je to tak ?patn?, co?” ?ekla. Uhnul pohledem, necht?l na to myslet. Oba se na okam?ik odml?eli. “Co to schov?v?? na podlaze?” zeptala se. Bill se pod?val dol? a pak znovu nahoru a usm?l se; dokonce i v tomto stavu j? nic neuniklo. “Nic neschov?v?m,” ?ekl Bill, zvedl ob?lku a polo?il ji na st?l. “Jen n?co, co bych s tebou cht?l probrat.” Riley se ze?iroka usm?la. Bylo jasn?, ?e velmi dob?e v?, kv?li ?emu tu skute?n? je. “Uka? mi to,” ?ekla a potom dodala, zat?mco se nerv?zn? pod?vala po April, “Poj?, jdeme dozadu. Nechci, aby to vid?la.” Riley si sundala ba?kory a bosky ?la p?ed Billem dozadu na dvorek. Posadili se u o ?lehan?ho d?ev?n?ho stolku na piknik, kter? tu je?t? p?edt?m, ne? se sem Riley nast?hovala, a Bill se rozhl?dl po mal?m dvorku, na kter?m byl jedin? strom. Ze v?ech stran byl les. ?pln? zapomn?l, ?e je bl?zko m?sta. P??li? odlehl?, pomyslel si. Nikdy nem?l pocit, ?e je toto m?sto pro Riley vhodn?. Mal? domek v ran?ov?m stylu byl patn?ct mil za m?stem, byl zch?tral? a velmi oby?ejn?. Byl hned vedle silnice druh? t??dy, kolem byly na dohled jen lesy a pastviny. Tak? si nemyslel, ?e pro ni je p??m?stsk? styl to prav?. Jen s t??? si dok?zal p?edstavit, jak po??d? kole?ko koktejlov? p?rty. Alespo? mohla jet do Fredericksburgu a nasednout na Amtrak vlak do Quantica, kdy? se vr?tila dom? z pr?ce. Kdy? je?t? mohla chodit do pr?ce. “Uka? mi, co m??,” ?ekla. Na stole rozlo?il zpr?vy a fotografie. “ Vzpom?n?? si na Daggett?v p??pad?” zeptal se. “M?la jsi pravdu. Vrah t?m neskon?il.” Vid?l, jak vyvalila o?i, zat?mco si pe?liv? studovala obr?zky. Nastalo dlouh? ticho, b?hem kter?ho si intenzivn? studovala slo?ky, a on p?em??lel, jestli toto je to, co pot?ebovala, aby se vr?tila zp?t – nebo jestli j? to vrhne zp?tky. “Tak, co si mysl?? ?” zeptal se kone?n?. Dal?? ticho. Je?t? st?le nevzhl?dla od slo?ky. Nakonec se pod?vala nahoru a jeho ?okovalo, kdy? uvid?l, jak m? v o??ch slzy. Nikdy ji p?edt?m nevid?l bre?et, dokonce ani u t?ch nejhor??ch p??pad?, kdy? byla v bl?zkosti mrtvol. Toto ur?it? nebyla ta Riley, jak ji znal. Ten vrah j? musel n?co ud?lat, n?co, o ?em on nev?d?l. Potla?ila vzlyk?n?. “M?m strach, Bille,” ?ekla. “M?m takov? strach. Celou dobu. Ohledn? v?eho.” Billa zabolelo srdce, kdy? ji takto vid?l. P?em??lel, kam se pod?la star? Riley, osoba, na kterou v?dy spol?hal v tom, ?e bude tvrd??, ne? on, sk?la, o kterou se mohl v?dy v t??k?ch dob?ch op??t. Chyb?la mu v?c, ne? dok?zal vyj?d?it. “ On je mrtv?, Riley,” ?ekl t?m nejp?esv?d?iv?j??m t?nem, jak?m to ?lo. “U? ti nem??e ubl??it.” Zakroutila hlavou. “To nev??.” “Jist??e v?m,” odpov?d?l. “Na?li jeho t?lo po explozi.” “Nemohli ho identifikovat,” ?ekla. “Ty v??, ?e to byl on.” Sklopila obli?ej a p?ikryla si ho jednou rukou, zat?mco vzlykala. Druhou ruku j? dr?el na stole. “Toto je nov? p??pad,” ?ekl. “Nem? co do ?in?n? s t?m, co se ti p?ihodilo.” Zakroutila hlavou. “To nevad?.” Pomalu, zat?mco vzlykala, se nat?hla a podala mu slo?ku, pod?vala se stranou. “Je mi to l?to,” ?ekla se sklopen?m pohledem, zat?mco ji dr?ela t?esouc? se rukou. “Mysl?m, ?e bys m?l j?t,” dodala. Bill se ?okovan?, posmutn?l?, nat?hl a vzal si slo?ku zp?tky. Nikdy za mili?n let by toto ne?ekal. Bill tam chv?li sed?l, bojoval proti vlastn?m slz?m. Nakonec ji jemn? popl?cal ruku, vstal od stolu a zam??il p?es d?m ven. April st?le sed?la v ob?vac?m pokoji, m?la zav?en? o?i a k?vala hlavou v rytmu hudby. * Pot?, co Bill ode?el, sed?la Riley u piknikov?ho stolku a bre?ela. Myslela jsem, ?e u? jsem v po??dku, pomyslela si. Moc s i p??la b?t v po??dku, u? kv?li Billovi. A myslela si, ?e to dok??e ust?t. Sed?t v kuchyni a mluvit o b??n?ch v?cech nebyl probl?m. Potom ale, kdy? vy?li ven a ona uvid?la tu slo?ku, myslela si, ?e to bude tak? dobr?. Dokonce lep??, ne? jen dobr?. Zamotala se do toho. Jej? d??v?j?? nad?en? pro pr?ci bylo o?iveno, cht?la se dostat zp?t do ter?nu. Samoz?ejm?, ?e za?ala ?katulkovat, p?em??lela o t?ch t?m?? identick?ch vra?d?ch jako o z?had?, kter? mus? b?t rozlu?t?na, jako o abstraktn?, intelektu?ln? h?e. To bylo tak? je?t? dobr?. Jej? terapeut j? ?ekl, ?e to tak bude muset d?lat, jestli chce m?t nad?ji na n?vrat do pr?ce. Ale potom se z n?jak?ho d?vodu z intelektu?ln? h?danky stalo to, ??m skute?n? byla – monstr?zn? lidskou trag?di?, ve kter? zem?ely dv? nevinn? ?eny, b?hem z?pasu nezm?rn? bolesti a hr?zy. A n?hle se zamyslela: M?ly to tak stra?n?, jako jsem to m?la j?? Jej? t?lo nyn? p?et?kalo panikou a strachem. A rozpaky, studem. Bill byl jej? partner a jej? nejlep?? p??tel. Dlu?ila mu. St?l p?i n? b?hem posledn?ch t?dn?, na rozd?l od jin?ch. Bez n?j by obdob? v nemocnici nep?e?ila. Posledn? v?c, kterou cht?la, aby spat?il bylo vid?t ji bezmocnou. Sly?ela, jak April zak?i?ela u zadn?ch sklen?n?ch dve??. “Mami, mus?me j?t j?st nebo p?ijdu pozd?.” Poc?tila nutk?n? na ni tak? zak?i?et, “P?iprav si svou vlastn? sn?dani!” Ale neud?lala to. U? d?vno byla z bitev s April unaven?. Vzdala v?echen boj. Vstala od stolu a ?la zp?t do kuchyn?. Z role kuchy?sk?ch pap?rov?ch ut?rek si jednu utrhla a ut?ela si slzy a vysmrkala se, potom se p?ipravila na va?en?. Sna?ila se rozpomenout se na slova terapeuta: I rutinn? ?koly budou st?t velkou m?ru v?dom?ho ?sil?, alespo? po n?jakou dobu. Musela se sm??it s t?m, ?e bude v?ci d?lat kr??ek po kr??ku. Nejprve vyt?hnout v?ci z lednice – kart?n vaj??ek, balen? slaniny, d?zu s m?slem, sklenici s d?emem, proto?e na rozd?l od n? m?la April d?em r?da. A tak to ?lo, dokud nevyskl?dala ?est pl?tk? slaniny na p?nev na spor?ku a potom pod p?nv? za?ehla plyn. P?i pohledu na ?lutomodr? plamen zavr?vorala. Zav?ela o?i a v?e se j? vybavilo. Riley le?ela ve st?sn?n?m prostoru pod domem, v mal? provizorn? kleci. Propanov? pochode? d?vala jedin? sv?tlo, kter? spat?ila. Zbytek ?asu str?vila v naprost? temnot?. Podlaha st?sn?n?ho prostoru byla tvo?en? hl?nou. Podlahov? prkna nad n? byla tak n?zko, ?e se sotva mohla skr?it. Byla tam naprost? temnota, dokonce i kdy? otev?el mal? dve?e a vpl??il se do st?sn?n?ho prostoru k n?. Nevid?la ho, ale sly?ela, jak d?ch? a bru??. Odemkl klec, otev?el ji a vlezl dovnit?. A potom za?ehl pochode?. Vid?la jeho krut? a o?kliv? obli?ej v jej?m sv?tle. Dob?ral si ji tal??em b?dn?ho j?dla. Kdy? se po n?m nat?hla, nasm?roval na ni plameny. Nemohla se naj?st, ani? by se nesp?lila … Otev?ela o?i. P?edstavy byly m?n? viditeln?, kdy? m?la otev?en? o?i, ale proud vzpom?nek nemohla set??st. Roboticky pokra?ovala v p??prav? sn?dan?, cel? t?lo z?pasilo s adrenalinem. Zrovna p?ipravovala p??bory na st?l, kdy? se hlas jej? dcery znovu rozk?i?el. “Mami, jak dlouho to bude trvat?” Vysko?ila a jej? tal?? j? vyklouzl z ruky, spadl na podlahu a rozt???til se. “Co se stalo ?” zak?i?ela April a objevila se vedle n?. “Nic,” ?ekla Riley. Uklidila nepo??dek a kdy? si se s April usadily spole?n? k j?dlo, tich? nep??telstv? bylo patrn?, jako v?dycky. Riley cht?la ten kolob?h p?eru?it, p?ibl??it se April, ??ci, April, to jsem j?, tv? matka, a j? t? miluji. Ale tolikr?t to zkusila a bylo to je?t? hor??. Jej? dcera ji nen?vid?la a ona nech?pala pro? – nebo jak s t?m skoncovat. “Co bude? dnes d?lat ?” zeptala se April. “ Co mysl???” vy?t?kla April. “P?jdu na vyu?ov?n?.” “J? mysl?m potom,” ?ekla Riley a udr?ovala sv?j hlas klidn? a soucitn?. “Jsem tv? matka. Chci to v?d?t. To je norm?ln?.” “Nic na na?em ?ivot? nen? norm?ln?.” Chv?li jedly v tichosti. “Ty mi nikdy nic ne?ekne?,” ?ekla Riley. “Ty taky ne.” To nadobro skoncovalo s ve?kerou nad?j? na konverzaci. To je f?r, pomyslela si Riley ho?ce. Byla to v?t?? pravda, ne? April tu?ila. Riley j? nikdy ne?ekla o sv? pr?ci, o sv?ch p??padech; nikdy j? ne?ekla o sv?m zajet? nebo o ?ase str?ven? v nemocnici nebo pro? m? pr?v? nyn? “dovolenou”. V?e, co April v?d?la bylo, ?e b?hem t? doby musela ??t u sv?ho otce a nen?vid?la ho je?t? v?c, ne? nen?vid?la Riley. Ale i kdy? j? to cht?la moc ??ci, Riley byla p?esv?d?en?, ?e bude lep??, kdy? April nebude m?t pon?t? o tom, ??m si jej? matka pro?la. Riley se obl?kla a odvezla April do ?koly a celou cestu jedna druh? ne?ekla ni slovo. Kdy? April vystoupila z auta, zavolala na n?, “Uvid?me se v deset.” April na ni bez z?jmu m?vla a odkr??ela. Riley zajela do nedalek? kav?rny. Stalo se to pro ni rutinou. Bylo pro ni t??k?, str?vit ?as na ve?ejnosti, a ona v?d?la, ?e pr?v? proto to mus? d?lat. Kav?rna byla mal? a nikdy nebyla pln?, dokonce i b?hem dopoledne, jako bylo toto, tak?e ji vn?mala jako pom?rn? malou hrozbu. Jak tam sed?la, srkala cappuccino, vzpomn?la si znovu na Billovu nal?havou prosbu. U? to je ?est t?dn?, zatracen?. To se mus? zm?nit. Ona se mus? zm?nit. Nev?d?la, jak to ud?l?. Ale za?ala se j? rodit my?lenka. P?esn? v?d?la, co mus? ud?lat jako prvn?. Kapitola 4 B?l? plamen propanov? pochodn? pl?polal p?ed Riley. Musela uh?bat sem a tam, aby se vyhnula sp?len?. Jas ji oslepoval, nic jin?ho nevid?la a dokonce u? ani nevid?la tv?? sv?ho v?znitele. Jak se pochode? kolem to?ila, zd?lo se, jako by zanech?vala stopu ve vzduchu. “P?esta?te!” k?i?ela. “P?esta?te!” Jej? hlas byl hrub? a chraplav? z k?i?en?. Zamyslela se, pro? pl?tvala sv?m dechem. V?d?la, ?e ji nep?estane tr?znit, dokud nebude mrtv?. A v ten okam?ik pozvedl klakson a zatroubil j? s n?m do ucha. Klakson auta zaje?el. Riley se vr?tila do p??tomnosti a rozhl?dla se, uvid?la, jak se semafor na k?i?ovatce pr?v? zm?nil na zelenou. ?ada ?idi?? ?ekala za jej?m vozem a ona ?l?pla na plyn. Riley, se zpocen?mi dlan?mi, vytla?ila tu vzpom?nku a p?ipomn?la si, kde je. Chystala se nav?t?vit Marii Sayles, jedinou dal?? p?e?iv?? ne popsateln?ho sadismu jej?ho t?m??-vraha. Vynadala si za to, ?e dovolila, aby ji ta vzpom?nka ovl?dla. Poda?ilo se j? soust?edit svou mysl na ??zen? celou hodinu a p?l a myslela si, ?e u? se j? to da??. Riley vjela do m?sta Georgetown, projela kolem luxusn?ch viktori?nsk?ch dom? a zaparkovala na adrese, kterou j? Marie telefonicky sd?lila – u m?stsk?ho domu z ?erven?ch cihel a p?kn?ho ark??ov?ho okna. Chv?li sed?la v aut?, p?em?tala, zda m? j?t dovnit?, a sna?ila se dodat si odvahu. Nakonec vystoupila. Jak stoupala po schodech, pot??ilo ji, kdy? spat?ila Marii, jak j? jde naproti ke dve??m. Tmav?, ale elegantn? od?n?, Marie se pon?kud mdle usm?la. Jej? obli?ej vypadal unaven? a vy?erpan?. Podle kruh? pod o?ima si byla Riley pom?rn? jist?, ?e bre?ela. To ji nep?ekvapilo. S Mari? se b?hem t?dn?, kdy m?ly video telefon?ty, v?d?valy velmi ?asto, a jedna p?ed druhou toho mnoho netajila. Kdy? se obejmuly, Riley si okam?it? v?imla, ?e Marie nen? tak vysok? a robustn?, jakou ji ?ekala. Dokonce i na podpatc?ch byla Marie men??, ne? Riley, jej? postava byla mal? a drobn?. To Riley p?ekvapilo. Spolu s Mari? si hodn? pov?daly, ale nyn? to bylo poprv?, kdy se setkaly osobn?. Mariina drobn? postava poukazovala na m?ru jej? kur??e, kdy? p?e?ila to, ??m si pro?la. Riley se rozhl??ela kolem, zat?mco s Mari? ?ly do j?delny. D?m byl bezvadn? ?ist? a vkusn? za??zen?. Za norm?ln?ch okolnost? by to byl vesel? d?m ?sp??n? svobodn? ?eny. Ale Marie m?la v?echny z?v?sy zata?en? a sv?tla ztlumen?. Atmosf?ra byla zvl??tn? skli?uj?c?. Riley to necht?la p?iznat, ale p?inutilo ji to pop?em??let o sv?m vlastn?m dom?. Marie m?la na j?deln?m stole p?ipraven? lehk? ob?d a spole?n? s Riley se posadily k j?dlu. Sed?ly tam v divn?m tichu, Riley se potila, nev?d?la ani pro?. Vid?t Marii o?ivovalo v?echny vzpom?nky. “ Tak . . . jak? to byl pocit ?” zeptala se Marie pozorn?. “Vr?tit se zp?t mezi lidi?” Riley se usm?la. Marie v?d?la l?pe, ne? kdokoli jin?, jak n?ro?n? byla dne?n? j?zda. “Pom?rn? dobr?,” ?ekla Riley. “Vlastn?, dost dobr?. Vlastn? jsem m?la jen jeden slab? okam?ik.” Marie pok?vala, bylo vid?t, ?e to ch?pe. “No, ale poda?ilo se ti to,” ?ekla Mari. “A to bylo state?n?.” State?n?, pomyslela si Riley. Takhle by se nepopsala. Jednou snad, kdy? byla je?t? aktivn? agentkou. Bude se tak je?t? n?kdy moct nazvat? “A co ty ?” zeptala se Riley. “Jak moc chod?? ven?” Marie se odml?ela. “Ty d?m v?bec neopou?t??, ?e ne?” zeptala se Riley. Marie zakroutila hlavou. Riley se nat?hla vp?ed a soucitn? ji uchopila za z?p?st?. “Marie, mus?? se o to pokusit,” nal?hala. “Jestli tady z?stane? takhle uv?zn?n?, je to jako by t? st?le v?znil on.” Z Mariina hrdla se vydralo ven potla?ovan? vzlyk?n?. “Promi?,” ?ekla Riley. “To je v po??dku. M?? pravdu.” Riley sledovala Marii, zat?mco ob? chv?li jedly a rozhostilo se dlouh? ticho. R?da by si myslela, ?e se Marii da?? dob?e, ale musela si p?iznat, ?e j? p?ipadala znepokojiv? k?ehk?. D?ky tomu se za?ala b?t tak? sama o sebe. Vypadala tak? tak zle? Riley v tichosti p?em??lela, zda je pro Marii dobr?, aby ?ila o samot?. Nebylo by j? l?pe s man?elem nebo p??telem? zamyslela se. A pak p?em??lela o tom sam?m, ohledn? sebe. Ale v?d?la, ?e odpov?? na ob? ot?zky je pravd?podobn? ne. ??dn? z nich nebyla v takov?m emo?n?m stavu mysli, aby si udr?ela vztah. Byla by to jen pomocn? berli?ka. “Pod?kovala jsem ti v?bec?” zeptala se po chv?li Marie a p?eru?ila ticho. Riley se usm?la. Velmi dob?e v?d?la, ?e Marie m? na mysli svou z?chranu. “Mnohokr?t,” ?ekla Riley. “Ale nemus??. Opravdu ne.” Marie do n? dloubla svou vidli?kou. “Omluvila jsem se n?kdy?” Riley byla p?ekvapen?. “Omluvit se? Za co?” Marie hovo?ila jen s obt??emi. “Kdybys m? odtamtud nedostala, nebyla bys chycen?.” Riley jemn? zm??kla Mariinu ruku. “Marie, jen jsem d?lala svou pr?ci. Nem??e? se vinit za n?co, co nebyla tvoje chyba. U? takhle toho m?? a? moc.” Marie souhlasn? pok?vala. “Jen ka?d? den vst?t z postele je v?zva,” p?iznala. “ H?d?m, ?e sis v?imla, jak v?e uchov?v?m v ?eru. Jasn? sv?tlo mi p?ipom?n? tu jeho pochode?. Nemohu se ani d?vat na televizi nebo poslouchat hudbu. M?m strach, ?e se ke mn? n?kdo nepozorovan? p?ibl??? a j? ho neusly??m. Ze sebemen??ho zvuku panika??m.” Marie za?ala ti?e vzlykat. Nikdy u? nebudu na sv?t pohl??et stejn?. U? nikdy. ??bel je v?ude kolem n?s. Nem?la jsem o tom ani pon?t?. Lid? jsou schopni tak stra?n?ch ?in?. Nev?m, jestli budu je?t? n?kdy schopn? lidem v??it.” Jak Marie bre?ela, Riley ji cht?la ut??it, ??ci j?, ?e se m?l?. Ale ??st Riley si t?m nebyla tak jist?. Nakonec se na ni Marie pod?vala. “Pro? jsi sem dnes p?i?la?” zeptala se bez obalu. Riley byla zasko?en? Mariiou p??most? – a t?m, ?e to vlastn? sama nev?d?la. “J? nev?m,” ?ekla. “Jen jsem t? cht?la nav?t?vit. Zjistit, jak se ti vede.” “A je?t? je v tom n?co dal??ho,” ?ekla Marie a p?imhou?ila o?i zvl??tn?m pohledem. Mo?n? m? pravdu, pomyslela si Riley. Riley si vzpomn?la na Billovu n?v?t?vu a uv?domila si, ?e sem skute?n? p?i?la kv?li nov?mu p??padu. Co to cht?la od Marie? Radu? Svolen?? Povzbuzen?? Uji?t?n?? Jedna jej? ??st cht?la, aby j? Marie ?ekla, ?e je ??len?, a pak by mohla b?t v klidu a zapomenout na Billa. Ale druh? jej? ??st mo?n? cht?la, aby ji Marie ponoukla se do toho pustit. Nakonec si Riley povzdychla. “Byl otev?en nov? p??pad,” ?ekla. “No, ne ?pln? nov? p??pad. Ale star? p??pad, kter? nebyl uzav?en.” Mariinin v?raz zv??n?l a zp??sn?l. Riley t??ce polkla. “A tys p?i?la, aby ses zeptala, jestli na tom m?? pracovat?” zeptala se Marie. Riley pokr?ila rameny. Ale tak? pohl?dla vzh?ru a hledala v Mariin?ch o??ch uji?t?n?, povzbuzen?. A v ten okam?ik si uv?domila, ?e to bylo p?esn? to, co doufala, ?e zde nalezne. Ale k jej?mu zklam?n? Marie sklopila o?i a pomalu zakroutila hlavou. Riley ?ekala na odpov??, ale m?sto toho n?sledovalo nekone?n? ticho. Riley c?tila, ?e se v Marii rozr?st? n?jak? zvl??tn? strach. V tom tichu se Riley rozhl?dla po byt? a o?i j? sklouzly na Mariininu pevnou linku. Byla p?ekvapen?, kdy? si v?imla, ?e je odpojen?. “Co m?? s telefonem?” zeptala se Riley. Marie vypadala skute?n? zasa?en? a Riley si uv?domila, ?e se dotkla skute?n? citliv?ho m?sta. “St?le mi vol?,” ?ekla Marie t?m?? nesly?iteln?m ?epotem. “Kdo?” “Peterson.” Rileyino srdce j? vysko?ilo a? do krku. “Peterson je mrtv?,” odpov?d?la Riley t?esouc?m se hlasem. “J? jsem to m?sto zap?lila. Na?li jeho t?lo.” Marie zat??sla hlavou. “Mohli naj?t kohokoli. Nebyl to on.” Riley zachv?tila panika. Jej? nejv?t?? obavy se znovu zrodily. “V?ichni ??kaj?, ?e to byl on,” ?ekne Riley. “A ty tomu skute?n? v?????” Riley nev?d?la, co ??ci. Nyn? nebyl ?as na to ?elit vlastn?m obav?m. Nakonec Marie mo?n? blouznila. Ale jak by ji mohla Riley p?esv?d?it o n??em, ?emu zcela sama nev??ila? “St?le vol?,” ?ekla znovu Marie. “Zavol?, d?ch? a zav?s?. J? v?m, ?e to je on. Je na?ivu. A sleduje m?.” Riley poc?tila chladn?, vkr?daj?c? se d?s. “To je pravd?podobn? jen n?jak? oplzl? ?lov?k,” ?ekla a p?edst?rala, ?e je v klidu. “Ale mohu po??dat Kancel??, aby to zkontrolovala. Mohu zajistit, aby vyslali auto na sledov?n?, jestli m?? strach. Vystopuj? ty telefon?ty.” “Ne!” ?ekla Marie ost?e. “Ne!” Riley se na ni zmaten? d?vala. “Pro? ne?” zeptala se. “Nechci, aby ho roz??lili,” ?ekla Marie patetick?m ?eptem. Riley, zasko?en?, c?tila, jak se j? j?m? panika, n?hle si uv?domila, ?e to byl velmi ?patn? n?pad, p?ij?t sem. Te? se c?tila je?t? h??. V?d?la, ?e v t?to skli?uj?c? j?deln? nem??e sed?t ani o chv?li d?le. “Mus?m j?t,” ?ekla Riley a pokra?ovala. “Promi?. ?ek? na m? dcera.” Marie n?hle uchopila Riley za z?p?st? p?ekvapuj?c? silou, zaryla j? nehty do k??e. Ta se na ni pod?vala, jej? ledov? modr? o?i byly tak intenzivn?, ?e Riley d?sily. Ten d?siv? pohled se j? vtiskl a? do du?e. “Vezmi ten p??pad,” nal?hala Marie. Riley v jej?ch o??ch vid?la, ?e si Marie plete dohromady nov? p??pad a Petersona. “Najdi toho zkurvysyna,” dodala. “A zabij ho za m?.” Kapitola 5 Mu? si udr?oval kr?tkou, ale diskr?tn? vzd?lenost od ?eny, jen letmo pohl??el jej?m sm?rem. Do sv?ho n?kupn?ho ko??ku polo?il p?r kup?n?, aby vypadal jako dal?? nakupuj?c?. Gratuloval si k tomu, jak nen?padn?m se mu poda?ilo sebe ud?lat. Nikdo by neh?dal, jakou m? skute?nou moc. Ale i tak nikdy nebyl typem mu?e, kter? by p?il?kal p??li? pozornosti. Jako d?t? se c?til t?m?? neviditeln?. Nyn? mohl kone?n? vyu??t svou nev?raznost ke sv?mu prosp?chu. Jen p?ed p?r okam?iky st?l p??mo vedle n?, sotva dv? stopy daleko. Zabran? do v?b?ru sv?ho ?amp?nu, v?bec si ho nev?imla. Ale on o n? toho v?d?l spoustu. V?d?l, ?e se jmenuje Cindy; ?e jej? man?el vlastnil galerii; ?e pracovala na bezplatn? klinice. Dnes m?la volno. Pr?v? nyn? s n?k?m hovo?ila po telefonu – zd?lo se, ?e se svou sestrou. Sm?la se n??emu, co j? ta osoba ??kala. Zrudl zlost?, p?em??lel, jestli se sm?la jemu tak, jak to d?l?vala d?v?ata. Jeho vztek se zintenzivnil. Cindy m?la na sob? kra?asy, t?lko a draze vypadaj?c? boty na b?h?n?. Z auta j? sledoval, jak b?h?, a ?ekal, a? dob?h? a p?jde do obchodu. Znal jej? rutinu b?hem dn?, kdy? m?la volno, jako byl tento. N?kup odnese dom?, ulo?? ho, d? si sprchu a potom pojede za sv?m mu?em na ob?d. Postavu m?la p?knou d?ky dostate?n?mu sportu. Nebylo j? v?c ne? t?icet, ale k??i na stehnech u? nem?la pevnou. Pravd?podobn? jednou hodn? zhubla, mo?n? to bylo ned?vno. Jist? na to byla py?n?. ?ena ne?ekan? zam??ila k nejbli??? pokladn?. Mu? byl zasko?en. Skon?ila s n?kupem rychleji, ne? obvykle. Sp?chal do fronty za n?, t?m?? p?i tom vystr?il stranou jin?ho z?kazn?ka. Ti?e si za to vynadal. Jak pokladn? skenovala jej? n?kup, p?ibl??il se a st?l u n? extr?mn? bl?zko – dost bl?zko na to, aby c?til v?ni jej?ho t?la, nyn? zpocen?ho a velmi v?razn?ho po jej?m n?ro?n?m b?hu. Byl to pach, se kter?m doufal, ?e se velmi brzy d?kladn? sezn?m?. Ale pak bude ten pach ji? sm?ch?n s jinou v?n? – kter? ho fascinovala, kv?li sv? zvl??tnosti a z?hadnosti. V?n? bolesti a hr?zy. Na okam?ik byl pron?sledovatel nad?en?, dokonce se mu i p??jemn? to?ila hlava v dychtiv?m o?ek?v?n?. Pot?, co zaplatila za n?kup, dotla?ila voz?k skrze automatick? sklen?n? dve?e a ven na parkovi?t?. U? nesp?chal, aby zaplatil t?ch p?r sv?ch v?c?. Nepot?eboval ji pron?sledovat dom?. U? tam byl – dokonce byl i uvnit? jej?ho domu. Dokonce se dot?kal i jej?ho oble?en?. Znovu p?jde na hl?dku, a? ona p?jde z pr?ce. U? zanedlouho, pomyslel si. U? to nebude dlouho trvat. * Pot?, co se Cindy MacKinnon posadila do sv?ho auto, okam?ik tam jen tak sed?la, c?tila se ot?esen? a nev?d?la, pro?. Vzpomn?la si na ten zvl??tn? pocit, kter? pr?v? m?la v obchod?. Byl to prapodivn?, iracion?ln? pocit, ?e je sledov?na. Ale bylo to je?t? n?co v?c. Chv?li j? trvalo, ne? na to p?i?la. Nakonec si uv?domila, ?e to byl pocit, jako by j? cht?l n?kdo ubl??it. Siln? j? to ot??slo. B?hem n?kolika p?edchoz?ch dn? se ten pocit objevoval a zase mizel. Hubovala si za to, byla si jist?, ?e pocit nen? ni??m podlo?en?. Zakroutila hlavou, aby se zbavila zbytku toho pocitu. Jak nastartovala auto, p?inutila se myslet na n?co jin?ho a usm?la se, kv?li telefon?tu se svou sestrou Becky. Pozd?ji odpoledne j? Cindy pom??e p?ipravit velkou narozeninovou p?rty pro jej? t??letou dceru, bude tam dort i bal?nky. Bude to n?dhern? den, pomyslela si. Kapitola 6 Riley sed?la v ter?nn?m voze vedle Billa, zat?mco on ?adil, nutil v?z, s pohonem na v?echny ?ty?i, kter? pat?il Kancel??i, vysoko do hor, a dlan? si ot?ela na stehnech o kalhoty. Nev?d?la, co si m? pomyslet o tom pocen? a nev?d?la, co si m? myslet o tom, ?e je zde. Po ?esti t?dnech mimo pr?ci nedok?zala vn?mat, co j? jej? t?lo ??kalo. B?t zp?t byl neskute?n? pocit. Riley byl znepokojen? z toho divn?ho nap?t?. Ona a Bill sotva promluvili b?hem j?zdy, kter? zat?m trvala v?ce ne? hodinu. Jejich star? p??telstv?, jejich hravost, jejich zvl??tn? vztah – nic z toho zde nyn? nebylo. Riley si byla velmi jist? t?m, ?e v?, pro? je Bill tak odta?it?. Nebylo to z neslu?nosti – bylo to kv?li obav?m. Zd?lo se, ?e on m? tak? obavy o tom, zda by m?la b?t zp?t v pr?ci. Jeli sm?rem ke St?tn?mu parku Mosby, kde, jak Bill ?ekl, vid?l posledn? ob?? vra?dy. Jak jeli, Riley si v??mala okol? kolem sebe a jej? star? profesion?ln? smysl se pomalu nastartoval. V?d?la, ?e se z toho mus? dostat. Najdi toho zkurvysyna a zabij ho za m?. Mariina slova ji pron?sledovala, poh?n?la ji vp?ed, usnad?ovala j? jej? volbu. Ale nic u? se nyn? nezd?lo tak snadn?. Jednak m?la starosti o April. Poslat ji, aby z?stala v dom? sv?ho otce nebylo pro nikoho z??astn?n?ho p??jemn?. Ale dnes byla sobota a Riley necht?la s prohl?dkou m?sta ?inu ?ekat a? do pond?l?. Hlubok? ticho za??nalo zesilovat nervozitu a ona c?tila zoufalou pot?ebu si promluvit. Nam?hala si mozek, hledala slova, a nakonec ?ekla: “Tak, ?ekne? mi, co se d?je mezi tebou a Maggie?” Bill se na ni oto?il s p?ekvapen?m v?razem ve tv??i a ona nedok?zala ??ci, zda to bylo proto, ?e p?eru?ila ticho nebo kv?li sv? p??mo?arosti. A? to bylo cokoli, okam?it? toho litoval. Jej? p??mo?arost, jak j? mnoho lid? ?eklo, byla odrazuj?c?. Necht?la b?t tak p??m? – jen nem?la ?asu nazbyt. Bill vydechl. “Mysl? si, ?e n?koho m?m.” Riley to velmi p?ekvapilo. “Co?e?” “Svou pr?ci,” ?ekl Bill a zasm?l se trochu kysele. “Mysl? si, ?e m?m pom?r se svou prac?. Mysl? si, ?e v?echno tohle miluju v?c, ne? miluju ji. ??k?m j?, ?e je po?etil?. A stejn?, nem??u s t?m ?pln? p?estat – ur?it? ne se svou prac?.” Riley zat??sla hlavou. “To zn? p?esn? jako Ryan. Stra?n? ??rlil, kdy? jsme byli je?t? spolu.” Zabrzdila se je?t?, ne? Billovi ?ekla celou pravdu. Jej? b?val? man?el ne??rlil na Rileyinu pr?ci. ??rlil na Billa. ?asto p?em??lela o tom, jestli m?l pro to Ryan n?jak? d?vod. I p?es dne?n? zvl??tn? atmosf?ru m?la hrozn? dobr? pocit jen z toho, ?e byla Billovi nabl?zku. Byl ten pocit pouze profesion?ln?? “Douf?m, ?e to nen? marn? cesta,” ?ekl Bill. “M?sto ?inu u? bylo uklizeno, v??.” “J? v?m. Jen to m?sto chci osobn? vid?t. Obr?zky a zpr?vy mi nesta??.” Riley se nyn? za??nala c?tit mal?tn?. Byla si dost jist?, ?e to bylo z nadmo?sk? v??ky, proto?e st?le stoupali. O?ek?v?n? s t?m ale m?lo tak? n?co do ?in?n?. Jej? dlan? se st?le potily. “Jak je to je?t? daleko?” zeptala se, zat?mco sledovala, jak les houstne a ter?n je pust??. “Ne moc.” Za p?r minut zahnul Bill ze silnice na cestu, vyje?d?nou pneumatikami. V?z se nat??sal a potom se zastavil asi ?tvrt m?le v hlubok?m lese. Vypnul motor, pak se oto?il na Riley a starostliv? se na ni pod?val. “Jsi si jist?, ?e to chce? ud?lat?” zeptal se. P?esn? v?d?la, ?eho se ob?val. B?l se, ?e spadne zp?t do stavu sv?ho traumatick?ho uv?zn?n?. Bez ohledu na to, ?e toto byl ?pln? jin? p??pad a jin? vrah. K?vla. “Jsem si jist?,” ?ekla a v?bec nebyla p?esv?d?en? o tom, ?e ??k? pravdu. Vystoupila z auta a n?sledovala Billa z cesty na zarostlou, ?zkou cestu skrz les. Sly?ela bubl?n? bl?zk?ho pot??ku. Jak vegetace houstla, musela se prod?rat v?tvemi, kter? visely n?zko, a mal? p?ilnav? kuli?ky se k sob? za??naly chytat na jej?ch kalhot?ch. Neobt??ovala ji my?lenka, ?e je bude muset odstra?ovat. Kone?n? se s Billem vyno?ili na svahu z?toky. Riley okam?it? zas?hlo, jak n?dhern? to bylo m?sto. Odpoledn? slunce pronikalo skrze list?, kter? zbarvovaly z?e?en? pot??ek kaleidoskopick?m sv?tlem. Pravideln? bubl?n? pot??ku bylo uklid?uj?c?. Bylo zvl??tn? pomyslet na toto m?sto jako na hr?zn? m?sto ?inu. “Byla nalezena p?esn? tady,” ?ekl Bill a vedl ji na ?irok?, zarovnan? balvan. Kdy? se tam dostali, Riley se postavila a rozhl?dla se kolem a zhluboka d?chala. Ano, ud?lala spr?vn?, ?e sem p?i?la. Za??nala to tak poci?ovat. “Fotky?” zeptala se Riley. D?epla si vedle Billa na k?men a za?ali si listovat slo?kou, plnou fotografi?, kter? byly ud?l?ny kr?tce potom, co zde bylo nalezeno t?lo Reby Frye. Dal?? slo?ka byla nacpan? zpr?vami a fotkami vra?dy, kterou s Billem vy?et?ovali p?ed ?esti m?s?ci – ta, kterou nedok?zali vy?e?it. Ty obr?zky vyvolaly ?iv? vzpom?nky na prvn? vra?du. Vr?tilo ji to zp?t na vesnickou farmu bl?zko Daggettu. Vzpomn?la si, jak Rogers byla naaran?ovan? podobn?m zp?sobem u stromu. “Hodn? podobn? na?emu star??mu p??padu,” poznamenala Riley. “Ob? ?eny kolem t?ic?tky , ob? s mal?mi d?tmi. Zd? se, ?e to je sou??st jeho pracovn?ho stylu. Je zam??en? na matky. Pot?ebujeme se spojit s rodi?ovsk?mi skupinami, zjistit, jestli je mezi t?mi dv?ma ?enami n?jak? propojen? nebo dokonce mezi jejich d?tmi.” “N?komu to zad?m,” ?ekl Bill. Te? si d?lal pozn?mky. Riley se d?l podrobn? prob?rala zpr?vami a fotkami, porovn?vala je se skute?n?m m?stem ?inu. “Stejn? metoda ?krcen?, s r??ovou stuhou,” poznamenala. “Dal?? paruka a stejn? um?l? r??e p?ed t?lem.” Riley podr?ela ob? fotografie vedle sebe. “Tak? p?i?it? otev?en? o?i,” ?ekla. “Jestli si spr?vn? vzpom?n?m, laboranti zjistili, ?e o?i pan? Rogers byly p?i?it? po smrti. Bylo to stejn? s pan? Frye?” “Jo. H?d?m, ?e cht?l, aby se na n?j d?valy i pot?, co zem?ely.” Riley poc?tila n?hle zamrazen? v z?dech. T?m?? ten pocit zapomn?la. M?la ho v?dycky, kdy? n?co na p??padu m?lo zapadnout do sebe a za??t d?vat smysl. Nev?d?la, zda se m? c?tit povzbuzena nebo zhrozena. “Ne,” ?ekla. “To nen? ono. Bylo mu jedno, jestli ho ty ?eny vid?ly.” “Tak pro? to d?lal?” Riley neodpov?d?la. V hlav? se j? za??naly rodit nov? my?lenky. Byla nad?en?. Ale je?t? nebyla p?ipraven? to zformovat do slov – a to ani pro ni samotnou. Na balvan polo?ila dvojice fotografi? a ukazovala Billovi detaily. “Nejsou ?pln? stejn?,” ?ekla. “T?lo v Daggettu nebylo tak pe?liv? vystaven?. Pokusil se p?em?stit t?lo a? kdy? bylo ztuhl?. H?d?m, ?e tentokr?t ji sem p?inesl je?t? p?edt?m, ne? nastala posmrtn? ztuhlost. Jinak by ji nemohl naaran?ovat …” Potla?ila pot?ebu dokon?it v?tu slovem “hezky.” Potom si uv?domila, ?e to bylo p?esn? to slovo, kter? pou?ila, kdy? pracovala na p??padech p?ed sv?m zajet?m a t?r?n?m. Ano, dost?vala se znovu do toho a poc?tila, jak v n? roste zn?m? star? posedlost. U? brzy nebude cesty zp?t. Ale byla to dobr? nebo ?patn? v?c? “Co to m? Frye s o?ima?” zeptala se a uk?zala na fotku. “Ta modr? nevypad? realisticky.” “Kontaktn? ?o?ky,” odpov?d?l Bill. Mrazen? v Rileyin?ch z?dech zes?lilo. T?lo Eileen Rogers nem?lo kontaktn? ?o?ky. To byl d?le?it? rozd?l. “A lesk na jej? k??i?” zeptala se. “Vazel?na,” ?ekl Bill. Dal?? d?le?it? rozd?l. C?tila, ?e j? my?lenky za??naj? zapadat do sebe dech berouc? rychlost?. “Co zjistili vy?et?ovatel? o t? paruce?” zeptala se Billa. “Je?t? nic, krom? toho, ?e byla dan? dohromady z kousk? levn?ch paruk.” Rileyino vzru?en? vzrostlo. Na posledn? vra?d? vrah pou?il jednoduchou, celou paruku, ne n?co, co bylo spl?c?no k sob?. Stejn? jako ta r??e, byla tak levn?, ?e ji vy?et?ovatel? nedok?zali vystopovat. Riley c?tila, jak ??sti h?danky zapadaj? do sebe – ne cel? h?danka, ale jej? velk? ??st. “Co vy?et?ovatel? pl?nuj? s tou parukou ud?lat?” zeptala se. “Tot?? jako posledn? – hledat jej? vl?kna, pokusit se ji vystopovat v prodejn?ch s parukami.” Vylekan? d?sivou nejistotou ve sv?m vlastn?m hlase, Riley prohl?sila: “Ztr?c? ?as.” Bill se na ni pod?val, bylo jasn?, ?e je zasko?en?. “Pro??” Poc?tila k Billovi zn?mou nervozitu, kterou c?tila v?dy, kdy? se p?istihla, jak je krok nebo dva p?ed n?m. “Pod?vej se na obraz, kter? se n?m sna?? uk?zat. Modr? kontaktn? ?o?ky, aby jej? o?i vypadaly, jako by nebyly skute?n?. O?n? v??ka m? p?i?it?, aby o?i z?staly otev?en?. T?lo je podep?en?, nohy d?siv? rozta?en?. Vazel?na d?l? k??i t?m?? plastickou. Paruka je spl?can? z kousk? mal?ch paruk – to nejsou lidsk? paruky, jsou to paruky z panenek. Cht?l, aby ob? ob?ti vypadaly jako panenky – jako vystaven? nah? panenky.” “Je???i,” ?ekl Bill, vzru?en? si psal pozn?mky. “Pro? jsme si toho posledn? v Daggettu nev?imli?” Riley p?ipadalo, ?e odpov?? je tak jasn?, ?e potla?ila nedo?kav? zabru?en?. “Je?t? v tom nebyl tak zb?hl?.” ?ekla. “Je?t? se sna?il p?ij?t na to, jak to d?t najevo. U?? se za pochodu.” Bill vzhl?dl od sv?ho pozn?mkov?ho bloku a obdivn? zakroutil hlavou. “Zatracen?, chyb?la jsi mi.” I kdy? si cenila t? poklony, Riley v?d?la, ?e je na cest? je?t? v?t?? v?c, kterou si uv?dom?. A z rok? praxe v?d?la, ?e na ni nesm? tla?it. Jen se mus? uvolnit a mus? ji voln? nechat p?ij?t. P?ikr?ila se ti?e na balvanu, ?ekala, a? to p?ijde. Jak ?ekala, zah?l?iv? sb?rala chom??ky kuli?ek ze sv?ch kalhot. Jak? zatracen? otrava, pomyslela si. N?hle j? o?i sklouzly na povrch pod jej?ma nohama. Dal?? mal? ostnat? kuli?ky, n?kter? cel?, jin? rozpadl? na ??sti, le?ely mezi t?mi, kter? pr?v? odtrh?vala. “Bille,” ?ekla a jej? hlas se chv?l vzru?en?m, “byly tady ty mal? ostnat? kuli?ky, kdy? jste na?li t?lo?” Bill pokr?il rameny. “Nev?m.” Jej? ruce se t??sly a je?t? v?ce se potily, uchopila hrom?dku obr?zk? a listovala jimi, dokud nena?la pohled na t?lo zep?edu. Tam, mezi jej?ma rozta?en?ma nohama, p??mo kolem r??e, byly mal? ?mouhy. To byly ostnat? kuli?ky – stejn? kuli?ky, jak? pr?v? na?la. Ale nikdo si nemyslel, ?e jsou d?le?it?. Nikdo se neobt??oval je vyfotit ost?e a zbl?zka. A nikdo se ani neobt??oval je shrnout, kdy? bylo m?sto ?inu odkl?zeno. Riley zav?ela o?i a nech?vala pln? p?sobit svou p?edstavivost. To?ila se j? hlava. Byl to pocit, kter? velmi dob?e znala – pocit, jak upad? do propasti, do hr?zn? ?ern? pr?zdnoty, do mysli vraha. Sna?ila se do n?j vc?tit, vc?tit se do jeho pro?itku. Bylo to nebezpe?n? a d?siv? m?sto. Ale pr?v? nyn? do n?j pat?ila. Podvolila se tomu. Pro??vala vrahovo sebev?dom?, zat?mco vlekl t?lo po cest? k pot??ku, byl si naprosto jist?, ?e nebude p?isti?en, v?bec nesp?chal. Dokonce si mo?n? broukal nebo p?skal. Pro??vala jeho trp?livost, jeho zru?nost a dovednost, zat?mco umis?oval t?lo na balvan. A vid?la jeho o?ima ten p???ern? v?jev. Poc?tila jeho hlubok? uspokojen? s dob?e provedenou prac? – stejn? h?ejiv? pocit napln?n?, kter? v?dy c?tila, kdy? vy?e?ila p??pad. P?ikr?il se na tomto balvanu a na okam?ik se zastavil – anebo na tak dlouho, jak cht?l – aby obdivoval sv? d?lo. A b?hem toho si odtrh?val z kalhot ostnat? kuli?ky. D?val si s t?m na ?as. Neobt??oval se ?ekat, a? bude odtud bezpe?n? daleko. A t?m?? sly?ela, jak nahlas vyslovuje jej? vlastn? slova. “Jak? zatracen? otrava.” Ano, dokonce si dal i na ?as, aby si odstranil ty ostnat? kuli?ky. Riley zalapala po dechu a jej? o?i se otev?ely. Jak si hr?la s kuli?kami ve sv? dlani, v?imla si, jak se lepily, a ?e jejich ostny byly tak ostr?, ?e kdy? p?chly, tekla krev. “Seber tyhle kuli?ky,” na??dila. “Mo?n? z nich dostaneme DNA.” Billovy o?i se do?iroka otev?ely a on okam?it? vyt?hl uzav?rateln? pytl?k a pinzetu. Jak pracoval, jej? mysl jela naplno, je?t? to nebylo v?echno. “Celou dobu jsme se m?lili ,” ?ekla. “Toto nen? jeho druh? vra?da. Je t?et?.” Bill p?estal pracovat a pohl?dl vzh?ru, byl zasko?en?. “Jak to v?? ?” zeptal se Bill. Rileyino cel? t?lo ztuhlo, zat?mco se sna?ila dostat sv?j t?es pod kontrolu. “P??li? se zlep?il. Jeho obdob? u?en? se skon?ilo. Nyn? je to prof?k. A pr?v? se dostal do tempa. Miluje svou pr?ci. Ne, je to u? alespo? pot?et?.” Riley se sev?elo hrdlo a zt??ka polkla. “A u? nezb?v? moc ?asu, ne? p?ijde dal??.” Kapitola 7 Bill se ocitl v mo?i modr?ch o??, ??dn? z nich nebyly skute?n?. Obvykle nem?val no?n? m?ry, kv?li sv?m p??pad?m a pr?v? nyn? tak? ??dnou nem?l – i kdy? se zd?lo, ?e ji m?. Uprost?ed obchodu s panenkami byly mal? modr? o?i naprosto v?ude, v?echny byly otev?en? do?iroka a jisk?ily se a byly ostra?it?. Mal? rub?nov? rt?ky panenek, kter? se u v?t?iny usm?valy, tak? budily obavy. Stejn? jako v?echny pe?liv? u?esan? neprav? vlasy, tak ztuhl? a nehybn?. Bill si v??mal v?ech detail? a pr?v? p?em??lel, jak si jen mohl nev?imnout vrahova z?m?ru – co mo?n? nejv?ce napodobit sv? ob?ti panenk?m. A? Riley musela naj?t tu spojitost. D?ky Bohu, ?e je zp?tky, pomyslel si. Ale i tak si Bill nemohl pomoci a b?l se o ni. Byl osln?n jej? vynikaj?c? prac? v Mosbyho parku. Ale potom, kdy? ji vezl zp?t dom?, se mu zd?la vy?erpan? a bez nad?en?. Sotva mu b?hem cel? cesty ?ekla p?r slov. Mo?n? to na ni bylo p??li?. I tak si Bill p??l, aby zde nyn? Riley byla. Rozhodla se, ?e pro n? bude nejlep??, kdy? se rozd?l? a pokryj? tak rychleji v?t?? prostor. Musel s t?m souhlasit. Po??dala ho, aby pro?el obchody s panenkami, kter? byly kolem, zat?mco ona se vr?t? na m?sto ?inu, na kter?m byly p?ed ?esti m?s?ci. Bill se rozhl?dl, m?l pocit, ?e to nem??e zvl?dnout, p?em??lel, co by si o tomto obchodu s panenkami pomyslela Riley. Byl nejelegantn?j?? ze v?ech, kter? dnes nav?t?vil. Tady, na vn?j??m silni?n?m okruhu u hlavn?ho m?sta, m?l obchod pravd?podobn? mnoho n?bl nakupuj?c?ch z bohat?ch okres? Severn? Virginie. Chodil dokola a d?val se. Zaujala ho panenka pro malou hol?i?ku. Jej? vzh?ru vyta?en? ?sm?v a bled? barva mu velmi p?ipom?naly posledn? ob??. I kdy? byla oble?en? do r??ov?ch ?at? se spoustou krajek kolem l?me?ku, man?et a lemu, tak? sed?la v d?siv? podobn? pozici. N?hle Bill zaslechl zprava hlas. “Mysl?m, ?e hled?te ve ?patn?m odd?len?.” Bill se oto?il a ocitl se, jak stoj? p?ed zavalitou malou ?enou s v?el?m ?sm?vem. N?co na n? mu okam?it? nazna?ilo, ?e tomu zde vel?. “Pro? si to mysl?te?” zeptal se Bill. ?ena se zachichotala. “Proto?e nem?te dcery. Mu?e, kter? nem? dceru, pozn?m na m?le daleko. Neptejte se m? pro?, h?d?m, ?e to je n?jak? instinkt.” Bill byl v ??asu z toho, jak ho prohl?dla, a byl hluboce dojat?. Nat?hla k Billovi ruku. “Ruth Behnke,” ?ekla. Bill si s n? pot??sl. “Bill Jeffreys. H?d?m, ?e to je v?? obchod.” Znovu se zachichotala. “Vid?m, ?e m?te tak? n?jak? zvl??tn? instinkt,” ?ekla. “R?da v?s pozn?v?m. Ale vy m?te syny, ?e ano? H?d?m, ?e t?i.” Bill se usm?l. Jej? instinkt byl skute?n? velmi bystr?. Bill se domn?val, ?e by si s Riley rozum?la. “Dva,” odpov?d?l. “Ale to bylo velmi bl?zko.” Zachechtala se. “Jak star??” zeptala se. “Osm a deset.” Rozhl?dla se kolem. “Nev?m, jestli tady pro n? n?co m?m. ?, vlastn? m?m p?r docela osobit?ch voj??k? v dal?? uli?ce. Ale to u? nen? to, s ??m by si va?i chlapci hr?li, ?e ano? Dneska u? to jsou jen sam? videohry. N?siln? hry a tak.” “Ob?v?m se, ?e ano.” Zkoumav? na n?j zam?ourala. “Vy tady nejste proto, abyste koupil panenku, ?e ano?” zeptala se. Bill se usm?l a zakroutil hlavou. “Jste dobr?,” odpov?d?l. “Mo?n? jste polda?” zeptala se. Bill se ti?e zasm?l a vyt?hl sv?j odznak. “Ne ?pln?, ale byl to dobr? pokus.” “Bo?e m?j!” ?ekla s obavami. “Co m? FBI co do ?in?n? s m?m mal?m obch?dkem? Jsem na n?jak?m seznamu?” “Ur?it?m zp?sobem,” ?ekl Bill. “Ale nen? to nic, ?eho byste se m?la ob?vat. V?? obchod se dostal na seznam obchodu v okol?, kter? prod?vaj? star? panenky a panenky pro sb?ratele.” Bill vlastn? ani p?esn? nev?d?l, co hled?. Riley navrhla, aby si prohl?dl p?r takov?ch m?st, h?dala, ?e do nich vrah ?asto chodil – nebo alespo? je p??le?itostn? nav?t?vil. Co ?ekala ale nev?d?l. ?ekala, ?e tu vrah bude? Nebo ?e se s vrahem n?kter? ze zam?stnanc? setkal? O tom pochyboval. A i kdyby, nebylo pravd?podobn?, ?e by v n?m poznali vraha. V?ichni mu?i, kte?? sem p?i?li, byli pravd?podobn? pochybn?. Bylo pravd?podobn?j??, ?e se Riley sna?ila o to, aby trochu nahl?dl do vrahovy mysli, jeho zp?sobu nahl??en? na sv?t. Jestli ano, Billovi do?lo, ?e bude zklaman?. Prost? nem?l stejnou mysl jako ona nebo talent, aby snadno vstoupil do vrahovy mysli. Zd?lo se mu, jako by ?la na lov. V oblasti, kde prohled?vali, byl tucet takov?ch obchod? s panenkami. Bylo by lep??, pomyslel si, nechat vy?et?ovatele, aby pokra?ovali v identifikaci v?robc? panenek. I kdy? to dosud nic neuk?zalo. “Zeptala bych se, co je to za p??pad,” ?ekla Ruth, “ale to bych asi nem?la.” “Ne,” ?ekl Bill, “nejsp?? ne.” Ne, ?e by ten p??pad byl tajn? – ne pot?, co o n?m lid? Sen?tora Newbrough vydali tiskov? prohl??en?. M?dia toho nyn? byla pln?. Jako v?dy se Kancel?? proh?bala pod ?tokem nespr?vn?ch telefonick?ch tip? a internet byl pln? bizarn?ch teori?. Cel? ta v?c byla na obt??. Ale pro? o tom ??ci t? ?en?? Zd?la se b?t tak mil? a jej? obchod tak blahod?rn? a nevinn?, ?e Bill ji necht?l rozru?it n???m tak neradostn?m a ?okuj?c?m jako s?riov?m vrahem, kter? je posedl? panenkami. Ale i tak zde byla jedna v?c, kterou se cht?l dozv?d?t. “?ekn?te mi,” ?ekl Bill. “Kolik toho prod?te dosp?l?m – m?m na mysli dosp?l?m bez d?t??” “No, t?m prod?v?m ze v?eho nejv?c. Sb?ratel?m.” Billa to zaujalo. Nikdy by ho to nenapadlo. “A pro? mysl?te, ?e tomu tak je?” zeptal se. ?ena se usm?la zvl??tn?m, odm??en?m ?sm?vem a promluvila jemn?m t?nem. “Proto?e lid? um?raj?, Bille Jeffreys.” Nyn? byl Bill skute?n? zmaten?. “Pros?m?” ?ekl. “Jak st?rneme, ztr?c?me lidi. Na?i p??tel? a ti, kter? milujeme, zem?ou. Truchl?me. Panenky n?m zastav? ?as. Pom?haj? n?m na n?? smutek zapomenout. Uklid?uj? a ut??uj? n?s. Rozhl?dn?te se. M?m zde panenky, kter? jsou star? jedno stolet? a ty, kter? jsou t?m?? nov?. Alespo? u n?kter?ch z nich nelze spat?it rozd?l. Jsou nad?asov?.” Bill se rozhl?dl, d?sily ho v?echny ty jedno stolet? star? o?i, kter? na n?j hled?ly, p?em??lel, kolik lid? tyto panenky p?e?ily. P?em??lel, co v?echno za?ily – l?sku, zlobu, nen?vist, smutek, n?sil?. A p?esto se st?le d?valy se stejn? pr?zdn?m v?razem. Nech?pal jejich smysl. Lid? by m?li st?rnout, pomyslel si. M?li by zest?rnout a m?t vr?sky a ze?ediv?t jako on, vzhledem k t? temnot? a hr?ze, kter? na sv?t? je. Vzhledem ke v?emu, co spat?il by byl h??ch, pomyslel si, kdyby st?le vypadal stejn?. M?sta ?inu se do n?ho vryla jako by byly ?ivou v?ci, p?inutily ho necht?t u? z?stat ml?d. “Tak? jsou - ne?iv?,” ?ekl nakonec Bill. Jej? ?sm?v zho?kl, stal se t?m?? lituj?c?m. “Je to skute?n? pravda, Bille? V?t?ina m?ch z?kazn?k? si to nemysl?. A j? si nejsem jist?, jestli o tom jsem tak? p?esv?d?en?.” N?sledovalo podivn? ticho. ?ena se rozchechtala. Nab?dla Billovi malou barevnou bro?uru, kter? byla cel? pokryt? obr?zky panenek. “Shodou okolnost? m?m nam??eno na bl???c? se konferenci v okresn?m m?st?. Mo?n? byste tam tak? cht?l zaj?t. Mo?n? v?m poskytne odpov?di na n?kter? z ot?zek, kter? hled?te.” Bill j? pod?koval a opustil obchod, byl vd??n? za tip o konferenci. Doufal, ?e s n?m p?jde Riley. Bill si vzpomn?l, ?e dnes odpoledne m? prov?st interview se Sen?torem Newbrough a jeho ?enou. Bylo to d?le?it? setk?n? – nejen proto, ?e by sen?tor mohl m?t dobr? informace, ale z diplomatick?ch d?vod?. Newbrough z?le?itosti Kancel??e opravdu vyhrocoval. Riley byla jen agentkou, kter? ho cht?la p?esv?d?it, ?e se d?l? v?e, co je v lidsk?ch sil?ch. Ale opravdu tam p?jde? p?em??lel Bill. Zd?lo se skute?n? bizarn?, ?e si nem??e b?t jist?. Je?t? p?ed ?esti m?s?ci byla Riley jedinou spolehlivou osobou v jeho ?ivot?. Ve v?em j? pln? d?v??oval. Ale jej? zjevn? utrpen? ho tr?pilo. A co v?c, chyb?la mu. N?kdy ho lekala jeho nep?edv?dateln? mysl, pot?eboval ji na p??padu, jako byl tento. B?hem posledn?ch ?esti t?dn? si tak? uv?domil, ?e pot?ebuje jej? p??telstv?. Anebo to n?kde hluboko bylo n?co v?c? Kapitola 8 Riley jela po dvouproud? d?lnici, up?jela sv?j energetick? n?poj. Bylo slunn?, tepl? r?no, okna v aut? m?la sta?en? dol?, a ve vzduchu byla tepl? v?n? ?erstv? nabal?kovan?ho sena. Okoln? nevelk? pastviny byly poset? dobytkem a ?dol? ohrani?ovalo po obou stran?ch poho??. L?bilo se j? tu. Ale p?ipomn?la si, ?e tu nen? kv?li dobr?mu pocitu. M? p?ed sebou t??kou pr?ci. Riley odbo?ila na oje?d?nou ?t?rkovou cestu a za jednu nebo dv? minuty dojela na k?i?ovatku. Zahnula do n?rodn?ho parku, ujela kr?tkou vzd?lenost, a zastavila auto na sva?uj?c?m se okraji cesty. Vystoupila a p?e?la p?es otev?en? prostor k vysok?mu, siln?mu dubu, kter? st?l v severov?chodn?m rohu. Toto bylo to m?sto. Tady bylo nalezeno t?lo Eileen Rogers – nemotorn? op?en? o strom. S Billem tu byli spole?n? p?ed ?esti m?s?ci. Riley si v mysli za?ala znovu vybavovat tu sc?nu. Nejv?t?? rozd?l byl v po?as?. Tenkr?t byla polovina prosince a bylo velmi chladno. Zem zakr?vala slab? pokr?vka sn?hu. Vra? se, ?ekla si. Vra? se a vci? se do toho. D?chala zhluboka, dovnit? a ven, a? si p?edstavila, ?e c?t? pronikav? chlad, kter? j? proch?z? hrdlem. T?m?? vid?la hust? mraziv? obl??ky, kter? se s ka?d?m jej?m dechem formovaly. Nah? t?lo bylo zmrzl? na kost. Nebylo snadn? ??ci, kter? z mnoha ?ezn?ch ran byly od no?e, kter? byly praskliny a pukliny, zp?soben? mraziv?m chladem. Riley vyvolala p?edstavy sc?ny a? do posledn?ho detailu. Paruku, nakreslen? ?sm?v. P?i?it? otev?en? o?i. Um?lou r??i, kter? le?ela ve sn?hu mezi rozta?en?ma nohama t?la. Ten v?jev v jej? mysli byl dostate?n? ?iv?. Nyn? mus? ud?lat to, co ud?lala v?era – z?skat n?hled do vrahovy zku?enosti. Znovu zav?ela o?i, uvolnila se a vstoupila do propasti. Uv?tala, ?e se j? to?? hlava, ten euforick? pocit, kdy? vstoupila do vrahovy mysli. Brzy byla s n?m, uvnit? n?j, vid?la p?esn? to, co vid?l on, c?tila to, co on. Jel jsem v noci, nev??il si. Nerv?zn? sledoval silnici, m?l obavy z ledu pod koly. Kdyby ztratil kontrolu, sklouzl by do p??kopu? M?l t?lo na palub?. Jist? by ho chytili. Mus? jet opatrn?. Doufal, ?e jeho druh? vra?da bude snaz??, ne? ta prvn?, ale i tak byl nerv?zn?. Zastavil sv?j v?z pr?v? tady. Vyt?hl t?lo ?eny – u? nah?, h?dala Riley – ven. Ale u? upadla do posmrtn? ztuhlosti. S t?m nepo??tal. To ho frustrovalo, ot??slo to jeho sebed?v?rou. A co bylo hor??, nevid?l dob?e, co d?l?, dokonce ani ve sv?tlech reflektor? auta, kter? nasm?roval na strom. Noc byla p??li? tmav?. ?ekl si, ?e si zapamatuje, aby toto p???t? provedl za sv?tla, pokud to p?jde. T?hl t?lo ke stromu a sna?il se ho upravit do pozice, kterou si pl?noval. Ale neda?ilo se mu. Hlava ?eny byla naklon?n? doleva, zmrzl? posmrtnou ztuhlost?. Trhl s n? a oto?il. Dokonce i potom, co j? zlomil vaz, st?le nemohl dos?hnout toho, aby se d?vala vp?ed. A jak m? po??dn? rozt?hnout nohy? Jedna noha byla beznad?jn? pok?iven?. Nem?l na v?b?r a musel vyndat z kufru ?elezn? p??idlo a zlomit j? koleno. Potom nohu vykroutil, jak to jen ?lo, ale neuspokojilo ho to. Nakonec pe?liv? zanechal na jej?m krku stuhu, na jej? hlav? paruku a ve sn?hu r??i. Potom nastoupil do auta a odjel. Byl zklaman? a smutn?. Tak? se b?l. Nenechal ve sv? neobratnosti n?jak? fat?ln? stopy? Posedle si p?ehr?l v hlav? ka?dou ?innost, ale nemohl si b?t jist?. V?d?l, ?e to mus? p???t? ud?lat l?pe. P??sahal si, ?e to ud?l? l?pe. Riley otev?ela o?i. Nechala vrahovu p??tomnost vyprchat. Nyn? se sebou byla spokojen?. Nedovolila si, aby j? to ot??slo nebo p?emohlo. A z?skala hodnotn? pohled na v?c. Z?skala n?hled do toho, jak se vrah u?il svou dovednost. Pouze si p??la, aby n?co v?d?la – cokoli – o t? prvn? vra?d?. Byla si v?ce ne? jist?, ?e u? jednou zabil. Toto byla pr?ce u?ence, ale ne ?pln?ho za??te?n?ka. Kdy? se Riley chystala oto?it a vr?tit se ke sv?mu autu, n?co ji na strom? zaujalo. Byl to kous??ek ?lut?, kter? koukala z m?sta, kde se kmen rozd?loval na polovinu, kousek nad jej? hlavou. Do?la na vzd?lenou stranu stromu a pohl?dla vzh?ru. “On se sem vr?til!” zalapala Riley hlasit? po dechu. V t?le j? zamrazilo a nerv?zn? se kolem rozhl??ela. Zd?lo se, ?e nyn? nikdo pobl?? nen?. Vysoko na v?tvi stromu byla usazen? nah? panenka s blond vlasy, kter? pohl??ela dol? na Riley, byla posazen? p?esn? tak, jak vrah pl?noval naaran?ovat svou ob??. Nemohla zde b?t dlouho – nanejv?? t?i nebo ?ty?i dny. Nepohnul s n? v?tr a nebyla opr?el?. Vrah se sem vr?til, kdy? se p?ipravoval na vra?du Reby Frye. Stejn? jako to ud?lala Riley, vr?til se sem, aby se ohl?dl za svou prac?, aby kriticky zhodnotil sv? chyby. Ud?lala si na mobilu p?r sn?mk?. Okam?it? je po?le ??adu. Riley v?d?la, pro? zde panenku nechal. Je to omluva za p?edchoz? nedokonalost, uv?domila si. Kapitola 9 Riley jela sm?rem k pansk?mu domu Sen?tora Mitche Newbrough a srdce m?la pln? hr?zy, kdy? d?m zahl?dla. Byl posazen? na konci dlouh?, stromy lemovan? cesty, byl ohromn?, form?ln?, znepokojiv?. V?dy j? p?ipadalo, ?e s bohat?mi a mocn?mi se jednalo h??, ne? s t?mi na ni???ch p???k?ch soci?ln?ho ?eb???ku. Zaparkovala na pe?liv? upravovan?m kruhu p?ed kamenn?m s?dlem. Ano, tato rodina byla vskutku velmi bohat?. Vystoupila z auta a ?la k enormn?m vstupn?m dve??m. Pot?, co zazvonila na zvonek, ji uv?tal pe?liv? upraven? mu? kolem t?ic?tky. “Jsem Robert,” ?ekl. “ Sen?tor?v syn. A vy mus?te b?t Zvl??tn? Agentka Riley. Poj?te d?l. Matka a Otec v?s o?ek?vaj?.” Robert Newbrough vedl Riley do domu, co? j? okam?it? p?ipomn?lo, jak moc nem?la r?da snobsk? domy. D?m rodiny Newbrough byl obzvl??t? velk? a pr?zdn?, a cesta na ?sto, kde ji sen?tor a jeho ?ena o?ek?vali, byla p??li? dalek?. Riley si byla jist?, ?e nutit hosty j?t takovou nep?im??enou vzd?lenost byla jist? zastra?uj?c? taktika, zp?sob, jak vyj?d?it, ?e obyvatel? tohoto domu jsou p??li? mocn? na to, aby si s nimi n?kdo zahr?val. Riley tak? p?i?el v?udyp??tomn? koloni?ln? n?bytek a dekorace pom?rn? o?kliv?. A co v?c, hrozila se toho, co p?ijde jako dal??. Pro ni bylo, hovo?it’ s rodinami ob?t? prost? stra?n? – mnohem hor??, ne? ?e?it m?sto vra?dy nebo dokonce t?la. P?i?lo j? p??li? snadn?, zamotat se do smutku, zloby a zmaten? druh?ch. Tak intenzivn? emoce ni?ily jej? soust?ed?n? a odv?d?ly jej? pozornost od pr?ce. Jak kr??eli, Robert Newbrough ?ekl, “Otec je od t? doby z Richmondu zp?t …” Uprost?ed v?ty se trochu zalkl. Riley c?tila m?ru intenzity jeho ztr?ty. “Od t? doby, co jsme dostali informace o Reb?,” pokra?oval. “To bylo stra?n?. Obzvl??t? matka je ot?esen?. Zkuste ji p??li? nerozru?it.” “Je mi moc l?to va?? ztr?ty,” ?ekla Riley. Robert ji ignoroval a vedl Riley do prostorn?ho ob?vac?ho pokoje. Sen?tor Mitch Newbrough a jeho ?ena tam sed?li spole?n? na ohromn? pohovce a dr?eli se za ruce. “Agentka Paige,” ?ekl Robert a p?edstavil ji. “Agentko Paige, dovolte mi, abych v?m p?edstavil sv? rodi?e, Sen?tora a jeho ?enu, Annabeth.” Robert vyzval Riley, aby se posadila a pak si s?m sedl. “Nejprve,” ?ekla Riley ti?e, “p?ijm?te m? nejhlub?? kondolence, kv?li va?? ztr?t?.” Annabeth Newbrough odpov?d?la tich?m pok?v?n?m. Sen?tor jen sed?l a hled?l vp?ed. V kr?tk?m tichu, kter? n?sledovala, Riley rychle zhodnotila jejich tv??e. Newbrougha vid?la v televizi u? mnohokr?t, v?dy m?l vt?rav? ?sm?v politika. Nyn? se neum?val. Riley moc pan? newbrough nev?dala, zd?lo se, ?e je typicky poslu?n?, jak to u politick?ch man?elek b?v?. Ob?ma bylo ?erstv? po ?edes?tce. Riley si v?imla, ?e oba se bolestn? sna?ili, aby vypadali mlad?? – vlasov? implant?ty, obarven? vlasy, facelifty, makeup. Podle Riley jim jejich snaha z?skala pom?rn? um?l? vzez?en?. Jako u panenek, pomyslela si Riley. “Mus?m v?m polo?it p?r ot?zek o va?? dce?i,” ?ekla Riley a vyt?hla sv?j z?pisn?k. “Byli jste posledn? dobou s Rebou v ?zk?m kontaktu?” “? ano,” ?ekla pan? Newbrough. “Na?e rodina m? k sob? velmi bl?zko.” Riley si v?imla, ?e hlas ?eny je trochu strojen?. Zn?lo to jako n?co, co ??k?vala p??li? ?asto, p??li? rutinn?. Riley m?la siln? pocit, ?e rodinn? ?ivot v dom? Newbroughov?ch byl m?n? ne? ide?ln?. “?ekla Reba posledn? dobou n?co o tom, ?e se c?tila zastra?ovan??” zeptala se Riley. “Ne,” ?ekla pan? Newbrough. “Ani slovo.” Riley si v?imla, ?e Sen?tor zat?m ne?ekl ani slovo. P?em??lela, pro? je tak potichu. Pot?ebuje ho vt?hnout do d?je, ale jak? Nyn? promluvil Robert. “Posledn? dobou si pro?la o?kliv?m rozvodem. Mezi n? a Paulem to bylo o?kliv?, kv?li sv??en? do p??e jejich dvou d?t?.” “?, mn? se nikdy nel?bil,” ?ekla pan? Newbrough. “M?l takovou povahu. Mysl?te si snad, ?e by mohl—?” Jej? slova se vytratila. Riley zakroutila hlavou. “Jej? b?val? mu? nen? pravd?podobn? podez?el?,” ?ekla. “Pro? prob?h ne?” zeptala se pan? Newbrough. Riley zva?ovala, co by jim m?la a nem?la ??ci. “Mo?n? jste zaslechli, ?e vrah za?to?il ji? p?edt?m,” ?ekla. “U Daggettu byla podobn? ob??.” Pan? Newbrough za??nala b?t roz?ilen?j??. “A co to pro n?s m? znamenat?” “M?me p?ed sebou s?riov?ho vraha,” ?ekla Riley. “S ni??m dom?c?m to nem? spojitost. Va?e dcera mo?n? vraha v?bec neznala. Je velmi pravd?podobn?, ?e to nebylo osobn?.” Pan? Newbrough nyn? vzlykala. Riley okam?it? litovala zvolen?ch slov. “Nebylo osobn??” vyk?ikla t?m?? pan? Newbrough. “Jak by to mohlo b?t cokoli jin?ho ne? n?co osobn?ho?” Sen?tor Newbrough promluvil ke sv?mu synovi. “Roberte, odve?, pros?m, n?kam svou matku a uklidni ji. Pot?ebuji s s Agentkou Paige pohovo?it o samot?.” Robert Newbrough poslu?n? vedl svou matku pry?. Sen?tor Newbrough nic chv?li ne??kal. D?val se pevn? Riley do o??. Byla si jist?, ?e je zvykl? t?m sv?m pohledem lidi zastra?ovat. Ale na ni to nijak zvl??? neplatilo. Prost? na n?j hled?la stejn? tak. Nakonec se Sen?tor nat?hl do kapsy u saka a vyndal dopisn? ob?lku. P?e?el k jej? ?idli a podal j? ji. “Tady,” ?ekl. Pot? p?e?el zp?t k pohovce a znovu se posadil. “Co je to?” zeptala se Riley. Sen?tor se na znovu up?el sv?j pohled. “V?e, co pot?ebujete v?d?t,” ?ekl. Riley byla nyn? naprosto zmaten?. “Mohu to otev??t?” zeptala se. “Poslu?te si.” Riley ob?lku otev?ela. Byl na n? jedin? list pap?ru, se dv?ma sloupci jmen. N?kter? z nich pozn?vala. T?i nebo ?ty?i byli dob?e zn?m? report??i m?stn?ch televizn?ch zpr?v. N?kte?? dal?? byli prominentn? virgin?t? politici. Riley byla je?t? zmaten?j??, ne? p?edt?m. “Kdo jsou tito lid??” zeptala se. “Moji nep??tel?,” ?ekl pevn?m hlasem Sen?tor Newbrough. “Pravd?podobn? to nen? ?pln? v??et. Ale jsou to ti, na kter?ch z?le??. N?kdo z nich je vinen.” Riley byla nyn? on?m?l? ??asem. Sed?la tam a nic ne?ekla. “Ne??k?, ?e n?kdo na tom seznamu zabil mou dceru p??mo, z o?? do o??,” ?ekl. “Ale jist? n?komu zaplatili, aby to za n? ud?lal.” Riley promluvila pomalu a opatrn?. “Sen?tore, ve v?? ?ct?, nyn? jsem pr?v? ?ekla, ?e vra?da va?? dcery nebyla pravd?podobn? osobn?. Jedna takov? t?m?? identick? vra?da u? se stala.” “??k?te, ?e m? dcera byla vybr?na ?istou n?hodou?” zeptal se Sen?tor. Ano, pravd?podobn?, pomyslela si Riley. Ale v?d?la, ?e to nahlas ??ci nem??e. P?edt?m, ne? mohla odpov?d?t, je?t? dodal, “Agentko Paige, ze zku?enosti jsem pou?en, abych nev??il v n?hody. Nev?m pro? nebo jak, ale smrt m? dcery je politick?. A v politice je v?echno osobn?. Tak?e se mi nesna?te namluvit, ?e to nebylo nic osobn?ho. Je to va?e pr?ce, a pr?ce ??adu, abyste na?li toho, kdo je za to zodpov?dn?, a p?ivedli ho p?ed soud.” Riley se dlouze, zhluboka nadechla. Prohl??ela si chv?li detailn? mu?ovu tv??. Nyn? to spat?ila. Sen?tor Newbrough byl naprost? narcista. Ne, ?e by m? to m?lo p?ekvapit, pomyslela si. Riley ch?pala i n?co dal??ho. Sen?tor si v?bec nep?ipou?t?l, ?e cokoli v jeho ?ivot? nen? o n?m a pouze o n?m samotn?m. Dokonce i vra?da jeho dcery byla o n?m. Reba prost? uv?zla mezi n?m a n?k?m, kdo ho nen?vid?l. On to mu pravd?podobn? skute?n? v??il. “Pane,” za?ala Riley, “ve v?? ?ct?, nemysl?m si—” “J? nechci, abyste p?em??lela,” ?ekl Newbrough. “V?echny informace, kter? pot?ebujete, m?te p??mo p?ed sebou.” Jeden druh?mu se chv?li d?vali do o??. “Agentko Paige,” ?ekl nakonec Sen?tor, “Z?sk?v?m pocit, ?e nejsme stejn? nalad?ni. To je ?koda. Mo?n? to nev?te, ale m?m v horn?ch vrstv?ch agentury dobr? p??tele. N?kte?? z nich mi dlu?? laskavost. Okam?it? se s nimi spoj?m. Pot?ebuji na tomto p??padu n?koho, kdo tu pr?ci ud?l?.” Riley tam v ?oku sed?la, nev?d?la, co ??ci. M?l tento mu? skute?n? a? tak myln? p?edstavy? Sen?tor se postavil. “Po?lu n?koho, aby v?s doprovodil ven, Agentko Paige,” ?ekl. “Je mi l?to, ?e jsme si neporozum?li.” Sen?tor Newbrough vy?el z m?stnosti a nechal tam Riley sed?t o samot?. Jej? ?sta byla z ?oku otev?en?. Ten mu? byla ale narcista. Ale v?d?la tak?, ?e v tom je n?co dal??ho. Sen?tor n?co skr?val. A a? to stoj?, co to stoj?, ona p?ijde na to, co to je. Kapitola 10 Prvn? v?c, kter? Riley zaujala, byla ta panenka – stejn? nah? panenka, kterou d??ve ten den na?la na strom? u Daggettu, v ?pln? stejn? pozici. Na okam?ik byla p?ekvapen?, ?e ji tam vid? sed?t v FBI forensn? laborato?i, obklopenou r?zn?m modern?m technick?m vybaven?m. Riley p?ipadalo, ?e tam prapodivn? nezapad? – jako n?jak? mali?k?, chor? token nedigit?ln?ho v?ku. Panenka byla nyn? jen dal??m d?kazem, chr?n?n? plastov?m pytl?kem. V?d?la, ?e t?m byl vysl?n, aby si ji vyzvedl hned, jak z m?sta ?inu zavolala. I tak to byl ot?esn? pohled. Zvl??tn? Agent Meredith vykro?il vp?ed, aby ji pozdravil. “To byla ale dlouh? doba, Agentko Paige,” ?ekl v?ele. “V?tejte zp?tky.” “Je dobr? b?t zp?t, pane,” ?ekla Riley. P?e?la ke stolu, aby se posadila k Billovi a laboratorn?mu technikovi, Floresovi. A? u? poci?uje jak?koli nejistoty, byl to skute?n? dobr? pocit, vid?t znovu Mereditha. L?bil se j? jeho drsn? styl, kter? neakceptoval ??dn? nesmysly, a v?dy se k n? choval s respektem a ohledupln?. “Jak se v?m da?ilo u Sen?tora?” zeptal se Meredith. “Ne moc dob?e, pane,” odpov?d?la. Riley si v?imla n?znaku mrzutosti v tv??i sv?ho ??fa. “Mysl?te, ?e n?m bude d?lat n?jak? probl?my?” “Jsem si t?m t?m?? jist?. Je mi to l?to, pane.” Meredith soucitn? pok?val. “Jsem si jist?, ?e to nen? va?e chyba,” ?ekl. Riley h?dala, ?e m? dost dobrou p?edstavu o tom, co se stalo. Chov?n? Sen?tora Newbrougha bylo bezpochyby typick? pro narcistick? politiky. Meredith byl na to pravd?podobn? u? hodn? zvykl?. Flores rychle zapisoval a p?i tom se na velk?ch monitorech v m?stnosti objevily ohavn? fotografie, ofici?ln? zpr?vy a p??b?hy z novin. “Trochu jsme hledali a zd? se, ?e jste m?la pravdu, Agentko Paige,” ?ekl Flores. “Stejn? vrah u? p?edt?m vra?dil, d?vno p?ed vra?dou v Daggettu.” Riley sly?ela, jak Bill spokojen? zabru?el a na okam?ik Riley poc?tila zadostiu?in?n?, c?tila, jak se j? v?ra v sebe sama navrac?. A pak posmutn?la. Dal?? ?ena zem?ela stra?livou smrt?. Nebyl to ??dn? d?vod k oslav?m. Vlastn? si p??la, aby nem?la pravdu. Конец ознакомительного фрагмента. Текст предоставлен ООО «ЛитРес». Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43692287&lfrom=688855901) на ЛитРес. Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.